O kouzelníku Pelinovi (3.)

Někdo se v tom lese pohybuje a jsou to lidé. Ozbrojenci. Zastavují nás a ten s nejvyšší hodností - kaprál Lukáš - nás oslovil. Podle znaku je z Cedrova a říká, že nesmí nikoho dál pustit a že už tu hlídají dvě hodiny. Dva z naší družiny, oba svobodní pánové Fulk a Skřivan (Skřivan? tak to je pro mě novinka!) se ohradili, že jsou svobodní pánové a že smí skoro všude. I do lesa. Kaprál Lukáš je oba upozornil, že příkaz přišel shora snad od samotného vévody… a že jeho pán teď šel něco do lesa zkoumat.

Ostatní mí přátelé, zasvěcení více do problému s hvozdem mumlají, že vybere ten poklad…

I nevybere… Z lesa se ozval řev a za chvilku vojáci přinášejí jakousi slintající a nesmyslně mluvící osobu. Jejich pán… Byl čímsi postižen a tak se všichni vojáci dávají na ústup a svého pána si berou s sebou. Nic nám nebrání jít proti proudu Úplavice.

Řeka Úplavice už byla široká stěží jako potok, když na mnohé z nás dolehl veliký strach, který ochromoval. Ti co nebyli postiženi ostatní z toho strachu dostali vlčí mhu…

A tak koukám jak blázen. Někteří z družiny náhle s kýmsi, koho já nevidím bojují. Faloris začal křičet: "To je iluze!!". Propleskl jsem Skřivana. Ten mi tvrdil, že je zasažen šípem a že je tu padesát skřetů i s velitelem. Propleskl jsem ho znovu a to už si konečně přestal držet imaginární šíp co mu prý trčel z hrudi.

Šli jsme dál, už jsme prošli okolo místa kde pramení Úplavice, když tu se někdo ozval."Hééj tahle skála tady včera nebyla." A skutečně, kdo se nebál procházet skálou zjistil, že to byla další iluze…

Pak cosi neviděného (co viděli jen kouzelníci) na cestě potrápilo všechny kdo se nevyhnuli. Zřejmě to cosi mělo spadeno na Falorise, protože to šlo za ním a mě si to nevšimlo. Trochu jsme si na to s Falorisem zableskovali a všichni jsme se rychlejší chůzí přesunuli před planinu s chaloupkou. Chaloupka byla chráněna neviditelnou bariérou, kterou dokázali projít jen ti nejsilnější z nás. Ostatní jsem já, Faloris a Falorisův miláček havránek hypli přes bariéru a pak jsme se hypli za nimi.

Trochu jsem přátele postrašil těsně přede dveřmi, vevnitř bylo několik živočichů velikosti "A". Pak jsem si uvědomil, že můj hobití čich registruje netopýry, nic jiného by se nevěšelo pod strop…

Vlezli jsme dovnitř, padacími dveřmi vešli do sklepa a pod schody byly namaskované dveře, respektive kus hadru místo nich, neboť včera je přátelé zničili… A náhle jsem usnul a spal jak malé nemluvňátko… Spolu se mnou to podle vyprávění Skřivana, který měl štěstí a neusnul, usnuli i všichni ostatní kromě něho a Fulka. Takže si sami museli zabojovat proti postavě v černém plášti a masce. Maska měla v sobě nějaký kamínek… Fulk to pak zabil, zasyčelo to a na zemi zůstal jen plášť a ta maska. Fulk nalezl žezlo z lesklého černého kovu na němž byla vyobrazena opičí lebka. Fulk pak zničil ten kámen z masky.

Protože ale hledáme i královskou korunu (a tu zatím nemáme) budeme muset pokračovat dál.

Mezitím se probral kroll Karkulka, lekl se nehybných těl přátel a utekl…

Vzhůru zůstal i Eldar a ti dva dobráci ho poslali dovnitř do další místnosti. Jenže kdo vejde dveřmi je náhle nevidí a místnost nemůže opustit. Ti dva postupně do místnosti naházeli všechny spáče. Se mnou to sice nestihli, stihl jsem se vzbudit, ale mě nakecali, že jedině já je odtamtud dostanu.

