O kouzelníku Pelinovi (6.)

V sudech byl Rasís…

Ze Zářící Hlubiny vyplula nákladní ryba "Lasva", která naložila námi nalezené sudy a odplula.

Goro byl lehce v šoku či co a tak se vrací směr Zářící hlubina s hlavou nad vodou… Izmail prohledával trosky lodi plující na hladině, když před ním cosi skočilo do vody.

Plaveme za tím všichni a náhle zjišťujeme že to co honíme je Goro! Ale ten přece pluje dobře třicet metrů před námi!!!

Chytili jsme falešného Gora a zjišťujeme že je natahovací. Pravý Goro zorganizoval přepravu falešného Gora… Plujeme s ním pod hladinu a falešný Goro se zprůhlednil. Zřejmě tělo falešného Gora vylučuje nějakou látku, protože pravý Goro těsně před městem Zářící Hlubina na nás vyjel ať pustíme jeho bratra na svobodu…

Nakonec jsme ho pustili, což byla drobná chybka, neboť jak se ukázalo, ten tvor byl měňavec a současně to byl tvor patřící k osmnácti tajemných tvorů…

Banakvabel nás vyprovodil k vodnímu víru se slovy, ať si na dalšího tvora přivedeme posilu. Eldar a Goro jsou mírně nemocní z toho, že se dlouho dotýkali měňavce. Ale to prý do dvou dnů přejde…

Desátý den měsíce června začal na břehu jezera, kde jsme se včera pozdě večer vynořili. Jdeme shánět naše přátele do Cvočkova. A skutečně, v době oběda jsme ve Cvočkově a v místní hospůdce se objevili Skřivan, Shadow a Satren. Povídali jsme si o tom, jaký máme úkol a tito tři se k nám přidali. Nějaký hobit nás ale údajně odposlouchával, Shadow ho obvinil, že je zločinec a že je na něj vypsána odměna. Tento incident se nakonec obešel bez krve, což se ale nestalo při druhém incidentu. Vážnější na tom bylo to, že se porafali mezi sebou dva mí přátelé - Izmail a Sunis. Když už to s Izmailem vypadalo dost zle, porušil jsem zákaz kouzlení ve městě a seslal na Sunise své blesky. Izmail zemřel a Sunis byl v bezvědomí… Shadow mu nakonec zlomil vaz…

Pochopitelně se to neobešlo bez stráží a pokuty pro mě. A ještě jsem dostal výstrahu, že příště budu veřejně bičován.

Pozdě večer jsme vyšli ze města a směřujeme k jezeru, k místu, kde jsme se setkali poprvé s Wanaflé. Skřivan totiž povídal něco o tom, že se mu zdává o vodní žínce, se kterou by se chtěl setkat. Namluvil jsem mu, že to asi bude Wanaflé…

Hned u lávky jsme viděli Gora, jak se lekl a skočil do vody. Chvíli jsme přemýšleli, jestli to byl pravý nebo falešný Goro… Spíš to byl falešný, neboť pravý Goro by se nás nelekl…

Chvilku jsme pokračovali v cestě a za námi se ozval klapot kopýtek. Krásný bílý poník, který asi nikdy nikoho nenosil, neboť nebyl podkován. A ty jeho oči - no jako pomněnky. Mít takové nějaká hobití slečna, hned bych k ní zaskočil na slovíčko. Barek si toho poníka odchytil, chvilku s ním prováděl nějaké cviky, když v tom se mu poník vytrhl, utekl mu a za chvilku se ozvalo šplouchnutí. V tu chvíli Barek zjistil, že mu poník ukradl mušli, se kterou jsme měli přivolat Bamakvabela. Zase falešný Goro…

Leč neměl jsem být ušetřen ani já setkání s falešným Gorem. Tentokrát přišel v podobě černé labutě a Súrštinou na mě promluvil. Slíbil jsem mu, že na něj (dnes) nikdo s družinky nezaútočí. Zjevil se tedy všem hned poté co jsem oznámil, že mezi nás přijde. Měňavcovi jsme vysvětlili, co po nás chtějí Aradeiridé (chtějí ho chytit) a on nám vysvětlil, že problém vznikl v dávných časech kvůli Rasísu. Nakonec jsme se shodli, že se pokusíme dojednat mírové rozhovory. Měňavec nám řekl, že máme křísnout kameny o sebe buď blízko lávky u Cvočkova, nebo na místě, kde jsme se setkali s Wanoflé ..

