Haepp Modřinka

Úkol, který neznáme

10. ledna 2009
(hráno 4. května 2009)

Dnes krátce po poledni má celá naše družina sraz na neobvyklém místě a oficiálně máme v plánu pouze to, že si zvolíme jméno pro naší skupinu a odpřisáhneme věrnost naší standartě, abychom následně pohovořili o tom, co je u každého z nás nového.

Tuším, že Balanar bude posléze vyprávět o své silvestrovské noci, protože jsem druhý den ráno po silvestru pocítil, jako by někdo súrsky říkal "už nebudu nikdy pít", a pokud to nebyl Bali, pak někde poblíž je další člověk ovládající súrštinu. Sám k sobě jsem myslím nemluvil, natolik si dávám na sebe pozor. Přeci jen bych mohl ve stavu přílišné opilosti seslat nějaké zlé kouzlo, možná dokonce náhodně i nějaké hodně špatné, které ani normálně neumím.

Každopádně na srazu u výtoku z Dračí slzy poblíž Cvočkova je nás o něco méně, než kolik se nás vrátilo od drakodlaka, ale je tu i jedna nová tvář, která mi je povědomá, ale kterou si hned neumím zařadit. Každopádně tu se mnou je Roy/Rey, Balanar, Krahujec, Rael a ta dívka, s níž se hned pokouším seznamovat, zatímco ostatní její přítomnost snad ani neregistrují a už se baví o věcech, o nichž by se před cizími lidmi nikdy nebavili.

Dívka se jmenuje Sarah, je oblečena v čemsi, čemuž se říká myslím tóga. Je to kouzelnice, jak jsem poznal podle mazlíka, který se ji usadil na ramenou i podle toho, že si uvědomuji její přítomnost v posledních měsících na univerzitě. Ostatně i ostatní si otázkami na Sarah po mém upozornění na její přítomnost mohli ověřit, že odpovědi kolem Garnacké univerzity má velmi přesné a správné. (Mimochodem, zatím Sarah chodí na přednášky do "trojúhelníku" k Dalimilovi)

Sarah tvrdí, že ji sem dovedl divný pocit a měla tu být přesně v tento den a v tuto hodinu, což mnohým mohlo znít podezřele, zaznamenal jsem dokonce názor že je Sarah špionem Eldoru, ale my starší magici máme už za sebou pár takových pocitů, kterým se nedá říkat "šestý smysl"…

Každopádně se začínáme dohadovat o názvu naší grupy a když už tu Sarah je a tváří se že se chce k nám přidat, tak nám dnes poslouží jako soudce. Každý z nás si měl přinést jeden název a měli jsme se dohodnout na tom nejlepším. To se ukázal jako problém, protože shoda ne a ne přijít a to je nás tu jen pět, ale vždy alespoň dva z nás jsou proti a tak žádný název s drakodlakem neprošel a pak ani "Společenství draků". Už poměrně rozčilen navrhuji, že se budeme jmenovat "Bombóni" a to se už skoro ujmulo.

Musím ale nejprve říct, jak jsem přišel na tenhle název. V průběhu hádek o název naší skupiny jsem si totiž všiml, že Krahujec krouží kolem mě a ze země sbírá bonbony. Je mi to jasné poměrně hned, to se totiž odkudsi vrací vše, co jsem si nastrkal do špatně vykouzlených "brašen". S bonbony a klacíky problém nebyl, ale uvědomuji si i dvě těžké věci, které se mohou vrátit - soudek a kovadlina, takže preventivně všechny upozorňuji, že když náhle křiknu "Zmizte ode mě" že tak mají učinit. A skutečně, do minuty mezi nás spadla ze dvou metrů kovadlina…

Z názvu "bomboni" se po chvilce stali "Mormoni" a v okamžiku, kdy jsem se jako poslední připojil se svým souhlasem s tímto názvem, se od vlajky zablesklo a během mžiku byl tento název vyšit na vlajce. Chytil jsem svoji hůl a splihle visící vlajku roztáhl tak, aby na ní mohl kdokoliv přísahat. Jako první jsem chtěl být já, jenomže jsem až doteď nepřemýšlel, jak svoji přísahu formulovat, takže mě předběhl Rael. Odemlel svoji přísahu tak rychle a stručně, že jsem zachytil až okamžik těsně poté. Rael se maličko vznesl, z vlajky vyjel sršící had a Raela obkroužil, aby pak vjel do Raela. Hned poté přísahám já: "Přísahám věrnost zástavě a všem přátelům pod ní sdruženými". Stalo se mi to samé co Raelovi a až teď si uvědomuji, že se nám oboum stalo ještě něco dalšího - na rukáv se nám vyšila malinká verze naší zástavy. Mezi námi - mohl jsem to říct v podstatě jakkoliv, důležitá je poctivost oné přísahy. To už vím, ale mé výzvědy v Garnacké univerzitě toho víc k vlajce nepřinesly - tohle se na univerzitě neučí, tím se zabývají údajně pouze na Eldoru. Když to řeknu hodně ošklivě - je to prostě kus hadru, očarovaný a zároveň prokletý…

