Haepp Modřinka
Odbočka k Bamakvabelovi
Technická poznámka: kronika je psána z pohledu hráče, který nechce nic zatajovat, hráčova postava utajuje vše kolem městských avatarů a starousedlíků, včetně své "noční" práce.
3. dubna 2013, večer po setmění, kdesi u Garnaku
(hráno 19.června 2013)
Dvojí šplouchnutí, přesně načasované s příchodem a odchodem té ženštiny mě naštvalo a protože mi stále držela proměna v "asamitu Modřinku", seslal jsem si na sebe UFI a jal se onen zvuk pronásledovat.
To, že jsem z místa startoval podezřele rychleji, než umožňuje kouzlo UFI, jsem nechal zatím být, alespoň jsem byl rychleji nad vodou našel původce toho zvuku a byla to nějaká žena, plavající pod vodou proti proudu a jen třemi končetinami, neboť v jedné ruce svírala cosi, co v tuhle chvíli nešlo rozpoznat, ale očekával jsem, že by to mohla být ta kniha, ze které nám byl vytržen onen list.
Jediného Larima zaujal fakt, jak je možné z mocné kouzelné knihy, která má být chráněna, lze vytrhnout listy?
Zavolal jsem proto na ostatní a ti rychlou chůzí jdou po břehu a já pomalinku na 3/4 rychlosti klasického UFI pokračuji nad vodou. Současně čekám, až měsíc povyleze z mraků a posvítí mi na tu osůbku, což se za pár chvil stalo. Nebyla to ta dáma, co nám odtrhla onen list a současně tato mladá dívka netáhne v ruce knihu, nýbrž nějakou truhličku. To nás zaujalo, a tak čekáme, jestli naše dívka, u níž netušíme, jestli je nemrtvá či co, popluje kolem Garnaku do jezera Znovuzrození či zabočí do říčky Spojné. Kolem míst, kde se šoupala ta bedna, proplula bez zastávky.
Tím, že zatočila do říčky Spojné a následně proplula i kolem míst, kde předpokládáme náhradní vchod do podzemí nemrtvých, tak mi začala rozbíjet moji teorii o tom, že je nemrtvá a protože se až doteď nenadechla, zavrhuji i lidský původ, i když by se asi nějaké to kouzlíčko na dýchání pod vodou by se našlo.
Ostatní řešili problém, jak suchou nohou přes vodu a tak je Sarah jednoho po druhém hyperprostorovala přes vodu a měla podobný problém jako já. Jako by někdo nebo něco zesilovalo její kouzla, mládence z družinky a pak i sebe "házela" o dost dál než chtěla. Jediný Velemont se přemístit nenechal a tak začal obíhat celý Garnak a pak zpět ke spojné, kde se ale dostal na druhý břeh než my, čímž přišel o další detaily našeho dobrodružství. Mě v tuto chvíli poprvé došlo kouzlo UFI a sesílám jej znovu, opět se stejným posíleným účinkem.
I když v okamžiku, kdy z dálky zdravím Ostrahana, byl Velemont na správném břehu, aby si s ním potřásl rukou. A právě Ostrahan byl tou správnou přísadou do mých myšlenek, neboť když ta osůbka plula kolem něj, sledoval ji i mě a vůbec nezasáhl. A mě se konečně rozsvítilo, ale nechal jsem si to až na okamžik, kdy už byl Ostrahan z dohledu a hlavně z doslechu.
"Vodní druidko, prosím, zastav svůj pohyb" vyslal jsem v súrštině prosbu a světe div se, ona opravdu zastavila, vykoukla z vody, ba dokonce uměla trochu obecně, takže jsem nemusel pracně překládat ze súrštiny, či v mé dětské súrštině hledat správná slova na přeložení vět mých kamarádů.
Chvilku jsme si s dívkou povídali, Konrik se zřejmě do ní zakoukal (anebo upadl do tenat dívky), dívka byla vodní víla, tedy malinko jiný druh než vodní lid, byť pod Bamakvabela spadající. Truhličku našla v rákosí(!), nemrtvé nemá ráda a v naší oblasti, kde jsme dostali onen list se prý zrovna nadechovala. Nedávalo mi to smysl, to se nadechovala dvakrát?