Prošli jsme Hatorem až na místo, kde jsme se setkali s Bamakvabelem. Ten nás zasvětil do problému další tajemné bytosti. Respektive dvou bytostí. A možná ještě lepší bude když řeknu, že to jsou vlastně dvojčata - Milva a Ralva

Jsou to zvláštní dvojčata, ostatně posuďte sami. Obě jsou "myšlenkové bytosti".

Milva - nejčastěji se nechává vidět jako mladá žena chodící v bílém oblečení. Má bílé oči i vlasy a po většinu svého času napravuje nepravosti svojí sestry. Najdete ji tam, kde kvete láska. Údajně se láskou živí…

Ralva -  zastupuje tu zlou stranu. Chodí černě oblékaná, má černé vlasy a bledou pleť. Vyvolává zlo, živí se nenávistí.

Máme je chytit a předat zpět do říše stínů. Problém bude jak je chytit, protože Ralva ráda kazí plány, které vyslechne. Když bychom je zabili obě, což Bamakvabel připustil jako jednu z možností neboť i tak se obě dostanou do říše stínů, tak by se nic nestalo - tedy až na to, že by nám Bamakvabel za použití násilného řešení vyplatil menší odměnu. Horší je, kdyby se nám povedlo zabít jen Milvu. To by Ralva vraha pronásledovala a mstila by se. Bamakvabel nám ještě řekl, že jsou momentálně někde poblíž a že se dovedou maskovat tak, že jsou průhledné a prakticky neviditelné.

To už jsme si dali dohromady dvě a dvě - neboť nás v době, kdy jsme čekali na Bamakvabela pronásledovaly zvláštní nehody - jako padlý strom na místo kde před chvilkou někdo seděl a tak. Neustále se kolem nás někdo pohyboval, ale nikdo onu bytost nespatřil… A můj hobití čich neustále vysílal hlášku že je tu někdo navíc. Nás bylo deset. Když jsem se o tom zmínil ostatním, byl jsem okřiknut, že jsem opomněl počítat psa….

Snědl jsem zřejmě něco špatného a tak si přesně nepamatuji jaké všechny nápady a pokusy  na chycení Milvy a Ralvy jsme podnikli. Když jsme odpoledne seděli u jednoho zvláštního nálezu znovu mi hobití čich vysílal signály, že je tu někdo navíc. A o chvilku už dva navíc. Á, sestřičky jsou tady, řekl jsem si a začal rozpočítávat své přátele:Ententýky dva hobítci… prudce jsem oběma rukama ukázal do prostoru, kde se pohybovalo cosi neviditelného. Nikdo nezareagoval a to cosi se přesunulo jinam. Čert vyletěl z pekla… pokračovalo moje rozpočitadlo a znovu jsem ukázal obouruč kamsi. Shadow pochopil a pustil tím směrem šíp. Pozdě…

Eldar pochopil jak z toho. Pošeptal mi ať mu řeknu, až bude jedna ze sester před ním ať křiknu. Dokončil jsem rozpočitadlo a raději toho nechal, šípy přátel létali kolem, ale bez výsledku.

TEĎ!!! zařval jsem náhle, Eldar vyskočil s rozpřaženýma rukama a objal vzduch. Držel Ralvu, jak se ukázalo hned poté co se mu dívka zviditelnila v náručí. Aby to Eldar neměl jednoduché, cosi ho zezadu začalo tahat zezadu za vlasy. Ano byla to ta hodná Milva…

Nevím, kde se brala zloba v mých přátelích - obě sestry zabili. Tím jsme měli splněný úkol a Bamakvabel nám věnoval malou odměnu.

Jsme v Hatoru a dáváme si večeři. Satren mě překvapil  nejen mě. Platil totiž ryzákem za nás všechny.Jídla bylo dost….

