Haepp Modřinka z Bílého Kamene

Druhý pokus

1. srpna 2008
(hráno 5. ledna 2009)

Druhý pokus o zpacifikování drakovládce alias drakodlaka zahajujeme ve městě Osten. Eldor či jen Zefríta se nám viditelně snaží pomoci co to jde a tak smíme vstoupit do tohoto města a dokonce z něj i odjet.

Původně jsme měli odjet ihned a tak mě eskorta doprovodila až do přístavu k největší Plexiské lodi. Je to čtyřstěžník a je dost dobře ozbrojen - když sám zablokuje přístav, tak je to prakticky dokonalá blokáda onoho přístavu. Za svou velikost a množství těžkých zbraní na palubě však platí pomalou rychlostí. Oznámení, že takhle loď se používá jako zásobovací mě málem rozesmála, neboť si nedokáži představit, jak rychle a včas doveze nejnutnější proviant nějaké vyhladovělé jednotce…

Lemon si od velitele přístavu vyžádal místnost, kde bychom nebyli rušeni a dostali jsme jednu, která je prý navíc i magicky chráněna proti sledování. Jakmile tam jsme všici, vybalil Lemon to, co už jsem věděl, tedy že slouží Pánu snů, ukázal všem Snové brýle a také červený krystal, což je prý ta věc, kterou odebral z onoho místa, kde teď drakodlak sídlí.

Pak nastalo vyptávání se, jestli já i Lemon máme stejnou výzbroj od Pána snů, což jsem bohužel musel vyvrátit, Lemon pak vysvětloval, že onen krystal sebral na ostrově, který je uprostřed oněch červených teček na té mapě. Vůbec pak neuvažujeme o tom, jak se taková mapa mohla vůbec ocitnout tam, kde jsme ji našli a proč se k ní hlásila jedna ze stran konfliktu ve státě Doriath. Možná je to i proto, že zkoumáme krystal. Domnívám se, že by se snad mohlo jednat o krystal, který hlídá a blokuje kouzelníky a se kterým jsme se už setkali, ale když jsem měl krystal v ruce, tak už to tak nevypadalo.

Krystal vypadal trošku jinak a podle slov Lemona reagoval na svoje přenášení tak, že svítil, když se jej Lemon dotýkal. Když jsem se ho dotýkal já, tak nereagoval, na Balanara taky ne, takže jsme vyloučili, že by byl krystal plný kouzla na hledání pomocníků Pána snů. Krystal ale zareagoval na Raela, jako na jediného z nás, jak se pak ukázalo později…

Krystal se v Raelovo rukou postupně rozsvěcoval, když krystal odložil, pak zase pohasínal a tohle "cvičení" dělal krystal tehdy, když se ho dotýkal kůží na ruce, dotyk přes kožené rukavice nechával krystal klidným. Pak se Rael odhodlal k něčemu, co prý dělá s krystaly běžně a vzal si ho znovu do holé ruky. Krystal bliknul a proběhla silná exploze, při níž jsem cítil v blízkém okolí silný manový tok. To, že jsem přišel o pět magů sedíc hned vedle Raela a že byl v okolí tak silný magický tok mě přivedlo k názoru, že Rael ztratil magů víc než já - podle síly záblesku exploze (nebo imploze?) bych se odvážil říct že těch magů bylo o dost víc…

Nic víc jsme si už nechtěli říct a tak se jdeme nalodit…

1.srpna 2008 odpoledne - 14. srpna 2008, pozdní noc
(5. ledna 2009)

Jízda lodí byla obyčejná a pro mě obvyklá, pozdější bouřkové počasí způsobilo, že Dvořák, Mojko a Anna podlehli mořské nemoci. Nic víc se k naší cestě asi říct nedá, pro mě je důležité že po setkání s tím červeným krystalem mohu naplno meditovat, jako by se nic nestalo a Rael se tváří, že i on je v pohodě…

15.srpna 2008, chvilku před svítáním
(5. ledna 2009)

Naše skupina bez tří poblijónů nasedá do člunu a nastává hádka o to, kdo bude veslovat a kdo kormidlovat, sleduji myšlenky nejmenovaných elfů, které chtějí všechno nechat na Julii. Labutě nám prolétávají nad hlavami a ukazují směr k ostrovu, který ještě není příliš vidět. Nakonec se naše dohadování dostalo k jistému kompromisu a pak konečně plujeme k ostrovu.

