|
Vyhledávání na těchto stránkách
Loading
|
5. duben 2008, pozdní večer
(hráno 3.listopadu 2008)
Výbuch první lahvičky mě odhodil stranou na skálu, otloukl mě o ni a já pustil Snové lano. Vůbec poprvé si mi podařilo upustit Snové lano s ulovenou kořistí, takže jsem se snažil zapamatovat, co to s mým "vězněm" udělá. Co by, samotné Snové lano draka nezadrží, zvlášť když od svojí majitelky dostal rozkaz, aby zdrhnul od nás. Zoufale zvolané "Uleť, uleť" se drak snažil uposlechnout co nejrychleji, nebylo to ale tak rychle, aby nestihl obdržet zásah hned dalších třech lahviček mířených na křídla. Jedno z křídel se skutečně odlomilo a padlo na zem. Drak začal krvácet…
Nebylo mi moc dobře duševně ani fyzicky, ale když už to dopadlo takhle, tak mi nezbylo než se rychle zapojit do honu na draka a zkusit ukrátit jeho utrpení (anebo přispět k jeho léčení). Mrakoplaš na Balanara něco seslal a ten ostře zrychlil z normální lidské rychlosti běhu, ale ve skutečnosti jen srovnal rychlost draka. Ani mé UFI seslané na sebe sama nemělo šanci draka dohnat. No tedy draka - hlavně taky mé Snové lano, které měl drak stále jako uzdečku na tlamě. Drak doběhl na molo, skočil do vody a jal se ponářet do hloubky. Krev mu z rány stále crčí a to není pro něj dobré - nejen že mu hrozí vykrvácení, ale ještě na sebe bude lákat dravé ryby. Tím pádem je moje lano dočasně v trapu…
Balanar smykem zabrzdil na molu a jal se vyhlížet draka, který by se mohl vynořit k nadechnutí a taky vkládal manu do svého vyhledávacího kouzla, zřejmě aby kouzlo přetrvalo i do dalšího dne. Když ji vložil poprvé, docela sebou trhl, a já v první chvíli myslel že se drak někde vynáří, takže jsem své stále ještě pokračující UFI popohnal nad moře. Bali mi súrsky řekl co se stalo, že prý mu kouzlo naznačuje, jako by tu drak byl a současně nebyl. Tohle mi došlo hned - "V noci ho budu lovit" odpovídám Balanarovi, a tak nějak šestým smyslem cítím, že budu mít pravdu.
Nahoře v jeskyni mezitím po způsobu vznešených elfů běsnil náš učitel Rubín. Rubín vyhrožoval nepřítomnému Balanarovi, že s ním si to vyřídí vyšší šlechtic než je on a s Mrakoplašem si to začal vyřizovat on. Vytknul Mrakoplašovi, že zabíjením draka takhle blízko jeskyně ohrozil nás všechny a proč ho vlastně zabíjel?!? Mrak slabě (dle vyprávění ostatních) odvětil, že snad takhle byl zadaný úkol, ale to Rubin řekl, že to určitě takhle neřekl. Joj, škoda, že jsem nebyl nahoře v jeskyni, abych Rubínovi něco ošklivého řekl, ten úkol je zadaný poměrně vágně - jak se dá ještě zneškodnit drak, když jsme Rubínovi předvedli dva způsoby a ani jeden se mu nelíbil? Já měl draka v moci a navrhoval bezbolestné řešení, Mrakoplaš použil okamžité řešení vedoucí k nevratnému zneškodnění…
Rubín se čertil dál, že prý měl určité indicie a Mrakoplaš mu kontroval, že on měl jiné a že pokud je Rubín sděloval ostatním, pak že on a Balanar přiběhli k jeskyni zvenčí později. Až teď Rubín pochopil že přestřelil a omluvil se. Mluvil pak dál a vysvětloval nám, že měl několik teorií a že důkazy svědčí o tom, že musíme lovit jistého muže a že to je drakodlak, no a tenhle drak co jsme ho smrtelně poranili, že byl původně jeho mazlíček. Důkazy už nepředložil a nepředložil je ani nikdo jiný, když Rubín vyzval ostatní, ať se vyjádří.
V tenhle okamžik se s Balanarem do jeskyně vracíme a zjišťujeme, že tu jsme všichni až na dvě dívky - Julie prý šla k chatrči a Anna-naše nalezená dívka byla na molu s námi. Krátce jsem si ji tam před chviličkou zkontroloval brýlemi Pána snů a všiml si dvou paprsků vedoucích z ní. První vycházel z hlavy a vedl kamsi pod vodní hladinu, což jsem považoval za přijatelné, avšak ten druhý vedl z hrudi dívky kamsi nad moře…
Hned to súrsky sděluji přátelům, ale nedočkávám se rozumného nápadu co s tím. Rael, jenž súrsky myslím stále ještě neumí, má aspoň nápad, že bychom mohli teď v klidu rozmrazit toho námořníka dole a že by potřeboval sebou léčitele a pro jistotu jištění. Jdeme tedy já a Balanar. Akce rozmrazování šla poměrně hladce - Rael díky své Noční maně mohl plynule rozlámat to kouzlo (už podruhé vidím, že kouzlo nechce ustoupit na jednoduchou zlomku). Balanar stabilizovat námořníkův zdravotní stav a já pak svým posledním lektvarem rudého kříže dostat námořníka z nejhoršího. Když mu pak Rael půjčil plášť, námořník v šoku promluvil a divil se, že nás "ten chlap" taky nepřimrazil a vyprávěl nám, že on utíkal na loď…
Když jsme se všichni vydrápali do jeskyně, padla na mě silná chuť jít spát, jasný to příznak, že budu pracovat ve snu. Urychleně uléhám a v polospánku hlasuji pro to, aby byl Lemon náš vůdce. Rubín se zatvářil kysele - vysvětloval totiž před hlasováním, že nám všem musí někdo velet, aby nedošlo k dalším problémům a naše "truc volba" se mu nepozdávala. Lemon vydal po kratičkém zaváhání své dva první rozkazy: Spát a rozdělit se do hlídek. První rozkaz jsem splnil okamžitě a na hlídku mě někdo vzbudí - budeme prý hlídat po dvouch.
