O kouzelníku Pelinovi (4.)

Tvrdě se učím dvě nová kouzla u mistra Zdeňka. Budou to "Zlom kouzlo a Bílá střela". O svých přátelích se dozvídám toto: Přátelé co šli po pirátech úspěšně prošli "vstupními" testy (mimo jiné je prý piráti zkoušeli, jestli umí číst a psát a jestli nejsou příliš bohatí - naštěstí měl kdosi z nich na útratu připravený jen tříbrňák, byť v té hospodě byli zvyklí jen na měďáky, naštěstí neplatili ryzákem). Snad neudělali jinou chybu a nějak ty piráty odloví a předají spravedlnosti.

A Faloris? Ten byl právě pomocí "Zlom kouzla" odčarován a postupně se mu vrátila jeho lidská podoba… Podrobnosti neznám…

Zatímco jsem se učil nová kouzla, přátelé vyřešili problém pirátů a pak dostali dopis od Ofeka, že se mají sejít tam a tam… A tak mě docela překvapilo, když jsem po dokončení výuky seděl v hospůdce nad obědem a ke mě přisedl Ofek. Vždyť měl být na schůzce z přáteli! Přestože ho nemám rád, strpěl jsem ho u svého stolu a vyplatilo se mi to. Dozvěděl jsem se, že žádný dopis pro nás nepsal. To mě trochu poděsilo a tak se vydávám na cestu. Do Cedrova jsem si zaplatil kočár…

…a krásně jsem stihl pohřeb přítele Marka. Tak to bylo zlé, velmi zlé. Marko byl nalezen zpola zahrabán mezi Hatorem a Cvočkovem spolu se třemi trpaslíky. No a protože jeden z trpaslíků byl oblečen skoro jako šlechtic, měla místní garda pohotovost a dost se vyšetřovalo…

Putuji téměř bez přestávky mezi Cvočkovem, Varpem a Atamem. Zde v místní hospůdce zjišťuji, že Láďa Dvořák a Eldar jsou zde. Sděluji jim, že dopis od Ofeka byl falešný. Shodujeme se, že musíme najít a varovat přátele. Eldar tvrdí, že přátele najdeme ve městě Tuvok.

Po drobném bloudění se dostáváme k převisu Bouřkových hor, které jsou před Tuvokem. Podle Eldara přijde bouřka a mě už navíc boleli nožičky…

Déšť nepřišel, zato okolo nás prošel muž jdoucí od Tuvoku. Nesl jakousi košatinu. Škoda že jsme ho nezastavili a košatinu neprohlédli, možná že… Ale nebudu předbíhat.

No a protože déšť nepřišel, shodl se Eldar s Dvořákem, že do Tuvoku dojdeme stůj co stůj. No jo, jenže mě boleli nožičky a tak jsem se nechal nést…

Pochopitelně jsme do Tuvoku dorazili za tmy, brány byly zavřeny. Za tři měděné nás stráž pustila dovnitř. Havránek (teď jsem si uvědomil, že nevíme o mém novém mazlíčkovi - havránku Krákovi), který z nás byl nejméně unaven, zaslechl hovor dvou strážných. První řekl: "Hele, to jsou ti dva, co minule zavraždili ty dva u lazebníka". Druhý mu na to řekl: "Mlč, dostals zaplaceno". Pro dnešek to nechávám bez povšimnutí…

Ráno další den nás tři probudilo bouchání na dveře a za dveřmi strážný. Eldar s Dvořákem si viditelně oddechli, když zjistili, že přišel sám a že nám dává dopis od Skřivana a že pak odešel.

Nejprve čteme Skřivanův dopis s popisem přepadení přátel. Vyprávěl v něm, že se s námi spojí, až to bude bezpečné pro něj a pro nás. Pak popisoval, jak byli přátelé v noci přepadeni, když on zrovna byl u vody. Ten dopis se nám nezdá, Skřivan v něm zřejmě nemluví pravdivě, je tam pár nesrovnalostí.

Pak se opatrně vyptávám, jestli Eldar s Dvořákem neznají nějakého místního lazebníka, že se potřebuji zkulturnit… Prý k němu vešli, usnuli a probudil je ráno strážný. To už v krámku byly dvě mrtvoly, třetí muž byl zmražen v ledu a čtvrtý se klepal v koutě. Dál mě ta historie nezajímá, přátelé jistě mluví pravdu…

Eldar najal loď, kterou se dostaneme rychle k místu, kde se měla družina setkat s falešným Ofekem. Podařilo se mu najmout tu samou loď co přátelé pár dnů před námi a díky příznivému větru jsme v podvečer na místě, kde oni vystoupili. Popošli jsme směrem ke skalám a našli mrtvoly. Mrtvoly našich přátel. Falorise a jeho havránka, Fulka (ale jeho hlavu ne) a dva cizí lidi. Oba měli zásah od Fulkovo sekery…

Po průzkumu okolí bylo jasné, že v mnoha bodech Skřivan lhal. Šel údajně pro vodu. Proč, když se kolem tábořiště ještě teď válelo mnoho plných měchů s vodou. A když by šel pro vodu, nemohl si nevšimnout, že u vody museli ležet dva muži, ještě teď se tam tráva zcela nevzpamatovala.

