Haepp Modřinka z Bílého Kamene

Za drakodlakem na další ostrov

17. srpna 2008 ráno
(hráno 26.ledna 2008)

Námaha po tom všem mě docela zmohla a já si na chvilku klimbnul. Nemohla to být příliš velká chvíle, protože jsem se necítil příliš občerstven spánkem a na nějakou meditaci to nebylo. Každopádně mě probral zvuk boje, který se nesl z trůnní místnosti a uvědomuji si, že jsem o moment dřív musel slyšet nějaké zahřmění, možná od výbuchu…

Situaci jsem pochopil rychle - slunečňačka Lear byla v loveckém tranzu rozplácnutá na nádvoří a šla z ní velká horkost (já v tranzu mám na sobě jinovatku) a lovená byla Julie, která v nějakém pominutí mysli šla do trůnního sálu a pokusila se vyhodit do povětří buď trůn nebo mapu, což se jí žel vůbec nepovedlo. Ani trůn ani mapa na sobě neměly ani škrábnutí, zato Julie na nás koukala rozprsknutá ze všech koutů - respektive její tělo…

Duch Julie srdnatě bojoval s mečem v ruce s duchoidní Lear, zatímco ostatní dobojovávali boj s drakodlakem. Ten padl mrtev na zem, aby se proměnil v Draga - nebo v jeho dvojče, protože i na tu dálku vidím, že jiný Drago stále stojí dole na pláži. Boj skončil a já nenápadně všem lehce připomněl jednu z básní, která rozpolcení Draga připouští, ale asi to není "úkol této minuty", protože se všichni hrnou do pracovny drakodlaka, aby našli drakodlaka pravého.

Každopádně když do pracovny vcházím já, leží omdlelá Anna přes pracovní stůl, Lemon i Krahujec odbíhají ven řkouc, že se potřebují nadechnout čerstvého vzduchu (který tu ale v místnosti je, takže ne zcela chápu proč takhle vyvádějí), každopádně chceme prozkoumat šuplík pracovního stolu. Dotkl jsem se ho já a zhroutil se mrtev k zemi…

Byla to totiž magická past, která odolnějším způsobovala nevolnosti a nám, kouzelnickým "slabochům", ubližovala o dost víc. Má duše si to ťapkala k půlnoční bráně, kde už na mě čekal Mrakoplaš a za mnou se hnala Lear s ulovenou Julií, která i mě chtěla ulovit pro věčný život v Pravém Poledni. Chuděrce Lear nikdo neřekl, že tohle by se jí nepovedlo… Možná lov by jí i prošel, ale můj průchod skrz bránu už ne, ale pokusy v tomhle směru dobrovolně konat nehodlám a s Lear už teprve ne.

Každopádně až k Půlnoční bráně jsem nedošel (a Lear znechuceně odešla odevzdat Juliinu duši), neboť se Balanarovi povedlo mě oživit (a vrátit duši do těla) a docela se čertil, protože ani on nemá čerstvě nameditováno a prolil mým tělem dost magů.

Z dálky sleduji otevření šuplete tím způsobem, že za pomoci prkna z poličky a malého štokrdlete vyrobil Krahujec páku a stůl přizvedl z jedné strany tak, že šuplík sám vyjel o odhalil cosi jako dvěsta pergamenů svázaných v kůži. Byl to deník drakodlaka s nápisem "Výzkum", takže se Rael a Krahujec střídají ve čtení zajímavých pasáží.

Drakodlak se nejprve cvičil v ovládání lidí a až pak přešel na draky neinteligentní, později přidal i inteligentní draky, ti však již vědí že po nich pase, takže se brání. Zlaté draky prý zatím neovládá. V knize je i povídání o Dragovi a vychází najevo, že on a Drago mají společné předky. Každopádně si jeho i Lear chtěl převést na svůj "náhradní ostrov" jenže… Aby Drago cosi přežil, musel se spojit s někým, s kým se spojovat rozhodně nechtěl. Předčítající Krahujec už nenašel větu s kým se musil spojit, ale v úvahu připadali jen slunečňáci anebo jistý v knize zmiňovaný nekromant Waldemar Drasper (nebo tak nějak, Krahujec to jméno nějak zahuhňal či co)

