Haepp Modřinka

Dwarf rescues

Technická poznámka: kronika je psána z pohledu hráče, který nechce nic zatajovat, hráčova postava utajuje vše kolem městských avatarů a starousedlíků

1.října 2012, Odov, velmi brzké dopoledne
(hráno 5.července 2012)

Už od velmi brzkého rána, ani svítání ještě pořádně nezačalo, jsem již blízko celnice v Perclusu a vyčkávám příjezdu mých přátel ať už z řad Mormonů či z řad dalších. Jsem sám zvědav, kdo přijde, když jsem je oslovil trošku zamotaně a některé jsem nechal nabírat na loď, která obkroužila Plexis. Co se tedy v posledních dnech dělo?

Oficiálně totiž všichni mají dopis, že z Odova vypluje loď, která mě a je odveze na sportovní lov ryb a na rozlučku s mým dobrodružným životem, neboť jak je známo, chystá se mé jmenování za místovyslance. Ty, které jsem stihl potkat osobně, jsem stihl upozornit, že to bude něco většího a časově mnohem náročnějšího a dobrodružnějšího, ostatní to snad nějak pochopí mezi řádky. Co tak já vím, tak Balanar to dostane "befelem" od vévody nebo tak od někoho. Problém je ten, že válka s trpasličí říší stále pokračuje, byť příměřím dlouhým už 800 let. Stal by se z něj válečný zajatec, což spolu s tím, že přijede na velvétské lodi… raději nedomýšlet, ale poprava by byla jistá…

Do Odova dorazil spolu se mnou nákladní lodí Dagon, který se umí namaskovat jako hobit Gonda-švec, a už má zkušenosti s jinými městy - ano, také dostal katapultem po hlavě. Všichni na celnici odevzdáváme identifikační náhrdelníky a musíme odevzdat vše ostatní, co by nás identifikovalo s Plexisem. Jak on, tak Holl nastoupili v Saxisu. Liturgius nastoupil v Atame.

Byla to vůbec sranda, protože námořníci co s námi objíždí ostrov mají synchronní pohyby, jako převlečená vojenská posádka. Dagon si toho - pochopitelně - všiml. A když jsme zatočili do Ostenského přístavu, kde z kočáru vylezl Balanar a nějaký hobit v kápi a plášti (kočár měl baldachýnem zakryté všechny erby na dvířkách). To, že hobit má pod pláštěm sekeru a Balanar vypadá, že schudl, neboť má na sobě prosté oblečení beze znaků připomínající Plexis. Ostatně i já mám shozeno oblečení, kde mám přišité erby Velvétu, to mám doma v Perclusu…

Vyplutí s Ostenu bylo také nenápadné, za naší lodí vypluly čtyři Plexiské válečné lodě, dvě pluly posléze doleva a dvě doprava, aby se postupně kolem nás nenápadně rozprostřely na hranici viditelnosti, tedy na úrovni 10mil. Oficiálně nás hlídají. A mají proč, dvě lodě z naší hlídky jdou po třetí. Máme to na hranici viditelnosti, ale vlajku, v níž je cosi zlatého na zeleném poli rozpoznáváme. Asi naši drujdíci - jelen se zlatým parožím na zeleném podkladu.

Když jsem pak na loď v Ostenu nasedl já, měl jsem už omluvenku od Sarah, že jí postihla ošklivá choroba, takže ta jediná s námi nepojede…

Později odpoledne vidíme galéru s velvétskou vlajkou, na kterou následně přesedáme. Od tohoto okamžiku přešel náš trpaslík ze správy Balanarovi, pod správu mojí, ta skončí oficiálně v okamžiku, kdy se noha trpaslíkova dotkne půdy v Doriathu, byť ho doprovodíme až do úplného bezpečí.

