O kouzelníku Pelinovi (2.)

Dohadujeme se nad další činností, kterou chceme provozovat v Komodoru.

Chvilku jsem se soustředil na svůj hobití čich, něco mi v téhle hospodě vadilo. A taky že ano! Někdo neviditelný nás sleduje od protějšího stolu! Nenápadně jsem to sdělil Eldarovi, ten se zvedl, vzal do ruky džbán a vykročil směrem k pultu hostinského. Protože jsme seděli v nejzašším koutě hospody, nemohl Eldar neprojít okolo stolu, kde seděl neviditelný. Eldar chrstl po neviditelném vodu a vyrazil proti neviditelnému pěstí. Ten to sice čekal a pokoušel se uhnout, ale voda jej zviditelnila…

Odhalený a mokrý Ofek na nic nečekal, proskočil oknem, proměnil se v orla (nebo nějakou havěť tohodle druhu) a začal odlétat. Druhové jej pronásledovali a zjistili, že odlétl kamsi do vzdálené bažiny.

Ihned po návratu přátel jsme se vydali do lázní, kde někde v odtokové stoce má být cosi skryto… Lázeňská svoluje, že na den uzavře lázně a vypustí vodu z bazénu, když ji někdo uhradí ztrátu. Tu si cenila na 20 zlatých…

Navrhl jsem přátelům, že je zavedu za člověkem, který se stará o stoky v Komodoru. Ten nás zavedl do stok, kde jsme si prohlédli pravděpodobné místo, kde by mělo být něco skryto. Tekla přes něj voda z lázní…

Jdeme se na zítřek řádně vyspat…

Brzo ráno mě navštívil můj mistr Zdeněk. Mágové prý shlédli po dlouhé době z věží dolů a protože naše družinka se přimotala do čehosi co se mágů dotýká… Škoda (pro mě, mistr je rád, že to neví), že mágové nejsou konkrétnější. Navíc nejsou zcela jednotní.

Mistr mi podal stříbrný klíček, je od mágů z věží, prý ho donesl "modrý" mág. Podle jeho slov brzy poznám od čeho ten klíček je, ale od věží prý není. Mám ho před všemi utajovat.

Další informace říká, že Norsik, náš městský markrabě, již není ve svém sídle déle jak 21 dnů, byl vyslán vévodou na válečné galéře mimo ostrov. Podle bájí prý Norsik přemohl kostěje a teď s ním je spřízněn nějakým poutem.

Po našem rozhovoru se mistr odporoučel a já si došel do hospody, kde jsem počkal na ostatní, až vstanou. Vstali všichni, tedy až na Marka, který nechal dopis, že musel někam náhle odjet, ale že se do deseti hodin vrátí.

Nevrátil se ani v 10:30 hod. a tak jsme šli k lázním sami. Tam měl čekat stokař Venca, ale nečekal. Museli jsme si pro něj dojít domů. Tam se zjistilo, že "ráno" je u Venci 6 hodin ráno a ne našich 11 hodin, kdy jsme si pro něj došli. Stříbrňák mu ale rychle vylepšil náladu…

Došli jsme znovu před lázně, zaklepali a lázeňská Gerta (barbarka) nás pustila dovnitř. Na výpusti bazénu odemkla mříž a vyprávěla nám příběh, jak jistí opilí měšťané hráli na schovávanou a jeden se schoval do výpusti a že sem proto tu mříž dala. Toho měšťana mimochodem nikdy nikdo nenašel…

Vlezli jsme do výpusti a zhruba po 13 sázích jsme se dostali pod lávku, ze které jsme hleděli včera. Sklouzli jsme o sáh níže a spatřili kus nové zdi, jakoby. Venca na naši otázku řekl, že v Komodorských stokách dělá 15 let, ale že žádná přestavba nebyla…

Eldar si půjčil od Venci pajcr a po chvilce páčení vytvořil otvor právě tak velký, že se jím dalo prolézt. Vyjímečně jsem projevil odvahu a vlezl tam první. Ostatní šli po chvilce váhání za mnou. Všichni jsme za chviličku viděli přicházet člena městské stráže, ale… měl podezřele zrezlý meč a můj hobití čich nezareagoval. "Hééj", upozornil jsem ostatní, ale nebylo to třeba. Přátelé zareagovali vytasením mečů.