V knize byla zmínka i o aradeiridech. Bylo to všechno jinak, než jak vyznívala z drakodlakovo věty "araderidé mě zradili" - drakodlak se dozvěděl o súrském jazyku, který je jistou formou telepatie, jenž je pro změnu používána pro ovládání mysli draků a chtěl se tento jazyk naučit. Aradeiridé prý odmítli… Docela mě to překvapilo - v dobách kdy jsem přišel na Plexis a poprvé se setkal s aradeiridy, tak byli k naší tehdejší družině přístupní a súrštinu byli ochotni naučit (ostatně takhle jsem jí později měsíce dřel já, abych jí aspoň částečně naučil). Že by ji nechtěli učit mocné nebo zlé jedince?

Každopádně příběh drakodlaka a aradeiridů pokračoval. Drakodlak unesl (!) aradeiridího prince (!) a mučením chtěl získat umění súrské mluvy. Aradeiridé mu vyhlásili válku a zdánlivě tak obětovali život prince. Ukázalo se však, že nějakým mocným rituálem z princova těla dostali ven jeho duši a umístili ji kamsi, kde mohla setrvat dosti dlouho nezávisle na těle… Araderidé tedy v rámci války spolu s Doriatskými kouzelníky milého drakodlaka zajali a pro tělo svého prince si došli… Tím nejzajímavější část četby skončila.

Krahujec ještě prolistoval část knihy a dozvěděl se i něco o vězních tam dole. Jedním z nich je otec silného alchymisty (jméno jsem nezachytil) a onen alchymista pak z donucení vyrábí přívěsky umožňující ovládat draky - jeden z nich ještě před chvílí vlastnila Anna.

Anna v další části místnosti okukuje pentagram nakreslený na zemi a pokouší se zhášet svíce po jeho obvodu, hořící  nezhasitelným ohněm. Napovídáme jí, že musí onu svíci přiklopit hrnečkem, pak že zhasne. Tímhle "uličnictvím" částečně blokujeme pentagramový portál pro cestu sem.

Krahujec se mezitím pročetl i k druhému vězni - hmyzí muž patří k národu, který nelze podrobit své vůli a šel s Mojko zkoumat možnost osvobození obou mužů, neboť otec alchymisty je ve stavu, kdy umírá stářím, jak prý deník prozradil. Způsob nenašli, prý je to práce pro kouzelníka.

Zde v místnosti si pár z nás vypůjčilo nějakou tu knihu a že prý je to válečná kořist. Ani Krahujec se nechtěl nechat zahambit a našel v Annině (!) brašně dvanáct stočených pergamenů s dračí pečetí. Rozbalil jeden z nich, který na sobě měl kresbu červeného draka. Ta z pergamenu zmizela a uvnitř se začal zhmotňovat červený drak…

Po tom všem jdeme ven a vracíme se k lodi a Krahujec byl venku jakoby mimochodem už zhmotnělým drakem odloven a ve stoupajících kruzích vynášen kamsi ven. Červený drak je podle deníku drakodlaka neinteligentní a tak nechápu co přesně s Krahujcem chce dělat - kdyby byl ovládán drakodlakem, tak by třeba měl drak určeno, že musí svojí kořist odnést k němu, ale jestli ovládán není, tak si nese Krahujce do svého hnízda, aby si z něj udělal nějaké to papání…

Každopádně jsou u vytržení všichni i já, ale pak mě napadl naprosto geniální nápad, jak Krahujce osvobodit. Seslal jsem na sebe létací kouzlo UFI a vydal se přímou cestou za drakem, což se mi dařilo, neboť drak stále krouživě stoupal do vzduchu, a já jej dostihl. Už zdálky řvu na Krahujce "Přijmi kouzla, slyšíš? KOUZLA!!!" První kouzlo bylo jasné, sesílám na Krahujce UFI, ale úmyslně mu k tomu zatím nic neříkám, neboť musím bezbolestně dostat Krahujce z drápů draka. Na to mám krásné kouzlo - hyperprostor. Nejsem ale na hlavu - odhypnu Krahujce jen kousíček vedle mě, to je totiž nejbezpečnější místo.