Pak přišla mezi nás na okamžik i Julie - podrápaná a pokousaná na ruce od vlka, dokonce i skrz plátovku, vlk jde s ní a je odborně po válečnicku ošetřen. Oznámila nám, že těch dvanáct znovu povstalo a že je musela znovu rozšlehat a že je jde pohřbít. Vzala si na to lopatu a - nikdo se k ní nepřipojil…
Můj sen začal na molu, z něhož vidím, že spojení mezi ním a dívkou ještě je, byť už hrozně slabounké. Sesílám na sebe metamorfózu, abych mohl dýchat pod vodou (možná je to ve snu zbytečné, ale to si vyzkouším jindy) a se studem v srdci se ponářím a plavu k tělu draka. Už z dálky se v súrštině drakovi omlouvám a prosím o odpuštění za to, co jsem mu - částečně chtíc a částečně nechtíc způsobil. Drak to, k mojí úlevě, pochopil (věřím, že kolem mě musel vidět auru studu) a tak ho mohu doprovodit do míst, kde zase bude mít obě dvě křídla zdravá a silná…
"Přepadení! Vlci útočí!" řve Rael jak na lesy a já vím starou bačkoru o tom, jestli jsem svůj noční úkol splnil až do úplného konce, nepamatuji si jestli jsem si sebral svoje Snové lano, natožpak jestli metamorfóza fungovala, jestli mi ve snu ubývala mana a jestli jsem předtím měl nějakou zbroj a tak všelijak podobně. Rozevírám oči a pokouším se vstát a zjistit o co jde, jenže míra rozespalosti a mé oblečení pokryté jinovatkou mě velmi silně omezovaly. Vidím vlky dva - jeden je ovázaný a bojuje proti druhému, oba dva z druhu vlka lítého. Vybíhám ven a všímám si jednoznačného znaku na zádech toho neovázaného. To je Balanar ve své vlčí podobě (a já to musím vědět, když jsem se podle něj učil svojí proměnu v lítého vlka) a šlehnu modrý blesk na toho ovázaného, jako takové varování, že už je nás tu víc.
Bojujeme tedy s vlkem a aniž víme, mícháme se do férového(?) souboje o Balanarovo pacičku proměny, já napodruhé použil už dva zelené blesky, což je asi tak jediné na co si troufnu já, ostatní kromě Mrakoplaše nedělají nic. Mrakoplaš chce zřejmě mezi vlky vlítnout a srazit toho ovázaného k zemi kladivem. Jenže …
Jakoby někdo zpomalil čas a já viděl, jak kladivo pomalu dopadá mezi vlky, jak kladivo sklouzává po ovázaném vlkovi, jak se Mrakoplašovi nevěřícně rozevírají oči a nakonec jak kladivo bacilo pošramoceného Balanara do hlavy. I to křapnutí pohmožděné Balanarovo hlavy o skálu znělo divně zpomaleně pro mé uši. Boj vlků dopadl nerozhodně, oba dva leží bez dechu na zemi. Zpomaleně se vrháme k Balanarovi…
Začínám ho zběsile obvazovat spolu s Mrakoplašem, abychom zastavili nejhorší krvácení a Rael do toho hystericky (podle mě přehrává) řve jak na lesy, že Mrakoplaš je ten, kdo vypsal odměnu 6000 zlatých na Balanara. Podíval jsem se na Raela takovým tím pohledem "ještě slovo a půjde černý blesk" a naštvaně ho přerušil: "Kecy Raeli, kecy…". Rael zmlkl a já mohl v klidu pokračovat v ovazování. S hrůzou ale zjišťuji, že Balanar nedýchá a že Mrakoplaš už nemá ani kapku magie. Řveme oba dva dvojhlasně ať někdo vytáhne léčivý lektvar anebo sběhne do jeskyně prohrabat bedny, ale ani jedno naše přání nepřineslo ovoce… tedy flakonek. Na ostrově není ani jeden léčivý flakonek! Aby to ďas spral!!!
Mrakoplaš se začal pokoušet o moderní metody resurekce (modlitby) a já, abych ho nerušil si šel promluvit na stranu s Raelem o tom, kdo doopravdy oživuje nemrtvé, proč tolik ječel, když Balanarovu proměnu viděl už taky mockrát. To, že byl ve stresu a že Balanara ve vlčím těle nepoznal bych snad mohl i přijmout (na druhou stranu když se někdo přede mnou svléká donaha a pak se mění ve vlka by mě mělo trknout - ovšem Rael si mohl při hlídce klimbnout), jenže další Raelovo slova ve mě něco zlomila - hochu, buď nám něco tajíš, nebo se bojíš říct. Lež o tom, že nám ledový drak oživoval nemrtvé vždy když se přiblížil k ostrovu mi to jasně prozradila, netušíš Raeli, že od chvíle, kdy dívka Anna mohla ovládat onoho draka jsem měl možnost i já pohyby draka monitorovat, tím druhým byl (a jak doufám ještě je) Balanar. Prostě a krásně - počet oživení mrtvol neodpovídá počtu objevení se draka.
Zkoušel jsem z Raela opatrně mámit další informace a tvářit se přitom, že o Ledových dracích nevím zhola nic a že i jeho další informace mu věřím, i když Mrakoplaše obviňoval že za prachy zabil Balanara. To mi i chvilku procházelo, ale na má poslední slova - "Tak jinak - někdo to tvému zdroji musel říct nebo to někde zaslechl. Souhlasíš?" zareagoval Rael dost nepřiměřeně: "Sakra! Takhle!" zařval na mě, čímž přilákal pozornost zbytku družiny. Udělal jsem na Raela vyjevený obličej a taky už nemluvím tiše: " Nechápu?"
"Prostě nevím! oni mi to neřekli! to si to mám vycucat s prstu nebo co?! co si sakra myslíš?! že jsem nějakej vševěd?! i já mám omezení! to já jako všechno zařídím?! se naučte lepší věci než vyvolávání konfliktu prostřed družiny! naučte se třeba zjišťovat potřebný informace! já taky nemůžu zjistit všechno!" řval mi Rael zblízka do obličeje, zjevně ho štval můj hraný klid a udivený výraz a má zdánlivá nechápavost v průběhu rozhovoru, pak sebou cukl a odešel dál ode mě.
