Haepp Modřinka

Mudro opět na scéně

Technická poznámka: kronika je psána z pohledu hráče, který nechce nic zatajovat, hráčova postava utajuje vše kolem městských avatarů a starousedlíků

13. září 2012, Komodor, odpoledne
(hráno 24.dubna 2012)

Odpoledne jsem měl v Komodoru štěstí na několikero setkání. Společně se Sarah a Hollem potkáváme Dagona a pak také nějakého hobita, kterého bych měl znát. Je jednoznačně z Komodoru, to vím jistě, ale jméno mi nenaskakuje. "Jestlipak si v Komodoru krejete záda, pane vyslanče" oznámil mi a vyřídil pozdravení od místního zlatníka Dijksry. Holl se s ním dal do řeči a hobit se mu představil jako místní bednář Teodorik, člen cechu obchodníků…

Když hobit odešel, musel jsem vysvětlit všem, kdo je ten Dijkstra (člen místní gildy, skupující místní obchody, kterým záhadně zemře majitel), takže pochopili, proč se tvářím, že se s ním nechci setkat. Současně i já začínám chápat, že jak se Sarah rozčiluje, když jí někdo nazve čarodějkou (je mágyně), tak já se budu trápit s tím, že já budu nazýván vyslancem, ač budu maximálně vícevelvyslancem…

Chceme se ubytovat jako vždycky v hostinci U Sluncí, ale ten dnes vypadá, že nebude otevřen. Přesto vyběhl hostinský a naší čtveřici zval dovnitř. Prý si jistý trpaslík pronajal celou hospodu pro sebe a své hosty - což prý máme být my, neboť mě jakožto Modřinku poznal a oslovil, no a protože mu zaplatil trpaslík velmi dobře, je ochoten vyřídit jakýkoliv vzkaz. Třeba i tento: Pokud moje pozvání nepřijmete, budete brzy trpět chudokrevností!

Všem z nás se v hlavách rozsvítilo stejné varovné světélko, uvnitř hostince bude jistý nejmenovaný trpasličí generál Mudro a ten tuhle výhružku je schopen splnit, takže ač neochotně, vstupujeme do hostince, první Dagon. Ten se hned dává s Mudrem do řeči…

Měl jsem čas prohlédnout si hostinskou místnost - zarýgrovaná okna, všude závěsy v barvách původního království trpaslíků, stojany se zbraněmi. Stoly jsou sraženy na středu a jsou pokryty takovým množstvím jídla, které by chudé desetičlenné rodině vystačilo na měsíc života a na vzdáleném konci na vyvýšeném místě trůn a na něm sedící trpaslík Mudro a cumlající pohárek s červenou tekutinou.

Začal jsem uvažovat nad tím, že když bychom se rozmístili k jednotlivým oknům a pak naráz otevřeli, že by měl Mudro problém, ale v tu chvíli už Mudro začal rozdávat dárky a nabízet odměny za jistý úkol který prý splníme rádi i bez pohrůžek, ale úkol v tuto chvíli ještě nespecifikoval.

Dagon dostal velmi speciální dárek, truhlu, v níž byl uvězněn jeho pucflek Petr, jehož před nedávnem poslal někam s nějakým dopisem - ten prý Mudro nečetl. Petr byl tak vyhladovělý a žíznivý, že se vrhl ke stolu a jal se ládovat - to my ostatní stále nezdvořile(?) stojíme před stolem a nikdo z nás si ještě ani neuždibl, ani si ničeho nelokl.

To přimělo Mudra k několikero akcím - nechal si přivolat hostinského a pozval ho ke stolu (ten začal spořádaně jíst a pít), současně nechal Holla ověřit to, že je (svým způsobem) živ - Holl dokonce překvapivě vyhlásil, že cítil tep - a také k otázce, zdali si Dagon jeho dar převezme. Dagon zareagoval ve stylu, jako já tenkrát, když jsme řešili mého a Saražina dvojníka (a Sarah pak měla proříznuté hrdlo). Řekl, že dar nepřijímá, ale postavil se mezi Petra a Mudra, aby zabránil nějakému očekávanému napadnutí Petra.

