John Tinger

Himitsu a magie, útěk

19. prosince 2056, dopoledne
(hráno 17. března 2008)

Dopoledne jsem prospal, únava a lehké nachlazení udělalo své. Ostatní mezitím odvezli náš lup do doků, kde si jej převzala četa lidí od Johnsonových. Sledují přitom, že je ve městě docela dost policistů.

Situace se postupně přiostřovala, aby se k policistům přidala i nějaká grupa magicky aktivních osob, o grupě střelců velmi pravděpodobně pracujících pro NaEnergy ani nemluvě. Ronald si toho povšiml a spolu s Himitsu si zahrál na mileneckou dvojici, ostatní se pokoušeli rozhlížet po okolí a hledat kdo po nich půjde. Chvíli se vozili taxíkem a taxikář jim po 30 minutách jejich zamilování přestal věřit. Nelze se nedivit, útok na taxík bazookou, magií a policejní vrtulník poletující poblíž je dost silný argument.

Tím pádem nám bylo jasné, že na jisté policejní stanici je proti nám veden spis a George poměrně snadno z veřejného Internetu zjistil i kde. Do Matrixu nešel, prý na něj u jeho vchodu u něj doma čeká "zlý robot". Budeme tedy mít soukromý úkol a proto si bereme u Johnsonových týdenní volno.

19. prosince 2056, odpoledne
(hráno 31. března 2008)

Ronald a Himitsu šli za Ronaldovo kamarádkou Molly, která vyrábí magické amulety a prodává je poblíž Pearl street. Šlo totiž o jediný amulet který Himitsu má a který podle všeho způsobuje, že je neviditelná pro své magicky aktivní nepřátele, jinak si nedovedeme vysvětlit doslova ignorování Himitsu, zvlášť když magikům uhýbá z cesty.

Molly se prý podívala nepříjemným pohledem po Himitsu či po jejím přívěsku a pak začala na Ronalda ječet v černošském nářečí, kterému on nerozumí. Čemu ale rozuměl bylo to, že jej Molly odstrkala od svého krámku. Při té příležitosti mu šikovně podstrčila do kapsy navštívenku nějakého magického obchůdku z druhého konce města.

Ronald to pochopil tak, že Molly nemůže mluvit a proto ho posílá za kamarádem, anebo dokonce za společníkem. Přesto si nás pro jistotu na onu adresu pozval všechny. Jedu i já, jsem už poměrně v pořádku a troufám si i na dojetí na motorce až k obchůdku "Beyond fibre" na adrese Woodrock 612. Mimochodem je to blízko jednoho našeho bytu - blízko toho "nuzného".

V obchodě je šero, desítka smradů (rozhodně nejdou nazvat vůněmi) a ze zadní části krámku se až dopředu line nějaká záře. Opatrně se proplétáme přeplněným krámkem až k pultu, kde je zvoneček - takový jaký bývá v hotelích, malý a mechanický. Elvis na něj netrpělivě zvoní a přilákal ze zadní místnůstky starce. S ním začal vyjednávat Ronald a šlo to docela těžce, hlavně proto, že se nemohl dotknout Himitsu, natožpak amuletu, který mu nabízela k nahlédnutí, ale stále zavěšený na krku. Mě to přišlo že ji vůbec nevnímá, tedy až na to magické pole, kterým nemůže jeho ruka projít. On Himitsu ani neslyší… Nakonec oznámil ať chvilku vydržíme a zašel za závěs do jiné místnůstky a my se můžeme nahlas dohadovat, proč není Himitsu nalezitelná magicky, kdo jí dal přívěsek a hlavně proč.

V tu chvíli ohlásil Elvis, že před domem zavládlo absolutní ticho a že přestaly jezdit auta. Hned poté šel přeopatrně zkoumat ven co se děje a podobnou činnost začal provádět Ronald za tím závěsem. Vpředu to bylo jasné - dvě černá auta zablokovala obě strany ulice a mexikánci-magici jsou dobře rozeznatelní. Vzadu to bylo zdánlivě lepší - stařec prošel zadním východem ven. Šel se poradit, nebo nás zradil? Bleskově se radíme co kdo bude dělat.