K přísaze se postupně připojují Rey, Krahujec i Bali a jediná Sarah se pro tuto chvíli nepřipojuje, přeci jen jsme se jí nepředvedli v úplně skvělém světle. Osud nám hned poté nastavil další příležitosti. Nejprve Rael z mě neznámého důvodu skočil Balanarovi na záda, tak mi to připadlo. Když pak Rael opustil Balanarovo záda a ten se ohmatal jestli o něco nepřišel došlo k další události - odkudsi ze stromů na nás ze tří směrů letěly tři zapálené šípy, které navíc ještě byly čímsi potřené, jak později zjistil Balanar. Všichni se snažíme uhýbat, ale není pro to tak úplně důvod, všechny tři šípy mířily na Balanara a jeden z nich se zabodl trošku víc než bylo zdrávo.

Balanar to řešil jednoduše, skočil do vody, Rael od nás odběhl k městu, já popoběhl ještě blíž k jezeru a stromům, jediný Krahujec měl dost odvahy zvednout oči do korun stromů ihned, takže jako jediný detailně viděl, že tři havrani z okolních stromů odlétají pryč. Dokonce by byl přísahal na to, že slyšel lupnutí svitku…

Když Balanar vylezl z vody a byl námi ošetřen, nastal čas výzkumů a počítání. Výzkumný jednočlenný tým Rey si vzal vzorek mázu ze šípu, který částečně poleptal dlaň Balanarovo ruky, jíž se ten šíp snažil ještě na suchu vyškubnout. Výsledek byl udivující - cena "jedu" byla 800 zlatých. Jen tenhle útok tedy s připočtením tří svitků proměny v havrana velmi rychle překročila tisícovku zlatých a to nás docela zarazilo - kdo by si mohl dovolit tenhle podivný útok?

Krahujec si vzal za své průzkum okolí a poměrně rychle nás zavolal k vlkovi, který měl smyčku kolem zadních pacek, visel za ni na větvi stromu a měl staženou kůži, o proříznutém hrdlu nemluvě. V mase měl vlk vyříznutý erb patřící Balanarovi. Balanar hned začal tvrdit, že to bude vzkaz od vlkodlaků, aby vrátil pacičku proměňovatelku. Neřekl jsem na to nic nesouhlasného, možné by to bylo, když budeme předpokládat, že vlkodlaci by si mohli sami namíchat onen "jed", protože platit jej mi přišlo od vlkodlaků takové…hm… divné. Zkusmo jsem Balimu naznačil, že by to klidně mohl být i jeho nepřítel medvěd, ale Bali moji myšlenku odmrštil, že prý medvěd slíbil že proti němu už nebude vystupovat. No - mezi námi - být medvědem  tak si zaplatím člověka, který zaplatí jiného člověka a ten si sežene grupu na mstu Balanarovi…

Každopádně ten "Jed" má podle Reye jednu nepříjemnou vlastnost - ten, kdo je jím označen je magicky viditelný vždy a za všech okolností, o čemž nás měla přesvědčit následující příhoda, která se stala hned u toho vlka. Než se k ní dostanu, musím říct jinou důležitou věc. Vlk musel už na stromě viset déle a ten, kdo měl vlka v ukrytého pytli musel na strom vylézt už mnohem dříve před naším příchodem, neboť žádnou stopu jsme nikde nenašli. To bylo závažné - někdo věděl kdy tu budeme.

Kolem vlka se náhle vytvořil kruh magického ohně a kruh uvěznil Balanara s Raelem. Cokoliv nemagického mohlo jít směrem dovnitř, ale nešlo ven. Naopak to fungovalo s magickými věcmi - ty nemohly dovnitř. Krátká sada pokusů odhalila, že je to spolehlivě fungující magická clona, žádným kouzlem se nešlo dostat ven. Oheň hořel asi jen 30 coulů vysokými plameny, ale vytvářel stěnu vysokou až do nebes. Zkusil jsem ji Zlomkou odstranit, ale nešlo to.

Hezkou chvíli se zkoušelo kde co, ale nic nefungovalo, kupodivu se nikdo ani poblíž neukázal, že by se šel Balanarovi a nám vysmát. Dráždilo mě to docela dost, ale pak mi blikl v hlavě geniální nápad. Vyčaroval jsem ozrimka a zadal mu úkol - podhrabej se čtvrt metru dovnitř kruhu. Skřítek se prohrabal a Balanar na mé přání zkusil ruku prostrčit skrz. To se sice nepovedlo úplně, protože skřítek nemohl díky kořenům stromů kopat tunel úplně rovně, ale Balanarovo ruka prošla o hezký kus pod  magickým ohněm. Tím pádem Balanar hned věděl co má dělat. Požádal okolní horninu, aby na chvíli ustoupila a vytvořila široký tunel. Oba dva uvěznění jím prolezli, a jakmile byli z kruhu venku, ten pohasl. Rey se hned vrhl na průzkum a po chvíli prohlásil, že zde bylo utraceno dalších víc jak 100 zlatých. To už mě lehce mrazí, nemám připočíst ke trojici Vlkodlaci-Slunečňáci-Medvěd také Komodorského markraběte, který by ještě stále mohl mít na nás zlost?

