Haepp Modřinka

"Jdou po nich elfové"

21. října 2011 – Saxis, pozdní večer
(hráno 8. listopadu 2011)
=10 dní do informování Sarah

Dohoda byla jasná - pokud se něco bude dít, necháme si vzkaz v Hatoru anebo v Garnaku, když vzkaz nikdo nepošle, pak budeme mít sraz v Garnaku přesně za deset dní a pokud by nebylo nic na práci, tak půjdeme směr Asame.  Každý z nás má možnost skrýt svojí odměnu, či ji utratit. Já sám hned vyjíždím z města a budu nocovat mimo město. Jenže…

Tím, že jsem dobře 14 dnů do deníčku nepsal, (zmínka proč je v předchozí kapitole) mohu nyní stručně shrnout dění v deseti dnech a dovolit si i věty s poznámkami, které jsou tak trošku z budoucnosti.

21. října 2011 - 31. října 2011 - co dělal Eldar

Asi nejzajímavější to měl Eldar, přičemž jeho část jsem si poskládal se střípků, co jsem se dozvěděl až později. Eldar dojel na Eldor, kde obdržel tři tubusy s nějakými dopisy a jasný příkaz - stáhnout suknici a nepovolit ji dát trpaslíkům.

Eldar dojel do Asame a předal dopisy. Jeden z nich byl pro markraběte, druhý pro trpaslíka Mudra a třetí pro Tyga. V dopise pro Tyga prý bylo něco jako "bububu, jsi na elfské půdě krolíčku, tak se o nic nepokoušej", jak mi bylo prozrazeno. Každopádně v dopise Mudry bylo neodmítnutelné pozvání na Eldor a slib volného odchodu z něj, takže jej Mudro musel přijmout. Asamskému markraběti se to nepozdávalo a tak se pozval taky. Starý (údajný) příkaz Sixela o městu Eldor "jestli v tomhle městě uvidím trpaslíka, bude to mrtvý trpaslík" trošku strašil.

Hatorští mi prozradili, že místo obvyklé lodě přijel Cháron s nějakou jinou lodí, jenž vypadala jako bojová a naložil pozvané i s Eldarem. Eldorští mi o další části Eldarovo mise prozradili jen malounko - Mozkomor u mola nestál, ale zato co dvacet kroků stála dvojice elfích ozbrojenců v plné zbroji. Celý ostrov jakoby zmrtvěl, všude ustal život. Eldar mi dodal nějaké ty detaily z jednání - ty šly shrnout asi nějak takto: 65 minut to byla samá elfí formalitka a kroužilo se kolem tématu hovoru, ale pak se šlo na věc - suknice patří trpaslíkům! Ne elfům!

Hádka nejprve probíhala v obečtině a její hlasitost se zvyšovala až pak náhle přešla do trpasličtiny a soudě podle svědků nemluvících trpaslicky nabírala na síle, aby ji posléze zatrhl stařičký elf rádce tím, že začal zpívat uklidňující píseň. Sixela tím uklidnil dokonale, Mudro se zdravě naštval, takže poměrně rychle z Eldoru odjel, ale ve vzteku stihl proprásknout, že tu věc už dokázal dostat mimo Sixelovo jurisdikci a není ta věc na lodi plující z ostrova.

Eldar se poté vrátil do Odova, kde zahájil přestup na vyšší úroveň, ale současně mi poslal dopis, kdeže jako jsme. Odpověděl jsem mu na jinou otázku - kde budeme.

Z této části tedy vyplynulo, že elfové z Eldoru (a Odova) půjdou po trpaslících, ale i po Mormonech.

21. října 2011 - 31. října 2011 - co dělal Dagon

Nejprve Dagon hledal sám a v pozdějších dnech se Dagon spojil s Mudrem a začali hledat další dílek v oblasti jiného minotauřího klanu, tedy za řekou. Museli hledat na několika místech, neboť za těch 800 let se řeka i okolí poměrně proměnily.

Z této části dění v deseti dnech vyplynulo, že elfové - tedy já a Sarah a Eldar budem hledat Dagona a Mudra, ale znatelnější to bylo až později.

