Kronika Riccova života

16.dne měsíce malého medvěda roku 1014 večer

V podvečer nám nějaká osoba ženského pohlaví donesla do našich jednomístných proutěných klecí řídkou kaši a nějaký muž na nás povykoval ať jsme silní, že nás pozítří prodají do otroctví. Měl jsem ještě dost humoru na to, aby mu nabídl sázku o to, že naopak já budu prodávat jeho. Nevsadil se…

Když se pak partička pirátů sesedla k ohni, začal jsem jednat. Odlomil jsem si velikou třísku z proutku a s tímto vysoce provizorním nářadím se pokusil odemknout zámek na kleci. Pánové, na druhý pokus jsem měl tak obrovské štěstí a zámek odemkl. Prolezl jsem ven a namaskoval klec. Pokusil jsem se otevřít klec i u Mury a nedařilo se. Mura nakonec udělal nějakým fíglem díru do klece. Mezitím se po obloze přiřítilo cosi divného - vypadalo to jako orel a docela to děsilo piráty. Ti vzali pochodně a mírně toho létavce odradili…

My jsme mezitím osvobodili zbytek družinky, což se neobešlo bez hlasitého praskání. Toho se nemohli piráti nevšimnout a tak na nás s pochodněmi v rukou vyběhli. Pádíme pryč a stáčíme se na sever k horám, které jsme viděli na severu. Dostáváme se k nim a lezeme nahoru. Z této strany jsou schůdné. Piráti ztratili naší stopu a postupují podél hor na západ. My lezeme nahoru a… napadl nás kříženec lva a orla. Pracovně jsme je s Murou nazvali "grifinové" i když Mura mumlal, že to nejsou praví grifinové. Na náhorní plošině měli několik prázdných (!) hnízd. Grifina co nás napadla přistála na hnízdě a protože jsme se od ní vzdalovali nechala nás být. Šli jsme na východní stranu, kde se zase hory svažovaly dolů, jenže suťové pole se s námi utrhlo a my spadli jakýmsi komínem do nějaké jeskynní chodby. Oba s Murou jsme zkusili ze svých prstenů vyčarovat světlo (Luxmen), jenže piráti nás obrali dokonale. Mura řekl že vyčaruje kouzlo Ducmen. Tím mě lehce překvapil, takové kouzlo ještě nikdy nepoužil. Po chvíli, kdy mě vtáhl do tmavé chodby jsem pochopil, že Ducmen funguje tak, že si Mura dal před sebe nataženou ruku a šátral s ní při chůzi ve tmě….

"Jauvá" pronesl Mura, když narazil do stromu (už jste někdy viděli stromy v jeskyni? Já poprvé) a strom na nás dokonce promluvil. Říkal něco o kolektivním vědomí stromů a že je piráti příliš kácí a další hraničářské věci. Nejsem hraničář a tak jsem chvilku nedával pozor. Mura mezitím dohodl, že nás strom dostane z chodby k nějakým kočičím lidem a ti že nám pomohou. Strom mi nabídl větev, já se jí chytil a ona se mnou odkráčela až k východu…

Pod severní stranou hor se rozkládala louka, kde hospodařili obří masožraví koňové. Mura na ně zařehtal a prý že jsou hladoví. Počkali jsme na skalách do rána a pak jsme koně obelstili - vítr šel od nich, navíc byli zaujatí sháněním náhradní rostlinné stravy. Vběhli jsme do lesa a tam už jsme objevili kočičí lid. Dopravili nás do vesnice, kde Mura dojednal s kočičím stařešinou který jediný mluvil obečtinou, že kočky napadnou piráty (také je neměly v lásce) - dali jsme jim informaci o počtu a o rozmístění budov v táboře a další informace… My si pak vezmeme svoje věci a vyplujeme pryč.

17.dne měsíce malého medvěda roku 1014 večer

Kočky skutečně napadly piráty, vyhubili je (60 lidí), ztráty koček se daly spočítat jednou rukou (5 koček). Staršina koček dal na památku Murovi čelenku, ten nemohl nic najít a tak jsem stařešinovi nabídl jednu ze svých zdobených dýk…

Naše loď už v přístavu nebyla, zabavili jsme si jinou (bohužel větší) a opět vypluli na moře. Loď byla trochu větší a než se mi povedlo napnout plachty, povozil jsem se nechtíc na ráhně visíc za ruce…

Po dalších drobných nehodách jsme vyrazili vpřed. Ovšem nebyla to klidná plavba. Už jen to, že nás vedl podle hvězd krátkozraký Larim mluví za vše. S Murou jsme poctivě překreslovali postavení hvězd na pergameny a Larim nám pak pokládal otázky typu "Jak je vysoko tahle hvězda?" a já na něj "Pět hobitích prstů!". Larim si pak moje prsty přeměřil pohledem a vydal nějaký ten pokyn…

16.dne měsíce bílé laně roku 1014

A tak se muselo stát to co se stalo, jednoho večera přišli mraky a z nich sjel do moře osamocený blesk. Zatímco se Mura začal modlit k Geynovi a já s ostatními se snažil něco provést s plachtami přišla bouře. V duchu jsem se začal modlit k Tawhirimu a snažil se zachránit co se dalo. Hlavní stěžeň to už nezachránilo (zlomení v půli) a mě došlo že Geyn je pán živlů a že jej uctívají námořníci. Před vyplutím, mimo jiné… to jsme tedy projeli :-(

17.dne měsíce bílé laně roku 1014

Snažíme se plout s tím minimem plachet, co se nám podařilo zprovoznit na zbylých stěžních, před námi je ostrov a na něm les. Plujeme blíž a děsíme se: Minas Lindor, ostrov draka Tyrana světa. Nastavujeme loď k ostrovu zády a plujeme pryč, kdepak, už na něj nevlezeme! Zanedlouho vidíme jiný ostrov a je to… Minas Lindor!?! Ještě jednou provádíme manévr "ostrov na záď!" ale opět jsme skončili u onoho ostrova. Kotvíme v bezpečné vzdálenosti od nebezpečných mělčin a skalisek.

