Patrik (11)

Dnes mě přátelé vyrušili v půl desáté a prý že byli za soudcem. Dostali od soudce odměnu ve zlatých mincích a dokonce nabídku, že jestli chtějí honit piráty (naše domnělé piráty byl nucen pustit, neb nebylo důkazů) že jim půjčí loď, ale že si musejí najmout posádku. Koukl jsem se na hodinky a rychle odeslal přátele do jejich práce, desátá hodina se nemilosrdně přiblížila…

O polední pauzu jsem opět v přístavu a ptám se na možnost půjčit si loď. Nejmenší přijatelná má zálohu dvěsta zlatých, z níž se posléze odečítá nájemné 2zl/den. Večer toto sděluji přátelům i s výpočtem, že bychom na to měli při našich platech za necelých deset let…

Přátelé ale nezaháleli a přišli s myšlenkou, že si ráno nechají napsat ceduli od veřejného písaře, že najímají posádku…

Skutečně tak ráno učinili a celé odpoledne k nim přicházeli lidé… Nakonec se tam ochomítnul i kapitán shodou okolností v době, kdy jsem byl u přátel. Po pravdě jsme mu řekli kam chceme plout s tím, že chce jít za dobrodružstvím. Řekl nám, že se pokusí seskládat posádku tak aby za něco stála…

Přišel jsem na nápad, jak mít posádku zdarma - vyžádáme si u soudce vězně odsouzené na smrt. To se tak dělávalo. Dokonce mám dojem, že ten z vězňů, který přežije danou výpravu dostává milost, ale do toho mi nic není a tak to nezjišťuji…

Když už ale budeme plout, můžeme zkusit pro soudce odlovit kapitána Drakea.

Nakupujeme za 420 měď. jídlo, smlouváme s dělmistrem 3md/den a s kapitánem 7md/den spolu s 20% zisku…

Konečné náklady před plavbou jsou nakonec 560 md, každý z nás platí čtvrtinu. Ze svého ještě dokupuji dva soudky s rumem, čímž jsem se dokonale vydal z peněz

Můj poslední pracovní den… K večeru nám na loď dopravili vězně a krátce po osmé hodině jsem na lodi i já. Vyplujeme až s ranním přílivem. Elvíra se ujala kuchyně.

Pokouším se zapojit do dění na lodi, ale prvé dva dny mě trápí mořská nemoc. K vyléčení téhle nemoci zřejmě "přispěla" i bouře která přišla. Při ní jsme škrábli loď o útesy.

Třetí den jsem v pohodě a tak buďto vypomáhám Elvíře v kuchyni, nebo sleduji elfa, kterak dělá kormidelníka, či šplhám do lanoví. To mi jde ze všeho nejhůř…

Loď na obzoru, zakřičel námořník, který v tu dobu měl službu ve strážním koši. Mimochodem - podezřívám ho že je krátkozraký… Nastal zmatek, který začal řešit kapitán a dělmistr. Kapitán tím, že dal pokyn napnout plachty a pokusit se jim ujet, dělmistr tím, že nakázal připravit naše dvě děla na zádi.

Ujet se nám nepodařilo. Sledujeme s elfem pirátskou loď. Ano, pirátskou, vlajka na stožáru byla více jak vypovídající

Pirátská loď nás dojela, otočila se na nás bokem a vystřelila. První dělová salva prolétla poměrně neškodně a ani naše salva nebyla o moc přesnější… Nastalo horečné nabíjení děl na obou stranách. Já a elf se snažíme o nemožné - na dálku odstřelil pirátského dělmistra nebo dokonce kapitána… S mojí bouchačkou to nepůjde a tak se běžím převléknout do mého bojového obleku.

Než se ale stihnu převléknout a naběhnout zpět, přišla druhá salva z děl. Ta pirátská nám odstřelila kormidlo a doničila část zádě. Po naběhnutí zpět vidím, že přicházím pozdě. Pirátská loď se stáčí a pluje od nás pryč. Elf tvrdí, že dostal nějakého důstojníka a pár námořníků. Říká mi též, že se možná lekli naší dalekonosné střelby…

Máme pryč kormidlo a lehce nabíráme vodu, proto míříme k nejbližšímu ostrovu.