Po kratičkém boji (ani jsem se nezmohl rozmyslet co bych mohl vyčarovat) Eldar doslova přesekl strážného vejpůl. Ten puch. Fuuuj. Neudržel jsem dnešní snídani a ta vyšla ven. Také přítel Skřivan (o kterém jsem se doteď nezmínil) se poblinkal a hnedka na moje šatečky. Ještěže jsem nešel do stok v kouzelnickém. Kdo by se s tím čistil…

Naštěstí to co zbylo ze strážného spadlo do vody… Šli jsme dál a narazili na kamenné dveře. Kupodivu měly panty. Eldar a doktor zatlačili a pronikli dovnitř. Já jim držel pochodeň… Než jsem si stačil povšimnout, že zde již vlastně není voda a stoka, vystartovali na přátele dvě kostry se štíty. Poprvé jsem na někoho cizího vyzkoušel kouzlo rychlost - na Eldara. Spojenými silami - tedy beze mě, tvářil jsem se jako stojan na pochodeň :-) byli oba kostlivci doraženi…

"Ale pánové, přeci se nebudeme zabíjet na potkání" ozval se před námi hlas neoblečeného snědého pána, který k nám přicházel beze zbraní, ruce zvednuté v gestu "vzdávám se". Chvilku jsme se s ním bavili a já přemýšlel, proč zase můj hobití čich nereagoval. Že by měl poruchu? Něco bylo jinak. Nepochopil jsem narážku přátel když říkali, aby snědý pán (který byl údajně ze severské země Noor,) ukázal zuby. Ten je neukázal… Dnes již vím, že to byl upír nebo podobná havěť. Zase se přátelé pustili do boje. Nechtěl jsem se smířit s tím, že jsem opět dělal stojan na pochodeň a začaroval modré blesky. Co by jiného porazilo, snědým mužíkem pomalu ani nepohnulo. V tu chvíli mi zbývaly už jen dva magy, tak akorát na kouzlo "leť" abych mohl uniknout z nebezpečenství…

Snědý muž (někdo jej nazval Ghůl), byl zabit. Zaujalo mě, že Eldarovi není zima a my ostatní drkotáme zuby. Musím se jej zeptat…

Vstoupili jsme do místnosti, ze které ten Ghůl vyběhl a nalézáme dokonale vyhlazenou žulovou stěnu, na které je velikými písmeny vytesáno:

Žloutne a červená pramínek času již,
hluboké ozvěny na všechny struny hrají.
Zrak dlouze vyhlíží do Modra úsměvů.
Tichý a sladký je smutek, když dny zRají.

Čtyři písmena byla vytesána zřetelněji (já to v této kronice trochu s tou zřetelností trochu přehnal)…

"Tak co bratři, jdeme do toho?" ozval se hlas za našimi zády. Ofek!!!

Rozvinula se diskuse, do které jsem pro neznalost celého problému nezasahoval. Ofek nám ukázal oba dva dopisy, které jsem zmiňoval výše ve své kronice, s posloupností barev.

Ofek označil dopis s posloupností barev M-R-Z-Ž jako pravý, dopis, který měl posloupnost R-M-Z-Ž jako falešný. Kupodivu je tato posloupnost přesně opačně oproti nápisu na zdi…

Ofek ještě podstrčil dopis Skřivanovi a po skončené diskusi na sebe začaroval neviditelnost a odešel. Skřivan nám hned ten dopis ukázal - "zemře li Norsik, získáme oba víc, než když zůstane živ". Skřivan tvrdil že to nebere, mě se ale nějak nelíbí…

Po skončeném dobrodružství se jdeme do lázní se omýt a odpočinout… Tohle dobrodružství na mém zdraví zanechalo drobné následky, moje maminka musela ráno sběhnout za přáteli do hospody a sdělit jim, že jsem indisponován…

Po pár dnech ležení a pocení v peřinách jsem se zmátožil a vydal po stopách přátel. Postupně jsem se za nimi po jejich stopách (a zprávách, které mi nechávali u hostinských) dostal až do Evelinu. Zde jsem ještě nikdy nebyl a tak jsem trochu bloudil po městě a hledal tu správnou hospodu, kde přátelé bydlí. Při hledání toho správného hostince jsem v jedné ulici viděl výbuch krámku… Vběhl jsem dovnitř. Kdysi to musel být alchymistický krámek, o tom nebylo pochyb. Přes kouř nebylo pomalu ani vidět a ty střepy na zemi… V tu chvíli se ve dveřích objevil přítel Marko a další přátelé (leč ani jeden nemá lékařské znalosti) a tak jsem alchymistu, který ten výbuch nějakým zázrakem přežil, musel probrat proplesknutím přes tvářičky.