21. října 2011 - 31. října 2011 - co dělala Sarah

Sarah to z nás měla asi nejjednodušší, i ona pochopila, že tolik trpasličích mincí naráz neudá a tak se je pokusila částečně rozpustit přes Kamilu a to v poměru jedna ku jedné. Škoda, že se nezeptala v bance, nebo neměla mé znalosti, protože se těmito mincemi dá (v omezené míře) platit normálně a počítá se s kurzem 1,1 ku 1 ve prospěch trpasličích mincí. Pokud se ale mince dostane do banky, tak ty mají příkaz, aby mince stahovali z oběhu a přetavovali je na Sixelovské mince.

Každopádně Sarah pořídila své rodině novou střechu za setinu pokladu, zbytek si uschovala a pak zahájila také přestup s tím, že bude mít týden školu a týden volno.

21. října 2011 - 31. října 2011 - co dělal Ofekovský padavan Martin

Naprosto nečekaně pro budoucího čtenáře deníku se asi právě teď zmiňuji o Martinovi, ale jak se zdá, provedl v této době pro Půlnočňátka značně nepěknou věc. To jsem ale pochopil až dobře tři dny po tomto popisovaném termínu, když se mi rozsvítilo.

Mohu se jen domnívat, že to udělal proto, že jej Dagon s Eldarem aktivně vyhodili z našeho dobrodružství se suknicí a já se Sarah vůbec nezasáhli. Každopádně vzal klíč od naší brány, hned v Odově mi uzamkl cestu přes klepadlo, prošel Komodorem a zamkl i bránu ve skalách. Tím mě a zřejmě i Balanara s Lemonem odstřihl od noční služby, pročež mi slunečňák č. 1 při jednom setkání prozradil, že dost necháváme duší, naposledy právě na trase Odov, Komodor, Osten.

Jenže když mi to ten slunečňák říkal, vykládal mi to tak, že jeden den našel duši v Odově, druhý den v Komodoru a třetí den v Ostenu, jenže mě to vycházelo tak divně, že teprve ve dni zamknutí brány v jeskyni a nalezení duše v Ostenu mi znemožnil cestu do služby. Jak to, že jsem ty duše v Odově a Komodoru nedokázal najít?

Každopádně je jasné, že i po něm půjdou elfové a půlelf s barbarem.

21.října 2011 - 31. října 2011 - co dělal Balanar s Lemonem

To co mi mládenci vyprávěli jsem v podstatě už věděl a tušil - Axiomasels nasedla na loď, připlula k malému hvozdu, kde Balanar pronásledoval dva hraničáře, jenž se nalodili k Axiomasels. Balanar přeutíkal do Ostenu, kde zrovna vyplouvala válečná Plexiská loď.

Lemon už byl na jiné lodi s Valerií a na moři nejprve vznikla situace, kdy lod s Valerií a Lemonem pronásledovala Axiomasels, která tou dobou už věděla, že Valerie má zlatý klíček a ten už je hezkých pár let bez démona. Loď Axiomasels pak pronásledovala válečná loď s Balanarem.

Pak se situace obrátila, neboť v jednu chvilku obě Plexiské lodi pronásledovali loď Axiomasels, ale pak nastal onen problém Půlnočňátek, takže se 31. října odpoledne dostali až do přístavu v Saxisu. Lady Valerie tu má své soukromé přístavní molo a ta loď na které všichni pluli byla její…

Valerie, respektive její dvořané zorganizovali slavnostní odhalení Lemonovo sochy, která je poněkud přehnaně osvalena, ale jinak to opravdu vypadá jako Lemon v plátové zbroji. Tři páry očí nezůstaly suché - kněžny Valerie, Lemonova otce a Balanara, ten ale měl v očích slzy smíchu a něco podobného se dělo i Klíčnici, ta si kapesníčkem přikrývala ústa…

