Haepp Modřinka

Soud nad mocnějšími bytostmi

13. ledna 2009
(hráno 25. května 2009)

Než se rozepíšu o vlastním soudu, musím popsat zbytek noci a naše probuzení. Noc jako taková pro nás všechny s výjimkou Balanara proběhla normálně - po rozdělení hlídek vše běželo hladce a teď ráno dospávají Krahujec se Sarah své pozdně noční hlídky. Ráno se tedy probouzíme všichni kromě těch dvou a vidíme dvě věci - první věc je ta že vypadáme už ne jako desetileté děti nýbrž jako patnáctiletí lidští frackové. Na jednu stranu je to lepší než včera, na stranu druhou si budeme muset počkat ještě dva dny, pokud to půjde tímto tempem…

Druhou z věcí je Balanar. Někdy v noci musel přijít a odložit si tu své fyzické tělo a pak jít za mimořádným úkolem od Pána Snů. Bylo zvláštní že si od okamžiku, kdy za úkolem vykročil, absolutně nic nepamatoval (ani zadání) a navíc naprosto zjevně přetahuje čas, protože už je aspoň hodina po svítání, jinak bych se nevzbudil. A hlavně si nejsem vědom, že bych já vůbec tuhle noc sloužil. Každopádně Balanarův duch  přináší v napřažených rukou dva obláčky, opatrně, jako by nesl vysychající Raisu, je položil do důlků v písku a pak hupsl do svého těla.

Probouzí se nejenom Balanar, ale i ty dva duchoidní obláčky, které pomalu nabírají podobu muže a ženy, přesně tak jak jsme je nakonec nechali kluka malíře namalovat, tedy lidi beze zbraní, měšců a dalších věcí, které by snad šly zneužít jako zbraně. To všechno co se tu dělo a co Balanar vyprávěl o celé noci ve mně vzbudilo takové vzrušení, až jsem málem zapomněl nameditovat. Nečekaný hluk probudil Krahujce, takže soudit začneme v pěti - já, Rael, Lemon, Balanar a Krahujec.

Když byly obě bytosti plně v hmotném těle, zareagovaly tak, že žena se okamžitě pokusila přejít do meditace (a velmi rychle zjistila, že meditovat nemůže) a muž se děsně podivoval, že musí dýchat! Až pak vzali naši přítomnost na zřetel - Krahujec jim nejprve nabídl jídlo a pak pití. Jídlu chlap opět nerozuměl, ale pití si dal (nějaký alkoholický dryák), žena naopak chléb a sýr snědla, byť prý to bylo obé tři dny staré a suché.

Chceme mít jasno v tom kdo je kdo a tak si u chlapa ověřujeme co že teda jako jedl či jak se udržoval při životě (skrytá zkouška na vampirismus), žena prý nejedla celou věčnost a pak se ptáme na jejich jména - žena se představila jako Anastázie a chlap své jméno skrývá, prý používal vícero jmen. Jenže to i Anastázie, jak přiznala mnohem později. Pak se představujeme my - na potřesení rukou reagoval divně chlap - před Raelovo rukou ucukl a já to už ani nezkoušel…

Hodně se ptají všichni ostatní, na mě tak zbývá občas nějaká otázečka a to až po poměrně dlouhé době^[1], takže se chlap začal podivovat, že fakt nejsem němý a Anastazie si v té době už stihla udělat přehled o našich profesích. Tou dobou už taky nemluvila s Krahujcem, který hltá svoji snídani a chlastá u toho, takže dost krká. O Plexisu nám Anastazie řekla přesné souřadnice po námořnicku a dodala že tu nikdy nebyla, chlap oproti tomu tvrdil že s Plexisem obchodoval. Přesně v tuhle chvíli jsem si povšiml, že chlap upravuje své prohlášení podle toho co je našim uším příjemnější (a podle toho co nám řekla Anastázie) - teď naposledy prohlásil že vztah k Plexisu má kladný a přesně to řekla Anastázie. Na tu samou otázku odpovídal před větší chvílí jinak.