Snad poprvé v životě při pohledu na truhličku a její kreslenou ozdobu jsem si uvědomil, že určité kresby by mohly představovat statický záznam súrštiny a tak si prohlížím pětici obrázků, aby mi pak jeden z nich své tajemství vydal.
První suchozemského lidu snesl do hlubin teplo a světlo světa nad vodou.
A bylo vymalováno. Dívce jsme řekli, že jdeme za Bamakvabelem (což byla pravda, kratičce jsme se kolem toho dohadovali ještě před setkáním s Ostrahanem, máme u Bamakvabela svolení, že nekouzelníky vezme za Komodorským drakem), a dívka náhle změnila své plány. Prý, ať mu tu bedýnku doneseme sami a sama se prý vrací domů, do jezera Znovuzrození. A zase mi to nedávalo smysl, před chvílí si tu věc vydávající teplo a světlo nesla domů, ale do jezera Dračí slza?!?
Raději jsme pokračovali dál, až na hranici Moudrého hvozdu
4. dubna 2013, těsně po půlnoci, hranice Moudrého hvozdu
(hráno 19.června 2013)
Velemontovi jsem znovu zamotal ciferník. Naprosto bravurně a přesně jsem mu ukázal místo, kde mohl přebrodit se suchým spodním prádlem. Co asi jsem? Kouzelník, Asamský vrah, nebo hraničář? Heh, abych to tu neznal, když jsem tenhle úsek hvozdu tolikrát prošel kvůli Ronovi…
Každopádně se usidlujeme na vhodném místě, kde lze udělat malý oheň. Sarah chtěla pomoci s rychlejším zapálením ohně a jentak ze srandy pronesla slovo pro stvoření ohně. Posléze mi tvrdila, že do toho nedala ani kapičku své many, že chtěla Konrika jen postrašit, jenže klacík se vzňal 20-ti sáhovým plamenem a během tří mrknutí oka shořel na popel. Hm, tak co nám to tu zesiluje naše kouzla? Ta věcička v truhličce, nebo kombinace dvou pergamenů z magické knihy?[1]
Zbytek noci proběhl naprosto klidně. Hlídku začal a skončil Larim, neboť jeho noční návštěva (o níž nikomu neřekl a byl to samotný Baal) jej ubezpečila, že nám nic hrozit nebude a tak se prospal taky. Já se Sarah (a Balanarem) máme noční lítačku po ostrově, opět nám pár dušiček běhalo po ostrově…
4. dubna 2013, ráno, hranice Moudrého hvozdu
(hráno 19.června 2013)
Celý dnešní den věnujeme pochodu k jezeru Dračí slza a vyhýbáme se městům - u Cvočkova jsme jen použili most co je těsně za branou do města a Hator obcházíme komplet, jen Konrik odbočil na malé nákupy a prodej.
Večer jsme skončili u známého starého mola v jihozápadním cípu jezera, a dnes už se mi volat Bamakvabela fakt nechce, zvlášť když jsem znaven (sice jen fyzicky, ale nebudu nic riskovat). Sedl jsem si na kraj mola, vytáhl píšťalku a tiše hrál do doby, než jsem zacítil bramboračku ala Ron. V tu chvíli mi píšťalka zvlhla od slin a vydala falešný tón, ale to už jsem se o zlomkrk hnal k Sarah, která nestačila plnit mističky s polévkou, do které dala ždibec koření od Rona…
Až když byl kotlík prázdný a mističky vylízány do sucha, měl možnost Konrik pronést soud na téma, že druidský dryák a toto koření mají jednu společnou bylinu, kterou sice nedokáže identifikovat, ale která posiluje vnímání toho ostatního, co v daném koření či pití je.
Tentokrát přes noc hlídáme všichni, hezky postupně a také zde se nic neudálo. Tedy kromě toho, že jsem si uvědomil, že hlídání s Bobšem bylo jiné, než teď s Káčou, protože není s to se rozumně pohybovat v noci sama. I když i jen to, že mi dělala zadní oči mi dodávalo klidu a pohody při mé hlídce.
