Kronika Riccova života

Starosta nechal vyhlásit, že pokud se nepřihlásí Ricco a Bulv jeho úřadu, budou jejich přátelé popraveni.

Nakonec jsme se u starosty sešli všichni a ten nám navrhl u malého pohoštění, že nám věnuje loď ať odsud můžeme zmizet s tím, že nejprve musíme zrušit prokletí tohoto ostrova z nějž nelze odplout a zachráníme jeho dcery. Trochu jsme se ošívali a do akce se nám nechtělo a ten bídák starosta nám naznačil že jsme pod vlivem jistého jedu a že si určitě přejeme přežít. Dal nám pár lahviček tekutiny, která působení jedu oddálila vždy o 12 hodin dále.

Šli jsme si nakoupit…

6. dne měsíce šedého vlka roku 1014

Starosta nám věnoval dvě mapky, ty že našel v době kdy zmizeli jeho dcery a začlo ono prokletí ostrova.

Dvě mapky na průsvitném pergamenu

Jak jednoduché. Mapy jsme dali přes sebe a jedna z hvězd na druhé mapě se ocitla na pevnině první mapy. To bude určitě startovní místo našeho hledání!

A skutečně bylo. Ve skalce byl otvor a svažující se chodba, která nás dovedla až kamsi do sálu s oltářem a několika dveřmi. Na oltáři byla miska s prstenem, na oltáři vytesaný nápis:

Bulv si prsten uschoval u sebe. V další místnosti na nás čekal podobně uložen meč s tímto nápisem:

Meč si přivlastnil Mura a po chvilce co jsme v poslední místnosti našli nějakou houbu vykřikl, že neslyší… Abych nezapomněl, houbička šla do mého batůžku a nápis zněl takto:

Ten kdo použije tento zázrak, uvidí to co smrtelníkům má skryto zůstat. Avšak jeho část zmizí do nenávratných temnot. A to bude jeho oběť za tento dar. [nečitelné], Legie Tří

Nezbylo nám nic jiného, než z té největší místnosti pokračovat velkými dveřmi kamsi dál. Panečku to ale bylo bludiště… Pokoušeli jsme si dělat mapu ale to nešlo. Nakonec jsme to řešili tak, že jsme do zdí ryli značky. Bulv, náhle začal křičet že nevidí. Ano, zkusil si nasadit prsten. Mezitím nás cosi nepopsatelného napadlo, Larym popadl meč co sebral Mura a každého nepřítele pomocí toho meče jednou ranou skolil. Pochopitelně podobně jako Mura ohluchl. Dovedete si představit co jsem měl dělat, když všichni mí přátelé byli nějak postiženi. Pomocí svých značek jsem je i přes jednu svoji chybu dovedl na začátek bludiště, kde jsme si odpočinuli.

Tam jsem provedl věc, za kterou se teď, když naše příhody sepisuji kaji v modlitbách k bohům. Nechal jsem totiž Bulva ochutnat houbičku, neboť ten žil v domnění, že houbička mu od slepoty pomůže. Po požití houbičky ztratil chuť… Pak se přihlásil o slovo jed od starosty. Nalil jsem dávku do Bulva i do sebe (ostatní se obsloužili sami). Hned se nám ulevilo a tak jsme se všichni kromě Bulva vydali opět do bludiště za účelem najití pokračování bludiště. Bulv náhle začal tvrdit, že nade mnou létá velký černý pták. Nic jsem neviděl a ani jsem si neuvědomil, že Bulv požil houbičku a že vidí to co ostatním má být skryto…

Nakonec jsme v jedné ze slepých chodeb našli průchod dál… Chodba ústila do jeskyně tvarem připomínající botu - přišli jsme "otvorem pro nohu" a spatřili toto: "U tkaniček" připoutaní tři muži za ruce a polovina čtvrtého. Všichni čtyři mrtví. Uprostřed jeskyně stál stůl, v místě "podrážky" roztahaná sláma a o kousek dál kotel okolo kterého kroužili tři čarodějky. Než jsem si stačil povšimnout dalších třech osůbek připoutaných zcela vzadu, jedna z čarodějnic cosi zakouzlila. Svět se se mnou zatočil…

Když jsem se probral (s dopomocí Murova léčení) , byly již dvě čarodějnice v náruči Dagota. Přeopatrně jsme nakoukli do jeskyně. Třetí z čarodějnic nebyla vidět. Došel jsem tedy k těm třem osůbkám a ony vypadali jako čarodějnice. Docela mě to překvapilo zvlášť když jsem prvním dvou vyndal roubík a ony opakovali, že jsou starostovy dcery. Než jsem se rozhodl dát roubík pryč třetí, zaregistroval jsem pohyb v jednom koutě. Hobití čich opět nezklamal, třetí zneviditelněná čarodějnice se opatrně okolo zdi šoupala k východu. Za pomoci mých přátel a několika dýk jsme nejprve čarodějnici přesně lokalizovali (na zemi se začly objevovat krvavé stopy a jedna z dýk se vznášela k východu z jeskyně) a následně poslali tu čarodějnici do bezvědomí, poté spoutali a probrali k životu. Čarodějnice nás svými řečmi začla silně obluzovat (jen s její pomocí se dostaneme pryč) a když se pak obrátila na mě,že když jí tu necháme Muru…. už jsem váhal. Pak jsem ale uviděl černého ptáka který pronesl větičku o tom, že se bohové zlobí… řekl toho hodně. Probral jsem se a bez milosti čarodějnici podřízl, za což jsem v první chvíli nesklidil od přátel pochvalu. Spoutané babice se hned proměnily v krásné dívky, ale nebyl všemu konec.

Náhle jsme se i s Bulvem (který byl ukryt na začátku bludiště) ocitli v místnosti se třemi pány, kteří si říkali Legie tří. Vrátili přátelům ztracené smysly a ozřejmili nám, že jim bohové dali ty tři věci a že je chtějí zpátky. Dostali je, jen Bulv nemohl pochopitelně vrátit ten ždibec houby co snědl. Prý ho potká hněv bohů… Pak jsme opět byli u děvčat a konečně se i třetí dočkala vyndání roubíku a všichni zbavení okovů. Se slávou se vracíme před starostu, ten nás zbavuje toho jedu, věnoval nám loď a zásoby a příští den v podvečer vyplouváme…

9.dne měsíce malého medvěda roku 1014

Až doposud probíhala plavba v pohodě - celých 25 dnů, leč napadli nás piráti, zajali a kamsi nás odvážejí…

Sny s Kryštůfkem se opakují, začal jsem si psát zvláštní kroniku o tom všem.

16.dne měsíce malého medvěda roku 1014

Jsme zavřeni na ostrově pirátů v klecích a jediné, co nám v prvopočátku dali byla čutora s nějakou vodou…

(počet zobrazení příhod hobita Ricca - jakékoliv stránky: )