Večer dojíždíme k ostrovu, v noci držím hlídku… Celý další den se lodníci snaží udělat kormidlo, elf a Saubum loví, já hlídám na lodi…

Vyplouváme. Kormidlo reaguje poměrně dobře, jenže… Ta díra, kterou nabíráme vodu se zvětšila. Kapitán okamžitě otáčí zpět k ostrovu a zapíchl loď do písčité mělčiny.

Po několika nezdarech už konečně víme, jak loď správně opravit. Bude nám to ale trvat tak pět dnů, přece jen nemáme tesařské náčiní a tak musíme hodně improvizovat. A to nemluvě o tom, že nikdo z nás není tesař.

Loď opravena, zkušební plavba dopadla skvěle, otáčíme to na severovýchod k ostrovní pevnosti Alamos.

Dnes byla plavba přerušena bezvětřím. To může být podle kapitána docela dlouhé… Elvíra tvrdí, že od doby co jsme byli v přístavním městě se ji nějak těžce kouzlí (po těžkém dohadování zjišťuji, že se jí špatně vrací magická síla) a tak kouzlit vítr nebude.

Odpoledne přišel vítr. Bylo už načase, nuda a splín se rozlézali po palubě už docela dost…

Ve večerních hodinách ke mě přiběhl elf a prý že si od kormidla povšiml nějaké lodi plující za námi. Jdu vzbudit kapitána a vysvětluji mu situaci. Po obhlédnutí situace nám kapitán sděluje, že jsme jej vzbudili příliš brzo, neb loď je docela daleko a těžko rozeznat kdo to je..

Jsme již tak blízko ostrova Alamos, že bych si tam již troufl doplavat. Kapitán vybral jedno ze dvou míst kde se dá přistát a vybrat to, které se dá lépe bránit…

Vyrazili jsme od naší kamenité pláže do vnitrozemí. Asi po hodince vstupujeme do soutěsky, která nás zavedla ke křižovatce ve tvaru "T". Přišli jsme po nožičce a zkoušíme cestu doleva. Ta nás zavedla na písečnou pláž. Na pláži bylo poměrně mnoho stop, některé směřovaly do soutěsky ze které jsme vyšli, jiné do blízkého lesa. Shodujeme se že zkusíme prozkoumat nejprve křižovatku v soutěsce.

Cesta z křižovatky "T" se po hodince chůze stáčela doprava. Zarazilo nás, když jsme viděli ze zatáčky vlající vlasy. Že by nás někdo pozoroval? S velikou opatrností postupujeme dál…

Kdepak pozoroval. Na obou stranách byly do skály (!) zaraženy kůly a na nich lidské hlavy, vždy deset na každé straně cesty. Naštěstí nebyly příliš čerstvé, tak snad nás nic zlého nepotká.

Ledva skončily řady hlav, byl zde vstup do skály, zřejmě průchod skrz. Vytahuji svůj světelný klacík a vstupuji až jako třetí do jeskyně. Elf a Elvíra budou mít světlo za zády, jistící Sambum jdoucí poslední ho bude mít taky v zádech, když půjde pozpátku a bude nás jistit…

Byl to opravdu jen průchod, nešlo nikam odbočit. Vyšli jsme na kraj palmového lesíka, který se rozkládal vlevo od cesty, vpravo od ní je zvlněná krajinka. Jsou slyšet ptáci. No a to nejdůležitější na závěr, vpředu před námi byla pevnůstka. Zdálky se nám zdálo, že místo oken má jen tmavé otvory. Blízko pevnosti je kdosi nabodnut na kůl…

A ten kdosi se hodně podobá kapitánu Silverovi a je nabodnut docela čerstvě. Ba co víc, kdosi do něj bodl naprosto tu samou dýku, co jsem našel u "majáku".

Dnes jsem objevil tohle místo, hrozné místo pro někoho, kdo má magii v krvi. Těm věcem co jsou zde nerozumím, ale do mého světa nemohu. Je to divné, mana zde není, přesto ji cítím!

Dnes jsem potkal jednoho ze strážců. Podařilo se mi ho uspat. Právě připlul další, toho ale nezastavím, již nemám artefakt, musím zmizet, dokud se sem nevrátí magie je toto místo pro mě uzavřené.

