Haepp Modřinka

Tajná věštba

před 1. listopadem 2010
(hráno 2.listopadu 2010)

Letošní rok jako by byl kopií roku loňského. V zimě drobné práce pro lidi z Tuvoku, pak řešení nějakých rozepří našich námořníků (zimní bouře letos narušily plavbu na delší dobu, což se projevilo na nervozitě a síle chlastu)…

Jaro a léto proběhlo také tradičně, na jaře při svátku Hator sázím stromky, v létě pomáhám při žních. Práce a tím pádem i peněz je pomálu, takže jsem rád za Balanarovu nabídku, že mi sestaví nějaký ten nábytek.

9. listopadu 2010
(hráno 9.listopadu 2010)

Teď na podzim, když už je můj domeček upraven, vydám se čas od času na malý výlet, obvykle do Saxisu, kde má Lemonův otec a bratr malé pekařství. To podle mě bude velmi brzy vyhlášené po celém ostrově (škoda, že je do Perclusu tak daleko, nabídl bych výrobky z jejich pekařství i našemu velvyslanectví)… Cesta proběhla jako již tradičně bez problémů, můj Bělásek cestu zná, takže jsem se mohl v klidu kochat krásou podzimního Plexisu a domýšlet si, jak barví listí podzim u nás ve hvozdu na Velvétu.

Do Saxisu jsem se dostal tradičně hodně brzy ráno, u Lemonů jsem přes zábradlí uvázal otěže, zakryl koníka dekou a vstoupil do krámu. Dnes prodával samotný Lemon a jako obvykle mi v žertu nabízel pečivo za tři zlaté (při mé spotřebě tak na měsíc dopředu), což jsem i dnes odmítl (pečivo na svátek zimního slunovratu si koupím později). Pak vstoupil otec, a dnes rozhodně nebyl usměvavý.  „Někdo nám v noci ze zavřeného krámku ukradl dvě ošatky pečiva“ zavrčel. To se prý stalo poprvé a na mojí zkusmou otázku, jestli se ztrácelo něco dříve, mi bylo odpovězeno, že ano, ale že si myslel, že to ujídá Lemon. Ten se ale ohrazoval, že tolik nejí.

Každopádně to byl po roce docela dobrý námět na malé a jednoduché dobrodružství, a protože to Lemon cítil stejně, sešli jsme oba dolů do sklepa – já v plné kouzelnické výbavě (jinak vlastně ani nejezdím poté, co jsem přestal oficiálně pracovat pro naše velvyslanectví), Lemon šel jen tak v košili. Jsou zde samé police s ošatkami a opravdu tu dvě ošatky zřetelně chybí. Pod policí je rozsypaný cukr a v něm nějaké stopy. Lemon to hodnotil jako dětské stopy, já jako hobití nebo kudůčí a Balanar, který se tu také nějakou šťastnou náhodou objevil, to zhodnotil jako troje dospělácké stopy, a další stopy byly buď osmiletého děcka, nebo hobití.  Každopádně stopy vedly od schodů, došly k ošatkám a pak pokračovaly ke zdi, kde náhle nepokračovaly. Lemon vzal svíčku a zkoušel, jestli mu ji vítr z profukující tajné chodby bude zhasínat. Jenže ve stěně tajný průchod nebyl, vítr jakoby foukal z podlahy.

Lemon se šel převléknout do zbroje, a pak se začal hledat nějaký spínač otevírající tajnou chodbu. Otec stále tvrdil, že tu tajná chodba není a nebyla, ale neměl pravdu, Lemon za chvíli nožem našel západku a já pak poklop otevřel.  Pod poklopem byla uzounká chodba vytesaná ve skále svažující se prudce dolů, kde byla chodba již dlážděná a zjevně už stojí nějaké to století. Každý z nás si svítí tak jak dovede – Lemon lucernou, Balanar pochodní s modrým ohněm a já si zlehka přisvicuji pomocí hole. Můžeme se chodbou vydat na dva směry, jeden vede směrem k markraběcímu paláci, druhý pak kamsi ke koňskému trhu.  A to je náš cíl i dle Balanara, nevím jak, ale on vidí dětské stopy i v této chodbě a je si jist směrem.