Zkusili jsme položit i otázku na téma jak zemřeli a popisujeme jim scénu s pirátem, ala Morte Ascendo. "Konkurence mě nedostala" chytil se hned muž a přistoupil ke mě. Vydržel jsem jeho pohled a muž se mě ptal proč jeho nenávidím. Tou dobou již obě bytosti věděly co jsme zač, proč jsme tu my a proč oni a také proběhla jednokolová hra v kostky mezi mužem a Lemonem. Muž vyhrál hodem na kostkách - pěti kostkama hodil pět šestek a mě začalo svítat. Ten muž bude něco jako ďábel pokušitel a proto nám nechce říct ani jedno ze jmen, které používal. No jo, ale co s Anastázií? Je tu snad jako opak, ale proč dává tak najevo svojí inteligenci a znalosti, až to vypadá jako nadutost? Proč teď vykřikuje, že je soud fraška, že je výsledek předem znám (ale nechce nám výsledek prozradit)? Proč na moje slova o tom, že je to tu magicky chráněno a taky blokováno přes sféry reaguje slovy, že to potvrzuje její slova? Proč muž teď v reakci na tyhle ženina slova říká, že "ten starej nahoře je fakt vtipnej" a nedívá se přitom na sluneční kotouč?

To už ale definitivně sdělujeme bytostem vše co víme o tom, co se právě teď děje jim a co se děje nám. To vyvolalo reakce ženy, která chtěla okamžitě jít za nejvyšším možným velitelem a i chlap se tváří divně. Na mé naznačení, že tu nejsme jako skupina náhodných lidí, ale jako skupinka lidí označených vlaječkou Mormonů, jen pohrdavě zavrčel - "pche, ideály".

Mezi námi začaly kolovat dva papíry - na jednom z nich jsme si zaškrtávali počet hlasů pro "odsouzení" muže - jenž přijal naše navrhované jméno Rumburak - a pro odsouzení ženy. Když tenhle papír přišel ke mě, bylo to nerozhodně a já to nerozlouskl, protože mě v hlavě stále strašila věta: "Vy nebudete soudit, jestli je ten který dobrý nebo zlý, ale to, který z nich je pro Plexis prospěšný". Hm, který z těchle dvou je nám prospěšný - nadutá žena, která se tváří že když vyhraje ona tak možná k prospěchu Plexisu ani nepřispěje, nebo obchodník - pokušitel? Ani jedno řešení mě nepřipadlo správné a vlastně jen to pomyšlení, že muž může být ďábel mě od něj začalo víc odklánět…

Jistý William Boetcker (Reverend) už dávno vyslovil deset rad zdravého rozumu, kterého bych teď potřeboval snad věrtel.
1. Prosperitu nelze založit na bezstarostném zacházení s financemi.
2. Slabí se neposílí oslabením silných.
3. Malí nevyrostou omezováním velkých.
4. Chudým nepomůže zničení bohatých.
5. Mzda pracovníků se nezvýší utlačováním těch, z jejichž peněz je placena.
6. Nedostaneš se z problémů, když utratíš víc, než vyděláš.
7. Spolupráci lidí neposílíš zvyšováním nenávisti.
8. Solidní jistotu nezajistíš vypůjčenými penězi.
9. Charakter a odvaha se neposílí zničením lidské iniciativy a nezávislosti.
10. Lidem nepomůžeš, když za ně budeš dělat to, co by mohli a měli dělat sami.

Hlavně myšlenky 2, 3 a 7 se mi teď v průběhu soudu točí v hlavě. Ono se to nezdá, protože deníček opět píšu se zpožděním (ale tím pádem je případnému čtenáři jasné, že minimálně já soud přežil už před dočtením této kapitoly), tak si úplně přesně nepamatuji pronesená slova a ty teď k dotvoření popisu toho všeho chybí. Je to snad poprvé za dobu mého života, kdy je potřeba hodně velké přesnosti, ale té nejsem zpětně schopen. Musel bych se naučit hodně rychle psát, anebo nastudovat modifikované kouzlo "slavík", kdy by si ptáček zpěváček zapamatoval vše co se proneslo během mnoha hodin a pak mi to zpomaleně večer zopakoval…

Ale což, není potřeba plakat nad tím co jsme dělali nebo nedělali, už se stalo a nedá se odestát. Každopádně po prvním listu přišel ke mě i ten druhý (opisuji jej přesně tak jak ke mě přišel, tedy včetně hrubek) a ten byl o dost zajímavější.

