John Tinger

Hledání grálu?

23. prosince 2056, pozdní večer
(hráno 26. května 2008)

Po našem nálezu podivně zahrabaných kostí se shodujeme, že budeme pokračovat dál, mnozí z nás mají udělátka na noční vidění a někteří vidí dobře i bez pomůcek. Zkoušíme popojít zdejším lesíkem a nacházíme na kůly napíchané těla - maso na nich ještě je, takže těla jsou stará měsíce až maximálně dvě léta, neboli domorodci tu žijí či alespoň zdejší prostor využívají…

Původně zde byly pyramidy tři, ale jen jedna z nich je udržovaná, proto jdeme k ní. Je postavena ve stupňovitém stylu, ale chodit se po těch stupních nedá, jsou dva metry vysoké. Až do této chvíle nás zdejší obyvatelé nechávají být, ale v okamžiku, kdy Elvis vešel bez rozmýšlení do vchodu pyramidy se na nás snesla střelba. Respektive nejdřív bylo bubnování, které přivolávalo posily s luky…

Stříleního bylo dost, od útoku jsme místní lidi odradili, oni nás na oplátku odrazují vyjít ven, neboť na nás snad střílejí z balisty, či co, proto se stahujeme až do vnitřku jeskyně, kde zahajuji první hlídku a ostatní se pokoušejí usnout. To ale moc nejde, protože i zde je nechutně vedro a vlhko nemluvě o tom, že nemáme žádné měkké podušky pod sebou…

Po hodině bubnování domorodců utichlo a protože jsou všichni vzhůru, rozhodujeme se, že přeci jen zkusíme vejít do pyramidy. Opatrně lezeme ven, všelijak se krčíme, ale nakonec se dostáváme zpět k pyramidě - nikde nikdo cizí, postřílená těla si indiáni posbírali. Frank u pyramidy udělal dobrou věc - odkrokoval jednu stranu této čtvercové stavby a oznámil nám, že je to 200 metrů. Mě to přišlo nějak moc, ale budiž…

První pochopitelně vstoupil dovnitř Elvis, za ním Frank a pak i já, ale nakonec mi Frank podal svého Arese a prý ať hlídám konec skupiny. Chodba zde v pyramidě je poměrně dost široká, takže mohu před sebe pustit Ronalda a Himitsu. S Himitsu se děly věci - nejprve našla nápis na desce - ta byla ale rozbitá a zase s obrázkovým písmem, takže ji míjíme a jdeme dál. Himitsu se ale tváří že jí její šestý smysl varuje, že tu nemáme být. Asi v polovině chodby sebou ošklivě trhla, začala panikařit a utíkat - naštěstí pro mě dopředu, nevím jak bych ji zastavoval. Takhle ji zastavil Frank a to Himitsu uklidnilo. Prý ten pocit od šestého smyslu prudce zesílil…

Stojíme před místností obsahující tři sarkofágy umístěné do hvězdy. Uprostřed této hvězdy je halda lidských kostí a nad tím vším je takový velký železný talíř obsahující uhlíky - prostě takovou indiánskou lampu, která právě teď nesvítí. Nám zatím stačí obyčejná malá baterka a noční vidění v brýlích na to, abychom se tu rozhlédli. Chodíme zatím jen po okrajích místnosti, neboť Ronald tvrdí, že jeho amulety reagují na cosi u sarkofágů, nebo na samotné sarkofágy a nenacházíme nic podstatného, kromě nějakých dalších symbolů či obrázků.

Obrázky zkoumají Himitsu s Ronaldem, naši dva aktivní uživatelé magie a jsou z toho celí tumpachoví, cestu dál jim to neukázalo. Od vchodu do pyramidy až sem do místnosti nebyla žádná odbočka a ani zde není vidět průchod někam jinam. Samozřejmě uvažujeme o tajných chodbách, ale ty nenacházíme, proto docházíme k nevyhnutelnému - k otevření sarkofágů…

