John Tinger

První akce

Seattle, 14. prosince 2056, brzy odpoledne
(hráno 7.ledna 2008)

Na mobil Georgeho zavolala slečna Johnsonová a měla pro nás úkol. Ze sídla NaEnergy v Seattlu vyjede v noci transport a pojede do míst kde stálo naše městečko Desert Village. Transport máme přepadnout a vzít "Red box", který bude přepravován.

Hned si začínáme zjišťovat podrobnosti. Má to být poměrně malý transport - jen dodávka a v ní tři lidi - dva vpředu a jeden vzadu. To vypadá snadně, hloupé je, že transport bude jištěn, minimálně signálem z GPS, takže když transport zastaví na nesprávném místě, budeme mít do minuty ve vzduchu nějaký "záchranný" vrtulník a ten bude do tří minut u nás, ne-li ještě dřív.

Hádáme se jako psi nad mapou, jak a kde to udělat. George chce být velitelem mise a navrhuje akci udělat v tunelu, ale je překřičen ostatními, kteří to chtějí udělat v místě, kde se platí mýto. To ale znamená obelstít celníky. Upozorňuji všechny, že když tam pojedeme hned teď, že se celníci určitě stihnou do noci minimálně jednou vystřídat a že by to bylo dost velké riziko přepadávat i další směnu.

Seattle, 14.prosince 2056, 5:50pm

Právě nám dovezl poslíček čerstvé Pizzy, což bylo asi to nejlepší z dnešního odpoledne. Už jsme se konečně dohodli jak na to půjdeme. Naše akce bude mít dvě části -  na celnici a pak u tunelu (případně v něm). Ork Frank už mezitím byl venku a přivezl pár kil(?) plastické výbušniny. Hned jak dojíme tu Pizzu, tak spustíme akci…

Seattle, o 40 minut později

Tak a konečně do akce. Vyrážíme na motorkách a v dodávce. Propletení se městem proběhlo poměrně pohodově, ale přesvědčilo mě, že přepadení hned ve městě by sic bylo nejlepší (nejrychleji bychom dokázali zmizet), ale muselo by se plánovat pořádně pár dnů, aby se vychytaly všechny mouchy toho plánu.

Na začátku dálnice vypouštím svojí sondu v místech, kde už jistojistě pojede transport směrem na Desert Village a pokračujeme po dálnici až do míst, kde je odbočka na silnici první třídy vedoucí nejen k našemu bývalému městečku. Zatím jsme minuli několik málo odboček, jednu benzínku kde zůstal Frank a jedna várka výbušnin, my ostatní pokračujeme dál.

Mýtná brána, 30 km od Seattlu, 8:15pm

Silnice první třídy nás provedla přes dalších odboček a jeden motel (kde zůstal Ronald) až před mýtnou bránu. Projíždíme skrz a mírně se začínáme obávat - kamer je tu docela dost. Dívají se naštěstí jen na silnici, takže se George a Ronald budou moci připlížit ze strany.

George ještě kousek popojel a zůstal stát z dohledu celnice a začal ji pozorovat, já a Dante pokračujeme před tunel, kde zastavujeme a jdeme s výbušninami v kapsách. I zde s hrůzou zjišťujeme že tu jsou kamery. Jak jen rozmístíme výbušniny na zastavení auta s transportem?

Procházíme tunelem a usmálo se na nás štěstí. Kamery jsou totiž rozmístěny tak, že se z jednoho stojanu se dívají na obě strany, takže přímo pod nimi je slepé místo. Je to sice nevýhoda, ale z pohledu tehdejších stavitelů to mělo i smysl. Jak by se dokázalo vybourat pod kamerami auto, aby nebylo viděl aspoň kouskem kamery? Chce to rychlou akci - vyndat výbušninu i s rozbuškou a nalepit je pod kamery. Dante jdoucí o minutku dvě za mnou po druhé straně učinil totéž. Jdeme až ven z tunelu, Dante se vrací téměř hned zpátky, já budu čekat až mi sonda nahlásí odjezd transportu, nebo nenastane čas jeho výjezdu ze Seattlu.

Mýtná brána, 30 km od Seattlu, 10:00pm - 12:00pm

Jak jsem předpokládal, celníci v mýtné bráně se vystřídali. Těžko odhadnout, jestli se střídají po šesti nebo osmi hodinách, ale ať tak či tak budeme mít dost času na provedení první části plánu. George to vymyslel skvěle, nechal celníky uklimbat prací a v 11:50 nám zavolal, ať se připravíme. Já se začal vracet tunelem a Ronald naopak přijel k celnici.

