Haepp Modřinka

Škola základ života

5. listopadu 2011, Garnak
(hráno 15. listopadu 2011)

V Garnaku, kam chceme hned jít za markrabětem, to Sarah řešila jednoduše - když nás někdo chtěl zastavit, ukázala mu dopis s vévodskou pečetí a co na tom, že dopis byl prapůvodně určen Mudrovi, samotná pečeť nás protáhla přes celý markraběcí zámek až ke Garnackému markraběti, kterému zrovna dělal frizůru místní holič. Mno, to zas bude drbů (že Sarah přišla s dopisem s vévodskou pečetí a s Modřinkou), zvlášť když markraběte naše vyprávění vedlo k tomu, že vymyslel trestnou výpravu.

To už jsem si uvědomil, že místní markrabě je současně hlavou magické univerzity, takže k sobě přivolal dva vyšší mistry a každý z nich si měl přivést deset nejlepších žáků na boj s nemrtvými. Pak předal řízení univerzity nejmladšímu z mistrů a jak se shánět místního vojenského velitele Mikeše a ten dodal 20 bojovníků a šermířů.

Místní obyvatelé se samozřejmě začali shromažďovat, kdy naposledy šla nějaká výprava ven z města, aby ji vedla místní rodačka ven, spolu s jejím amantem - tedy se mnou. Napadlo mě to poměrně včas, takže jsem se odpojil od Sarah^[1] a zatímco ona stála v čele průvodu, já byl na druhém konci.

Mezitím markrabě přes portál předal na prozkoumání Norsikovi ten přívěšek co nemohl sundat Balanar a právě v tuto chvíli přišla zpráva, že je to prachobyčejný amulet ochraňující proti nemrtvým, který má na sobě ochranu proti sundání, pokud by mysl nositele ovládl nějaký nemrtvý. To se mě ani Sarah nezdálo - proč by to nemrtvý věšel živému na krk?!?

Nám dvou se ale nezdálo ani to, co vybrali mistři za ty své žáky, jakoby se nám tu sešla dvacítka Martinů z Odova - mistři světa, co teoreticky mají zvládnuté mnoho kouzel, ale v praxi je nepoužili a nikdy neměli nemrtvého před sebou. Sarah se bojí, že až uvidí prvního nemrtvého tak nebudou schopní ani zakouzlit… Je to vidět i na Despëadolovi a Derilovi, mém a Saražině mistrovi, že jsou trošku nesví z toho, že tyhle bažanty vedou do akce. Norsik to vyřešil očekávatelně, poslal přes portál nějakého svého podřízeného alchymistu.

Pouze dvacítka vojáků z místní gardy a dva mistři s markrabětem je na koních, my ostatní půjdeme pěšky. Mě to nevadí a Sarah asi také ne, ta už začíná pomalu vyvádět celou skupinu ven. Před ní jde pouze člověk s markraběcí zástavou a po chvilce i já se zástavou Mormonů, abych byl blíž k Sarah, ale nebyl u ní příliš blízko. To si můžu dovolit až když jsme mimo a pobavit se se Sarah.

Prohlíželi jsme si zpředu jdoucí studenty a zaujalo nás, že se všichni baví v různě velkých skupinách, ale jeden z nich je takový nevrlý. Bodejť by ne, byla to maskovaná Kamila. Sarah si s ní šla popovídat a vynadat jí a já mezitím vedl skupinu co nejkratší cestou.

Sarah byla nepěkně překvapena, když jí Kamila vysvětluje, že Sarah s Kamilou a spolu s nějakým kouzelníčkem se vloupali kouzelnickým mistrům do osobních komnat, pak že Sarah natřikrát vynášela z knihovny, kde pracuje její tatínek nějakou knihu v červené vazbě s obrázkem draka na vazbě. A peníze byly odměnou za dokonaný čin.

Každopádně tedy víme, co vyváděl Saražin dvojník, každopádně kouzelník se pak objevil ještě podruhé, takže případně později budeme moci jít po stopě místních přisluhovačů Axiomasels. Sarah ještě tahala z Kamily nějaké informace a následně z nich pochopila, že to byla knížka o dračí magii a zřejmě třetí díl a že se dost lidí Kamily ptalo na Sarah a všechny její kamarády…

Sarah s informacemi šla k markraběti a ten jí po jejím vyprávění naznačil několikero informací - první z nich byla, že včera zaznamenal dračí magii, takže vyšlo najevo, že Sarah jedno z těchto kouzel ovládá a že tím minimálně pěti dalším lidem dala najevo (mezi nimi jmenoval Ofeka), že tu dračí magie je a spustila tím poplach - co když drakové útočí na Plexis?!? Šmankote, co mě ještě čeká, místní se bojí trpaslíků a teď ještě draků? Markrabě jí dal ještě jednu radu - když by se náhodou znovu dostala ke čtení téhle dračí příručky, má se proměnit v draka a slabikovat si to v tomhle těle, přeci jen dvounožci některé dračí hlásky říci neumí. A Kamily si nikdo všímat nebude, ať si dělá svojí práci. A hlavně - odnesli si padělanou verzi knihy, ta pravá je velmi dobře ukryta…

Překročení říčky Spojné se ukázal jako slušný třídící bod, brod nikde, namáčet se nikdo nechce… Markrabě a ti dva mistři jedou na koních, baví se mezi sebou, bez gestikulace a slov najíždějí na hladinu a prostě ji přejíždějí, praporečníka musela přesunout Sarah a mě požádala ať pomůžu Kamile.