I kouzlo hypu jsem zvládl, ale měl jsem namále, protože jsem se nesoustředil na svůj let a drak mě málem nevědomky sestřelil křídlem. Každopádně začal Krahujec padat z několika set metrové výšky a já rval mé UFI tvrdě za ním. Řvu na něj přitom "představuj si v myšlenkách, že tvůj pád zastavuješ a chceš letět ke mě" a Krahujec naštěstí zareagoval správně. Měl jsem připravený i náhradní plán a to že bych brzdil Krahujce a sebe jen s mým UFI, každopádně bych ale držel Krahujce pod sebou, abych se dole na skalách rozmázl na měkké, protože jedním UFI není možné udržet ve vzduchu dva, ale možná by bylo dost času aby se Krahujec vzpamatoval…

Krahujec si ještě několik minut zalétal nad povrchem a já, vyděšen z toho co se tu dělo pádil ke kameni Paměti, odkud se mi podařilo spojení s mým ďáblíkem. Jaké bylo moje překvapení, když se mi ozval Bobeš. Hlupák jsem mu poradil, aby se hájkem prohypoval, což ďáblík splnil a ke mě se dohypoval Tandaradej…

Kupodivu při průchodu hájkem směrem k molu se zase Tandaradej změnil v Bobše a tím mě celá tahle situace kolem osvobozování mazlíčků od jejích pánečků dokonale zmátla a konání hraničáře Viliama nechápu. Jediné co vím navíc je to, že právě on se sem za drakodlakem dostal nechtíc a zřejmě i proti své vůli.

Na lodi konečně usínám a odpočívám, s mými posledními magy bych už neudělal prakticky nic pořádného…

18. srpna 2008
(hráno 2. února 2009)

Novinky dnešního rána jsou dvě - Láďa Dvořák se konečně probral z mořské nemoci a kapitán propustil po několika letech služby do civilu jistého hobita alchymistu. Prý se jmenuje Roj řekl nám ten hobit, ale řekl to s tak divnou výslovností, že se domnívám, že se spíš jmenuje Roy. Na Plexis se dostal s dluhy, které si odsloužil v armádě, své rodiče nepoznal… Každopádně kapitán lodi ho přidělil k nám, a že prý to dělá proto, aby nás nebylo málo. Ano, to jsem zapomněl v deníčku zaznamenat - musí nás být na drakodlaka přesný počet, jinak ho nezajmeme.

Cesta ostrovem byla jednoduchá, přes lesík všechny hromadně hypuji a bez nehod přicházíme až k portálu. Dívka slunečňačka na otázku zareagovala na Rubínovu otázku jak portál funguje jednoduše: "Dívej se na modrou tečku uprostřed portálu" a drcla ho přímo na střed. Rubín zmizel…

Postupně procházíme i my ostatní skrz portál, Krahujec první, já předposlední. Jediná, která neprošla skrz je Mojko, prý bude jistit tuto stranu portálu, abychom se dokázali dostat zpět…

Na druhé straně na všechny syká Krahujec ať padneme k zemi. Jdu do podřepu a sleduju ostatní jak se s tímto Krahujcovo doporučením vyrovnali a vidím různé polohy od lehu, stání na čtyřech až po ignoranci Krahujce. Schovávat se ale bylo proč, neboť v listnatém lesíku, kde jsme se objevili, žijí Kostíci (asi tak třiceti couloví kostlivci), jenž na první pohled byli nemrtví, ale nikdo a nic nesignalizovalo, že to nemrtví jsou - ani mé boty.

Mé boty a stříbrné věci přátel ale lákaly kostíky k nám a pokoušeli se nás obírat. Uhypl jsem se na větev stromu stranou, aby mi dali kostíci pokoj a neřvali na mě "dej to sem ty šmejde to je moje", a boty vložil do batůžku, ostatní dávali kostíkům stříbrné mince a ti prý je odnesou k Hlubině, vhodí to do ní a díky tomu mohou zítra žít (a ožít). Hloupé bylo že je Krahujec před chvilkou spatřil při odnášení vzpouzejícího Rubína…

