Kronika Riccova života
Bulv se vydal ke dveřím a vybral ty správné. Tedy spíš ty správné pro mě, protože jakmile Bulv vešel dveřmi do první a následně do druhé místnosti, tak jsem byl odkameněn. Jakmile Bulv procházel dveřmi, pocítil, že ztrácí svoji obratnost u druhých dveří pak odolnost. Dál již nešlo pokračovat a mumiják jej zavolal zpět.
Pak nám začal k oněm čtyřem polím dávat hádanky. Když jsme hádanku uhodli, pověděl nám o jedné ze čtyř bitev, které proběhli proti nemrtvým či upírům.
- Barva pole byla zelená - první bitva byla v lese. Pro našeho průvodce tohle vyprávění nebylo nikterak příjemné, neboť se zde jeho dcera nakonec zabila. Sice dokázala dovést svoje vojsko k vítězství, ale jak říkáme u nás v Mildongu, bylo to vítězství Pyrhovo. Vojevůdcem byl(a) "Danah Faltor"
- Barva pole modrá - druhá bitva se odehrávala u jezera…
- Hádanku související se třetím polem jsme neuhodli, ale nakonec jsme usoudili z dalšího pokračování našeho dobrodružství, že se tato bitva odehrála na louce.
- Barva pole byla šedá - poslední bitva se odehrála ve skalách…
Ke každé bitvě (kromě té třetí bitvy) jsme tedy měli barvu růže, jméno vojevůdce a místo dění.
Poté nám nabídl, že když jsme uhodli téměř všechny hádanky, že nám splní jedno jakékoliv (byť kvůli jedné neuhodnuté hádance mírně omezené) přání. Ještě to podmínil tím, že uctíme jeho památku. Přislíbili jsme mu to s tím, že přání dodáme později a šli prozkoumat zbylé dvoje dveře.
Dveře vpravo (č.3) skrývali dvě kamenné sfingy s dokreslenými modrobílýma očima a chodbu kamsi dál. Ta ústila do větší místnosti. Jaké však bylo naše překvapení, když proti nám vyšel jiný Mura, Ricco a Bulv a Larim! Měli stejné nápady jako my ba i plnili stejný úkol. Byl jsem se podívat na jejich straně (a jejich Ricco u nás) - vše bylo naprosto stejné, jen sfingy měly oči v barvě oranžově červené. Tak jsme se vrátili a zkusili poslední čtvrté dveře. Jaké bylo naše překvapení, když po pár krocích jsme byli v lese, po dalších pár krocích náhle na louce, pak u vody a pak ve skalách. Naštěstí jsme se pak dostali zpět. Zkusili jsme to ještě jednou a preventivně jsme v každém "obraze" sebrali něco charakteristického - na louce trávu, na skále kámen a tak…
Když to zjistil mumiják, zvážněl a zeptal se nás, kde jsme to sebrali a požádal nás ať to vrátíme zpět na svět. S Larimem jsme se vrátili po laně zpět ke koním, kde jsme s pietou odložili ony nasbírané věci. Při návratu zpět už na nás čekali námi hledané korunovační klenoty. Zatím jsme je tam nechali a šli se podívat zpět na nás do paralelního světa. I druhý Ricco a jeho přátelé měli korunovační klenoty.
Při návratu zpět (klenoty bez dozoru!!!) jsme viděli nějakého elfa s jeho dvěma přáteli. Jeden z nich byl zkamenělý a druhý neschopen pohybu. Elf si vybral dveře a narozdíl od Bulva ty druhé. Elf se zachránil, ale jeho zkamenělý přítel se s velikým rachotem rozpadl na kusy… Ani hádanky neuhodl…, ale klenoty chtěl! Nakonec jeho přítel zasáhl, neboť byl přímo od krále - od toho co nás vyslal pro klenoty a pamatoval si nás….
Mumiják nám ještě napověděl, jak ho uctít.
Čtyři růže
a jedna druhou být nemůže
čtyři meče
avšak poslední těžce se nese
Ve svatyni bohyně
co už dávno nežije
vzdejte hold armád vůdci
stejně jako jeho předchůdci.
Sebrali jsme klenoty a ještě jednou nakoukli za dveře č.4 Místo cestování mezi čtyřmi poli jsme zde našli oltář s nápisem "Sir Rozghel z Rozghelova, vdechl magický život mnoha předmětům" Oltář jsme otevřeli a narazili na mečový prsten. Mura si jej nasadil a zkusil základní akci - a z meče vyjela ohnivá čepel… Pak jsme vylezli ven na čerstvý vzduch s tím, že najdeme ty pole, kde proběhly bitvy.
Jaké bylo naše překvapení, když jsme vylezli ven a rozhlédli se po kraji. Měli jsme ona pole přímo před sebou. Mura se rozhodl že objede les a louku, mě připadlo pole s vodou a Bulv dostal skály.