U studentů jsem si povšiml tří přístupů - vyjímečně se objevoval prstýnek Vodoměrky, poměrně hodně kouzel UFI, hyperprostor, ale našli se i tací, kteří neměli ani jedno. Zasahovat jsem nemusel, pomohli si studenti navzájem. Kamila si myslela, že na ní dám to létací kouzlo a začala přehrávat, tak jsem jí raděj hypnul - přeci jen je to levnější když teď jdeme do boje. Jeden geroj od Despëadola přesunul všechny vojáky…

Při tom hypování jsem si přepočítal studenty. Očekával jsem jich 21, ale kdež, Kamila musela jednoho z nich nahradit. Nu což, no nic, holt bude někde o zamčenou osobu víc.

Až do dojezdu k Ostrahanovi se nedělo nic, on pozdravil přítomné mistry a markraběte .. a pak se začal stavět stan, jedinou Sarah napadlo že by havránci studentů mohli dělat průzkum. Do stanu se mezitím vykládaly zásoby, nikdo ničemu nevelel a to už je po třetí hodině odpolední minimálně, za chvíli bude tma a nemrtví nám opět zesílí.

Ostatní studenti vypustili ďáblíky a kočky na průzkum pozemní, hned je upozorňuju na podivné zmrazovací korálky, které by tu mohli jít. Pak se se Sarah pokoušíme vetřít k velmistrům a markraběti (a alchymistovi) a než jsem stačil cokoliv říci, už jsme v rojnici studentů se Sarah hledali kuličky. (Kdybych o nich nemluvil, tak rojnici neděláme)

Ve stejnou chvíli se staly dvě věci - havraní průzkum našel Dagona v bezvědomí a nějaký student se rýpal do písku u kamene, až zapadl pod něj. Nebo ho tam něco vtáhlo, na dálku jsem to nepostřehl. V té rychlosti jsme se se Sarah nedohodli - ona šla za Dagonem a já křičím "student pod kamenem" a jdu ho zachraňovat. Chyba - mělo to být naopak.

Ostatní studenti našli kuličku, takže to dopadlo očekávatelně, šlo mi jich pomoci jen velmi málo. Čaruju ozrimky a začínáme pracovat na podhrabávání kamene, vložení pár větví pod něj a pak na posouvání kamene. Asi tři studenti ozrimky taky umějí. Pochopitelně tam spadla Kamila, takže v mezidobí na ní řvu a snažím se jí strašit vším, co jí tam může potkat. Na pasti zabrala…

Sarah do Dagona nalila nějaký silný léčivák a později přišel i alchymista a ten měl lektvar, který mu infekci z těla odstranil. Sarah alchymistu a Dagona nechala o samotě a nechala u nich i jednoho kocoura.

Když už jsme byli všichni opět spolu , povstali ti tři nejvyšší - zrovna v okamžiku, kdy už otvor s kamenem byl velký tak, aby se jím protáhl i náš vojenský doprovod a já mohl jít v klidu za Kamilou a zastřihnout jí křidélka. A prý že určíme velitele skupin a já, když tak pospíchám, tak povelím první skupině, Sarah druhé, Mikeš třetí, čtvrtou povede alchymista a Deril záložní pátou (navíc venku zůstává pět vojáků markraběcí stráže, markrabě a z každé katedry zůstal jeden žák a ještě jeden strážný) … Pak oslovil studenty, vysvětlil jim, že jdeme do podzemí, které je nutno prozkoumat a vyčoudit z nich všechny nemrtvé. Předměty co najdou vždy povinně prozkoumají nejvyšší a když to nebude patřit vévodské rodině, bude to studentovi vráceno případně prodáno a odměna rozdělena…

Probral také i zabezpečení družin - nikdo nebude chodit nikam sám, budeme postupovat ve skupinkách, jedna skupina uvidí na druhou. Ve skupině bude minimálně jeden strážný, jeden mág, jeden čaroděj a velitel. Nemáme si hrát na hrdiny, majetek nestojí za život…

Má skupina vstoupila první dolů. Bylo na všech vidět, že jak byli nahoře hovorní tak teď už neříkají nic, válečník tasil, má nasazený štít. Varuji všechny, že před námi je ten student co neposlouchal, jdeme a projdeme kolem ní a v první místnosti začínám vysvětlovat nějaké věci. Pak vstoupila i Saražina skupina a ta své skupině vysvětlila vše o kostějovi, má skupinka na pokyn mlčí abych jim nemusel říkat to samé.

