Haepp Modřinka z Bílého Kamene
Zelixovo dědictví
23.dubna 2007(dohrávka 28.března 2007)
Balanarův odjezd na Eldor z Hatoru se odehrál bez všech příkras, jedna z místních lodí jej odváží na Eldor. Vzkaz pro mě, abych se účastnil téhle malé výpravy nedorazil, ani loď neudělala odbočku ke mě… Eldor tedy na vlastní oči neuvidím, ale důležitější je, aby Balanar zvládl svojí misi sám…
26.dubna 2007
(hráno dne 5.3.2007)
Dopolední loď, jež vezla ráno na Eldor náklad ryb přivezla Balanara ale hlavně i samé dobré zprávy. Něco malinko mi naznačil Balanar, o dost víc mi řekla s několikahodinovým zpožděním diplomatická pošta z našeho vyslanectví. Když to shrnu, tak byl Balanar přijat samotnou vévodkyní Zefrítou. O válce se na Eldoru nevědělo a o jejím šťastném konci také ne. V dějinách Lakrisu to bude zřejmě zaznamenáno jako "Jednodenní válka" nebo jako "Válka, která nebyla". Naštěstí naše vyslanectví už mělo zprávu ode mě (přeci jen jsem se ty tři dny neflákal na pláži), takže nebylo překvapeno krátkou zprávou z Eldoru o tom všem a mé nicotné účasti na akci…
Odpolední setkání s přáteli se neobešlo bez překvapení. Mrakoplaš je skoro celý v novém, neboť je navlečen ve zvláštní šupinové zbroji. Té si v první chvíli nevšímám, byť je to typově zbroj Aradeiridů, Mrakoplaš je totiž vybaven také novou obuví a velmi pravděpodobně od Křemílka, neboť teď na boty říká "vzhůru" a "nahoru"… Jenže ono nic. Jdeme raději kus za město ať nebudíme pozornost.
Mě samotného překvapilo to, že jsem v sedlové brašně mého Běláska nalezl ryzák, jež je větší než obvykle a má na sobě znak Lexise. Ptám se ihned Balanara jestli ryzák neztratil, ale prý ne. Ono hlavně - pokud by to byl Eldorský ryzák, tak by určitě neměl na sobě vyrytého trpaslíka Lexise, nýbrž elfa Sixela. Ještě jsem to zkusil na Raela a to byl zásah do černého: Zelix nás zabije, jestli je to z jeho pokladu řekl totiž. Tuším, že i on má stejný ryzák…
Když už jsem se ptal Balanara na ryzák, povšiml jsem si na jeho zbraních Křemílkovi značky. Jojo, je v nich od Křemílka démon…
Poslední a nejdelší překvapení nám připravil Balanarův pes. Někde na tržišti popadl kus navoskovaného a lehce potrhaného pergamenu, jež mu Balanar sebral. Jenže to se jeho psovi nelíbilo a temně na Balanara vrčí. Ledva jsem ale pergamen vzal do ruky já, vrhá se Balanarův pes na mě. Tím pádem nevrčel na Balanara, nýbrž na pergamen, což bylo ještě podezřelejší. (Považoval pergamen za svůj-pozn. gamemastera). Zkusmo jsem pergamen prozkoumal a celkem očekávaně nic nezjistil - prázdný, lehce potrhaný a navoskovaný starý pergamen.
Než se pergamen dostal ke Křemílkovi, půjčil si ho Mrakoplaš, tedy chtěl půjčit, ale Balanarův pes po pergamenu vystartoval a sevřel v tlamě jak pergamen tak i Mrakoplašovu ruku. Rael poté pergamen i Mrakoplaše osvobodil za cenu vlastního zranění (Balanar držel svého psa za obojek), ale všechny kapičky krve jež na pergamenu ulpěly se do něj také vpily. Přes vosk! Když navíc pergamen začal vypadat jako nový, došlo nám, že v něm nebude bílá magie.
Začínáme se dohadovat, co s pergamenem provedeme a v naší družině jsou pouze dvě úvahy - prozkoumat nebo zničit. Necháváme tedy Křemílka zkoumat pergamen a Balanara štěkat na psa otázky. Pes Balanarovi vysvětlil, že ho našel "v proutí" (na tržnici jsme šli kolem stánku s výrobky z vrbového proutí) a že je v něm "síla".