Takže jsem byl vevnitř v místnůstce, která neměla dveře. Skřivan vložil do dveří pochodeň, kterou jsme vevnitř zaregistrovali jako trčící ze zdi. Dvakrát jsem zkusil Eldara hypnout zpět, podvakrát mi odpověděl "Au" a podvakrát se mu někde objevil krvavý šrám. Pochopil jsem, že po průchodu dveřmi jsme byli přesunuti někam jinam. Když tu byli přátelé včera, tak je ta osoba s černou maskou a žezlem "vykopla" zpět. Kdo ale teď vykopne nás? Hledáme a hledáme a hledáme tajnou chodbu, nebo alespoň něco…

Venku přede dveřmi se mezitím změnilo osazenstvo. Skřivana to přestalo bavit a tak odešel (důvod v době, kdy toto píši neznám),ale k Falorisovi přibyl přítel Marko. Oba dva z hrůzou zjišťují, že prostorová brána se buďto uzavírá, nebo zobrazuje přibývající vlhkost v naší místnosti. Nejprve k nám poslali Falorisova miláčka kočičku. Ztratil s ní spojení - jsme tedy daleko. To my uvnitř zatím jen tušíme… Pak k nám prohodili kousíček pergamenu, kde bylo napsáno "řekněte, jestli se u vás dělá vlhko". Otočil jsem se k místu, kde ze zdi trčela ta pochodeň a hlasitě jsem řekl "ne". Bohužel Faloris neuměl odečítat ze rtů či co a tak poslal nový kousek pergamenu: "jestli je u vás není vlhko, odstupte ode zdi s pochodní". Přečetl jsem toto nahlas přátelům a všichni jsme odstoupili. Faloris se v tuto chvíli silně zpotil, protože to mlžení obrazu znamenalo, že magie z tohoto místa díky smrti toho "muže" s maskou mizí. A skutečně. O pár chvil později již Marko a Faloris nevidí nic, respektive vidí dveře a za nimi hlínu… Vzdali to s tím, že buďto jsem je já (to je netušená důvěra :-)) ) dokázal dostat všechny ven, nebo jsme zahynuli. Takže se vydali do Cedrova, potkali krolího posla s nádhernou a prý důležitou depeší (Marko mu ji ukradl, přečetl a pak vrátil). Proč s nádhernou? Posuďte sami: Depeše byla psána ne na jednom pergamenu ale na "shluku" pergamenů, tak to totiž v první chvíli vypadalo … Kdepak shluk, byla to obrovská role papíru a na ní bylo obrovským krollím písmem (každé písmenko na jednom řádku, tedy depeše psaná v jednom sloupečku) napsána tiskacími písmeny: "UŽ UMÍM MÁMO PSÁT? VIDÍŠ JAK JSEM ŠIKOVNÝ! DOUFÁM ŽE MÁŠ RADOST! TVŮJ MILOVANÝ KROLÍNEK" Když to Marko dočetl až sem, byl kolem dokola obmotán tím papírem. Škoda, že jsem neviděl, jak se Marko zatvářil, ale kyselejší obličej jsem asi neviděl…

Jak jsem již řekl, zachoval si Marko zlodějskou čest, pergamen sroloval a se slovy "Hele, něco si ztratil!" mu srolovaný dopis vrátil…

Ale vraťme se k nám. Naše hledání uvnitř místnosti nikam nevedlo a kromě depeší od Falorise nás rozptýlil jen nález skříňky s nějakým šíleně smradlavým krémem. Mysleli jsme si že je kouzelný a tak jsme ždibec mázli okolo pochodně, což vyvolalo reakci od Marka (když ještě stál s Falorisem u těch dveří s hlínou a naším mizejícím obrazem). Dokázal tím úzkým otvorem co zbýval prostrčit dopis, ať to neděláme, že v tom jsou jeho velké peníze… Mimochodem, touhle dobou už nám citelně docházel vzduch. Můj poslední nápad se týkal mých aktuelně zbývajících šesti mágů. Zkusím zaklínadlo zaklep, přeci si těch 6 magů nevezmu do hrobu,možná…. Ještě než jsem se o toto zaklínadlo vůbec poprvé samostatně pokusil (mám ho čerstvě naučené od mistra), řekl jsem si: "Co když ti blbouni tu pochodeň nastrčili né ve výši hlavy, ale nohou? Začaroval jsem tedy "Tap tap" do zalomení stropu a stěny z pochodní…