Snaž se nezemřít, čekám na tebe

S Elvírou se kratičce dohadujeme, komu ten dopis může být určen a Elvíra mi naznačuje, že už dopis podepsaný těmito iniciálami našla, ba co víc, bylo to tehdy, když už jsme byli spolu…

Vstupujeme do pevnosti, ozvalo se "cvak" a Saubum jdoucí první padá propadlem na hroty… Elf pro něj slezl za pomocí lana…

Následovala křižovatka ve tvaru "T", tentokrát vybíráme jako první směr ten doprava…

Na levé stěně jsou troje dveře. První z nich vedli do pokuje se stolkem, postelí, skříní a velmi zvláštní bednou zasazenou částečně do země. Ba co víc, je vyrobena z jednoho kusu a zamčená… Tuhle místnost prozkoumáváme asi nejdéle ze všech, ta bedna je fakt zvláštní. Spodní dno má dobře půl metru pod úrovní podlahy. Že by tajný průchod? Kdoví…

Další dvě místnosti jsou klasické čtyřlůžáky, tedy postele, bedny na šatstvo (mnohem menší než ta truhla v prvním pokoji a hlavně nepřidělané k podlaze). Schody vedoucí nahoru zatím neprozkoumáváme.

V jednom z pokojů jsme nalezli mapu, kde na jednom z ostrovů přímo naproti přístavu je zakreslen křížek…

Troje dveře od křižovatky na druhou stranu vedou do jednoho čtyřlůžáku a do dvou osmilůžáků… Na této straně chodby jsou schody vedoucí dolů. Dolů do vězení…

Následně prozkoumáváme patro nad ložnicemi. Vlevo jsou ona okna/neokna, co jsme viděli z dálky dalekohledy. Je zde velká jídelna, kuchyň, spíž, vinný sklep (!)… O kus dál je cosi jako trůnní sál. Vzadu je vyvýšené křeslo, cesta k němu je kolem velkých sloupů… Cesta ke trůnu je celá pokryta střílejícími pastmi. Jakmile si Saubum sedl na trůn, začal sjíždět strop… Saubum měl co dělat aby stihl vyběhnout zpět na chodbu… Strop sjetý k zemi nám nic nodhalil …

Poslední dveře v této chodbě byly zamčené. Odemykám je. Vedou do zbrojnice. Zbrojnice je jen na středověké zbraně. Se štěstím nacházíme tajný výklenek, kde je ukryt zvláštní meč, jež vydává slabé namodralé světlo…

Ten meč ale nemáme dlouho, Saubum si jej zabavil a prý že usekne té nabodené osobě hlavu. Sekl ji, meč ale vybouchl a milý Saubum zjistil, že má omrzliny na prstech. Drsné, zvlášť když podle Elvíry to měl být "ohnivý" meč. Velmi rychle se ale shodujeme, že dýka dělá ledové kouzlo a že šlo o střet dvou různých magií…

Ošetřujeme Saubuma, jak nejlépe dokážeme a jdeme spát do palmového lesíka…

Ranní probuzení bylo kruté. Z jeskynního průchodu se vynořili piráti a člověk kterého jsme potkali nabodeného na kůlu. Alespoň tak to všem připadalo. Rozhodl jsem se, že se vrátím k pevnosti. Učinil tak a našel člověka nabodnutého na kůle. Sundal jsem ho a jal se ho táhnout k našim…

Mezitím ale bylo z děla vystřeleno a to na pozice, kde jsme spali. Bylo ale vidět, že tam se už nikdo nenachází. Saubum nabíhal k dělu s úmyslem zajmout pirátské střelce, nebo obsadit dělo, kdoví. Mohl jsem jen z dálky sledovat, že po dalším výstřelu piráti nastražili pod dělo výbušninu a odpálili ji…

Ale ten "druhý Silver" se jal bojovat s ostatními. Mě svitlo, že jej dostaneme s dopomocí mé dýky. Pouštím "prvního Silvera" a sprintuji k elfovi. Předávám mu dýku a právě včas, "druhý Silver se na něj osopil" Jedno zapíchnutí dýky a Silver šel k zemi. Všichni si myslí že je to ten Silver z kůlu, ale já všem sděluji že nee…

Přitáhl jsem prvního Silvera k tomu druhému. Dohadujeme se nad nimi a rozhodujeme se dokonat včerejší dílo. Prvnímu ze Silverů usekáváme obyčejným mečem hlavu. Jak jeho tělo tak i hlava během vteřiny strašlivě zestárly. Žel dýka zabodnutá v těle taky… Ten už se neprobudí, usoudili jsme a u druhého Silvera činíme totéž jen s tím rozdílem, že svoji (ehm) kouzelnou dýku z něj před exekucí vytáhnu. I druhý Silver prudce zestárnul, dýka naštěstí ne…

Jdeme skalním průchodem a soutěskou na pláž. Zde se pak vydáváme směrem do lesa, kam vedli včera nalezené stopy. Po hodince dorážíme k betonové krychly jež má železné dveře. Otevíráme je a nacházíme klasický nákladní výtah, mající tlačítka 0, -1… -6.