Každopádně ze střechy vedlejšího domu seskočil kdosi se samopalem a nám zbyl jediný únikový východ - půdním okénkem na střechu domu. Posíláme Himitsu na střechu a já jako její ochránce jdu za ní. Zde v přestřelce bych byl asi nanic - mám jen obyčejnou bouchačku, ale na druhou stranu mě mexikánci viděli zatím jen jednou, takže existuje slabá naděje, že si mě s Himitsu nespojí…

"Ty vole, venku je košiláč s dědkem" houkl někdo z našich a já opatrně koukl přes střechu. K přednímu vchodu krámku se vracel náš stařík a vedle něj šel magik-mexikánec a měl v ruce nějaké kukátko. Všem nám bylo hned jasné, že se tentokrát opravdu na Himitsu připravili. Nedivím se jim - Himitsu si v krámku přeci jen na chviličku přívěsek sundala a tuším, že si jej sundala i někdy v době, kdy byla sama s Ronaldem. Troufám si odhadnout, že Ronald v začátku dnešního dne zkoušel onen příspěvek zkoumat sám a až pak se chtěl spojovat s Molly.

Nezbylo nám nic jiného, než se postupně zdekovat. Himitsu seskočila ze střechy na druhé straně od starce a mexikánce, já okamžitě za ní a zdrháme pryč. U obchodu mezitím mexikánec vyvolal zemětřesení, které poničilo blízké okolí a pak nechal omdlít Georgeho, který bojoval v přední části krámku. Elvis ho později naložil do své dodávky.

Já s Himitsu se necháváme taxíkem odvést k Pearl street za Molly se vzkazem od Ronalda. Prý: "Někdo nás zradil". Jenže ouha - přestože je teprve 19 hodin, Molly a její stánek je pryč, ačkoliv odchází s železnou pravidelnosti až o hodinu později. Zjišťujeme, že ani nezašla na večeři do blízké hospůdky, což taky dělala… Sháníme na ní kontakt u trhovců, u hostinského, voláme na všechny strany. Pak se přeci jen dopracováváme k číslu na Molly. Zvedla mi to, ale nemluvila - jen chroptěla. Někdo jí pravděpodobně prořízl hrdlo…

Ronald nám zakázal volat policii a tak horkotěžko vydolujeme z trhovce její adresu a s Himitsu na ní vyrážíme. Pochopitelně je Molly mrtvá - někdo jí doslova odtrhal všechny končetiny od těla a policii voláme od jejího domovníka a pak se tiše vytrácíme. Informace, že Molly přišla v 19 hodin a hned se kolem rojili cizí chlápkové nás nepotěšila - byli jsme s HImitsu i Molly přesně o hodinu později…

Zbytku grupy se taky nějak moc nevedlo. Ronald sám jel k obchůdku a i tam je mrtvola - někdo uškrtil staříka strunou. George zjistil, že jeden z jeho účtů je zablokovaný a paní Johnsonová nepřišla na rande co s ní měl mít, Ronald nedokázal odjet na jedné z našich motorek, takže situaci zachraňoval Dante se svojí dodávkou …

Později večer si jedu pro motorku na místo, kde jsem ji nechal. Byla v pořádku.

21. prosince 2056
(hráno 5. května 2008)

Náš přítel Albert Wall se nějak šikovně potkal večer s Ronaldem v metru na lince, kde večer jezdí poměrně málo lidí a potkalo je tam malé vzrůšo. V jedné ze stanic kam vlak zrovna přijížděl, čekal nějaký mexikánec se třema pistolníkama a oni v něm poznali kohosi, jenž s námi nemá zrovna přátelské vztahy. Ronald okamžitě kouzlí do dveří bariéru a tak když se dveře otevřely, nemohli naši pistolníci dovnitř. Vlak metra zastavuje na zastávkách velmi krátce, takže než se rozhoupali a odběhli k jiným dveřím, byl už vlak opět v pohybu. Boss těhle pistolníků jen fotil Ronalda a Alberta…