Přemýšlíme, co může být ta Hlubina, ale protože jsme na kraji Zeměplacky,tak nás jistý nápad o Hlubině napadl. A jestli tam nesli i Rubína… Tahle ošklivá myšlenka nás vyburcovala k dohadování se s kostíky a když se vše dohodlo tak vyrážíme směrem, kam předchozí parta kostíků Rubína nesla. Cesta chvilku vedla lesem a pak se rozdvojovala vedví. Zaslepeni myšlenkou, že byl Rubín odnesen na obětiště se ptáme, kterým směrem je Hlubina. Je to ta cesta vlevo, pryč od budovy stojící vzadu na druhé cestě…

Kostíci nás varovali, že cestu k Hlubině musíme projít bez jejich pomoci, když chceme toho Rubína, ale jak je tak poslouchám, tak půjdou s námi a budou nám fandit při chůzi přes překážky. Stojíme totiž na okraji vnějšího ochranného kruhu. Anna mi pak pošeptala, že kostíci si šeptaj, že jsou rádi, že jdeme dobrovolně sami. Potvrdil se (nejen) můj pocit, že jdeme do pasti. Je ale ta past vlevo, nebo vpravo?

Při pohledu k vzdálenou budovu vpravo, od jejíhož plotu se zlatě odráželo podzimní slunce (ano, podle množství listí mi přišlo že je na této části zeměplacky podzim a nikoliv jaro) a jednočlená humanoidní stráž hlídá vchod (ani svým elfím zrakem jsem neodhalil jestli tam hlídá elf, člověk nebo tak někdo). Avšak naši průvodci jdou doleva a nic se jim neděje, takže ani v tomto směru nám nepřijde že by na nás byla nastražena past.

Náš alchymista Roy při pohledu vlevo zajásal, neboť cesta vlevo po pár desítkách kroků vchází pod hustě propletené koruny stromů a pod nimi jsou velmi zvláštní rostlinky používané alchymisty. V hlavě mi zazněl varovný zvoneček mého šestého smyslu, jako bych tohle už prožil, ale spíš mi o tomhle vyprávěl můj bratr druid. Chviličku jsem vyčkával co se stane Royovi. Co by - sotva sáhl na květiny, skočila mu na záda houba, která se doteď schovávala ve větvích stromů. Ani nevím, jestli se trefila na Royova záda nebo ne, každopádně když už byla na zemi, tak se začala podobně jako slimák přesouvat zpět ke stromu a pak vzhůru na větve.

Tyhle houby skáčí na vše co má v sobě teplou krev, jinak si totiž neumím vysvětlit to, že neskáčí na živé kostíky. No vlastně - možná skáčí na všechny tvory, které neoživila magie, nějak nevidím způsob jak to vyzkoušet. Ostatně jsem musel řešit jiné problémy - pár kostíků mi za zády postavilo živou pyramidu a sápe se do batůžku, kde tuší schované stříbrné boty, ale doteď nevěděli o ďáblíkovi, který teď urputně bojuje a požádal mě o pomoc…

Když bylo po boji o mé boty, měl Lemon vyřešený problém s houbami - když měl svůj štít nad hlavou, tak jej houbičky nevnímaly. Škoda, že tohle místo nešlo obejít, mohli jsme být při pronásledování uneseného Rubína už o pěkný kousek dál. Houby sice na štít naskakovali, ale neprokousli, a jakmile jsme byli za asi 50 sáhovým úsekem kde houby žily, začali se okamžitě vracet zpět. Dvořák a Roy ještě provádějí nějaké rychlé výzkumy kolem hub, ale jak kostíci tak i my ostatní jsme připraveni popojít dát. Pak se připojil k výzkumníkům ještě Lemon, ale houba mu kecla na přilbu, takže nic neviděl a Rael mu musel jít pomoci. Nakonec musel Lemon oslizlou přilbu zahodit…

Prošli jsme nakonec tak, že jsme vzali kostíky na deku, tu jsme zvedli do vzduchu a všichni se pod ní nacpali a proběhli. Les prořídl až nakonec skončil docela. Kostíci seskočili z deky a vyběhli na kámen, kde se usadili jako diváci našeho dalšího setkání s ochranou hlubiny. Kdokoliv živý tlápl na planině na kámen jimiž byla planina posetá, měl velikou šanci že šlápl na kamenného tvora velikého asi jako troll, který pak po něm metal kameny. Zaběhnutí zpět do lesa kamenného tvora uklidnilo - jak jsem zjistil já i Balanar, jenž jsme pro tuto chvíli šli první. Kostíci tuhle zábavu viditelně nepodstupují poprvé neboť nám fandí.