Je to zvláštní, ale i tento ostrůvek má připravené molo a na molu už teď, v ranním šírání, někdo stojí. Kéž by to byl přímo drakodlak, já zatroubil na mušličku přivolávající aradeiridí vojsko a společně chlápka polapili. Jenže můj elfí zrak tvrdí, že je to někdo jiný, každopádně sděluji svým přátelům zprávičku o tom, že jsem schopen se spojit s aradeiridy a velice rychle sem dostat jejich vojsko…

Po vystoupení na molo nás oslovil onen hlídač. Skoro ani mluvit nemusel, jeho zakutí do plechů a ozbrojení štítem šachovnicově rozděleným s nakresleným drakem přes všechna pole dávalo najevo proč tu je. Dal prý rytířský slib, že ochrání zdejšího draka-vládce, na břeh nepropustí ani Raelovo kočičku a máme ze svého středu vybrat bojovníka, když trváme na tom jít dál. On je se svojí případnou smrtí smířen. Volba padla na Lemona.

A zatímco se ti dva chystají bojovat, pár z nás vylezlo z lodi (a pár naopak ne ), ale jen mě napadlo loď zajistit lanem a přivázat ji ke sloupku. Při té příležitosti sleduji východ slunce nad skalami a prohlížím si ostrov skládající se prakticky jen ze skal, malého lesního remízku a pláže. Možná tam v dáli je jakési uskupení skal, které snad vypadá jako hodně staré druidí místo…

Rytíř si přál bojovat čestně a Lemon s tím souhlasil, třeskot jejich zbraní mě vyrušil z rozjímání nad krajinou. Sleduji boj a jsem připraven z krajíčku na konci mola uskočit, tiše doufám, že Lemon boj ustojí a nepadne do lodi, protože to by si polámal žebra. Boj byl čestný skoro až příliš, oba soupeři dali tomu druhému čas si zvednout upadnuvší meč, či nechali svého soupeře vstát po drtivé ráně. Vyhrál Lemon…

Lemon svého protivníka vysvlékl z brnění a to si pak navlékl na sebe. Nemohl jsem si nevšimnout, jak sebou trhl, když si nasadil na hlavu helmu. Snad nebylo to brnění očarované, poznat to neumím. Lemon se také mezi oblékáním nechal léčit a úplně na konec si na pláži deset minut pohrával s rytířovo mečem, takže jsem měl dost času na to, abych rytířovi připravil hrob a vzdal mu čest. Jmenoval se Drago Ruprecht…

Zbylí mezitím promysleli to, že zbroj na Lemonovi může ošálit další případné strážce ostrova, byť samotného drakodlaka asi ne. Ostatně si to ověříme velmi brzy, neboť musíme jít přes remízek a i ten je hlídán nějakým človíčkem v kápi. Jako první šel Lemon ve zbroji a za ním Balanar, přeci jen to vypadá, že případný boj s tím človíčkem bude muset dělat on jako hraničář.

"Stůj, zde není tvé místo" řekl k Lemonovi a luskl prsty. Měl jsem pravdu, je to druid a teď vyčaroval liány, které se těm vpředu omotávají kolem nohou. Na Balanarova bedra snesl otázku: "Vybírá si chodec cestu, nebo cesta chodce? Správná odpověď a já vás nechám projít dál". Balanarovu rychlou odpověď, že si vybírá cesta chodce, jsem málem nezachytil, protože ďáblík mi v batůžku vyšiluje, že je něco špatně, ale dostat z něj co je špatně prostě nejde. V tom zmatku to všem vzkazuji súrsky, jenže to byla drobná chybka jak se ukázalo vzápětí. Rael neovládající súrštinu se svojí kočkou na rameni vstoupil do hájku, když tu jeho kočka doslova spadla na zem a zůstala nehybně ležet. Stále se vybavuji s ďáblíkem až si najednou všimnu, že před hájkem stojím sám a všichni jdou od toho chlápka pryč. Bez rozmyslu vbíhám do hájku za ostatními a můj ďáblík Bobeš křičí "říkal jsem že je to…". Nedořekl to, telepatické spojení se přerušilo. Až teď mi došlo, co řekl ten člověk Raelovi: "Zbavil jsem ji tvé nadvlády". A tohle dělal všem mazlíčkům, které byly na tomto ostrově se svými pánečky…

Postupujeme dál a já s Raelem máme v batůžku svého mazlíka, který se spokojeně usmívá, ale komunikační spojení s ním není možné…

Poté, co jsme vyšli na planinu, zjišťujeme, že před námi je sloup s nápisem zakrytým mechem. Mech jsme očistili a bylo to dobře, neboť nápis říkal, že pouze správná odpověď nám umožní jít dál. "Vzpomene-li si ten, kdo nosí mou zbroj, jaké boty měla má dcera"… Lemon se hluboce zamyslel a vysvětlil nám, že když si nasazoval helmu, že měl krátké vidění s nějakou dívkou, ale že si neuvědomuje, jak byla obuta. Nabízíme mu holínky, opánky, škorně, ale také to, že mohla být bosa, přestože byla dcerou rytíře. Také mu nabízíme, že si helmu nasadí někdo z nás a že by mohl mít stejné vidění. To ale Lemon nechtěl a nakonec řekl, že byla BOSA.