Úderem půlnoci mládenci spustili přepadení - George měl trošku potíž, protože jeho celník byl zamčený, ale poradil si - vymyslel si že ho honí nějakej úchyl a celník ho k sobě pustil. Pak pokračoval jako Ronald - uspávací injekcí. Celník ani nestihl najít poplašné tlačítko.

Mýtná brána, 30 km od Seatlu, 12:00pm - 2:30am

Všichni jsou na svých místech, akce může začít. Celé dvě hodiny mohl George věnovat hackutí mýtné brány. Až bude přijíždět transport, odpojí otevření závory a Ronald, jenž si vybral stranu mýtné brány směřující od Seattlu přijde s ruční čtečkou kreditní hůlky. Použije báchorku, že se nepodařilo načíst jejich mýtný čip na dálku. Slabě a občas jsem slyšel komunikaci těch dvou a mohu sarkasticky poznamenat, že naučení Ronalda používat čtečku trval déle, než ten hack. A přitom - zelené tlačítko zvedne závoru a modré vyčte data z hůlky. Zbylé dvě barevná tlačítka jsou nanic a dívání se na displey taky…

Někdy ve dvě hodiny musela dodávka transportující Redbox opravdu vyjet, protože nám nejprve volal ork ve 2:20am že projeli kolem něho a o chvilku později mám jak orka tak dodávku na monitoru mé sondy. Hned varujeme naše "celníky"…

Před tunelem, 2:45am

Silným dalekohledem sleduji dění u mýtné brány (svoji sondu jsem stáhnul už k sobě). Vše jde jako po másle. Transportní dodávce se závora nezvedla, Ronald se zvedl ve své kukani a jde pomalu k dodávce. Řidič se spolujezdcem je v kabině zamknutý a tak se domlouvají přes zabudovaný interkom ve dveřích. Bylo to krátké, Ronald pozvedl ruční snímač až ke sklu a následně šla závora vzhůru. Mezitím už Ork, jedoucí až doteď za transportem, stihl nalepit trošku trhaviny na dveře a pak s velkým nadáváním vjel do vedlejšího pruhu - jakože je netrpělivý a chce projet. Brána ve druhém pruhu se před ním taky zvedla a on projel.

Transport se rozjel a já mohl odložit dalekohled a připravit si do ruky dálkový odpalovač výbušnin v tunelu. Kde se vzala, tu se vzala, byla tu s námi první velká chyba. Ork odpálil auto ještě před tunelem a to se vybouralo do blízkého stromu. Začala nám běžet minuta, než se u nás objeví buď sonda, nebo rovnou záchranný tým, musíme se rychle nabourat do auta.

Ukázalo se, že přes dveře řidiče to nepůjde a Dante neproleze dírou v zadních dveřích, takže jsem musel dovnitř prolézt já. Bohužel zrovna v tu chvíli přilétla cizí sonda a začala nás sledovat. Vyndal jsem RedBox a podal ho ven, čímž majiteli cizí sondy bylo jasné že jsme narušitelé a mojí sondu sestřelil.

Do toho se stala ještě druhá chyba - neodbouchnul jsem totiž tunel a auto jedoucí v protisměru nás nádherně nasvítilo. Sice někdo sundal i tu cizí sondu, ale už bylo pozdě, naše fotografie za chvíli začnou kolovat po NaEnergy. Začínáme unikat, každý jinudy a jinam…

Seattle, den - noc a další den
(hráno 14.ledna 2008)

Noc a den jsme prospali, předání má být až v pondělí. Novou noc prožil každý ve svém bytě, ale mnohým se dělo to samé - přepadení bytu, nějaká ta střelba (vypadající jako čin amatérů)

Brzo ráno hned po střelbě přišel do našeho bytu nějaký homeless. Prý se jmenuje Ruprecht a má pro nás vzkaz. Měl - psaný od našeho orka Franka - a žádal nás ať věříme doručiteli. Doručitel nás na motorkách provedl městem až do nějaké podzemní hospody.

Bylo 5:30am a v místnosti sedí Ronald a léčí poranění Franka po přestřelce, která proběhla u něj. Sleduji to ze zaujetím - léčení magií jsem ještě pořádně neviděl. Budeme se ukrývat zde (respektive ve vedlejší - soukromé - místnosti) až do pondělka.

Avšak náš ork vyšel ven, zapnul si mobil a v 11:00am mu přišla MMSková zpráva od slečny Johnsonové, že prý provedeme předání už dnes v 7:00pm v doku na molu 117. Přebírajícím bude kapitán Sedma. Tím záznam skončil.

