Kronika Riccova života

31.dne bílé laně roku 1014 v zemi démonů a bohů

Démon kapitán nás vysadil a během deseti kroků jsme byli u démona, který se představil jako "strážce brány".

Po dalších nadávkách, ve stylu že jsme my blbouni narušili rovnováhu světa a že si zasloužíme trest. „Shromáždi sedm kamenů a přejdi kam chceš, ale trest tě nemine“ odpovídá na naše pokusy o odejití zpět do našeho světa…

Mezitím zazněla věta, že „část mně tu zůstane uvězněna a část bude muset odejít“ to jsem tedy nepochopil.

Nu což, rozhodli jsme se, že tedy budeme hledat kameny otevírající bránu mezi světy. Máme začít u démona "krále podsvětí". Vyrazili jsme…

… A po deseti krocích jsme náhle byli v královském hradě…

Zde se Ještě hlavnější démon ("král") rozhoupal a vypadlo z něj, že do dvou dnů musíme sehnat sedm kamenů, sedm klíčů brány, brány mezi světy.  Dal nám na to dva dny a radu „Sedm drží jeden, jeden drží všechny, hledej živly, najdeš kameny, hledej vládce…“ Vhodnou doplňující otázkou jsem démona „drze“ přerušil a ten mi odpověděl:

Protože jsme byli u démona - krále podsvětí, vyzvedli jsme si rovnou zelený kámen. Ale kde nahonem sehnat zlatého draka? Mura to rozhodl. „Pojďte za mnou!“ šli jsme a po deseti krocích jsme byli u zlatého draka. Byl jsem z toho až doteď paf, ale už se mi rozsvěcelo. Kdo chtěl někam jít a měl přesnou představu místa kam chce jít, tam opravdu po deseti krocích byl…

Mura během minutky měl v ruce zlatý kámen a to vlastně jen použil větu „Posílá nás strážce brány pro klíč“ a odpovědí mu byla věta „Přesuny mezi světy mohou způsobit nerovnováhu, ale snad ví co dělá“.

Bulv chtěl být taky užitečný. Poklekl, nabral kus hlíny a zvolal „haló, je tu elementál?“. Byl tu… a s ním další kámen.

Kde ale vzít oheň? Navrhuji sopku. „Pojďte za mnou“ říkám a jdu od draka a elementála země. Mám jasnou představu „Obří šlápoty“ našeho sopečného pásma. A ejhle, jsme tam. Zavolám si elementála ohně a dostávám od něj „klíč“ hrudku lávy v podobě kamene. Pochopitelně jsem se spálil, ale pak jsem tenhle kámen vzal mezi dva obyčejné…

Bulv si plivnul a během chvilky jsme měli elementála vody i s kamenem. Už jsme měli plné ruce a tak jsme po deseti krocích došli zpět k bráně.

Strážce brány se děsivě divil že jsme získali klíče, když v tom… se objevilo šest větších démonů, které toho co se (jak jsme záhy pochopili) vydával za strážce brány popadlo a vyzdvihlo do vzduchu…

Už posedmé slyšíme ten samý shluk vět a tentokrát jednu navíc: „Návrat smrtelníků způsobí nerovnováhu světa“. Nechali jsme si odemknout bránu s tím, že to prubneme, protože naše přítomnost tady určitě taky způsobuje nerovnováhu (.. no spíš se nám nechtělo se „nechat“ proměňovat v démony). Trochu problém byl v nastavení brány, protože my místní ovládání neznáme a démoni nám nepomohli, ale údajně tadyma už někdo prošel. Jak Mura došel k názoru, že to byl Drax, to nevím.

Bulv a Larim prošel, mě se nechtělo – ostatně jsem se zrovna modlil k bohům s prosbou o odpuštění – když v tom mě Mura popadl a doslova prohodil bránou, bránou mezi světy. Pak zřejmě proskočil i on…

Oops, kde to jsme? To vypadá jako brána Sain Fanelu? TO JE BRÁNA ČASU A PROSTORU V PODZEMÍ SAIN FANELU!!! Jsme doma?

No jestli jsme, tak na špatném místě v nesprávnou dobu. Jsme totiž bez šatů, mečů a ostatního nádobíčka a normální průchod je zasypán, jak jsme zjistili… (Město je obnovováno a předěláváno). Nezbývá nám nic jiného než použít vodní východ – ten co již jednou Mura (nebo to byl někdo jiný – nevím, mám to napsané v první kronice a tu nemám sebou).

Vnořili jsme se do jezírka u brány a plaveme k prostoru, kde vytéká voda… A pak jak na vodní skluzavce plujeme do jezera Avanté…

Ještě že jsem uměl plavat a že čas od času měla tahle vodní cesta místa, kde se nějakým zázrakem udržela kapsa se vzduchem.