Alchymista vyprávěl, že tvořil elixír mládí a že se místo toho "stvořilo" cosi. A hned nám to i ukázal. Ten předmět byl zajímavý. První část byla krabička, která se dala obejmout (Markovo) rukou. Z ní vedlo cosi černé zakroucené, co se dalo natahovat a co končilo ve větší krabičce. Tahle větší krabička byla zajímavá o něco více, protože měla na sobě dvanáct tmavých výstupků uspořádaných po třech. Ty první z nich obsahovaly postupně číslice 1,2,3,4,5,6,7,8,9. Podivoval jsem se nad dvěma věcmi. První z nich byla ta, že ta číselná řada pokračovala divně. Nejprve tam byla hvězdička, pak tam byla nula (asi to měla být desítka, ale na ten výstupek se ta jednička nevešla) a pak tam byl znak, který mi připomínal jednoduchou kresbu plotu asi takhle: #

Druhá věc, která mě udivovala byla ta, jak divně byly ty číslice napsány. Nikde žádná kudrlinka, vlnka… Takhle se u nás tedy číslice nepíší…

Nikdo, ani alchymista nevěděl na co to je a tak poté co si alchymista zařídil ošetření a alespoň základní zabezpečení rozbitých oken a dveří (mezitím jsem mu krámek hlídal) jsme se s alchymistou rozloučili a začali cestovat do Garnaku.

Přátelé mi sdělili, že mají další části onoho rozstříhaného dopisu a že stopa dalších částí vede na východ. No budiž…

V polovině cesty jsme si dali odpočinek a já snad dostal úpal nebo co. Spatřil jsem Ofeka (toho černého mága) a práskl jsem po něm modrým bleskem a on zmizel. Pak mě začal ovíjet had a musela to být kobra. Na dovršení všeho do mě Skřivan začal lít tekutinu z lahvičky označenou zkříženými hnáty. Jed!!!

Když jsem se probral, bylo mi řečeno, že jsem musel mít vidiny a Skřivan mi nadával, že jsem z jeho léčivého lektvaru vybryndal dobře polovinu a že můj blesk dopadl těsně před Marka… To už jsem si povšiml i já, že něco není v pořádku také s naším trpaslíkem Krátkonožkou. Začal tvrdit, že včera jedl bukvice a že nás nezná. Ukecali jsme ho a došel s námi až do Garnaku, kde se odpojil…

Po Garnaku jsme se rozprchli a skoro každý spal někde jinde. Já nechtěl utrácet pět zlatých za jednu noc v "hotelu Thermal" a šel spát raději do "Nálevny" a ušetřil tak 4 zlaté. Po návštěvě Garnaku jedeme do Cvočkova a následně do Saxisu. Mě se dobrodružné situace zatím vyhýbají, jak se zdá, narozdíl od přátel.

Zde se dozvídáme, že v Garnaku se někdo vloupal k písařům. Proč jen se Markovi v očích objevil na chviličku záblesk strachu… Došli jsme do hospody a můj hobití čich zareagoval cosi za přítelem Falorisem co bylo neviditelného. Nenápadně jsem po tom skočil a protože mi to hobití čich nezaměřil úplně přesně máchal jsem kolem sebe rukama, což si Marko a Skřivan vyložili tak, že mám opět vidiny. Marko vyfasoval penízky, drapl mě za ruku a vedl k místnímu alchymistovi, kde mi objednal léčivý lektvar. Zatímco jej alchymista tvořil v dílničce za závěsem, podíval se mu Marko za pult a pak se mu zachtělo náhle odejít. Hlasitým projevem jsem ho od toho odradil…

Opět se k nám připojil trpaslík Krátkonožka a když si v hospodě poručil bukvice maštěné máslem, šel jsem raději do pokoje. Ostatně ten alchymistův lektvar mě nějak uspával…

Další den ráno se vydáváme do Asamu, nejvýchodnějšího města na severní části našeho ostrova. Že by tam byly další části dopisu? Kdo ví…