Následně pes začal hrabat poblíž stromu a vyhrábl kus již téměř zteřelé látky se sponou ve tvaru březového listu. Křemílek hned začal vykřikovat, že pergamen a spona patří k sobě a že to pes poznal, ale…
Těch ale bylo docela hodně a byl nad nimi čas přemýšlet. Křemílek se totiž rozhodl, že průzkum provede s krví zvířat a zaletěl si do Hatoru na trh. Mrakoplaš odletěl do lesa na svých nových leteckých botách, že prý něco ze stejného důvodu uloví. Oba nám zmizeli dobře na půl hodiny…
S Raelem a Balanarem a všemi našimi mazlíčky jsem tedy zůstal sám. Zkusmo jsem vyčaroval ozrimky a nechal je otvor v zemi prohloubit o čtvrt sáhu očekávaje, že narazíme na něco dalšího, minimálně na kosti pokud je tohle hrob. Měl jsem totiž matný dojem, že by tam měly být.[1] Ale kromě dalších zbytků látky z pláště nebylo k nalezení nic, hrob to tedy nebyl. Balanar posléze moji díru využil na rozdělání bezpečného ohně, vyhrál si s ní dost, aby se oheň nerozšířil do hvozdu. Hm, to by mě zajímalo - chce být v budoucnosti Balanar druid nebo chodec? Troufl by si můj bratr rozdělávat oheň tak blízko stromů?
Mrakoplaš přilétl o něco dříve než Křemílek a vyprávěl nám o tom, kterak chtěl kladivem trefit laňku do hlavy, ale že jí nakonec daroval svobodu. Křemílek oproti tomu přilétl s klíckou, kde měl slepičku a kohouta. Nejprve podřízl slepici a všechnu krev nalil na ten pergamen. Ten je po tomto zásahu už dvakrát tak veliký, celistvý, ale hlavně už na něm vystupují písmenka. Křemílkův postup je tedy správný, ale čím dál tím víc mám dojem, že Zelixovi bych tenhle pergamen fakt do rukou nedával ani bych mu o něm neříkal…
Křemílek dal slepici Balanarovi, který ji ve spolupráci s Raelem zručně oškubal a nabodl na rožeň. Samotný Křemílek zjistil, že ať dělá co dělá písmenka přečíst stále nejdou a tak podřízl i kohouta. Krev z kohouta konečně nasytila pergamen a ten své tajemství vydal.
Křemílek ho nahlas přečetl, aby zjistil, kterého démona ono zaklínání na něm napsané vyvolá. Někdo se ho pokusil slovně zarazit, ale Křemílek si z toho pranic nedělal.
A tak blízko nás ze země vyjel veliký čtyřruký bojovník z jednoho kusu kamene a nic si z Křemílka nedělá, spíše by ho nejraději zatloukl pěstmi do země. My ostatní, využívajíc kouzla UFI nebo svých létajících bot se rozprcháváme na větve blízkých stromů. Jediný Balanar prokázal největší předvídavost, protože začal rázovat směrem k městu, kamenný démon se tím směrem vydal během chvilky také. Poděšený Křemílek čte celé zaklínadlo znovu, čímž přivolal obrovského hada, jež se vydal stejným směrem …
Had se chová zvláštně, omotal se kolem nohou kamenného démona a pak popolezl výše a dívá se démonovi do očí. Skvělý záběr pro krajinku, ale nebyl na to čas, ostatně nejsem malíř. Sedám rychle na koně, abych podpořil Balanara, domnívám se totiž, že chce s démonem bojovat, nebo spíše varovat město Hator před nebezpečím. Detail, že had reaguje na súrštinu není čas komukoliv sdělovat. Ať tak či tak, po dalším Křemílkovo alchymistickém zaříkání zajel nejprve had do země a hned po dalším zajel do země i ten démon. Pergamen se změnil opět na malinký pergamenek a písmena ze sebe smazal, což nese Křemílek nelibě, krví se už probrat k životu nehodlá. Minimálně ne dnes, nebo minimálně ne od Křemílka…
23.května 2007
(hráno dne 12.3.2007)
Je o necelý měsíc později, než co jsme se viděli s přáteli. Docela mi ten měsíc bez Křemílka prospěl, odpracoval jsem si své penzum na našem velvyslanectví a zklidnil své myšlenky do kolejí usedlejšího elfa. Ale přeci jen - touha po dobrodružství zvítězila a já ve jménu Velvétského království opět vyjel na Plexis.