Když už plujeme na naší galéře Jitřní úsvit, vysvětluji pravidla hry zde na lodi (druhé podpalubí je tabu, skladišťátka na dně lodi taktéž, nelezeme do budky kormidelníka a kajuty kapitána a prvního důstojníka). Také konečně všem vysvětlujeme - já a Balanar - co je náš úkol hlavní - dopravit do bezpečí a pokusit se o nějaké diplomatické vylepšení situace. Hned tady se vyskytuje problém, protože náš trpaslík - levoboček trpasličího krále - se ohrazuje proti tomu abychom jej vezli k Tarquirkovi, neboť ten je spřízněn s nesprávnou skupinou trpaslíků. Navrhuje nám jinou skupinu, která je z pohledu jeho života vhodnější a současně jeho příchodem se oné skupině pozdvihne prestiž, neboť s nimi bude královo dítě, byť levoboček… Upravujeme proto plány…

A jak jsem tušil, Balanar dostal několik dalších úkolů - třeba získat strategické informace, pokusit se změnit válečný stav, alespoň na neutralitu. Budeme mít nulový kontakt přímo s Plexisem, ale pokud budeme mít potíže, tak velmistr doriatské magické univerzity "Dvě věže" bude o naší misi spraven a my se k němu v případě krize budeme stahovat.

Na počátku poplujeme pár dnů na sever, částečně jako zmatení nepřítele a částečně proto, abychom se dostali do výhodného mořského proudu. Jinak proběhlo několik žertů na téma oběda (hovězí polévka) směřovaných na Dagona/Gondu a na téma večeře (ovčí sýr) na Holla a jeho lišku, jenž se jmenuje Ovce.

Gonda se proměňuje v Dagona a zpět, což poprvé polekalo posádku, Dagon si ve své obvyklé podobě zabojoval s naším trpaslíkem…

7. října 2012, kdesi na moři
(hráno 8. července 2012)

Po těch pár dnů se Dagon a trpaslík trénovali v boji, Liturgius se pro změnu učí od trpaslíka trpasličtinu a naše loď poznenáhlu stočila na západ. To zvládla za tři dny.

Teď však již uplynulo dnů sedm, když jsme byli poprvé překvapeni. Za Liturgiusem cosi vybuchlo a z jednoho místa ze vzduchu se začala šířit mlha a vlhko, načež se z ní začala vynářet s kuckáním další postava. A chodící truhla. "Kam jsem se to dostal?!? Zatracený experimenty!" zakvílel kudůk.

Také bych kvílel, kdybych kolem sebe měl 50 mečů a kapitán lodi se tvářil že se ty meče pohnou, pokud se ihned správně a úplně neidentifikuji. Další výslech kudůka po identifikaci probíhal v kapitánově kajutě nejprve jím, jakožto kapitánem a soudcem v jedné osobě, pak velvétským sekuriťákem a nakonec mnou.

Výsledek je ten, že je to kudůk Dvojkvítek, který je značně zmaten, neboť je to dobrodruh-cestovatel a tak daleko od pevniny se rozhodně nechtěl objevit, on vlastně ani nechtěl cestovat takto. (Jinak to není Dvojkvítek, kterého znáte z mé kroniky, respektive z jejího začátku, tento první Dvoukvítek zemřel a byl i jiné rasy…). Dvoukvítka vyložíme na pevnině, pokud se neodhodlá jít s námi…

Každopádně problémům neměl být konec, neboť za námi přišel kapitán a ptal se každého z nás, jestli jsme si všechna svá zavazadla přepravili do kajut, neboť mu na palubě z času přestupu zůstala nějaká bedna. Jdeme se na ní podívat a zjišťujeme, že není žádného z nás. O to je to závažnější, protože ji někde s někým z nás naložili!

Dvoukvítek je alchymista ale poněkud zmatený, přesto dokázal truhlici otevřít - dva zavěšené visací zámky zafungovaly jako panty a truhla šla otevřít. Truhla samotná obsahuje slabounkou magenergii, jak vycítil Dvoukvítek. Mrzuté je, že truhla nemá žádné zdobení a uvnitř je pouze hlína a my nedokážeme zjistit důvod, proč by zrovna tuto hlínu někdo chtěl přepravovat. Balanar ji zkoumal za pomocí hole a při prvním hrábnutí mu to bylo nepříjemné.^[1] Hlína byla velmi pečlivě proseta a nemá v sobě kamínky, plevel a tak…

Po dohadování se s kapitánem co s tím šla hlína postupně přes palubu do moře.