Přišel ke mě stařeček a prý jestli si může vzít nějaké zbytky z našeho stolu. Nandal jsem mu na talíř nějaké to maso. Poděkoval a sdělil mi, že za zlaťáček pro něj a jeho přátelé nám sdělí nějaké to tajemství. Satren měl rozhazovačnou náladu a věnoval mu zlaťák. A pak ještě musel vyndat další dva, neboť staříci byli tři. Byli to muzikanti s loutnou, chrastítky a flašinetem. Zazpívali nám píseň o hrobce krále a o pokladech, které skrývá.

Hrobku krále střeží démon,
démon který leptá mozek,
démon, který nezná bolest.

Démon, ten je přízrak hrozný,
obávej se lide můj,
nevstupuj tam stůj co stůj.

Láká li tě poklad jeho,
nech si rychle zajít chuť. Však pokud přeci,
pokud neznáš bázeň, nemáš strach. Sežeň sobě knihu paměti.

Knihu ti prý levně prodá,
ten co ve Varpu slaměné strašáky zemědělcům tvoří,
ten co se prý víle dvoří.

Je to truhlík, duchem sláb,
pěsti má však jako chlap

Poté stařečci odešli a my šli spát. Ráno patnáctého jsme si povšimli, že kolem hospody projelo několik zbrojnošů a měli sebou nádherného černého hřebce, který nebyl evidentně místního chovu. To jsem poznal i já.

Přátele tak hodně zajímalo, proč jedou k přístavnímu molu, že se tam vydali rychlým během. Já tam vyslal havránka a sám jsem šel v poklidu. O nic jsem nepřišel, zbrojnoši vytvořili špalír na molu.

Uprostřed mezi nimi zůstal panoš držící onoho hřebce a herold držící zástavu - pegase s rozepjatými křídly stojící na písmenku "R". Eldar se znal s heroldem. Docela mě překvapilo, že to byl trpaslík… Jak jsem vyrozuměl, je toto zástava vévodského stolce, konkrétně syna vévody. Syn - správně bych měl říkat princ - se jmenuje Randorf.

O chvíli se na obzoru objevila loď se staženou plachtou poháněnou veslaři. Randorf přijel… Z vyslechnutého rozhovoru jsem pochopil, že se ve městě zdrží jen krátce a že dá obětinu v chrámu bohyně Hátor. No vida, to jsem ani netušil že město Hator se jmenuje po bohyni Hátor… Princ ke chrámu odjel. Někteří družiníci si chtěli nakoupil, takže my ostatní šli zabíjet čas před chrám bohyně Hátor.

Na všech obchodech byla cedule "dnes zavřeno" a bylo nám vysvětleno, že dnes je Svátek bohyně Hátor… Samotný chrám byl dnes strážen dvěma lidmi z Randorfovy gardy, kteří dovnitř nikoho nepouštěli. Satren se pokusil o průnik a gardisté po něm chtěli jakýsi průkaz. Eldar na mě kývl že on dovnitř projde a taky že ano. I jemu gardisté dali do cesty svá kopí, ale on si ze své košile oprášil smítka či co a byl vpuštěn.

My ostatní co jsme zůstali venku jsme se shodli na tom, že hned jak bohoslužba skončí vyrazíme na průzkum hrobky… Satren si šel pro svého koně a přivedl i poníka pro mě. Ale to byl taky výstavní kousek, navíc podkovaný stříbrnými podkovami… Chvilku jsem si myslel, že mě chce zavřít do vězení…

Ale to už Randorf vycházel z chrámu bohyně Hátor. Kupodivu nenasedl hned na svého koně, ale začal si cosi špitat se svým heroldem. Seděl jsem na svém poníkovi poblíž, ale zachytil jsem jen konec hovoru. Máme málo lidí, nemůžeme tam nikoho poslat. Já bych měl někoho spolehlivého? Tady? Ano, stojí přímo za vámi výsosti. Stál tam Eldar. Byl přivolán před Randorfa, kde poklekl a vyslechl nějakou větičku. Pak princ nasedl na koně a odjel…

Eldar přišel k nám a vypadla z něj kouzelná věta: "Princ mě požádal o službu" řekl. Vyvalili jsme na něj oči. Eldar se opravil s tím že za hodinu máme jít do paláce. Zajeli jsme si do lázní, kde jsme si zaplatili očistnou kůru jak pro sebe tak pro šaty. Musela to být zrychlená kůra, co se dá za hodinu v lázních stihnout, že?