Do Hatoru jsem dojel moc brzo před srazem se zbytkem družiny, ale právě včas na to, abych si dal v hostinci oběd. Pravé Hatorské "kachno-knedlo-zelo" zapité místním pivem udělalo své a já na odpoledne změnil plány, a šel si dát siestu. Co nemůžu udělat dnes, udělám zítra, pomyslel jsem si a spokojeně usnul v pronajatém pokoji.
Probouzím se nepohodlím a jsem docela překvapen, protože ležím přehozen přes hřbet svého koně jako velký pytel. Můj ďáblík se probouzí současně se mnou a ani jeden z nás netuší, jak se sem dostal. Takhle vypadá kocovina po pivu? No snad mi to poví mí přátelé, kteří jsou poblíž.
"Kedar Bárak" vykřikl do šumu lesa Rael a přeskočil mu hlas vzrušením. Svistot kouzla zasáhl jakousi chodící kostru, jež se skácela k zemi. Odkrknul jsem si po té kachně a hned mi bylo dobře, mohl jsem tedy dojít až k ostatním a optat se, co se (mi) vlastně stalo. Otázky ale přišly až po překvapení, kostlivec už v očazených hadrech není.
A co se tedy dělo? Nedorazil jsem včas na sraz a tak ostatní vyrazili beze mě. Potkali kostlivce, který napadl Mrakoplaše a mentálně mu nafackoval, takže má krev pod okem, nosem a uchem. Pak zmizel, a objevil se na hřbitově, kde rozhodil 12 zelixových zlaťáků. Pak se na scéně objevuji já a vyprávění mých přátel zní naprosto neuvěřitelně. Po seskočení z koně jdu k jednomu hrobu, pronáším prý elfsky modlitbu k trpasličím bohům (nebo trpaslíkům?). Výrazná slova, která nepatřila do elfštiny prý byly ETERUM CURARE, ale taky IN NOMINE MORTIS. Následně jsem zahrabošil Zelixovo minci a velmi tvrdě usnul. Takže mě mládenci přehodili přes Běláska, aby se jim pak zjevil muž v plášti, jehož skon jsem pak již viděl. Ukazoval kamsi dál…
Šli jsme tedy na to místo a já se rychle šacuju. Opravdu svůj "Zelixův" ryzák, který mi kdosi podstrčil do brašny na Běláskovi už nemám.
A v tom okamžiku popadlo "modlitební šílenství" Raela. Začal mluvit staroelfsky a byla to jasná modlitba. Nechci Raela vzbudit hned, protože si chci poslechnout modlitbu až do konce. Sice jsem připraven Raela vyrušit, kdyby modlitba směřovala špatným směrem, ale nenastalo to. Rael totiž postupně vzýval božstvo "Smrt", aby byla milostiva k mrtvým v zemi, lunu žádal, aby překryla rovy… To je prostě obdoba jedné ze současných modliteb, jež ale není tak krásná, jako její staroefská verze, co teď odříkával Rael. Dalšímu úseku modlitby nerozumím, přesněji řečeno nerozumím významu, protože slova jako taková znám, jen se prostě v současné mluvě nepoužívají. Prostě složenina několika starých slov, jež současnému člověku takhle seskládaná za sebe zní nesmyslně.
Rael se pak postavil, natočil dlaně a obličej směrem k obloze, jakoby chtěl nabírat energii ze slunce a vykřikl CURARE. Má u toho zavřené oči, které teď na chvilku otevřel a bylo vidět jen bělmo. Poté Rael vykřikl ETERUM, poklekl, začal v měkké hlíně hrabošit, a posléze tam pohřbil plášť. Po tom všem tvrdě usnul…
Okamžitě jdeme budit Raela a já zaregistroval poznámku od ostatních, že si Rael tu modlitbu zkrátil oproti mé verzi. Hm, co by to mohlo znamenat? Hlavou se mi honí dost myšlenek, ale není čas si je v hlavě srovnat, protože se slyšitelným svistem přilétá Křemílek, majíc zjevně naspěch.