14. října 2012, končící druhý týden, kdesi na moři
(hráno 8. července 2012)

Tím, že jsem si nepsal z celé cesty deník ani jsem si ho sebou nebral (z důvodu utajení), nevím, kdy přesně přišel kapitán a oznámil mi, že máme další problém. Někde je nenalezitelný námořník. V noci byl ve službě, ale teď na denní službu nenastoupil, což je o to divnější, že jeho spací síť vypadá ustlaně - či v ní buď už nespal anebo teď ráno si ji stihl poklidit a ztratil se až pak. Je zjevně, že máme nějakou potíž, byť nevíme jaké, kapitán samozřejmě nechal prohledat loď. To už směřujeme na jihozápad přímo na Doriath…

Holl nechal Ovci očichat námořníkovo oblečení a pak ve dvojicích doprozkoumáváme celou loď my. Bez úspěchu, námořník procházel celou lodí. Podle Balanara a jeho druidských kouzel není daný námořník už ani na palubě…

Nebudu vás napínat, nezjistili jsme nic.

21. října 2012, končící třetí týden, kdesi na moři
(hráno 8. července 2012)

Nebudu Vás napínat, zmizel další námořník a tentokrát jednoznačně v noci a jednoznačně při hlídce. Zjistila to hlídka-střídač. Hloupé bylo, že každý hlídač na lodi hlídá sám svůj úsek, takže když ho právě teď v tuto sekundu někdo klepne, dá se to špatně zjistit. Takhle jsme uvažovali my, suchozemské krysy, ale kapitán to viděl jinak - hlídky by se vzájemně minimálně na pár sekund vždy měli vidět, když se dostanou na vzájemné hranice hlídaných úseků. Hlídky se však dušovaly, že ani oka nezamhouřily, čas ztráty svého kolegy si neuvědomují.

Od této chvíle se v noci hlídá ve dvojicích a paluba je nasvícena. Je to ale stejnak záhada. Jídla neubývá tolik, abychom měli černého pasažéra a na palubě není s ničím hýbáno, nic nechybí. Tak proč? Budeme hlídat s námořníky!

22. října 2012, další den na moři
(hráno 8. července 2012)

Ráno nás všechny vzbudil poplach - Dagon, Dvoukvítek a další námořník nejsou k nalezení, naše dva hlídače ale nacházíme stočené ve spánku na horní palubě. Nechápou, jak mohli usnout a jak se dostali na ono místo kde jsme je našli, ale protože spala naprosto celá hlídka, tedy i další námořníci, bylo to značně podezřelé, všichni byli před hlídkou vyspaní!!!

Po námořníkovi jsme našli zlomenou dýku a to nám dávalo jistou stopu a pes Liturgiuse je poněkud při prozkoumávání lodi nervózní a prý je takto nervózní, když cejtí nemrtvé. Znovu jsme prohledávali celou loď a stopy odkazovaly do druhého podpalubí, naštěstí do té méně tajné části.

A jakoby problémů nebylo dost, objevila se na obzoru loď z Doriathu, konkrétně přímo z Doriathu (čas od času se směšuje název Doriath jak pro elfí stát, tak pro pevninu), ti nahoře se shodli že nechají tuto loď případně vyjádřit své přání či příkazy a my ostatní se pokusíme lokalizovat toho nemrtvého. Chytřejší už tušili, že se milý nemrtvý dostal na palubu tou bednou s hlínou a že v té hlíně byl i ukryt.

Z elfí lodě vyletěl mořský orel s tubusem přivázaným k nožce a letěl k nám, nepřistál hned, až po Balanarovo pokynu. Zpráva v tubusu zněla: "AHOJ VELVETSKA LODI, PLUJETE DO OBLASTI, KDE JSME SE STRETLI SE DVEMA UTOCICIMI PIRATSKYMI LODEMI." a měla podpis kapitána doriatského obchodního loďstva. Odpověděli jsme jim a bylo to…

Pak konečně doprocházíme podpalubí a alokujeme nemrtvého v jednom ze skladů úplně dole ve tmě, kam denní světlo nedosvítí ani náhodou. Pokouším se vyčarovat světlo, ale fatálně selhávám a tma je ještě hustší. Bohužel si svoji chybu neuvědomuji a dělám jí podruhé za sebou, pro změnu se "zlom kouzlem"^[2]…

Milý nemrtvý se v klidu nasvačil a vzal si mě jako rukojmího, no a protože jsme nevymysleli, jak bojovat proti nemrtvému na lodi a pod čarou ponoru, aniž bychom potopili sami sebe, muselo to tak zůstat - nemrtvý se chce pouze vrátit domů. Vyjednával s ním Holl…

Samozřejmě vojáci a posádka řešila něco jiného - zmiňované pirátské lodi se nejenom objevili, ale také se rovnou začali hnát na nás. Naše loď proto vytáhla na ráhna kdejakou plachtu včetně rezervních (podezřívám kapitána, že dal vyvěsit i několik prostěradel), pak ke stožáru přivázali kouzelníka znající kouzlo vítr a frrr, jeli jsme náhle tak rychle, až to hezké nebylo.