Je to tu docela neobvyklé, ticho které nastalo bylo až děsivé. Žádný zvuk od ptáčka či jiného zviřátka, docela na malém kusu cesty (sotva 20 sáhů) velmi rychle ubyla vegetace.Navíc ta planina vypadala, jako kdyby tady dříve stála hora a pak ji někdo rozdrolil na malé kamínky… Když se to vezme kolem a kolem, nenacházíme ani žádné kosti členů neúspěšných výprav…

Balanar mrskl malý kamínek do jednoho balvanu na planině a oznámil, nám, že je to kámen se jménem Znělec. Rael díky tomu dostal geniální nápad. jediný způsob jak nerozeznívat znělec chůzí po něm je znělec přeletět. No a protože tu jsme dva kouzelníci ovládající kouzlo leť, dělíme si družinu napůl a po vysvětlení jak si mají  ostatní počínat je očarováváme.

Máme docela štěstí, že kamenitý úsek je široký právě tak, aby jsme jej všichni bezpečně přeletěli a nevlétli moc daleko do mlhy, která začíná za planinou. Letím s Raelem přes planinu poslední a už z dávky volám, aby se všichni navázali na lano, jinak se určitě v mlze ztratíme, zvlášť když to vypadá, že mlha po pár krocích zhoustne a to je v lese, který tu opět začíná, docela vražedné, nemluvě o tom, že z dáli začínáme slabě slyšet temné hučení.

Kostíci se začali radit a pak předstoupil před nás jeden s tím, že bychom jim měli dát stříbro, jinak nás budou muset i se stříbrem svrhnout do hlubiny. Balanar se zatvářil, že by Rubín nemusel být u Hlubiny, ale na druhé straně a začal sesílat stopovací kouzlo velmi podobné tomu, kterým hledal a sledoval draka, ale tentokrát jej nastavil na vyhledání Rubína. Kouzlo trvalo připravit 10 minut a po tu dobu si musel kostík na naši odpověď počkat. Nakonec dostali další stříbrné mince a byl klid…

My se konečně vážeme na lano jak nám připomněla Anna, a vstupujeme do mlhy, i když víme že Rubín je opravdu přesně až na druhé straně ostrova - Krahujcův výrok o tom, že dojdeme-li na konec se může něco důležitého stát měl svojí logiku. Jako první se navázal Rael a holí šmátral v mlze, byl nejlehčí a tak bychom jej my ostatní z hlubiny nebo jiného otvoru vytáhli. Jdeme směnu a už zřetelně slyšíme vodopád. Je to trošičku divné, protože jsme si dosud na ostrově nevšimli jediné řeky, která by byla tak velká, aby zvládla dělat takovýhle rámus. Kostíci až doteď zpívali nějakou svou náboženskou píseň kdesi před námi a teď přestali, což bylo pro Raela dostatečným varováním aby hmatal holí vepředu o dost opatrněji. A skutečně, najednou hmátl do prázdna…

"Teď by se nám hodilo kdybyste nebyli navázaní na lano, abysme vás mohli hodit do hlubiny". Na tuhle hlášku jdoucí zleva se vrháme tímhle směrem a placatíme se na zem. Kostíci totiž cosi začali odpočítavat. Ukázalo se však, že odpočívávali začátek nějakého chrastícího rituálu, který mlhu v blízkém okolí rozehnal…

Ze skupiny kostíků postupně vybíhají kostíci a jeden po druhém házejí stříbrné věci do hlubiny. Je to velmi zvláštní hlubina - zleva i zprava přitékají tak silné řeky, že druhého břehu nevidno a padají do ohromné ďoury uprostřed. Za moment však padají do ďoury i kostíci, kam je část naší družiny smetla…

Jakmile žádný kostík nechřestil a nezpíval, začala se mlha vracet zpět a i my se vracíme zpět. Už víme jak na to…