Mrakoplaš mi poté súrsky naznačil, že má řešení - prý si to s Balanarem vymění. To, že si vzal fajfku tabáku mě pomohlo vymyslet podle mě o fous lepší plán - mám ještě minimálně jedno přání u pána Snů, stačilo by si přát mít flakonek s vhodně silnou léčivkou uvnitř. Nechce se mi riskovat zdánlivě jednodušší přání, aby Balanar ožil, protože se obávám, že by mé přání fungovalo jen v noci a hned to všechno sděluji Mrakoplašovi a taky ho vybízím ať mi vysvětlí přesně, jak si to chce s Balanarem vyměnit. Odpověděl mi, že nemůže žít s vědomím, že zabil svého přítele a že raději zemře místo něj. Ostře zabafal ze své dýmky nacpané snovým tabákem a dodal že se sejdeme u Pána snů za 5 minut…
Znamenalo to, že musím i přes rozčilení s Raelem co nejrychleji usnout a kupodivu mi to i šlo, byť to určitě nebylo míň jak pět minut. Nedospání a nechuť vidět Raela a Julii, která začala ohlodávat syrové dračí křídlo udělalo své. Jak Mrakoplaš tak i já spíme u chladnoucího Balanarovo vlčího těla, jako podivná poslední stráž, já se navíc postupně pokrývám jinovatkou…
Ve svém snu jsem se objevil právě včas u Mrakoplaše, který křikl vztekle: "Neeee". Bylo mi to nad slunce… ehm… měsíc jasnější. Mrakoplaš už si svůj plán nechal od pána snů schválit - jeden muž ve světě zemřel, jeden muž musí projít branou a nemusí to být ten samý. Pán snů se podivil, proč se zde i já objevuji "ve dne" a já mu mohl říci, že nechci opustit své dva přátele ve zbrani. Rozhlédl jsem se kolem, abych zjistil kde přesně jsem. Jsem na noční obloze, blízko brány kterou hlídá zubatý strážce a který pouští duše pouze dovnitř, ale nikdy už ven. Venku před ním leží Mrakoplašova sutana a na vedlejší hromádce Balanarovo noční zbroj.
Balanar sám stojí opodál v bílém rouchu se skloněnou hlavou a na nic nereagující, přesně jako duše, které jsme odlovovali na Plexisu. "Mrakoplaši, vím jak nás dostat do života všechny tři, mám ještě minimálně dvě přání" říkám mu naléhavým hlasem, i když mám pocit, že už mám z nějakého důvodu jen jedno, to ale Mrakoplašovi nechci říct, protože by mě mohl přemlouvat, ať si ho nechám na později. "Ne, já už jsem rozhodnut - nemůžu žít s vědomím, že jsem Balanara zabil a že by se to později mohlo stát znovu" řekl mi a pak pokračoval ve vysvětlování, proč on půjde přes práh do Říše snů. Pochopil jsem nevyhnutelné, za pár chvil ztratím svého snového bratra Mrakoplaše a taky jsem pochopil to, že i když bych proti Mrakoplašovo vůli použil své přání a všechny tři nás nechal žít, že by si něco ve svém momentálním rozpoložení udělal - třeba takové "jako uklouznutí" ve skalách a mé přání by tak vlastně přišlo vniveč.
Mrakoplaš viděl v mých očích zklamání a smutek a tak se mě snažil potěšit, že bude chodit k bráně si s námi popovídat. Ještě nikdy jsem ve snu nebrečel, ale jednou musí být vše poprvé, neudržel jsem příval slz deroucích se do mých oči. "Tak… ahoj… a někdy na viděnou" řekl jsem mu na rozloučenou. Mrakoplaš se se mnou rozloučil a pak mě do boty a Balanarovi do přilby vložil kus pergamenu - je to jeho poslední vůle a tímhle trikem se dostane z našeho snu do reálného světa. A pak… a pak šel pevným krokem rovnou do brány a prošel skrz, zpět na nás se ani jednou neohlédl… A čas, ten bídák a k**rva prodejná se zase zpomaloval, aby mi nabízel co nejdéle možnost tohle sebeobětování za přítele zastavit, aby mi co nejvíce rozdíral mé čerstvé rány na duši…
Sen se mi poté trochu zkalil a tak si už pamatuji pouze to, jak stojím nad oběma zbrojemi…
Chápu najednou to, co mi říkával můj otec. "To je úděl nás, elfů. Uvidíš umírat příliš mnoho svých přátel, u lidského rodu se poznáš s prapravnoučetem tvého prvního lidského přítele a když mu pak budeš vyprávět o jeho prapradědovi, nebude ti věřit, protože to pro něj bude strašlivě pradávno. A ty s tím budeš muset žít"… Kde je konec drowky Sheli, dívky Robin které jsem slíbil ukázat vodní dráčky a svůj slib nestihl splnit, kde je konec Mrakoplaše, kde…
Můj smutek střídá vztek na Raela a jeho "Ofekovské" hry, aby ho pak vystřídalo zklamání nad Rubínem a také zklamání nade mnou - měl jsem toho draka bezpečně pod kontrolou a mohl jsem "z pozice síly" vyjednat příměří. Skoro ani nemám chuť se do tohodle zlého světa vzbudit, jen můj slib, který jsem dal nad hrobem Sheli mě teď asi jako jediná věc drží při chuti žít. Neboj Sheli, svůj slib dodržím.
Později mi Balanar stručně povyprávěl co se dělo když hlídal s Raelem a zahlédl pohyb v křoví. Vyšel tam a našel ovázaného vlka. Vlk se mu představil, sdělil mu že je z Bílé rokliny (kam lidé nesmějí a žijí tam jen vlkodlaci) a tvrdil, že Balanar má něco co mu nepatří. Balanar se šel svléknout do jeskyně a pak se proměnil ve vlka, aby si s ním mohl promluvit tak nějak přirozeněji, ale právě tohle toho vlka nakrklo. Předmětem sporu je totiž Balanarovo pacička podporující proměnu, vlk vysvětluje že lidem do ruky nepatří a že jsou jen dvě možnosti - dobrovolně pacičku vrátit anebo boj a pak vítěz bere vše. Balanar se mu zkoušel vysvětlit, jak k pacičce přišel, ale vlk si nedal říct… Pomyslně dávám další závaží na misku Raelovo činů, jenž nechápu a ta zlá část mého já se těší, až se misky vah definitivně překlopí od tolerance k…………… Proč doopravdy Rael tolik hejkal? Člověk by si myslel podle jeho řevu, že na nás útočí smečka vlků?
Balanar mi pak i ozřejmil Juliin problém. Kousl jí totiž vlkodlak, který ale zároveň nechtěl aby se tato "nemoc" dál šířila. Dokonce Balanara požádal o jistou terminální akci, kdyby… Toho se ale moc nebojím, vybavil se mi náhrobek "Ralfa Jedličky" a celá příhoda co kolem toho byla. Bude stačit zalistovat mým deníčkem, abych si oživil, jak to tam přesně tenkrát bylo. Ale to předbíhám, neboť jsem se chvíli před tímto rozhovorem s Balanarem měl nejprve probudit.
