Haepp Modřinka

Jak snadno obelstít Modřinku

5. května 2012, po obědě pod Bouřlivými horami
(hráno 31.ledna 2012)

Ještě předtím, než jsem se (v minulé kapitole) mohl zamyslet, začali se u nás dít věci - náhle se vedle nás otevřel portál, takový, který otvírali kluci z Odova, ale tentokrát byl otvírající někdo jiný. Nemám rád, když se mi otvírá přímo nad ramenem, takže jsem uskočil do blízkého křoví, takže jsem měl následně dobrý výhled. Portál byl divný, protože neukazoval obraz volajícího, ale podle hlasu to vypadalo, že se Sarah mluví její mistr z Garnaku. Byl ledově klidný a prý: “Sarah? Mohla byste mi něco ozřejmit?”. Sarah medově odpověděla, že ano a vlezla do portálu, který se ihned zavřel.

Měl jsem o čem přemýšlet po celou tu dobu, co se s Dagonem stahujeme směrem k Cedrovu, z jakého důvodu by byl nucen mistr z Garnaku skrývat svojí identitu?

Večer nás našli vlci a táhli nás na blízkou mítinku, kde jsme nalezli Lemona s jistým mužem, který tu měl malé vlče, ale vůbe nic si nepamatoval ze svého života, ani to, že vlček - správně bych měl říkat asi vlkopes, patří jemu. ALe já ho někde viděl… Ano, kdosi ho přede mnou jmenoval Mahony a my mu říkali Krahujec.

Aby toho nebylo málo, ucítil jsem, jak se o mě otřelo nějaké kouzlo a já jej přijal, měl jsem totiž dojem, že to bylo kouzlo vyvolané dívkou. A taky že jo, hlas Sarah mi telepaticky sdělila: “Modřinko…. jsem v prů…švihu, zítra tě potřebuji v Zázračném hvozdu u…”. Zděšeně jsem jí sdělil, že to stihnu max. za dva dny, protože jsem u Cedrova. No, asi mě neslyšela, respektive neslyšela vše. Naštěstí mám dojem, že slyšela alespoň ty naše dva dny.

Začaly se nám ty problémy kumulovat. Mahony potřeboval slušného léčitele a Ron se na to necítil, Dagon potřeboval vrátit jedno udělátko v Hatoru a Sarah bude za dva dny blízko Zázračného hvozdu, na mě možná čeká zpráva v Perclusu…

Museli jsme na to jít metodicky a tak jsme nejprve poslali vlky pro Rona a pak, když přišel, jsme jej požádali, aby nás protáhl hvozdem do města, co z něj často vyplouvá loď na ostrov. Povedlo se, Ron nás před Hator dostal…

Dagon s Krahujcem šli k léčiteli, já do krámku pro chleby, o které si Ron řekl. Pak jsem šel za ostatními k léčiteli, ale ten už mě přeposlal do hospody. Dáváme si tam předčasnou večeři a zjišťujeme novinky.
Lemonova pekárna si prvního května v Hatoru otevřela pobočku a stužku přestřihávala kněžna Valerie, vyrábějí i nějaké nové pochutiny, zaujala mě Modřinkova zavinovačka (=štrůdl). Lemon samotný byl v Tuvoku prohlédnout si (ještě) můj dům a přislíbil mi světničku přímo nad pecí, že tam budu mít teplo. A hlavně: Klíčnice byla zbavena všech povinností a prodlévá na Eldoru, neboť je v očekávání. Ale pšššt, ještě to nebylo oficiálně vyhlášeno…

Večer sedáme všichni do kočáru a jedeme směr Saxis a spěcháme, protože jsem měl od Sarah podivnou telepatickou zprávu. Podobně jako ta první byla nějaká poškozená, tahle jakoby ani neměla začátek: “… [nesrozumitelné]… náramek je důležité, mám slíbeno 1000zl” aby pak pokračovala Saražiným hrdelním výkřikem slova “IRIDESCENT”, což mi připomínalo nějaké zaklínadlo, že bych v rámci telepatie rozuměl kouzlům, které umí Sarah? Nebo co to sakra bylo? Každopádně to říkám všem, co jedou se mnou, tedy Dagonovi, Lemonovi i Krahujcovi.

