Haepp Modřinka z Bílého Kamene
o zlém Diogenovi a Raelovo pověstech
2. dubna 2006
(hráno 30. ledna 2006)
Jsem opět na cestách a dnešní brzké ráno mě opět přistihlo, kterak se svým koníkem chodím po nádvoří zájezdního hostince a snažím se mu odpomoci od koliky. Už to začíná být mírně podezřelé, koník dostává koliku podezřele často. Ještě aby mi tak koníka někdo trávil…
Po hodince bylo vše v pořádku, koník vypustil svůj náklad a já mohl jet rychle do Tuvoku. Než jsem mohl své přátele dohnat, potkala mě příhoda na známém místě. Na cestě mezi městy Atame a Tuvok jeden převis skal dosahuje až těsně k cestě. Bylo to jedno z míst, kde číhávali upíři v podobě netopýra na svojí oběť. A hle, opět tu někdo číhá!
Zastavil jsem svého Běláska a zadíval se pozorně nahoru. Byla tam velká černá kočka, ale oči jí zářili rudě. To bylo podezřelé, je to upír, není to upír, nebo snad kouzelnický mazlík nějakého kouzelníka velikosti trolla? Zvíře to nebude, zvlášť když na mě reaguje prskáním, to jedině že by bylo nemocné. Proto posílám nahoru ďáblíka, aby vystřelil jednu varovnou modrou…
Hned, jak to ďáblík udělal, sběhla „kočička“ dolů ke mně a proměnila se v dřevěného panáčka, a já věděl, že jsem přestřelil. Měl jsem možnost nahlédnout do kroniky jistého místního kouzelníka Pelina a to co mě teď očichávalo, byl podle jeho zápisků místní druid a nemělo prý cenu se s ním dávat do řeči. Proto jej od sebe mírně odstrkávám, nasedám opět na koně a odjíždím…
Mé přátele jsem dohonil před branami města, kde podle zamračení Zlatoočky velice rychle chápu - jeho mazel zatím nebyl nalezen.
Dost přátel si přeje nakoupit nebo studovat krátce v knihovně. Nějaký ten čas máme, než nám nastane květná neděle. Jdu s Damianem a ostatními ke knihovně, pouze Sheli a Křemílek jdou jinam. Dovnitř knihovny nevstupuju. Přeci jen koně do knihovny nesmějí a my jsme zatím neprošli kolem stájí nebo hostince, kde bych Běláska nechal odpočinout…
Asi po dvou minutách vyběhl z knihovny nějaký muž a křičí "vraždá". Snažím se jej uklidnit abych se dozvěděl víc, ale muž mi řekl jen "chtějí po nás zase výpalné" a pelášil k soudnímu dvoru. Zapamatoval jsem si i jedno slovo respektive jméno: Diogénes
Strážníci, které přivedl onen muž, si mě nevšímají a mě samotného už nebaví stát na horkém dláždění a tak jdu najít nějaký hostinec, kde bych v klidu vyčkal věcí příštích. A taky se naobědvám.
Štěstí tomu chtělo, abych jako první objevil hospodu u Puchýře, kam za mnou přišel o půl hodiny později Rael. Byla to zvláštní hospoda, která měla svoji "sílu" ukázat později.
Když jsem totiž šel pro zlepšení svojí nálady a Běláskova zdraví regenerovat na písečnou pláž, zjistili ostatní, že někdo klepl Damiana, vhodil do vozu a zakryl chvojím, aby jej pak vezl po stejné pláži, kde jsem byl já. Byl to úžasný pohled. Nejprve dva nenápadní rybáři vezoucí vozík z města nenápadně sledovaný zlatoočkou. Zlatoočku následoval Rael, Sheli a Křemílek, každý s odstupem asi deseti kroků od předchozího. Profrčel jsem kolem nich a tryskem jsem projel kolem Zlatoočky, který zrovínka (dočasně) uspával jednoho z rybářů.
Bylo mi to celé podezřelé (neboť jsem netušil, že pod chvojím je Damian) a tak jsem z dálky jen přihlížel. A že se bylo na co dívat. Druhý z rybářů totiž hvízdl, převrhl vozík a začal utíkat do vesnice. Ve vesnici začalo mnoho lidí utíkat do hloubi palmového lesíka a odtud pak vylétlo asi deset šípů. Vjel jsem rychle do vesnice přesvědčit se zdali tam někdo zůstal a zastihl zde Sheli, která měla stejný nápad jako já, jen ho prováděla důsledněji. Nakukovala totiž do chatrčí.