6.dubna 2008
(hráno 8.prosince 2008)
Vzbuzení se zpěvem ptáčků nebylo nic moc, neboť mě do něj nutil Rubín. Oznámil jsem mu velvétsky, že je tupý býložravec a normální řečí dodal, že chci spát dál, ale svitek který svírám v ruce mě probral. He? Proč mám Mrakoplašovu závěť v ruce, když mi ji Mrakoplaš strkal do boty, ale budiž. Vnímám také, že Balanar svou závěť svírá ve vlčí tlamičce a že mě někdo odtáhnul blíž k ohni, tudíž dál od Balanara. U něj je Anča a volá že Balanar obživl. Vstávám a jdu pomalu k němu a šetrně zjišťuji jestli je vzhůru. Je a tak si s ním můžu tichounce promluvit a pak jej jemně donutit, aby se změnil do své normální podoby. Nevnímám přitom Raelovo poznámky o Mrakoplašovi a o tom, že ho dohnala spravedlnost. Mrakoplašův bůh tu zřejmě nemá sílu, protože jinak by už snad do Raela udeřil blesk - takhle ho pomlouvat…
Ostatní mezitím kopali dva hroby, své ozrimky jsem jim stihl nabídnout poměrně pozdě - když už měli prakticky hotovo. Místo Balanara do něj pohřbíváme Mrakoplaše, pak na něj klademe dříví a to zapalujeme - Mrakoplaš dost z nás řekl, že chce zpopelnit a ostatně to nám i napsal ve své závěti, v níž mimo jiné psal, že si s Balim máme rozdělit jeho věci a nezapomenout na klepadlo. Dvořák si "zabavil" kladivo ale byl kýmsi upozorněn, že to kladivo bude muset předat do Perclusu do chrámu, což je další z Mrakoplašových přání. Balanar je poměrně překvapen - z noci si nepamatuje od boje až doteď nic…
Máme si tedy dost co povídat, dívat se na hořícího Mrakoplaše i Raela (chytl mu plášť při zapalování hrobky či co, vůbec jsem si toho nevšiml) a dělit se o Mrakoplašovu pozůstalost. Bali si vyžádal pouze Mrakoplašovu dřevěnou destičkovou zbroj, jinak mu to bylo jedno, mě to bylo jedno též, takže beru jednotlivé věci Mrakoplaše a nastřídačku je dávám k Balimu a ke mě. Klepadlo k Pánovi snů si po dohodě beru prozatím já, dokud Bali nebude trochu ve formě, po tom boji je ještě dost domlácen, takže ani meditovat nebude. To ostatně ani já ne, tak nějak nemám chuť ani sílu. A ještě jedné věci si všímám - Bali dost odsekává odpovědi a narážky směrem ke Dvořákovi…
Po skončeném pohřbu a obědu se ve dvojicích vydáváme na průzkum ostrova, tak nějak pro jistotu, abychom zjistili jestli snad někdo ještě není na ostrově, nebo něco, a snad právě proto jdeme na průzkum po dvojicích. Na mě tak nějak vyšla Mojko a na Balanara Rubín, ti dva zůstali u jeskyně spolu s Annou. A jak nám řekl Rubín, cokoliv najdeme bude sloužit jako odměna pro nás, tak to prý bylo dohodnuto.
Trvalo nám to víc jak dvě a půl hodiny, než jsme našli něco jiného než skály, vřes, ještěrky a hady. Až později vidíme cosi jako velkou noru (ve zbroji se dovnitř nelze protáhnout), která je uvnitř lehce upravena do podoby příbytku. Uvnitř jsme se nakonec sešli čtyři - dvojice Julie + Dvořák byla také tady. Uvnitř to čpělo po mokrém psovi, takže jsme správně usoudili, že je toto příbytek toho vlkodlaka, co včera "poškádlil" Balanara. Vevnitř měl natahané nějaké zbraně a nikde ani náznak stříbrné věci nebo i jen hrotu šípu. Když mluvím o šípech, nezapomněl jsem na Balanara a vzal jsem mu pár šípů do jeho luku, pro sebe jsem si tu nenašel nic… Přisvicuji Luxmenem a díky tomu konečně nacházíme první písemnosti na ostrově. Kromě posledních vůlí vojáků tu byla také námořní mapa se značkami a rozkaz který je psaný nějakým hrabětem a v pečeti je lilie s havranovitým ptákem. Všichni podřízení korzáři mají pomoci a poslouchat toho, kdo je držitelem tohoto listu. Mojko také našla ryzí mince a ty jsme následně přisoudili trpaslíkům.
Mojko pak venku luštila onen dopis a později mi řekla že onen hrabě se jmenuje Samantio Vervsus z Tautosu. Na to sem jí mohl odpovědět, že hledaný územní celek, kam patří erb a tento hrabě je stát Doriath, který si před rokem prošel válkou elfů proti trpaslíků, aspoň jak tvrdili zprávy ještě z dob, kdy jsem pracoval na Velvétském velvyslanectví. Luštila také dopisy vojáků a zjistila, že se jedná o vojáky, kteří byli naverbování z vězení - typicky způsobem "3 roky služby nebo 7 let vězení".
Mezitím v jeskyni probíhal výslech, který z dálky odposlouchávala další dvojice a to Rael a jeho kočka. Z dálky to sice vypadalo, že se sluní, ale napnuté uši je prozradily oba. Námořník snídal něco z našich "zapomenutých" věcí a říkal, že by mohl za odměnu zahrát na harmoniku, a prosil nás abychom ho dovezli někam, kde plují lodě na Doriath či přímo na Doriath a ptal se nás kde kotví naše loď, že ji nevidí. Pak skončil výslech nás a začal výslech toho námořníka. Prý byl z posádky, která tu měla něco vyzvednout (a to něco byly zbraně), kapitán lodi ho vyslal, aby šel spolu s dalšími a s kárkou pro bedny. To se mělo stát před třemi měsíci, po celou tu dobu tedy byl námořník zakut v ledu. On sám je z nějakého přístavu, který podle Rubína nemá dobrou pověst mezi obchodníky.