Předpoklad měl Dagon dobrý, nepočítal ale, že se bojovník Mudro stane ve stavu nemrtvém současně i kouzelníkem - já i Sarah jsme poznali zašeptané zaklínadlo Temného úderu, po němž se Petr svalil na zem na samé hranici života a smrti. Všichni my tři zbývající se vrháme k Petrovi a snažíme se jej přivést k životu (pochopitelně musel zakročit Holl). Dagon pak vyčítal Mudrovi, jak hluboko klesl z pozice bojovníka-generála, když musí použít kouzla, Petr pak vyčítal Dagonovi, že jej zaprodal Mudrovi…

Když se situace zklidnila, prozradil nám Mudro, co chce. Zřejmě se ne úplně pohodl se svým králem, navíc se mu zalíbilo být nemrtvým, takže se mu nějak moc nechce nechat naplnit legendu o zbroji, kdy by se jeho král stal všemocným a byl by schopen Mudra zadupat do země. Současně ale Mudro chce, abychom onen díl, který nám věnuje, nedávali elfům, ale abychom jej dokonale ztratili, tak, aby on nedokázal při výslechu říci, kde ten díl je, když by jej král vyslýchal. Udělal dost dobrá opatření, aby tato hospoda byla pro tuto chvíli bezpečná na hovor a že i jeho další opatření by měla fungovat.

Pak nám dal čas na rozmyšlenou a on sám šel nahoru na pokoj. Pokud prý ale vyjdeme z hospody předčasně, bere to jako "ne" se všemi důsledky z toho plynoucími…

Nemohl to být nikdo jiný než Dagon, který dal několikery rozkazy Petrovi a současně ho vyvázal ze svých služeb a vyslal ho ven. Já se Sarah se pokoušíme vysvětlit Dagonovi důsledky jeho činu a snažíme se ho umluvit, aby splnění rozkazu Petrovi odložit, ale jako bychom hrách na zeď házeli. V obavách o Petrův život na něj hážu kouzlo Svaž. Dagon nám však chtěl ukázat, že jeho nezastavíme a naznačoval mi, ať zkusím zastavit i jeho. Nejsem blázen, ale kouzelník bez many, takže na poslední chvilku odstupuji ode dveří, aby mě Dagon od nich jakkoliv neodrazil…

Dagon vyšel a vešel zpět, jásajíc, že se mu nic nestalo. Nahoře bouchla okenice a Mudro byl v trapu, valná část výzdoby ze sálu zmizela, hostinský se probral z transu a nechápal co se mu stalo. Sarah na něj seslala kouzlo Vzpomeň a hostinský vůbec nebyl nadšen z toho, co se mu doopravdy stalo. Každopádně se rozběhl k vojákům na strážnici podat hlášení a vyžádat si ochranu. Vyběhl jsem za ním, abych se jej pokusil ochránit, kdyby snad nějaký Mudrův pohůnek se jal mstít.

Vojáci si vyslechli hostinského (hobit v kápi na něj seslal kouzlo, jenž ho donutilo vyhnat hosty a udělat hostinu pro nás a pro nemrtvého) a pak i mě, který se za ním vedral k výslechu jako svědek - vypověděl jsem jen poměrně neurčitě, že nemrtvý byl trpaslík a že jsme zlomili kletbu, která byla na hostinském. Voják správně zareagoval, proč ten nemrtvý chtěl mít mě uvnitř, takže jsem mu naznačil, že v Komodoru jsem zaznamenal zájem o svoji osobu i od lidí pana Dijskry, že je to zájem stejného druhu - už se ví, že budu pravou rukou nového velvyslance a chtějí se mi vetřít do přízně. Voják to až podezřele rychle pochopil…

V hostinci mezitím Dagon prozkoumal pokoj, odkud zmizel otevřeným oknem Mudro, ale nenašel nic ani tu, ani v jiných pokojích.

Když už jsme všichni pohromadě, dohadujeme se, kde budeme spát. Sarah volí markraběcí palác, my ostatní prostor za Komodorem, kde obvykle bivakují karavany, jenž nestihli zavčasu dojet z Odova či Perklusu do Komodoru.