Chceme se vyhnout různým pastem a tak otevřeme všechny tři sarkofágy naráz - já, Ronald a Elvis každý svůj, Himitsu jako slabá žena a Frank jako náš strážce se toho neúčastní. Hrc a drc a otevřel se jen Elvisův sarkofág, já a Ronald neměli dostatečnou sílu, ale po prozkoumání prvního sarkofágu pak společnými silami otvíráme druhý sarkofág a Elvis třetí. Ve všech jsou mumifikované mrtvoly poměrně vysokých mužů - odhadujeme to na dvoumetrové týpky, kteří mají na krku několik amuletů, po těle nějaký ten jednoduchý šperk. Zřetelně se v žádném sarkofágu nenachází průchod někam dál…

Ronald hned u prvního sarkofágu říká, že by rád ozkusil ty amulety, jestli není některý z nich ten, na který reaguje jeho hledací amulet, a nějaký alespoň slabě musí reagovat, ale nakonec to vzdal, že prý nebudeme znesvěcovat hroby a jal se zdálky zkoumat tu hromadu kostí - tam totiž něco reagovalo dost silně. Himitsu to asi cítila taky, protože už tam hrabala nějakou tyčí, aby po chvilce úplně vespod našla lebku a v ní nějaký smaragd na řetízku. Hned se ho i dotkla, ale už ho nevzala, neboť jí Ronald hrubě odstrčil, neboť to prý je (možná) to co hledáme. Lebku rozbil a smaragd si dal na krk.

V tu chvíli se pyramida zatřásla a spadlo na nás to osvětlovací těleso. Tedy vlastně nespadlo, protože tou dobou už upalujeme ven z pyramidy. Zrychlujeme o to víc, že jsme koutkem oka spatřili něco neuvěřitelného - všechny tři mumie řvou, vstávají a vydávají se za námi. Frank rychle u vchodu do pyramidy nastražil nějakou výbušninu a odbouchl ji, jenže pyramida to ustála a vchod se nezavalil…

Běh na 100 metrů mi připadal nekonečný, zvlášť poté, co při vstupu do oné sarkofágové místnosti píply 23 hodin a teď za běhu před pyramidu pípaly půlnoc a to jsme tam skorem nic nedělali, nemám čas o tom moc přemýšlet, protože se snažíme zmizet a utéct od těch třech nemrtváků, necítíme se na ně. Ronald má představu že utečeme do auta, že to nás ochrání, ale je ve svém názoru osamocen - kdo se bude trmácet až k autu, musíme tedy vymyslet něco lepšího. Ronald jako bonus navíc zjistil, že ten magický smaragd se mu proměnil v bláto ledva jsme vstoupili do podzemí…

Vymyslel to Frank - u vchodu do tohodle podzemí nastražil další výbušniny a tentokrát se mu to povedlo odpálit tak šikovně, že ty tři holomky co se hnali za námi tam uvěznil. Ronald sice remcal, že ten křik za námi mohli dělat indiáni prchající před těmi třemi, ale už podruhé je jeho názor osamocen, navíc jak jsme unaveni, tak děláme unáhlené věci - hned jak Ronald oznámil, že veškerou naší vodu nalil do Brendna do chladiče na něj mířili všechny tři naše zbraně, protože pitnou vodu jsme neviděli. Sice nám ji Ronald může připravit pomocí nějaké té chemie co má sebou, ale to není pravé ořechové - přeci jen něco příchuti tam zůstane…

Opět na nás vykukuje ze křoví indián s bledou kůží a láká nás kamsi jinam. Okamžitě si uvědomuji, že indiáni dole měli tmavší barvu kůže a že se tedy jedná o jiný kmen. Jdeme za ním postupně všichni, i Ronald s Brendnem, Ronald si na to oblékl svůj těžký pancéř.