Dělo se toho ještě víc - Rael z ničeho nic začal mluvit něco o Gryfech, že jim Balanar mohl něco provést, já přesně v té chvíli pocítil silný závan magie směřující právě k Raelovi (telepatický vzkaz?), na Baliho pak směřovali vybuchující svitky, které jsem já a Rael sestřelovali blesky, takže vybuchovaly daleko od Balanara a od nás (Rael tenhle dobrý nápad měl o sekundu dřív než já a zkusil to zeleným bleskem, já to testnul modrým). Každopádně jsme jeden svitek nestihli a ten narazil do Balanarovo pravé ruky, takže jsme pochopili, že měl Rey s tím označovacím jedem pravdu.

Okamžitě začínáme mířit do Hatoru s tím, že alchymista v Hatoru nebo lépe nějaký alchymista na Eldoru nám pomůže. Eldorský bude lepší v tom, že bude mít větší znalosti, ale též se můžeme optat vévodské rodiny, jestli už se nevyskytl další úkol pro nás. Abychom tu cestu měli zpříjemněnou, hodil na nás někdo z velikánské výšky vlčí kůži opět s vyřezaným Balanarovo erbem…

Loď z Eldoru na Hator měla přijet až za dvě hodiny a tak směřujeme do hospody na odpočinek, přičemž někteří z nás si ještě chtějí něco malinko zařídit a na chvilku se od nás oddělují a pak přicházejí, proto usazujeme Balanara ke stolu krytého ze dvou stran stěnami. Krahujec, jenž byl na jedné ze zmiňovaných pochůzek přišel docela polekán, protože se prý o něj na tržišti někdo opřel s jehlovou dýkou v ruce a zavrněl mu do ucha: "Je to tak snadné". Pak prý dotyčný zase zmizel.

Nevím, jestli to byla poslední kapka pro Sarah, která se rozhodla že i ona bude přísahat věrnost naší skupině. Volím pro jistotu salonek, přeci jen doprovodné efekty po přísaze by mohly vyvolat pozdvižení, zvlášť když ony efekty vypadají jako kouzlení. Můj předpoklad se splnil hned dvojnásobně, neboť ihned po přísaze na mě Sarah promluvila hlasem Eldorského vévody a naznačila nám všem, že náš nový úkol začíná kdesi mezi severní a západní pouští.

Ve stejnou chvíli Balanar zjistil, že mu po noze leze velký pavouk - tarantule. V úleku Balanar zapomněl, že si může se zvířaty promluvit a pokusil se tarantuli setřást, ale ta jej bodla svým jedovým trnem. Krahujec jej okamžitě hází na záda a s křikem "alchymistáááááá kde sídlí alchymista!!" mizí i s Balanarem v dáli.

12. ledna 2009
(hráno 11. května 2009)

Uplynuly dva dny, v nichž jsme se koňmo a dostavníky přesouvali do města Evelinu. Shrnu-li vše důležité od otravy Balanara tarantulým jedem, pak musím jako první říct, že na nás nešel další útok od jedu z tarantule. Alchymista, ke kterému jsme Balanara dostali měl protijedy na kdeco a dokonce si i pamatoval, že před týdnem komusi prodával onen prášek způsobující magickou stěnu.

V Evelinu se moc nezdržujeme, drobné nákupy zásob a odložení koní ve stáji s předplacením ustájení na deset dnů dopředu zabrali stěží jen hodinku. Krahujec v té době dokonce stihl domluvit vyplutí místního rybářského jednostěžníku spolu s jedním námořníkem. S tím máme domluvené, že na nás bude případně čekat dva dny blízko místa, kde nás vysadí. Muž si sebou naložil zásoby a rybářské pruty…

Jízda byla poklidná, v půli dokonce přinesl rybář pro Sarah polévku, ale na severozápadní obloze začala hrozit temná mračna deštěm a bouřkou. Už v okamžiku, kdy námořník zakotvil jednostěžník jsme měli při přestupu na pramičku všichni poznat, že se bouře blíží, vítr už začal slušně čeřit mořskou hladinu a ve vzduchu je cítit vlhkost. Spěcháme…

Žel, ani kdybychom letěli s větrem o závod, nepovede se nám zachránit nic z toho, co bychom zachránit měli. Po přechodu krátkého písčitého úseku se dostáváme k lesu, před nímž stojí převrácený vůz, doutnající zbytky pergamenů v ohništi, leží podříznutý strážce a jeho rovněž podříznutý kůň. Je tu jeden živý a je to náš kluk malíř, zle zřízený - vyříznutý jazyk, uříznuté uši, další řezná zranění po těle. Krev ještě pomalu vytéká, což značí, že útočníci nebudou daleko…