21. října 2011 - 31. října 2011 - co jsem dělal já

Své bohatství jsem rozdělil na tři dílky, první ukryl u Tuvoku, druhý o pár dnů později v Perclusu a třetí pak pošlu domů lodí. Tak jsem si to naplánoval a také uskutečnil, z Varpu jsem jel cestou kolem Ostenu, abych se vyhnul několika městům. Až do Perclusu se nedělo nic, a ani při poklidné cestě za Sarah ne, jen ve Cvočkově jsem zjistil onen problém s noční službou a zastihl mě tu i slunečňák s tím povídáním. V tu chvíli jsem ještě nic nepochopil, ale každopádně jsem slunečňákovi poděkoval. Zde mě také zastihla zpráva o návratu Valerie, Balanara a Lemona, jen nevím do kterého přístavu. Dávám zprávu jen do Saxisu a Komodoru…

Slunečňák mi také řekl, že nakonec dal na mojí radu a Ofekovo padavany nepřijal, přijal ale toho hobita, co nás špehoval…

Poslední den putování mě dovedl do domu rodičů Sarah, kde jsem byl pohoštěn a - jak jsem pochopil - jsem považován za možného Saražina nápadníka. Husička, buchta a štrůdliček mají dobrý.

Každopádně pak tatínek splnil slib a povykládal nám nad vínem vše o exorcismu proti Sarah, co byl proveden před měsícem. Jakási velmi silná lidská žena stará 270 let (!), opakovaně setkávající se se Sarah na ní seslala silnou vyhledávací (= navigační) magii s tím, že měla šanci podsunout Sarah tak silnou myšlenku, kterou by ona vykonala naprosto bez přemýšlení, typicky "jdi tam a tam" - tedy v tom lepším případě.

Mě osobně to nepasovalo na nikoho, ale Sarah se z dalšího dost neurčitého popisu zjevně dovtípila, kdo by to jako mohl být. Mě to trochu mátlo - s kým se mohla Sarah potkat, aby odpovídal popisu, ale to, jak na ní doráželi malíři a co jí říkali, bylo značně podezřelé.

Se Sarah jsme zaskočili ještě za Kamilou, já se tvářil že neposlouchám a děvčata si popovídala nějaká ta tajemstvíčka. Hned to první shodilo moji teorii o malířích a magii, prý Sarah sledoval malý hobití klučina, který stihl poslal celkem dvě depeše do Asamu, než cech, v němž je Kamila, zasáhl. "Netuším, kdo by mě mohl chtít špiclovat, a nemyslím si, že by se k tomuhle dali malíři. Dala jsem jim své slovo, že příjdu, a kdyby něco potřebovali, tak by snad byli schopní si mě najít sami. Jenže, Bůh ví?" řekla na to Sarah.

Hm, tak kdo by to tedy mohl  být, kdo na ni seslal to kouzlo? Sarah se vůbec neměla k tomu, aby mě poinformovala o své myšlence, spíše jen zamítala ty, které jsem nadnesl já…

1. - 2. listopadu 2011, Garnak, Saxis, Asam
(hráno 8. listopadu 2011)

Ráno prvního jsme vyrazili do Saxisu a ráno druhého ze Saxisu. Oba dva dny jdeme rychle pěšky a Bělásek nám dělá nosiče zavazadel. Nic závažného se v ty dny nestalo a noční služba je pro mě stále tabu. Uvědomuji si přitom jeden kiks, který jsem udělal - když jsem se viděl ze slunečňákem, mohl dát pro změnu echo Pánovi Snů přes Pána Pravého poledne. Teď se skoro bojím, že Martin dokázal zamknout i Pána snů v nějaké ze sekcí. Brr, úděsná představa.

Každopádně druhého listopadu v pozdním odpoledni jsme v Asamu a procházíme si všechny tři místní krčmy, respektive jen dvě, protože třetí je prý "totální pajzl" pro nejchudší.

3. listopadu 2011, Asame, ráno
(hráno 8. listopadu 2011)

Ráno se potkáváme nejprve s krolem Kozlokem, který nám sděluje, že Mudro a Dagon jsou spolu. Jeví se nám jako mírně opilý a když vidí Eldara, tak se pakuje do markraběcího paláce.