18.srpna 2008, později odpoledne
(hráno 16.února 2009)

Mojko se podařilo doběhnout po našich stopách až na křižovatku a řekla nám, že má problém. Nemůže proti té holce slunečňačce ubránit portál a chce abych ji já jako kouzelník, Krahujec jako hraničář a Dvořák jako válečník šli na pomoc.^[1] Jsme všichni tři galantní jedinci a tak jdeme, takže následující dění máme zprostředkované od ostatních. U nás se nic nedělo, když nepočítám, že si slunečňačka asi jenom chtěla promluvit s Krahujcem a Mojko nějak dohnala k tomu, aby jí ho přivolala…

Jeden jediný zachráněný kostík, kterého Krahujec vyhrabal odněkud z deky byl nově nošen Balanarem, se probral z úleku z toho, že byl potmě v dece a na dotaz proč od Hlubiny nechodí doprava mu bylo odpovězeno, že se bojí čaroděje, protože je to čaroděj. Po krátkém dohadování, jestli je to porazitelný čaroděj dodal kostík že s čarodějem mají dohodu - oni chodí doleva a on doprava. A navíc oni mu obětovali…. Rubína.

Družinka i s kostíkem na ruce popošla až téměř k plotu a k bráně a u ní stojícího strážce. Nejzajímavější na bráně bylo to, že je na něm erb slunce, na strážném magicky nadaní družiníci cítí, že má v ruce vyvolané kouzlo.

"Slunce v duši" pozdravil strážný po nějakém "slunečním" pozdravu družinky a byl hned dotazován na Rubína: "Jestli už byl vyslechnut, tak bude pravděpodobně popraven anebo v cele", aby pak dodal na vysvětlenou, že byl Rubín zajat a je považován za špiona a samosoudce - pán draků - si s ním už poradil. Chceme mluvit s pánem draků…

O chvilku později se ozval gong a začala se otevírat brána. Otevíralo jí asi nějaké kouzlo, nikdo ji neobsluhoval a strážný se pohnul až po úplném otevření brány, aby nám uvolnil cestu. Strážce má v očích slunce a po pohledu do Balanarovo očí znatelně ustoupil dál od brány…

Všichni prošli dovnitř a brána se opět se zaduněním gongu začala zavírat. I uvnitř stojí strážný s nabitým kouzlem a jakoby bránil bránu zvenčí. Je to ale jiný strážný, nebo ten samý? Kdoví. A tak se šlo dál po cestě, na níž se při zemi - asi tak do dvaceti coulů- válela mlha, zakrývající štěrk na cestě. Kostík se vzňal a s ním i deka v níž byl nesen. Poslední slova hořícího kostíka byla: "K čaroději nesmíme"…

Družina šla dál bez hořící deky. Po chvilce začaly ubývat stromy a pak zmizelo i křupání štěrku. Anně to nedalo a rozehnala nohou mlhu. Okamžitě se jí udělalo špatně, neboť zjistila, že jde po obloze, tedy vzduchem a ptala se ostatních, co se to děje - je to to samé maskování jako bylo na předchozím ostrově anebo už jsme za okrajem? Nebylo jí spolehlivě odpovězeno a tak se šlo opatrně dál.

V dáli stojí obyčejný dům, pokreslený symbolikou draků. Dveře domu se pod slabým dotekem před námi otevřely a odkryly v přízemí velký přijímací sál. Proti nám přišel týpek oblečený jako komorník, ale má ještěrčí hlavu, poklonil se a sykavě se optal - "budete chtít nějaké občerstvení?" Každý správný dobrodruh neodmítne občerstvení, zvlášť když už nějakou hodinu nejedl. Ještěr vzal malinký zvoneček, zacinkal, a stůl, který byl v koutku se začal sám prostírat, nebylo vidět nikoho, kdo by tácy s jídlem přinášel, jakoby samy přilétaly vzduchem. Rychlost však byla právě taková, jako by je nosil někdo neviditelný…