Nijak zvlášť se nepřipravujeme, tedy až na to že v 6:00pm míříme do Tesca, abychom nakoupili baterky do rušičky. Doufáme, že rušička opět odruší vyhledávací signál RedBoxu. To už zjišťujeme, že Dante se nám někde v průběhu dne ztratil a teď nezvedá telefon, ale zatím to řešit nebudeme. Teď je naší prioritou RedBox.

Již v 6:45pm jsme blizoučko mola, kde má dojít k předávce a v již nastalé tmě a mlze konstatujeme, že vzadu na molu někdo stojí. Termovizí vidíme, že v kapse má dotyčný nanuk - víc se na dálku zjistit nedalo. Opatrně se k němu přibližujeme a zdálky se ho ptáme, kdo je. Prý: "kapitán Sedma", jenže ten člověk byl naprosto identický s jedním útočníkem na byt Georgeho, proto došlo k přestřelce.

Ronald se pokusil seslat kouzlo bariéra - netuším zda na nás nebo na Sedmu, protože se mu nepovedlo, to až ork Frank dotyčného rozpůlil. Hloupé bylo, že muž má náramek "Platinum", takže už pro něj startují zdravotníci. Nějak moc to neřešíme, protože se nám z budky na úplném konci mola ozývá Dante. Měl na sobě výbušniny a reproduktor, z něj vyšla výzva abychom RedBox nechali zde, jinak to bouchne. Chlap v reproduktoru začal počítat, ale byl to bídák - počty 9-8-6-2-1 nám dali taktak šanci uskočit a zalehnout.

Léčíme Danteho hodně daleko od toho rozmasakrovaného muže, který byl již mezitím vyzvednut vrtulníkem a daří se nám ho "slepit" tak, aby přežil a byl při vědomí. Odměna Danteho byla nečekaná - chce, aby s ním někdo zajel do motelu, kde si pronajal pokoj, že si chce vyzvednout věci, neboť byl přepaden a odvlečen v době, kdy probíhaly útoky na naše byty.

Jedu s Dantem k jeho motelu a nakonec mu musím půjčit svojí bundu, neboť nechce chodit zakrvavený do recepce (nikdo mu nebyl ochotný půjčit pár nikláků, aby si koupil jiné šaty a ani on si o tuto možnost neřekl). Zatímco je Dante pryč píšu SMSku Ronaldovi - abych se dozvěděl, kam mám s Dantem dojet do úkrytu, aby mi tuto informaci nakonec zavolal George.

Dante se pobalil rychle, nasedl do svojí dodávky a opatrně jedeme k doktorovi, ale raději ne moc blízko, protože netuším jestli na Dantově dodávce není přidané jisté vylepšení (tzv. sledovač)

Seattle, pondělí 17. prosince 2056, ráno
(hráno 14.ledna 2008)

Poprvé dnes vstupujeme k slečně Johnsonové asi půl hodiny poté, co jsme byli od ní doslova zbombardování SMSkami. Předáváme jí RedBox, který ona za pomoci nějakého bezejmenného technika otevřela. Bylo v něm datové médium a mělo by mimo jiné obsahovat nějaké ty přístupové kódy. Máme také příslib akce na úterý - kdy už bude to médium vytěženo. Každý z nás dostal peněžní odměnu…

Seattle, pondělí 17. prosince 2056, poledne
(hráno 21.ledna 2008)

Máme tedy volno a kohosi napadlo, že bychom měli jít do nějaké luxusní restaurace (Dante se opět oddělil že prý bude tři dny ležet v rehabilitačním centru). Načasovali jsme si to tak, aby hlavní jídlo přišlo na stůl právě o polednách. To se i stalo, ale současně přišel hovor na Georgeův mobil. Slečna Hillary Johnsonová mu řekla dost naléhavě: "Okamžitě přijeďte s celou partou"

Tomu se nedalo odolat a tak opouštíme restauraci s téměř nedotčeným hlavním jídlem, což je to největší fopa kterého jsme se v restauraci dopustili.

Z našeho pohledu se při druhé dnešní návštěvě u slečny Johnsonové ukázalo, že spěch byl zbytečný - i když na druhou stranu… Ukázalo se, že z druhého týmu, který taky chtěl RedBox a který nás falešně vylákal na molo, přežil - kromě toho s tím náramkem - ještě jeden muž a toho bychom měli zajistit, aby nám nemohl nějak škodit. Organizace, ke které patří je ilegální. To nás moc nezaujalo narozdíl od toho, že dotyčný bydlí na jisté adrese na People street [v překladu - Lidická] v bytě 6C.

Hned tam jedeme a zhruba 200 metrů od onoho bloku zastavujeme na parkovišti a spřádáme plány, jak dotyčného dostat a jak se dostat do domu.