Námořník - Marek z Tiché Lhoty - si poté vzpomněl na kárku a své osobní věci které na ní měl, takže se výslech přerušil a šel se hledat vozík. Všichni členové od jeskyně i s Lemonem našli jen pár třísek po vozíku, drak ho totiž rozšlápl…
Pozdní odpoledne, večer i noc proběhla v poklidu, každý z nás nabíral síly a já si mohu pokoušet vzpomenout si na svůj ranní sen. A ještě jednu věc dělám - na začátku noci si zkontroluji hvězdy na obloze, abych zjistil, kde přesně jsme. Hvězdy tvrdí, že jsme severozápadně od Plexisu, možná sto až dvěstě mil daleko. Mojko touhle dobou prozkoumávala mapu a zjistila, že spojením červených značek ukazují na nějaké místo na moři…
Marek koukl přes rameno Mojko a píchl prstem níže pod onen pomyslný bod - "tady jsme" oznámil pevně. Shodovalo se to s mým pozorováním - od Plexisu jsme podle mapy 80 mil, a od onoho bodu jsme právě teď mil sto…
7.dubna 2008
(hráno 8.prosince 2008)
V noci se mi zopakovala část včerejšího snu…
Stojím nad oběma zbrojemi a v duchu se nad Mrakoplašovou kutnou loučím právě s ním a v duchu uvažuji, že budeme muset sehnat "číslo dvě" do služeb Pána Snů, když v tom Balanarova zbroj, která doteď ležela vedle Mrakoplašovo kutny, se navlékla na Balanarovo duši a ta zmizela. Mrakoplašovo kutna se vznesla, a než jsem stačil vydat hlásku, měl jsem ji na sobě. "Nyní se stáváš lovcem" oznámil mi Pán snů a dvěma dalšími větami mi naznačil že mi má Balanar ozřejmit vše potřebné…
Ráno zavelel Lemon s Rubínem nástup na rozcvičku a v tu chvíli všichni kouzelníci a hraničáři uprchli na klidná místa, kde mohli v klidu meditovat. I já prchal do skal a zkoušel meditovat. Po půlhodince jsem příjemně překvapen - mé obavy, že smrtí Mrakoplaše vznikla nějaká nerovnováha a já díky tomu nebudu moci meditovat se nenaplnili. Mám nameditováno tolik many, co obvykle. Vracím se zpět do jeskyně a tam se ptám Rubíina, co bude dál a jak se budeme dostávat domů. Rubín si vyčaroval ze vzduchu slavíka, našeptal mu do ouška (!) zprávu a vypustil jej nad vodu. Do hodiny se na obzoru objevila tečka, z ní se během další hodiny stal trojstěžník jenž byl následován dalšími dvěma loděmi.
Balanar měl zřejmě v noci sen, který mu napověděl, jak Julii léčit, neboť si jí teď odvelel stranou za bedny a tam se jí jal léčit.[1]
O další dvě hodiny později dvě lodě "obkličují ostrov" nebo co to vlastně dělají a třetí loď si nás jede vyzvednout, všechny mají pirátské označení, ale s vojáky s Plexisu na palubách, jako když čekají podraz nebo ledového draka či co. Námořníci jdou nakládat věci z jeskyně (sundali si na to povoz a dva koně), velitelé nás vítají na palubě a hned nás posílají dolů do podpalubí. Pak střídáme jednu z hlídajících lodí a ta jde také nakládat bedny. Bylo potřeba ještě třetí lodi, aby se z jeskyně odvezlo vše a každé lodi to trvalo pomalu dvě hodiny… My v podpalubí se shledáváme se svými civilními věcmi a prozatím máme zákaz vcházet na palubu. Máme vrátit vše co jsme vyfasovali a ne všichni tak činí, ale nejsme kontrolováni…
Námořníka Marka poměrně hned odvedli od nás a myslíme si, že se jeho status změnil na "vězeň". Rubín prohlásil Annu za svojí schovanku a zaručil se za její mlčenlivost, proto mohla zůstat s námi. Pak se Rubín vnutil na audienci ke kapitánovi, ale pro tuto chvíli mu nebylo vyhověno…
Jakmile byly všechny lodě naloženy, byla pohotovost částečně odvolána a Rubín s Balanarem byli povoláni na audienci.
8.dubna 2008
(hráno 8.prosince 2008)
Dnes v noci jsme se oddělili od ostatních lodí a dnes začalo přeznačování pirátské lodi zpět na loď Plexiskou - plujeme na lodi Mořská kráska, která má domovský přístav v Asame. Pohotovost byla ještě více změkčena a kromě zbrojírny, vězení a jistých tří kajut smíme chodit všude.
Pochopil jsem i taktiku vojáků (s přispěním Rubína a Balanara) - každou noc se oddělí jedna loď a přeznačí se na civilní. Kdyby je někdo sledoval bude to mít těžké…
9. dubna 2008
(hráno 8.prosince 2008)
Dnešní nudný den byl zpestřen pouze zvoláním Balanara, že Julie je vyléčena ze svého malého chlupatého problému.
13.dubna 2008
(hráno 8.prosince 2008)
Přistáváme na Plexisu ještě v noci a smíme vystoupit až poté, co vojáci z lodi obsadili přístav. Ale už půlden předtím jsme měli domácí vězení - dalo by se tak říci. Je mi teď jasné proč - průchod skrz město a přístav je chráněn vojáky a civilisti jsou odveleni do postranních ulic. Zkrátka - nepřijeli jsme touto lodí a nebyli jsme v Asamu - o to se vojáci snaží. Ven z města nás začal vyprovázet "svišť" z Eldoru, neboli elfí druid Mario Gamel. Obhlédl si nás a pak řekl: "Přijměte mojí soustrast, je mi velice líto smrti vašeho přítele. Jdete se mnou? Tady nás může každý slyšet a je tu rušno". Jdeme tedy do lesů, kterých se kolem Asamu poněkud nedostává a Mario lehce při chůzi popichoval Rubína kvůli Anně.
Mario nás odvedl pod shluk stromů který se vyskytoval přeci jen blíž k Asamu než nejbližší les nebo hvozd a řekl, že tady to bude stačit. Dále pak začal vykládat, že Zefríta je spokojená s výsledkem naší mise, ale máme tu druhý úkol a prý lépe honorovaný - chytit toho drakodlaka. Mario to vysvětloval docela zdlouhavě, ale pochopil jsem, že když milého drakodlaka dopadneme ještě dřív než se mu podaří úplně podrobit dalšího draka, budeme mít větší šanci. Každopádně drakodlak by podle Maria měl jít po nás, ale i samotná Zefríta je poněkud znepokojena tím, že drakodlak není zajištěn.
Pak Mario vysvětloval, že o drakodlakovi na Eldoru předtím nevěděli, každopádně že jsme zničili skladiště "teroristů" jenž napadali bratry elfy v Doriathu. Nemám moc přehled, kdo koho dřív napadl a obral ho o území, jestli to byli trpaslíci nebo elfové, ale to je jedno. Pochopil jsem totiž že onu základnu v průběhu posledních tří měsíců využívali obě strany. Než jsem měl možnost si to poznačit do deníčku, povedlo se mi zapomenout, která ze stran tam byla první.