To už jsem řešil jiný problém. Damian se vyvalil z vozíku a několik šípů na něj téměř dolétlo. Rozjel jsem Běláska tryskem hned poté, co kolem prolétla druhá salva. U Damiana seskakuji a Běláska nechávám běžet dál…
Odhypovávám Damiana stranou, pak i sebe a hned jak jsme oba daleko od střelby pískám na Běláska. Vše se povedlo, ale na ošetření Damiana nemám čas, protože se sem řítí naštvaný Zlatoočko s dýkou v ruce. Divže nerozsápal s dýkou Damianovu brašnu, protože tam má prý Damian ukrytou speciální dýku…
O pět minut později mám Damiana naloženého na koni jak pytel brambor a přejíždíme k hospodě u Pychýře. A právě nyní ukázala hospoda svoji pravou tvář. Při dojezdu do stájí místní sluha pronesl "já mu to říkal" a hned mu zkoušel tep. To ale mohlo počkat, takže sluhovi říkám že ho chci dostat na pokoj a jemu nezbylo, než popadnout Damiana pod rukama a pomoci mi. Doběhl nás Zlatoočko, který mi sdělil, že Sheli neznámo proč zůstala ve vesnici i když se do ní začali stahovat její původní obyvatelé…
To už jsme vešli do hospody, kde se hosté na nás podívali a okamžitě odvrátili hlavu. Křikl jsem na hostinského, aby nám dal pokoj což neochotně učinil a dal Zlatoočkovi klíč.
Sotva Damian ležel na posteli, už mu sluha opět zkoušel tep a mě došla jedna věc. Obouruč se tep na krku nezjišťuje, tak se totiž škrtí. Zlostně vrážím do sluhy, až odskočil, ale hned se ho ujal Zlatoočko.
Zatímco se mi daří dostat Damiana k vědomí (s ošklivými podlitinami na krku) křičí polekaný sluha na Zlatoočku, že jej nesmí zabít, protože všichni viděli že šel s nimi nahoru. To je ale Zlatoočkovi jedno…
2. dubna 2006, pozdní odpoledne
(hráno 6.února 2006)
… O hodinu později se toho změnilo docela hodně. Proběhla bitka v hospodě, probral se Damian a proběhl první pokus o osvobození Sheli. Když jsem vyšel ven před hospodu, viděl jsem následky. Všichni jsou lehce ranění, ale Křemílek se tváří jako ukřižovaný. Zasáhl jej totiž nějaký paralizující jed a jen jeho létající botky jej odnesly z bitky. A to nepočítám šípy co z něj trčí. Zlatoočka nevidno…
Dostal jsem Křemílkovu důvěru a směl mu vytahat šípy a provést základní ošetření. Vytahání šípů a ovázání ranek bylo pohodové, ale šlic co měl vpředu přes hruď se mi vůbec nelíbil. Bodejť by taky ne, když měl zelenkavé okraje…
Nechápal jsem to, tohle nejde udělat šípem ani mečem. A z mládenců vyšlo přiznání - v lese se pohybuje nějaký mutant, který vypadá jako blonďatý muž, ale když se naštve, tak se změní…
(Někdy touhle dobou přišla Sheli o boltec pravého ucha)
Po vyprávění co se dělo se dohadujeme co dál. Nikomu se totiž nechce vracet do "lesa mutantů" a mě se pro změnu nechce za žádnou cenu opustit Sheli. Bylo to dlouhé dohadování, slunce se již nachýlilo k západu. Nakonec se shodujeme na neviditelnosti, kterou posesílám já až budeme blízko rybářské vesnice. A pak už konečně vyrážíme…
Od majáku sledujeme dva strážníky, jak si to vykračují po pláži směrem k rybářské vesnici. Skoro to vypadalo, že půjdou něco vyšetřovat u rybářů, ukázalo se ale, že si jdou zajistit večeři. Dva rybáři co zrovna vytáhli svojí veslici na břeh a celá čtveřice se dává do hovoru, aby si strážní po chvíli od rybářů odnesli nějakou rybku…
Na pláži bylo poměrně dost živo a tak posíláme mazlíky na průzkum vesnice a pak i na průzkum blízkého lesa, protože ve vesnici Sheli nebyla a ani se tam nedělo nic nepatřičného.