Jak se řeklo, tak udělalo a po poměrně rychlém losu hlídek (vyšlo pořadí Holl, Dagon, Modřinka) jdu okamžitě spát, abych naspal to, co potřebuji a byl schopen ráno nameditovat, ale nebylo mi dopřáno to napsat v kuse, neboť hned při hlídce Holla se objevil Mudro. Mudro prý zpočátku šeptal, ale Holl mu odpověděl nahlas, takže vzbudil z lehkého spánku Dagona. Mě to probuzení trvalo o něco déle, ale naštvané bučení Dagona nejde přeslechnout. I ve spánku - zdálo se mi o Velvétu a jeden z mých kamarádů Dagonovým hlasem zabučel, což bylo něco příšerného…

Nabídka práce od Mudra trvá a prý ten úkol nyní vezmeme, neboť dívku Sarah přeci jen neobětujeme - jako důkaz před nás položil jednoho z jejich omráčených kocourů. Tím mě dostal tam kam chtěl, mormoni si mají pomáhat a i ostatní jsou svolnější. Když pak Mudro odešel pocítil jsem náhlou touhu spát. Mudro někde právě posvačil :-(

Měl jsem ale pochybnosti, jestli Mudro má opravdu Sarah ve své moci a řev na obloze "Unesli mi kocoura" mi jednoznačně prozradil, že Sarah v moci nemá, resp. neměl, a my mu naletěli. Spolu se Sarah snadno lovíme duši onoho nešťastníka, který spal stejně jako my v lese před Komodorem, Balanar nemusel přijít na pomoc…

14. září 2012, opět Komodor, ráno
(hráno 20.března 2012)

Ráno se vracíme pro Sarah a vidíme, že jedno z křídel markraběcího paláce má místo jednoho z oken velkou díru a namosúrená Sarah jde naproti nám, vyčítajíc nám očekávané - že jsme se nechali napálit. Co se stalo, nedá se teď odestát. Od Mudra máme jednoznačné zadání - najmout loď, první noc být na dohled od Plexisu, kam nám ta věc bude doručena.

Jedem proto do Odova, kde podle dohody, co jsme udělali cestou, najímáme loď Mořskou řasu kapitána Rybálka, ale necháváme najmout jen 50 námořníků, místo obvyklých 80, jenž jsou na plnou obsluhu této lodi na dálkové platby potřebné. Než se loď připraví na odplutí a naloží se zásobami, je pozdní odpoledne, takže s první částí plánu není problém.

Večer kotvíme a čekáme, co se bude dít. Dělo se neočekávané, na loďce k nám připlulo našich šest trpaslíků, co jsme se s nimi nedávno setkali, vylezli na palubu, předali onu věc a pak znavení začali usínat pod stěžněm. Bylo na nich vidět, že toho mají dost, že je někdo (Mudro) ovládal a něco málo krve i odpil.

Zatímco se ostatní dole ještě jednou radí, já si navlékám noční zbroj a trpaslíkům zapěji píseň k uspání. Přestože pěji opatrně a tiše, abych trpaslíky jen uspal a nezabil (= nepřipravil o duši) uspím i kapitána, který je u kormidla a pravděpodobně i pár dalších námořníků okolo. Jedna ze Saražiných koček mě sleduje s pacičkami na ouškách a můj ďáblík mi podává zprávy o tom, co se dohodlo dole. Sarah prosazuje náš společný nápad, kde onen předmět ukrýt. Na obloze za branou u naší Klíčnice… Také se čte dopis od Mudra, který byl k předmětu přiložen - máme se zbavit svědků. To ale může počkat.

Dagon i Holl u toho předání chtějí být a to může být problém, neboť jak je nám známo, nemagická povolání po obloze chodit neumějí a já nechci riskovat ani život Holla. Dělba je jednoduchá - Sarah si na lano preventivně uváže Holla a na mě zbude Dagon a toho si budu muset na lano přivázat pořádně.

Sarah otevřela oblohu (od minule měla klepadlo u sebe), já nalezl na oblohu, Dagon za mnou a doing! Dagon se houpal pode mnou, těžký jako…, takže jsem nebyl s to udělat ani krok a hrozilo, že mi váha Dagona poničí záda a nohy. Proměnil jsem se tedy v trolla a už jsem mohl ztěžka pár kroků udělat. Potřeboval jsem jich udělat jen necelých deset a zaktivovat tak přesun před bránu.

Dagon se tam pak vyškrábal po laně na pevnou zem, kterou před branou máme a já vydýchával tenhle přesun, takže se vyjednávání zhostila Sarah. Předmět pak byl předán a šlo se zpět. Dagon opět vlál pode mnou.