Každopádně rozdělení úloh bylo bezeslovné - Balanar se vrhl ke klukovi a začíná ho léčit, Krahujec vyběhl k lesu spolu s mým ďáblíkem na průzkum blízkého okolí, já se vrhl k ohništi a pokusil se zachránit všechny ještě trochu čitelné části. Ostatní reagovali o trošku pomaleji, takže vlastně nevím co dělali, ale někdo šel zkoumat truhlici s uraženým zámkem a pak kromě hlídání ještě mohli sledovat podivné stopy jak po boji, tak i po tom voze. Vůz totiž nemohl přijet odnikud, tak byl těžký a široký - les ani poušť nepřipadala v úvahu. Vyložení z lodi by možné sice bylo, ale stopy kočáru tomu neodpovídaly. Jakoby přijel z portálu a popojel jen tři sáhy …

Má práce byla neradostná, jen tři kousky pergamenu nebo pergamenů byly trošku čitelné. První obsahoval vévodský znak, další dva pak text.

Z rozkazu………………. Je velice naléhavé získat……… neboť strážce, jenž není z toho světa a mohl by………..

….. je natolik tajné, že jej nehodláme svěřovat pergamenu…. posel………….

No panečku, hned jsme měli velký problém - je-li posel onen strážný, tak máme problém, protože je mrtvý a jeho duši už získalo bratrstvo Pravého Poledne, protože ji tu nikde nevidím a jediný přeživší je momentálně hluchý, slepý, němý a v šoku. Samozřejmě bychom mohli poslat Balanara jako rychlého posla na Eldor, ale to si schováváme až jako poslední možnost.

Balanar klukovi zastavil krvácení (přišlo mi že jej léčil poměrně laxněji než léčívá nás - že by následek přísahy na zástavu?) , Sarah se jej pokoušela něžnými doteky uklidňovat a oboum to šlo docela těžce, neboť kluk se s každým dotykem stáčel do obranného klubíčka. Hned jak mi Balanar súrsky připomněl bábelku, došlo mi co musíme udělat, či co musím udělat já - zkusit seslat bábelku na kluka. Tím pádem on bude rozumět mě a Balanarovi, a on nám bude odpovídat ANO / NE pomocí rukou. Kouzlo se mi povedlo a kluk sebou cukl, ale kouzlo přijal.

Kouzlo sice přijal ale domluva je obtížná - kluk není moc ochotný nějak reagovat a to jsem se mu jednak představil a pak poslal i jeho obrázek, který nakreslil pro mě. Musel jsem si ten obrázek najít u sebe v brašně a prohlédnout si ho, abych ho súrsky dokázal "říct" klukovi. Mezitím se vrátil Krahujec a sdělil nám, že v lese je zbytek po stejném magickém kruhu v jakém byl uvězněn Bali s Raelem.

Musím říct, že po obrázku draka začal kluk reagovat o dost ochotněji, ale začal reagovat i někdo další, neboť jak mě, tak Balanarovi začali chodit súrské obrázky. Jako první se nám vrátil zpět obrázek draka, posléze obrázek strážce, který padá podříznut na zem velmi rychlou rukou, obrázek vzplanutí ohně. Pak začal být vzkaz poněkud kryptický, neboť další obrázek byl symbol "boje", další byl symbol pro "nebezpečí" a pak symbol, který bych popsal "bojovník s napnutým lukem". Úplně poslední symbol byl "vydatný vítr". Pak bylo ticho a na mou představovací výzvu "Já Modřinka a vy ?" mi bylo odpovědí "súrské ticho"

V okolí se toho už dělo víc a bylo to čím dál hlasitější. Do zvuků přicházející bouře se začalo ozývat chrčivé krákání krkavců připomínající děsivý smích, byl slyšet dusot koní a vzadu na pozadí přicházející bouře začala připlouvat loď s červenými plachtami, velmi pravděpodobně loď pirátská, která plula k ostrovu velmi rychle. To už se blesky začínají přibližovat k nám a jakoby se na nás zacilovaly. Co z toho je iluze a co skutečnost?

Podle reakce našeho námořníka, který skočil do pramičky a vší silou plul nám jsme mohli usoudit, že piráti budou skuteční a to ostatní ne, proto neviditelný vzlétám vstříc pirátské lodi. Jenže létání v dešti hnaného vichrem je téměř nemožné …

Pirátská loď to doslova narvala do písečného břehu a z ní vystoupil pouze jeden muž - kormidelník vypadající jako nazgůl^[1]. Já se mezitím pokoušel proniknout na loď, ale čím dál tím více jsem měl velmi ošklivý pocit, jako by se vazal Snové říše pokoušel dostávat někam, kam nesmí a Sluneční říše to v našem případě není. Ostatně teď, v pozdním lednovém podvečeru pomalu nastává náš čas, takže huš huš kšá kšá, teď lovíme my!