1. listopadu 2012, pevnina
(hráno 8. července 2012)

Několik dní muk, kterých jsem se od chycení trpasličím upírem obával, se nekonaly, neboť náš trpaslík si s tím upírem promluvil a díky hierarchii klanů dokázal i něco málo vyjednat. V předcházející noci upír odletěl a svůj slib - nechat nás i posádku na pokoji dodržel. Jestli jsem tomu dopomohl já a Balanar, který jeho odchod kontrolovali v noční zbroji (což vyvolalo mírné pozdvižení samo o sobě) nelze určit. Spíše nepomohli…

My ráno přistáli na stejném místě jako při cestě za Balanarovou nevěstou, ale měli jsme plán stáčet se více doleva, abychom se dostali tam, kam chce trpaslík. Naše loď si mezitím udělá krátkou obchodní cestu mezi elfími přístavy na pevnině v rámci jednoho měsíce a ať už fingovaně nebo doopravdy budou převážet náklady. Pak nás bude celý měsíc čekat na dohodnutém místě. Tolik k plánům.

Na pevninu jsme ale vstoupili až odpoledne, mezitím totiž vojáci zajišťovali pobřeží, abychom se na břeh dostali bezpečně a někdo nás neklepl za uši na začátku našeho putování. Nějak moc daleko jsme nedošli, hned v prvním lese jsme si udělali tábor a nocovali jsme. Stalo se to mimo jiné i proto, že na nás zaútočil hladový grizzly a také proto, že zahálení na lodi na nás nezapůsobilo dobře. Ovšem i první oheň ve vývratu v lese nedopadl úplně dobře, protože použité dřevo na nás mělo nějaké zvláštní účinky - měli jsme vize, přitom si nejsme vědomi, že bychom takové dřevo tam dali. Nemůžeme dělat skoro nic, u mě přetrvával pocit lichého počtu nohou a rukou, takže jsem se skoro nehýbal, zato vše kolem mě se hýbalo snad všechno a nějaký muž oděný v listí nám prozkoumával batůžky a zřejmě i mysl…

2. listopadu 2012, putování územím první frakce
(hráno 8. července 2012)

Cesta dlouhá 80 mil právě započala, abychom došli na území, kde trpaslík přežije a nebude vydán, budeme muset projít přes území jiné frakce, která je naopak postavena k našemu trpaslíkovi dost nepřátelsky. A teď jsme na území třetí frakce… Teoretický problém můžeme mít s tím, že jako vojáky používají frakce nemrtvé. A kdoví, kdo byl ten člověk včera, nenašli jsme po něm žádné stopy. Druid? Duch lesa?

Tedy to bych lhal, našli jsme dvě lahvičky s lekvarem, který tolik ublížil Balanarovi, když byl neředěný. Jednu jsem tak tak stačil zpoza pařátů Holla a Balanara dokázal zachránit, (na Velemonta taky působila, ale ne tolik), druhou však vypil Holl. To že se cítil jako druidí kingoš a zahulákal po druidím způsobu na celý zdejší hvozd, byla poslední kapka k našemu utajení. Holl, ač ještě není druid vyzval hvozd aby mu daroval hůl a hned pět stromů mu nabídlo svůj hůl a Holl se s jednou z ní spojil. Samozřejmě později odpoledne už s ní spojení neměl, ale to se zřejmě obnoví, až Holl ve zkušenostech popostoupí…

Po setkání s druidy, kteří hasili Hollovy nerozvážnosti aby jej pak raději uspali se v ten den už dál nešlo. Nebylo ani potřeba, protože s několika druidy přišel Balanarův tchán (už se stříbrným srpem), takže si bylo o čem povídat a ráno pak pomohl i odstraňovat poslední Hollův výmysl.

3. listopadu 2012, II. den putování územím první frakce
(hráno 8. července 2012)

Holl totiž kolem nás postavil hradbu ze stromů, prý na nové město, ale zapomněl udělat otvor. Právě vzbuzený Balanar pouze zachroptěl, že to pak udělá a skutečně i udělal, byť jen takovou úzkou škvírku, kterou jsme museli urychleně projít, neboť škvírka byla pouze dočasnou.