Nic se nestalo a my můžeme jít dál, takže se domníváme, že odpověď byla správná. Pokračujeme tedy v cestě k nejvyššímu místu ostrova, kde je i ona prastará stavba druidů, jak nám to z dálky připadá. Ba co víc, na jednom vyvýšeném kamenu stojí člověk, který nám při pohledu dalekohledem připomíná našeho drakodlaka.

Rael z ničeho nic sundal batůžek v němž až doteď nosil kočičku, hrábnul do něj a vytáhl netopýra s kočičí hlavou. Okamžitě činím totéž a můj ďáblík křičí telepaticky slovo "Tandaradej"^[1]. Je to ale můj ďáblík ? Toho co mám v batůžku nepoznávám, protože má ohromné rohy, tvrdí že se vždycky jmenoval Tandaradej a že byl vždycky můj už po mnoho let a že vždycky vypadal takhle. Pokud jsme pod vlivem iluze, tak je to setsakra dobrá iluze, protože ji nedokážu prohlédnout. Anebo to, co si pamatuji je iluze a toto je pravda?

Byl iluze i ten drakodlak co stál na kameni a díval se jak přicházíme? Když jsme totiž byli už dost blízko, že nám jej na chvilku zakryla jiná skalka musel nějak zmizet. Podle slunce je poledne a zrovna teď na chvilku jeden rychle letící mrak slunce zakryl aby se pak nad námi změnil do podoby lítého vlka. Balanar ve stejnou chvíli příšerně zbledl a nevěřícně si osahává košili v místech kde by mu měla viset proměňovací pacička.

Polední slunko zřejmě neblaze zapůsobilo i na Raela, protože se vydrápal na ten kámen kde stál drakodlak. Hloupé bylo to, že ten kámen byl obětní a někdo z nás spustil nechtíc kouzlo, které Raela srazilo na kámen a spoutalo ho tam nějakým energetickým paprskem. Kolem nás začal obíhat paprsek přes červené krystaly a postupně nás obkličoval, aby v jednom místě nepokračoval - odsud ho v noci za pomoci pána snů bral před mnoha dny Lemon.

Vydrápal jsem se na vedlejší kámen vedle Raelovo kamene a ztuhl hrůzou. Kámen měl v sobě udělaný žlábek na odvod krve a samotný Rael je spoután slunečními paprsky za ruce i nohy. Sluneční paprsky? Poledne v nesprávném čase? Aby do toho…

… přišel někdo ze slunečňáků! A taky že ano, přichází proti nám dívka v černé sutaně (=mé "denní dvojče") se sluníčkem v oku a s dýkou v ruce. "Ustupte, teď je můj čas" řekla těm, co jí stojí v cestě a po Balanarovo připomínce, že zde není ničí duše volná začala mlít něco o tom, že toto je její ostrov, že je dcera Ruprechta a že: "Na našem oltáři se obětují temní". To u někoho z mých přátel vyvolalo obdivný pískot - Rael je temnej?

To už jsem se k Balanarovi dohrabal i já a Lemon a tak tam stojíme všici jednotně s měsíčkem v oku. "Démone noci, teď odstup, teď je můj čas" odsekla, když jí naznačuji, že toto není její loviště -  domnívám se totiž že patří do Plexiské skupiny. Julie ji taky něco odsekla a tak jí milá slunečňačka nechala zkamenět. Lemon jí taky něco řekl a toho oslovovala jako Pána snů, což mě zaujalo, ale nic chytrého z toho jsem nedokázal vymyslet.

Ono co taky? Milá slunečňačka by postupně zkameněla všechny kromě nás tří a my bychom proti ní jak ty blbci stáli nekonečně dlouho v poledním slunci a prohráli bychom. Prostě jsem měl v hlavě skoro vymetýno, kromě jedné věci která mi pomalinku začínala docházet - v Plexiské sluneční skupině jsou samí chlapi … Což by mohlo znamenat, že někde by měl existovat i Snový lovec s rajónem na tomto ostrově, jenže ten nám teď tady nepomůže…