Všichni jsme vyjeli. Nevím ke komu se přidal Larim a ten elf s přítelem, se mnou nejeli… Jel jsem na koníku Křišťálovi směr voda. Dojel jsem k jezeru. Nikde nic jen v dáli ostrov… Přeplaval jsem onu vzdálenost na ostrov, nalezl hrobku, v hrobce meč a modrou růži. Ten meč byl těžký přetěžký obouruční. Nedokázal jsem ho uzvednout (vláčel jsem ho za sebou jak dětskou hračku-kačenku) natožpak abych s ním přeplaval. Nalezl jsem si tedy menší kmen stromu vyvrácený od nějakého větru, odtáhl jej do vody, na něj naložil a do větví zapletl ten meč a růži a už jsem si to plaval zpět.
Když jsme se zase všichni sešli, měli jsme růže v barvě zelené, modré, hnědé a šedé, měli jsme též čtyři meče a Mura přivezl i ono chybějící čtvrté jméno a též poznatek, že nalezl onen chrám. Vyjeli jsme k němu a přímo ve zdech chrámu nalezli dutiny, kam pasovaly nalezené meče. Vložili jsme je tam a zanechali osudu. Ve chrámu jsme na své místo odložili i růže a uctili památku všech vojevůdců…
Při návratu zpět nás čekal xxx. Představil se nám jako "Howard I - král této země" což nás trochu překvapilo, protože král Howard XIII nás poslal za korunovačními klenoty. Howard si nic ze svého více jak tisíciletého zakletí nepamatoval.
Všichni jsme se vrátili zpět kde jsme předali klenoty. Howard první pochopil, že se nemůže představovat svým pravým jménem a vymyslel si jiné. Byl také první z dlouhé řady, kdo po nás chtěl mečový prsten…
Král nám věnoval slíbenou odměnu a propustil nás v dobrém. Náš úspěch ale kohosi rozčiloval a už ve městě se nás pokusil odstranit. Což se mu nepovedlo a tak to zkusil znovu mimo město…
To co se dělo zde se dá velmi těžko popsat, Mura v sebeobraně vyvolal z mečového prstenu cosi, co způsobilo že se ve čtverci o velikosti větší jak sto sáhů náhle objevily velmi vysoké plameny… Obrovské štěstí bylo, že nás ti lapkové (mimochodem se chlubili, že královské klenoty získali stejným způsobem jako my) přepadli blizoučko jezera. Dokázal jsem se zorientovat a rychlým během vběhl do jezera. I ostatním z naší skupiny se to povedlo… Všechny naše věci shořely. Bohužel v onom ohni nalezli smrt i naši koníci. Oplakal jsem ztrátu další památeční věci po Kryštůfkovi…
9. dne měsíce čiré vody roku 1013
Během čtrnácti dnů pěší chůze jsme dorazili do přístavu, nastupujeme na loď a chceme se vrátit domů.
47. dne čiré vody roku 1013 - *S*I*L*V*E*S*T*R*
Jsme již 38 dní na moři a dostihla nás bouře, která naši loď žene kamsi do neznáma
2.dne měsíce šedého vlka roku 1014
Krásný nový rok, snad sami bohové nechtějí, abych nový rok oslavil alespoň jednou v klidu. Jak jistě tušíte, ztroskotali jsme na ostrově Oraklion. Chodíme po ostrově a zjišťujeme nepříjemnou věc. Ostrov je údajně prokletý a nelze jej jakkoliv opustit. Procházíme jej kol dokola, vylezeme též na kopec co se tváří jako sopka a kreslíme si mapu.
4.dne měsíce šedého vlka roku 1014
Jsou zde na ostrově čtyři města - Moren, Saren, Taldorov a Oron. Jedno město je bez lidí - nemrtví tu konají svoje rejdy… Druhé městečko je zvláštní tím, že zde vůbec nejsou peníze a tak se tu platí pomocí výměnného obchodu… My jsme teď v Oronu a chceme prozkoumat sopku, neboť podle vyprávění jednoho starce tam sídlí kdosi, kdo do vody tekoucí z místních kopců namíchává cosi co mu umožňuje nějak ovládat lidi. Nemaje lana, objednáváme si jej u místního obchodníka. Ten se děsí té délky a tak se s ním domluvíme, že nám od místních lidí sesbírá kratší lana a naváže nám je. Později je vrátíme….
Večer jsem měl divný sen. Zdálo se mi, že Kryštůfek žije a že je ve vězení a že potřebuje mojí pomoc…
5. dne měsíce šedého vlka roku 1014
Ráno jdeme na nákupy. Ledva jsme vlezli do krámku, napadl nás nějaký kroll. Tož jsme ho dobili a začali hledat obchodníka po domě. Mezitím co jsem ho já a Bulv hledali ve vyšších patrech přišla stráž a tvrdila že my jsme přepadli obchodníka… Přátelé se s nimi začli rvát a já vyběhl zadem. Už dříve mě to mělo napadnout - dveře byly otevřeny a obchodník tudy zřejmě unikl. Jdu ho hledat…
Přátelé byli mezitím zajati posílenou hlídkou…
(počet zobrazení příhod hobita Ricca - jakékoliv stránky:
)