Vypadalo to na loupežné přepadení (šperky chyběly), ale zbraně přátel a ostatní věci zde zůstaly netknuty…

Ráno přátele pohřbíváme a vydáváme se pěšky do Tuvoku. Po drobné příhodě s "klokany plivající sliz", která se stala při mé hlídce další den docházíme do Tuvoku…

A proč chyběla Fulkova hlava? Inu to se tak dělává, když je na někoho vypsána odměna, zvláště pak za jeho smrt… Jak dokázat, že je daný člověk mrtev a nevláčet se s mrtvolou po celém ostrově?

Hned po příchodu do Tuvoku pochytil Eldar od někoho zprávu o tom, že Skřivan je v trolích horách. Máme na něj trochu spadeno, přece jen nám dluží vysvětlení …

Eldar si pořizuje křišťálovou kouli, prý aby dostal pravdivé odpovědi na jisté otázky. Vkládám do tohoto podniku svých 50 zlatých, budu mít možnost položit si pár otázek… Také Láďa Dvořák myslím něčím přispěl a jak jsem vyrozuměl, Eldar si vzal půjčku.

Po tomto nákupu směřujeme do Trolích hor a skutečně tam za pár dní naše trojice doráží. Zde potkáváme družinu, která nás před týdnem sledovala. Zrovna potkali tři zvláštní (snad) elfy. Družinka se nechala najmout (zadarmo) na úkol. Nám ti tři elfové, raději je budu dále nazývat mniši, nabídli každému tři zlaté za den a zlatý za mrtvolu skřeta s tím, že je doprovodíme do jakési jeskyně, která byla přitesána do svatyně jakéhosi zapomenutého pohanského (?) boha. Oni sami nevědí, zdali byl dobrý či zlý, ale pokud by byl zlý, tak by to zlo zablokovali.

Tito tři mniši říkali, že jsou na tomto ostrově cizinci. První z nich, Rimar, vystupoval jako mluvčí skupiny a nesl velkou truhlu s petlicí, která měla místo zámku přes očko petlice provlečený klacík. Druhý z nich, Digo, měl na zádech luk a u sebe psíka Indiga. Uměl hledat stopy… Poslední z nich, Sivorul, chodil s holí, která měla stříbrné ozdoby.

Když jsme je potkali bylo dopoledne, a až do poledního času pochodujeme. Po drobném jídle pokračujeme v chůzi. Digo se na chvilku ztratil při hledání stop na levé straně naší stezky, ale dostihl nás včas, právě v okamžiku, kdy byl čas najít místo na spaní. On ho našel, i s pramínkem čisté vody. Usídlili jsme se tam. Mnichové se modlí divnou řečí (údajně Elfská Latina) a pak se šlo spát. O mojí hlídku se nic nestalo a o další také ne, pamatuji si že ten co zrovna hlídal pronesl větu "Měsíc je nade mnou, je ho půlka, tak to bude půl třetí ráno". Pak jsem se ponořil do náruče snů a byl nemilosrdně vzbuzen pokřikem "skřeti! " Probral jsem se a po nejbližším skřetovi vypálil modré blesky. Asi jsem byl ospalý, skřetovi to neublížilo jen polekalo. Postavil jsem se na nohy a proceduru zopakoval. Smrad spáleného masa tedy nic moc, ale dostal jsem ho… Popadl jsem do ruky hůl, ale to už jsem zjistil, že skupinka sedmi skřetů je mrtva. Zazdálo se mi, že ještě někdo prchá, ale což…

Ráno bylo zajímavé, protože jsem si povšiml tetování mnichů - obrácený pentagram s kozlí hlavou. Eldar tvrdí, že to je symbol zla a tak se okolo toho rozpoutá diskuse. Mniši nás přesvědčují, že to symbol zla není a dostávají nás, neboť nikdo z nás náboženskou symboliku nestudoval. Z diskuse se poměrně brzo stahuji a rychle čmářu dopis, který po havránkovi posílám do Komodoru…

Po téhle diskusi vrátil Eldar peníze mnichům, ale v úkolu se mnou pokračuje. To dva druzi z té druhé družinky se od nás oddělili, ale přesto nakonec s námi šli byť s odstupem…

Chvilku po obědě vidíme na protějším kopci přitesané kameny do schodiště vedoucí do nějakého křovíčka. Jak se ukázalo, byl to cíl naší cesty.