Až později jsem si uvědomil, že jsem tu pochodeň viděl zastrčenou ve výši hlavy Skřivana a že tedy má úvaha byla chybná. Trochu nás zasypala hlína ze stropu. Tak to je konec, říkali jsme si všichni…

Kdepak konec, začátek! Spadlá hlína odhalila poklop, ten se otevřel a spadl na nás silně zrezivělý a nepoužitelný žebřík. To nás neodradilo, zvlášť když na nás zavanul dýchatelný (byť zatuchlý) vzduch. Fulk mě vyzbrojil lanem s kotvou a vysadil s pomocí Eldara. Zapřel jsem se o stěny a vylezl nahoru. V té tmě jsem nahmatal obrovské police a nalezl pět schodů vedoucích vzhůru, leč u stropu zakrytých obdélníkovým kamenem. Zachytil jsem kotvu a vyzval ostatní ať lezou nahoru. Hned jak bylo nahoře světlo, zjistil jsem že police obsahují rakve. Jsme v hrobce. Čtyři silní mužové nazdvihli ten kámen (z druhé strany měl kámen napsáno "SPI SLADCE") a hle, jsme v kryptě. Po krátké hádce o obsahu rakví vracíme kámen zpět. Teď jak z krypty. Tím průzorem, kterým nám sem pronikalo světlo se neprotáhne kromě Falorisovy kočky nikdo. Nezbylo než silou vyvrátit dubové dveře. Když jsme byli venku, Eldar se zarazil… A brzy jsme věděli proč. Když totiž v domečku na hřbitově, kde sídlí hrobník najdete Silifura, Cedrovského hrobníka a hřbitov vypadá jako Cedrovský a je v lese, podobně jako Cedrovský hřbitov… Eldar a Mukar se od nás odpojili s tím, že když se do hodiny nevrátí, jsme v Cedrově. (To tedy musel být mocný mág, udělat kouzlo, které přesunulo tolik lidí tolik mil daleko)

Eldar a Mukar se nevrátili a tak se vydáváme za nimi. A opravdu jsme v Cedrově!!! Byl již skoro večer a tak jsme zapadli do naší místní oblíbené hospůdky. A kamže to mířili Marko a Faloris? Ano, do Cedrova :-) Kdo tuší šťastný konec, nemýlí se. Šťastně jsme se dvě hodiny po našem příchodu do hospody shledali (Ale úplně první to tušili Faloris a jeho miláček, když se jim obnovilo telepatické spojení)

Leč příběh pokračuje - Eldar a Mukar se odpojili, prý něco naléhavého. Honit je nebudeme, máme tu místní problém (o kterém jsem věděl i já a to už je co říct).

Silifur, hrobník, je prý dodavatel mrtvol na výrobu nemrtvých, však se o něm zmiňoval i Ofek (temný čaroděj, pokud si nepamatujete) a tak prý si zaslouží smrt. No budiž, oznámil jsem, že mohu sloužit pouze jako pohyblivý stojan na lucernu, z kouzlení že nebude nic.

Trestná výprava ve složení Marko, Faloris, Fulk, Dvořák a já vyrazila na hřbitov. Hrobník měl návštěvu, muže. Čekáme, že půjdou spát, ale nejdou. Navíc asi o nás vědí protože proč by jinak kouzlem "Tma" zakrývali celý hrobníkův domek… Vběhli jsme na hřbitov a ze tmy se od domku vyloupli kostlivec, zombie (obojí jsem znal) a fext. Ten fext byl asi nejhorší protože postupně zranil všechny kromě Fulka (měl štěstí, že právě on zabil fexta) a mě (rozhodoval jsem se, jestli mám dál dělat stojan na lucernu, když žádnou nemáme nebo bojovat). Když už jsem vyběhl s holí v ruce a s bojovným pokřikem bylo po boji. Silifur křikl "to stačí" a zmizel a s ním i ta tma… Tím byl odhalen člověk Axa. Dal nám informaci, že ta mast léčí ztracenou sílu, co prý fext přátelům ubral. Zranění jedinci se namazali mastí a dostali zimnici, což je zřejmě dožralo a Axu (oficiálně za spolupráci s člověkem provozující černou magii) poslali do bezvědomí.