Nějak moc daleko jsme nedošli, kamenná chodba byla po padesáti krocích z boku rozebrána a také zde byly poměrně čerstvě doplněny další schody vzhůru a naše stopy k nim odbočovaly.  Také zde byly dřevěné dvířka do nějakého sklepa a ve sklepě nacházíme velké množství kradených věcí, nejenom dvě ošatky s pečivem. Zběžně zkoumáme ukradené věci a jedna z nich zaujala Lemona. Je to skříňka, v jejíž vrchní stěně je vysázen z malých drahokamů erb, v němž se vyjímá písmenko „V“, ale Velvéstský erb to není. Prý je to erb kněžny Valerie, místní ovdovělé šlechtičny. Chvilku se ještě dohadujeme, jestli máme jít dovnitř do domu, mě se moc nechce, ale nakonec jdeme (první jde Lemon), nedošli jsme ale do obytné části čehož jsem se bál, nýbrž do stájí, vyhrabali jsme se totiž v seně…

Bylo nám jasné, že zloděje aktuálně nedohledáme, ale když už jsme našli nějakou chodbu, o které starousedlík neví, tak chceme vědět, kam vede jeden z jejích konců, jenž směřuje snad až někam za hradby. Také chceme vrátit věc co je v truhličce kněžně Valerii, ale neodhodlali jsme se ji otevřít. Já sám se obávám, že truhlička bude chráněna nějakým životu nebezpečným způsobem – ještě jsem nezapomněl na ohnivé vlákno, které mi před léty přineslo brýle pána snů… Nechávám svého ďáblíka hlídat ve sklepě, měl být nenápadný.

Jdeme dál na průzkum chodby, chceme znát možnosti úniků, a někde v místech, kde Lemon odhaduje, že už jsme za hradbami, se ozvalo: „Markraběcí stráž, stůjte a identifikujte se. Heslo!“ Lemon se identifikoval jako první, já jako druhý a hned jsem hlásil i cíl našeho bádání – hledáme kudy chodějí lapkové na lup. Největší ohlas od trpasličí markraběcí stráže ale vyvolal Balanar, jenž byl tak chytrý, že v okamžiku, kdy nás chtěl trpaslík zatýkat, mu oznámil, že půjdeme dobrovolně.

A šli jsme na výslech a já sledoval, kterak trpaslík nevěřícně kouká, kolikže vchodů tahle tajná markraběcí chodba má. Bylo mi jasné, že vojáci tudy nešli hrozně dlouho a někdo tím pádem tu mohl v klidu kutat průchody do domů…

Na straně markraběcího paláce byly také stráže a chtěli totéž – identifikaci a heslo. Trpaslík křikl svoji hodnost a jméno a heslo (dlouhá věta o zlatě – co jiného taky čekat od trpaslíků, že). Vyslýchal nás pak vyšší důstojník a písař zapisoval. Výslech proběhl rychle, stručně a k věci, během hodiny bylo hotovo a my mohli vyjít hlavní branou z paláce.  Nevím, kolik tajných chodeb pod městem je, ale předpokládám, že u markraběcí stráže se najde někdo inteligentní, který je zkontroluje všechny, a protože byla poškozena markraběcí chodba, mají to velmi pravděpodobně spočítané i ti zlodějíčkové. Ten voják, co nás vyslýchal, se hlásil i k tomu, že vojsko zadělá i všechny vchody do podzemí…

Na nás tedy zbylo odevzdat krabičku kněžně Valerii, a protože nás nic dalšího od úkolu nerozptyluje, jdeme hned. Nějakou přímou cestou ale nejdeme, Lemon si nebyl příliš jist cestou, zjevně k ní až dodnes nechodil… Dům nám otevřel staromódně oblečený sluha, jenž nás po vyslechnutí důvodu naší návštěvy (nebyli jsme objednáni, o to náš důvod musel být naléhavější) zavedl do přijímacího salonu. Byli jsme tam sami tři, ale sluhové začali nosit takové ohromné množství jídla, že by se z něj najedlo 30 elfů – nebo 20 elfů a Lemon ;-) – Zazněly fanfáry a vešla celá suita kněžny i kněžna sama. Poklonili jsme se jí a usedli k diskuzi.