Krahujci zkusmo vyprávím naše společné příhody a zdá se, že se mu paměť malinko navrací.

6. května 2012, po obědě pod Bouřlivými horami
(hráno 31.ledna 2012)

Jet celou noc a celé ráno se na nás podepsala únava, takže po ranním dojezdu využíváme nabídku Lemona a necháváme se zavést do zámku kněžny Valerie, kde má Lemon možnost využít hostinské pokoje, vzal nás tam a nechal spát. Kdyby se kolem nás netočili služebníci, tak by to bylo super, svojí dvojici jsem nechal jen přinést a odnést umyvadlo a pak už jen spááááát.

Asi tak o minutu později v našem pokoji začala hrát hudba a byl čas oběda. Služebníci mi donesli mé věci, vyprané a vyspravené a kupodivu jsem i dokázal alespoň částečně nameditovat.

Odjezd nám trošku trval, neboť Valerie s námi poslala vojáky a zásoby jídla , takže než se průvod vydal skrz město, měl jsem možnost si sídlo kněžny Valerie prohlédnout. Bylo vidět že někdo, kdo to má v hlavě, tedy Lemon, provedl několik bezpečnostních opatření, které se mi líbily. Zvláště pak věže se strážnými a hned jak poté majordomus vznesl oficiální stížnost na to, že jej v proměně v orla kdosi málem sestřelil odpověděl Lemon, že slušní hosté vcházejí do zámku branou a že to Ofekovi rád řekne…

Městem jsme projeli díky vojákům velice snadno a když už je máme, necháme je udělat si cvičení - budou zastavovat 2 hodiny všechny, co by se nás pokusili sledovat…

My dojeli na místo, které chtěla Sarah, ale ta tu nění a protože je to značně blízko Dagonovo podzemí, jdeme to zkontrolovat a začínáme vstupem v lese. Už prvních pět kroků v zázračném hvozdu ukazuje, že je něco fakt špatně. Dolehlo na nás doslova ohlušující ticho…

Zkoušíme pátrat, ale nikdo z nás ani z našich mazlíků nenarazil na jediné zvíře. To bylo fakt divný a nenapadalo nás nic přirozeného, co by toto způsobovalo. A jestli je Sarah v nebezpečí a tohle tu nastražili její nepřátelé…

Jenže narážíme na zvláštní stopu medvěda, která má jen čtyři prsty a je přerostlý. Že by ten vyhubil i ptáčky zpěváčky? A chodí vždy jen po dvou? A vlejzá do vlezu do podzemní a zavírá za sebou poklop???

Pak na mě a na Krahujce padla tak silná bázeň, že raději lezeme na blízké stromy, každý na svůj. Pak se ozvalo dupání, poklop se otevřel a z něj vyskočila respektive vyskočil - hm, jak to popsat? Přerostlá modrá kočka chodící po dvou a mající zlatý náramek na ruce a mluvila!

Když shrnu to nejdůležitější, tak si nešlo nevšimnout, že náramek kočky měnil barvu, podle toho kdo zrovna kočce, respektive kocourovi odpovídal - na Lemona ukazoval modrou, na mě a Dagona zelenou a na Krahujce odstín oranžové. Kocou byl sdílný, prý má náramek na obranu proti nám, dole má ženu na vejcích a Sarah zná, protože se ho pokoušela ovládnout a on ji ze své hlavy vyhnal. Tohle znělo pravdivě, ale jeho další slova byla divná a když si začala protiřečit, přimělo to Dagona a Krahujce k akci - začali na Iridescenta, tak si ta kočka říká, útočit.