Byla to zbytečná reakce, neboť tenhle indián nás dovedl k paloučku s jezírkem a kamenem uprostřed. Zde seděl jiný indián, celý nahý. Zkoušíme na něj mluvit, ale on odpovídá jen gesty. Jakmile udělal třetí gesto, byl jsem ztracen a tak opět vyjednává Frank a Himitsu, a zdánlivě se jim i dařilo, protože ukázali náš pergamen se znaky a nechávali si ho přeložit. Vznikl z toho nějaký blud, který raději nekomentuji. Indián si mého znechucení povšiml a tak porušil svůj slib mlčení a promluvil na nás lámanou směsicí španělštiny a angličtiny. Vyrozuměli jsme, že jejich kmen a ten kmen od pyramid jsou ve válce. Také jsme prý udělali chybu, pokud jsme sebrali krystal, že teď tři bojovníci jsou probuzeni. Měli jsme prý vzít jisté tři amulety, každému z nich, spojit je a pak by se vidělo co dál…

24. prosince 2056
(hráno 26. května 2008)

Indián od nás odešel a my cítili, že musíme začít odpočívat, déle už to nešlo - je půl druhé ráno, možná ještě víc. Děláme si každý nějaké to provizorní lůžko a pokoušíme se spát.

O pár hodin později nás vzbudil začínající déšť a tak se stahujeme pod stromy, kde rokujeme co dál. Shodujeme se na jednom - budeme muset zkusit jiný průchod do kaňonu - ostatně jeden už máme v GPSce označený. Byla to jeskyňka asi tak dva metry pod horním okrajem jestli si dobře vzpomínám. Než tam ale vyrazíme, udělá nám Ronald vajíčka z prášku se slaninou…

Chůze ke kaňonu a slezení do jeskyně proběhlo v poklidu, hloupé bylo to, že jeskyně nikam nepokračovala a ani nebyla nikým nikdy využívána. Jdeme proto kousek dál a zkoušíme to tam, a pak ještě jinde. Víc toho ale nevyzkoušíme, neboť Ronaldovi začalo pípat dálkové ovládání od auta. Ronald se nenechal přesvědčit, že to dělá větříček nebo opičky a okamžitě se s Brendnem vydal na cestu zpět. Elvis se rozhodl že čas který zbývá do návratu Ronalda zpět od auta využije k tomu, aby prozkoumal kaňon kolem dokola a zkusil najít cokoliv co nám pomohlo…

My ostatní, nevěřící Tomášové, zůstáváme na místě a splétáme z lián silné lano, které chceme ozkoušet u další jeskyně, jenž nám "přišla" do cesty. Byla to zbytečná práce, i tahle jeskyně není vhodná, dokonce i horolezecký trik, kdy jeden leze první a pak jistí ostatní lezoucí za ním zde nejde použít, tak jsou stěny na této straně kráteru (či kaňonu) prudké a jednolité.

Ostatně pak se ve vysílačce ozval Ronald a oznámil nám, že nás dostihla ta parta ze smeťáku a pokouší se otevřít auto, což se jim ale ani za tu hodinu co měli před Ronaldem náskok nepodařilo. Vracíme se zpět k autu, aby u něj o další hodinu později došlo ke střeleckému souboji s předem daným výsledkem…

24.prosince 2056, před polednem
(hráno 2.června 2008)

Ronald^[1] nás požádal, abychom pomohli Brendnovi, který se prý zaklínil v hloubi džungle o strom. Kývl jsem na Franka a šli jsme udaným směrem… Nevím jestli si z nás Ronald neudělal srandu, jisté je že dvou hodinách hledání jsme to vzdali a vrátili se k autu. Tam už samozřejmě Brendon byl a vařil Ronaldovi a Himitsu nějaké dobré pitivo.

Když už jsme se takhle krásně sešli, zkouším s pomocí "hledačky Elvisů" najít Elvise, což se mi naprosto překvapivě daří. Jen dva kilometry od nás (a tedy dost daleko od velkého kaňonu s pyramidami) má být Elvis, anebo alespoň jeho vysílačka. Času máme dost, neboť stále nemáme vymyšlenou správnou taktiku na obří nemrtvé bojovníky, proto se vydáváme za Elvisem bez Brendna a Ronalda, kteří zůstávají u auta. Naše přestřelka prý neuklidnila všechny metalidi co tu byly, říkal Ronald.