Nezbylo než opatrně vyjednávat. Kupodivu to šlo, milá slunečňačka chce vlastně jen mističku krve temného které jí má posílit a tak za odkamenění Julie nakonec svolujeme. Vše proběhlo dle dohody, nejprve odkameňování, pak odebrání trochu krve a pak její vypití. Slunečňačka prošla s úsměvem kolem nás a pak po paprsku slunce začala stoupat vzhůru. Když byla na deseti metrech, ukázala Balanarovi na svoji hruď. Balanar vzteky bez sebe po ní začal střílet šípy, které ale skrz ní prolétaly. Já se pokusil po ní střelit blesky, ale ty zcela nepochopitelně zranily Julii…

Náhle stojím opět na molu, uvazuju loďku. Svítá a před námi stojí muž ve zbroji, který říká že je Drago Ruprecht. Tohle už jsme museli jednou zažít, protože si to pamatuju a tak nenápadně kouknu na vycházející slunce. Ano, vychází maličko stranou, je tedy nový den…

asi 16.srpna 2008, chvilku po svítání
(hráno 12. ledna 2009)

Okamžitě začínáme komunikovat jak mezi sebou, tak i s rytířem a jeho dcerou, která mezi nás přišla také. První co si ověřujeme je posun v času. Podle Balanarovo strniště mohu soudit že jsme opravdu o den dál a skoro ani nemusím kontrolovat své potraviny. Přesto tak ale činím a mám velkou radost, když v dalším oddělení mého batůžku vidím pochrupovat svého Bobše.

Dívka nám dále vysvětluje, že na jejím ostrově je pořád den, jen jednou za nějakých 24 hodin se slunce na chvíli dotkne mořské hladiny, aby pak začlo znovu stoupat na oblohu. Taky vysvětluje, že se Raela jako jediného bála a díky tomu že pila krev je s Raelem spojena, což dokázala tím že se řízla a rána po řezu se objevila jak jí, tak Raelovi… Nějak tuhle debatu přestávám poslouchat, takže ani nevím, jak dopadl Balanar se svojí ztracenou pacičkou a spíše se věnuji přijíždějící loďce. Z ní za chvilku vystupuje Mojko (a já zase uvazuju loďku a připadám si jako jediný s výcvikem na lodi respektive jako jediný gentleman) a radostně hlásá: "Už mě mořská nemoc přešla jedu vám na pomoc"

Debata s místními obyvateli se točila kolem drakodlaka a zrovna se zasekla na tom, že drakodlak přijde jedině tehdy a k tomu, kdo odpřisáhne že jej nenapadne, ale ani se nepřičiní o jeho napadení. Ta přísaha je taková hloupá protože by vylučovala mé možné přivolávání aradeidiridů.

A vtom všem došlo že nemáme sebou Rubína. Naposledy jsme jej viděli i ta holka, že odebíral krev Raelovi. Začínáme se bát, že je teď pro změnu on chycen nahoře na kameni, holka se tváří že o tom nic netuší, že od napití odběhla lovit tatínkovo duši a jakmile byl tatínek vzkříšen tak s ním byla, došla s ním domů kde se oblékl do nové zbroje a povídala si s ním vlastně až doteď. Kolem svého lovu a tatínka toho namluvila hodně, ale nechává mě to chladným, tedy až na jednu myšlenku, že snad někdo šel za duši jejího tatínka do říše Poledne. A to se muselo prozkoumat - je Rubín v říši Poledne nebo na kameni? Vyrážíme.

Tu se projevila taková zvláštnůstka - rytíř uznal Mojko jako členku naší družinky a protože u něj družinka úkol splnila, tak ji pustil dál, ale hned ten člověk v lesíku se tvářil, že je Mojko samostatná jednočlenná družinka a jal se jí trápit otázkou co že to má nejcenější a má ji to dát - nejcennější pro Mojko byl její život a tak se jala chvilku s mužem diskutovat, aby byla i ona propuštěna. Nám ostatním nadával, že mu šlapeme po trávě a ničíme les, tedy až na Balanara, který umí chodit tak, že se pod ním tráva neohýbá. Tou dobou už měl ode mě Bobeš navržené volno s možným koupáním se na pláži, čehož Bobeš využil a zmizel mi z batůžku.