V lese můj a Raelův mazlík nacházejí rybáře s kušemi, každý jiného. Zjevně prozkoumávají les, což značí že někoho hledají, proto mazlíci dostávají delikátní příkaz - sledovat je. Neboť není-li Sheli ve vesnici… tak musí být v lese! A pak už se vrháme do lesa všichni, děláme cosi jako rojnici a začínáme hledat.
Najít Sheli v lese mi sice připadalo jako najít jehlu v kupce sena, naštěstí pro nás není Sheli svázaná a pohozená v lese, ale sama se pokouší o záchranu a má štěstí v neštěstí, protože zvolila správný směr - tedy na jih…
Sotva jsme se se Sheli potkali v lese (a zjistili, že je bez pravého boltce), již můj mazlík hlásil: "Jé, už vás vidíme!". Rybář si nabil kuši a první střelu vyslal na Sheli. Došlo k boji, jenže i Raelova kočička zahlásila "Pane, jsme u vás". První střela od druhého rybáře šla, světe div se, opět do Sheli a aby toho nebylo málo, objevil se třetí rybář. Když i ten si střelil do Sheli, která pomalu začínala připomínat jehelníček, došlo mi konečně, že rybáři šli po ní s příkazem "zabít".
A když už mluvíme o jehelníčcích: I já jsem se dvěma šípy od druhého rybáře mohl připomínat jehelníček. Dobře mi tak, mám umět kouzla na dálku a pořádná - vždyť tohle nejsou rybáři se kterými bych soucítil, ale tohle jsou prachsprostí zabijáci, kteří se za rybáře jen vydávají…
Po doléčení či první pomoci se rozhodla Sheli s Křemílkem ztratit, předtím nám kratičce řekla že se potkala s Diogenem a že je to šíleně nedůvěřivý pán. Nemohl jsem si dát dvě a čtyři dohromady: Dneska už tohle jméno slyším po několikáté, navíc mi začala v hlavě ťukat další informace z vyslanecké pošty…
Zůstali jsme s Damianem sami, neboť ten mě požádal o doprovod do rybářské vesnice, že si musí s Diogenem promluvit, neboť mu měl přinést vzkaz. Poznávacím znamením prý byla dýka s ***vyškrabané místo v deníku*** Joj, tu znám taky! Dohadujeme se tedy jak na to půjdeme a poměrně jednoznačně to skončilo rozhodnutím, že já půjdu neviditelný, ďáblík se bude maskovat a oba budeme připraveni přiskočit Damiánovi na pomoc, kdyby se něco dělo…
Ve vesnici oslovil Damian nějaké rybáře a ti mu napověděli, že támhleti dva jiní rybáři ho k němu dovezou ve vozíku s falešným dnem. Damian si do něj důvěřivě vlezl a já sledoval rybáře jak přinášejí provaz a kameny. A pak mi to došlo: Chtějí Damiana utopit!
BANZÁJ!!! řvu jak pominutý a s ďáblíkem sesíláme dva varovné modré blesky. Hned poté na sebe sesílám rychlost a tím pádem velice snadno dobíhám k vozíku a začínám pižlat nožíkem provaz, který už je jednou obtočen kolem vozu. Muselo to být pro rybáře překvapující, když na mě nikterak nereagují. Že by je děsila ta růžová mlha, co se mi valí zpoza nože (a což by se mi nemělo dít)?
Ještě pod vlivem rychlosti zdvihám víko a Damián uvnitř není. Došlo mi, co byla ta růžová mlha před momentem a divoce se rozhlížím kolem. Mlha se valí k pobřeží, tedy opačným směrem než odbíhají rybáři, ti totiž běží do lesa… Hm, tak to bylo dost snadné :-) říkám si a běžím k pobřeží.
Když se Damian domlžil, tak mi řekl že musí za každou cenu mluvit s Diogenem, jinak ho jeho gilda potrestá. Dávám mu poslední šanci a dohadujeme se jak to uděláme. Ani mu nevysvětluji, že se namáhá zbytečně - vždyť kolikrát už ho rybáři vypekli?