V tu chvíli jsem poznal svoji nejhorší stránku povahy. Marko se zimničně chvěl nad Axou s mečem nad jeho hrudí se ptal co s ním. Řekl jsem, ať ho zabije… Můj první zmařený cizí život… Marko "jen" upustil meč a ten Axou projel… Teď když píši tento deník, hluboce se za toto stydím…

Leč v té době byl na řadě jiný problém - prozkoumat domek hrobníka? Pouze já a Fulk jsme byly schopni se pohybovat a trochu u toho přemýšlet, přátelé rozklepaní zimnicí a vysokou horečkou si sedli k ohni. Ve dvou místnostech domku jsme nenašli nic, kromě poklopu do sklepa. Vešli jsme a ejhle: "Vám to ještě nestačilo?" ozval se Silifur v místnosti vybavené pro temnou magii a preparaci mrtvých. Fulk vykřikl něco jako "Banzááj" a vrhl se na Silifura. Bafl jsem pořádně do ruky hůl a vběhl za Fulkem. Následovala nás ještě kočička Falorise, ve třech jsme Silifura udolali…

Ráno jsme zavolali Cedrovskou stráž aby si posbírali důkazy o vině Silifura, ale ještě předtím jsme trochu probrali Silifurovy zásoby… Sice nás vyslýchal soudce, ale obstáli jsme se ctí. Snad…

Z tohoto dobrodružství máme druhé žezlo, tentokrát s vymodelovanou hlavou ještěra, korunu stále nemáme. Z toho co jsme ještě našli mě zaujal dopis, (Marko ho našel v hrnci s dvojitým dnem,) byl zapečetěn voskem s elfskou runou "G". Runa "G" vypadá zhruba takto:

Dopis byl psaný elfskými runami, které neovládám a tak, když jsme si sedli v hospodě, začal Faloris, který je umí, luštit… Vyšlo mu z toho:

Mezitím se odněkud vyloupl Skřivan a o chvíli později, již v době oběda přišla i jakási cikánka zahalená v šátcích a prý že za 2 měděné zavěští z ruky, nebo za tři měděné z karet. My, oblečení jako dobrodruhové, jsme ji asi lákali, protože zašla k nám a sehnula se u Marka. Pak věštila Skřivanovi a opět se otočila na Marka, ten ale cikánku požádal aby mu věštbu sdělila venku před hospodou tak abychom my ostatní nic neslyšeli. To už mi bylo podezřelé. Nevím co mu sdělila, ale Marko se rozhodl jet do Cvočkova a tvrdil, že ta věštba byla pro něj zlá (jak prý ostatně tušil). Skřivan chtěl do Evelinu, Faloris chtěl do Komodoru a já s Dvořákem a Fulkem nechtěl nikam. Nakonec se to dohodlo takto:

• Marko pojede sám do Cvočkova (prodat zbytek masti)
• Fulk a Skřivan pojedou do Evelinu (nevím proč)
• Dvořák zůstane v Cedrově (nevím proč)
• já a Faloris půjdeme do Komodoru (Faloris tam má koně a chce něco vidět)

Dali jsme si sraz za dva dny opět v Cedrově.A jak to dopadlo?

Marko prodal mast a splnil tak jeden svůj úkol. Konání Fulka a Skřivana pro mě zůstalo záhadou narozdíl od Ládi Dvořáka, který se radoval nad tím, že znovu získal svůj meč, který mu kdosi ukradl.

A já s Falorisem? Jdeme pěšky do Komodoru a tak tak dorážíme večer před zavřením bran. Jdeme spát k nám. Zajímavostí bylo nalezení namodralé lahvičky, která měla uvnitř kostku. Faloris si s ní zkusil několikrát hodit,ale pak řekl, že kouzelná nebude. (Proč ale byla uzavřena v lahvičce? To mě připadá zvláštní.)

Ráno mě Faloris odvedl do lázní a ptal se zdali nemá nádrž jinou výpusť. Řekl jsem mu, že nemá a zavedl ho do stok. Faloris zamířil k místu, které bylo čerstvě zazděno (Eldar pajcrem rozbil zdivo, někdo si dal tu práci to znovu zadělat) Po dohodě s Falorisem jej hypnu za tu zeď a pak že se hypnu za ním. Než se mi to povedlo, rozkřesal Faloris lucernu. Došli jsme až k nápisu. Faloris si jej přelouskal a pak zjistil, že se písmenka dají mačkat. Ó jé. Když to zkusil poprvé, tak jsem strachy zaječel. Asi i proto, že jsem neviděl tu kombinaci co namačkal. Nic viditelného se nestalo.