Dorazili jsme do paláce. Princ nám sdělil následující: Odměna pro Vás bude složena ze dvou částí: Zlato a vděčnost Pak se zarazil a zeptal se Eldara, který pak přikývl na souhlas: Jsi si jist, že nebudou o tom co uvidí mluvit?

Pak se princ otočil opět k nám a vysvětloval, že na ostrově byl potlačen klan nekromantů, leč že zničení nebylo dokonalé. Existuje totiž svitek ukrytý v dutém pouzdru a zabalený v koženém sáčku. Obsahuje jakousi nebezpečnou a mocnou zaklínací formuli. Jakýsi neznámý člověk jej vlastní a zrovna se pohybuje okolo močálů na jihu. No a doručit svitek máme buďto jemu nebo do nějakého markraběcího paláce.

Nasedli jsme na koně a rychlou jízdou jsme v podvečerním soumraku dojeli až ke Komodoru. Tam se Eldar potkává s hobitem Valentinem Rybičkou. Ti dva se znají a Eldar si u něj sjednal posilu. Sejít se máme u dolní brány. Valentin si ode mě půjčil poníka a jel pro ty posily do Odova. Šel jsem spát domů…

Ráno jsme se sešli u brány. Valentin přijel na schváceném poníkovi - nechal jsem jej ustájit v Komodoru. Mezitím se ostatní shodli, že potřebujeme nějaké ta lana, aby v případě že někdo do bažiny zapadne byla možnost mu pomoci.

Spolu s hobitem Valentinem Rybičkou přijel elf Mudlohalhen a člověk Lukas. Ten vlastnil válečnou dogu. Sehnali jsme si ještě průvodce a šlo se.

V bažinách se nedělo nic zajímavého až do chvíle, kdy jsem ucítil oheň a Valentin nás upozornil, že u ohně sedí dva lidé…

Na ono místo vedli dvě přístupové cesty, proto jsme se rozdělili do dvou skupin. Mudla, Lukas a já jsme zůstali na místě (a se mnou můj havránek, kterého jsem nechal kroužit v okolí), ostatní šli tou druhou cestou. Tam je překvapil skrytý střelec a jeho pes. Slyšeli jsme odtamtud výkřiky a slyšeli to i ti dva u ohně. Oba vstali a chystali se vyrazit po té druhé cestě. To už ale Mudla vystřelil a já vyběhl na dostřel mých modrých blesků. Jeden z těch dvou se zneviditelnil a kamsi zmizel. Bleskl jsem na toho druhého, ale to už se z chatrče stojící blízko jezera kterou si zde postavili děti vyklonila ženská postava (havránek mi ji sice nahlásil, ale já to nebral v potaz). Žena vystřelila šipku, která mě zasáhla. Bleskl jsem znovu po tom chlapovi, kterému vzápětí Mudlohalhen prostřelil hlavu. Leč ta žena po mě střílela dál, teď mě sice minula, ale bylo jasné že střelí znovu. Vykřikl jsem své "Avidius", jenže … Náhle jsem nic neviděl. Ano, znova jsem spackal kouzlo, ale tentokrát dokonaleji než s tou lodí u Zářící Hlubiny. Chtěl jsem vytvořit kouzlo neviditelnosti, které se ruší tak, že se prozradíte. Třeba pokřikem. Zařval jsem tedy a plácl sebou na zem. Udělal jsem dobře, další šipka mě minula… Špatné ale bylo to, že bahno, do kterého jsem zabořil svojí hlavu léčivé nebylo. Neviděl jsem nic dál…

Po chvilce vzniklo ticho. Pofňukával jsem, protože mě nenapadalo, jak se své slepoty zbavit. Pak se mého ramene kdosi dotkl a řekl Mudlohalhenovým hlasem, že mě to bude trochu bolet. Zabolelo mě to v místě, kde mě zasáhla šipka. Pak na mě promluvil Mudlohalhen řečí kterou jsem znal už od přítele Bareka. Řečí mocných léčivých slov… Rána mě přestala bolet. Výborně. Ale zrak se mi nevrátil. Zůstal jsem raději sedět na místě abych nespadl do nějaké mokřiny, kdybych se snad někam vydal. Přátelé zatím prohlíželi chatrč a mrtvé…