Kněžna zahájila hovor tak vznešeně, až jsem se začal bát toho, že hned prvním slovem ukážu, jaký jsem nevzdělanec, proto v súrštině naznačuji Balanarovi v obrázkové mluvě, že mám zalepená ústa dvěma lepícími proužky.  Než stačil zareagovat Balanar, zareagovala kněžna Valerie. „Vítejte bratři z druhé strany“ pronesla v súrštině.  Hned jsem si uvědomil, co jsem za poslední rok zanedbával – šeptání v súrštině, stále mi nejde, ale tento můj poznatek přebíjelo překvapení, že další člověk na Plexisu umí súrsky…

Každopádně jsme kněžně vysvětlili náš problém s truhličkou a předpokladem, že byla okradena, nenápadně jsem zdůraznil, že jsme si po spatření jejího erbu nedovolili truhličku otevírat. Když jsem truhličku dal na stůl, potvrdila nám kněžna, že to je její erb a už chtěla truhličku otevírat, ale její sluha Jean ji zavčasu zarazil a otevřel truhličku trochu stranou od kněžny. „Och, to je nechutné“ ušklíbla se kněžna a měla proč – v truhličce byl zčernalý prst a na něm navlečený prsten. Všichni na to koukali jak u vytržení i já. „To je prsten D-Rakuly“ přerušil jsem mlčení, vytáhl kapesník a rozložil ho na stůl. „Omlouvám se kněžno Valerie, vidím , že _TO_ vám nepatří. Pokud dovolíte, zbavím vás tohoto hnusu“. Kněžna dovolila a já si prst s truhličky i s prstenem vyklopil do kapesníčku a vstrčil do kapsy. Opravdu jsem se nechtěl prstenu dotýkat natožpak nasazovat na svůj prst – pamatoval jsem si dobře, co prsten dělá a jakým způsobem se nabíjí…

Kněžna si posléze znovu ověřila naše jména a překvapila nás otázkou – „Kde máte pana Raela?“ O naší skupině se prý před měsícem hovořilo na tajné radě u Zefríty a kněžna Valerie se nás ptala, jestli už víme o věštbě, která se tam probírala a která se nás týká. Nevěděl o ní nikdo z nás, což kněžnu Valerii mírně překvapilo, ale rozhodla se, že nám ji přečte z tajného zápisu k jednání. Možná jsme udělali chybu, když jsme hned teď nepožádali o opis věštby, ale všichni tři jsme poctiví a nechceme si číst a vlastnit něco, co je tajné a co nebylo uvolněno pro naše uši, i když na druhou stranu se tam mluví o nás.

„To mladý děvče Zefríta vám tu věštbu neřekla?“ Podivila se ještě jednou Valerie. Pak nám to její sluha přečetl, žel si pamatuji jen útržky, co mi uvízli v hlavě. Když totiž padlo ve věštbě moje jméno a že budu vlastnit či užívat nějaký hrad, spojilo se mi v hlavě pár informací. Narážky současného velvyslance Velvétu zde na Plexisu, že mu končí mandát, oznámení, že každý markrabě zde na Plexisu má nárok na bydlení na hrádku, hradu či zámku a hrádek pro Velvétská markrabata se dostavuje u Perclusu. Jestli se náhodou nestanu velvyslancem z Plexisu, nebo nedejHator ještě markrabětem a snad ještě budu pomáhat či dělat spojko Aradeiridům

Výr svírá drápy netopýra

Rytíř Rael jede s lapky k tvrzi

Jede k tvrzi Balanara, jenž otevře krásná klíčnice

Modřinka v hradu….s vodou….

Tady se mi právě vnímání přetrhlo, takže si pamatuji jen mlhavě slova o tom, že v pitce Raela s Lemonem následně zazní pokyn „všem na hradě hlavy dolů!“, takže tvrz Balanara bude během chvíle bez živého člověka, že láska vévodského rodu se obnoví, až předchůdce Lemona u pána snů bude mít v hrobě zetlelé kosti.