Opět se zneviditelňuji a jdu dvacet kroků za Damianem. Ten míří do blízkosti majáku neboť tam vidí nějaké dva rybáře. Oslovuje je s tím, že chce mluvit s Diogenem. Ti mu, což mě překvapilo, říkají, ať minutku vydrží že pro něj dojdou. Přivedli nějakého vojáka, který řekl: Zatýkám vás pro vraždu rybářů, spolčování… a ještě vyjmenoval několik dalších skutků. Pochopitelně to tedy Diogenes nebyl a Damian pochopil, že prostě nemá šanci se s ním setkat. Za pomoci ďáblíka jej odhypovávám za blízký roh hospody a sám ještě chvíli vyčkávám, skorem bez many a neviditelný, co se bude dít dál. Nedělo se nic důležitého a tak odcházím neviditelný směrem do Atame, kde se v Karavan centru domlouvám na dalším cestování.
3. dubna 2006
(hráno 20.února 2006)
Ve městě Atame jsem ani tak moc nevyřizoval, vždyť kolik času zabere sepsání zprávy a její poslání, leč ukázalo se, že markrabě Patrik pro mě má další úkol a tím pádem než jsem si zprávu od markraběte vyslechl, tak ostatní odešli kamsi dál..
Bylo to zajímavé, protože markrabě pro mě měl úkol, abych se držel svých přátel a že prý chce ověřit, jestli zde na Plexisu jsou malí dráčkové - Dráčkové potoční. Spojka mi předala i lístek s popisem - díky čemuž jsem mimo jiné zjistil, jak rozpoznat samečka a samičku. A tak jsem vyrazil pěšky do Bouřlivých hor a měl celý den co dělat, abych své přátele našel. S blížícím se soumrakem to už vypadalo na moje fiasko, ale zvolil jsem své létající kouzlo a hnal se nahoru na náhorní plošinu, kde jsem předpokládal že by přátelé mohli být…
Kouzlo ufi už už mělo končit, když jsem konečně uviděl u nejvyšší hory věž, kolem níž kroužil Křemílek, ostatní se teprve drápali na horní plošinku s jezírkem. Věž byla na protějším břehu a dojít se k ní nedalo - respektive dalo, ale musela by se přejít jedna z vedlejších hor a na to čas nebyl. Kromě toho, že jsme se šli podívat na dráčky totiž Rael soudí, že dnes je poslední den k najití pokladu, respektive k najdění cesty k němu.
Nahoru na plošinku tedy šli ostatní v pořadí Dvoukvítek, Sheli, Damian a Rael. Tichounce přistávám za Raelem, abych pak tiše řekl: "Baf". Být na nějakém ochozu, tak už Rael padá dolů…
U jezírka jsme se usídlili a Dvoukvítek udělal magický oheň, nic jiného na zahřání udělat nešlo, neboť zde stromy ani křoví nejsou…
Nastala dělba úkolů. Dvoukvítek s hlavou pod vodou hledal dráčky blízko hladiny. Křemílek to znovu zkoušel ze vzduchu a snažil se najít vchod do věže, neb se dračí pískot prý nesl odtamtud. Damian mě požádal, abych mu přičaroval žábry. Trošičku jsou tyhle jednoduché změny problémové a tak neriskuji a měním Damiana na klasického zástupce Bamakvabelových vodních lidí. Byl to dobrý tah, protože Damian po zjištění, že dráčky ve vodě nechytí plaval k věži a nalezl poměrně úzký průplav do vnitřku věže, ale to malinko předbíhám.
Sheli a já jsme sledovali Raela, který se rozhodl, že dráčky bude lovit na návnadu a malinko jsme mu do toho kibicovali. Ale uznejte sami, lovit draky na žížalky… Ukrajuji ze svých zásob flákotu hovězího a věším ji Raelovi na háček.
Volba to byla dobrá, jen to asi chtělo ukrojit flákotu menší, protože se něco do masa zakouslo a odtáhlo to Raela do vody. To zvířátko mělo sílu, Rael doslova běžel po hladině a neměl čas zajet pod hladinu.