To byl pro Alberta problém, neboť až doteď nebyl s našimi akcemi a problémy spojován. Ronald a Himitsu ve zprávách a policejních zápisech už je, Dante samozřejmě taky, to už víme. Jako na zavolanou přišla o hodinu později po Ronaldově příhodě MMSka od Georgeho, která odkazovala na nejnovější zprávu na Internetu. A ejhle, fotky z metra tam byly taky a pod nimi povídání o tom, že policejní tým na "tuto" skupinu teroristů opět posílil. Jako další byl zmíněn na fotografii ork jedoucí na motorce a střílející na mercedes - takže mají i Franka a byla tam i nezřetelná fotka skrz okno taxíku, kde jel Ronald s Himitsu. Při sledování téhle zprávy si gratuluji ke svému ohromnému štěstí - nevypadá to, že bych byl zmiňován, či jen vyfocen při nějaké choulostivé situaci.

My ostatní ještě před Georgeho zprávou vymýšlíme, jak půjdeme na policejní stanici promazat data o našich případech. Budeme to mít snadné, neboť bude probíhat jistá demonstrace, na níž bude nasazeno dost policistů, ale demonstrace má projít kolem "naší" policejní stanice. Škoda, že s námi není George osobně, protože by nám pomohl domyslet všechny možné a nemožné problémy, které se mohou vyskytnout. Ale byl nám nápomocen aspoň na dálku, protože nám MMSkoval a Emailoval důležité detaily, jako například nákres vzduchotechniky v policejní budově.

Asi tak 30 minut po zprávě o teroristech přišla poslední SMSka od Georgeho. Říkalo se v ní, že je v jistém nemocničním centru a na akci s námi nepůjde. Taky se prý bavil s Johnsonovejma a došel k názoru, že si máme udělat výlet do Ria a to hned. Naplánoval nám to hezky: V 11⁰⁰ začne demonstrace, kterážto ve 43% případů do 45 minut přeroste v ozbrojený konflikt, takže akci máme zahájit ve 12⁰⁰. Ve 13³⁰ nám už letí letadlo do Ria (respektive končí celní a devizová kontrola)…

Ronald se mezitím vrátil z metra a vrhl se na operování Elvise, jenž byl ještě poraněn z nějaké naší minulé akce, aby si pak později šel koupit nějaké věci na zamaskování. Kupoval i paruku, knír a další kraviny, mě stačilo dokoupit si nějaké oblečení - stejnak budu muset mít na sobě plynovou masku, neboť náš plán je jasný - vykouřit zbylé policisty přes vzduchotechniku. Jediné co nevíme úplně přesně je umístění počítačovny a archivu, ale máme 66% že obojí je v horním patře a 24% že to bude v suterénu.

Noc bude neklidná a jako první to poznal Ronald. Před jeho domem stojí několik policejních aut a domácí vypráví policistům že Ronald sídlí v tom a tom bytě a že se má co chvíli vrátit. Ronaldovi nezbylo, než z garáží přivolat svého robota Brandna a přenocovat s ním v dodávce. Albert to řešil mazaně, nastavil doma časový spínač na televizi a světla, obojí spustil, načež se vypařil a nocoval někde v parku. Ostatní se nechlubili, ale asi to po upozornění Ronalda udělali podobně jako já - vyprdnuli se na to… Sice jsem se párkrát díval z okna a hledal něco podezřelého, ale na nic jsem nepřišel - tak snad to bude dobré.

22. prosince 2056, neděle
(hráno 5. května 2008)

Odvážím si malou tašku s věcmi na převlečení na jedno z předměstských nádraží, kde si je ukládám do uzamykatelných skříněk. Mám to vymyšleno jednoduše - až půjdu z akce, tak pojedu od policejní stanice několika linkami metra až sem, kde se převléknu a se zbytkem věcí pojedu metrem až na letiště, kde projdu kontrolou podle Georgeho pokynů.