Postava ke zbytku družiny došla, zrušila hluk bouře v našem blízkém okolí a prostým pokynutím k sobě začala přivolávat kluka. "Héj, toho jsme si našli my!" křičím naštvaně a pokouším se přejít do své noční podoby. Nic. Ten zmetek je zjevně od Morte Ascenda a blokuje mi mé schopnosti, což mi dosvědčil i jeho první proslov, který jakoby vyslovoval vichr: "Nikdo ze smrtelníků ho nemůže zahubit, jen já".  Balanar zkoušel také přejít do své noční podoby a také on neuspěl. Něco vzteky řekl nazgůlovi a ten mu sdělil, že je na jeho seznamu hned po klukovi. Tohle sdělení začínám brát okamžitě velmi vážně, už jenom proto, co se nám dělo před dvěma dny. Pokud by se to opakovalo a někdo udělal drobnou chybku….

Do našeho rozhovoru, který bych přirovnal k hovoru disputace myší k hladovému kocourovi, se začali míchat další tvorové. Z lesa vyběhl grizzly a postavil se před nazgůla a začal mu naznačovat, že se bude prát. Z vody se ozvalo řehtání koní a postupně jeden po druhém začali vyjíždět létající koně složení z vody a na nich jezdci. Okamžitě v súrštině vysílám tři obrázky - koně dupající po naší družině, symbol volby a koně dupající po nazgůlovi. Opět bez odpovědi, ale vím, že je někdo na příjmu (a Balanar to není). Balanar to už nevydržel a vyslal první šíp do nazgůla. Šíp v nazgůlovi zůstal a jakoby všem dodal odvahu - letci na vodních pegasech zahájili palbu z luků, kouzelníci v naší družině spolu se mnou pálí své nejmocnější blesky či blesky na které se cítí (= já)

Nazgůl je jednoznačně zraňován, ale jeho přivolávací kouzlo bohužel konečně zapůsobilo na kluka tak, že se Sarah vytrhnul a dotkl se nazgůlovo ruky. Kluk zmizel z viditelného světa a jen já a Bali sledujeme, že kluk zamířil ke dveřím k síním Morte Ascenda.

Střelba na nazgůla ale pokračovala a nezuřivěji asi střílel Balanar, protože nazgůl náhle zařval: "Já můžu čekat věčně!". Pak pozpátku odletěl na loď, ta navzdory větru vycouvala a odplula pryč. Bouře se stala náhle přirozenou, jezdci na pegasech zapluli zpět do moře a z pegasů se stala mořská pěna. Grizzly, u kterého bych přísahal, že před chvílí na nazgůla řekl "Ó jak tě nenávidím", teď klesl na všechny čtyři a odběhl v dál…

Už už se zdálo, že je vše v aspoň relativním pořádku, ale v tom Bali obdržel šeptaný súrský vzkaz, který byl poněkud děsivý. Vím to, Bali mi ho pak poslal taky. Kdesi na hřbitově byl vytesaný pomník, na pomníku velké kamenné křeslo s Baliho erbem a na něm seděl samotný Balanar(?) v podobě kostlivce.

Snažíme se najít, jak doufáme přeživšího, námořníka, který před mnoha chvílemi přistál na břehu a kolem nás proběhl do hloubi lesa a skutečně ho nalézáme, polekaného z mrtvoly koně a strážce. Když se vzpamatoval a shlédl mé obvyklé pohřbívací představení se třemi ozrimky, oznámil nám, že také umí čarovat. Pohodil před sebe rybí kůstky a pronesl cosi, co bych mohl považovat za zaříkadlo a pak nám ženským hlasem(!) začal popisovat v obrazech to, co se dělo tu. Začal velkým zablesknutím, po kterém se tu objevil vůz s mužem a strážným. Strážný založil oheň, neboť se ochladilo a přišel silný vítr. A pak - svist od meče a kůň padl, voják vstal a chtěl bojovat, ale nestihl tasit meč, dalších několik svistů meče ukončilo život jeho, aby se o totéž pokusil neznámý zloun u kluka. Ten však přežil, neboť měl na sobě mocné kouzlo Poselství a to by jej drželo při životě tak dlouho, dokud by poselství nevyřídil - ani smrt ho od tohoto úkolu nemohla oddělit.

Nikdo nám to neřekl, ale mnohým z nás došlo, že jsme mu neřekli správné slovo - heslo… a až teď večer, kdy jsem se chystal psát do deníčku o tomto dni mi to trklo - nebylo náhodou ono heslo "Mormoni", tedy název naší skupiny???

Rael se pak v ústraní pokoušel udělat svůj rituál s kůžičkou a já, vědouc jak by reagovaly mé boty a jak bych reagoval já, se raději vzdálil dostatečně daleko, abych pak jen z dálky slyšel vzdalující se řev Raela. Na jeho místě nacházíme pouze malý otevřený portál a Krahujec s Sarah do něj vskočili dobrovolně. To já s Balanarem se kratičkou chvilku dohadujeme, přeci jen máme povinnosti k Pánovi snů, které jsme už jednou porušili a bůhví kam tenhle portál vede. Jenže je tu naše přísaha k Mormonům a kdoví co se tam na druhé straně s našimi přáteli děje.