Když jsme si to později ujasňovali, tak u nás všech vzbudilo podezření to, že je měli přivést druidi z pevniny, ale jak si to mohl pamatovat? Navíc to, že on sám se svojí ženou dokázal vybydlet půlku(?) zázračného hvozdu nás přimělo k názoru, že jej možná přivezli druidi, ale ne ti naši, nýbrž ti co patří pod erb s jelenem. Navíc jakoby měl kovovou kůži, protože skrz ní skoro žádná rána neprošla…

Lemon si prozkoušel náramek kočky a cítil se divně, mimo jiné mu zmodrala kůže.

Pak se mi velmi nevhodně nepovedlo kouzlo světlo, neboť jsem místo ní vyčaroval tmu a dole byla iridescentí žena. A chtěla bránit své hnízdo a pomstít manžela.

Náramek si vyzkoušel Dagon - nasadil si ho na roh a to už jsme všichni pochopili, jaké další vlastnosti má - jeho nositel útočí na všechny, kteří chtějí poničit hnízdo… Dostali jsme ji tak tak a Dagon nás nezabil jen proto, že jsem dokázal vyčarovat dlouhou ruku a náramek mu sebral. Na mě náramek zapůsobit nestihl, kouzlo mi skončilo v tu vteřinu co jsem drapsl ten náramek…

6. května 2012, podvečer, Zázračný hvozd
(hráno 6.února 2012)

Všichni jsou v trapu, na Sarah tu čekám sám. Lemon se vydal za svými vojáky a Valerií, Krahujec si odnesl jedno vejce s náramkem a Dagon pak s vejcem druhým. Důvod rozchodu byl jasný - Lemon, podobně jako Eldar má dojem, že se naše družinka kloní ke zlu a raději bude hlídat Valerii, než zachraňovat Sarah, která zřejmě ani zachraňovat nepotřebuje. Preventivně vyvazuji mormoní vlajku na svoji mágskou hůl s tím, že když bude vše v pohodě, dojedu do Saxisu a až pak ji sundám, Lemon tak bude vědět že je se Sarah vše v pořádku. Jakákoliv jiná manipulace v jiných místech bude vyhodnocena jako problém…

Našel jsem si veliký strom a uhnízdil se na velké větvi a čekal. Sarah se neobjevila a tak mám možnost si v klidu prozkoušet druhý náramek, který máme. Respektive mám a bude sloužit na vykoupení Sarah, bude-li to třeba.

7. května 2012, ráno, Zázračný hvozd
(hráno 6.února 2012)

Vedle mě se otevřel portál a opět není vidět skrz a hlas mého mistra Despëadola(!) mě vyzývá, ať mu dám to, co jsem získal pro Sarah. Dělám hloupého, z portálu se vysunula stařecká ruka a prý ať si pospíším, že Sarah dojdou magy a portál se zavře.

Bylo to hloupé, náramek jsem vydal. Během vteřiny vedle mě stála Sarah, pohublá s kruhy pod očima a děsně se divila, kde to jsme, postupně zjišťuji, že zatímco u nás uběhly dva dny, jí uběhlo jen pár desítek směn.

Samozřejmě - žádné telepatické vzkazy mi neposílala a dost mě spucovala za to, že jsem se nechal nachytat na zabití zvířat, která byla dobrá, myšleno nepostižena ani náznakem zla a že jsem to pokazil. Až po značné chvíli ze Sarah vypadlo co je příčinou jejího rozčilení - prý byla u nějaké sudičky, která má dát čerstvě narozenému dítěti Klíčnice ty dobré vlastnosti od těch zvířat, které se dožijí narození děcka. A pokud fakt uplynuly dva dny, je už dítě na světě a tím pádem nedostane do vínku vlastnosti Iridescentů. A prý naše chování po ztrátě Sarah mohlo o tomto rozhodnout, nemuseli jsme to dělat.