Popošel jsem jen pár kroků v další chodbě a najednou se kolem mě prohnal můj strážný a o vteřinu později dostal úděsnou ťafku od prvního nemrtvého minotaura. Panika, řev nejen v mé skupince, ale i v Saražině. Pokouším se současně pomoci vojákovi a současně trochu velet… Jenže voják křičí ústup a jakmile potvrdím "ústup" (viděl totiž další dva povstalé nemrtvé minotaury a on chtěl být v užší chodbě) tak moji studenti zdrhli. Ti minotauři tu jsou hned tři…

Mezitím nahoře markrabě nahoře popíjel čaj a hned jak ucítil první naše kouzlo, zatřepal se mu v ruce šálek… "Škola života" řekl a druhý z mistrů jej opravuje:"neživota pane kolego". "Abychom měli ještě koho učit" dí třetí…

Sarah to vykoumala bleskově, když viděla mého ďáblíka, který ukazuje svaly, rohy a číslici tři - poslala dopředu svého strážného a přivolala dopředu i strážného ze skupinky č.3. Pak zorganizovala nepanikařící studenty a poslala mi je dopředu. Hned mi bylo hej, dva čerství bojovníci zahradili cestu, studenty jsem začal po pár kouzlech točit aby si zabojoval každý, zraněného posílám hned nahoru.

"Vídíte? Tohle není hra!" zaječela Sarah na studenty ze svojí skupiny a ze skupiny č.3 , když šel zraněný voják kolem nich: "Tohle je skutečný! Tady můžete zařvat, takže si nehrajte na hrdiny!!!". To posílilo jejich morálku a trošku se srovnali. Také Sarah mi začala dopředu posílat na zkoušku ty mágy, kteří měli nějaké bojové kouzlo, takže za pár perných chvil bylo po všech třech minotaurech.

Kamila zraněná není, ale je raněno její ego, mám dojem že nám dokonce po odeznění prvotního šoku střílela z kuše. Teď se ale opět zdejchla, když vytaháváme mrtvá těla ven, aby se tam spálila, což je asi jediný způsob jak zabránit znovupovstání nemrtvého (přičiněním kouzelníka). Nahoře z toho měli opět šok, prý jestli jim nechceme dělat táborák před stanem, aby šel kouř na ně.

Hned jak byla těla pryč (a Kamila poučena, že fakt nebude vylamovat rubíny z lebek těch minotaurů) postupujeme opatrně do místnosti s oltářem. Zde byl ve svém živlu alchymista, neboť očarovaný předmět, to bylo jeho, Kamila začla ošmátrávat zdi a hledala skryté skrýše. Seshora přišel pokyn, že skupina studentů co bojovala se stává trojkou a dvojka čtyřkou a všechny ostatní skupiny postupují o dvě čísla dopředu, pátá se stále nezúčastňuje. Válečníci se točí taky. Druhý z pokynů zněl, že velitelé č.1 a č.2 se mohou volitelně kdykoliv protočit, což prozatím nečiníme, to se necháváme až na zachvíli. Takže nové vysvětlování, jak se mají chovat. Přišla další instrukce shora - každý kdo má i jen malý škrábanec ho musí nahoře nahlásit.

Zahalekal jsem na Sarah, že jí tu nechávám studenta čtvrté koleje (Garnacká univerzita má tři koleje, tak snad pochopila) a s mojí skupinkou studentů se přesouváme k propadlé podlaze a pasti. Nenapadlo nás nic rozumného, jak přemostit to propadlo, takže vydávám dva pokyny - budeme se hypovat 4 sáhy po  jednom a necháváme mezeru, aby někdo někomu neskočil do zad. Než jsme se ale hypli, tak Kamila našla dřevěnou figurku minotaura s "B" na spodku…

Moje skupina se prohypovává, malinko popostupujeme a čekáme na skupinu Sarah. Když se pomalu objevuje, popolézáme až ke křižovatce. Bohužel, zde se  stalo jen to, že uhořela podpěra a strop vypadá nestabilně, ale zával se prakticky nevytvořil. Posílám oba vojáky rozebrat jednu podpěru v chodbě k mrtvým tělům a přenést ji sem, sám popocházím za ono špatné místo, abych viděl do chodby, kdyby nás snad něco chtělo napadnout.

Hodinku se neděje nic zábavného, dva bojovníci se rvou s podpěrami a kolem mě se tak šikovně prosmýkla Kamila, že jsem se jí ještě nevšiml. Pak si uvědomuji, že už bude venku noc a že bych se mohl přehodit do noční zbroje a přidat si tak jednu zbraň navíc. Hned upozorňuju své studenty, ať se neleknou, že se proměním. Blik a stojím tu bez hole v noční zbroji a vydávám slabé světlo. To bylo něco pro studenty, viděli nové kouzlo, tedy v mém případě spíš "kouzlo" a hned si měli o čem špitat.