S mým hledačem se vzdálíme od auta opravdu jen dva kilometry, byť je jdeme v džungli hodinu. Pak se cesta před námi začala vpíjet čím dál tím více do okolního terénu, abychom posléze vešli do malého ale hlubokého kaňonu. Zde nacházíme postupně různé Elvisovo věci - otvírák, kudlu, košili, ale nacházíme i věci, které Elvisovi určitě nepatřili, například hodně kousků látky v barvě písku. Nález růžové boty, v níž byl ještě kus nohy v zelené ponožce nám to pěkně znechutil a taky docela překvapil, protože si nikdo nepamatoval, v čem Elvis chodil a zrovna tohle vypadalo jakoby to Elvisovo bylo.

Správně bychom měli říct, že podle mě, Himitsu a Franka by tohle nosil jedině Elvis, ale naštěstí se ukázalo, že jsme neměli pravdu. Elvise jsme našli, ale vypadal dost potlučeně a mrtvě, neboť prvotní ohledání nezjistilo známky života a naopak zjistilo polámané žebra, zlámané nohy a další zranění způsobená pádem, případně bodnutí nožem… Frank se rozhodl Elvisovo tělo zakrýt větvemi a tak ho alespoň velmi provizorně pohřbít, ale sotva první větev dopadla na Elvisovo tělo, to vydalo sten a pohnulo rukou… Znovu zkoumáme Elvise a zjišťujeme, že žije opravdu jen tak tak,  dýchání je velmi mělké. Frank okamžitě zahajuje první pomoc a já s Himitsu snášíme na hromadu větve a liány, ze kterých později za vydatné Frenkovo pomoci skládáme nosítka, na ně pak nakládáme Elvise, načež já a Frank nosítka zvedáme a neseme ven z kaňonu. Bylo to možná na poslední chvilku, neboť bestiální výkřiky od tří strážců hrobky se blížili a hrozilo nám, že nám uzavřou pravděpodobně jedinou přístupovou cestu do kaňonu. A to nemluvím o tom, že za každým stromem vidíme dvojici rudě svíticích očí

Hloupé bylo, že na mé straně se o nosítka nedělím s Himitsu, protože pak bychom určitě došli s Elvisem dál, než jen prvních pět set metrů a Ronald nám nepomohl. Už dříve jsme mu volali, aby nám naproti poslal Brendna a popsali jsme mu stav Elvise, ale dostalo se nám odpovědi, že to není možné a že máme Elvise dopravit ve stabilizované poloze. O hodinu později se Elvis začal potit a to už nám Ronald Brendna poslal na naše souřadnice. Když pak Brendon přijel, přivezl nám i Ronalda. Ten rychle udělal ty nejzákladnější operační zákroky a pak se jelo rychle k autu, neboť se opakovala situace z kaňonu - jak vizuální tak zvuková…

Jakmile začal Ronald a Brendn operovat, rozhořela se diskuze mezi Frankem a Himitsu o tom, co tu dělá ten který z nás a pro koho pracujeme. Vyrozuměl jsem dvě věci - podle Frenka pracujeme pro Himitsu, která by si toho měla vážit. Druhá věc byla ta, že jediný já jsem teď zodpovědný za životy všech (neboť diskuze mezi těmi dvěma nabírala obrátek) a udělal jsem proto jedinou rozumnou věc - odházel jsem pár větví z auta a vyjel na prostranství před jungli, na plné sluneční světlo. Dost mě totiž vystrašil trojvýkřik znějící hodně ošklivě. Chtěl jsem proti těm třem nemrtvákům bojovat za pomoci radlice, ale naštěstí se ukázalo, že staré filmy měli pravdu - ti tři na sluneční světlo nevyšli.

Po krátkém dohadování volíme taktiku přejezdu podél jungle blíže ke kaňonu. Jedu velice plynule, takže může Ronald pokračovat v operacích prakticky bez omezení, byť asi nebude dělat tu nejjemnější práci. Jenže i zlomená žebra je potřeba napravit…

Po hodinové jízdě zastavuji a v již obvyklé trojici vstupujeme do lesa, ale velice rychle z něj vybíháme, neboť naši tři nemrtváci nás sledovali a jejich rychlost rozhodně není lidská. Zkoušíme dělat různé hokus pokusy, ale nemrtváci startují po každém z nás, střelba jim nějak moc nevadí a na sluníčko opravdu nechtějí vyjít. A na tomhle vymýšlíme náš plán, který začíná tím, že za pomoci lana a radlice strhnu několik mladých stromků z kraje lesa. Ty pak zachytím na střechu a přes ně převléknu plachtu, kterou jsme uloupili z vnitřku auta. Díky tomu vytváříme jakýsi prodloužený stín auta , jenž pak nastavuji co nejblíže ke stínu lesa. Za pár chvil se stíny auta a lesa spojí dohromady, tři nemrtváci vyběhnou na návnadu do stínu auta, já s autem cuknu a oni na slunci shoří.