5. dubna 2013, ráno, molo u Dračí slzy
(hráno 19.června 2013)
Po snídani a meditacích jsem přivolal nejprve hlídku, které jsem oznámil, že nesu zástupci vodního lidu Bamakvabelovi věc, která zřejmě byla kdysi vodního lidu a že jej žádám v této věci o rozhovor. Současně jsem tu truhličku ukázal strážným.
Zřejmě to byla a je nějaká mocná a nebezpečná(?) věc, protože Bamakvabel tentokrát připlul a kolem něj se točí tři nákladní ryby, jež nesou dvoučlenné hlídky z vodního lidu. Po otevření truhličky jsem viděl, jak spolu kámen z této truhličky a Bamakvabelův modrý kámen (otevírající mimo jiné cestu pro naučení se súrštiny) zareagovaly. Měl jsem pravdu a Bamakvabel mi jí potvrdil - tuhle věcičku dostali před mnoha set lety, aby jim pak byla zcizena a to dokonce tak dokonale, že posledních 300 let nebyla na této pevnině…
Každopádně nám nabídl možnost odměny a také, když viděl naše rozpaky, i dvě hodinky na rozmyšlení.
5. dubna 2013, molo u Dračí slzy, o dvě hodiny
později
(hráno 25. června 2013)
Popisovat naše dohadování asi nemělo smysl, výstupem bylo to, že se všichni (hlavně Sarah) chtěli učit súrštinu, takže mají mí kolegové z družinky na tři měsíce o zábavu postaráno. Jsem zvědav, jestli se jim bude zajídat strava vodního lidu (ryby, chaluhy) a jestli jim poleze súrština krkem po týdnu, nebo měsíci.
Já sám se k výuce přidám, ale až po týdnu, který se pokusím využít na přiohnutí problému kolem vodního víru pro aradeiridy po osvobození Komodora.
Ostatní si spolkli rybičku dýchalku, nasedli na rejnoky a odjeli dolů do hlubin… Tedy až na Oblázka a psíky.
5. - 12. dubna 2013
(dohrávka po emailu 26. června 2013)
Se Sarah (a ostatními) jsem měl dohodnuto několik fází úkolů, které musím učinit. První z nich byla ode mě provedena v Hatoru a psal jsem dopisy, které se týkaly mě, mého koníka Běláska a samozřejmě mé práce pro Velvét a velvyslanectví. Co šlo, odeslal jsem diplomatickou poštou, to ostatní odešlo i s potřebným peněžním obnosem obyčejně.
Fázi druhou jsem začal řešit v domě nabízející Služby Šlechticům - přijali mě, ubytovali a zajistili dopis na Eldor, který jsem naformuloval jako "prosbu o audienci v úzkém kruhu ohledně personifikací měst". Druhý den jsem už putoval na Eldor, kde Mozkomor se málem popálil o mé žhavé myšlenky kolem nalezení a osvobození Komodorského draka.
Vévoda mi poskytnul soukromou, neoficiální audienci. Na dotaz ohledně víru však ani jeho milost neznala odpověď. Je to příliš netypické zaklínadlo, které nezná. Může v případě nejvyšší nouze požádat o pomoc doriatskou nejvyšší radu magických věd, ale to jen jako záložní plán, neboť by tím jednak přiznal, že si zde neumíme řešit problémy a druhak by chtěli něco na oplátku a toho se vévoda obává mnohem víc. Za dopátrání vězení draka a informace o stavu řešení úkolu mi byl vděčný a naznačil, že při zdárném vyřešení mi na oplátku nabízí pomoc ve studiu čarodějných věd. Poděkoval jsem za jeho laskavost i poskytnutý čas, abych hned poté kvačil dál.
