Kronika Riccova života
Byl to zvláštní soud z mého pohledu. Něco se mi na tom soudu nepozdávalo. Proč nás všichni posílají pro klíče od brány? Nechám to na ráno, to je moudřejší večera…
| V noci jsem se probudil, do svítání bylo
daleko. V tu chvíli se mi zjevila bohyně myšlenek (to je bohyně, ke
které jsem se nejčastěji modlil) a sdělila mi v podstatě to, co jsem
již tušil. Nejste ve svém světě, ale ve světě velmi podobném Vašemu.
Víš jak to poznáš? Dojdi s přáteli do Sain Fanelu, pak mi uvěří
i oni. Poté se znovu shledáme. A zmizela.
1.dne horských lvů roku 1014 Ráno jsem svůj dojem sdělil ostatním. Stalo se to co bohyně předpovídala, Mura mi divže nevynadal do bláznů a ostatní mi možná trošičku věřili… Řekl jsem jim, že stejně kvůli tomu jednomu drakovi musíme přes hory, tak proč to nevzít přes Sain Fanel? Touto drobnou intrikou jsem tedy přemluvil přátele k návštěvě Sain Fanelu. Během následujících dnů se probíjíme sněhem k Sain Fanelu. Jsou to dny nudného pochodu bez příhod… 5.dne horských lvů roku 1014 No tedy! Jsme v Sain Fanelu a není to spáleniště!!! Krásné výstavní horské městečko. Hned při vstupu se ptám místních - jak že dlouho město existuje a jak je mohli tak rychle obnovit? Dívají se na mě jako na blázna, město existuje více jak třista let a poslední veliký požár, který byl někdy v roce 951 si tu už nikdo osobně nepamatuje… No ale co teď? Koho se zeptat? Nijak dlouho jsem nepřemýšlel a zamířil k chrámu První inkarnace, jistě tu někde bude. Byl tu. Vešel jsem dovnitř, kde si mě povšiml místní kněz. Á Ricco, přiveď i ostatní své druhy řekl mi, neboť jsem své přátele nechal čekat venku z obavy, že by byli nařčeni ze znesvěcení chrámu. Trošičku mě vrtalo hlavou, jak to, že mě může znát. Na tuto otázku jsem měl dostat odpověď hned. Proti mě přicházel Kryštof! Zadrž Ricco, já nejsem tvůj Kryštof, jsem jen jeho… kopie… v tomhle světě. Pak proti mě přišel jiný Mura a jiný Ricco, Larim… Všichni měli modrou stuhu, i Kryštof, teď jsem si toho všiml. Drobné opatření řekl kněz, vy teď dostanete červenou stuhu, tak poznáme, když by se tu objevil další Ricco, i když to nepředpokládám… No budiž. Byli jsme tedy ostužkováni a odvedeni do univerzity Sain Fanelu. Zde si zdejší mistři vzali svého Ricca, Kryštofa a mě a v podstatě nás testovali jestli ono zamotání v přesunech není ještě větší, než by mělo být… Za celý týden se žádný další Ricco neobjevil a mistři se jednomyslně shodli, že modrostuhý Ricco patří k modrostuhému Kryštofovi a že dějiny země, jak si je oni pamatují patří přímo k této zemi, žádná odchylka se neukázala. To moje dějiny se lišili třeba ve zničeném Sain Fanelu, v diamantovém dole, který jsem si z naší země nepamatoval (kvůli tomu mě uvedli i do hypnózy) Velmi podobně se vedlo i mým přátelům. Když skončilo toto testování, muselo se rozhodnout co s námi. Padl návrh nás prostě zabít. V tu chvíli se v místnosti, kde jsme seděli dva Riccové jakožto zástupci dvou družin spolu s mistry a která měla jen jedny dveře vytvořil průvan. Zjevilo se několik bohů a mezi nimi bohyně myšlenek Yandwalanté, která se na původce téhle myšlenky zamračila. Nikdo nebude porušovat rovnováhu světů, řekla a vnukla nám všem stejnou myšlenku: Jděte k bráně a nechte červeného Ricca se dívat na světy. Pak bohové zmizeli a průvan ustal. Červeného Ricca? Jo aha, to jako mě :-) To já mám červenou stuhu… No budiž, odvedli mě k bráně. Původní cesta byla úmyslně zasypána, ale existovala jiná, tajná… Došli jsme k bráně a hlavní mistr univerzity spustil bránu a to tak, že se jí nedalo nikam procházet, ale že ukazovala obrázky z daného světa. První svět měl červenou trávu - ne to nemáme, další svět měl jezero Sain Fanel a město Awanté - ne… Takhle jsem shlédl dobře padesátku velmi podobných světů a už jsem byl velmi unaven že jsem řekl "další" i na jeden svět … Probral jsem se. Požádal jsem o vrácení obrazu. Srdce se mi roztlouklo radostí. Mistr university si poznamenal údaj, který mu ukazovala brána (byla to sada čísel). Pak se zde (ale zřejmě jen mě) zjevila bohyně myšlenek a snů a pochválila mojí volbu. Sděl mi v myšlenkách, jestli mi chceš pomoci odhalit ty, kteří toto přesouvání mezi světy začali jako první. Soustředil jsem se na myšlenku "Ano". Bohyně se usmála a slíbila mi, že když vše vyjde, setkám se s Kryštůfkem… Pak bohyně zmizela a nastal čas přesunout nás do našeho správného světa. Šel jsem do brány jako poslední… a objevil se u Hanar Dalvaku. Přede mnou se opět objevila bohyně myšlenek a snů Yandwalathé a sdělila mi, že přátelé jsou bezpečně v Sain Fanelu a že tam mají mým písmem psaný dopis, aby se o mě nebáli, že mám ještě jedno poslání… … a to poslání jsem nesplnil přesně tak jak bylo potřeba. Ve chvatu dopisuji tuto kroniku, protože za chvilku se budu přesouvat ke Kryštůfkovi. Bohužel si nebudu pamatovat události posledních dní a budu muset vystupovat inkognito. A všechny mé zbraně jsou pryč a co víc, nebudu moci sebe a Kryštofa přivést zpět… Brána se již otevírá a bohyně mi kyne rukou, abych vstoupil… |
| Zde tento příběh končí. Pokračováním tohoto příběhu
je příběh Hobit Ricco v paralelním světě.
Oranžově vybarvená část příběhu na této stránce nebyla hráčsky nikdy odehrána, byla sepsána v podstatě jen proto, aby navázala na další příhody (zmíněné výše), které se odehrávali hráčsky již delší dobu paralelně (zhruba od poloviny druhého listu druhé knihy těchto příhod) |
(počet zobrazení příhod hobita Ricca - jakékoliv stránky:
)