Co jsem ale nezapomněl byla zmínka o zatykači (a odměně 2000zl) na Raela, který platí v Doriathu a je vypsán elfy(?) za to, že spolu s Drobkem poničili jejich magickou univerzitu. Mario nabízel, že by šlo teoreticky zatykač zrušit. Pak se hovor sklouzl k našemu novému úkolu ale nic nového nebo nečekaného…
13.dubna 2008
(15.prosince 2008)
Dál se bavíme s Mariem Gamelem o odměně za druhý úkol, když tu k nám přišel druid s vlkem. Zastavil se u nás a prohlásil, že jsme docela zajímavá skupina. Vlka měl až doteď na vodítku, ale Mario k němu přišel, dotkl se vlka a pak překousal vodítko. "To už je lepší" řekl. Pak se hovor stočil na ochočování vlků a na to, že tenhle druidík hledá jistého Mrakoplaše, ale nějak moc dlouho nepokračuje, protože tak jak Mario jako první odhalil přicházevšího vlka s druidem, tak teď si povšiml nějakého létavce. Byl to orel, což bylo pro všechny přírodoznalce dost na palici jak se tak říkává, protože v pozdní noci orlové nelétají a hlavně nepřistávají proti nám. Rael nejprve vytáhl luk, ale už v tuhle chvíli jsem ho mohl upozornit, že letí jeho učitel Ofek. Rael to poznal taky a tak rychle uklizený luk jsem v životě neviděl. Orel se dotkl nohama země a přesně v tu chvíli se proměnil v Ofeka, který dobrzdil z běhu na chůzi. A hned jde bez pozdravu k Raelovi a já doslova cítím Ofekovo zdravé(?) naštvání. Že by si Rael něco půjčil bez dovolení? "Kdes byl poslední týden?!?" vyjel Ofek na Raela a na jeho blekotavou odpověď se dozvědel od Ofeka, že za a) dělal ostudu a za b) ukazoval všem červené oči. To mě zaujalo, jak tohle mohl vědět?
Každopádně Rael dostal příkaz aby vypil nějaký flakonek a pak dostal další takový, prý kdyby náhodou zase vypadl z ostrova. Díval jsem se po ostatních, ale všichni jsou zaujati dění kolem Raela a snad mu to i přejí a mlčí, aby Ofeka v jeho rozčilení nerušili. Rael pak Ofeka uklidnil tím, že mu vrazil do ruky jednu lahvičku Raisy, kterou nevrátil na lodi. To ale probralo Maria a to, že Mario vstal pro změnu upozornilo Ofeka na to, že je nás tu víc a že konečně něco děláme.
Mario a Ofek se zjevně nemají v lásce, trochu na sebe prskají, ale to se po chvilce uklidnilo. Pak se Ofek opět pootočil na Raela a jakoby jejich hovor vůbec nebyl přerušen, pokračoval. "Musel jsem tvému kamarádíčkovi zlomit obě ruce, abych ho donutil nakreslit kde jsi" řekl naprosto bez obalu a veřejně. Nikdo z nás se na nic nezmohl, jak tahle věta byla překvapivá a krutá zároveň. Hned poté co jsem se probral z překvapení se musím krotit, abych něco ošklivého Ofekovi neprovedl (i kdyby to měl být jen varovný modrý trefený před něj) vědouc, že by ze mě byl škvarek natotata - jak Rael tak Ofek mají oproti mě přespříliš many, zvlášť teď v noci.
Ofek ukázal Raelovi i výsledný obrázek na němž v měsíčním úplňku dva draci, z čehož si Ofek vyvodil že někdo z nás tří snových bratrů už není na světě a úplněk prý upozorňoval na přítomnost lykantropa. Ofek pak "milostivě" obhlédl zbytek družinky a byl to zřetelný třídicí pohled, který nás třídil mezi skupinami "Póvl" a "Ksindl". U mě a Balanara se zastavil a řekl něco v tom smyslu, že "tak to je pravda". Raela taky něco naštvalo a tak ukázal Ofekovi jiný obrázek, na němž byla vykreslena nějaká kápě - pokud jsem stihl správně postřehnout - a optal se ho jestli nezná tohle. Ofekovi zřetelně problikla v očích svítivá červená barva, ale opanoval se a odsekl: "Ne, neznám". Pak se od nás otočil, rozběhl se, nadskočil, proměnil se v orla a zmizel. Rael má docela orosené čelo…
Klid však nenastal, protože vlk zavětřil a ve stejnou chvíli mé botky signalizovaly signál "šmoula" a nepřekvapivě se rozbíháme stejným směrem. Samozřejmě jsem ostatní upozornil, že tu máme nemrtvého a Rael jakoby náhodou ve stejnou chvíli řekl že si jde odskočit - pár lidí ho následovalo, což mu nebylo po vůli, zvlášť když jedna dotyčná za ním chrastila díky své kroužkové zbroji.
Každopádně já a vlk míříme společně za stejným cílem a to vystopovat nemrtvého, přičemž vlk stopu ztratil a začal zmatkovat v těsné blízkosti Raela. Mě signalizace stále pokračovala, ale nechápal jsem to, to ten nemrtvý prošel kolem nás a zaplul pak do pergamenu? Každopádně se Rael v pokleku drží svého pergamenu (co by se asi tak stalo, kdyby mi na něj upadla stříbrná dýka?) a je v pozici, ve které komunikuje. Jenže teď u toho vydává pípavé zvuky, z mého pohledu pípá poněkud nesmyslně, prostřídává chaoticky krátké a dlouhé pípnutí. Rubín nad ním stojí s notesem a dělá si tečky při krátkém pípnutí a čárky při dlouhém.
Když už říkám že má Rael pergamen, při bližším pohledu to vypadalo jako plátýnko na níž jsou nakresleny rudě obrysy rukou na nichž měl Rael při pípání, ale při jiném osvětlení, když zasvítil měsíc skrz mraky, bych skoro i řekl, že se jedná o lidskou či elfí kůži.
Na úplný závěr sebou Rael trhnul, (má signalizace přítomnosti nemrvých skončila,) a děsně se podivoval, proč nad ním skoro všichni stojíme a proč mu říkáme že vydával pípavé zvuky. Nad notesem Rubína už stojí Balanar a tvrdí, že tuhle šifru prý dokáže rozlousknout.