Po drobné příhodě se slaměným panákem (vedoucí družinky si myslel, že to je živá osoba-zdálky to tak vypadalo) se dostáváme do jeskyně. Vchod je uměle rozšířen. Nakonec se rozšiřuje do svatyně. Jsou zde dva výklenky s kostrami držící řemdichy, ale hlavně stůl, respektive oltář. Trochu mě poděsil obraz na oltáři - několik obličejů nakreslených vedle sebe tak, že vytvářeli lidskou postavu. Mnichové začali manipulovat s jakousi modře svítivou dřevěnou destičkou a sotva řekli, že cítí zlo,bylo tu. Ty kostry z výklenků se na nás vrhli. Dobili jsme je. Mnichové položili destičku na oltář a ta se do něj "vpila". Jiný výraz mě pro to co jsem viděl nenapadá.

Tím boj skončil a my se odložili k odpočinku…

… Ranní probuzení již bylo bez mnichů, ti odešli. Trochu mě to zneklidnilo a o to víc jsem čekal návrat mého havránka, kterého jsem včera poslal s dopisem …

12. března 2002, dopoledne
(hráno 18. března 2002)

Havránek se vrátil a kdyby to nebyl havránek, ale pes, tak bych řekl že přiběhl s vyplazeným jazykem, zalehl a usnul…

Dopis, který přinesl, nic důležitého k sektě "Chytačů zbloudilých duší", z níž jsou ti tři mniši, neřekl. Snad jen to, že aktivity na našem ostrově nevyvíjejí a neví se o nich nic zlého. Novice posílají na obtížné úkoly a když je splní, zdi kláštera se za nimi navždy uzavřou…

Zatímco jsem si četl dopis, každý z přátel (ať už z naší či z konkurenční družiny) se náhle rozpomněl, ten že musí domů, ten že má práci tuhle… Eldar pobledl a sdělil všem že musí do Odova…

Prostě než jsem se rozkoukal, stál jsem u jeskyně sám a se mnou z druhé družiny barbar Satren. Požádal jsem jej o doprovod do Komodoru, což on rád učinil, protože tam mířil též…

V Komodoru se budu věnovat škole, učitel mě chce učit "kouzlo", které se jmenuje "Morální kredit"…

1. června 2002
(hráno 18. března 2002)

Na Den dětí opouštím svoji školní kobku, která byla skoro tři měsíce mým domovem a vycházím do slunečného dne. No a protože lidé slaví den dětí a rozdávají jim cukrlátka, čas od času se u nějaké špatně vidící osoby vydávám za dítě :-)

Ale k soutěžím, které probíhaly za hradbami na louce před městem, jsem se raději již nehlásil a pouze pozoroval okolí… Nemohl jsem si tak nevšimnout triumfálního příjezdu koně Atlase - ten patřil svého času Markovi - a na něm jedoucího Gora (patřil do konkurenční družinky, ale v předchozím popisu jsem ho ještě nejmenoval). Vedle něj šel Láďa Dvořák. Hvízdl jsem na ně a pak i zavolal. Všimli si mě a tak jsem je pozval do hospody "U Slunce". Trochu si povídáme co se kde za ty tři měsíce událo. U nás v Komodoru toho bylo docela hodně:

• Gerta (lázeňská) byla zabita v nevěstinci, který jí patřil
• Skřivan si vzal za ženu dceru zlatníka.
• Klenotník onemocněl nemocí zvanou "páránója" a pořídil si stráže…
• Klenotník byl i se strážemi otráven. Stráže to přežili, klenotník ne.
• Skřivan si v domě, který dříve koupil, zařizuje nevěstinec pro bohaté
• Zlatník nabídl vdově po klenotníkovi, že dočasně povede její obchod

Fakticky je tak Skřivan majitelem tří podniků… A jak už to bývá, pomlouváte-li někoho, objeví se jmenovaný ve dveřích. Tak, tak - do dveří vstoupil Skřivan. Přisedl a začal vyprávět své příhody. Poslouchal jsem ho jedním uchem (a sledoval jedním okem), protože u vedlejšího stolu proběhla zajímavá hra v kostky s mě neznámým člověkem, který se vsadil s dalším z naší družinky - Satrenem (z družinky co byl i Goro) o třicet zlatých. Onen muž prohrál a vyplatil Satrena třemi ryzími zlaťáky, které vytáhl z měšce. Protože v měšci nešátral, musel ho mít plný těchto mincí… Skřivan nás pozval k sobě domů na zítřejší oběd.