Jeto trošku problém s tím předchůdcem Lemona, pokud je myšlen kdokoliv než přišel do týmu Lemon, pak se  láska obnoví už poměrně brzy, jenže pokud je myšlen předchůdce Lemona na pozici č.3 , pak by měly zetlít v hrobě mé kosti, což je věc, která se mi vůbec nelíbí…

10. listopadu 2010
(hráno 16.listopadu 2010)

Ráno moudřejší večera, řekli jsme si včera a tak zbytek dne už neděláme nic, kromě dohadování se, jestli oslovíme Zefrítu s požadavkem o celý text věštby, nebo ho zkusíme vyzískat od kněžny Valerie. Došli jsme k poznání, že oslovíme postupně obě dámy.

Proto jsem s Balanarem (bez Lemona) šel za kněžnou Valerií, ta nás ale nepřijala protože prý měla nějakou seanci, mluvili jsme s jejím tajemníkem. S opisem věštby by problém měla, protože by mohla ztratit přístup k vládním kruhům. To by mohlo být ošklivé, protože z kruhů mého velvyslance vím, že kněžna Valerie patří k nejbohatším šlechticům, ne-li dokonce že je nejbohatší na ostrově, ostatně vládnoucímu vévodskému rodu půjčuje na mírný úrok peníze v dobách krize. A taky ačkoliv by mohla vládnout městu z pozice svého šlechtického titulu, tak se této vlády vzdala.

Vysvětlení její "znuděnosti" životem přišlo vzápětí. Kněžna (je z rasy lidí) už 6x využila lektvar mládí, takže si svůj život prodloužila už o 300 let, pokud správně počítám s možnostmi lektvaru, jenže posedmé by už tu účinnost neměl a bojí se smrti. Ani její ohromné množství peněz ji nepomohlo k sehnání lepšího prostředku než je lektvar mládí. Ale kdybychom to prý dokázali my, měli bychom od ní neomezený úvěr. Obdobně by se zachovala, pokud bychom pro ní udělali něco, co ještě nezažila - to by nám dala ten opis.

Kněžna se ale už nyní k nám zachovala skvěle, od vévody přišly naše peníze co jsme platili za pokutu při pohybu v tajných markraběcích chodbách, pekárna Lemona dostala glejt výhradního dodavatele pečiva pro zdejšího markraběte a pro kněžnu Valerii, což je věc, která ohromně pomůže obchodům (a také nárazově zvedne práci, když se bude péct na nějakou slavnost). Z hovoru s tajemníkem jsem vyrozuměl, že už dříve se zajímala o naši skupinu a dokonce jednoho z nás podporovala.

Tajemníkovi jsme neurčitě sdělili, že se musíme poradit, poděkovali a šli ven. Bali si hned vzal za své, že co nejrychleji osloví Zefrítu, což mělo jeden důsledek - zůstal jsem v Saxisu a čekal na návrat našeho posla.

12.listopadu 2010
(hráno 23.listopadu 2010)

Ledva se Balanar s neúspěchem vrátil od Zefríty (vůbec se k ní nedostal), sběhli jsme oba do knihovny aby si tam Balanar našel nějaké informace (už tušíme, jak to asi bylo s tím prstenem - byť nevíme proč byl skrze nás dopraven ke kněžně). Poměrně brzy ale přiběhl strážný a prý: "Markrabě vám nařizuje, aby jste se k němu okamžitě dostavil". Bylo nám jasné že není nadšen naším posledním úspěchem s tajnou chodbou. Balanar jeho přátelské pozvání s radostí přijal…

"Máme tady mapičku pouště", řekl Balanar, když se celý vyjukaný vrátil, "kde se ztratili obchodníci, pak i jejich hledači a nakonec i nějaký šlechtic z Eldoru (kupodivu nás všechny napadl Rubín, pravdu ale neznáme), takže Mormoni mají od markraběte úkol, koně a zásoby, a mají zjistit co se stalo, respektive jsme taková trestná výprava."