"Čau Bali, tady Mrakoplaš. Představ si, že existuje reinkarnace, jen ty a Modřinka mě můžete najít" zněl onen vzkaz po rozluštění a doplnění nabodeníček nad některá písmena, neboť ty šifra zjevně neuměla vyjádřit. Hodně mě to rozrušilo protože tenhle vzkaz má v sobě přespříliš ALE… Věřím svým očím a na vlastní oči jsem viděl Mrakoplaše projít branou snového světa sekce 1 a odtamtud není návratu, pokud nepočítáme občasné nelegální průchody, ale poslední z nich je již nějakou dobu uzavřen a nový otevřen není, to už bych dávno věděl a Balanar taky. Ostatně pouze Balanar z nás tří - snových bratrů - zná tuhle kódovanou řeč a docela bych se divil, že by si Mrakoplaš pro svůj vzkaz vybral Raela a jeho nemrtvého… ehm… sluhu. Je tenhle vzkaz pravdivý, nebo je to past?!? Ačkoliv jsem teď vyjmenoval pár proti, cítím, že by v něm kus pravdy měl být, ale nemám čas se tím zabývat.
Už podruhé se mne totiž Mario ptá, co si přeji jako svojí odměnu za úkol odchytit onoho drakodlaka a já nahonem říkám, že mám momentálně poničenou mágovskou hůl a že bych rád měl novou. Mario pokýval a ptal se dál ostatních, aniž by chtěl znát podrobnosti - ano, chci hůl anebo penízky na její pořízení, nebo pokud by šla opravit má stará rozlomená hůl. Podobně se neptal Mario ani Mojko, jaké přesně elfí boty chce. Aby tak dostala nějaké jiné… Stejně tak mám dojem, že Anna nemusí dostat titul, který má možná na mysli - to by taky mohla dostat titul "ang pamagat ng lavatories" (počišťovač královských latrín). Každopádně se Mario ptá a později nám řekne jestli je to naše přáníčko pro vévodský rod únosné. Jedno přání ale prakticky zamítl hned - Lemon si přál umět súrštinu, což prý není řeč kterou mluví (a umí naučit) lidé na Eldoru, a Lemon si musel vymyslet něco jiného. Když to shrnu:
A to bylo pro dnešní den prakticky vše. Mario zadal onen úkol: "Dostat drakodlaka pod kontrolu nebo zlikvidovat", dodal že teď hlavně musíme najít na drakodlaka nějakou stopu a pak navrhl že ti, co chtějí spát ve městě mohou odejít.Dodal také že za účelem pátrání po drakodlakovi jsou nám k dispozici zdroje Plexisu. Po krátké poradě o úkolu pár lidí zůstalo, pár šlo do Asame…
14. dubna 2008
(hráno 15.prosince 2008)
Ráno jedeme dostavníkem do Garnaku na univerzitu, což je první místo, které nás napadlo. Je zde magická univerzita a pokus o magické nalezení se přímo nabízí. To, že se nám věnovali všichni tři hlavní mistři byl setsakra dobrý příznak toho, že náš úkol má podporu samotného vévody. Žel, stala se očekávatelná věc, náš drakodlak se velmi dobře chrání vystopování.
Venku se bavíme jak dál a Rael si dal dohromady dvě a dvě - všem řekl, že jsem viděl z drakodlaka jisté modré provázky a že by to mohlo být spojení s dalšími draky. Dodal jsem že tohle jsem viděl tam na ostrově i z Anny, ale že bohužel při Mrakoplašovo smrti jsem o dost pomůcek přišel - brýle nemám a provaz je stále utopen kdesi v moři. Pak se hádáme o to, který drak je dobrý a který zlý - znalci tvrdí že zrovna ledový drak je zlý. Též si znovu připomínáme, že bychom neměli říkat drakodlak, ale spíše drakovládce.
Další místo, které chceme navštívit je Eldor a tak se tam vydáváme, ale už bez Lemona a Dvořáka, kteří se různě v průběhu dne odpojovali. Cesta do Hatoru proběhla v poklidu a loď nás už čekala.
Na lodi lehce děsím ty, kteří na Eldor nikdy necestovali a představuji jim převozníka Chárona jeho vlastním jménem (Cháron) a těším se na "vítacího elfa" co řekne na Raela (jestli řekne to samé tak budu zklamán) a co řekne na ostatní.
Těšil jsem se oprávněně, Rael statečně šel jako první se s elfem "přivítat" a dopadlo to očekávaně, o to hůř jsem byl překvapen co říkal na ostatní. Raelovi řekl velmi mnoho slov a doslova mu pohrozil, že stojí velmi těsně na hranici, po jejímž překročení Eldor zasáhne. Jako druhý jde Krahujec a elf ho oslovil jako "Mahony zlomený šíp" a jemu též zlehka upozorňuje, že jeho status zde může být v budoucnosti pozměněn. Pak jsem šel já a byl jsem přivítán (jen) jako Haepp Modřinka a že jsem vítán v místě, který je teď i můj domov. To byla prakticky první příjemná slova onoho elfa, byť poněkud strohá, která pokračovala při přivítání Balanara s tím, že jeho obydlí je připraveno. Pak šla Mojko a i ona byla přivítána drsněji než bych čekal. Bylo jí totiž doporučeno, aby se tu chovala jako host. Další šla na paškál Anna a ta byla "jen" upozorněna na to, že je tu jako host a že za její činy zodpovídá její patron - pan Rubín. Ten ostatně šel hned za ní a byl i poslední z naší skupiny. Elf se po něm jen podíval a neřekl nic, což mě poněkud překvapilo.
Na ostrově se nic od mé poslední návštěvy nezměnilo, cesta od přístavu vedla ke křižovatce do divočiny nebo směrem do města, město na první pohled vypadá též stejně. Stoupáme po chodníčcích do obytných pater a zde se dělíme napůl - Rubín si vzal mě, Raela a Annu k sobě (bydlí hned v prvním obytném patře) a Balanar si vede Krahujce Mojko a Julii k sobě o patro výš do trojitého "hnízda".
Zbytek dne už jen relaxujeme…
15. dubna 2008
(dohrávky, předehrávky)
Naše cesty se dělí - každý zkoumá na Eldoru vše možné, ať už k našemu úkolu nebo kvůli nějaké své soukromé potřebě. Rael prý zkoušel podpálit ve hvozdu nějakou svou věc kouzlem Igneum, které mu hned někdo z druidů(?) zlomil. Já chodil po městě v blízkosti dílen a hledal nějakou inspiraci k vypůjčení si nějaké věci nebo i jen inspiraci k nějaké myšlence.
Můj ďáblík hraje s ostatními fotbal, přičemž se místo pobíhání všelijak teleportují a i tentokrát jim to píská nějaká mazlíkovská kočka, Krahujcův vlk se chová jako hodné štěňátko a hraje si s dětmi v elfí školce…
I přes tohle hezké co jsem viděl jsem si probral to včerejší vítání a vyšlo mi, že onen "vítací elf" dělal bubáky hlavně na ty, kteří si nechali část Raisy pro sebe, což ale neplatí na Krahujce, tam k tomu musel mít nějaký jiný důvod. Mrzí mě, že neoznačil jménem našeho učitele Rubína, takhle si mohu fabulovat to, že nám někdo něco tají.