Pozdě odpoledne píši dopis Eldarovi o všem co se v Komodoru a jinde dělo a posílám jej po poštovním holubovi za 4 zlaté. Inu expresní služby jsou expresní služby…

Další den ráno (2.června 2002) se ke mě domů hrnula jedna návštěva za druhou. Nejprve přišel Skřivan a chtěl ode mě koupit prsten s Onyxem. Odmítl jsem jej s tím, že jej mám teprve krátce a že jej neprodám. Po Skřivanově přemlouvání že bych mu jej jako příteli mohl dát jsem jej opět odmítl. To Skřivana lehce naštvalo a odešel.

Pak přilétl poštovní holub od Eldara (respektive přišel doručovatel že přilétl na stanici holub s dopisem :-) ). A přinesl odpověď na otázku, kterou jsem psal Eldarovi - otázka zněla "Co má společného Skřivan s vraždou klenotníka". Eldar se totiž podíval do křišťálové koule ve které mám svůj podíl. Odpověď koule prý byla "Skřivan dal zabít klenotníka"

Další návštěvou v tomto dni byl Láďa Dvořák - prý mám "pojistku" od Komodorské duhy a kvůlima tomu mi hrozí nebezpečí. Děkuji za tuto informaci… Ale to už byl čas jít ke Skřivanovi domů na oběd. Otevřela nám služka Agáta a posléze nám byla představena i Skřivanovo žena Zlatuška. Na obědě padl návrh zajet do Saxisu na slavnosti. Skřivan s Dvořákem jdou na nějaké pochůzky a já se jdu podívat po městě, co je kde nového

Při té příležitosti zaskakuji na návštěvu k učiteli Zdeňkovi. Ten pro mě nemá dobré zprávy:

Je vyzrazeno, říkal Zdeněk, že střežíš klíč. Ty za to nemůžeš. Norsika zradil jeden z důvěrníků "co byl v obraze". Nevím však od koho hrozí atak. Drž se raději mezi lidmi. A dodal na závěr Důvěřuj Dvořákovi

A po vycházce přišel večer a s ním večeře a pití v hospodě. Ale mírně, protože zítra brzy ráno jedeme do toho Saxisu na slavnosti.

Druhý den naší cesty (tedy 4.června) jsme za Cvočkovem přepadeni. Trochu si zabojujeme a zraněni dojíždíme v podvečer do Saxisu. Město je osvětlené, na mnoha místech létají světlice, bouchají ohňostroje…

Šel jsem sdělit naše přepadení na strážnici Saxisu, kde mě podrobně vyslechli. Tenhle  výslech se protáhl, a tak jsem zmeškal slavnosti. Ale v hospodě jsem zaslechl, že Dvořák neuspěl v rytířských slavnostech, ale přežil. Největší drb je to, že jakýsi elf daroval při slavnostech mitrilové nátepníky markraběti, a tak se mu nenápadně vetřel do přízně. Avšak co si říkali mezi čtyřma očima nikdo neví.

4. června 2002, podvečer
(hráno 15. dubna 2002)

Když jsem našel přátele v jedné z hospůdek, zrovna se jedna část z nich vydávala honit nějakého malého hobítka. Jiní zase honili Gunejvara, prý zabil obchodníka v téhle hospodě…

Já, Goro a Satren jsme chvilku sledovali průběh vyšetřování v hospodě a dojídali jsme se u toho. Po chvilce nám vyšetřování Saxiských strážných připadalo nudné a tak jsme šli na zdravotní vycházku. Povídáme si až do chvíle, kdy můj mazlíček (havránek) zaregistruje pohyb v křoví. Když se na to zaměřím svým hobitím čichem zjišťuji že to bude asi elf. A taky že ano. Gunejvar!

Goro a Satren na něj neútočí, jen se mu posmívají (jiné vhodnější slovo mě nenapadá) že neutekl daleko - jsme tak 500 sáhů od městských hradeb. Gunejvar vysvětluje, že chtěl chránit svojí kočičku (ano, má také mazlíka) od spádů obchodníka, ale že se mu kouzlo nepovedlo.

Vysvětlování přeruší příchod barbara Intina, který mířil do Saxisu a seznamování s Intinem zase přeruší můj miláček společně s miláčkem Gunejvara. Na stromě zjišťují přítomnost velké sovy, která se chová divně. Nejprve kouká na mě, pak na Gunejvara pak zase mě, pak nás podvakrát obkroužila. To už všichni, mě nevyjímaje, chtějí sovu zneškodnit. Sova snad naší řeči rozumí a tak se "schovala" na větev, která je kryta kmenem stromu.