Když už bylo zakotveno, zanechali jsme Larima na palubě (bude lovit ryby) a my ostatní plujeme na ostrov, dohodnout se s vesničany na pomoci. V tu chvíli jsem jen já viděl na obloze Kryštůfka plakat. Když mu slzy došly, obraz zmizel. Byl jsem dojat a zároveň šokován. Kryštůfek žije a je z něj už veliký elfí kluk!

Neměl jsem z toho šoku šanci tenhle den vyjít. Na ostrově na nás mával Ondatra! (člen konkurenční družiny, který byl před mnoha měsíci naražen na hák a byl mrtvý!) Něco bylo špatně, jenže já se nemohl pořádně soustředit. Kryštůfek mi ne a ne jít z hlavy ven. Co kdybych se za ním vypravil? Tahle hříšná (?) myšlenka se mi uhnízdila v hlavě…

Mezitím nám Ondatra vyprávěl, že vesničané bydlí v jeskyních, neboť je zde napadá ze vzduchu nějaká velká příšera. Ondatra nás dovedl k jedné jeskyni a my sešli dolů. Když jsme viděli na trůně sedět člověka a ten pronesl "Hele, čerstvé maso a čerstvá krev" se nám rozsvítilo. Musím se tedy přiznat, že až tři další upíři spolu s tím na trůně rozjasnilo myšlenky nás všech. Ondatra byl nemrtvý a já jsem na něj nezkoušel svůj hobití čich, který by tohle odhalil. Mura mi to ostatně ihned při vytahování svého meče z pochvy řádně vyčetl…

Zhruba od tohoto okamžiku jsem myslel že spím. Pokud se mi divíte, vězte že jsme náhle po dost dlouhé době viděli samotného Prince a vévodu Kostrijského. Nevím kde se tu vzal a je mi to jedno… No jo, ale co princ udělal ! Jen tak ledabyle pohodil rukou a upíři, kteří se kolem nás stahovali, si nás přestali všímat a odešli do jiných místností…

S princem jsme vyšli na boží světlo, kde nám vyčaroval deset pomocníčků a ti spáchali nový zadní stěžeň, který jsme si pak sami přepravili na loď, nasadili a osadili plachtovým…

Další dny

Další dny byly z mého pohledu smutné, nebo chcete-li podivné. Aspoň 1x denně vidím Kryštůfkův obraz na nebi. Vždy, když vidění skončilo jsem o tom musel přemýšlet… Z jakého důvodu bych měl tyhle vidiny ? Kryštůfek musí žít a určitě potřebuje mojí pomoc! Tahle myšlenka se mi v hlavě uhnízdila…

31. dne bílé laně 1014

Vidím Gondorské vojenské lodě! Jsme doma! Hurá!!!

Hurá… Hurá? Hurá?!? Co jen se mi nezdá? Plujeme dál a za chvilku je nám to jasné i krátkozrakému Larinovi. Všechny lodě jsou obsazeny démony ! Bojim, bojim!!!

Pluli jsme jen na dva stěžně a tak jsme byli velmi brzy dostiženi. Větší démon (asi kapitán) na nás křikl ať koukáme zastavit. Nebylo vyhnutí…

„Jak jste se dostali do světa bohů a démonů“?!? Křikl na nás, když nás zajal, nechal svázat a posléze přenést na jeho loď. a dovezl na pevninu. Prý si někdo z nás přál přejít mezi světy. Mura, snad obdařen božskou (?) myslí hned věděl o co jde a přímo mě obvinil, že jsem to byl já. Přiznávám, že chci za Kryštůfkem, ale že by byl tady? Blbost.

Příkaz kapitána byl, abychom se svlékli… Jsem z toho všeho v šoku a tak se svléknu bez protestů. Zaujalo mě, že mám víc chlupů, než bych měl mít… No a Mura, hrůza! Každý elf by se ho lekl. Prý se měníme v démony… Bulv protestuje a tak je od démonka přibit za ruku a za nohu ke stěžni. Když zkrotne, démonek prostě skrz hřeb protrhne ruku i nohu. Bulva to docela dost bolí, ale Murovo hraničářské léčení nefunguje.

Mezitím jsme dopluli až do Ganrinu… Zatímco se ostatní chvíli znovu s démonem dohadují, já se mezitím rozhlížím po městě… Nejde mi do hlavy, že vše je tak jak má být, jen kdyby místo lidí nebyli všude démoni. Že by démonek kapitán nekecal?

(počet zobrazení příhod hobita Ricca - jakékoliv stránky: )