Sarah opět otevřela klepadlem vstup na loď a s Hollem, který po obloze chodit mohl, vyšli ven. Já si ještě jednou musel pohrát s Dagonovo vahou a vytáhnout ho do průchodu a tentokrát jsem to dal v pohodě, neboť jsem provedl jistou kulišárnu, jenž se zrušila v okamžiku, kdy jsem Dagona vykopl skrz bránu. Sebe jsem pak proměnil zpět, abych byl s to vůbec vstupem projít, pobalil klepadlo a oblohu zavřel…

Měl jsem toho dost a nebyl s to řešit cokoliv dál, takže se o mě chvilenku musela postarat Sarah a dát mi obkladek. Této chvilky využil Dagon, vyběhl na palubu^[1], kde skutečně nemilosrdně povraždil trpaslíky a naházel jejich těla do moře. Tím pádem vyblokoval mě i Sarah, museli jsme jít pro jejich duše…

15. září odpoledne, Osten

Zatímco my unikali a unikli lodi s vlajkou zlatého jelena (resp. jeho poddaných), která se nás pokusila zastavit a prohledat, měl možnost Balanar si promluvit s kněžnou Valeriií. Jejich hovor probíhal kolem Lemona a možnosti, kterak z něj udělat svatého ochránce místních pekařů. Jak Balanar správně řekl, velmi pravděpodobně by se muselo postupovat postupnými kroky a hlavně by bylo potřeba přesvědčit samotné pekaře, aby nějaké božstvo přijali a něco málo na něj přispěli (minimálně na zakoupení jeho sošky). Postavit Lemonovi chrám a prohlásit ho rovnou za boha by bylo…. dost divoké. Na druhou stranu se dá Lemon, jenž je nyní na pozici Pána snů, považovat za poloboha hned teď.

Balanar poté jel směr Komodor, cestou někde potkal Antoana s Brisenem a přimotal se s ním do jisté akce, ale o tom až za chvilku, neboť je potřeba abychom tam také dojeli my…

Přidám ještě kratičkou příhodu - Balanar sledoval jednou večer v tábořišti akci, při níž se prý stalo to, že jeden z dvojice Antoan Brisen sebral tomu druhému meč a namířil jím na hruď původního majitele. A prý, jestli je to jeho meč, načež dostal tuto odpověď: “Ne, není to můj meč, ten můj měl na této straně rukojeť”

Já, Sarah, Holl a Dagon měli štěstí. lodi jsme unikli, dopluli na Osten, kde jsme vypustili z lodi Dagona, který měl potřebu vyřešit nějaké své vojenské problémy (a spunktovat nějaký ten hon na Mudra, jak si dovoluji usoudit), my ostatní jeli do domovského přístavu naší lodi, kde ostatně máme i své koně.

16. září, opět pevnina, Odov

Dojeli jsme a po krátké akci v Odově pokračujeme (se spánkem v lese) přes Komodor až na okraj hvozdu, kde se potkáváme s Balanarem, Antoanem a Brisenem přesně v okamžiku, kdy je obtěžuje nějaký neviditelný kouzelník a jeho černá puma, jak nám tvrdí. Pumu vidíme, kouzelníka ne. (Docela mě to mate, že by tu byl Ostrahan, který si někde sehnal novou pumu?)

Pak do našeho blízkého okolí seslal kdosi tmu, takže z našeho dohledu zmizel kočár s dvojspřežím, kočí a samozřejmě jsme se ztratili všichni navzájem. Okamžitě jsem se pokusil toto kouzlo zlomit, ale někdo ho opravdu seslal dost mocně, naštěstí se ukázalo, že ta mocnost byla v rozsahu a nikoliv v čase. Bohužel i během té malé chvilky jsme pocítili přítomnost nemrtvých, kteří dokázali cosi, co jsem ještě nikdy neviděl. Z kočího během chvilky obrali veškeré maso tak, že dotyčný nestihl ani vykřiknout. Navíc se nám tam objevil podivný kůň s nímž se naši druidové nemohli domluvit, po trochu boje kůň zemřel a proměnil se v nějakého měšťana, z nějž zmizelo maso přímo před našima očima.