Eldar byl dost naštvaný, vzal nás nahoru do našeho pokoje, jehlicí píchal do každého suku, zavřel okenice a s dekou chvilku běhal po pokoji. Pak nám to dal sežrat, že Dagon je ducha mdlého, že spoléhal na nás dva a kdesi cosi. Mé vysvětlení mé pozice vůbec nevzal v potaz (připadám si jako před lety, když mi vyčítal Zelixovo život v tehdejší družince co jsem byl taky) a jízlivě se nás optal, jestli víme co se stane, pokud trpaslíci složí celou zbroj. Prý se zmůžou na útok na Eldor a dokáží Sixela sesadit.

V tu chvíli ďáblík, který hlídkoval na střeše hostince, signalizoval, že kroll Kozlok je v plné zbroji, o dost méně opilý a pádí mimo město. Řekl jsem to těm dvoum zbytkovým, ale nereagovali tak, jak by asi měli. Eldare, Eldare, jak Sarah a hlavně mě vyčítáš, že jsme pomalí, každému sedneme na lep a neumíme si dát dvě a dvě dohromady^[1], tepal si nás dobře 15 minut, než ti došlo, že kroll doslova utekl z hospody když si přišel a teď si to sám mazal z města. Jestli pak nešel informovat Dagona a Mudra? Nebo bylo důležitější vynadat nám pořádně?

Eldar s náma za krollem nakonec nešel, prý si to máme u Sixela žehlit sami a zastavovat Dagona s Mudrem též, Mudrovi prý poměrně rychle skončí za pár dnů povolení k pobytu, tak ať se staráme. Jo a ještě - těch dílů je dle Eldara 13 a když je vypočítává, opravujeme jej, že jich je tedy 14, podle toho co jmenoval  a co o tom víme my. Nejsem zbrojíř, ale polštářků jsme viděli snad jen devět - ale holt se asi štít na polštářek nevejde či co…

Krolla jsme dohonili a prožili s ním noc před Saxisem.

4. listopadu, kdesi u Veletoku
(hráno 13. listopadu 2011)

Z pohledu Mudra a Dagona se dnešní den vyvíjel poměrně dobře, po několika pokusech se zdálo, že tentokrát kopou na dobré místě. Jenže, nějací dva elfové šli po jejich stopách - muž a žena. Mudrovi se to nelíbilo, jakoby něco tušil, že ti dva - muž a žena - nepřinášejí nejlepší zprávy. Spolu se svojí suitou se schoval do podzemí do doby, než to Dagon vyřeší, neboť jak mu náhle řekl Mudro - v dáli se pohybují další a obkličují je všechny…

Pokud měl všechno vyřešil Dagon, pak mu Mudro nedůvěřoval a poslal na mě a Sarah svého kouzelníka. Buďto přímo on, nebo nějaká věcička zmrazila "chladem hvězd" jednoho z jejich kocourů. Když jsme to zjistili, zkusmo jsem seslal přiměřeně velkou zlomku a skutečně. Blízko nás stál trpasličí čaroděj. Než jsme ho našli, stihl se odhypovat pryč.

Podobný problém měl Balanar s Lemonem. Nacházeli totiž podivná zrnka a když je Lemon držel déle v ruce, začal pomalu zamrzat do úhledné krychličky, totéž se stalo, když hodil zrnko Balanarovi. Na něj to působilo o dost rychleji…

Dagon po všech těch dějích přišel ke mě se Sarah a začali jsme si povídat na téma křičící Sixel a Eldarovo pokyny. Spíše si ale povídala Sarah s Dagonem, já stále vyhlížel tu armádu, co nás měla obkličovat. Pche. Byl to jen Balanar s Lemonem, kteří nás statečně pronásledovali mezi Garnakem, Saxisem a Asamem. Škoda, že jednu z jízd jeli pláněmi nad Saxisem (Garnak-Asame), aby se vyhnuli dalšímu setkání s Valerií, mohli nás potkat o dost dříve.