Přibližně ve stejnou chvíli stála Mojko před branou se strážným, neboť po našem…ehm… Krahujcovo přítomnosti byla slunečňačka hodná jak milius a Mojko náhle neměla co dělat, takže se vydala za ostatními. "Jste očekávána pánem draků" řekl jí na otázku strážný a na doplňující otázku jí řekl, že bude pravděpodobně pánem draků souzena. Mojko se trochu lekla, ale když se otevřela brána, tak vstoupila a v mlze, která ji obklopovala nohy pak udělala to samé jako Anne. I ona se dost ulekla, ale přemohla se a dorazila do domku v okamžiku, který mi byl popsán jako "Lemon už dojídal pátého divočáka", čemuž ale moc nevěřím. Dalším jedlíkem byl Roy^[2], ostatní se jen lehce napájeli čirou vodou (Rael)…

Po vzájemném sdělení si novinek někteří pokračovali v hodování, jiní se pokoušeli obhlédnout vybavení místnosti. Někdo neviditelný pleskl Anne přes ruku v okamžiku, kdy to vypadalo že si chce schovat stříbrnou vidličku do kapsy. Ten neviditelný ji o vidličku obral a odnášel jí do příborníku. Anně to nedalo a hmatala ve vzduchu kolem vidličky tak dlouho až vyhmátla kohosi v obleku služebníka. Okamžitě se ho začala vyptávat co je zač, ale odpověděl jí sluha s ještěří hlavou, že prý je to nehmotný démon stvořený pro obsluhu a hmotný tvar by rušil hosty. "Ke každé židli patří jeden sluha" dodal ještě a pootevřel dveře do dalšího sálu, kde byla jídelna pro asi 20 hostů. Služebních démonů je prý po domě víc…

Když byla většina družiny po jídle, vydala se Mojko na průzkum prvního patra. Nikdo za ní nešel a zřejmě ani žádný neviditelný sluha. Našla patery dveře a hned na první pokus vyhmátla ty, na které se původně chtěla vymlouvat - na dveře k toaletám. Dole i Lemon zatoužil po čerstvém oholení a po chvilce k němu připlula břitva i zrcadlo a kdosi neviditelný ho začal holit. Nakonec tři lidé projevili přání jít do lázní a i to jim ještěří sluha splnil - odvedl je do další místnosti v přízemí se třemi káděmi - studená voda, horká voda s bylinkami a okvětními lístky. Hned po očistě vás uvedu před pána, řekl jim ještěří sluha a odešel.

Roy se svlékl sám a sám hupsl do kádě a kdosi neviditelný mu začal ve třetí - menší kádi přepírat oblečení. Anne to pozorovala a najednou zjistila, že jí cosi neviditelné pomáhá ze šatů. Mojko v úleku vrtěla hlavou, že ona nechce, ale už bylo pozdě, její šaty byly již rozepnuty. Roye mezitím někdo další neviditelný začal mydlit a drbat… Lemon i Rael, kteří do lázně nešli, museli strpět ostříhání nehtů a navonění. Každopádně než skončila koupel, bylo oblečení nejen vyprané, ale i vysušené, nažehlené a navoněné…

Celkově trvala koupel hodinku a poté je všechny ještěr odvedl do patra, kde k družině pronesl kázání: "Kdyby z vás někdo potřeboval úlevu svému břichu, jsou to tyto dveře." Lemon to šel vykoumat a nalezl tam toalety a v nich díru dolů, vedoucí kamsi do mraků…

Pak je ještě konečně zavedl největšími dveřmi v patře do místnosti s kobercem a dubovým stolem, za nimiž seděl nějaký tvor s hodně staženou kápí do obličeje a psal na pergamen. Když přišla družina blíž, zjistila, že píšící ruka je kostlivá s nasazeným prstenem, který znám z prodejen alchymistů. Když kostlivec zvedl oči od pergamenu, nešlo si nepovšimnout, že v důlcích po očích měl zasazeny drahé kameny - jeden červený a jeden žlutý. Na krku měl pověšený veliký talisman s drakem na masivním zlatém řetězu, opravdu krásnou práci.

