Osobní deník Patrika N. (8.)

Otevřely se dveře a já vstoupil. Jak se dalo čekat, dveře se za mnou s prásknutím zavřely…

Otočil jsem se a zjistil, že zpět mohu, neboť tam byl opět kóďák. Mě ale zajímal postup vpřed. Zde ale byl snímač, který mi ze všeho nejvíc připomínal snímač čipů. Máchl jsem před tím pravou rukou a skutečně, dveře se otevřely.

Proběhl jsem o místnůstku dál. Zde jsem bez obav přitiskl ruku na další snímač - snímač otisků dlaně. I zde jsem mohl postoupit dál a nemohl mě překvapit další snímač, tentokrát oční duhovky. To už jsem si začal myslet, že to pro nás někdo připravil.

I nyní jsem postoupil dál, ale to už jsem byl uvnitř a načrtl si mapku přízemí ( u čísla 10 nejsou dveře, ale žebřík do patra)

Na prozkoumávání jsem použil pravidlo pravé ruky

1. místnost s počítačovým pultem, židlí a monitory (nedokážu je zapnut)
2. spíše jen prostor před mříží….
3. místnost sloužící jako vězení
4. počítačový pult a zamčené skříně. Když jsem do počítače naklapal svůj osobní kód, otevřela se mi skříňka, kde bylo několik ComLinků. Vyndal jsem tři a skříňku opět zavřel
5. garáže pro vozidla či letadla. Překvapující jsou obrovské dveře směřující dolů…
6. počítačový pult a autodoktor
7. počítač, tři skříně, tři palandy…
8. tato místnost mě doslova odzbrojila, neboť jsem si tu připadal jak na kosmické lodi. Neodbytně mi to připomínalo řídící středisko .. Ale co by to dělalo na pozemní základně
9. počítačový panel a skříně
10. žebřík o patro výše

Všechny místnosti, kromě zbrojnice jsem prohledával jen zběžně, nerad nechávám někoho v nejistotě… Vrátil jsem se tedy ven k Elvíře a Mišelovi a oboum jim dal ComLink. Ihned poté jsem Mišela poslal dovnitř, aby se nějak pokusil dostat dovnitř Elvíru… Tu jsem pak chvilku poté zacvičil na používání Comlinku…

Mišel se dostal do stroje a nouzově otevřel dveře přes všechna testovací čidla. Červená světla blikala na poplach, jak už to u základen bývá…

Mišela s Elvírou jsem poslal k autodoktorovi a sám se vyškrábal do patra, kde jsem pokračoval v průzkumu. Ten ale zpočátku nebyl úplný, neboť mnohé dveře byly pro mě uzavřeny…

10. přístupový žebřík do tohoto patra
11. počítače, "pilotní kabina"
15. obleky pro práci v radiaci

Vytáhl jsem Mišela nahoru a požádal ho, aby ty dveře otevřel. Ten si sedl k nejbližšímu počítači a dal se do práce. Po chvíli se po mě otočil a řekl, že se mu to nepodařilo, ale že na mě navázal všechna práva… Přihlásil jsem se tedy do počítače svým kódem a pak už pro Mišela byla hračka nastavit na všechny dveře (mající čidla na čipy) pro mě práva. Prošel jsem tedy zbývající prostory.

12. ZASE NIC-ZAMČENO!!!
13.,14.,16.,17. Pokoje posádky (skříně,palandy, počítač)

Zahlásil jsem přes ComLink Mišelovi, že dveře č.12 zase nic… "Stuďák pane" zahlásil mi, "už je to v pořádku". Vstoupil jsem tedy dovnitř… Zde byla jen jedna palanda, byla to tedy místnost velitele. Na první pohled mi bylo jasné, že zde trochu hořelo… Přesto se mi podařilo zachránit jeden list z deníku a pro nás asi ten nejdůležitější…

Trochu mě to rozhodilo a Mišela jakbysmet. Nechal jsem se od Mišela zavřít v autodoktorovi a nechal doléčit nějaké šrámy z minula. Zatímco autodoktor dělal svojí práci, měl jsem čas přemýšlet nad celou situací. Je mi jasné, že nejprve budu muset zjistit co je dnes za den podle našeho kalendáře. Mám svoje hodinky (na kterých jsem se za těch pár dnů co je mám zpět neodvážil nechat zobrazit datum) a máme počítače, které čas musejí registrovat též. Kéž by ukázaly stejný datum… Pak bych taky měl prozkoumat zbylý prostor s tou radiací.