Řekl jsem Falorisovi, že Ofek nám sdělil dvě kombinace. Faloris jednu z nich namačkal. A ztratil hlas. Namačkal druhou… Znovu jsem zaječel, tentokrát právem. Faloris totiž začal po celém těle obrůstat šupinami. Raději jsem ho odtamtud odtáhl….

Poté se Faloris zamaskoval kápí, vyzvedl si koně, posadili jsme se na něj oba a jeli do Cedrova za ostatními. Tam se ukázalo že Falorisova tvář (ale i tělo) se podobá člověku s ještěří hlavou. Jestli to bylo tlačítky, kostkou nebo tím, že měl čistě náhodou Faloris u sebe žezlo s ještěří hlavou, to nevím. Já mám u sebe žezlo s opičkou a mě se nic neděje. Zatím…

Přemýšlím nad Falorisovou metamorfózou, která se den za dnem prohlubovala a nakonec jsem se rozhodl zajít za svým učitelem Zdeňkem se o této podivné metamorfóze poradit. Navíc se přátelé začali bavit o pirátech, které snad chtěli odhalit, ale dosud mě o nich nic neřekli. Nakonec to dopadlo takhle:

• Já jdu do Komodoru
• Faloris a Marko jedou do Garnaku za Falorisovo učitelem do Institutu
• ostatní jedou na piráty

Já jsem dal "své" žezlo do rukou Falorisovi a se všemi se rozloučil. Poté jsem došel pěšky do Komodoru a prohovořil jak s učitelem Zdeňkem tak i s místními.

Nejprve jsem si zašel do "Lektvarů a Amuletů" protože mě trápil ten amulet a prsten, co jsem sebral Silifurovi. Ten prsten mě trápil víc, čím dál tím víc jsem se ho nechtěl vzdát a což teprve půjčit. Co kdyby mi ho někdo nechtěl vrátit… Dal jsem obě věci na přezkoumání s tím, že chci vědět, jak jsou obě věci magické a jak fungují. To stojí dvacet zlatých za věc. Kdybych chtěl zjistit, jestli jsou nebo nejsou magické, stálo by mě to jen 15 zlatých, ale když by magické byly tak bych stejně těch 20 zl. zaplatil. Nakonec to dopadlo tak, že jsem dvacku u náhrdelníku proinvestoval, byť kouzelníkovi pomáhá v soustředění na kouzla. Ale prsten - ten prsten čaruje TMU.

Pak jsem zašel ke Zdeňkovi s přáním, jestli mě dokáže spojit s mágem z modré věže. Večer jsme zašli k modré věži. Zdeněk mi řekl, ať jednou rukou chytnu klíč a druhou ať se dotknu věže. Učinil jsem tak… Po chvilce mi zazněl v hlavě požadavek, zda souhlasím s kouzlem. Souhlasil jsem a hle, byl jsem spolu se Zdeňkem náhle na ochozu věže vedle mága, kterému se říkalo Modrý. S úžasem jsem hleděl na město z téhle výšky. Zřejmě to bylo normální chování všech návštěv a tak mág chvilku počkal a teprve pak nám otevřel vstup k sobě do věže. Vypověděl jsem mu problém Faloris a písmenka. To ho příliš nezaujalo. Naopak ho zaujal dopis (uvedený o něco výše v této kronice) a ten si opsal. Pak jsem se ho ptal na klíče ke Komodorskému tajemství. Zde jsem pochopil, že ta žezla co máme že NEJSOU klíče.

K mágovi sem do modré věže nemám chodit příliš často a hlavně mě nikdo nesmí vědět. Řekl mi toho ještě více, ale to si raději budu pamatovat a ani do této kroniky nebudu nic zapisovat.

Učitel Zdeněk mě naposledy vzal do učení se slovy, že teď už se mu vyrovnám a že mě už nic nového nenaučí. Nechť tedy si sám najdu jiného učitele a že když se mi to povede, že by se naopak on stal mým žákem. Přestože mě to mělo potěšit a povzbudit, ale spíše mi to vehnalo do očí slzy. Jedna kapitola mého života se uzavírá…