Pokusili jsme se se Sarah všem našim přátelům ještě jednou vše vysvětlit, ale začínám chápat, že aktivních Mormonů bude o něco méně. Balanar se musí starat o hvozd a jeden z útoků (co šel i na Valerii), šel i na Klíčnici. Lemon má starosti trochu jiného rázu. Každopádně jsme se shodli - kluci mi předaly tabák do dýmky - poslední dávku, chycené duše v kameni a klacík od Axiomasels s nějakou duší (poznámka: až budu na obloze, musím okamžitě zjistit čí je. )

Budu Balanar bude mít právě jediný pokus vyjít na oblohu a pokusit se tam najít Martina s klíčkem. Jenže co když je někde jinde? Týden už prý nebyl doma a dle zprávy od holoubka psanou Eldarem chce Miloš řešit situaci s Martinem dost šíleně, prý se nechá zabít v noci, najde Martina, zachrání ho a pak se nechá spřáteleným hraničářem oživit. Dobrý plán, ale někdo by ho musel dostal na oblohu, což nejde, protože my tam nemůžem…^[2] Plán by měl být takový, že by měl někdo z nás tří oběhnout hory a Odov a až pak by měl jít Balanar na oblohu.

Lemon s Balanarem nám poté vyprávěli své zážitky a asi nejdůležitější pro naše problémy byl zážitek, který měli na začátku listopadu v Garnaku. Hostinský jim zákeřně zalhal, že už v hostinci nebydlívám, že prý jsem se zasnoubil se Sarah. Její dům prý poznají snadno, je to ten s novou střechou. Mládenci tam došli v okamžiku, kdy se tam mihla i Kamila, a nechala tam Sarah asi 200 zlatých… Sarah se dost rozčílila, protože Kamila dle ní nemá důvodu jí dávat zlato a má podezření, že jí ze skrýše v jejím pokoji vyšťárala nějaké poklady a teď se v ní hnulo svědomí.

Náhle slyšíme zvuky bitvy, které se nesou podél řeky Spojné – bije se tam jakýsi hraničář-chodec a jeho černá puma s trpasličím čarodějem. Když dobíháme, případně dojíždíme, má čaroděj zlomenou hůl a už je na pokraji smrti. Ani jsme se do boje nemuseli zapojovat…

 S hraničářem Ostrahalem, členem hraničářské lesní stráže (sloužící ale na pláních) se bavíme o tom, že jej trpasličí kouzelník napadl, což byla jeho smrtelná chyba. Pak jsme čaroděje prošacovali – vše jsme nechali  Ostrahalovi, kromě nějakých drobností, hlavně papírů, jenž se týkaly našeho problému – mimo jiné tam byly obrázky šesti částí zbroje, které chtějí trpaslíci získat. (štít, sekera, přilbice, boty, a nohavice)

 Po zbytek odpoledne na správném místě blízko díry čekáme, jestli se někteří trpaslíci objeví hned, nebo se objeví všichni naráz a jestli se objeví u nás, nebo přímo u jámy. No, prohádali jsme všichni, neboť s večerním šíráním se otevřela stěna ve výkopu, a vykoukl na nás Mudro. Čekám co ostatní, ale Mudro nás po pár vzájemně vyměněných větách pozval dál a nikdo s ním bojovat nezačal…

Jdeme tedy dovnitř, já sám šel poslední, takže zachytávám jen konec konverzace a pak už se mí přátelé vrhají na dva nemrtvé kouzelníky, Mudro zdrhá do další místnosti a kroll Kozlok jej chrání tělem.  Při boji jsem si povšiml, že Sarah kouzlí nějaké nové blesky, přišlo mi, že jsou žluté nebo zlaté.