Mlčím a neříkám nic, protože už poněkolikáté mám potíž sám se sebou, neboť pokolikáté už(?) někdo zneužil mormoní přísahy, že si členové budou pomáhat, a i kdyby mormoní přísahy nebylo, stejnak bych do toho šel a pomohl příteli… Neumím si sám sebe představit na postu velvyslance zde na Plexisu, protože toto je má největší zranitelnost, neumím si představit, že bych se dokázal odpoutat od přátel,co tu na Plexisu už mám. Ne, na post velvyslance zde na Plexisu jsem nepoužitelný, Doritath je pro ně nedostupný ze stejného důvodu…

Se Sarah tedy jdeme směr Saxis a až před branami sundavám vlajku, mormon Lemon toto vycítí, takže ani nebudu muset jít za ním a říct mu o tom, co se dělo.

9. května 2012, ráno, Garnak
(hráno 6.února 2012)

Jsme v Garnaku a už po snídani a meditaci, dnes by tu měl být jak Krahujec, který vejce nesl do Garnaku, tak i Dagon, který s ním podle mě směřoval k mamce Křemílka a dnes by měl dorazit sem na sraz. Krahujec tu je a baví se s nějakým cizím člověkem, který je oblečen jako plavčík. Prý ztroskotal na severu Plexisu^[1] a jmenuje se Antoan.

Se Sarah jdeme na univerzitu, nejprve na chviličku jdu za Despëadolem, ale ten mě s naším problémem zmatení telepatie očekávatelně odkazuje za mistrem Sarah Devinolem. Sarah mě protáhla skrz zeď a po schodech nahoru až za mistrem, který se zrovna bavil se zástupci slunečního řádu. Čas si na nás našel a protože ani jemu ani Despëadolovi se nelíbilo to, že se za ně někdo vydává, půjčili nám dva náramky, které budou telepatickou komunikaci sledovat. Detaily poslouchala Sarah…

Odpoledne si každý z nás - já, Sarah a Krahujec řešíme nějaké svoje soukromé věci - Krahujec od nějaké partičky málem dostal nakládačku a pak svoji flustraci zkoušel vybít na Sarah, že prý ona může za to, že Kamila není na svém místě…

10. května 2012, ráno, Garnak
(hráno 6.února 2012)

Nic nového se nestalo, nic akutního není třeba řešit a tak nastal čas řešit drobnosti, které chtěla řešit Sarah - splnit slib daný Ofekovi, byť za splnění slibu měla být odměněna odstraněním svých ošklivých snů, kterých se ale zbavila jinak. Půjčujeme si proto koně (když mám Běláska sebou, tak ho musím nechávat po hospodách a teď, když ho sebou nemám, tak ho potřebuji) a vyrážíme směr Odov.

13. května 2012, ráno, Odov
(hráno 6.února 2012 a 14. února 2012)

No, jsme v Odově a já se nějak moc nechci ukazovat před domem Ofeka, jenže protože je hospoda skoro před jeho domem, stejnak se tam mihnu. Samotná Sarah zkouší klepat na dveře, ale nikdo ji neotevírá. Dokonce na ní zavolá místní pekař jdoucí kolem, že po dokončení oprav domu před několika měsíci už nikdo ven nechodí, dovnitř se taky nikdo nedostal a dokonce mu ani nemizí pecny chleba, což dával dříve za vinu Ofekovcům. Prý ale v mokřiskách mají chatu…

Pořešili jsme si se Sarah nějaké drobnosti, nějaké ty nákupy a pak už jsme sběhli do Karavan centra, kde si objednáváme kočár do Komodoru, ale s tím, že budeme chtít zastavit na cestě na křižovatce na Perclus. To nám vozka milerád za drobný peníz splnil…

V pozdním odpoledni tedy vyrážíme pěšky směrem na Perclus, ale poměrně brzy odbočujeme do močálů v místech, která si pamatuji z minula. Po chvilce putování v močálu, ale začínám mít dojem, že se močál za těch necelých deset let změnil, nebo jsem omylem vlezl na hodně podobnou stezku.