To první psal Krahujec, to poslední já a papír šel ještě mezi Raelem a Lemonem i Balim (je ostuda, že neznám písmo svých přátel a tím pádem nerozlousknu, který nenapsal nic). Každopádně má věta u ženy přišla na tenhle pergamen proto, že se právě "to" zrovna teď před mýma očima událo - kluk nám řekl, že ten správný nebude chtít žít a ten druhý, když zjistí že nemusí vyhrát bude slibovat hory doly a toto vysvětlení jsem musel na pergamen posléze pro ostatní připsat.

Někdy v téhle době už žena s námi ztratila trpělivost a šla zkoumat okolní stopy, protože ji hodně rozčilovalo, když jsme se ptali opakovaně na některé věci ať už úmyslně či neúmyslně a v reakci na naše vyptávání po skutečném jméně Rumburaka řekla Lemonovi doslova: "Pokud si ještě teď nejsi jistý jeho jménem, pak vem meč a spáchej čestné Harakiri". Krahujce nazvala vředem, který je potřeba vymáčknout. Bylo na ní vidět že by to hodně ráda udělala sama, ale že její schopnosti jsou blokované.

Situace se čím dál tím víc blížila frašce, protože ke zpitému Krahujcovi se přidal s pitím Rael. Krahujec si odskočil do křovíčka a tam usnul. Na jednu stranu dobře, protože byl jediný pro odsouzení ženy a tím že od soudu dobrovolně odešel se vzdal svého hlasu, ale i tak si jsem skoro jist, že ještě teď nebudeme jednotni. Zkusmo jsem se súrsky optal "všech" naslouchajících, dvěma obrázky - přeškrtnutým mužem a jásajícím ženou - kterými jsem naznačil jak jsem rozhodnutý já. V odpověď mi přišlo pětisti hlasy pronesená odpověď: "Vše sledujeme se zájmem, ale nesmíme zasahovat. Neptun vás ochraňuj" Slyšel to i Balanar a byl stejně překvapen jako já - máme diváky. Ani jsem to neřekl ostatním - jestli to cítí jako já, že je to celé naše ostuda, fraška a ne soud… to už ať se stydím s tímhle vědomím za tohle všechno sám. Ale odpověď mi Bali dal - i on by byl taky pro chlapa a do pěti minut ho asi sestřelí a bude po soudu.

Tyjo, tak to je tedy rozhodnutý, čímž mě Bali překvapil, ale na druhou stranu má jediný z nás titul a jak správně řekl muž (nebo žena? teď honem nevím) - na jeho hlavu se snese největší díl viny, pokud rozhodne špatně. Hm, špatně - na Baliho hlavu se to podle mě snese jen tehdy, pokud je tenhle soud světský a ani to v podstatě nevíme. Ach jo, začínám chápat rozpoložení ženy i její slova že víme prd…

Protože byl Balanar definitivně rozhodnutý a já taky, začínám obíhat Lemona s Raelem a ptám se jich jak jsou na tom oni. Než jsem ale k Raelovi od Lemona doběhl, provedl Balanar svůj útok proti mužovi. Bylo to zřejmě dost překvapující pro ženu, která na nás před pár chvílemi pěnila kvůli tomu, že dobro prokazujeme zabíjením draků a předpověděla nám, že jednoho z nich dvou zabijeme potajmu zezadu. Každopádně mé blesky už nebyly třeba, muž padl k zemi mrtev. Tohle odpravení nám zjevně prošlo jen proto, že jsme se na mužovi shodli, protože věřím, že když by jeden z nás byl proti, tak by se Baliho kouzlo od muže neškodně odrazilo.

Čas jakoby se zastavil, ale myšlenky mi létají šílenou rychlostí dál a jedna z nich je neúprosná - co bude dál? Dojde na slova ženy, že si vítěz "soudu" bude pamatovat, jak jsme se my "soudci" k vítězovi chovali a pomstí se? Či snad se povznese nad tyto "maličkosti"?