Po proskočení portálem zjišťujeme dvě nemilé věci. Je nám všem kolem deseti lidských let a já s Balanarem nemáme v očích srpek měsíce a tím pádem ani své noční schopnosti. A že by se teď hodily, protože je noc a jsme na hřbitově, který podle stavu náhrobků není používán více jak sto let a je to určitě proto, že je to tu samý nemrtvý, jak signalizují mé boty. Jsou mi velké, stejně jako mé šaty, takže než se kamkoliv vydáme, musím si šaty pokrátit za pomocí opasku a boty stáhnout tkanicemi a ty omotat kolem nohy. Na útěk to nebude, ale bosky tu chodit nehodlám…

Hroby po okrajích hřbitova jsou staré a nápisy nečitelné, jak zjišťujeme průzkumem, jen ten jeden jediný hrob uprostřed má zvláštní hrobku blokovanou kamenným trůnem, který s Balim už známe ze súrské komunikace. Ano, je tam Baliho erb i jeho socha v podobě starého muže.

Kdo by se nechtěl podívat do vlastní hrobky, kterou v reálu ještě nepostavil, zvlášť když to vypadá, že cesta hrobem bude i jedinou cestou ven ze hřbitova. Spolu s Balanarem chceme odstranit trůn z cesty ke dveřím hrobky, jenže se stalo něco nepříjemného. Má dětská ruka se dotkla studeného kamene, ale Baliho ruka projela skrz a prudce zestárla. Okamžitě Balanara nahradili ostatní a společnými dospělými(!!) silami odstrkáváme trůn na stranu.

Po silném záblesku jsme náhle na jiném hřbitově, který je stejně zanedbán jako ten minulý. Tenhle je ale jiný v tom, že uprostřed je nejhonostnější hrobka s fontánkami a napodobeninou drahých kamenů. A Krahujcovo sochou. "Malíři!!!" zaječel Rael v domnění že tu potká toho kluka a že jsme kdesi v místech sídla Morte Ascenda. Odpovědí mu bylo ticho a mihotavé světlo jdoucí z mých bot. Jenže - jakoby ty hřbitovy stavěl náš kluk-malíř, protože mi na první pohled přišlo, že obě hrobky, které jsme doposud potkali mohli vykreslovat to, o co se mí přátelé ve skrytu své duše snaží…

Každopádně Krahujec provedl test se svým vyrvaným pramínkem vlasů - při dotyku s hrobkou se okamžitě změnili prach, takže pokus o znesvěcení hrobu děláme opět my ostatní. Opět záblesk a opět další hřbitov. A já na první pohled vím, kdo bude teď na paškálu - já.

Ve středu hřbitova je totiž cosi jako hájek a když jdeme blíž, vidím i bílý kámen. Tajně jsem čekal něco víc a současně se bál čehokoliv, co by mohlo přijít, ale uprostřed hájku jsou jen dva obyčejné hroby a má socha. Ani nemusím číst jméno na druhém náhrobku, když se mě Krahujec ptá, co je na něm napsáno. "Shelina Marlson" říkám rozněžněle mým dětským hláskem. Zní to divně, když už jsem byl stovku let zvyklý na svůj dospělácký elfí hlas. Na tom prvním hrobu je samozřejmě mé jméno i s přídomkem…

Ani nevím a ani nechci vědět jak a kdo provedl manipulaci na mém hrobě že jsme se se posunuli na další hřbitov. Vím jen, že jsem kohosi slovně odehnal od Shelinina hrobu. Pokud to co jsem viděl byla budoucí skutečnost, pak budu pohřben podle tradice Modřinků a na Západ se mi bude odcházet v klidu a míru. Je to zvláštní, ale tahle neověřitelná myšlenka mi dodala trochu sil do chuti žít…

Další hrobka byla Sarah a její socha představovala moudrou elfí ženu s kocourem v ruce, korunkou na hlavě (což je symbol vědění!!!) a velkou knihovnou v pozadí. Manipulace na jejím hrobě nás vrátila na pobřeží a mě vyvstanula otázka - jaktože jsme neviděli Raelovo hrobku???

Rybář tu stále byl, prý jsme byli pryč jen mžik a projevil přání také omládnout. Rael ho tam pustil výměnou za věštecké kůstky a i rybář se posléze objevil u nás a taky mladý. Prý ho nějaký starý elfoun s Raelovo hlasem vykopl, že tu nemá co dělat. S Balanarem se znovu prozkoumáváme - měsíček s hvězdičkou je zpět, byť naše těla stále vypadají na deset let. Nenápadně zkouším na sobě tep a i ten je, ostatně ten byl i na těch hřbitovech.