Sarah dorazila zpráva, že Ostrahal dokázal postavit na nohy Dagona a doklopýtali ke stanu markraběte, ale zatím nám nepomůže. A dost prý nadával na nemrtvé. Pokračování vzkazu znělo - jsem vyléčen, ale není mi ještě dobře…

Náhle bylo ticho a do toho se ozval šeptavý hlas: "Do míst, kam jste přijít směli jste se dostali, kdo půjde dál zde umře. Ha ha ha". Studenti zbledli a já na ně udělal přátelské uklidňující zasyčení, jako bych je uklidňoval na přednášce. "Klid pánové, to nám jenom promluvil kostěj. Takže od této chvíle si dávejte bacha a nedívejte se nahoru ke stropu, kostěj je docela vysoký, jo-o?" říkám jim mým lehce pozměněným nočním hláskem.

"Saráh, promlouvá na nás kostěéééj" houkl jsem dozadu. "Dobrá, pošlu nahoru zpráááávu" ozvalo se mi v odpovědi. Z chodby od kostěje přišla mlha, ale drží se při zemi, tedy u nás při zemi. Tím že ta chodba klesá, nebude dole vidět na krok. Nooo hezký.

Pak mistři vymysleli dobrý způsob komunikace, aby mazlíci nemuseli stále běhat. Kocour Sarah je nahoře u mistrů, a perská kočička Derena se motá kolem nohou Sarah. Cokoliv Sarah řekne té číče, jakoby svému mistru do ouška říkala a nahoře to samé funguje také.

Nám dole to čekání začlo být dlouhé a tak uděláme pár kroků do mlhy. V tu ránu proti nám vylétly velcí netopýři, takže došlo k dalšímu boji, současně v téhle vteřině už transportuje alchymista tu kamennou sekeru ven. Boj skončil poměrně rychle takže opět točíme skupiny, tentokrát o jedničku a současně si se Sarah měníme místo. Také dopředu voláme alchymistu, jestli ho nenapadá co s tou divnou mlhou…

5. listopadu 2011, kdesi v podzemí, pozdě v noci
(hráno 22. listopadu 2011)

Venku se nám konečně probral Dagon, jenže než mu všechno Ostrahan a ostatní vysvětlili, objevil se v blízkosti nějaký trpaslík. Já, protože čekám než to alchymista s mlhou vykoumá jsem se šel ven vyvětrat. Mám tedy možnost prozkoumat toho trpaslíka, který není úplně při smyslech, neboť se trošku motá a má na zádech kormidlo z lodi.  Dagon se ho už stihl zeptat, jestli patří k Mudrovi. Prý ne.

Trpaslík má na sobě pytlovinovou košili, roztrhané kalhoty a vojáci co byli nahoře jej obklíčili. Tím, že jsem se ocitl nahoře si pár lidí pomyslelo, že bych to mohl rozhodnout. Viděl jsem to na nich a když jsem popošel blíž, toho trpaslíka jsem poznal. Nasadil jsem vojenský krok a vzniklou škvírou napochodoval k trpaslíkovi. Klapl jsem podpatky, zasalutoval a předpisově se ohlásil: "Kapitáne Zirkone, plavčík Modřinka se hlásí do služby!"

"Nech si ty žerty Modřinko, taky sis užil určitě svý" řekl Zirkon a naznačil, že blízko Plexisu ztroskotal a je trošku mimo. Přičichl jsem si - no jasně, je střízlivý. Popoběhl jsem k mému batohu, vyndal víno a věnoval jej Zirkonovi. Ostatní pochopili (a zbylým nechápajícím jsem to dovysvětlil), že Zirkona znám a že jsme se neviděli tři roky. Mikešovi jsem se musel za něj zaručit.

"Pche, obyčejná mlha" kvákl právě v tuto chvíli alchymista - současný velitel třetí skupiny - a ztratil o problém s viditelností v podzemí zájem, prý je to můj a Saražin problém. Vzal jsem tedy Dagona a Zirkona do své skupiny, Zirkona nahoře nechal doošatit a doozbrojit, naznačil jim, že jim budu velet já a Sarah a sešli jsme dolů. Všechny skupiny, které jsme potkali informuji o tom, že tihle dva jsou s námi, trpaslíka poznají snadno, má přes sebe oblek Garnackých strážných…

Dole tam ta mlha pořád byla a tak jsem veden náhlým nápadem oslovil všechny skupiny studentů dole s tím, jestli čirou náhodou nemá kouzlo vítr. Přestože je to kouzlo, které se na Garnacké univerzitě neučí, našel se student, jehož rodič či děd plul na plexiských lodích a byl kouzelníkem. Jenže co vybrat - vichr nebo uragán? A na jak dlouho? A hlavně, co udělá s mlhou vítr?

Trochu jsme to prodiskutovali v rámci skupinky dobrodruhů a došli k názoru, že se můžou stát pouze dvě věci - první z nich bude ta, že mlha bude tlačena ven průduchy či druhým východem ven - druhá pak ta, tlak vzduchu v druhé části naroste tak, že se nám mlha bude vracet vrchem vrchem chodby. Ale i to by bylo jakž takž řešitelné.