Muž padl na zem a já jej ještě dohlídávám kdyby se snad přeci jen hodlal probrat, zatímco se žena mění ve světelnou bytost s křídly zvící pěti sáhů délky a v této přeměně došla k Lemonovi a položila mu ruce na hlavu. Světelný záblesk projel Lemonem, a zmizel, ani žena už nezáří, ale promlouvá k Lemonovi: "Tvé srdce je ryzí a já již vím, že budeš zdatným nástupcem Pána Snů. Ve vyšších kruzích budiž od této chvíle znám jako Lemon Chrabré srdce! Daruji Ti věčné mládí - ač barbar tak věz, že ode dnešního dne získáváš dar dlouhověkosti, stejně jako jej znají Tví přátelé z řad elfího lidu". Musím uznat, že tohle je hezký dar pro někoho, kdo se o soud zajímal a byl v něm velmi aktivní. Lemon však dostal ještě něco - perlu s jejíž pomocí právě on může jednomu zesnulému příteli vrátit na deset let život. Mnozí z nás zjevně pomyslelo na Balanara, protože se po něm ohlédlo…

Pak se paní obrátila na Krahujce, odkudsi vytáhla pecen chleba a začala mu jej podávat. Ještě než mu začala vysvětlovat o jak mocný dar jde, mi začla právě kvůli daru pro Krahujce být jedna věc jasná - já jako jediný nedostanu nic a jen Hator ví, jestli dostanu i jen prosté "děkuju". Okamžitě jsem se chtěl jít věnovat pohřbívání a tím před ostatními a hlavně před sebou tento fakt maskovat, ale z nějakého důvodu jsem toho nebyl schopen^[2]…

"Máš mnoho špatných vlastností, ale kdo se s cizím při setkání podělí o jídlo a pití, ten nezaslouží trest" začala své povídání ke Krahujci, aby jej po několika větách ukončila: "Budu se modlit, abys na konci života viděl pekárnu, kde se tento chléb pekl a ne místo, kde se pro ní oheň rozdělával"

Paní pak pokračovala  načatým směrem v kruhu v kterém jsme kolem ní seděli (respektive nyní stály) a proto pokročila k Raelovi. Pohled do jeho očí trval o dost déle. "Jíš špatné bobule, víš to? Příliš síly vydáváš na to, abys ze svého srdce vytvořil hroudu ledu. Snažíš se vše podřídit jen rozumu. Už chápu proč si tady. Osud je zřejmě takový cynik jako ty a já. Bytosti jako my však zůstávají samotné, ale to neříkám nic, co už sám nevíš, viď? Svět musí být vyrovnaný, jen tak nezanikne. Povinnost mi velí obdarovat i tebe"

Rael svůj dar obdržel^[3] a paní se otočila na nás zbytkové - tedy na mě a na Balanara. "Svůj dluh splatím. Nyní zaletím na Eldor vrátit život Rubínovi, to je jistě důvod, proč vévoda poslal právě Vás, že?" Vyvalil jsem na ní v údivu oči, protože o tomhle já vůbec nic nevím a podle reakcí ostatních - i právě probuzené Sarah - mohu soudit, že ani oni ne. To už ale zpoza ženy vystoupil náš kluk malíř - má opět oči a další chybějící kusy těla a říká: "Už teď u tebe mohu zůstat mami?". Pak chlapec i žena odlétli pryč a tělo po ďáblovi již bylo také pryč. Tak a tím pádem mám definitivně pryč možnost zeptat se kluka na můj dračí obrázek…

Jedna otázka mi ze soudu stále vrtá hlavou - proč my byli soudci?? Ano, na jednu stranu jsme oproti Anastázii hodně nevzdělaní a na ostrově jsou jistě vzdělanější, ale že by si ti vzdělanější nechtěli pálit prsty a riskovat mstu mocných bytostí ? Anebo právě nás někdo ještě mnohem vyšší "najmenoval"? A když ta msta měla být proti nám - slabým a hloupým - znamená to, že jsme (jediní) pro Plexis postradatelní ? Nebo to fakt bylo kvůli Rubínovi? To se mi ale nezdá pravděpodobné, takže proč ???

(počet zobrazení příhod ostrova Plexis od 25.12.2006:  )

[1] tady se bohužel neblaze projevuje nechuť hráče překřikovat jiné hráče

[2] slova PJ: "Ne, toho teď nejsi schopen"

[3] poznámka hráče: Sorry, ale sám sobě jsem si zakázal účastnit se a popisovat cokoliv, co ubližuje mé duši nebo chcete-li psychice, proto se důsledně vyhýbám hrám, filmům  a všemu dalšímu s vampýrskou tématikou a o totéž ale méně důsledně se snažím kolem (skutečné) nekromancie. Proto tu popis daru pro Raela nebude