Jeho skelný pohled a ruka ukazovali směr, kterým mají vstoupit do labyrintu podzemních síní. ( to zas budou naky famy o pokladech) V druhé ruce mrtvola třímala svitek pergamenu. Na něm stálo generálovým rukopisem jasnými slovy, co mají generálové dále učinit. Semkli se do kruhu a šeptem hodnotili situaci. Pak tasili zbraně a během okamžiku usmrtili překvapené pobočníky. Generálové, již bez pobočníků, se vydali do nitra jeskynního labirintu. Po čase našli mrtvého koně, který ukazoval svou polohou další směr. Po několika runách uviděli světlo pronikající stropním otvorem. Vyškrábali se jím nahoru a spočinuli na náhorní plošině. Vypadala jako ostrov v bílém moři.

Krajina kolem byla přikryta jednolitým závojem bílých mraků. Solla pražila na holou skalní desku. V jejím středu seděl generál. Přistoupili k němu v očekávání odpovědí na jeho poněkud záhadný dopis. Vypadal jako by hleděl do vzdálených krajů, ale hned vzápětí bylo všem jasné, že je mrtvý. Podivné ovšem bylo, že nebylo vidět žádné zjevné zranění ani nic, co by nasvědčovalo bolestivé smrti vlivem jedu či nákazy. Na klíně sedícího generála byly dva dopisy. První obsahoval veškeré náležitosti rozkazu všem vojskům k okamžité kapitulaci. Druhý byl osobní dopis pro přítomné generály. Obsahoval popis událostí, které se staly před třemi dny.

Myslím že tady začíná druhý list

Nejvyšší generál vystoupil na hřeben z druhé strany hory. Jeho cílem bylo sestoupit stezkou kolem vodopádu. Hora byla stále zahlcena bílým přikrovem mraků. Sotva dorazil k vodopádu strhla se bouře. Byl nucen ukrýt se do jeskyně. Bouře neustávala. Rozhodl se přenocovat. V jeskyni nebylo dřevo na oheň, který by je s pobočníkem zahřál. Rozhodl se proto, že přečkají noc v posilující meditaci. Již byli plně koncentrováni, když do jeho mysli udeřila vize zrcadla uprostřed ostrova v bílém moři, ze kterého vystupuje bůh. Jako v tranzu se zvedl a vstoupil do labirintu. Vystoupil na náhorní plošinu, kde skutečně spatřil zrcadlo, ze kterého někdo vyšel. Byla to však zrůda, jak vyvržená ze chřtánu podzemní říše. Generál se však nezalekl. Za ty generace… tady si nejsem jistý, jsou to speciální runy, které se v jazyce stavitelů citadel nepouživají. Mohlo by to být neco jako Balgarové nebo spíš Balharové… Za ty generace existence již Balharové setkali s ledasčím. Rozhodl se oslovit tu věc. "Jsi bůh," zeptal se s úctou v hlase.

Předchozí: Druhá lesní meditace
Následující: Otázky po manuscriptu