Nám se podařilo ze tmy vylézt, ale to už tma začala řídnout a my viděli dílo zkázy, tedy mrtvého kočího a nějakého dalšího nešťastníka, jehož kostru jsme našli v křoví. Ještě v té tmě jsem zkusil oslovit Mudra, ale bez odezvy…

Bylo to celé divné a pletlo to i Rona, který se vynořil ze hvozdu. Necítil totiž nemrtvého na konkrétním místě, ale tak nějak všude - nás napadlo, že by mohli být v podzemí. Ron věděl o jistém vstupu do podzemí, který nedávno zablokoval a tak nás tam zavedl, následně trošku zakrtkoval (buď on nebo Balanar) a my mohli sejít pohodlně dolů. Ale to už se od nás odděloval Antoan, který chtěl dát (správně) vědět někomu mocnějšímu a proto jsem pro něj sesmolil dopis pro jistý nejmenovaný řád.

My ostatní vlezli dolů do chodby a Balanar zablokoval jednu z chodeb, neboť se tam pohybovalo cosi, co bych popsal slovy “štěňátko kerberose” na straně druhé nás pak trápila jakási podivná mlha, do které jsem podvakrát střelil churšaláh, aby se mlha proměnila v tělo nějakého člověka bez rukou a nohou. Mrtvého pochopitelně. A opět to podivné okamžité zmizení masa…

Na chvilku se rozdělujeme do dvou skupinek - Modřinka, Balanar, Holl, druhá skupina Sarah, Ron, Brisen…

Naše skupina jde poměrně rychle a nacházíme bránu, jenž má jednu polovinu vrat zcela vyraženu.

IN GIRUM IMUS NOCTE ET CONSUMIMUR IGNI - touláme se nocí a oheń nás stravuje - nápis krátce zasvítil nad branou… Lezeme za sebou v pořadí Balanar, Holl, Modřinka, do velké místnosti kamenné, Balanar odhalil, že to je iluze - kamenné stěny zmizely… vidíme trychtířovitou místnost a uprostřed ní cosi jako zetlelé seno - skrývá mísu s víkem, a to skrývá tlukoucí srdce - velikosti lidské…

Škvíra mezi zdmi nám umožnila projít dál. Zde je opět trychtýřovitá místnost, ale orientovaná opačně. Uprostřed je stolek o jedné noze a na něm trpasličí hlava. vyslovuji domněnku že to bude hlava “knihovna”. Vzadu jsou další dveře…

Po velké poradě a spojení skupin a to včetně Antoana, pokračujeme dál přes další dveře, kde je přilbice trpaslíka a v ní zaklíněná lidská lebka, o kousek dál jsou dveře zajištěny bytelným zámkem. Dle Antoana by to šlo otevřít velkým hřebíkem, který mu Holl, podal. Balanar dveře odjistil. Vyskočil velký kerberos…

… z alchymistické laboratoře, jak jsme zjistili po kerberosovo smrti. Destilační přístroj, je tam i káď a tam jsou náhradní díly na nemrtvé tvory. A také police s nádobkami a trpasličími nápisy. Sarah si sebrala jednu z nich a otevřela ji. Okamžitě já i Holl dávivě zvracíme, ostatní zvrací méně (byl tam nápis “fakt velký hnus”). Rychle couváme zpět, abychom poté proběhli skrz a pozavírali oboje dveře, aby se smrad nešířil. Dále pokračuje chodba vysoká tak málo že musím chodit přikrčeně a my sestupujeme do krypty, jejíž strop je podepřený dřevěnými sloupky. Je tu socha, prý trpasličí bohyně války a na oltáři bylo vidět, že kdysi dávno se tu konaly krvavé obřady, je tu i několik obřadních předmětů. A je tu také nějaká rakev bez nápisů…

Rakev necháváme být, ale jeden z předmětů nám připomínal křišťálovou kouli zakrytou hadrem, když ji Antoan odkryl, potvrdilo se Sarah, že to je palantýr a že má spojení do Mudrovo pokladnice. Okamžitě, jej zabavujeme pro vládnoucí dvůr. Zakrytý pochopitelně…

To už se nám ale začalo odsunovat víko na rakvi a je tam tělo s otevřenou hrudí a bez hlavy. Po krátkém dohadování kompletujeme trpaslíka, jenž se nám představil jménem, jenž znělo jako jméno nevlastního dítěte současného trpasličího vládce, což u trpaslíků nikdy nezaloží nárok na trůn.

(počet zobrazení příhod ostrova Plexis od 25.12.2006:  )

[1] s kouzelnou větou "Sniž mi o jedna přesvědčení"