I Mišel si naprogramoval autodoktora a dal si též oraz (Elvíru jsme na autodoktora nepřemluvili, byť by to potřebovala)

A pak jsme se do toho dali. Nejprve to zjištění času. Moje hodinky ukazují "jen" 181 dnů od našeho ztracení, počítače ale ukazují rok 2935, což je více jak 55 let od našeho "ztracení"

Mišel nevěří, že by svět za 55 let takhle zpustl a tak nadhazuje dvě teorie. První říká, že se počítačům přetočil datum o10000 let, druhá říká, že jsme v paralelním světě. Nooo… těžko říct. Je ale jasné, proč moje hodinky ukazují to co ukazují… Nechám je prozatím běhat s tím datumem co na nich je.

Dal jsem Mišelovi volno s tím, že půjdu do toho zamořeného prostoru a jal jsem se na sebe navlékat skafandr, který mi byl velikostně nejbližší.

Zatímco jsem se oblékal, ztratil se mi Mišel z dosahu Comlinku. Nedělal jsem si z toho moc velkou hlavu, protože mi řekl že půjde omrknout zbrojnici a ta je zřejmě odstíněna… Ostatně jsem se nestihl ani donasoukat do skafandru a už byl zpět. Lekl jsem se ho (ale to Mišelovi nikdy nepřiznám), neboť přišel oblečen v čemsi co mi připomínalo bojový oblek. Mišel mi navrhl, že je to třeba skafandr schopný pobývat i v radiaci a že bych si ho měl vzít. To jsem zavrhl (hlavně proto že už jsem byl zalezlý v tomhle skafandru a zbývalo mi jen uzavřít vstupní otvory a helmu)

Vešel jsem tedy do posledního neprozkoumaného prostoru. Bylo zde dost trubek a cosi co jsem vyhodnotil jako generátory. Vrátil jsem se do mezidveří a prošel dekontaminací, která byla tradičně nudná.

Začal jsem se vysvlékat ze skafandru, když ke mě přišel Mišel a požádal mě, abych si zkusil ten jeho skafandr, jestli mi bude… Zkusil jsem ho na sebe navléknout, ale byla to Mišelova velikost a tak jsem se do něj nevešel. Sundal jsem ho tedy a s vytřeštěnýma očima sledoval Mišelovo další počínání. Mišel totiž vzal oblek a prostřelil ho… Teorie o bojovém obleku dostávala povážlivé trhliny, ale pak jsem si povšiml, že z prostřelené díry kouká klubko drátů. To mě zaujalo a nechal jsem se od Mišela zavést do zbrojnice je skřínce, kde byly obleky. Mišel zde naťukal nějaký kód a dveře zbrojnice se s prásknutím zavřely a zamknuly. Až poté se otevřely všechny skříně…

Vyhlédl jsem si jeden a navlékl si ho, padl mi jak ulitý. Na levé ruce mi skončila ovládací konzola od obleku. Zkusmo jsem se jí dotkl - byla bez proudu… Optal jsem se Mišela, jestli někde na obleku vidí nějaký přípojný bod - neviděl. Posadil jsem se a ještě jednou koukl na konzoli. Měl jsem štěstí, všiml jsem si nějakého odsuvného krytu. Odsunul jsem jej a objevil si prázdný prostor, jako na baterku. Byl tam nakreslený i symbol… Rozhlédli jsme se oba s Mišelem po zbrojnici a zjistili, že naší pozornosti unikal kufřík, který byl uklizený pod obleky. Ano, kufřík s bateriemi.