Velice brzy se ukázalo, že jsme na správné stezce, minimálně na jejím začátku. Bafnul na nás kroll a zpoza křoví na nás mířil elfský luk. Kroll vypadá mladě, ale jeho beďary a jizvy říkaly, že už si něčím prošel. Minimálně vyjednávat (za pomoci elfa) uměl. Ofeka znají, ale prý je pryč.

Po očku jsem sledoval elfa, který poté, co sklonil luk, se ztratil – dle svých slov na záchod – aby se po směně našel, ale zjevně běžel za Ofekem, protože na náhodu, že se potkal s právě se vracejícím Ofekem ve křovíčku, kde konal potřebu, prostě nevěřím.

Nakonec jsme se shodli, že nás za Ofekem vezmou a první část cesty nás vedli, aby pak ohlásili, že máme pokračovat konkrétní stezkou, oni že se vrátí na začátek stezky a budou nadále hlídat přístup. Nějaký šestý smysl mě varoval a tak ďáblík dostal pokyn dívat se dozadu, ale nevylézat přitom příliš viditelně.  Měl jsem pravdu, ďáblík zahlásil, že popošli stranou a že se dívají směrem k nám. Ani to nedořekl a už bleskl směrem po Sarah. Okamžitě se otáčím a vidím i slyším, jak je vláčena nějakou rostlinou do bažin. Bleskuji také a osvobozuji ji, ďáblík pro změnu chrání mě…

Mládenci v dáli zklamaně odcházejí a my dva přemýšlíme, jestli jít za nimi (jdou-li k Ofekovi) nebo zkusit pokračovat po cestě. Sarah navrhuje morf do ptáčka zpěváčka, ale já jsem názoru, že obyčejné UFI stačí. A taky že stačilo, žel jen do doby, než jsem narazil do neviditelné bariéry a sklouzl po ní pod vrbu mlátičku. A Sarah kuká a kuká čo to robím a drb! Padla taktiež pod vŕbu mlátičku. Vrba si se Sarah neporozuměla a začla jí bít. Musela se proto odhypnout nejprve ke mně a pak my oba se prohypnout o kousek za vrbu. O dalších pět sáhů dál už čeká Ofek a dívá se po nás.

Nejprve si Ofek vyřešil takovou drobnůstku s těmi dvěma hlídači. Pogratuloval jim k zabezpečení stezky k němu a vyplatil nějaké drobné mince odměny. Pak se otočil na mě a tvářil se dost ošklivě, prý jak se opovažuji přijít mu na oči, když jsem mu zmučil tři učně. 

Mít na čele slaninu, tak se mi právě během okamžiku , dost jsem se čertil a Ofek snižoval počet mučených nejprve na dva a pak na jednoho. To už jsem tušil, odkud vítr vane a vyslechl si, že jsem jeho učně týral hladem na věčnost a že jsem neudělal nic proto, abych mu pomohl. Tak si to ode mě Ofek hezky pěkně vyslechl… Jedno se mu ale musí našemu milému Ofekovi uznat. Mé argumenty alespoň uznal…

 Pak se ale začal čertit na nás jako na Mormony, že prý k němu chodíme jen tehdy, když něco potřebujeme. Tentokrát se do něj pustila Sarah a málem mu hodila _TU_VĚC_ co mu nesla pod nohy. Začal se tvářit potěšeně, ale připomněl jsem mu, že když už Sarah slnila jeho půlku, že jí i nadále dluží službičku.