Nejsem si jist, jestli tenhle trik mi prošel, protože Rael zase z batůžku tahá netopýří kočku a taky se dává do diskuze s mužem, zatímco my ostatní rychle stoupáme výš. Spojení s Bobšem jsem ztratil tak jako včera…

Mojko něco od druida získala a to co zbylo se objevilo u sloupu spolu s kartičkou obsahující nápis "Troufáš si některou vlastnit?". Na sloupu paměti (jak jej dole na pláži nazvala dívka-slunečňačka) se nápis neměnil, takže preventivně někdo křikl slovo "BOSA" a šlo se dál - tedy až na Lemona který popadl jednu z lahviček. Pak vykřikl "je třináct", aby následně z lahvičky vystřelil špunt a omamný plyn jdoucí z lahvičky na čtvrt hodiny ho  zdrogoval…

S Mojko jsme se pobavili cestou k menhiru i o jménech místních lidí na ostrově - rytíř se jmenuje Drago Ruprecht a ten v lesíku je Viliam Ruprecht a dcerka je Ruprechtová, ale pro tuto chvilku ještě nevíme její křestní jméno - tedy nevíme ho my dva a posloucháme, jak ostatní vtipkují na téma propojení Raela a Slunečňačky, co by se stalo, kdyby dívka otěhotněla…

Na kameni je opravdu připoután slunečními paprsky Rubín a není si vědom, jak a kdy se tam dostal. Na otázky Krahujce co tu dělá mu jedovatě odpovídá, že se tu opaluje. Naštěstí jsme se ostrovem prošli značně rychleji než včera, podle slunce není víc jak deset hodin. Naneštěstí se dívce slunečňačce předbíhají sluneční hodiny a tak už nyní vidíme, že přichází. Nevymysleli jsme nic a tak budeme improvizovat anebo jen opakovat včerejší den…

Slovně útočíme na holčičku, co že to jako má být, když se "jen" bála Raela a teď je na obětním kameni Rubín. Holčičce se prý zachtělo pít krev vznešeného elfa a z jejích dalších slov chápeme, že jediný, kdo si může být jist že nebude ochutnán je Lemon. Opět s ní hrajeme hru "démone noci odstup", která končí kontumační remízou, neboť ostatní trklo to, že jí mohou skoro beztrestně nařezat, neboť není poledne - stačí když bude někdo šikovný průběžně doléčovat Raela. Spojení mezi ním a Slunečňačkou je totiž velmi pravděpodobně pouze jednosměrné.

Nebudu zde popisovat naše hloupé pokusy o utlumení slunečňačky, zvlášť když nejfunkčnější řešení nakonec vymyslela Julie - na meč si již delší dobu patlala nějaký utrejch a stačilo jí pak jen jednou říznout do holčičky. Paralizujícího jedu z Juliina meče se samozřejmě dostalo i Raelovi, ale ten byl ihned odléčen, narozdíl od slunečňačky, která byla nejprve dobře spoutána okovy, které budou později patřit drakodlakovi a byly ji zakryty oči…

Krahujec odzbrojil dívku a tak už není nic, co by komukoliv bránilo v odnesení dívky do spolehlivého stínu, jejího zaléčení a vyslýchání. Julie dnes srší geniálními nápady a navrhuje, abychom dívku odnesli do vody, to že by pro ní bylo dost kruté, zvlášť když je dívka a její dýka dost rozpálená díky blížícímu se poledni a tomu že slouží světlu… Dýka však pálí jen někoho (Raela - Krahujce a Julii ne) a Balanar i já cítíme, že by náš dotek s dýkou byl ukrutně bolestivý.  A ještě něco se stalo - Rubín už je mezi námi - zřejmě ho osvobodily dívčiny mdloby.

Při výslechu dívky se držím stranou, nechci být později obviněn z pokusu přechýlit rovnováhu mezi Světlem a Tmou na naší stranu (hlavou se mi navíc mihla divoká myšlenka, že stejně budu obviněn za to, že má noha služebníka Noci znectila ostrov Světla), ostatně i holka na tohle hraje. Její první slova zněla: "Budu pomstěna". Raději nechávám plynout myšlenky jiným směrem.

Trošku mi na tom všem vadí to, že dívka "LEAR RUPRECHTOVÁ" (jak teď zaznělo od skupiny vyslýchajících) slouží straně světla. Jak do toho zapadá drakodlak? Je snad i on služebníkem světla? Nebo nedejHator má vyšší postavení, asi jako takové které má Pán snů? Nemůžu zapomenout, jak ošklivě drakodlak zareagoval, když poprvé koukl do Balanarovo očí.

Slyšel jsem dobře - LEAR? Hejá, vždyť je to kombinace z písmenek Raelovo jména! Že by měl Rael "sestřičku" k bratrům se jmény Elar a Lera? Zkouším odehnat své myšlenky od výslechu a problémů světla a tmy a vypočítávám si, kolik může mít Rael hypotetických "sourozenců", aniž by "otcům" došly písmenka. Pokud jsem počítal dobře, může být dohromady 24 sourozenců, s odečtením Raela 23. Okamžitě odháním od sebe myšlenku, že mě čeká ještě dvacet hypotetických setkání s lidmi, z nichž někteří budou mít obskurní jména.