Nojo, jenže Mudro proběhl do vedlejší místnosti, pohnul pákou a díky ní se začaly oba vchody do místnosti uzavírat padajícím balvanem. Lemon skočil do dveřích vedoucích do vnitřku komplexu, ty ho pěkně skříply. Balanar se převlékl do noční zbroje, bojoval v ní s jedním kouzelníkem, Dagon bojoval s druhým, a my kouzelníci přitvrzovali muziku. Kroll byl v té době už mrtvý, takže jeho kyj šel použít jako zarážka místo Lemona, ani nevím kdo ho tam vrazil. Když se ti dva kouzelníci odhypli pryč - současně s doklapnutím prvních dveří, byl čas zvedat ty nedovřené dveře - Lemon s Dagonem se o to pokoušeli. Zprvu jim to šlo špatně, takže se Sarah pokusila nahlednout do škvíry s plánem prolézt dovnitř a pohnout pákou, jenže jí něco začalo vtahovat dovnitř a raflo jí to do krku.

Nezbylo mi nic jiného, než se pokusit vytáhnout Sarah za nohy o což jsem se pokoušel já a mě tahal Balanar, lépěji Sarah pomoci nemůžeme, nemůžeme se k ní a jejímu protivníkovi dostat, u dveří je příliš těsno. Ten co byl na druhé straně jí upíjel krev. Balanar se vrhá na léčení, protože to naše trhnutí od krku toho upířího zmetka sice odtrhlo, ale natrhlo jí to krk a krev z ní cákala. Bojovat jsem musel já, přehodil jsem se do kutny a začal pět svojí "Uspávanku". Dával jsem si pozor a sledoval rychlost reakce toho tvora, do pěti bojových kol byl na druhé straně chodby, kde už můj zpěv nemá sílu a je tam spolu s dalšími nemrtvými.

Tedy až na jednoho nemrtvého, který jde přes zpěv směrem ke mě, ale pak se sápe na Balanara, který mě šel bránit. Zkusil sundat Balanarovi helmu, ale nešlo to - tak mu dal na krk nějaký přívěsek a pak se všechny nemrtvé příšery stahují. Nepodařilo se mi uspat ani jednu, ale aspoň jsem jim to tu znechutil. Mládenci dveře zvedli pořádně a páku přesunuli do polohy otevřeno, oba balvany ze začaly zasouvat na své místo.

Ten náhrdelník co má Balanar nejde sundat, dokonce se brání sundání. Nejprve po nás bleskne a pak už se ho nemůžeme dotknout. Tohle ale vymyslel Lemon. S Dagonem vzali Balanara a přetočili ho hlavou dolů. Náhrdelník po drobném klepání s Balanarem spadl na zem…

Trochu se dohadujeme, co je lepší - jestli to zabalit a vběhnout sem ráno, nebo jít dál, jestli je dobře že tu jsme^[3] a tak všelijak podobně. Nakonec se shodujeme na tom, že spálíme mrtvoly hned teď a tady, načež z toho smradu začínám zvracet. Jdu proto na čerstvý vzduch, ale za pár minut už jsem v pohodě a pokouším se spolu s ostatními jít na další průzkum.

Další průzkum proběhl v mísnůstce s obyčejným (skoro až prehistorickým) nepříliš zdobeným oltářem a sekerou (kamenný břit a dřevěné topůrko), tak akorát do Dagonovo rukou. Jsou tu odloženy i lebky minotaurů a místo očí mají rubíny. Za rohem je pět minotauřích těl bez hlavy. Víme, co se může stát - stačí nasadit minotauří hlavu na tělo, pronést zaklínadlo… brr.

Chodba vede dál, ale je tam také totem s obrázky ve smyslu "až sem si mohl přijít ale dál tě čeká smrt, hlubina a nebezpečí". Dagon zkusil vzít do ruky sekeru a projít za totem. Když tam byl sám, nedělo se nic, ale když tam byl i Balanar, přemohlo Dagona nutkání, začal vykřikovat něco v minotauřím jazyce a obořil se na Balanara. Byl to silný úder, který Balanara vyrazil před totem a v tu chvilku byl Dagon v pohodě. Hloupému napověz…

Pak se ozvalo jakoby zabečení a Dagon strašlivě zbledl. Jeho rty bezhlesně vyslovily "minotauří dítě" a už se hnal ozlomkrk do chodby, protože to zabečení i mě znělo dost žalostně. Pochopitelně - propadlo v podlaze a Dagon se měl šanci nabodnout na nastražené kůly. Jenže nemrtví zřejmě nedostali úkol pasti tohoto druhu udržovat, takže kůly byly ve stavu "prakticky uhnilé", takže je jen olámal.