Se službičkami se roztrhl pytel a prý jestli bychom nevzali jeho dva strážné na dobrodružství, aby pochopili, co je to život dobrodruha.  Tiše jsme se se Sarah poradili a nakonec se po mnoha možnostech rozhodujeme pro Hadí pohoří, kde je asi nejbezpečněji.  Nápad Ofeka vzít je ke ztroskotané lodi, která prý ztroskotala zrovna u Hadího pohoří se nám nepozdává, ale neříkáme nahlas nic…

Když už pak ve čtyřech jdeme  ven z močálu, shodujeme se spolu se Sarah, že s těmi dvěma hospody riskovat nebudeme a budeme spát venku. Tím, že už se blížil večer, padla logická volba na Hobití les. Kéž by mě tahle logická volba nenapadla a zůstali jsme spát na pláních…

V lese na nás totiž nejprve někdo střílel, pak, když jsme za tím lumpem běželi – respektive se za ním nejprve hnali mladíci a já se Sarah za nimi – jsme ve tmě vlétli do pastí ve výcvikovém prostoru hobitek diverzantek. A když už se zdálo, že jsme našli klidné místo, zpívala z dálky naše víla, co jsme kdysi stvořili. Naštěstí řádění těch dvou přežila, protože ti dva vidí všechny tvory jako nebezpečné. I víly. Dost mě štvalo, že ten šíp, co na nás byl střelen, měl v sobě pírko ptáka krahujce. Jako by nám někdo něco vzkazoval…

14. května 2012, ráno, Komodor a blízké okolí
(hráno 14. února 2012)

Brzy ráno vcházíme do Komodoru, rychle na trhu kupujeme absolutní nezbytnosti (= jídlo) a jdeme pěšky směr Cedrov (Sarah ještě v Komodoru posílala dopis Dagonovi, aby si nás našel). Mládenci se ptají co směnu, kdy se bude něco dít a já přímo věštecky říkám, že až ve hvozdu. Jenže k němu se pěšky dostáváme až ve dvě hodiny odpoledne, těsně před ním si dáváme pozdní oběd. A pak to přišlo.

Hned první vkročení do hvozdu mě stálo šrám na noze, neboť jsem se zamotal do ostružin a to si Sarah ještě myslela, že jsem tlápl na bludný kořen a ten mě do těch ostružin stočil… Po další hodině plné chůze lesem je mi jasné, že se na mě hvozd zlobí, protože takové podivné náhody co se mi děly nejdou vysvětlit jinak. Na úplně rovné a vyježděné cestě jen já najdu a zakopnu o kořen, padají na mě šišky z listnatých stromů a trefují mě do hlavy a tak všelijak podobně a to vše v přesném intervalu jedné směny…

Protože se to dělo jen mě, bylo mi jasné, že problém bude v zabití Iridescenda, protože není žádný jiný čin, kterým bych se hvozdu zprotivil. Sice mi motalo hlavu, že ten čin jsem spáchal v jiném hvozdu, jenže to je jedno – vyhubil jsem veškeré tvory tohoto druhu. Kdybych je zabil pro jídlo z hladu, tak by mi to u hvozdu prošlo, ale to jsem neudělal. Možná proto se nám Dagon stále neozval…

Také večer nocujeme před městem a tentokrát se mi už nic nedělo, jenže to je spíš dáno tím, že v blízkosti města není hvozd tak naštvaný…

15. května 2012, ráno, Cedrov a blízké okolí
(hráno 14. února 2012)

Ranní meditace a snídaně a tentokrát obejití města se obešlo bez naschválů, dokonce oba mládenci hraničáři nameditovali svůj první mag a zkusili si proto své první kouzlo a bylo to mluv se zvířaty. A, to jsem ještě neřekl – elf Holl má lišku, která se jmenuje Ovce a kroll Prcek má cvičenou ovci, která se prý jmenuje Liška.

Chůze pod Hadí hory se obešla bez dalších problémů…

Večer si dělíme hlídky podle již zažitého klíče, tedy toho, že hlídá jedno zvířátko hraničářů a s nimi já nebo Sarah a pochopitelně i naopak, ďáblík hlídá s elfem a kocouři Sarah s krollem.