Vyrazili jsme tedy do pouště do míst, kde byl na mapce první křížek, hned za branou města navazuji mormonskou zástavu na svoji hůl. Byl to skvělý pocit, jako by mi někdo náhle přidal jistotu a sílu do mých kouzel…

Po cestě jsme si dávali dohromady věštbu, s tou nám ale pomohl nečekaně přímo Rael, ale o tom až za chviličku, dříve než se Rael objevil jsme měli možnost zkoumat vůz obchodníků. Potrhané postraňky svědčili o tom, že se volkové od vozu utrhli, nebo byli nějakou mocnou silou odtrženi, vůz samotný měl na pravém boku ošklivě poškozené bednění, jakoby do něj vrazila nějaká velmi mocná bytost. Jdeme ale pozdě, stopy už tu nejsou žádné, nikde ani mrtvolka, jediné co trošku svědčilo o boji byl nakypřený písek v takovém úzkém koridoru, který začal tak pět sáhů za vozem, prošel pod a vedle vozu, a pak desítku sáhů směrem, kde byl na mapce náš druhý křížek.

Nejprve místo prozkoumával Balanar, aby měl šanci najít nějaký nepatrný zbytek stopy a on na třech místech chvilku krtkoval, na tom třetím nejdéle. Když se pak na mě otočil, přišlo mi, že je Balanar ovíněn, soudě podle rozšířených zorniček a tichého pochichtávání, aby hned poté můj nosík ucítil zvláštní vůni linoucí se z písku. Ne, to nebylo víno, ale nějaký rozlitý lektvar - napadlo mě. Nebo to bylo koření? A proč to působí jen na druidy? Nebo jen na Eldořany?

Každopádně Bali šel po skončení krtkování k vozu, seslal nějaké druidské zaklínadlo a vůz odletěl deset metrů do strany. "Napadli je druidové" oznámil výsledek svého šetření a zvýšené poškození na boku vozu tomu jakž takž odpovídalo. Ale… těch ale je stále nějak moc.  Mezi námi - Druidové na poušti?!?

Zkusil jsem najít hranici toho pásu s omamnou vůní a přišlo mi to divné, byl na můj vkus dost úzký, kdyby někdo chtěl ovlivnit vozky jedoucí pouští, ale dost široký, aby někdo utrácel takové prachy. Nebo je to snad koření co vezli na tom voze a ten písek ho zasypal? Zkusil jsem proto na ten pás vyčarovat ozrimky a nechal je zlehka přehazovat 30 čísel písku do hloubky ve středu pruhu. Nenašel jsem nic.

Někdy v tu dobu Rael od Ofeka zaslechl celé znění naší (společné) věštby, Ofek mu otevřel portál a strčil ho k nám v okamžiku, kdy se nám už už chtělo jet k druhému křížku. Rael vzal zavděk naším zásobovacím koněm a po cestě k druhému místu jsme si sdělovali novinky kolem věštby a co si o tom myslíme. Věštba, tak jak si ji pamatujeme všichni dohromady by tedy měla být kompletní:

Výr svírá drápy netopýra
už zahubí svou kořist brzy
Už rytíř Rael s tlupou lapků
ujíždí k Lemonově tvrzi.
Na vratech pevná petlice
před vraty sličná klíčnice.

Hej, kámo, veď nás do zbrojnice!
Proč tváře máš tak popelavé.
Pod Modřinkovým hradem voda hučí,
z nočních hlubin zločin nevyplave
a nebožtík Pelin už nevstane.
Veď nás vpřed cestu neznáme.

Pod Modřinkovým hradem bílý kámen svítí,
oblaka nebem táhnou tiše.
Pelin, muž jedem otrávený
v hodovní síni plní číše.
A zkrvavěl i luny svit,
když Rael s Lemonem začli pít.

Bez lásky vládnoucí rod bude žít,
a nic už kletbu nevykoupí
dokud se Balanar nezasnoubí,
dokud nerozpadne se na kosti
Lemonův předchůdce věčnosti.

Pod Modřinkovým hradem voda hučí,
nad hradem hvězdy v bujném tanci.
Opilý Rael bratrům velí
"všem v tvrzi hlavy dolů, chlapci"
Raduj se paní rozmilá,
samas nás přeci pustila.