Kostlivec odčaroval pergamen a na každém z družiny spočinul pohledem. "Jsem poněkud starší než jste si kdo myslel. Nikdo jste neviděl mou pravou tvář", zadunělo všem v hlavách. Lemon se optal, zda ho opravdu stvořilo devět lidí a bylo mu to potvrzeno s tím, že jen sedm souhlasilo. Zde se výpovědi mých přátel trošku rozcházejí, protože se neshodli na tom, kdo jsou ti dva. Prý se koukal drakopán na Lemona když říkal, že jednou z nesouhlasivších slouží on a druhému "ona". (domnívám se, že ti dva mocní jsou Pán snů a Pán Pravého poledne, ale nemusí to tak být)

Hned poté začal drakopán nabízet hory doly (bohatství, majetek, vědomosti, území), abychom přešli do jeho služeb. Dokonce se tváří že by i Balanara a Lemona dokázal dostat ze služeb Pána Snů. Současně se pochlubil, že zatím nevíme ani "Ň" o tom, jakým způsobem by šel zlikvidovat. Rubín prý do služeb vstoupit nechtěl a proto je uvězněn. Navíc prý bude pojistkou dobrovolné smlouvy, že budeme pracovat pro drakopána.

Pak nám řekl, že náš první úkol bude zabít Rubína. Okamžitě se skoro všichni ohradili, že jsme sem přišli pro Rubína a jeho záchranu, ale drakopán se zatvářil, že nám ho samozřejmě vrátí, jen nebude tak úplně živ. Náš další úkol bude škodit jiným, kteří pasou po drakopánovi či mu jen "překážejí" a nikdo by zpočátku nevěděl že to děláme… Nevím, jak by to šlo zařídit, když by další úkol bylo zabití Plexiského vévody, což by prý mělo jen psychologický efekt, až by se rozkřiklo, kdo ho nechal zabít…

Ale i strážce brány se sluníčkem v oku je podle drakopána nějaký…hm… není to jeho přítel, ale díky tomu, že tu má Rubína, si prý dotyčný zachránil život on i jeho dcera…

Pak někdo blízko Balanara začal vyťukávat kódovanou zprávu, ze které prý vyluštil jen slova MOC, DRAK, SMRT, ostatní mu prý přehlušil hluk v místnosti. Družinka si vyslechla drakopána a pak si vyžádala chvilku na rozmyšlenou a odešla se pobavit na toalety. Tam naštěstí znovu zachytila vzkaz…

Po krátkém dohadování předstoupila družina znovu před drakopána a na domluvený signál Lemon drakopánovi přeťal řetěz na přívěsku takovou silou, až zapraštěly ramenní kosti drakopána, jenž se ve stejnou chvíli pokoušel s výkřikem "Drago" něco provést. To něco bylo to, že slunečňák, jenž stál dosud v bráně a o němž se mluvilo před toaletovém dohadování jako o přemoženém Osmém se vrhl do bitvy jednoduchým ale zato účinným kouzlem - slunečním svitem. Kde se vzala, tu se vzala, malá holčička slunečňačka ťala po Raelovi jehlovou dýkou, ostatní se pokoušeli bojovat proti drakopánovi a sluňečňákovi.

Náhle drakopán seslal kouzlo, kterým se změnil v prach, Rael v té chvíli měl pod sebou zajatou slunečňačku a Anne, která byla jediná oslepena slunečním svitem stála oslepena u knihovny. Zabili jsme ale pravého drakodlaka?

(počet zobrazení příhod ostrova Plexis od 25.12.2006:  )

[1] Pro nezasvěcené: Pokud se v první větě od začátku nového sezení provede odvelení hráčů jinam, značí to, že nejsou přítomni. Je pro mě zvláštní psát kroniku podle zvukového záznamu, když jsem ani nebyl přítomen… A tak právě v tento okamžik, kdy v hlavním textu mám odkaz do této poznámky jsem na tom stejně jako vy, netuším co se stalo a budu kroniku psát po větách podle toho, co zrovna uslyším, jako takový stenografický záznam relace.

[2] hráč Roye mi oznámil, že se jmenuje Rey a ne Roy. Herně by to řekl i Modřinkovi, který by se mu zřejmě omluvil s tím, že on píše jména podle velvétského přepisu jmen :-) Každopádně se nelekněte, když se občas upíšu a místo Roy napíšu Rey…

Obdobný problém je u postavy Anne. Už dost dlouho píšu Anna a to je herně špatně