Díky tomu, že jsem stranou od ostatních mi uniklo skoro vše kolem výslechu. Rael prý přišel na to, jak se zbaví spojení s dívkou - vypil doušek její krve, že to prý bude fungovat. Na to, že ráno vykřikoval něco o upířích holčičkách udělal přesně to, co by dělat neměl - pít upíří krev. No, ale udělal to, zadíval se na dívku, osvobodil ji z pout a ta zmizela - asi se odhypovala pryč. Vstávám, protože křik ostatních se nedal přeslechnout. Kromě dívky nevidím ani Krahujce …

Po krátkém výslechu Raela se k nám vrací Krahujec s pochodní v ruce - podařilo se mu objevit úzký vchod do jeskyně, do které vstupujeme. Přímo pod obětním kamenem nacházíme v jeskyňce další obětní kámen a u něj dohladka otesanou zeď. Zlatou barvou je zde nakreslen záporný pentagram

16.srpna 2008, ráno
(hráno 19.ledna 2008)

Mojko ale v době, kdy se k nám vracel Krahujec už byla ošklivě zelená a požádala mě o doprovod zpět k pramičce, čemuž jsem vyhověl. Procházka Mojko trošku prospěla a tak se zatvářila, že si k lodi dopádluje sama. Zachoval jsem se trošku negalantně a nechal jsem ji přitom…

Jedna loďka plula s Mojko k lodi, druhá loďka plula od lodi a já musel zahnat ošklivou myšlenku, že vidím dvě Mojko naráz, po pár chvílích se ukázalo, že Anna, naše další dívka je zdálky hodně podobná Mojko. V klidu vyčkávám, než loďka přijede ke mě, opět ji (umělecky) přivazuji k molu. Hned poté pomáhám Anně ven z loďky a velmi zkráceně ji vysvětluji vše kolem Ruprechtů. Navrhuji jí volitelný hovor s Drago Ruprechtem a naopak u remízku navrhuju okamžitý kouzelnický přesun a Anna mi to schvaluje, není si jista, zdali by otázku od druida dokázala odpovědět…

Nakonec jsme to vzali hopem, bez obou úvodních rozhovorů, míjíme pamatovací kámen a kupodivu není nikdo z nás přitahován obětním kamenem, takže se bez nehod dostáváme až k otvoru, který nalezl Krahujec. Anna se zatvářila, že by tam raději slezla po laně…

Mládenci s Julií mezitím doprolezli celou jeskyňku a zjistili, že bude nutné vhodně zamanipulovat s pentagramem a skutečně se jim podařilo najít nějaké barvou zamaskované prohlubně. Když se obou Krahujec dotkl, objevila se uprostřed pentagramu pohyblivá kreslená hlava drakodlaka a zarecitovala nějakou báseň. Pak zmizela a protože báseň si skoro nikdo nezapamatoval, zkusil své štěstí Lemon a pak znovu Krahujec, aby nakonec na kus pergamenu báseň zaznamenali…

Pět velkých výsad poutá zemi
pevným svazkem v duchu společném.
Jedna u lidí co moc mají
Dvě u elfů co mrtvé uspávají.
Tři a pět se staly kameny a zdivem
Čtyři zří všechno v ledu čirém.^[2]

S Annou jsme je zastihli právě nad touto básničkou a nakonec se shodujeme, že toto není básnička na otevření průchodu dál a tak se pro změnu dva siláci naráz snaží pootočit těmi dolíky. A měli pravdu, celý pentagram je pohyblivý a z pozice negativního pentagramu se přetočil do pozice pozitivní. A hle, náhle nejsme v jeskyni, nýbrž v pochodněmi osvětlené chodbě.

Oplechovaný strážce s mečem a štítem si to žene proti nám: "Hchkr?" optal se nás. Je to pro nás neznámá řeč, takže honem na sebe sesílám vylepšenou Bábelanku. Samozřejmě,  že to co už bylo řečeno mi to kouzlo nepřeložilo a tak zkouším na něj mluvit elfsky a velvétsky. "Hchkr?!?" řekl důrazněji. Byl to nějaký severský dialekt jak jsem věděl už bez kouzla a teď se mi to potvrdilo - jsme důrazně žádáni o identifikaci a co prý tu chceme. Jakmile jsem to přeložil ostatním, hned mi Lemon navrhl ať ho představím jako Draga, což jsem hned obratem udělal a dodal že jsme vedeni na audienci. Zřejmě to byla příliš průhledná lež, protože bojovník se na Lemona vrhl a my pak na něj… Zvláštní, že na výkřik Rubína "Tandaradei" přestal na chvilku bojovat, žel všichni co proti němu šli už svojí ránu nezastavili. Bojovníkova hlava byla čistě odťata. Někdo mu následně odebral klíče od dveřních zámků…