Hlídkovat začala Sarah a já usnul a spadl do služby pána Snů a protože jsme sloužili všichni tři pomocníci, těšil jsem se, že budeme brzy hotovi a já ještě budu mít chvilenku na průzkum hor, protože jsem si před zalehnutím povšiml světélek – snad luceren – které byly nahoře ve skalách.

Mezitím Sarah vystřídala hlídku s elfem a neuvědomila si, že jsem zakut v ledu a že jsem mládencům zapomněl říci svojí větu, kterou jsem tak často říkal těm, kteří spali ve stejném tábořišti co já – nehýbat se mnou, ať se děje cokoliv. Elf si všiml mého zakutí v ledu a pohl se mnou…

Tady se ukázalo, že naše druhé zabezpečení s pomocí mazlíků zafungovalo. Hlídal jeden z kocourů Sarah a když viděl, co elf se mnou provádí, drápl Sarah do obličeje a tím ji probral. Sarah musela vynaložit mnoho úsilí, aby ho donutila mé tělo vrátit zpět…

Jenže ani to nebyl konec – když už jsem rozmrzl a pokračoval normálním spánkem, měl elf na své hlídce možnost mluvit s duchem jednoho z elfů, kteří patřil do čtveřice osobních strážců Ofeka a ten mu řekl, že jsem mu ukradl duši a odnesl si ji…

Když se ale vrátím k dnešní službě, byla trošku jiná, než ty ostatní - Lemon si dnes celý den řešil své světské problémy a dnes večer splní jedno přání kněžně Valerii - vezme ji na oblohu. Pak, při zítřejší noci chce vyzvat současného Pána snů.

Upozornil jsem Lemona jen pro jistotu, že sice na Valerii mohu seslat kouzlo UFI, ale bude mnohem bezpečnější, když ji navíc přiváže na lana a ta si uváže kolem sebe. Upozornil jsem ho ve svém fyzickém těle, neboť jsem si otevřel oblohu klepadlem, prošel přes ni do Saxisu a na smluveném místě otevřel z druhé strany. Tam už byla nachystaná Valerie a Lemon se svým opaskem síly a klubkem lana, které už byla omotáno kolem obou.

Seslal jsem tedy kouzlo UFI a ti dva vešli dovnitř. Pak se stalo to, co sem očekával - kouzlo UFI buď z Valerie spadlo nebo na obloze nefungovalo, takže se propadla, ale Lemon ji na lanech udržel. Ti dva se pak ode mě vzdálili a trvalo jim dobře 2 hodiny, než přišli zpět. “Uvidíme se ještě někdy? “ optala se Valerie. “Slibuji, že alespoň jedenkrát přijdu” slíbil jí Lemon.

Na oblohu tedy s Balanarem nemáme chodit, bude tam prý jen Pán Světla (já ho tituluji Pán Pravého Poledne), současný Pán Snů a Lemon…

16. května 2012, ráno, Hadí pohoří
(hráno 14. února 2012)

Probuzení se s naštvaným elfem nablízku není nejpříjemnější vzbuzení a já si gratuluji, že jsme Ofekovi přislíbili, že se o tyhle dva budeme starat jen týden maximálně dva, protože se mi nechce prozrazovat všechna má tajemství, ale tentokrát jsem musel něco málo pustit, jinak by se mnou byl asi ámen. Vysvětluji tedy Hallovi, který naštěstí věří v Hator a ne v nějaké obskurní božstvo, že podle učení bohyně Hator jde duše zemřelého do nebe, nebo do pekla a že existují pomocníci, kteří pomáhají duši najít cestu. A že jsou tři skupiny, které se o duše starají, přičemž tu třetí – Morte Ascendo – raději ani nejmenuji a to, že jsme blízko jejich síní teprve nezmiňuji, neboť nejsem sebevrah.