Tvrz hoří, cimbuří se kácí.
Opilý Rael bratrům velí.
"Je čas jet domů, za mnou chlapci."
Nermuť se paní rozmilá
samas nás přeci pustila.
 

Výr svírá drápy netopýra
Už zahubí svou kořist brzy.
Už rytíř Rael s kupou bratrů
dohýřil v přítelově tvrzi.
Proč pláčeš ženo Balanarova?
Samas ho přeci pustila.^[1]

O míli později jsme v místě u druhého křížku, zde leží mrtví trpasličí vojáci se Saxiským znakem a také zde cítíme onu vůni a opět je jen na malém úseku, tentokrát ji vnímám v okruhu pěti sáhů a pak z kruhu vede kousíček "cesty" někam ke třetímu křížku. Vojáci mají hruď rozmačkánu neuvěřitelnou silou. Došlo-li tu k boji, pak musel být velmi náhlý a velmi krátký, jen pár z vojáků mají ruku na povytaženém meči z pochvy, ostatní ani to ne. Lehce zvlněná poušť však i zde stopy smazala. Podle Lemona jsou vojáci postaveni v bojové formaci - vysvětluji si to tím, že v ní šli už od vozu, ale tak nějak pohodově, jakoby se nedomnívali že by je někdo napadl. Podle mě je nenapadl nějaký druid, ale nějaký netvor. Dokázal by tohle trol z místních skal? Balanar se tváří, že by mohlo něco vyjíždět z písku…

V tu chvíli mi přilétavší poštovní holub přerušil myšlenky a já si nemohu nepovšimnout, že je holub poněkud zraněn kouzlem blesk. Zkusmo nastavuji ruku, aby holoubek přistál u mě a já si mohl přečíst zprávu, ale ta je určena zjevně Raelovi. Šel si tu zprávu přečíst dál od nás a vrátil se bledý v obličeji. Já byl bledý taky, když Bali naznačoval, že vůz by mohl odsud letět míli vzduchem - tak hodně na něj působí to koření?!?

Zjevně působí, protože Balanar začal najednou řvát, přitom dělá nějaké kouzlo a před ním se rozestupuje písek a vznikla díra ve tvaru krychle a rozměru o 10 sázích. Není to nějak moc rovnoměrné, Bali písek nedrží na místě, takže se trošku sype, přesto ale můžu já i ďáblík prozkoumat. Jak to kouzlo bylo nečekaně silné může svědčit to, že teď ve dvě hodiny odpoledne nám třem po dobu sesílání naskočila noční zbroj od Pána snů a udržela si asi půlminutku po jeho skončení. Ďáblík to prozkoumal rychle, ale nakypření tak hluboko už nebylo a mana, co tu zbyla po kouzlu dost zkreslovala výsledky zkoumání.

Každopádně jsme ze srandy začali debatovat, co by se stalo, kdyby Balanar toto provedl na moři - co by se stalo s nějakou velkou rybou, která by byla zhruba uprostřed prostoru, který by byl náhle zaplněn vzduchem. [kresba: Elsa]

A opět jsme vyjeli a mohli přemýšlet o věštbě, trošku nám ale motal hlavu Balanar, který udělal nejprve skok přes výkop aby se pak od nás z jeho pohledu začal normálně vzdalovat, ale z našeho utíkal rychleji než gepard. Rychle jsem ho usměrnil jednou súrskou větou, aby zastavil…

Balanar se zastavil a my jej tryskem dojíždíme, neboť je od nás dost daleko, ale za ním se mění podezřele vzhled pouště, jako by pod pískem projížděl nějaký ohromný had. A míří přímo na Baliho, reaguje na Baliho přesuny tak, že míří přímo na něj, ať je kdekoliv. Bali v cestě tohodle hada odhrabal kouzlem malou ale hlubokou díru. A v ní se pak objevil ukrutánsky velký brouk, který by dokázal naráz slupnout celý formanský vůz. Bojujeme s ním o Baliho, který je z nějakého důvodu pro brouka něco jako lucerna pro noční můry… Broučí pot(?) asi obsahuje nějakou substanci, po které druid nebo eldořan (to ještě pořád nevím) je opilý magickou mocí, ale současně je dost hořlavá, Bali si to nedobrovolně zkouší na svých šatech.