Poslal si mi Raeli svého mazlíka, že potřebujete pomoci. Co? Kde? řekl Křemílek, držíc v náručí cizí kočku a krátký útržek pergamenu.Raelův mazlík byl totiž poblíž svého pána, takže podobně jako páneček měla problém s výpadkem paměti a spánkem. Kdo by posílal cizího mazlíka pro naši pomoc? běželo nám všem v hlavám a Mrakoplaš pronesl: Když je to cizí kočka, tak si uděláme kočičí stehýnka, co? Kočka zjevně rozumí obečtině (a nerozumí súrštině) protože Mrakoplaše počastovala modrým bleskem a už si od něj nevzala na usmířenou ani drobeček masa. Soudím tak podle toho, že ode mě si plátek vzala a začala i pojídat. Je to tedy tvor z tohoto světa…
Mluvím na kočku, jestli by nám neuměla říct kdo ji poslal. Kočička přestala na moment jíst, nakreslila dvě čárky a dojedla si maso. Všem nám bylo jasné, že nám bude odpovídat ANO NE, čehož se ujmul Mrakoplaš. Jednoznačnou otázkou si rozpoznal, kolik čárek je ANO a kolik je NE a pak z něj začali padat otázky jedna za druhou.
Křemílek si odsypal trochu pepře na kapesník a dal Raelovi přičichnout, čímž ho vzbudil hned teď. Rael si po probuzení nic nepamatuje od určitého okamžiku a staroefsky neumí. Moje probuzení a celé vyprávění mých strastí ještě zaznamenal a pak v chůzi to na něj "padlo"…
"Raelův" a "Modřinkův" hrob jsou od sebe třista sáhů, kočička zůstává s Mrakoplašem u hrobu Raela a my všichni jdeme zpět k hrobu "Modřinky". Tam se totiž objevil hubený chlapec v kápi s tváří Dvoukvítka a ukazuje nám na druhý hrob. Křemílek Dvoukvítkovi řekl, aby odpočíval v pokoji, což Dvoukvítkovi zničilo iluzi tváře. Nebyl to totiž Dvoukvítek, nýbrž kostlivec…
24.května 2007, mírně po půlnoci
(hráno dne 12.3.2007)
Mrakoplaš sledoval z dálky naše počínání a teď se přiřítil na svých nových létajících botách a jal se zaútočit na kostlivce. Kočička zmizela, a Mrakoplaš začíná ve vzduchu divoce tančit. Kouzelníci okamžitě poznali "Montyho čardáš", což Rael okamžitě zrušil.
Nevím co se děje, ale nejmírumilovněji se z nás teď choval Křemílek, z čehož jsme všichni perplex. Úplně v klidu se optal kostlivce: Jsi nebožtík, který zde leží? Prý ANO. Chceš pomoci? Opět pokývnutí. Jak? optal se Křemílek potřetí a podíval se kostlivci do obličeje. Okamžitě se Křemílkovi udělal šlic pod levým okem, naprosto stejný jako má Mrakoplaš. Už jsme zvedali meče, že půjdeme Křemílkovi pomoci v rozsekání tohodle kostlivce… a nic! Křemílek nejenže nezaútočil, ale snad měl i radost, že se mu daří vše řešit mírovou cestou! Podělil se se mnou o svojí bolest! oznámil nám Křemílek vědoucně, zatímco kostlivec popošel k velikému balvanu. Zde se zatvářil, že potřebuje jít pod něj…
Plivnul jsem si do dlaní a udělal si (přitom) kýlu.[2] Do kamene přátelé zapřáhli mého Běláska, někteří páčili pomocí dřevěných sochorů, dva ozrimci na jednom místě maličko kámen podkopali a do směny byl balvan odvalen. Prohlížím si jak dobře byl balvan na svém místě usazený a zjišťuji, že na místě byl mnoho let, možná i víc než sto let, tak byl zarostlý. Odkryl nám strmé a uzoučké kamenné schodiště vedoucí do vytesané jeskyňky.
Skeleton tam začal sestupovat a my za ním, nechávaje svého mazlíka venku na hlídce a sledujíc Raela, jež si očima přeměřuje hloubku jeskyně, aby se mohl případně odhypnout ven. Vevnitř je světélkující mech, který už známe a tak postupujeme až do jeskyňky. Zde se kostlivec udělal gesto "přijímání energie ze slunce" a přešel zřetelnou čáru na zemi.