Než jsme dojeli do prvního patra, byly jsme ofouknuti velmi prudkým vzduchem. Něco mi to připomínalo, ale nemohl jsem si vzpomenout co…

První patro bylo osvětleno a my stáli… v nemocniční chodbě? No už to tak vypadalo - po pravé části nacházíme doktorský pokoj, cryokomory, počítačovou místnost, místnost s autodoktory, lékárnu a po druhé straně klasické nemocniční jedno a dvojlůžáky. Všude kamery…

Jednoho z našich zraněných (až doteď jsem se nezmínil o kouzelníkovi Pátkovi, kterého jsme nalezli na předchozím ostrově a který nám všelijak pomáhal ale nijak vyjímečně se neprojevil) ukládáme do autodoktora. Měl naněkolikrát zlomené ruce… S tlukoucím srdcem zapínám jeden z počítačů, který patřil k onomu lůžku a pokouším se napodobit postup který mi předváděl svého času Mišel. Naskočil odpočet dvaceti hodin. Rozčilovalo mě, že tenhle jazyk neznám, byť mi to cosi připomínalo… Neměl jsem čas nad tím hloubat, elf a Elvíra jevili zájem o prozkoumání zbytku základny.

Sjeli jsme tedy do druhého patra. Zde jsem si připadal jako na JIP-ce (Jednotka intenzivní pomoci, kdysi se používala zkratka ARO). Střídali se zde pravidelně místnosti s jedním autodoktorem a místnosti se třemi (!) počítači. Elfa děsilo něco jiného - kromě všudypřítomných kamer zde byly i turety!. Okamžitě nám došlo, že jeden počítač náleží autodoktoru, druhý sledovacímu systému a třetí obrannému systému…

Třetí patro nás překvapilo tím, že nacházíme lehké skafandry. Nejprve do skafandru nasoukáme Elvíru a až pak já a elf. Nejsem si zcela jist zdali jsem se ve spěchu zapnul dobře, Elvíra již byla netrpělivá a tak vstoupila za plastové dveře. Tam foukal prudký vzduch, stejný jako když jsme přijížděli z povrchu do prvního patra. Rozsvítilo se mi - dekontaminace!

Vstupujeme do třetí části třetího patra. Místo nemocničních pokojů jsou zde malé laboratoře. Nevstupujeme dovnitř, stačí mi pohled přes velmi tlusté sklo ve dveřích… Zaujalo mě, že i zde se občas nechá nalézt autodoktor…

Ve skafandru je zabudován Comlink a tak se dohadujeme, že po dekontaminaci se ze skafandrů vysvlékat nebudeme a že v nich sjedeme o patro níž.

I čtvrté patro začíná místností se skafandry, které jsou naprosto stejné jako ty ve kterých jsme oblečeni, vstupujeme dovnitř. I zde jsou laboratoře, ale už bez autodoktorů. Zato tu je hodně rostlin, ale skoro žádná zelená. I se svými chabými znalostmi biologie mi je jasné, že tyhle rostlinky na klasickou fotosyntézu moc nedají… Mimochodem, turetů je zde znatelně více ---

Páté patro a opět skafandry. Rozdíl oproti předchozímu patru je ten, že zde nejsou tlusté plastové dveře, ale naopak ocelové. I pár laborek by se tu našlo, ale největší prostor zde zabrala montážní hala se všemi možnými montážními stroji… Okamžitě jdu odsud pryč, vůbec se mi tu nelíbí, zvlášť když mám pocit, že některé turety jsou v aktivním režimu…

Poslední šesté patro a opět skafandry, jenže tentokrát těžké. Aby taky ne, na dveřích do dekontaminace je kromě olova i všeříkající značka "Pozor radiace". Vracíme se do třetího patra kde vylézáme ze skafandrů a pak si jdeme nahoru odpočinout…

Já si jdu projít místnůstku za lékárnou. Zde totiž leží několik notebooků s programem pro čtení E-knih. Beru si jednoho notebooka a jednu sadu CDček s anglickým nápisem "Lékařství". Zběžně prolézám sadu knih a narážím na popis autodoktorů. Rozčiluje mě, že popisky v knize jsou anglicky, ale v počítačích je … no ano, latina!!! Zapínám si další autodoktorský počítač a hrabu se v něm. No jo, je to tady, přepínátko jazyků. Přehazuji na angličtinu a procházím si kroky, které jsem provedl s Pátkem. Uf, je to dobré, běží "restore".