Taky jsem promyslel jak by se mohl Mrakoplaš znovu objevit mezi živými. Už se nám to párkrát stalo, že se někdo dávno mrtvý vrátil z říše snů, někdo jiný ze živých se tam (i dobrovolně) s dotyčným vyměnil, ale říkat tomu reinkarnace??? To je fakt divný, ale protože mám s Mrakoplašem domluvu o pokecu u brány, tak v nějakou vhodnou noc si ten čas najdu…
Dnešní noc se chci spojit s Pánem Snů a optat se ho na rovnováhu a na to, jestli máme s Balanarem hledat třetího do party…
Další dny v dubnu
(dohrávky, předehrávky)
Zjišťuji, že ani na Eldoru nám příliš nemohou pomoci, musíme najít nějakou stopu.
Po dalších dvou dnech jedu s Balanarem i s několika dalšími do Perclusu, přičemž všichni naši bojovníci a také Rubín, zahájili výcvik ve svých profesích. Po domluvě s Pánem Snů jsem dnes mohl říci Balanarovi, že náš návrh o přijmutí Lemona do bratrstva byl Pánem Snů přijat, ale nebyl zatím (kýmsi) schválen, což se ale během pár dnů změní. Cesta do Perclusu a odevzdání předmětů ve chrámu proběhlo v poklidu, i když se s Balanarem drbeme po hlavě - udělali jsme totiž drobnou chybu. Mrakoplaš chtěl, abychom do chrámu odevzdali i jeho roucho, jenže to shořelo i s jeho tělem…
Pak se opět dělíme a už sám chci cestovat po trase Komodor - Hator - Dračí slza - Varp - Osten - Atame - Tuvok. U Dračí slzy jdu po jižním břehu, abych mohl nikým nerušen promluvit s Aradeiridy.
Měl jsem úspěch, přijali mně jako přítele. Sice mi neuměli pomoci v nalezení místa pobytu drakodlaka, ale ke mému překvapení nabídli k pomoci vodní válečníky pro případ, že by se váš souboj odehrával na pobřeží moře či snad přímo ve vodě. Za tím účelem jsem obdržel ještě jednu lasturu, užší s pronikavějším tónem, kterou však smím použít pouze jednou, neb je magická a během chvíle dokáže přenést vojsko vodního lidu ke zdroji hvizdu. Po použití jsem povinen ji odevzdat některému z vodních bojovníků, kteří připlují na pomoc…
Byla to tedy pohodová domluva byť bez důležitých informací kolem drakodlaka a já proto mohl v poklidu zamířit do Varpu, kde si nechávám ozřejmit od Křemílkovo matky jak bych já obyčejný muž mohl zatajit nějakou informaci sférám. Vysvětlení bylo dobré, ale pro mě nedostupné - musel bych docela hodně zbohatnout…
Došel jsem si také k branám Ostenu, kde jsem si vyzvedl Běláska a zbylou trasu ke mě domů už projet. Nejbližší noc věnuji nočnímu hovoru s Mrakoplašem. Byla to poměrně stručná návštěva, Mrakoplaš byl totiž zaujat objevováním zvláštností Snové říše, ale jako správný přítel si na mě udělal čas. Nezdržoval jsem ho příliš dlouho a po krátkém popsání novinek jsem se ho optal na vzkaz, jenž Rael odpípával. "Ten vzkaz jsem zřejmě neposílal já, nepamatuju si na to a spousta věcí mi tam nesedí" řekl mi…
Květen
(dohrávky, předehrávky)
Květen jsem pracoval pro změnu denně - na Garnacké kouzelnické univerzitě jsem pro pár studentů přednášel něco málo o několika mých kouzlech co umím a sám jsem chodil na cvičení z metamorfózy -> zkouším se proměňovat podle popisků a obrázků v knížkách ve tvory tam vyobrazené, hlavně o víkendech navštěvuji Asam a Saxis, a jejich přístavní krčmy, kde se poptávám po nějakých záhadných zmizeních nebo zjeveních, jenž by mohli být. Pověst sběratele bájí, kterou tu zanechávám (ale která lezla do peněz) mi ale také k ničemu kolem drakodlaka nedopomohla. Jakoby nedělal nic ošklivého či nepřístojného.
Když to shrnu - proměnit se mohu v cokoliv, co je přiměřené velikosti a je to neinteligentní zvíře, přeměny ve fantaskní zvířata nebo v zástupce živlů jsem nedal ani jednou, je to prostě jiná metamorfozní liga.
Červen
(dohrávky, předehrávky)
Pokouším se pracovat, abych uživil sebe a také abych si udržel svůj dům, dělám to co obvykle - překlady, častěji nějaké drobné práce s ozrimky, ale i s blesky - to když likviduji "sešlost" krys. Dál se pokouším zjišťovat informace po krčmách, ale tentokrát jen v Tuvoku. A zas nic.
Až ke konci jara si dávám oraz - navštívil jsem oslavu začátku léta ve městě Hator (respektive oslavu svátku letního slunovratu), byl se podívat na bohoslužby v chrámu bohyně Hator a hned jsem si připadal jako bych byl doma na Velvétu…
Poslední den v červnu se se mnou spojil Lemon a přinesl dobré zprávy. Připojil se k nám a pracuje pro Pána Snů. Dokonce si prý i vypůjčil i zbroj od Pána Snů a díky jejím vlastnostem objevil místo kde se schovává drakodlak a dokonce že má část jeho obranného mechanismu doma. Pogratuloval jsem mu k úspěchu (ve vyhledávání příšer pro pána snů už je teď úspěšnější než já), ale Lemon se trošku zaškaredil. Tuším, že asi nedokázal s drakodlakem vše co chtěl, nebo ho něco napadlo až dodatečně, když už "to" nemohl vrátit zpět…
Mluvil prý také s Mrakoplašem a umožnil mu prý na jednu noc návrat na zem, aby se usmířil s bohy, pak musel Mrakoplaš zpět… Ani jsem se ho nezeptal, jestli mluvil s Mrakoplašem dřív nebo později než já…
ČervenecPokouším se po Lemonově návštěvě vyburcovat všechny přátele, ale nepůjde to moc rychle, protože válečníci i válečnice si zvyšovali a zvyšují kvalifikaci, pak počkat než bude volná Plexiská loď…
)
[1] Samozřejmě byli Balanar a Julie při léčbě plně oblečeni!
|
Tato stránka byla autorem Webu naposledy ručně editována nebo automaticky upravena
28.09.2014 16:23:49 |