Dál se za ním bojíme, přeci jen si pamatujeme jistou bariéru. Zkouším vhazovat prach za čáru a vše vypadá normálně. I ostatní různě zkoumají tuhle linii, až se Křemílek rozhoupal a vkročil za linii. Z našeho pohledu se Křemílek zpomalil (a z jeho pohledu jsme my byli moc rychlí). Byl to zajímavý časový efekt, zvláště pak sledovat, kterak hypnutí Křemílka místo mžiku trvalo dvě sekundy. Křemílek nám sdělil, že se mu chodí blbě, jako by byl v medu. Kostlivec chodil pořad stejně a došel až ke konci jeskyňky k její zadní stěně.[3]
Pak jsme se začali bát. Mrakoplaš jemně skropil "medovou" stěnu svěcenou vodou. Zasyčení v místech dopadu kapek nám dalo jasnou zprávu. Křemílek naše další pokusy vnímal a začal se ptát kostlivce: Past funguje jen na živé? Pokývnutí. Chceš nás k něčemu využít? Opět pokývnutí. K osvobození? optal se Křemílek, který má dneska nadání trefovat hřebíček na hlavičku. Kostlivec opět pokývl. K osvobození tvé duše? Kostlivec pokývl souhlasně hlavou. Maně se mi vybavila příhoda s Ralfem Jedličkou z prvních dnů mého pobytu na Plexisu …
Už jsem málem taky nakročil za linii, když přišla hláška od mého mazlíka: Pane, tady venku se nic neděje a já jsem unaven. Mohu jít spát? a po mé upřesňující otázce, jak dlouho jsme dole se mi dostalo nečekané odpovědi: Jen pár hodin, bude už svítat.
A bylo po chuti cokoliv zkoumat a všichni se hrneme ven. Mrakoplaš zkusil z kostlivcem znovu bojovat (z jeho pohledu do něj 3x sekl, z našeho pohledu to byla půlhodina) a pak jej chytat do jeho magické truhly… ale zabít kostlivce se prostě nepovedlo. Jako by to byl kostěj nesmrtelný, nebo jen očarovaný tak, že jej lze zabít artefakty či kouzly.
Nejhloupější na tom všem bylo, že Mrakoplaš je slabý jako malé dítě… Vždyť to byl kostlivec a nikoliv spectra??? Křemílek se ho ujal a společně odlétli do města za možností nějaké léčby. Já a Rael zůstáváme a na střídačku spíme a hlídáme, aby snad někdo cizí nespadl do otevřené… no asi hrobky. Přemýšlím o tom dost a dost, ale takhle pohřbívali trpaslíci, jenže uvnitř jeskyňky nebyla žádná výzdoba.
Navečer přilétli ti dva s létajícími botami. Mrakoplaš je nevyléčen a i další zprávy nejsou moc povzbudivé. Snad na 30 mrtvých vyšlo z hrobů, na lidi neútočí. Aspoň že tak, byť ze Zelixovo hrobu tím pád zmizelo dalších 30 ryzích. Dohromady je jich snad padesát.
Pokus o průzkum jeskyňky nedopadl vůbec, dnes večer tu je jen zasypaná díra sutí a pár zetlelých kostí… Hm, v tomhle úkolu asi budeme pokračovat až za měsíc…
25.května 2007
(dohrávky, 15.března 2007)
Trošku jsem si dnes zaexperimentoval a zapátral ve všech záhadách, které nastaly v předchozích dnech. Vezmu to chronologicky od svého oběda.
Já sám si pamatuji, že po obědě jdu nahoru a prosím hostinského aby mě zavčasu vzbudil. Pak zabezpečuji dveře a zavírám okenice a usínám. Ďáblík usnul chvilku po mě. Hostinský mě šel vzbudit, ale to jsem prý už byl vzhůru, byť poněkud mátožný a skrblivý, protože ani hostinský, ani pacholek od koní neobdržel malé spropitné, a na pacholkovo otázku jsem prý nevrle zavrčel. Pak jsem projel nejpřímější cestou ven k hrobu a nikde se nezastavil…
IN NOMINE MORTIS - "ve jménu smrti" - velmi staré a již neexistující místní Plexiské náboženství. Hodnoceno bylo jako takové… neutrální… časově existovalo v době před pětisty lety, kdy mělo na Plexisu dojít k výměně vlád mezi trpaslíky a elfy. A to je problém, protože cokoliv trpaslického je v městských knihovnách pro obyčejného člověka absolutně nedostupné, jako kdyby před pětisty lety Plexis vůbec neexistoval, nebo byl bez vlády.