Tím že mě přijal vévoda, mi odpadla náhradní fáze a to jít si pohovořit s vévodským synkem Randorfem (hrome - já neznám jeho oficiální titul, to musím okamžitě napravit!!!) a naznačit mu problém se zásobováním armády Raisou, jenomže já to neřekl ani vévodovi. Vévoda si uměl dávat dvě a dvě dohromady, čili pokud zmizí vír, je jasné že se zhorší i spojení s aradeiridy…
Cesta na ostrov a zpět měla tu zvláštnost, že jí neřídil Cháron, ale že plula sama. Asi to je tím, že i Cháron je starousedlík. Tedy co si nalhávám - Cháron _JE_ starousedlík a opravdu se přede mnou všichni schovávají.
Další fáze bylo město Garnak a zde dva cíle - rodiče Sarah a magická univerzita. U rodičů to dopadlo jen krátkým rozhovorem v kuchyni a předání Saražiných věcí, které si nechtěla namočit. Na univerzitě jsem šel hlavně poděkovat Despëadolovi za záchranu mého života. Despëadol se usmál a pověděl mi, že jeho umění bylo toliko dopravní, za život vděčím rozhodnutí nejvyššího druidského kruhu, kde žádost oficiálně vznesla lady Zefrita a kruh žádost vyslyšel.
Málem jsem omdlel tím, co jsem viděl. Despëadol se na mě usmál! On se umí smát! Byd droi ben i waered!!![2]
To mě tak vyvedlo z míry, že jsem se opomněl zeptat, jestli snad v magické univerzitě ono kouzlo neznají, byť na druhou stranu to zbytečné bylo, protože by mě sem odkázal vévoda Sixel jakožto na své podřízené.
Zbyteček času jsem se ani nepokoušel spojit se starousedlíky (jen jsem zkusil přímo samotného velkého Cedra), protože i jen nepřítomnost Chárona mi připomněla, že se nikdo pod trestem smrti nesmí se mnou setkat do doby, než osvobodím Komodorského draka, nebo úkol definitivně nezaříznu.
O týden dříve, vodní říše Aradeiridská
(hráno 25. června 2013)
Kolegové z družinky si poprvé užili súrštiny ještě na povrchu, neboť Bamakvavel zaktivoval svůj krystal a každému se v hlavě objevila uklidňující píseň spolu s obrázkem prostředí, které mají kolegové rádi, takže hraničáři viděli obrázek lesa a sama sebe v meditační pozici, ale šoku z prvního nadechnutí vody je to asi neuchránilo. A že se nadechnout museli, když cesta vírem trvá celou směnu, byť pro ně Bamakvabel připravil domečky se vzduchovou bublinou, takže dýchání vody nemuseli snášet až tak dlouho. Takový luxus! :-)
Každopádně Bamakvavel splnil slib a tak ryba rejnok dovezla Larima, Velemonta a Konrika ke Komodorskému drakovi. Ten měnil barvy svého těla podle nálady a dodržoval obvyklé barvy Komodorských věží, tedy žlutou, červenou, modrou a zelenou - žlutou viděli jen když si Komodorský drak louskal něco v knize, červená znamenala rozčilení, zbylé dvě barvy mi buĎto kolegové neprozradili anebo je nerozkódovali.
Pokud bych měl Komodorského draka porovnat s Martinem Ofekovým, pak uvězněný drak ještě nesklouzl do pokory, snad i právě naopak - chvástal se prý až hanba. Každopádně Komodor měl rozdělená města takto:
A) Komodor, Odov, Perclus, Eldor = největší kamarádi
B) Evelin a Garnak = Evelinka jako strůjce uvěznění, Garnak jako nezrádnější
město
C) Cedrov, Osten = váhající "střelci", ale přátelští
D) zbytek = města která se nevyjádřila (Hator?) a města která jsou proti
západním městům a tím pádem i proti Komodorovi
Dělba patnácti měst je tedy teoretických šest ku devíti, pokud budeme dělit města, která se vyjádřila k podpoře a zbytek, což mi malinko boří mé dohady, kdy to vypadalo jako šest ku šesti+ dvojice Evelin, Garnak+neutrální Eldor.