Po této události se od nás oddělil Dvoukvítek a Velemont, začali se vracet na loď^[3]

K celému dni putování není potřeba říkat nic, ale navečer jsme už uviděli světélka v blízkých horách, což náš trpaslík označil za území těch "zlých" trpaslíků. Obejít to nejde, ale dá se projít jen velmi malou částí jejích území. Jen ti jejich nemrtví mohou být nepříjemní.

4. listopadu 2012, putování územím nepřátelské frakce
(hráno 8. července 2012)

Holl již druhou noc nespal, zřejmě důsledek vypití toho lektvaru a začaly na něm být vidět abstinenční příznaky. Začíná pokukovat po mě a po Balanarovi, kteří máme lahvičky, já v magické torně neředěnou a Bali zředěnou. V noci jsme ale měli docela vzrušení.

Při Dagonově hlídce se kolem nás náhle rozlehlo ticho od toho, že kdosi od nás vyplašil zvířata. Připravili jsme na ně cosi jako past a já hrál volavku. Celkem se na nás sápalo 11 trpaslíků, z toho dva mě měli na mušce sekerou, zbylí mířili kušemi na ostatní. Po dráždění, že jich muselo být 11, aby si troufli na hobita (Dagon se znovu proměnil v Gondu), a pár elfů (já, Balanar, Holl) a že se ještě museli chlubit posilami z hor (náš trpaslík je velmi dobře schovaný) nazvali Balanara elfím sebevrahem a on je trpasličími kaskadéry v lese.

Ani nevím jak, ale došlo k boji, zřejmě se Dagon nechtěl nechat okrádat, proměnil se zpět do minotaura a strašlivě zařval. Boj si příliš nepamatuji, ale všech jedenáct chlapců bylo posláno do říše mrtvých. Ale ani my nejsme v pořádku a raději se urychleně dekujeme pryč. Samozřejmě až poté, co nás naši dva hraničáři doléčí. Každopádně po tomto boji vím jedno - zpívání v noční zbroji před sekerou neochrání…

Balanar měl vizi, kterak překračuji bludný kořen, žel asi jen tak 2 vteřiny před tím, než se tak stalo, překročil jsem jej jednou nohou, než na mě stihl zavolat. Pod dohledem Balanara jsem vycouval a on si kořen začal prohlížet aby pak překvapivě řekl, že je to divoce rostoucí bludný kořen, nikoliv druidem úmyslně zasazený.

6. listopadu 2012, nepřátelské území
(hráno 8.července 2012)

Putování hvozdem kolem hor nám zabralo celkem tři dny, než jsme se objevili u jezírka, které ale bylo takové nějaké čudné, docela jsme z něj měli bázeň. Přeplouvat se nám ho nechtělo, nezbývalo než zvolit obcházení jedním směrem, my zvolili směr levý lestnatým lesem. Vzadu za jezírkem jsou totiž hraniční skály, za kterými už budeme v bezpečí. Jenže tato část hvozdu, která jezírko obepíná je částečně probuzená a naštvaná a přes Balanara nás požádal, abychom jej zbavili kouzelníka, který jej probouzí. To jsme mu přislíbili, částečně i proto, že by nám hvozd nepovolil projít přímo za naším cílem a nám už docházejí potraviny.

Hvozd nám po slibu pomoci umetal cestičku, cítili jsme, že jsme bezpeční, když se objevila žízeň, v brzké době tu byla studánka nebo potůček, jídlo se dalo pohodlně lovit… ale i tak nám cesta ke skalám trvala další dva dny..

8. listopadu 2012, u čaroděje
(hráno 8.července 2012)

O skály stojí opřená chalupa halabala postavená, plot je z klacků a na něm nabodnuté lebky, možná skřetů, možná elfů, z komína se kouří. Dagon se proměnil na Gondu a zabušil na dveře, ty se samočinně otevřely. Hlásím všem, že zůstávám venku a tak nevidím to, co vidí ostatní. Ostatní nevidí to co vidím já. Procházím totiž zahrádku, kde jsou zasázené kosti - stehna, holeně a další, na klepadle na koberce jsou napjaté snad lidské kůže.