Student vítr vyčaroval a pak šel nahoru zcela bez many, neboť nám udělal vítr na dobrých deset minut a mlha přeci jen postupuje ven otvory v druhé části podzemí. Skvělé. Rychle si přeorganizováváme skupinky - Zirkona si nechávám u sebe ve dvojce, Dagon se Sarah jsou v jedničce a alchymista se vrací do velení třetí skupiny.

Vstup do klesající chodby byl v pohodě, byť nám do zad foukal vichr, v další místnosti nebo spíše jeskyni byla tma až na malé podium, kde se rozsvítili pochodně a na podstavci stála hlava. Ta promlouvala a každému říkala pane.  V tu chvíli dostala Sarah velice zvláštní nabídku pomocí jednoho svého kocoura, co ho má nahoře. Přímo od svého učitele. Má zavolat zcela zřetelně "Nezvládám" a ti tři nahoře - markrabě a oba mistři budou mžikem u nás a pomohou nám.  Sarah mi to tlumočila prakticky obratem a… ehm… přijde mi to poněkud ubohé. Sebevědomí dívek se dá srážet elegantněji než jen hloupým heslem…

Hlava je prý posledním obyvatelem této jeskyně, kterou Zirkon prozkoumává zleva a mí studenti značně opatrně zprava, Saražina skupina s Dagonem šli dopředu k hlavě. Jeskyně je dost velká, stropu nevidíme a tím, že je nás se světly málo není ani podlaha a stěny pořádně osvětleny. Toho se pokoušel využít nějaký další trpaslík plížící se podél stěn a vychmátl ho - nepřekvapivě - Zirkon. Náš neznámý trpaslík to zkusil hrát na soudržnost trpaslické rasy, ale jakmile Zirkon pozvedl zbraň, pochopil jsem že tam máme překvapení. Pak jsem toho trpaslíka zahlédl taky, poslal na něj pár blesků a zařval na své studenty a na studenty Sarah ("jednička záda osmá hodina"), ale ti měli jinou zábavu - hlavu a podzemní řeku, stále ještě reagují poměrně zpomaleně, jakoby na ně pokaždý nepřítel počkal… Původně nás trpaslík chtěl oběhnout a vyběhnout hlavním vchodem, nyní zaplul do podzemí.

No, musím přiznat, že ještě jedna zábava byla a byla na pódiu. Kamila, naše žačka imaginární čtvrté mágské Garnacké koleje se zezadu přiblížila k hlavě a něco tam chtěla kutit, po trochu dohadování se Dagon naprdl a prásk, prásk, Kamila získala monokl a bezvědomí. A Dagon zvláštní oblázek zpod jazyka hlavy, hlava okamžitě zemřela. Kdyby bývala Kamila poslouchala Sarah a její pokyny, Dagon by ji to neudělal. Jenže někde vedle té hlavy byl i pohár s nějakou tekutinou a kdo se ho dotkl, ten měl silné nutkání ho pít…

Do tohodle zmatku přiběhl náš hobití alchymista a chtěl vynášet jak pohár tak i kámen, ale Dagon se Sarah se postavili proti vynášení kamenu (já ostatně také, ale v tuhle chvíli vlastním tělem blokuji vchod do labyrintu, který vypadá jako trpaslický) a hádáme se tam jako psi. Kdyby ten alchymista neměl Norsikovu školu nafučenosti a nadřazenosti, nevygradovala by hádka do takových obrátek. A že to byly obrátky, když je schopen opustit své studenty a jít si nahoru stěžovat.

Zirkon ke mě přišel a tichounce mě upozornil na to, že na stropě visí asi dvanáct velkých netopýrů (pamatuji si, že u velkých čísel se Zirkon plete, takže jich těch deset minimálně bude).

[obrázek - Modřinka v noční zbroji (poněkud přikrášlený :-) )]

Štěstí, že se na nás dolů přišel podívat na chvilku také Eldar, uklidnil onoho alchymistu, navrátit ho zpět k jeho studentům a vynesl ven Kamilu. Tou dobou mi sděluje Sarah, že prý tu už jsou všichni mazlíčci našeho vedení, tedy ďáblík a kocour našich mistrů a také černá markraběcí kočička, které se prý srst leskne modře, když se šikovně nasvítí.

V poklidu přemýšlím nad tím, že chodba za vchodem je zcela bez prachu, což by znamenalo že chodba je často používaná, nebo uklízená (to jsem ale ještě nikdy nezažil), Saražina skupina zkoumá výklenek s nářadím, nacházejí na něm značky města Evelinu. Zirkon s Dagonem okukují stěny. Alchymista zkoumá pohárek s tekutinou a později z něj vypadlo, že je to veritasérum, tedy lektvar pravdomluvnosti.

Kéž by tenhle klid pokračoval, ale nemělo se tak stát. Ze zdi vyplul duch, nikoho si z nás nevšímal, snad nás ani nevnímal a vypadalo to, že zapluje do protější zdi, ale na můj vkus se v jednu chvíli bude pohybovat blízko alchymisty, který zkoumá zrovna ten kámen (!!!) ale současně taky kolem studentů ze třetí skupiny. A o ty jsem se začal bát, zvlášť když duch plašil i ty přerostlé netopýry. Jestli vzlétnou a napadnou je… Syknul jsem na své studenty a chtěl se převléknout do noční zbroje.