Návnadu dělal Frank. Stíny se opravdu spojili, nemrtváci opravdu na Franka vyběhli a já opravdu cukám s autem pryč od lesa. Jednoho nemrtváka slunce spálilo úplně, druhému slunce spálilo ruku a Frank po něm střílel a třetí z nich se nám teď "směje" ze stínu lesa. Frank po tom druhém vystřelil z granátometu a nějak šikovně ho trefil, protože z něj spadl nějaký přívěšek. Přívěšky máme i z toho prvního spáleného, takže přišel čas Himitsu, která si je začala prohlížet a porovnávat s naším nápisem. Každý z těch dvou nemrtvých ji dal jeden přívěšek, ve kterých rozpoznala naše klíče. Přívěšky si nechala všechny, aniž by tušila na co jsou. První co s nimi chtěla udělat měla být jejich desinfekce od nasládlého mrtvolného puchu. Himitsu to zkusila a dva přívěsky desinfekce nenávratně poškodila… Nemrtváci se mezitím vytratili, jakoby o nás ztratili zájem, nebo je možná cosi přestalo ovládat, nevím…

Ronald v tu chvíli vyšel z operačního sálku a oznámil nám dvě nemilé věci. Jednak mu došla desinfekce a druhak potřebuje nějakou další látku na Elvisovo doléčení. Obojí potřebuje poměrně rychle jinak Elvis do 24 hodin zemře, zkoušíme proto dopočítávat, jestli se nám vyplatí jít rychle za zbývajícími nemrtváky do pyramidy (nebo kam se šli schovat) nebo jestli máme šanci dojet do vesnice, kde by se dal uzmout tvrdý alkohol, ze kterého by si Ronald obě látky dokázal vyrobit… Vyhrál to Elvis.

Ronald poté zjistil že nám došla i voda a tak měníme směr a vyrážíme na šrotiště. Přeci jen tam musí nějaký zdroj vody naši již nežijící metalidé mít a navíc je to při cestě do vesnice, nezajedeme si víc jak půhodinky.

Šrotiště bylo vylidněné a tak můžeme v klidu zajít do dvou kamionů, jejichž nákladový prostor sloužil jako ubikace metalidí a zde jsou i dva těžké sudy zřejmě s dešťovou vodou. Ty zabavujeme s tím, že tabletky od Ronalda nám z téhle vody udělají vodu pitnou. Můžeme tedy pokračovat do vesnice, což je práce pro mě, dalším pracujícím je Ronald, který pokračuje v ošetřování Elvise…

K vesnici dojíždíme až za tmy a v první chvíli nám přijde, že polovina vesnice hoří, ale byl to naštěstí jen klam - dost ohňů hoří v ulicích. Vánoce se asi takhle neslaví, ale slunovrat by se takhle slavit mohl. Odstavujeme auto dvěsta metrů od vesnice a jdeme se podívat blíže. A skutečně, to co vidíme jsou tance na ulicích kolem ohňů, zní hudba, znějí radostné výkřiky, jenže… A právě to nám zvýšilo ostražitost, neboť tančící vesničané tančí… hm, jak to říct? Nedobrovolně? Z donucení? Nevím… jisté je to, že vesničané mají nějaké to obyčejné jídlo, ale vpředu má don Kaká a jeho sebranka stůl, který se prohýbá pod masitými pokrmy, alkoholem, a bůhví čím ještě.