Pokračujeme dál chodbou a skrz dveře do nejbližší síně, z níž vedou několikery další dveře a uprostřed je dřevěný stojan se zlatým klepadlem. Dost se děsím, jestli jsme u Sluněčňáků v říši, tak budeme mít problém…

První dveře vedly do pokojíku jedenáctileté šlechtičny, a díky tomu že za postelí má tajný průchod skalou až k okénku z nějž je vidět obětní kámen jsme tento pokoj přiřkli slunečňačce Lear. Druhé dveře vedly do obdobního pokojíku a ten by mohl být pro změnu Draga.

Mezitím Julie dvakrát klepla na zlaté klepadlo a celkem očekávaně se jí otevřely dveře. Očekával jsem že to bude vstup do nějaké krajiny kde trvá pravé poledne, ale ouha, jako by za dveřmi bylo pravé slunce…

Rychle dveře zavíráme a zkoušíme poslední dveře, jenž vedly do chodby propojující další část zámku (?) s touto. Překvapení však čekalo nás všechny. Jakmile jsme do chodby vstoupili a popošli dva kroky, náhle se chodba ztratila a my stáli ve vzduchu hodně blízko obětního kamene. Udeřil jsem levou rukou do strany a narazil na omítnutou stěnu. Bylo to jasné - některé části jsou maskované zvenčí a teď když se koukám odkud a kam jdu tak vidím dvě kamenné věže …

Ve druhé věži první místnůstka vypadá skoro jako předsíň k velkému sálu ale ono ne, nejprve následovalo schodiště vedoucí dolů. Další sál je trůnní, vpředu je trůn ze dřeva a opěrátky vyřezávanými jako dračí oči a na zemi pod ním je cosi jako panoramatická mapa známého světa a v ní jsou zakresleny mnoho puntíků a taky různých značek které nedokážu rozkódovat. Každopádně si prohlížím ostrov Plexis a nacházím čtyři puntíky. V Komodoru, na Eldoru, jeden na dračí slze a jeden vymazaný v poušti, zhruba v místech kde byla Zelixova hrobka. Vím však, že tam bylo v prapra pradávných čísi hlavní město soudě i podle stejných symbolů na Velvétu a Doriathu, které jsou stejné. Nemusí to ale znamenat hlavní město, ale třeba magickou univerzitu nebo magický zdroj, což by odpovídalo, protože z Plexiské značky cítíme magickou sílu… Z jiných značek, které se vyskytují spíše jen na severu usuzujeme, že tam jsou sídla ledových draků.

Zatímco my myslící globálně se snažíme odhalit význam mapy, další jedinci zkoumají ostatní dveře a chodby. Dveře jsou v každém rohu sálu a vedou do chodby vedoucí na nádvoří (!), do kuchyně, ke dveřím s klíčovou dírkou ve tvaru sluníčka s paprsky, a do vězení.

Lemon usedl na trůn, pohodlně se usadil a dal si ruce na opěrátka. V tu chvíli se dráčkům rozzářila očička, Lemon vyjekl, chytil se za hlavu a vystartoval z trůnu. Když se uklidnil, což bylo rychle, řekl, že na něj mluvilo tisíce mocných bytostí naráz. Julie se nechtěla nechat zahanbit a usedla taky na trůn. Avšak ona se z něj svalila, z uší ji začal téct pramínek krve. Léčitelé ji okukují a já mám čas obhlédnout pořádně vybavení sálu. Julie byla ponechána bez ošetření - prý dostala jen mentální úder nebo upadla jen do šoku a takové zranění nejde léčit obvazy, či lektvarem rudého kříže…

V trůnním sále jsou kromě mapy, velkých gotických oken a trůnu ve výklencích celkem dvanáct zbrojí, ty však vypadají jen jako ozdoba a ne jako oblek do boje - prostě jen ozdoba… Ozdobou není dívka Lear (nevím proč, ale už po několikáté chci napsat LEILA) naše stará známá, která odněkud přišla. Přišla právě včas, Rael mumlal něco o tom, že by se měl volit nový vůdce, že se Lemon neosvědčil a kdesi cosi.

"Tak jste přeci našli trůnní sál" oslovila nás dívka. Pak šla k trůnu uklonila se nám a jala se pět píseň.

Sedm září zářivých ach ach achich
a k čemu těch sedm tehdy bylo?

No draků pána přeci vytvořilo
pět životem sílu posílilo
dvojice magii svoji použilo.
To je sedm, ale devět má být
co ty dvě co odmítají zářit?