MODLITBA - stejný problém jako s náboženstvím, prostě ani ťuk. A to jsem si jenom chtěl opsat modlitbu do deníčku…
TRPASLIČÍ HROBY - stejná písnička…
TRPASLIČÍ NÁBOŽENSTVÍ - na to jsem se už raději neptal, cenu by to stejně nemělo. Zaujalo mě ale, že jsem zahrabával minci k mrtvému a že to samé postihlo dalších pár lidí. Možná, že mrtvý musí dát nějakou minci strážci místa, kde se shromažďují duše zesnulých. Kdyby to byl nějaký předmět, tak bych si to okamžitě spojil s Ralfem Jedličkou a jeho naušnicí… Ha! Vždyť vlastně Rael zahrabával plášť! A pak že psaní deníčku nepomáhá v utřídění myšlenek :-)
ETERUM (možná spíše ETHERUM) a CURARE - celý den mám dojem, že jsem tohle spojení už někde slyšel, ale nevím kde. Možná to byla jiná, podobná dvojice slov. Jedině snad slovo Curare, ale psáno s Ká, to bych věděl - je to jisté léčivo, jež znám z ostrova divochů, které se ale po zvlhnutí mění v jed. Knihovna opět o problému mlčí, tentokrát však zcela.
ZELIXOVO MINCE - tak ty jsem nezkoumal já, nýbrž Křemílkova matka a ke mě se to doneslo z jistého, jak mi diplomaté rádi říkáme - z nejmenovaného - zdroje. Místní markrabě dal nalezené mince prozkoumat, aby pak další den Křemílkovo mamka vyráběla velké množství výbušnin, prý pro markraběte… Nechal jsem si posléze sdělit, kde se mince objevovaly a byly prý jen v jedné čtvrtině Plexisu. Při pohledu na mapu to je pravý horní čtverec Plexisu, tedy města Asam, Saxis, Garnak a Cvočkov. Kupodivu tam patří i Varp, ten moji teorii čtverce poněkud kazí… Hm, zdalipak do toho čtverce patří i Eldor?
26.května 2007
(hráno 19.března 2007)
Noční hlídky a průzkum knihoven se na mě podepsal, a tak když přes den dospávám zameškaný čas venku v přírodě u onoho hrobu, nevnímám co se děje kolem, až zvuk boje mě probírá. Pět sáhů ode mě totiž probíhá jakýsi boj na život a smrt. První co vidím, je Robin, jež se mazlí s kočičkou jež už k nám přivedla dost lidí, naposledy Křemílka. Ano, je to ten cizí mazlík… Křemílek, Mrakoplaš a Rael kamsi odlétají, přičemž Rael se k nám posléze vrátil jako první, s UFI nestačil na létající démony v botách těch dvou. Stihl jsem postřehnout, že Křemílek veze v náručí svůj létající koberec a v něm má kohosi zabaleného. Trpasličí nohy a obuv dávala jistou nápovědu, hůl, jež v tom koberci byla zabalená taky, dávala nápovědu velmi spolehlivou. Byla to Zelixova hůl a ten trpaslík v koberci je tím pádem znehybnělý Zelix. Že by ho mládenci dostali na kolena? A já to zaspal…
Dobré ráno Modřinko! říká trošku jízlivě Balanar a stručně mi povyprávěl co se dělo. Dá se to říct jednou větou - Mrakoplaš bodl kolík Zelixovi do srdce, čímž jej znehybněl. Krátce se dohadujeme, co budeme dělat dál - navrátivší se Rael pro nás chce objednat kočár v Hatoru s tím, že pojedeme třeba do Tuvoku. To se mi hodí, v Tuvoku bych měl mít domeček. Kočár nechá přibrzdit u nás, pokud tedy nestihneme dojít zavčasu do Hatoru. Ostatní chtějí čekat na mě, případně dělat to samé co já - tedy snídani a meditace…
Přestože jsme se zdrželi nejen snídaní a meditací, nýbrž i s pošťákem z Velvétského velvyslanectví, přesto jsme došli až do Hatoru a kočár s Raelem nás nedojel.
