Osobní deník Patrika N. (12.)

den 219./1. den putování na Poustevníkův ostrov

Saubumova včerejší oslava získání pokladu

Vyrážíme z lesa na dlouhé putování za Elvířiným vzděláním, pokud tak mohu napsat. Docela riskujeme, protože jedeme k místu, kde víme, že je průchod skrz bariéru…

A jak se další den ukázalo, bariéra je v našem směru průchozí kdekoliv. Hned jak jsme byli za bariérou, Elvíra začala tančit radostí. Jak nám vysvětlila, tady může čarovat opět bez omezení, neb její síla se velmi rychle vrací zpět…

V podvečer jsme dorazili k řece. Přebroditelná v tomhle místě není, půjdeme tedy proti proudu… Elvíra vystoupala do vzduchu a oznámila nám, že kdesi vpředu , tam kde máme les je jakási pevnůstka. Brod bude jistě poblíž…

Večerní hlídky rozdělujeme již podle osvědčeného klíče. První dvě hlídky tvoří Saubum a elf, třetí hlídku mám já a čtvrtou hlídku Elvíra. Elvířinu hlídku využívám k tomu, že si studuji lékařství z e-knih. Elvířina hlídka je nejkratší, neboť tou dobou se ostatní začínají budit a tak se Elvíra může věnovat i dalšímu úkolu a to jest vaření pro čtyři…

den 221./3.

Dnešní ráno nás překvapilo tím, že si Elvíra povšimla rozrabování našich zásob. Zmizelo nám v součtu jídlo pro jednoho na celý den.

S Elfem nacházíme stopy malého dítěte, jak se domníváme, a míří poměrně klikatě k té pevnosti. Abychom složitě nekličkovali, jdu po levé straně stop a elf po pravé…

Po osmi hodinách jsme narazili na pěšinku a ta nás zavedla před pevnost. Ta je postavena z kamenů a je vysoká 60 metrů. To mě i elfa docela překvapilo a všechny překvapuje to, že tato pevnost je vybudována pro pidimužíky a ti v ní opravdu žijí. Z oken na nás vykukují lučištníci s napjatými tětivami, bránu pevnosti hlídají stráže. K pevnosti se nepřibližujeme, jdeme stále podél vody a zastavujeme se naproti bráně. Z ní vyjíždí pidimužík na vlkovi. To se ale nechce líbit naší mule, kterou se pokouším uklidnit a udržet na místě, leč podlamují se mi nohy a mula mě vleče stranou pryč. Saubum se na svém koni udržel. Na jednání s pidimužíkem na vlku, jež mezitím zastavil na místě kde jsme před chvílí stáli, tedy zbyl elf a Elvíra. Tedy zbyl tam jen elf, Elvíra mi přišla pomáhat s mulou.

Pídimužík kamsi ukázal a odjel zpět ke svým. No a podle elfa je brod hodinu odsud… A skutečně: Široká vysutá lávka… Bez nehody přejíždíme…

Počasí je jak na podzim… Nabíráme směr socha, od ní pak půjdeme k pevnosti STONE…

den 223./5.

Jsme blízko sochy. Z dálky mi připadala jako socha svobody s tím rozdílem, že místo knihy má na levé ruce štít. Jenže čím blíž soše, tím víc to vypadalo jako obrovský kostěný skeleton… Nebylo mi příliš do zpěvu…

Někdo si dal práci s tím že z kamene vytesal tuto zvláštní sochu…

*****dál to není odehrané a pravděpodobně ani nebude… *****

zatím nevyužitelný obrázek :))