A jako již tradičně nás opět postihli vidiny v polovině cesty. Jenže tentokrát jsme se jim dostali na kloub. Nejprve jsem viděl lupiče za Krátkonožkou. Tradičně tam najednou nebyl a Marko zařval, že na něj někdo útočil zezadu. Otočil se tím směrem a bylo tam několikero křoví které začal prozkoumávat. Po chvilce jsem zařval "Vlevo" a napálil jeden modrý blesk do křovíčka vlevo od Marka, kde se podle mě někdo skrýval. Ať už se tam skrýval nebo ne, najednou odtamtud vylétl jeden modrý blesk a bum do Marka a já tam zase nikoho neviděl. Někdo si tu z nás dělal srandu, anebo…

Pak vidím cosi pod koněm Falorise a upozorním ho na to. Tentokrát ale i Falorisův mazlíček signalizuje nebezpečí. Když po tom blesknu modrým bleskem, vylétlo z toho cosi zase modrý blesk a tentokrát byl nejblíže Faloris. "Nečaruj Peline!!!" byla jeho první slova hned poté. To mi ale nemusel říkat, protože mi tou dobou taky svitlo. To cosi vracelo naše kouzelné útoky!

Pak už to šlo ráz na ráz. Dost mých přátel (i já) jsme viděli malý svitek (pracovně jsem si ho nazval "zrcadlo") a vedle něj kouzelníka. Faloris se rozčílil a žlutým bleskem (musím se naučit, dost dobré kouzlo) ten svitek zničil. Prý do toho dal přes 7 magů. Po boji mi vysvětlil, že ta věc by šla zničit i mými modrými blesky, kdybych do nich dal více magenergie… Ostatně boj byl skončil hned po zničení svitku, protože ten kouzelník hned poté zmizel. Byl pravý nebo jen příznak? Kdo ví…

Pokračujeme v cestě do Asamu, když nás začíná míjet v protisměru kolona, ehm, kočár s doprovodem. Sedm jezdců vpředu a sedm vzadu doprovází kočár, který na sobě má nakresleny znaky markraběte Norsika… Ustoupili jsme z cesty do pravé strany a docela nás překvapilo. Když kočár zastavil a z něj vystoupil samotný markrabě Norsik (kdopak byla ta dvanáctiletá hobití slečna vedle něj?).

Markrabě nám nabídl občerstvení a v rámci něho si vzal Láďu Dvořáka a Skřivana stranou, kde spolu rozmlouvali.

Pak se s námi markrabě a i Skřivan rozloučili a jeli do Komodoru, Láďa Dvořák zůstal s námi…

Vždy v podvečer jsem chodil do hospůdky u Slunce na jedno pivko vyhlížet své přátele, kteří mi slíbili, že se tu zastaví. A skutečně postupně se tu objevují. Je mi trošičku divné, že přicházejí jeden po druhém, ale vyprávějí mi, že byli v lese v nějaké chatrči a že je tam něco poděsilo. Skřivan navrhl, že tam půjdeme ještě jednou, že teď budeme mít dva kouzelníky. Tím myslel mě a Falorise. Jak je zvykem u Skřivana, neřekl mi úplně vše… A tak zjišťuji, že okruh přátel dobrodruhů se rozšířil. Kroll Karkulka, oblečený v červeně natřené zbroji se hned vydal prodat jakousi truhličku a pak dva bojovníci: Fulk a elf Mukar.

Dnes se do Moudrého hvozdu nevydáme, nedošli bychom za světla a taky nám v tom zabránili Komodorští strážníci, kteří si došli pro Krolla Karkulku a kde prý sehnal tu skříňku. Vzali si ho do paláce. Doprovodil ho tam dobrovolně i elf Eldar, toho ale nepustili dál než k bráně, ale Faloris poslal svého havránka na výzvědy… A havránek, věren příkazu zůstal na pozorování i poté, co byl Karkulka propuštěn po hodince výslechu… A věru měl co pozorovat.

Ráno nám Faloris oznámil, že havránek viděl sejít všechny čtyři mágy z komodorských věží, kteří poté vešli do paláce. A všichni jsme viděli výsledek - ráno se mágové vrátili na své věže a z paláce vyjel kočár a jel kamsi na sever - směr Cedrov.

Vyjeli jsme stejnou branou jako ten kočár, ale už po pár mílích odbočujeme doleva na planinu. Chceme totiž vejít do Moudrého hvozdu podél proudu řeky Úplavice. Skřivan dal po dvou hodinách pokyn, že si dáme oběd (a to před odjezdem snídal)…

Byla to zřejmě chyba, protože když jsme se přiblížili k místu vstupu do hvozdu, vidíme, že se na kraji hvozdu pohybují jakýsi dvojnožci. Lidé? Stvůry?

Ach jo :-(