Na první pohled je uvnitř trojramenný svícen se třemi svícemi, pěti talíři a kotlíkem guláše, ale po prohlédnutí iluze to pak vypadá úplně jinak. Každopádně ani před prohlédnutím iluze ani po prohlédnutí není vidět nikoho místního, ale mládencům se nabídly poháry a ze spíže vylétl džbán s vínem. Dokonce našli i pět postýlek…

Pak ale zjistili, že jeden z průchodů z domku vede dál do jeskyně a tak přivolali i mě a my se jali prozkoumávat podzemí. Poměrně rychle jsme narazili na skřety, kteří si nás ale vůbec nevšímají, buší kladivy do skály a hlušinu odvážejí ven (cestou mimo chalupu), nalezené drahokamy naopak dávají na hromadu k jiném skřetovi. Všichni se míhají omámeně.

Gonda se vrhl na toho sktřeta, ten po něm máchl dýkou a pak se to servalo, skřet upadl, ale upadl tak, že raději zachránil truhličku než aby zachránil svůj obličej. Kutání ustalo. Všech zbylých 19 skřetů se s vytřeštěnýma očima přesouvají k nám. Gonda správně vytušil vocogo a onoho krásněji oděného skřeta s truhličkou omráčil. V tu chvíli se ostatní skřeti probrali s tranzu a dostali chuŤ na maso…

Dagon se pak proměnil v sám sebe, všechny zastrašil a zahulákal, že chceme jen jejich šéfa, a dostalo se mu odpovědi, že je to ten omráčený skřet. Takže si ho probíráme, protože očekáváme, že to není ten nejvyšší šéf. Skřet okamžitě kousl Dagona do ruky…

Po zjištění, že skřet měsíc nejedl a jeho maličkém nakrmení nám odvyprávěl, že kouzelník "své maso neukazovat" a že kouzelník má už docela velkou pokladnici. Jdeme si tedy pro kouzelníka do chalupy, ale nejde to, protože před námi je místo východu jednolitá skála. Iluzi jsem prokoukl a protože si mě všiml i kouzelník za ní, chytil jsem šest modrých blesků, ani jsem nemrkl. Zjevně to byl kouzelník amatér, protože tímto svým činem svojí iluzi skály zrušil. To jsem mu však říct nemohl, protože jsem se svíjel na zemi bolestí. A mělo být hůř.

Nejprve se nás pokusil zmást Zenerovou kartou, ostatní se na něj ale přesto vrhali, on seslal bugrval, já zelené blesky, zem se zatřásla a já spadl o desítku metrů do průrvy. Bezvědomí, které následovalo, bylo pro mě milostrdné, byl jsem dolámán a dobit dost krutě. Kouzelník ale taky není zdráv, proletěl do chalupy a nějakým tajným východem zmizel.

Ostatní viděli mé tělo dole rozmázlé tak, že identifikace podle mé hlavy by nebyla možná. Balanar pro toto mé tělo slezl, vynesl mě nahoru a až tam Holl prokoukl, že je to další podezřelá iluze, protože toto mé falešné tělo nemělo na rukávu znak Mormonů, boty měla tato iluze bez tkaniček a tak.

Dagon chtěl trhlinu přeskočit a doběhnout do hvozdu pro pomoc, ale nedoskočil a sletěl dolů. Zde našel trhlinu a v ní našeho trpaslíka, jež už byl dole a tam mě ovazoval, on sám je domlácen taky, ale ne tak moc, jako já. Hraničáři nás proto začali léčit oba.

A pak ještě jednou, když jsme byli nahoře z té jámy, na nás vyběhl ork s bicepsy na lámání skal a vrhl se na nás pěstmi. Takže opět ode mě blesky, byť jen jednou a mládenci jej pak dotloukli. Našeho kouzelníka jsme pak viděli utíkat směrem ke skalám, kde žili naši nepřátelští kouzelníci. Tedy utíkat - proměnil se v poštulku a letěl k nim…

Nám nezbylo nic jiného, než začít spěchat na území přátel, ale dali jsme si tu práci  chaloupku čaroděje spálili a na momentík zašli do hvozdu pořešit, zdali je hvozd spokojen i s tím, že jsme kouzelníka pouze vyhnali. Díky tomu, že jsme dobili všechny skřety, co na nás vybíhali, byl hvozd spokojen… A my usnuli tam, kde jsme zrovna byli. Jako bychom spali v peřinách…

9. listopadu 2012, přechod hranic mezi klany
(hráno 8.července 2012)

Ráno už tedy doopravdy odcházíme přes horu a spěcháme, protože kouzelník už mohl žalovat. Pokud na nás půjdou nemrtví a ty přes den ponesou v truhlách - nu, večer můžeme mít problém, pokud se nepohneme. A proto se hýbeme a to tak rychle, jak to jen jde.