Bez předchozího varování byl zrak zpět. Okoukl jsem okolí. Chyběl hobit Rybička. Našel jsem ho a byl omráčený. Ještě tu tedy byl někdo. Eldar tvrdil, že někdo střílel ze křoví, ale pak se tam udělala nějaká mlha a nikdo tam nebyl. Takže jsme měli někde po okolí dva živé nepřátele. Jeden, který se zneviditelnil a druhý který stvořil nějak tu mlhu.

Markon si jako první povšiml toho, že ono bažinné jezírko, které bylo pokryto čímsi zeleným má v sobě klikatou čáru od toho, že ho někdo procházel. Nedávno. Jakoby náhodou můj havránek zahlásil že na druhé straně je kočička a že to vypadá - jako mazlíček kouzelníka. S řevem jsme obklíčili tu část jezírka, kterou nám bažina dovolila obklíčit a Markon vstoupil do vody. Ve vodě se cosi pohnulo a Markon k tomu směroval.

A náhle se u Markona zjevila postava a oba dva se vydali k nám… Ten člověk nám vyprávěl o tom jak byl zajat. Nezdálo se mi to. Ten člověk měl stejný prsten jako já - s Onyxem. On si toho všiml o fous dříve než já a nazval mě bratrem. Začal jsem si vytvářet jeho morální kredit. Ostatní navrhli, že se stáhneme z močálu….

Šli jsme z močálu a tenhle kouzelník mi začal nabízet za prsten s Onyxem závratně částky peněz, které měly pět číslic. Ve stejnou chvíli jsem dokončil morální kredit toho člověka. Byl to "zloun". První kterého jsem odhalil, určitě je to nekromant. Vykolejilo mě to a do toho se mě Eldar zeptal co to je za prsten: Nekromantický, pošeptal jsem mu [a v tu chvíli jsem měl kratičkou a podivnou vizi člověka v divném oblečení a s kostkami v ruce, který se chytá za ústa. Ale to sem nepatří].

Eldar měl také už dříve podezření, že něco není v pořádku a držel v ruce luk se založeným šípem. Prohlašoval sice, že to je na obranu před někým, kdo by nás napadl… Teď ale neprováhal ani vteřinu a napálil tohohle člověka zezadu. Ten zemřel… Markon tohohle člověka začal bránit. Ale z ničeho nic po něm švihl mečem a doslova mu oddělil hlavu…

Nastala hádka, kterou jsem pouze poslouchal a přemýšlel jsem o sobě a o Eldarovi. K něčemu mezi námi dojde. Velmi brzo.

Mezitím se hádali ostatní s Eldarem a s Markonem, jak mohli zákeřně napadnout toho kouzelníčka. Markon vysvětlil, že na něj bylo zakouzleno "Sómmos" a jej to ovládalo. Eldar zase vysvětloval, že má příkaz zabíjet nekromanty. Ostatní se na něj vrhli (slovně), proč teda nezastřelí mě, když mám stejnou výbavu jako on. Eldar prohlašoval, že mě zná už dlouho, ale že si se mnou nejprve promluví.

A bylo to tady. Eldar založil další šíp do svého luku, otočil se na mě a jeho rysy mu ztvrdly. Můžeš mi to nějak vysvětlit? řekl a zamířil na mě. Pronesl jsem: A jak jsem tě měl donutit abys ho zastřelil?

Eldar zalapal po dechu (a já si pomyslel: bože, já si udělal kdysi kredit u Eldara a ten byl…. to jsem to teď vymňoukl) a naštěstí pro mě pustil v šoku šíp do letu tak, že se zabodl do trávy….

Neměl jsem vyhráno: Co to je za prsten?!?!? procedil mezi zuby vzteky bez sebe. Přesvědčivě jsem odpověděl: V tom je obyčejné ochranné kouzlo TMA.