Bavíme se krátce s naším recepčním, který se vyjímečně nedívá v televizi na fotbal, jestli by nám donesl taky nějaký alkohol, ale ten je prý jen pro šéfy, vesničani mají pivo… Sledujeme, kterak jeden z vojáků odtáhl mladou vesničanku a je nám jasné i proč. Vzal si to na starost Frank…

25. prosince 2056, krátce po půlnoci
(hráno 9.června 2008)

Pomoc vesničance, kterou si vzal za svou Frank dopadla očekávaně - voják je mrtev, ale vesničanka nám na oplátku nepomůže z toho prostého důvodu, že se s ní prostě nedokážeme domluvit, neboť angličtinu neovládá. Převlek za vojáka se nám taky nezdaří, neboť nikdo nemá mexické rysy, dokonce ani Himitsu se ze stejného důvodu nepřevlékne za místní vesničanku. Ono ani zůstávat v civilu by se nám nějak moc nemuselo vyplatit, přeci jen už Elvis u dona Kaká na návštěvě byl a moc dobrý dojem neudělal.

Sběhl jsem si do auta k Ronaldovi pro uspávací pušky a při té příležitosti obírám Elvise o vysílačku, je to rychlejší než horečně prohledávat auťák a hledat náhradní vysílačku. Když to všechno nám, vracím se poblíž k VIP stolu a sleduji, odkud jim donášejí alkohol, přeci jen ho nemohou mít všechen na stole. Ukázalo se že mám pravdu, ale než si mohu pro jednu či dvě lahve dojít, máme problém.

Tím problémem je jakési světlo na obloze, které se přibližuje, aby následně prolétlo přímo nad vesnicí a pokračovalo dál na severozápad. Vyskočil z něj jeden parašutista, od pohledu vybaven zbraněmi a batůžkem napěchovaným další municí či výbušninami. Kakáovi vojáci na něj posvítili silnou baterkou a on, v domnění že na něj signalizujeme my, přistál ve vesnici. Nebyl to nikdo jiný, než náš Iřan - Peter Mc Colin. Zbraně mu hnedky odebrali, ale je vidět, že ho neznají, do batůžku zatím nekoukli. Samotný don Kaká ho začíná směsicí angličtiny a španělštiny vyslýchat…

Rychle se domlouváme vysílačkami a stahujeme se co nejblíž k místu kde probíhá výslech, já mimo jiné i proto, že teď je nejlepší chvíle si vypůjčit dvě lahve, které mají ukryté v uličce poblíž. To se mi i podařilo a pak se honem rychle stahuji k autům dona Kaká, kam teď odvádějí Petera. Auta už prozkoumávala Himitsu (a našla léky co potřebuje Ronald) a tak vím že  vojáci odvádějící Petra chtějí použít jeden ze tří džípů, aby ho (pravděpodobně) odvezli do dolu.

Trochu se nám nedařilo rychlé osvobození Petera, Frank minul při střelbě s tlumičem na vojáky, Himitsu ležící pod autem byla odhalena jedním z vojáků… Ale pak se Frank trefil a Peter, ač se spoutanýma rukama taky dokázal pomoci. Velice rychle se shodujeme, že musíme nastartovat džíp a odejet, aby to nebylo ostatním nápadné. Odjezd si beru na starost já, ostatní rychle nakládají mrtvoly vojáků, které pak shodíme někde do jungle.

Zajel jsem za vesnici za první horizont, kde zastavujeme a zbavujeme se těl. Taky sledujeme ohromné světlo za horami, kde ale podle GPSky nic není a Peter nám popisuje, že v džungli viděl další světla. Kreslíme si proto jednoduchý náčrtek, abychom na nic nezapoměli

Není toho moc, co z blízké krajiny známe. Vesnice, pyramidy a vrakoviště jsou jasné, ale ty světla nás hodně pletou. Máme velké světlo v džungli, malé světlo v džungli a světlo za horami. Odhadujeme, že ta světla v džungli znamenají město a vesnici, ale úplně klidně může být jedno z nich nějaké výcvikové zařízení…

Vysazujeme mrtvé vojáky a dohadujeme se, co budeme dělat dál - nabízela se nám možnost jet se podívat do dolu, jestli náhodou v papírech nemá don Kaká povídání o tom, jak se pak zachází s artefaktem, ale nakonec to zavrhujeme, protože když ani neví kde hledat…

Volíme proto možnost návratu k Rolandovi, což půjde myslím hladce, neboť s džípem mohu jet i kolem vesnice…

Po krátkém hovoru s Ronaldem slyšíme, jak venku někdo řve: "Doprdele, tak za tohle si utratil moje prachy?". Ano, byl to George, který nám za chvilku vysvětlil že nám Petera poslal on. Bohužel o nás neměl přesné zprávy a tak ho nechal seskočit do vesnice.