Zkusili jsme s Balanarem převlečení do našeho nočního hávu a to se povedlo - přeci jen se už kvapem blíží noc, ale vypadalo to fakt divně. Malý kluk v malé rytířské zbroji a malý kněz, za jehož zády svítí uklidňující světlo, které přeneslo ohromnou chuť vyzpovídat se na omládlého rybáře - řekl nám, že ten elfí hlas mluvil taky o vynalezení nesmrtelnosti…

Rael, kterého sem chvilku nehlídal, se pokusil použít věstecké kostičky, jenže se stalo to, co předvídal. Vyptávat se vícekrát denně světa mrtvých na minulost je problém. Teď Raela posedla doslova zuřivost, až se mu v očích rozsvěcovala známá červená světélka. Bylo vidět, že s tím Rael bojuje a snaží se uklidnit a sáhnout pro svůj lektvar od Ofeka. Mohlo se mu to povést - kdyby se Krahujec nepokusil zabránit Raelovi v jeho vypití. Tak mi to alespoň přišlo z toho co jsem viděl. O milisekundu poté už jenom vidím, jak Rael svůj vztek (logicky) nezvládl a švihl po Krahujcovi černým bleskem, což Krahujce odhodilo a naštěstí nezabilo. Následoval další záblesk, který Raelovi smazal z rukávu znak Mormonů a nezřetelně jej zpomalil při fyzických pokusech napadnout Krahujce znovu, ale to už náhle vztek z Raela vyprchal sám, jakoby ho ten útok uklidnil.

A my budeme mít co řešit - úkol jenž nám byl dán neznáme, máme těla dětí, zástava označila Raela za zrádce na členu družiny…

12. ledna 2009, začínající noc
(hráno 18. května 2009)

Byl to velký problém a do toho přišel ještě jeden - noční. Bali ho začal řešit sám - vstoupil na oblohu a byl ten tam. Já zůstal u ostatních a preventivně si nechávám svoji noční zbroj, co kdyby něco. Nevím, co pak bude Balanar po splnění úkolu řešit, ale věřím, že se pokusí něco zjistit o našem omládnutí…

Než Balanar odešel, pomohl trochu Krahujcovi, k němuž se posléze vrhám já i Rael a jako dvouhlavá saň chceme znát jednu věc - proč se vrhal po Raelovi? Já osobně si teprve teď všiml, že se po Raelovi vrhal s jehlovou dýkou v ruce, což mě nepěkně překvapilo. Nepěkně překvapen byl i Krahujec, protože výslech od dvou naštvaných kouzelníků mohl končit jakkoliv.

Každopádně se zničehož nic objevil medvěd Grizzly před Krahujcem a vrhá na na Raela, od pohledu mi přišlo, že je to ten samý který nám pomáhal před chvílí. Je mi úplně jedno, jestli je nebo není Rael členem Mormonů a vrhám se do víru boje …

Medvěd po chvilce zmizel a místo něj ležel na zemi naprasklý medvědí zub. Ten sebral Lemon v dospělém těle a nás desetiletá mrňata nepoznal. Sice mu bylo divné, že tu běháme v oblecích jeho přátel, ale nějak moc to neřešil protože se tu zničehož nic objevil divoký pes a zaútočil na Krahujce. Takže další boj…

Boj s Dingem mě připravil o poslední částečku many, ale po meči jsem již sahat nemusel, neboť pes náhle vybuchl tak blízko Krahujce, že jeho šat začal hořet. Než však oheň stihl začít ubližovat, Lemon malého desetiletého Krahujce zalehl a plameny pak zadusil.

Než pak mohl říct Lemon něco ošklivého (stačilo že nám řekl něco o tom, že by ho zajímalo, kde jsme ty šaty vzali) jsem mu rychle představil Sarah a protože jsem to provedl po svém způsobu, pochopil Lemon co se asi stalo. V jednu chvíli vyjádřil názor že by se taky šel podívat na hroby, ale to jsme mu zatrhli, tedy hlavně Sarah, která mu oznámila, že bez něj si už v hospodě nedáme ani nocleh, natožpak pivo. Lemon pak potvrdil svoji trvající ochotu přísahat, což jsme mu ihned umožnili.

Díky tomu mohla znovu propuknout hádka Mormonů v plné síle a trvala dobře patnáct minut. Není potřeba popisovat co vše zaznělo, až na dvě věci. První z nich pronesl Krahujec. Prý: "Za dva dny to omládnutí pomine". Tím sice oddálil své sdělení o tom, proč vyběhl medvěd na Raela - prý proto, že má na hrudi náhrdelník kde jsou stejné zuby a z nich vyběhne medvěd vždy, když je Krahujec ohrožen na životě (čímž bylo jasné že na Raela zaútočil bezdůvodně). Krahujec naopak ječel, že na něj Rael poslal psa Dinga. To Raela dožralo tak hodně, že proklel Krahujce…