1. Plán "Falešná sanitka" - Doktor Ronald měl představu, že dotyčnému přivezeme Pizzu. On ji sní, udělá se mu hodně špatně a tak zavolá sanitku. Tou dobou už ale bude mít napíchnutý telefon a to už bude hovořit s námi - předjede sanitka a naloží ho.

   Tenhle plán okamžitě zkolaboval na tom, že ještě nemáme pořízenou správnou dodávku, kterou by si Ronald předělal a nelze si ani takhle narychlo objednat ani převozní sanitku od soukromníka

2. Plán "Jehovisti" - George a Ruprecht se budou vydávat za jehovisty….
3. Jít na obhlídku volného bytu určeného k pronajmutí

Začali jsme s plánem číslo tři, ale i ten ztroskotal, byť byty volné byly. Na druhém konci telefonní linky byl automatický odpovídač slibující brzkou reakci, pokud necháme na záznamníku vzkaz s telefonním číslem.

Nezbylo, než modifikovat plán s Jehovisty - vznikla z toho liga Orků. Ti dva vešli dovnitř, kde narazili na nějakou babičku. Té nakukali pravý opak - tedy že jsou orčí antiliga, takže na ně nezavolala policii. Kupodivu antiliga zafungovala i na obyvatele bytu 6C. Dotyčný se jmenoval Peter McColin, pustil mládence do bytu, ale byl dost napjatý s rukou na odpalovači výbušnin. Prý pracoval pro IRA.

Zatímco  nahoře běžela diskuze, dole se dělo něco podivného. Přijela dodávka, z níž vystoupili čtyři muži. Tři jdou nahoru do "našeho" vchodu a my máme problém. Nahoře někdo zapnul rušičku, takže se s mládenci nahoře nemůžeme domluvit. Ork Frank to jde řešit a já zůstávám dole u své motorky a jakoby mimochodem hlídám toho čtvrtého, který jde jakoby náhodou k dodávce patřící Ronaldovi a zkusmo nakukuje dovnitř. Ronalda a Alberta uvnitř upozorňuji že budou pozorováni, což se za chvilku i stalo. Muž nakoukl dovnitř a Albert ho jemně ze sedadla upozornil, že se to nedělá. Muž potom nasedl do dodávky a odjel za roh k vedlejšímu bloku domů v ulici "captna Jeroshe". Stále jsem ho viděl…

Nahoře se ozval výbuch zvukového granátu a trošku se u toho sypalo sklo, neboť to Peter nervově nevydržel. George a Ruprecht ho naoko ovázali obvazem a vedli ho ven, což pro ně bylo dokonalé maskování, neboť obyvatelé domu vybíhali ze svých bytů a vykukovali z oken. Ti tři mužové vyběhli ven a dodávka si pro ně přijela. Jakoby náhodou nabourala do Ronaldovo dodávky zezadu. Hned jsem je začal pronásledovat.

Do těch všech zmatků zavolal Albert policii na tu cizou dodávku, Ronaldovi zavolal cizej chlap s hlasem Danteho a dal si schůzku u Johnsonové a ork se ode mě nechal navigovat po telefonu. Hned na "Maker Street" [Budovatelů] se v jedné zatáčce málem vymázl a protože se spojení se mnou přerušilo, tak pak později i přejel důležitou křižovatku.

Dodávka zajela do skladu 1206 na ulici "Slovak national uprising" [Slovenského národního povstání] na okraji Seattlu.

Všichni, kromě Danteho a "toho divného Danteho" jsme se sešli u Ronalda v bytě. Ve zprávách vidíme, že stále pokračuje série brutálních vražd a my se radíme jak reagovat na ten divný vzkaz. Nakonec uděláme logickou věc - zavoláme slečně Johnsonové. Ta potvrdila, že máme jet k ní.

A tak se dnes potřetí ocitáme u slečny Johnsonové v kanceláři. Má už (z nás) kruhy pod očima. Sice máme plus za to, že jsme přivezli Petera živého a schopného výslechu, ale Dante má problém - musela mu opět změnit identitu a teď nám ho předala. Příště prý udělá něco jednoduššího a rychlejšího…

Výslech Petera nepřinesl nic důležitého, byl to vlastně jen pěšák oné organizace, průzkum čipu z RedBoxu přinesl potvrzení naší domněnky - přístupové kódy a v tuto chvíli máme necelých 24 hodin na to, abychom naplánovali akci a využili je. Bojíme se jen jedné věci - že ta skupina ze skladu na SNU o nás ví víc než my o ní. Ale to je v tuhle chvíli podružný problém…