Dělá přitom i jednu věc, kterou bych já nedělal - snaží se onu hořící tekutinu olíznout. Mohu konstatovat jedno - právě byl vymyšlen Abshint.

Nakonec našeho broučka dodělal Rael, zkušeně trefil blesky brouka do hlavy tak, že mu odlétla od zbytku těla. Tekutina, kterou po nás střílel teď začala způsobovat, že se tělo začalo prudce rozkládat. Teď se vyplatila má připravenost od doby, kdy jsem nad jednou podezřelou mlžnou tekutinou létal jako přerostlý motýl - vytáhl jsem připravený flakonek a přeopatrně nabral trochu té tekutiny, flakonek jsem pak otřel o písek a dočistil hadříkem. Bude to náš jediný důkaz tvora, když nepočítám kus hlavy, kterou si odebral Rael chvíli po mém odběru.

Po doléčení zranění, pochytání koní popojíždíme na místo označené třetím křížkem. Z Baliho vyprchala ta jeho zvláštní opilost, takže je s ním rozumná řeč. (dopsáno dodatečně do deníku: Jak to, že smrtí brouka ztratil Bali opilost a nadměrné množství many, o které jsem se domníval, že ji má z té vůně v písku?)

Nejprve přemýšlíme nad tím broukem - je to přirozený tvor pouště, nebo ho někdo stvořil či jenom zvětšíl? Kde je ten chlápek, co by to udělal - v Oáze? Pravděpodobně tam zajedeme hned z toho třetího místa. Mě mate to, že jsem na tohodle broučka nenarazil při ostatních pobytech v poušti.

Pak se bavíme o novinkách na Plexisu, Rael se tváří že má víc osobních problémů než aby se staral o Plexiské národní problémy, ale dovedl jsem ho k tomu, že když ho k nám strčil Ofek, tak určitě ví o věštbě. Debata, která následovala byla plodná mimo jiné o náměty, která věta přináleží komu a co znamená který symbol.

Rael se tváří, že by Lemon mohl svojí tvrz získat a pak propít, dle mě by tvrz mohl získat poté, co jeho tatínek bude za dobré pečivo povýšen do šlechtického stavu. Rael také rozvedl možnost, že sličná klíčnice může být dcera levoboček od samotného vévody, či sestra. A když ne vévody, tak jiného šlechtice, který je s námi ve styku. Mě osobně se to nezdá a příčí se mi i jen uvažovat tímto směrem.

Rozpoutala se i neherní debata o tom že kněžna Valerie jde po Lemonovi a že je to genderově převrácená verze reklamy, která běží v TV, kde stařík na svatebním obřadu jásá do kamery "Všichni si mě berou jen pro peníze, jsem půjčka od…"

Nikdy bych neřekl, že přítomnost Raela tak otevírá naše obzory. Pronesl totiž větu, kterou naši debatu kolem věštby otočil zřejmě správným směrem: "Nemá v tom nějakou úlohu Slunečník, Měsíčník a Větrník"? optal se v narážce na Pána Snů, řád Morte Ascendo a skupinu Slunečnáků.

Debata o tom, koho nahradil Lemon u Pána snů se stočila očekávatelným směrem - nahradil mě a já popostoupil na jiné uvolněné místo (ale nově odteď si myslím, že _TA_ náhrada teprve proběhne) a je teoreticky možné že já svůj hrad pravdu nějak získám.

Ostatní krom Raela uvažovali o tom, jestli bude z Raela upír, že by on měl bandu lapků-popeláků a v uvažování se pokračovalo až ke třetímu křížku.

(počet zobrazení příhod ostrova Plexis od 25.12.2006:  )

[1] Nakonec jsme měli velmi přesný stav věštby a mé původní rozdělení na čtyřverší doporučil gamemaster předělat na šestiverší, tak jak to měl on