Po čase, který byl snad delší jak hodina jsme v jezeře Avanté. Voda v jezeře nezamrzá, což bylo naše štěstí. Jenže vyvstal jiný problém. Jsme bez šatů a kolem zuří zima… Přemýšlím, jestli smrt zimou je lepší než smrt vysílením. Nakonec to vyřešil Bulv. Vyběhl, bleskově uplácal část sněhové chýše a zase zapadl do jezera. A pak ještě jednou. Když jsem se ho ptal, jak že se ten výtvor jmenuje, tak přes zadrkotání zubů Bulv pronesl, že to je iglú. Naběhli jsme všichni do něj a Bulv zadělal vchod…

Hned jak jsme iglú trochu zadýchali, kdesi venku kdosi zavolal - hledal nás. Našel totiž stopy bosých noh. Když zjistil, že jsme v pohodě, rozsvítila se mu očička a že prý sběhne k jeskyni pro oblečení a skutečně jej donesl. Donesl také deky, kterými jsme si museli vypomoci, přece jen hobit, trpaslík, elf a kroll jsou rozdílní ve velikosti…

Došli jsme s ním k jeskyni - tedy spíše k dolu. Prý tu trpaslíci dolují diamanty. Dal nám najíst… a pak se provalilo, proč mu zasvítila očička když nás našel v iglú. Chtěl po nás zaplatit šaty a jídlo a nebo že si to prý odpracujeme. Sdělil nám, že nechápe, jak jsme mohli projít jezerem Zebřích Žraloků… Když viděl naše (spíš jen moje) zděšení, zasmál se. Prý to byl vtip.Aktivní Mura na to navázal a vymluvil mu to placení a tak nás tenhle človíček propustil.

Šli jsme dolů do města a na druhý den ráno jsme tam i došli. Ve městě se z donucení dopouštíme krádeží měšců. Došli jsme do hospůdky "u Zlaté labutě", kde nás oslovil jakýsi muž, prý jestli nechceme nějaké zbraně. Se mnou trhlo, když vytáhl Murův chodecký meč. Shodli jsme se s ním, že chceme vidět vše co má na skladě, aby nám to nemusel nosit po kouscích… Dovedl nás tedy do jakési stodoly, kde byly věci nás všech. Oblékáme se a bereme si vše no a když má dojít k placení, Bulv praštil milého zloděje do hlavy a ten šel do bezvědomí. Kdosi nás zvenku pozoroval a začal přivolávat stráže. Tedy vypadalo to tak. Vyběhli jsme ven a dali se na západ do Allawindského hvozdu. Nejdeme hlavní cestou a tak jsme narazili na dům. V něm žil človíček, který si říkal "pán hvozdu". Nabídl nám chléb s polévkou. Chtěli jsme mu vyprávět naše příběhy,ale přerušil nás, většinu našich příběhů znal. Zvlášť ten podivný návrat sem, domů znal. Preventivně jsem se jej zeptal na datum. K mé úlevě bylo

1.dne horských lvů roku 1014, odpoledne.

Mezitím došlo v Bulvově polévce k nehodě. Do polévky mu přistála moucha, Bulv ji nabral lžící a vložil do úst. "Ježišmarjá Cedriku !" vykřikl pán hvozdu a vrhl se k Bulvovi. Ten své poslední sousto vyplivl a pán hvozdu začal dávat mouše umělé dýchání. Moucha se probrala a mezitím nám pán hvozdu řekl, že s námi proběhne soud, že nás bude soudit stínová královská rada - on, kouzelník Cedrik, Drax a další. Šel jsem raději ven se modlit a tak nevím co dalšího řekl pán hvozdu a zdali mu někdo oponoval.

Zatímco jsem se venku na sněhu modlil, vešli dovnitř tři chlapi, jedním z nich byl i Drax. Soud začal a první zjištění soudu bylo, že jeden z obžalovaných a to Ricco chybí. Drax si vzpomněl, že se modlím venku. Ti dva bezejmenní pohůnci si pro mě přišli, zdvihli mě i s tím kusem sněhu ke kterému jsem mezitím přimrzl a odnesli mě dovnitř. Grr, zase jsem nedokončil celý "běh" kajícných modliteb První Inkarnace. Což si mě takhle bohové povšimnou a přijmou moji omluvu?!?

Soud začal a po obligátní větě, kterou jsme slyšeli ve dvou dnech už aspoň desetkrát (o nestabilitě, kterou jsme přesuny mezi světy způsobili). A pokračoval tím, že díky nestabilitě brzo (do tří let určitě) zemřeme a pokud tomu chceme zabránit, musíme přinést sedm zubů, od každého druhu draka jeden.

Dále máme jet na sněm čarodějů "Stříbrné hvězdy", kde nám thelurg (?!?) vysvětlí co se děje…

Mezitím přišel královský sicco a velmi se podivil, že na zasedání rady vidí nezvané hosty. Bylo mu řečeno, že jsme přátelé a tak nic nepodnikal.

Pak došel hovor na důl na diamanty v blízkosti Sain Fanelu. Radě se nějak nepozdával.

Když už se soud rozbředl do povídání o věcech běžných, tak Bulv napráskal soudu, že Murovi umřel kůň z královského rodu. Drax se nakrkl a řekl, že smrt koně z královského rodu je rozsudek smrti. Mura nestíhal…

Bulv řekl i o mečovém prstenu a Mura Gagara musel vysvětlovat, jak vlastně byl zabit kůň… (-další co chtějí prsten-pozn.Ricca-)

Pak bylo na oplátku Bulvovi vyprávěno o temných křižácích, které když zabije, tak dostane šlechtický titul.

Dva draci jsou v Sibérii, řekl jeden ze členů královské rady, který už asi chtěl jít domů a dodal že na křižáky dostaneme mapu…

Tím celý "soud" skončil

(počet zobrazení příhod hobita Ricca - jakékoliv stránky: )