Přeblikl jsem poměrně rychle. "♪ nic nedělejte ♪" oznámil jsem okolí a dost studentů zareagovalo okamžitě - prsty do uší. "Uách, zacpěte si uši" křikla Sarah zívajíc, přemáhající spánek. Chci to udělat rychle, tahám z kapsy černý kámen dávám si ho do levé ruky a pravou se připravuji gestikulovat v rámci zaříkání na odlov duší.

To zaříkání je rychlé, ale duch byl rychlejší, zařval jak tygr a vytasil na mě drápky. A ťal. V mžiku mám v ruce své snové lano, ani nevím, jak se mi tam tak rychle dostalo a začíná klasický lov na duši. Vedle mě se objevují duchoidní Balanar s Lemonem a společně ji zdoláváme. Když je bezpečně spoutána, ptá se mě Balanar, kam ji teda jako dáme, když máme zamčené brány a já okamžitě znovu zaklínám a tuhle hodně starou duši cpeme do kamenu. V mžiku jsou Balanar s Lemonem pryč, takže jsem jim ani nestihl připomenout, že už maj konečně použít snový tabák, jak jsme se dohadovali včera.

Shazuji svoji noční zbroj neboť mi pomalinku začínají docházet dvě věci a já řeším okamžitě první z nich. Uvědomuji si, že do našeho boje s duší přilétlo několik blesků a že Sarah s Dagonem stojí někde jinde, než by při rozkazu "nic nedělejte" měly být. Pár studentů muselo vidět náš boj a pokusilo se do něj zapojit, došlo mi. A Sarah s Dagonem je museli krotit, protože možná zkoušeli útočit i na Balanara s Lemonem. "Kdo všechno viděl tenhle boj s duchem?" optal jsem se opatrně. Odpověď mě dorazila, zvedli ruce naprosto všichni. No do háje!!

Dívám se do očí všech a u studentu vidím, že jsou z toho hotoví, já ostatně taky. Promítla se mi zrychleně příhoda s Dagonem a Morte Ascendo a hned vedle příběh Romanety,  oba dva viděli násilné vyrvávání duše. A to, jak jsme strkali duši do kamenu byl také násilný akt. V hlavě mi hučely myšlenky jak včely ve svém úlu a navzájem se překřikovaly. Nejraději bych tohle zahrál do autu tím, že bych všechny uspal a vydával to všechno za sen, ale to je nepřijatelné. Mimo jiné i proto, že zpoza rohu na mě pokukuje mazlík markraběte - černá kočička s modře lesklým kožíškem^[2], na stropě máme upíří mazlíčky a vpředu nemrtvé.  Hmm, asi budu muset dávat brzo hodiny v Garnaku na téma "bytosti stojící na hranici světů", chjo.

Vzpomněl jsem si u toho na písničku o snu, kterou bych si hned teď a tady rád zazpíval (a kterou by mohla také zpívat kněžna Valerie v Saxisu před spaním a ke konci naznačuje Lemonovi, že se sama bude bát, že ji má hlídat)

A přece jenom něco mě napadlo, ale až teď při psaní kroniky - duch neměl z počátku hlavu a byl oblečen jako kouzelník. Že by druhá část té hlavy co na nás mluvila?

"V Garnaku vás zvu na pivo, ať to zapijem" zvolám nakonec a "kouzlo" strnutí pominulo, tedy až na pár studentů, kteří již spí a alchymisty, který je přesně na té hranici, kdy vnímá, ale už prakticky spí. Je na to hezké slovo - klimbání.

Nyní opět prozkoumáváme jeskyni, ale už nenacházíme nic. Sarah si svolala svoji skupinu a vytasila křídu, udělal jsem totéž. Sarah udělala školení o tom, že teď musí být studenti z jednotlivých skupin blízoučko u sebe, protože by je to bludiště co nás čeká mohlo od vedoucího skupiny oddělit. Nic nesmí vynášet ven, protože je to zakleté tak, aby nic nešlo vynést ven a ani zloděj nevyšel ven.

Já celou dobu stojím opět jako překážka ve vchodu do labyrintu a přemýšlím o tom, že se mi podruhé podařilo přejít do silnější verze svého nočního já, kdy i moje obyčejné mluvení v kutně uspávalo okolí. Jak bylo možné tohle? Stalo se mi to vědomě dvakrát a v obou případech jsem se bál o své blízké spolupracovníky. Že by…?

Dagon zkusil vstoupit jako první a hned narazil na problém - před ním se vytvořil jeho dvojník a vrazil mu takovou ránu, až se pozpátku vykutálel ven. Opakovaný pokus dopadl stejně. ZIrkon ale prošel bez problému, jeho nikdo nenapadl. Můj ďáblík dopadl jako Dagon. Zirkon zatím zkoumal chodbu a Dagon si cucl lektvaru mlhoviny a prošel přes past také dovnitř.