Nyní se můžeme pořádně dohodnout co s těmi nemrtvými strážci a to tak že všichni, ale pak se Himitsu odpojila a začala si hrát s amulety. Jeden z nich totiž na cosi reagoval, co ještě ani nebylo na kamerách a až doteď se ani podezřelý zvuk neozval. Teď už se ale ozval a byl to bestiální výkřik jedné a půl bestie. Peter okamžitě pokládá miny do linie mezi Ronaldovo auto a pyramidy, odkud očekáváme útok, já skáču za volant a připravuji se na "Radlicový útok"

Jeden z těch dvou proběhl skrz miny tak rychle, že jen vůbec nezranili, neboť vybouchly pomalu. Hloupé bylo, že proběhl tak rychle, že jsem nestihl vůbec zareagovat a už jsem měl přední kolečka ve vzduchu. Jeden z nemrtvých nás totiž snadno nazvedl. Druhého nemrtvého nevidíme, ale tou dobou musel být někde vzadu za autem…

Nakonec jsme skončili kolečkama vzhůru, každý z nás leze ven a pokouší se nějak bojovat s těmi potvoráky. Himitsu mi pomohla najít Ronaldovo ultrafialovou lampičku, která jediná dokázala toho kompletního nemrtváka rozložit…

Sčítáme škody: Frank má zničenou flintu a výsuvné břity, Ronald brečí uvnitř převráceného auta, které má poškozené čelní sklo, zohýbaný předek tak, že některé displeje jsou mimo rámečky a zřetelně vidím že bude i něco s hydraulikou. Himitsu, Peter a George jsou otřesení, ale nezranění.

Rychle bereme lano, vážeme ho k džípu a pak k naší dodávce. Tu rozhoupáváme a přes bok ji vracíme zpět na kola. Udivuje nás, že Ronald stále brečí, a zřetelně je to z prožitého šoku. Už je na tom tak dobře, že nám mohl prozradit, proč brečí - Elvis je pryč. A sakryš, na toho jsme úplně zapomněli. Běháme kolem auta jak ztřeštění lumíci a hledáme nějaké stopy, ale Elvis zřetelně neodešel po svých. Byl odvlečen poté, co ho ten silnější (a kompletnější) nemrtvák vyklepal z auta.

Jako na povel se ozvalo malé bestiální zakřičení a nám bylo jasné co se stalo. Himitsu si zrovna tuhle chvíli vybrala na doskládání tří důležitých amuletů od nemrtváků a složila z nich cosi, co si nasadila na krk a hned poté si sundala svůj maskovací amulet. Vůbec se mi nelíbilo, že omdlela a tak k ní běžím  a nasazuji jí zpátky její maskovací amulet. Když se po chvilce probrala, dost mi vynadala. Dělám si poznámku, že ani Himitsu podobně jako Georgeho nechám při jejich hokus pokusech být…

Popojíždíme po stopách po vlečení až k lesíku připomínající prořídlou džungli. Děláme rojnici a pokoušíme se Elvise najít, tedy až na Himitsu, která znovu pokouší štěstí s amuletem. Řekla nám, že už už měla stopu na ten artefakt a že ji nemáme rušit…

Po deseti minutách se Himitsu ozvala ve vysílačce, že už ví. My taky po šílených zmatcích zde nepopsaných víme taky - Elvis má amputovanou ruku (Ronald přislíbil že se pokusí), mrtvý je jak nemrtvák, tak i nějaký vesničan, který se do toho přimotal … A Himitsino vědění?

Klíčem ke dnům slunce noci
mysl, vůle, bystrost je
Chceš-li boha míti v moci
k rannímu zrcadlení v poledne jeď.

[1] Dočasně hraje za Ronalda náš Gamemaster