Když ale zůstanu u dělení 6 ku devíti, tedy devět ne zcela přátelských měst, ale jen šest z nich použilo nějaké kouzlo a vlastním řetězem spoutalo draka. Atame, Saxis Tuvok, Asam, Varp, Cvočkov, Garnak, Evelin, Hator - tři z nich se vlastního spoutávání draka neúčastnili. Tipnu si ale jen Hator, tak které dvě města ještě nešla do akce?
Ale zpět ke kolegům - ti měli možnost mluvit svobodně, neboť i Komodor byl ve své vzduchové kapse v nějaké jeskyni a stráže neposlouchali, takže uvažovali i nad tím, že přetrhnou pět řetězů (respektive Konrik, který má v sobě magii z pěti pohárů-klíčů) a že by se drak mohl ze šestého urvat, ale nakonec to zavrhli, snad i proto že ze Sarah sálala touha se učit súrštinu, ale hlavně věděli, že tahle hurá akce by nemusela dopadnout. A to jsem jim říkal, že pohár mohu dotáhnout ze čtvrté garnacké koleje, takže by to později mohlo být o dost snazší…
Každopádně Komorovo slova stály za úvahu a to jak k osvobození (=zisku odměny od něj) tak i k neosvobození ("až budu volný sežeru X z vodního lidu a samotného Garnaka si podám taky")
Pak měli ve svém domku první lekci súrštiny. Bamakvabel přišel zvenčí a poslal jim do hlav obrázek zvonícího zvonku. Nikdo to nepochopil (nepodívali se totiž do vstupního otvoru) a tak poslal čtyřobrázek (zvoneček, zelený check [zelená najka], zvoneček, červené přeškrtnutí) a tu už kdosi pochopil, o co jde a poslal zpět "check") Bamakvabel pak vysvětlil, že to kvůli mě museli do súrštiny přidat znak najky a přeškrtnutí, neboť v súrštině je několik slov pro různá ANO a několik pro NE, každé pro jinou příležitost a já to tehdy nebyl s to v prvních (tý)dnech své výuky pochopit.
Když mi to pak kolegové (bez Sarah) škodolibě říkali, tiše jsem se usmíval. Narozdíl od vás, holenkové, já jsem zapsaný ve spisovném slovníku súrštiny, protože to já přišel s těmito obrázky a aradeiridé je přijali do mluvy!
Výuka kolegů pak probíhala od používaných symbolů "mluvte pomaleji", "mluvte rychleji" přes takové ty nejčastěji používané jako pozor, uhni, směry včetně nahoru a dolů…
Já se též zapojil do výuky súrštiny, ale na rozdíl od kolegů jsem už na lekci pro pokročilejší, tedy na šeptání a pilování rychlosti příjmu, rozšiřování slovní zásoby a až na závěr třetího měsíce pak i rychlost vysílání.
Všichni pak mohli sledovat, kterak žijí aradeiridé - žijí tak nějak všichni pospolu, různě si pomáhají a tak. Měli jsme možnost sledovat i pár slavností a zde i poslouchat zábavu a vtipy, které si říkají. Hodně často se oni smějí něčemu jinému, než my. Přiznám se, že jsem na to již zvyklý, rozdíly v rasách a jejich nátuře jsem už stihl zažít víc jak dost…
5. července 2013, vodní říše Aradeiridů
(hráno 14. července 2013)
Lekce súrštiny byly dokončeny, pohár donesen, vše naplánováno, akorát jsme museli trošku improvizovat a to jen díky tomu, že jsme se shodli, že drak by měl přísahat v dračím jazyce, aby to bylo trošku závaznější (pro Komodorského draka), jenže jsme tu neměli nikoho, kdo by dračí řeči rozuměl. A jako najust, Eldar umějící dračí řeč je k nedostižení. Tuhle poslední problémovou část jsme rozřešili tak, že jsme požádali Pána snů, aby tuto schopnost - drakomluvu - propůjčil Sarah, což se stalo…
Z celé následující hodiny, kdy jsme milého Komodorského draka osvobozovali nemám dobrý pocit, navíc mám dojem, že aradeiridé něco tušili a trochu nám to zjednodušili. Ano, po třech měsících už jim nejsme exotičtí a mě viděli proměňovat se v kdeco, i v nákladní rybu, takže je nepřekvapilo že ostatní - Larima, Velemonta, Sarah i Konrika - naráz vezu a že je to pro mě poněkud těžké. Avšak u bubliny kde byl vězněn drak stráže nejsou a nikdo není poblíž.