S elfem se shodujeme, že bychom mohli odpomoci Saubumovi od omrzlin. Restartoval jsem tedy počítač u autodoktora, přepnul ho opět na angličtinu, a nechal ulehnout Saubuma na lůžku. Pak jsem odpálil tlačítko diagnózy, tedy věc kterou jsem u Pátka nedělal. Překvapil mě výběr v latině, některé z voleb ukazují i "Homo sapiens" s přidaným třetím slovem. Zvolili jsme s elfem jednu z voleb a naskočil nám obrázek, který zobrazoval červené body právě v oblasti dlaní, kde byl Saubum zasažen omrzlinami. Počítač nám nabídl volbu "léčit" následovaný několika latinskými výrazy. Usoudili jsme že to jsou odborné výrazy pro problém "omrzliny". Odpálili jsme volbu léčit a naskočil odpočet devíti hodin.

Přemýšlel jsem, jestli právě sem mě posílal Tutanchámus. Nu, asi ano, ale strávit zde měsíce samostudia nehodlám, natožpak kvůli mě zde zdržovat ostatní. Budu si muset vzít notebook a jednu sadu knih sebou…

Po návratu k lodi nás čekalo nepěkné překvapení. Několik námořníků a mezi nimi žel i dělmistr je mrtvých a děla ze skály jsou shozena do moře… Došlo zde k boji…

Ostrov "X" na obzoru! A je to jen taková hromada kamenů… S Elfovo lopatkou se prokopáváme na místě, kam ukazovala mapa. A nic…

O deset metrů vedle bylo to správné místo a že to byl POKLAD! Truhla plničká mincí a věcí! Nakládáme ho na loď a tam naše čtyřka spolu s kapitánem přepočítáváme poklad. Ehm, spíš počítám já a elf, tak veliké čísla nikdo jiný nezvládá. Jen zlatých mincí bylo deset tisíc, stříbrných mincí ještě více… Nějaké ty zlaté poháry, náramky, prsteny a artefaktové věci…

Elvíra si z artefaktových věcí vzala dračí runu, já si vzal meč, Saubum vyzískal brnění a elfík kord… Připadalo mi, že nám někdo splnil přání, neb každá věc byla magická a byla to právě ta, na kterou si myslel. No i kdyby nebyla, můj meč měl na sobě stejnou runu jako mám na svém brnění…

Jsme v přístavu, jdeme vyrovnat účty. Soudce je poměrně spokojen, byť jsme mu nedovezli hlavu Drakea, za poškození lodi dokonce platit nemusíme…

Jdeme si všichni najít ubytování a pak jdeme do lázní, elf a Saubum jsou během půlhodinky venku a jdou se opíjet… To já si lázně užívám, zvlášť když to jsou ty lázně, kde jsem pracoval… Ostatně Elvíra v ženském oddělení též.

Večer jsem příliš neslavil, dal jsem si večeři a zapil ji bílým vínem…

Druhý den se dohadujeme, co budeme dělat dá a shodujeme se, že teď, když jsem si splnil přání já a mám studijní materiály já, že by si je mohla nyní získat Elvíra. Ale její místo, kde by mohla studovat je až "na druhém konci mapy". Nakonec jsme se shodli, že nepoužijeme vodní cestu, ale že půjdeme pěšky a obejdeme si nějaká místa, která známe, tedy pevnost STONE, jezero s vodou a zvláštními sochami a další místa….

Kupujeme si velkou mulu, tedy až na Saubuma, který si koupil válečného koně, kupujeme zásoby, hromadu peněz proměňujeme za drahé kameny a v podvečer vyrážíme z města… Svoji první noc si odbudeme v blízkém lesíku…

Osobní deník Patrika N. (11.)