Radu ďáblíka, abych v končící noci použil své noční schopnosti a elfa uklidnil a uspal nepřijímám ani poprvé, ani podruhé, neboť tím bych si k elfovi uzavřel cestu a posílil tak jeho strach o to, že i jemu, přestože je živý, ukradnu duši^[2]

Nic víc jsem už nenaspal, ale nameditovat mi šlo, takže po snídaní a přípravách na výstup do hor vyrážíme… Má příprava spočívala v tom, že jsem na přání Sarah nasadil na svoji hůl Mormonskou zástavu.

Hned dopoledne narážíme na místo, kde se před několika měsíci bojovalo, ale hroby ani mrtvá těla zde nejsou, každopádně ten boj byl v nějakém mezidobí, kdy jsme tu byli naposled…

Zhruba v poledním čase jsme dorazili na místo, kde jsme pochovali těla těch čtyř elfů. Rovy jejich hrobů jsou propadlé podobně jako u Mudra, takže zkoušíme hrabošit u prvního hrobu. Očekávatelně tělo nenacházíme, jenže neočekávatelně nenacházíme ani kamennou desku. Těla ale zřetelně někdo z hrobů vyjmul, že by někdo zametal stopu, nebo to snad byli příbuzní a těla „jen“ převezli jinam?

Malou nápovědou pro hloupé, že něco není fakt v pořádku, bylo následující dění, kdy jsem měl pocit, že nás někdo sleduje od pevnosti, kam se vydala Sarah spolu s Prckem a mým Bobšem. Podíval jsem se do dáli a fakt na nás kdosi koukal. Řekl jsem si, že nic zkazit nemůžu a tak jsem na něj mávl s holí a mormonskou zástavou, že mu pošlu signál „to jsme my“. Zkusil jsem to, ale od té doby šlo všechno šejdrem. Nejprve jsem dostal signál od Bobše, že Sarah se zapotácela a začla jí téci krev z nosu, což bylo následně upřesněno tím, že se se Sarah někdo spojil telepaticky, pronesl cizí řečí zaklínadlo a mentálně na Sarah zaútočil. O chvíli později jsem stihl jednomu z kocourovi říct, že mám telepatický kontakt, abych posléze omdlel…

Když jsem se probral, byla ze mě blekotající elfí troska s vypálenou kůží pod náramkem, který měl vystopovat místo, odkud se na nás telepaticky dotyčný spojuje. Jaká to jen musela být magická síla, když jak mě tak Sarah ožehla ruku… Sarah to zkoumala a došla k názoru, že k pevnosti je to odsud pětset kroků, ale ten mág na nás útočí ze vzdálenosti čtyřistakroků. To už jsem byl jakžtakž v pohodě, byť na kouzlení to ještě nebylo, ale rozhodnutí je jasné – pryč odsud, tohle nedáme.

Mizíme do klidnějších končin, kde se dávám dohromady…

(počet zobrazení příhod ostrova Plexis od 25.12.2006:  )

[1] dodatek - ověřeno, ta slabá bouřka, co mi nestála na začátku května za zmínku v deníku se na moři projevila dost ošklivě. Loď patřící Darcy se (údajně) vracela z pevniny, vezla obchodní věci ale i deset vězňů, které dobrota Darcy vykoupila z doživotního vězení, resp. galejí, trest byl změněn na vyhnanství. Prý to byli lidé z vyšší společnosti. Pochopil-li jsem zprávy Antoana spolu s naší svodkou, pak došlo k nějaké události, jenž odstavila posádku od řízení lodi a řídili ji vzbouřenci, ale tak nějak mi nesedí, jak by 10 vězňů odstranilo 80 lidí. Každopádně ten kdo řídil loď ve chvíli ztroskotání nebyl zkušený.

[2] poznámka hráče: Od tohoto místa si všímám, že nové postavy jsou gamemasterem štvány proti starým postavám. Otázka zní: proč?