Osmá se skryla, skryla v dáli
Sedmá ji našla a ztrestala ji.
Devátá dostatek síly měla
leč Ruprecht bojem byl zbaven těla
Na dvě části zlomen, na molu skryt
kde naplněn ctí je odsouzen bdít.

Znovu se Lear uklonila. Ta píseň nás dojala tak, že Lear měla čas olíznout zasychající Juliinu krev, aniž by jí v tom kdokoliv z nás stihl i jen slovně bránit. S dívkou jsme se pak začli bavit o všem a o ničem, ale postupně se to schyluje k tomu, že budeme přísahat, že nikomu neublížíme. Je to jednoduché - protistrana musí učinit totéž, na naší straně to vázlo na Lemonovi a Balanarovi…

Nakonec se to urovnalo jiným slovosledem našeho slibu, dívka slíbila svojí část a pak přivedla drakodlaka. Byl v té místnosti, která byla uzavřena tou sluníčkovou klíčovou dírkou. Odmykání bylo jednoduché - Lear přiložila jedno ze svých očí na otvor a v zámku cvaklo…

Drakodlak oslovil jako první Annu a vyžádal si zpět přívěšek, kterým ovládala svého draka, že prý je příliš cenný. Pak šel a sedl si na trůn, stejně jak před desítkou minut Lemon. Rozdíl tu ale byl - z očiček draků v opěradlech vytrysklo několik tisíc světelných paprsků a každý z nich zamířil na jiné místo na mapě. Rychle si zapamatovávám umístění a barvu paprsků směřující na Plexis. Lekají mě hned čtyři červené paprsky směřující na Komodor, protože tam jsou čtyři věže, každá s jedním mágem, jeden červený paprsek směřující na Garnak (tam se mi vybavuje kouzelník Dalimil, který jeden čas nemohl vůbec kouzlit), další červený paprsek směřující do pouště (k Zelixovi?? bývalému hlavnímu městu??) a dva modré paprsky směřující přímo na Eldor. To mě zaujalo, všude vedou červené a jenom sem modré? Proč? A vlastně ještě jeden modrý paprsek tam byl - směřoval jakoby do jezera, tedy k aradeiridům…

Drakodlak poté sundal ruce z opěradel (paprsky i očička přestaly svítit), přivítal nás na ostrově a ptal se nás, proč jsme připluli. Nějak toho moc neříkáme, spíše jen základní pravdy, tedy že jsme přijeli kvůli tomu, aby on nevyvíjel akce proti Plexisu, Doriathu a tak. Drakodlak je naštván protože byl prý příliš dlouho vězněn na to aby přistoupil na tyto podmínky. Zajali ho mágové z Doriathu a pomáhali jim prý aradeiridé, prý díky jejich zradě ho mágové dostali - takže doneseme-li hlavy vůdců obou národů tak je ochoten přistoupit na náš požadavek.

Po krátkém dohadování slevil drakodlak ze svých požadavků a prý je bude "jen" věznit tak dlouho jako oni jej, čímž pro dnešek dohadování skončilo. Lear dostala svolení odvést nás do hostinských pokojů (byly na druhé straně nádvoří) a pak nám šla do kuchyně dělat svačinku. Okamžitě se dohadujeme co budeme dělat dál a jediný Krahujec se pouští do průzkumu hradu. Šel do vězení kde našel sedm kobek a ve dvou z nich bytosti. V první z nich je prý zřejmě člověk a v druhé nějaká bytost velká jako člověk s mnoha znaky much (oči, křídla) a je průsvitná, obě přikované v poutech. Až k nim se nelze dostat - dveře jsou chráněny kouzlem střílející modré blesky… Krahujec pak trošku vyzvídal na Leaře co a jak, a ta bytost prý zkřížila jejímu pánovi cestu…

U nás je rozhodnutí jasné - zničit trůn a holčičce Lear sebrat jeden z jejích kouzelných předmětů, který vyvolával nějakého nehmotného strážce - (zapomněl jsem o něm před chvílí napsat). Zajímavé je také to, že podle Raela, kterou okoukával značky na mapě, nejsou v okolí stovek(!) mil žádní draci. Proč? Vládce draků a drží si draky od těla? Že by mu hrozilo, že po zničení ovládacího trůnu se na něj velmi rychle vrhnou?

Musíme to všechno pořádně probrat, protože se nám nabízejí asi tři cesty…

(počet zobrazení příhod ostrova Plexis od 25.12.2006:  )

[1] pozn. hráče - Tandaradei je mimo jiné hororová povídka od Andrzeje Sapkowského