Bylo to sice hezké na podívání, ale Rael mířil přímo na věž a tak se musel svého prutu pustit. Hned jak se pustil tak zajel pod vodu (asi neumí plavat!) a Křemílek s Damianem museli zanechat svého průzkumu a jít Raelovi na pomoc…
Zatímco se Rael sušil, našel Damian onen průchod dovnitř (což na nás naštěstí křikl přes jezero), Křemílek se k němu hypl a já si vyměňoval informace o dráčcích s ostatními. Nově tedy vím kde žijí, jak a čím se krmí a taky, což je asi nejdůležitější, jak bojují[1]. Shodujeme se, že by se na odchyt hodila síť, ale v duchu jsem si říkal, že já snad ani nemám chuť je lovit, ale podívat se zdálky na jejich hnízda to bych možná chtěl…
Rael se dosušil a chtěl se Sheli a svým mazlíkem jít na večerní průzkum okolí, naopak Dvoukvítek se po namáčení hlavy tvářil, že je nachlazen a tak s Raelem posílám svého mazlíka, abych měl trošku přehled, kdyby se něco dělo. Sám zlehka pomáhám Dvoukvítkovi…
Byl to klidný večer, takový ten bezoblačný, kdy se nechá pozorovat obloha a hlavně hvězdičky, tiše uvažovat o bytí… Jenže to by nesměli být Křemílek s Damianem ve věži a nedělat „blbosti“. Ozval se totiž výbuch, zatřásla se zem a poté mnozí z nás pocítili přeliv většího množství magické energie. Okamžitě na sebe zaklínám UFI a řítím se rychle přes jezero, abych se zastavil ve vzduchu těsně u věže. Byla to zvláštní věž, zvenčí neměla žádný vchod a neměla ani žádná okna, jen takové uzoučké průchody, stěží tak pro kočičku…
Nezbylo mi tedy nic jiného, než se hypnout dovnitř, musel jsem si to ale správně vypočítat. Damian totiž nemá žádný odhad a nebyl schopen odhadnout tloušťku zdí, respektive to na nás přes jezero nezavolal. Vzal jsem to tedy odhadem – stěna by mohla být tlustá metr, tak já se hypnu metr a půl. Pak ještě bylo třeba určit výšku a protože Damian naznačoval že je tam nějaká plošinka, přidávám si preventivně metr na výšku a hypnu se tam přikrčený.
Odhad jsem měl skvělý, hyp se povedl, výšku jsem ale mohl zvolit menší. Ale nespadl jsem, protože mi naštěstí stále drželo UFI. Uvnitř jsem spatřil Damiana zcela přikrytého pláštěm a Křemílka se slzičkami v očích. Prý že se tu objevil ten kouzelník co ho známe od doby odupírování Rimzo a podal Damianovi „granátové jablko“. Prý že takhle zemře Křemílek řekl ten kouzelník a zase zmizel. Po diskuzi s Křemílkem do něj kousl Damian, protože v té tmě si myslel, že se jedná o klasické granátové jablíčko z elfích zemí. Prý to Damianovi totálně rozbilo hlavu…
Chtěl jsem se s Damianem naposledy rozloučit a tak opatrně odkrývám plášť, neb se nechci pozvracet až uvidím ten masakr, ani nechci z Damiana odtrhnout další kousek. Po odkrytí pláště na mě ale zvracení nepřišlo a já se hluboce musel zamyslet, jestli náhodou Křemílek nezačíná šílet, protože Damian vypadal jako by spal, nikde žádné krvavé zranění, natož aby z něj něco chybělo. Mokrý byl od plavání všude, až na jednu jedinou vyjímku. Košile byla suchá a hřála. O moment později mi to došlo a Damiana zlehka propleskl řka nahlas: Vstávej a velmi tiše dodal: A nesimuluj. V tu chvíli si Křemílek pro změnu o mě myslel, že jsem zešílel, proč bych jinak propleskával někoho zkrvaveného co leží na zemí s polovinou hlavy rozstříknutou po stěnách?
Přikryl jsem opět Damiana pláštěm přes hlavu a začal se rozhlížet po vnitřku věže. Podle Křemílka tu před výbuchem bylo několik desítek dráčků, teď tu nebyl ani jediný. Věž samotná měla nějaký průchod kamsi do skály, ale nahoru do věže se jít nedalo. Byly zde totiž velmi zvláštně naskládány plošinky jež se všelijak překrývaly a mezírky mezi nimi byli právě tak pro dráčky nebo kočičku, tu bychom ale museli na nejnižší plošinku vysadit.[2]
To byla ale pecka ohlásil náhle Damian a vstal ze země. Jeho teplá košile byla celá, jen neměla levý rukáv. Ten ale nebyl odtržen, nýbrž díra po něm byla krejčovskou rukou obšita… Ohlásil jsem těm dvoum, že letím k ostatním říct, co se tu dělo, což posléze i činím…
4. dubna 2006, noc a ráno
(hráno 13.března 2006)
Sheli projevila zájem býti s ostatními uvnitř a mě právě tak zbyla mana, abych ji dostal nejprve do vzduchu a pak dovnitř věže. Přistál jsem poblíž hory a jal se meditovat…
Sotva jsem začal s meditací, tak mě vyrušil Zlatoočko. Vyrušený kouzelník rovná se naštvaný kouzelník, takže byl mnou Zlatoočko upozorněn, že si koleduje o trvalé zakletí do nějakého hnusného a ošklivého zviřátka, pokud podobnou věc zkusí kdykoliv znovu. A hned byl klid na meditaci …
O hodinku později tedy znovu vzlétám a z vrcholku věže křiknu jednou "haló", abych se ubezpečil, kde že jsou moji přátelé. To, že se mi neozvali mohlo znamenat mnohé, usoudil jsem ale, že jsou někde v podzemí věže, proto se na již vyzkoušeném místě hypuji dovnitř.