Než jsme to prodiskutovali, tak ZIrkon našel páčku, zatáhl za ní a otevřel nový průchod a za ním naším směrem přicházel kostěj, který se poklonil jedinému trpaslíkovi na obzoru. Zirkonovi. A prý "vítej pane". A reaguje na Zirkonovo pokyny, ale jen ty, které nejsou konfliktní s tím co tvůrci tohoto kostěje natlačili do hlavy kostěje. A jedno z pravidel zní: Všechny přicházející živé zabít.

Zatímco se Dagon mlžil za kostějem, přišli další dva nemrtví, kteří Zirkonovi přinesli královský plášť se žezlem a pak opět odcházejí pryč. Sarah radí Zirkonovi co má říkat a současně se mnou dává dohromady plán. Sarah zkusmo poslala dovnitř kocoura, ale problém se "zrcadlem" trvá, ale když se to vezme silou, jde to překonat.

Hovor s kostějem se zadrhl, věci vynášet nechce ani ukázat Zirkonovi a když my překročíme neviditelnou čáru tak se po nás vrhne. Dagon se mezitím domlžil, napřáhl za kostějem sekeru a ťal do něj.

6. listopadu 2011, kdesi v podzemí, brzké ráno
(hráno 29. listopadu 2011)

Dagon tedy začal bojovat férový boj jeden na jednoho, ale ke kostějovi se začali přidávat další nemrtví, nejprve ti dva služebníci co přinesli Zirkonovi plášť, štěstí že se nestihli dozbrojit. Ze Saražiny skupiny studentů vylétl nějaký churšaláh a kostěje zabil, jenže kostěj mezitím hrábl Dasgonovi pařátkama do ramene, tudíž mu vysál nějakou tu zkušenost v boji. A jak je známo, tohle vysátí zkušeností by se Dagonovi vrátilo zpět, jen pokud by kostěje zabil on. Mezitím už byl slyšet dupot dalších nemrtvých a bubnování na bubny, aby se jim dobře pochodovalo.

Sarah zakřičela „nezvládám“ a v tom okamžiku nám v podobě černé(!)^[3] mlhy přilétli oba mistři s markrabětem. Žactvo zrovna uvolňovalo cestu, protože Dagon prchal před nemrtvými, jejichž počet se před našimi zraky zvětšoval – přicházeli ze všech tří směrů v labyrintu, co jsme měli před zraky. Díky tomu ale po uskočení Dagona na stranu měli mistři volné pole působnosti. Podívali se po sobě, vyčarovali tři bílé dlouhé plameny, zaměřili je do chodby a šli jako stroje…

Po dvaceti mrtvých nemrtvých se nám poklonili a prý klidně můžeme zavolat znovu a pro rychlejší projdění podzemí se můžeme přerozdělit, ale vždy musí být jedna bojová a druhá zajišťovací skupina. Dovnitř povolali také pátou skupinu.

S Dagonem se dohodli na tom, že vyčarují jeho dvojníka a nechají ho projít podzemím, aby se vidělo, jaké pasti na nás čekají, onen duchovitý dvojník došel za jistý roh a dostal ťafku… Prý nějaký čaroděj.

Poté tak jak k nám mistři přišli, opět odešli. A ještě jedna věc se stala, které jsem si doteď nevšiml. Zirkon si v tom bojovém zmatku stihl svéct hermelínový plášť a uklidit žezlo…

Na můj vkus se ale kolem dělo víc věcí, které jsem jako zajišťovací skupina nějak nestíhal pořádně vnímat – stihl doběhnout Mikeš s dalšími bojovníky a pak on sám zase odběhl za markrabětem, ale bojovníky nám tu nechal. My s nimi postupujeme přes dvě křižovatky do nějakého sálku. Zirkon, Dagon, Sarah a její studenti v místnosti studují polici a v ní je osm (nemrtvých) hlav, které, jak tahle skupinka zjistila, sloužily jako „knihovna“ každá z hlav si pamatovala deset let dějin a před námi bylo nejposlednějších 100 let dějin, tedy skoro současnost. Respektive jen 80 let, protože dvě nejčerstvější hlavy chyběly, usuzujeme, že si je vzal Mudro aby z nich dočerpal novinky.

Zatímco probíhalo toto zjišťování, v sálku se dvěma dalšími průchody, jistí moje skupina onen průchod doprava, odkud na Dagona zaútočil ten kouzelník. Neděje se zatím nic. Alchymista se svojí třetí skupinou momentálně vyhlásil, že ten kámen, co vytáhl Dagon z první hlavy měl v sobě energii mentálně udržet „život“ nemrtvého. Dagon mezitím deaktivoval další dvě hlavy, než mu to Sarah zatrhla. Poté začala třetí skupina vynášet všechny hlavy nahoru, kde bohužel mezitím začalo svítat, takže jedna z hlav na slunečním světle shořela.