Drak chtěl nejprve ukázku síly, takže se s ním dohodlo toto: Bude ukázka síly (přetržení jednoho řetězu), pak drak pronese přísahu "Z vězení pokojně a v míru odejdu, alespoň sto let klid a mír se budu snažit uchovat", pak se přetrhnou zbylé řetězy a všichni zmizíme. A samozřejmě na úplném počátku se Konrik napije posledního poháru.
Jak se řeklo, tak se i udělalo. Konrik se napil posledního poháru, prosršela na něm nějaká bílá energie a hned poté přetrhl jeden řetěz. Na malou chvíli jsem měl vidění nějakého přímořského města jež jsem nepoznal (nabízí se některé z měst Asam, Saxis, Tuvok, Osten) jež se zachvělo jako při zemětřesení.
Drak poté pronesl v dračím jazyce přísahu, jíž Sarah odkývla a mě to shodilo kouzlo magické mošny, avšak pak drak pronesl ještě jednu větu v dračím jazyce, kterou nezachytil nikdo, protože byla zamrmlaná, ale jedno ze slov znělo hodně podobně jako LEMON. Proč by ho drak zmiňoval?
Každopádně Konrik přerval zbylé řetězy a drak poté, co si něco pořešil s Konrikem, zmizel. Záblesky s městy se opakovaly, jednoznačně jsem schopen potvrdit Evelinčin Evelin a pak zlatého kanárka, což je pro změnu jednoznačně Garnak. Také mohu přísahat, že jsem viděl Atame z vodní plochy včetně jejího starousedlíka, ale zbylé dvě města jsem nepoznal.
Pak jsme zmizeli i my, opět jsem byl nucen se proměnit se v nákladní rybu a vyplout přímo vzhůru, tiše se přitom modlíc, že budeme někde hodně blízko pevniny. Byli jsme na dohled Evelinu a museli jsme začít zrychlovat, protože za námi se začala vařit voda, jako by se za náma hnala armáda Aradeiridů. Rybičky dýchalky nám vyskákali z hrdel a vnořili se hned do vody, což jsme považovali za další příznak téhož.
Plout rychle do Evelinu se nám nechtělo a na poušť vedle Evelinu bych to manově nedal, takže Sarah vymyslela variantu "brod". Otevřela oblohu, šikovně, aby do ní nenatekla mořská voda, obmotala si lanem Larima a pak tam všechny včetně sebe naházela. Já tam skočil stále ještě v proměně v rybu.[3]
Zatímco supějící Sarah zavírala bránu, řvoucí trpaslík Larim visící pod ní sebou mrskal tak, že se málem z lana odvázal. Já se proměnil nejprve sám v sebe a pak využil své noční síly a proměnil se v trola a Larima si převzal. Z toho měl pro změnu šoky Velemont, který měl dojem, že jej chce nebeský trol sníst a tak jediný v klidu byl zřejmě Konrik, ale dost možná měl nebeskou nemoc, protože měl zavřené oči a tvářil se, že nechce otvírat ústa, snad aby nám neukázal znovu svojí večeři…
Tradičním desetikrokovým trikem jsme došli nad Cedrov, konkrétně před bránu vedoucí směrem na Hator, kde jsme naše kolegáčky pro změnu z oblohy vyházeli.
Kdyby se netřásla zem na Plexisu, mohlo to být příjemné pokračování noci…
)
[1] hráč připomíná: jeden je falešný, druhý kus je teď červě získaný. Třetí pak je schován na obloze.
[2] Volně přeloženo jako: Svět se zbláznil :-)
[3] čili všichni už vědí, že máme klepadlo, resp. že ho má Sarah