Sleduji zprávy všude kde se dá a až teď se pořádně dovídám, kdože to na demonstraci přijede - budou to metalidé. Tím pádem proti nim vyjde skupina lidí ze sdružení Humanis, z čehož mi vyplynulo, že policie bude mít opravdu co dělat, aby nedošlo ke krveprolití a my se k policejní stanici budeme muset dostat bez demonstrujících, neboť pár z nás jsou lidé…

Po desáté přišla zpráva od orka Frenka, že našel skvělou hospůdku blízko policejní stanice, kde se scházíme postupně všichni. Pochopitelně že nám chybí to nejdůležitější - nemáme plynové masky, pro ně se musí vrátit Ronald. Pak rychle dolaďujeme plán - já půjdu na stanici si vyzvednout formuláře, třeba na přihlášení nového auta. Ať už tam bude úředník, nebo jen police s formulářema, určitě bude na stěně viset tabule kde se co nachází. Musím do budovy vejít hlavním vchodem, který je ve výškovém domě a nejít bočním vchodem do třípatrové přístavby, byť se právě v ní nachází dopravní oddělení. Risknu to a půjdu tam nezamaskován…

Tahle část plánu se nám povedla dokonale - zastavila mě nějaká recepční a formulář mi vyndala z police, měl jsem čas si s ní popovídat a taky si prohlédnout ceduli s popisem co je v kterém patře. Máme štěstí, archiv je v posledním patře.

V hospodě se přemaskovávám do jiného oblečení, na levý bok si připínám něco málo elekroniky o které se domnívám, že ji budu potřebovat, na pravý bok si připínám brašničku s plynovou maskou a takto vybaven jdu s Elvisem a Frankem k boku policejní budovy. Moc kamer tu není a tak se nám podařilo nerušeně vlézt na požární žebřík a pak na střechu. Doufám, že mě nezabrala kamera, která je tady na střeše a plynule se protáčí kolem dokola. Musela by mít širokoúhlý objektiv, docela se bojím, že ho i má… Dělám jednoduchou operaci - odškubnu drát vedoucí k motorku provádějící ono otáčení. Pak může Frank "namontovat" bomby s uspávacím plynem na nasávač vzduchu do vzduchotechniky a spustit to. Chvilku čekáme a pak páčidlem otevíráme plechové dveře vedoucí ze střechy o patro níž. To se nám daří…

Ork Frank vešel do archivu, odkud se ozvalo bušení do monitoru a klení, aby se mu pak podařilo zapnout počítač nezapojený do LANky. Byl v něm jednoduchý program, díky němuž mohl lokalizovat věci patřící k našemu případu (nějaké ty stopy DNA, vlasy a tak). Z počítače pak vyrval harddisk, aby nebylo poznat co kdo hledal a z archivu šlohnul i několik dalších věcí nepatřících k našemu případu aby zmátl stopy.

Já dělal v místnosti informatiky totéž, jen v elektronické podobě - nejprve jsem si vyhledal něco z případů co byly nedávno v televizi, pak i náš případ a pak ještě něco. Následně jsem přes všechny výsledky pustil nejprve přepsání nulama a pak i mazací procedury. Na nic víc nebyl čas, (chtěl jsem ještě nabořit zálohovací systém) protože po schodech vystoupal nějaký kašlající policista, kterého náš plyn neuspal. Uspal ho Elvis.

Bylo nám jasné, že když jeden policista naše zaplynování "přežil", že by mohl být i další takový a tak se raději dekujeme, opět přes střechu a požární schodiště. Nikdo nás nepronásleduje a tak nás mohl Ronald naložit do dodávky a rozvést všude možně. On s námi do Ria nechce, prý musí něco akutně zařídit. Ostatně ani George za námi nepojede hned teď, v tom nemocničním centru se má zdržet tři dny…

Nechal jsem se vyložit u zastávky metra a provedl svůj plán přesunu na letiště. Povedl se perfektně, nikdo mě nesledoval a v metru byl klid, neboť demonstrace opravdu zuřila a v metru cestovali jen ti, co opravdu museli.