Jdeme do kopce, stále je chladněji, takže se dooblékáme co to jde, přesto ale na vrcholu cvakáme zubama o sebe. Začalo se stmívat a protože měsíc bude krásně svítit, pokračujeme co to jde z kopce dolů. Zkouším se převlékat do noční a z noční, ale tělu to nepomáhá, zima mi je pořád.

Šli jsme až do tří hodin do rána a pak na pár hodinek se odložili na trávu.

10. listopadu 2012, za hranicemi
(hráno 8.července 2012)

I takto nekvalitní čtyřhodinový spánek nám alespoň odlehčil od bolesti svalů. Ušli jsme jen asi 1000 sáhů, když se před nás zabodl na cestu šíp. Vystoupili před nás tři trpaslíci a něco na nás řekli v trpasličtině. Až dodatečně se lekli, když viděli, že jsme to samý elf. "Přinášíme dobré zprávy kmeni Tromaxů!!" křikl jsem na ně. Rozuměli mi a pak šel z a nás vyjednávat náš trpaslík.

O patnáct minut později skončilo představování - Tred a Rion, Thristam a ještě jeden trpaslík nás po vysvětlení co tu chceme odvedli k jejich sídlišti, před námi šla spojka informovat, kdo přijde. My naopak zavčasu všem řekli, že trpaslíci z kalnu OLafů nás velmi pravděpodobně pronásledují, takže zdejší trpaslíci Tromaxové svolali posily na hranice…

Dovedli nás do svého sídla, kde jsme sice jakž takž svobodní a můžeme se pohybovat mezi svými pokojíky, ale jsme stále pod dozorem. Nemůžeme si ale stěžovat.

11. listopadu - 25. prosince 2012, u Tromaxů, cesta zpět k lodi a na Plexis
(hráno 8.července 2012)

Dnes nám trpaslíci dodali slavnostní oděv, pro mě jako by jej vzali přímo z Eldoru, byť ta látka byla poněkud hrubší. Dále na něj z mého potrhaného hábitu přešili erb Velvétu. Ostatním se vedlo podobně, někteří dostali naleštěnou pozlacenou zbroj, jiní roucho s výšivkami a tak.

Trpaslík to všechno bere tak nějak s humorem, neboť v okamžiku, kdy se mu, respektive jeho budoucí ženě narodí potomek, může se jeho existence stát poněkud nějistzou, ale to bude až za několik let. Sám uznává, že kdyby jej zajal někdo jiný, jeho život by byl kratší. Ale tady má šanci se alespoň na to připravit.

Hned druhý den proběhl slavnostní oběd, kde byl představen náš trpaslík, my a poté se vznesli nároky, jak se nevznosně říká tomu, že rod Tromaxů získal královskou krev. Pilo se a slavilo skoro týden, ale v mezidobí probíhala tvrdá vyjednávání o tom, jakou odměnu chceme my a jakou dostaneme od našeho trpaslíka jako dary.

My chceme zajistit mír pro Plexis, nebo alespoň příměří nebo když už, tak alespoň neútočení (lodě na moři když se potkají, tak spolu bojují, ale už se dávno naučili kapitáni se vzájemně vyhýbat), trpaslíci chtějí uvolnit obchody. Dohodlo se to tak, že přímo na Velvétu vzniknou velvyslanectví trpasličí říše a Plexisu a ve třetí budově budou probíhat jednání.

Jaké dary dostali ostatní, to netuším, já sám dostal prsten s erbem rodu Tromaxů. Prsten mezi trpaslíky má tu funkci, že všechny upozorňuje, že jsem pod ochranou tohoto rodu.

Zpět jsme šli prakticky stejnou cestou jen jsme se více vyhýbali území kmenu Olafů.

Loď jsme našli na správném místě, nalodili jsme se a pluli přímo na Plexis, konkrétně rovnou na Perclus.

(počet zobrazení příhod ostrova Plexis od 25.12.2006:  )

[1] Truhla přepravující typicky nemrtvého upíra. Nám to však nedošlo ani při pohledu na obsah truhly ani při zjištění přítomnosti chladu při prvním doteku.

[2] 2x hozeno 100%, tedy fatál

[3] Náhlé odvolání do práce. Reálný svět občas takto krutý bývá…