Kronika Riccova života
Byl to zvláštní soud z mého pohledu. Něco se mi na tom soudu nepozdávalo. Proč nás všichni posílají pro klíče od brány ? Nechám to na ráno, to je moudřejší večera …
| V noci jsem se probudil, do svítání bylo
daleko. V tu chvíli se mi zjevila bohyně myšlenek (to je bohyně, ke
které jsem se nejčastěji modlil) a sdělila mi v podstatě to, co jsem
již tušil. Nejste ve svém světě, ale ve světě velmi podobném Vašemu.
Víš jak to poznáš ? Dojdi s přáteli do Sain Fanelu, pak mi uvěří
i oni. Poté se znovu shledáme. A zmizela.
1.dne horských lvů roku 1014 Ráno jsem svůj dojem sdělil ostatním. Stalo se to co bohyně předpovídala, Mura mi divže nevynadal do bláznů a ostatní mi možná trošičku věřili … Řekl jsem jim, že stejně kvůli tomu jednomu drakovi musíme přes hory, tak proč to nevzít přes Sain Fanel ? Touto drobnou intrikou jsem tedy přemluvil přátele k návštěvě Sain Fanelu. Během následujících dnů se probíjíme sněhem k Sain Fanelu. Jsou to dny nudného pochodu bez příhod … 5.dne horských lvů roku 1014 No tedy ! Jsme v Sain Fanelu a není to spáleniště !!! Krásné výstavní horské městečko. Hned při vstupu se ptám místních - jak že dlouho město existuje a jak je mohli tak rychle obnovit ? Dívají se na mě jako na blázna, město existuje více jak třista let a poslední veliký požár, který byl někdy v roce 951 si tu už nikdo osobně nepamatuje… No ale co teď ? Koho se zeptat ? Nijak dlouho jsem nepřemýšlel a zamířil k chrámu První inkarnace, jistě tu někde bude. Byl tu. Vešel jsem dovnitř, kde si mě povšiml místní kněz. Á Ricco, přiveď i ostatní své druhy řekl mi, neboť jsem své přátele nechal čekat venku z obavy, že by byli nařčeni ze znesvěcení chrámu. Trošičku mě vrtalo hlavou, jak to, že mě může znát. Na tuto otázku jsem měl dostat odpověď hned. Proti mě přicházel Kryštof ! Zadrž Ricco, já nejsem tvůj Kryštof, jsem jen jeho … kopie … v tomhle světě. Pak proti mě přišel jiný Mura a jiný Ricco, Larim … Všichni měli modrou stuhu, i Kryštof, teď jsem si toho všiml. Drobné opatření řekl kněz, vy teď dostanete červenou stuhu, tak poznáme, když by se tu objevil další Ricco, i když to nepředpokládám … No budiž. Byli jsme tedy ostužkováni a odvedeni do univerzity Sain Fanelu. Zde si zdejší mistři vzali svého Ricca, Kryštofa a mě a v podstatě nás testovali jestli ono zamotání v přesunech není ještě větší, než by mělo být … Za celý týden se žádný další Ricco neobjevil a mistři se jednomyslně shodli, že modrostuhý Ricco patří k modrostuhému Kryštofovi a že dějiny země, jak si je oni pamatují patří přímo k této zemi, žádná odchylka se neukázala. To moje dějiny se lišili třeba ve zničeném Sain Fanelu, v diamantovém dole, který jsem si z naší země nepamatoval (kvůli tomu mě uvedli i do hypnózy) Velmi podobně se vedlo i mým přátelům. Když skončilo toto testování, muselo se rozhodnout co s námi. Padl návrh nás prostě zabít. V tu chvíli se v místnosti, kde jsme seděli dva Riccové jakožto zástupci dvou družin spolu s mistry a která měla jen jedny dveře vytvořil průvan. Zjevilo se několik bohů a mezi nimi bohyně myšlenek Yandwalanté, která se na původce téhle myšlenky zamračila. Nikdo nebude porušovat rovnováhu světů, řekla a vnukla nám všem stejnou myšlenku: Jděte k bráně a nechte červeného Ricca se dívat na světy. Pak bohové zmizeli a průvan ustal. Červeného Ricca ? Jo aha, to jako mě :-) To já mám červenou stuhu … No budiž, odvedli mě k bráně. Původní cesta byla úmyslně zasypána, ale existovala jiná, tajná … Došli jsme k bráně a hlavní mistr univerzity spustil bránu a to tak, že se jí nedalo nikam procházet, ale že ukazovala obrázky z daného světa. První svět měl červenou trávu - ne to nemáme, další svět měl jezero Sain Fanel a město Awanté - ne … Takhle jsem shlédl dobře padesátku velmi podobných světů a už jsem byl velmi unaven že jsem řekl "další" i na jeden svět … Probral jsem se. Požádal jsem o vrácení obrazu. Srdce se mi roztlouklo radostí. Mistr university si poznamenal údaj, který mu ukazovala brána (byla to sada čísel). Pak se zde (ale zřejmě jen mě) zjevila bohyně myšlenek a snů a pochválila mojí volbu. Sděl mi v myšlenkách, jestli mi chceš pomoci odhalit ty, kteří toto přesouvání mezi světy začali jako první. Soustředil jsem se na myšlenku "Ano". Bohyně se usmála a slíbila mi, že když vše vyjde, setkám se s Kryštůfkem … Pak bohyně zmizela a nastal čas přesunout nás do našeho správného světa. Šel jsem do brány jako poslední … a objevil se u Hanar Dalvaku. Přede mnou se opět objevila bohyně myšlenek a snů Yandwalathé a sdělila mi, že přátelé jsou bezpečně v Sain Fanelu a že tam mají mým písmem psaný dopis, aby se o mě nebáli, že mám ještě jedno poslání … … a to poslání jsem nesplnil přesně tak jak bylo potřeba. Ve chvatu dopisuji tuto kroniku, protože za chvilku se budu přesouvat ke Kryštůfkovi. Bohužel si nebudu pamatovat události posledních dní a budu muset vystupovat inkognito. A všechny mé zbraně jsou pryč a co víc, nebudu moci sebe a Kryštofa přivést zpět… Brána se již otevírá a bohyně mi kyne rukou, abych vstoupil … |
| Zde tento příběh končí. Pokračováním tohoto příběhu
je příběh Hobit Ricco v paralelním světě.
Oranžově vybarvená část příběhu na této stránce nebyla hráčsky nikdy odehrána, byla sepsána v podstatě jen proto, aby navázala na další příhody (zmíněné výše), které se odehrávali hráčsky již delší dobu paralelně (zhruba od poloviny druhého listu druhé knihy těchto příhod) |
(počet zobrazení příhod hobita Ricca - jakékoliv stránky:
)