Každý z nás nějak překonal ono místo a hnal se za Dagonem a za dalším zabečením, které bylo zjevně něčím nebo někým v půli umlčeno. Ta rána co se ozvala - to byl těžký kámen?!? Běžíme dál, co to jde. Tichý ďábelský smích…

To, co následovalo, nelze popsat lidskými slovy. Těla, mnohá ani ne měsíc stará, naházená bez ladu a skladu na sebe a… mrtvé minotauří mládě, zřejmě holčička. Jakoby Dagona někdo praštil bouracím kladivem, jakoby ze mě někdo vysál chuť se hýbat a stát na nohou, najednou byla pryč euforie z bojů zde v podzemí, jako bychom náhle byli v úplně jiné realitě… Viděl jsem toho už dost, i slyšel mnohé příběhy, ale tohle - zabít dítě… a snad plánovat jeho postavení jako nemrtvého…

Dagon poklekl a něžně si mrtvolku seskládal do náručí, vše bez jediného hlesnutí a šel s ní ven z hrobky jí pohřbít. Nevím co dělali ostatní, já sám měl problém se soustředit, ale přeci jen si uvědomuji, že z téhle místnosti se už nedá nikam dál jít, ale že jsme cestou proběhli křižovatku. Vracím se tam, maličko popojdu za křížení, pak se tam opřu o stěnu a tiše zpívám oblečen v kutně, tak, abych udržel případné nemrtvé dál od svých přátel, dál od života… Stát tu teď místo mě Dagon a přiblížil se nějaký nemrtvý, no, viděl bych asi minotauřího berskerkra. Jenže už jsem na tu křižovatku přišel pozdě, což ale ještě nevím.

Nakonec jsem si pozici s ostatními vyměnil a jal se preventivně uspávat mrtvá těla, jenž se podle ostatních tu a tam mírně pohnula, ostatní popošli k propadlu a zjistili, že tu někdo vyčaroval zeď. Ano, důkaz toho, že kolem nás někdo proběhl.

Mám v sobě výcvik čarování v časovém presu takže se rychle rozhoduji, že se skrz zeď prohypujeme, se Sarah se shodneme na devíti metrech a už to tam hypujeme. Je nám jasné, že ten, kdo vyšel se teď potkal s Dagonem venku a o to víc pospícháme ven.

[obrázek: Mladý Modřinka píše deník]

V místnosti s oltářem na nás čekal nemrtvý, čerstvě postavený minotaur, bojoval s Dagonem a pak i s námi, ale po odseknutí hlavy ani nemrtví minotauři nebojují. Hned běžíme ke vchodu…

Trpaslíci na vchod do podzemí navalili kámen, abychom nemohli ven, svůj vlastní poslední mag jsem věnoval na teleportaci Dagona a pak nás zbytkové musel teleportovat ďáblík, protože už ani Sarah nemá manu. Po tom všem teleportování skončil bez many i ďáblík a protože Saražiny kocouři venku hned běželi do křovíčka, tak ani oni nic nevyčarují…

Přestože mohli bojovat jen tři bojovníci (já se neodvažuji zpívat, neboť bych uspával Dagona - musíme mu zajistit ucpávky do uší pro tyto případy) dokázali jsme vampyrické nemrtvé trpasličí kouzelníky dost dorubat, jenže oni stihli uletět směr Saxis. Lemon s Balanarem skočili na své koně a jali se pronásledovat ty dva. Když jsme totiž dodatečně spočítali, kolik ran obdrželi ti trpošové, odhadovali jsme, že budou mít velikou žízeň po krvi. A protože směřovali na Saxis a nikoliv na poušť …

Dodatečně jsme to spočítali proto, že se ozýval ještě jeden ryk boje - Ostrahal načal Mudra, který se vzdaloval na opačnou stranu - běžíme tam my tři zbývající. Ostrahalova puma je mrtvá, dostal ji Mudro a když to vidíme, máme pocit, že vyhrává Mudro. Dagon se do boje zapojil, Sarah seslala z Arnolda jednou blesky (a i prsten byl odteď prázdný) a za chvilenku bylo hotovo, Mudro je definitivně mrtev a kdyby si Dagon nezakřičel slovo berserk, tak mohlo být vše v pohodě, takhle se musíme zavčasu ztratit do tmy, aby se Dagon v bojovém šílenství nevrhl i po nás.