Vevnitř zjišťuji že slyším slabé zvuky boje z jednoho úzkého průchodu. Dráčci tam museli být všichni, neboť zde v předsálí nebyla ani dračí šupinka. Dívám se do onoho průchodu a zjišťuji, že jeho suchá část je velice nízká a do studené vody se mi nechce, nezbude mi nic jiného než se tunýlkem plazit. Vlastně se plazit nebudu, vždyť mi ještě drží kouzlo UFI :-)
Prolétám skrz a ocitám se na bojišti, jež bych v dobách míru nazval hnízdištěm dráčků. Zvuk praskající skořápky, jež rozšlápl vlhký Zlatoočko proměnil dráčky v berskerky a ti nezhlavě útočí pouze na něj. Nastal boj na záchranu Zlatoočky. Ehm, no… totiž jaksi… abych byl přesný - já neútočil (proč taky), Křemílek vybíral v klidu jedno hnízdo, Sheli si lízala rány z předchozích bojů.
Ještě pořád mi drželo UFI (udělal jsem ho nějak moc dobře či co) a tak jsem zařadil zpátečku a letěl zpět do předsálí. Zlatoočko totiž zvolil můj tunel ze kterého jsem vykukoval jako svojí únikovou cestu. Měl co dělat a já taky. Místní malí dráčkové tu totiž mají "maminku", tedy jednoho velikého draka s bambulí na ocásku, jež má na sobě navíc trny [3]. Tahleta dračice mi dala slušnou herdu a divže se mi hned vzápětí neomluvila, protože se hnala primárně po Zlatoočkovi. To byl totiž zloděj a hlavně ničitel vajec a mamka to věděla.
Značně poraněný Zlatoočko zahulákal ať jej hypnu pryč, což jsem s radostí udělal - poslal jsem ho bez míření ven z věže dva metry nad hladinu jezera, ať si to chlapec užije - plavat umí…
Pak rychle hypuji Damiana, který prolezl jako další, leč neumí plavat (tedy pokud jej neproměním ve vodní lid, to jakžtakž zvládat umí) a proto jej musím poslat nejprve někam na souš těsně vedle věže. Sesílat další kouzla není čas, protože to už z tunelu leze Sheli a Křemílek. O Křemílka se nebojím, ten se hypne pomocí nějakého svého udělátka, ale pro jistotu čekám jestli sebou vezme Shelinu. Nevzal ji…
Zbytek družiny se odhypoval ven nějak jinak, Rael na to použil jednodušší verzi Hyperprostoru, co jsem si tak stihl povšimnout…
A tak v rychlém sledu sesílám UFI na Sheli, hyp na Sheli, prodlužuji svoje UFI a hypuji se ven. A hned se ohlížím po Damianovi a nacházím ho na skále asi dva metry od sebe, kterak se tam zoufale drží na rukou. Sesílám tedy UFI i na něj a pak si v poklidu za letu na souš sleduji co dělají ostatní. Přestože je hluboká noc, mají všichni naspěch a odcházejí z planiny. Pochopil jsem z toho jediné - Raelův poklad byli dráčkové a všichni se bojí pomsty dračí maminky…
Rozcházíme se každý jiným směrem s tím, že někteří z nás půjdou za svými mistry, aby se naučili další část vědění ve svém oboru. Tak tedy naviděnou za dva měsíce!
)
[1] O dráčcích potočních si můžete přečíst třeba zde
[2] Kdo viděl něco podobného v našem světě, pochopí - byla to lehce modifikovaná chladírenská věž
[3] maminka = něco jako maďarský trnoocasý drak z příběhů Harryho Pottera = poznámka hráče