Saražina skupina popostoupila doleva do další místnosti s knihovnou, zde bylo všech deset hlav mezi 101 – 200 let. Jedna z hlav prý zahlásila, že něco ví o Velvétu a druhá z hlav prý byla kouzelník a může na Zirkona seslat kouzlo a on bude moci přecházet skrz zdi. Dohodli se…

V tuto chvíli tedy jednočlenná skupina Zirkon probíhala podzemí stylem „duch“, nalezla jednu zcela nepoužívanou část podzemí s molem, loďkou a podzemní řekou(!), ale pak také jednu místnost s nějakým podivuhodným trpaslíkem. Skupina Sarah a studenti s Dagonem zkoumali ty hlavy, ale pak dostala echo, že se něco děje u nás.

Ano, u naší skupiny se začaly dít věci. Ten utajený kouzelník, co zničil Dagonovi dvojníka se k nám vrátil a začal bojovat – chvilku jsme se přetahovali kouzly – on čaroval tmu, já mu to lámal. Pak když mana docházela a mí studenti sesílali churšaláhy jsem si uvědomil, co vidím – trpasličí upír!

Saražina skupina k nám běžela na pomoc, ale bohužel za námi upírek vyčaroval zeď, takže  museli použít nějaké zeď bořící udělátko nebo kouzlo, a do mě se ten upírek dokázal zakousnout a ochutnat mojí krev…

Dagon chtěl jít jedním směrem, Zirkon, který se už stihl vrátit, chtěl jít s ním, takže jsme jim přidělili skupinu studentů číslo čtyři a pět, dostali čtyři bojovníky ke skupinám přináležící a dva navíc, my si vzali naše dvě skupiny a zbylé dva bojovníky, protože upíra v zádech považujeme za nepřijatelného.

Ano, poslední bojovník zůstal se skupinou číslo tři, a abych nezapomněl, Dagon se z nějakého jeho důvodu znovu pokusil naštvat alchymistu.

U nás se toho nějak moc nedělo, upírek na nás zkusil znovu zaútočit, pak zmizel a podle všeho pak dělal neplechu i Zirkonovi s Dagonem a jejich studenty. Podobně jako my procházeli dalšími místnostmi, až najednou před nimi byla zeď a když se podívali zpět, byla tam taky zeď. To by nebylo to nejhorší, začala se jim tam totiž pomalu objevovat voda. Ale ani to nebylo to nejhorší, kdo zná Dagona, ví, co bylo nejhorší.

Mládenci měli štěstí, měli sebou toho studenta, který uměl kouzly bořit zdi. Prorazil díru skrz, voda odtekla a oni mohli jít dál. Došli do místnosti, kde bylo 200 postelí a stezka směřující kamsi dolů do horka.

Virtuálně za pomoci mazlíčků jsme se sešli na začátku labyrintu a dokreslili si navzájem mapu. Vlastně to jsem neřekl – mazlíci našich dvou mistrů jdou stále s námi, ale mazlíček markraběte hlídá Dagona se Zirkonem.

Zjistili jsme, že zde byly další místnosti s knihovničkami, ale už bez hlav, je vidět, že podzemí začalo být evakuováno. Při počtu místností, které jsme prošli, by zde bylo možno uložit až 900 let vědomostí. Nenašli jsme také průchod do středu podzemí, neboť chodby s knihovničkami byly udělány do čtverce a ta místnost, kterou viděl Zirkon díky tomu kouzlu procházení skrz zdi a kamení může úplně v pohodě existovat. Kdyby totiž využila celý prostor, který se nabízí, pak by v jednom směru mohla místnost mít 150 sáhů na 150 sáhů, ale Zirkon tvrdí, že poměrně dlouho šel skrz kámen, takže místnost je menší. Hypovat se dovnitř by tedy bylo sebevraždou, dost lidí by mohlo skončit v kamení…

Na prozkoumávání nám zbývá celkem pět chodeb. Jedna u Dagona se Zirkonem, ta co vede z ubytoven kamsi dolů do podzemí, pak ta chodba s molem a podzemní řekou. My se Sarah máme také jednu chodbu vedoucí kamsi dolů. Zcela vpředu pak máme dvě chodby, ale ty podle mě budou směřovat pouze do pastí, ty totiž byly v labyrintu na místech ještě před místem, kde se otevřel tajný průchod do knihoven…

(počet zobrazení příhod ostrova Plexis od 25.12.2006:  )

[1] mimo deníček: Sarah si pořešila i něco doma, rodičové jí ukázali peníze od Kamily a naznačovali jí, že se o mě a jí dost mluví a že mám mít dost cti, abych jí dal nabídku k sňatku…

[2] Je na čase říci, že nám gamemaster stále popisuje ruskou modrou kočku.

[3] Tady je naráženo na pátý díl ságy o Harrym Potterovi, hlavně na jeho filmové zpracování, když byli děcka a ostatní na ministerstvu kouzel. Smrtijedi přilétali jako černý cár mlhy, světlá mlha byla vyhrazena pro členy Fénixova řádu.