Ale ještě rychle k tomu pošťákovi. Vzkaz zněl: Informace v knihovnách jsou záměrně zničeny, ale podařilo se nám najít erb patřící k vámi zmiňovanému náboženství. Obrázek erbu byl přiložen a měl v sobě i heslo: MORTE ASCENDO[4] S mojí velmi mizernou znalostí latiny se o překlad raději nepokouším, ale Morte= tedy smrt přímo na erbu - brr.
Rael v karavan centru byl, ale právě teď přiběhl posel, že prý objednávku ruší, což vidíme na vlastní oči - jeden z kočárů se právě odpřahá a koně nejsou znaveni … Zde se k nám připojil Mrakoplaš - Křemílek mu prý kamsi odletěl i s jeho vlastní kořistí - Zelixem…
Raela nacházíme blízko luxusního kočáru s Komodorským znakem kde je i jistá elfka - no ano, je to Thera! Kočár má prý zapůjčený od svého otce, komodorského markraběte. Okamžitě mi zněl v hlavě zvonek, komodorský markrabě je hobití theurg Norsik. Prý byla Thera adoptována… Teď seděla za stolem, kam by se nás normálně vešlo asi dvacet elfů a to vše co bylo na stole je prý jen Theřina svačinka. Thera, jež hledala Mrakoplaše se s ním teď pohádala (nesledoval jsem proč), ale slib Raelovi nezrušila - doveze nás v kočáře kamkoliv - třeba do Tuvoku.
Využíváme toho a jedeme s ní, Mrakoplaš musel jet na kozlíku vedle kočího, dovnitř by se ostatně ke zbytkům svačinky nevešel. Při průjezdu branou jsem udělal jeden důležitý poznatek - stráž nás rovnou pustila skrz bránu a ani se nepokoušela nás kontrolovat. Fíha…
Thera má alchymistické udělátko, kterým vidí i neviditelné, tedy i Křemílka, jemuž nezbylo než se po nějakých 3 kilometrech zviditelnit. Letěl už bez Zelixe a tak nastala další hádka Mrakoplaše, tentokrát s Křemílkem… Uvnitř probíhal hovor obou dívek, Thery a Robin o nějakých dívčích problémech a já… raději trošku spal…
Dál se nedělo nic důležitého (Thera foukla Mrakoplašovi před nos nějaký omamný prášek, Křemílek ukázal svojí převlékací mušličku a podobné další kratochvíle), překvapila mě až sázka o to, kdo dělal jistou mast. Thera tvrdila, že ji dělal Křemílek a ten se k tomu neznal. Stačí, když by Křemílek vypil pravdomluvný lektvar…
Na poušti jsme si večer udělali piknik a prospali se. Tedy kromě Křemílka, který opět spal kdesi mimo. Ostatně i piknik skončil rozpačitě, při hovoru s Therou jsme narazili na náboženství "IN NOMINE MORTIS" a pak všem Thera předvedla cosi, co se současné společnosti vymyká.
Proč myslíš že se to tu vzalo? Věřím ve Smrt, Smrt je nejvyšší bůh, není žádné potom, řekla mimo jiné Thera a ten cizí mazlík v podobě kočičky se jí otíral o nohy. Pak Thera vyhrabala hrob a tuhle kočičku v něm pohřbila. Přišel její čas, sama mi to řekla ohradila se proti našim protestům, přišlo nám totiž, že pohřbívala ještě živého tvora…
Pokouším se z Thery tahat něco bližšího kolem náboženství, ale potom, co jsme se na ní ihned po pohřbu sesypali, nemá náladu o tom mluvit.
)
[1] pozn. hráče - ale mohla to být jen shoda náhod, případně něco zmotaného do Plexisu ze zcela jiného DrD světa. I když jsme už dost postav v blízkém okolí jezera na Plexisu pohřbili…
[2] pozn. hráče - přesně citovaná slova Gamemastera, jež zlehčoval naší situaci.
[3] pozn. hráče - asi s tím budu otravný, ale opět po dlouhé době mám pocit DÉJA VU od odvalení kamene až do tohoto místa. Byť méně intenzivní než obvykle…
[4] doslovný překlad z latiny: Morte = smrt, Ascendo=vystoupit, vylézt