Odbavuji se okamžitě a hned, jak poprvé na letišti vyvolali náš let si jdu nastoupit, ostatní se ke mě připojují v průběhu následující celé hodiny. Frank šel čtvrt hodiny po mě, další byl Elvis maskovaný jako Julie a na závěr Himitsu a Albert. Ten má u mě jedno velké minus, neboť na policejní akci s námi vůbec nešel, nenamaskoval se a teď si ho povšimli nějací týpci a chtějí projít do prostoru, kde už jsou odbavení cestující, ale nepustili je tam. Pak se všichni sedíc v první třídě strachujeme, že se ještě něco stane…

Let proběhl dle časového plánu, byl tedy čtyřhodinový, týpci zřejmě neměli právo let zastavit a kontrolovat. Vystoupení v Riu proběhlo taky v pohodě a dokonce tam na nás čekala i spojka, která měla na tabulce moje jméno, čímž se mi potvrdila moje hypotéza, že jsem z naší grupy "nejčistčí". To bylo to dobré, to horší byla SMSka od Ronalda, že si máme okamžitě vybrat prachy, neboť v televizi údajně proběhla hláška o tom, že do hodiny nám je zablokují…

Naše spojka Jack Pillows nás vyvedla ven k minivanu, kterým nás dovezl na jiný terminál, za nímž nás čekalo soukromé letadlo. To má s námi všemi i Jackem směřovat do státečku "Čili", a let by měl trvat hodinu. Trval dvě, neboť jsme letěli stařičkým dvouplošníkem a prý jsme letěli proti větru.

Přistáli jsme za šera kdesi v planinách a ani zde nás nečekal čtyřhvězdičkový hotel (Jack nám povídal historku o tom, že hotelu před nedávnem odňali jednu z hvězdiček, ale už neřekl proč). Byla tu nějaká brazilka(?) a lámanou angličtinou nám řekla, že nás odveze do hotelu ve vesnici, jejíž jméno bylo pro mě nezapamatovatelné a nevyslovitelné a Jack se s námi rozloučil. Ale co už…

Hloupé bylo, že po patnácti minutách jízdy proti nám vyrazilo jiné auto, což bylo podle ní hodně podezřelé, neboť v okruhu 50 mil jsou jen tři auta včetně jejího, jak nám dívka řekla. A kdyby to bylo auto, vypadalo to jako tank, byť to vozidlo nemá žádné dělo…

Vozidlo před námi zastavilo a vystoupil z něj Ronald. Bylo to šíleně podezřelé - my se plácáme letadlem bůhví kolik hodin a on si nás najde někde bez toho, abychom mu poslali souřadnice. Telefony nás vysledovat taky nemohl, jsme bez signálu už od letu, prostě záhada…

I vesnice(?) do která nás dívka zavedla byla pro mě dost podivná - má mít 7000 obyvatelů, ale teď v noci není vidět ani světélko, prostě nic. Samozřejmě domy vidím, ale jsou dřevěné a nepříliš udržované. Nevím jestli se mi to zdálo, ale přišlo mi že vzadu leží mrtvý kůň… Hotel vypadal podle toho - byl to spíše bar s hostinskými pokoji. Pokoje byly objednány poštou na mé jméno, proto ukazuji svůj pas dědovi za barpultem, jenž se až doteď díval na černobílou televizi. Máme pokoje 1,2,3,4,6,7 (poznámka - co je na pětce? Zjistit!) a já mám hned i první dopis - George v něm za pomocí tiskárny píše, že přiletí co nejdříve a my raděj nemáme nic dělat. Pokoje máme zaplacené na týden. Pak tam byla nějaká kaňka a Georgeův podpis…

Někdo si dal pití, někdo ne a šlo se spát. Dost nás pronásledovali zlé sny, dokonce i Ronalda, který musel své vozidlo na příkaz dívky odstavit sto metrů před vesnicí, asi aby nedělal rozruch. Spal v něm…