Když Dagon křikl, že je v pohodě, šel Osrahan pohřbít svoji pumu a Mudra nechal na nás, ale připravil tělo trpaslíka tak, jak se má pohřbít čestný trpaslík. Z jeho pokladů si my se Sarah bereme jen dopis s vévodskou pečetí a mírně opotřebované klíče a pohřeb musíme nechat na ráno - nemám sílu vyčarovat ozrimky, natož kopat hrob ručně.

Jenže Dagon v pohodě není, sice mu Ostrahan pomohl spolu s lektvarem, co měl Dagon u sebe, ale je vidět, že jeden z nemrtvých mu zanesl do ran infekci. Poslali jsme ho ihned do nejbližšího města k alchymistovi nebo léčitelovi, ať mu ty nemoci z ran vyléčí.

Narozdíl od nás je Ostrahan poměrně v pohodě, protože celou doby byl na povrchu, takže nám navrhl, že bude hlídat celou noc, což jsme vděčně přijali, protože jeho druhý návrh - jít hned teď dočistit podzemí mu vyvracíme - není mana. Ostrahan rozdělal ohniště, po chvilce začal zpívat ukolébavku a poslal nás do říše snů…

5. listopadu 2011, pláně pod Garnakem
(hráno 13. listopadu 2011)

Ranní probuzení bylo naprosto skvělé - na ohni postavený kotlík s bramboračkou, Ostrohan už nám nandaval, naši mazlíci měli boule za ušima jak jim šmakovalo. Dali jsme si taky - jako od maminky a pak jsme domeditovali…

Po pohřbení Mudra (bez náhrobku) a Ostrahanovo čarování nad kamenem, který odvalil v mezidobí naší meditace lezeme dolů s nádobami plnými alkoholu a jiných hořlavin. Tu komoru s mrtvými těly, kterou jsem včera v noci uspával nyní poléváme, doplňujeme dřevem a zapalujeme. Ostrahan pomocí pyrokineze a Sarah pomocí kouzla oheň rozpalují oheň tak dlouho co to jde a pak utíkají od kouře pryč.

Také se pokoušíme o zával, jako provizorní ochranu živých nahoře na povrchu a pak já se Sarah klušeme směr Garnak podat informace a případně přivolat posily, ale než tam vyrazíme, tak ještě tři moji pomocníčci šikovně podkopají vrchní balvan, aby zapadl na své místo…

(počet zobrazení příhod ostrova Plexis od 25.12.2006:  )

[1] hráč Eldara z náznaků o GM okamžitě pochopil co a kdo způsobil můj noční problém, narozdíl ode mě, který na to měl šanci přijít bez hodu na kostkách, kdyby si vzpomněl, ale nepřišel a následně hodil hod na IQ zvící 95%, takže na to nepřišla ani má postava.

[2] Haepp Modřinka mimo kroniku: Existuje zřejmě ještě jedna cesta, jak dostat víc lidí na oblohu a mít jen jednu dávku tabáku - pokud bych využil všechny čtyři kameny a odlovil duše přátel a pak je vysadil na obloze. Jenže to tak zavání postupy až nekromancie - jak bych je pak třeba vracel zpět do těl? Co by se dělo s jejich těly bez duší? A tyhle nápady mě napadají… Brr… Začínám chápat svojí matku - čarodějku, která se bála, že jednoho dne ji magie přemůže, začne se chichotat a náš dům přemění na perníkovou chaloupku. Jak ta pohádka pokračuje už taky víte.

[3] "Tohle není hrob, ale společenská místnost!" - hláška Modřinky na obvinění, že jsme v nějakém hrobě a vykrádáme jej.