To už jsem se chystal zasáhnout se svojí noční schopností uklidnění, kterou ale ještě neumím tak dobře ovládat jako svého času Mrakoplaš, takže když se mi to povedlo, tak zrovna utichala poslední slova kletby. Staly se tři věci naráz - za mými zády blikla záře vycházející z mého nočního hávu, což všem vzalo chuť se dál hádat. Pak Raelovi naskočil na rukáv zpět znak Mormonů a Krahujcovo obličej se začal lehce měnit - objevují se v něm lehce zvířecí rysy - vousky, stíny a tak… Ale to je podle Krahujce normální…

Teprve teď se začalo rozumně uvažovat co budeme dělat dál, byť pes Dingo zůstal pro tuto chvíli nevysvětlen. Balanar je bohužel nedosažitelný a tak zřejmě nemáme rychlou šanci se dozvědět co to vlastně máme za tajný úkol, to jedině že bychom přistoupili na Raelovo návrh k provedení vyšší nekromancie.

Sarah se rozhodla, že použije věštecké kostečky hned a mrskla jimi o zem. Kolem nás utichly okolní zvuky a z dálky díky tomu mohl zaznít zvuk odcházející bouře. Opět se ozval dusot tisíců kopyt, ale tentokrát jen jeden z nich vylétl ven i s jezdcem. Jezdec posléze dojel k nám, seskočil z něj a pronikl do těla Sarah, takže ta k nám promlouvala po následujících několik minut hlasem svým a hlasem kluka malíře.

Malíř prohlásil, že nás již delší dobu sledoval a sdělil nám, snad pro větší uklidnění situace, že pes Dingo byl vyčarován ze svitku… aby pak řekl to nejdůležitější - mimo tento svět jsou dvě mocné bytosti, z nichž jedna chtěla Plexisu pomoci a druhá uškodit a my máme určit, který z nich je který.

Takhle by byl úkol poměrně jednoduchý, jenže má mnohá ale. Abychom je mohli soudit, musí být vyvoláni do tohoto světa a budou povoláni do těl, která jim vybereme my a ve kterých nebudou mít svou moc plně pod kontrolou. To se jim asi nějak moc líbit nebude a když se ti dva potkají a poznají tak by se mohli rozsoudit sami. Tím by nám sice ušetřili práci, protože toho "špatného" musíme do deseti dnů popravit, jenže pokud by vyhrál ten špatný, tak už bude mít svou moc, tak s ním už nic nezmůžeme.

Kluk vyprávěl dál a dál a řekl cosi, co jsem pochopil následovně. Ani jednomu se nebude chtít žít v přisouzeném těle, ale ten špatný před svou případnou smrtí bude slibovat hory doly, aby zde na tomto světě zůstal. Zasnil jsem se a viděl sám sebe, kterak říkám těm dvoum: "Tak, teď vás naráz setneme" a ten špatný začne slibovat to, po čem toužíme, takže během minuty bude soud u konce…

Když jsem se probral ze zamyšlení, zuřila už hádka o tom, jaká vybereme těla pro ty dvě bytosti a v družince zaznívalo, že by to měl být muž a žena, což jsem okamžitě zavrhl s tím, že ženy bývají souzeny shovívavěji než muži. Vybrány tedy byly dvě podoby mužů a na klukovi je, aby je nakreslil jako nejobyčejnější farmáře, tím zabráníme tomu, aby zneužívali speciálních vlastností daných těl. Kluk se sice tvářil, že by je mohl oba nakreslit třeba jako dvě blechy či jiná zviřátka, ale jak bychom se s nimi domlouvali…

Bavíme se s klukem dál o oněch bytostech a kluk nám odmítl říct cokoliv bližšího, jen naznačil, že zde není řeči o tom, který z nich je dobrý a který zlý, ale o to, kdo je Plexisu prospěšný. Zdejší místo je (momentálně???) chráněno proti všem možnostem vyzvídání i proti vyzvídání ze sfér.

Zatímco kluk kreslil, chodím od moře k lesu a zpět a vyhlížím, odkud se ty dvě bytosti vynoří, takže jsem jejich obraz neviděl. Pokud jej neviděli ostatní tak už máme smůlu, protože kluk pergamen s kresbou sbalil, vyhodil do vzduchu a pak vyskočil z těla Sarah. Než kdokoliv cokoliv řekl, pergamen chňapl a na pegasovi dovezl do moře, kde kluk zmizel a pegas se rozpustil do mořské pěny…

Bytosti se neobjevují a tak máme o další problém navíc k našim dětským tělům. Už vidím, jak vejdeme do města, kde budou ony bytosti a řekneme jim, že jsme jejich soudci. Sice se teď Rael pomocí metamorfózy proměnil z desetiletého na dospělého Raela, což je zajímavé nouzové řešení, ale… Raději jdu spát (na spánek se převlékám z noční zbroje), abych na tyhle chmurné myšlenky zapomněl nebo je alespoň nemusel řešit…

(počet zobrazení příhod ostrova Plexis od 25.12.2006:  )

[1] nazgůl, nebo chcete-li mozkomor