Jednu z nich jsem zasunul do obleku a konzole ožila. A nejen ta! Periferním zrakem jsem si všiml, že i ve hledí, které jsem měl napolo sklopeno, cosi červeně svítí. Sklopil jsem hledí a zjistil, že v hledí probíhají nápisy: Kalibruji systém hlásal první z nich, který byl posléze nahrazen nápisem Kalibruji rukavice . Současně se mi zobrazovaly v jiné části hledí i informace o teplotě a další vnější informace. Zarazil mě až nápis: Kalibrace laseru - přeskočit? Dostal jsem trochu strach, tohle už zavánělo průserem. Jestli to vyhodnotí Mišela nebo Elvíru jako nepřítele a ten oblek je trefí…

Zvolil jsem přeskočit a otočil hlavu na Mišela. Na hledí mi naskočila vzdálenost k Mišelovi. Hm, pomyslel jsem si zamířil na Mišela svou zbraní. Očekávané se nestalo… Aha, pomyslel jsem si, tady je asi něco jinak a šel k oblekům ve skříni. Vedle nich totiž byly mě neznámé zbraně…

Byl jsem soustředěn na zbraně, přesto jsem si stihl všimnout probliknutí jedné hlášky na hledí. Bojový maskovací oblek plně funkční. Huh, MASKOVACÍ?!? Sakra, sakra, to se musí prozkoumat, ale jedno po druhém…

Vzal jsem do ruky zbraň a okamžitě jsem si povšiml, že má v sobě díru na "zásobník" (nebo baterku, těžko říct). Vedle zbraně ležely dva "zásobníky", s červenou a s modrou páskou. Zkusil jsem červený a na zbrani se rozsvítil digitální display a signalizoval, že chce zadat šest číslic. Na to jsem si v tuto chvíli netroufl a zkusil modrý. Stejný efekt…

Při pohledu na Mišela se ve mě probudil vzdor. Dokážu Mišelovi že na to přijdu! Vlna adrenalinu se mi vlila do mozku a mě se spojili dvě a dvě. Kalibrace laseru - přeskočit v tom to bude! Pohrál jsem si s konzolí a měl jsem obrovské štěstí, když jsem dokázal spustit celou kalibraci znovu. Na otázku Kalibrace laseru jsem odpověděl "YES" a hned další textík mě rozradostnil. Zadejte frekvenci. Ha ha zasmál jsem se a naťukal stejné číslo do zbraně i do konzole. Kalibrace laseru provedena zobrazilo se mi. Pozvedl jsem zbraň proti Mišelovi. Na hledí mi naskočil zaměřovací kříž. Je to bojový oblek, oznámil jsem Mišelovi a dodal, že si ho nechám dnešní večer na sobě.

Odešli jsme zpět do patra, kde jsem se pokoušel prozkoumávat možnosti konzolky obleku. Ani nevím kde zrovna byla Elvíra, jisté je, že když se ozval hlas počítače Vetřelec před vchodem, jsem ji už nemohl najít. Mišel mezitím zapojil kamery a zjistil (možná) důvod, proč Elvíra zmizela. Venku stál barbar léčitel s nějakým jeho kamarádem a bouchali na dveře. Došel jsem ke dveřím s čidlem na zorničky a zde čekal na příchozí. Ani jsem si neuvědomil, že jsem v obleku a mám spuštěné hledí a že ti dva venku takový oblek uvidí poprvé v životě. A taky že ano. Pojďte řekl jsem jim, když prošli dovnitř a ukázal směr do přízemní velitelské sekce. Byli dost vyjukaní, ten druhý barbar už už tahal svůj meč na světlo. Do toho se ozval Mišel z ampliónů: Následujte mého zeleného sluhu Že je ten vůl strašil už venku? pomyslel jsem si a měl trochu vztek, ale zároveň jsem tu hru chtěl dohrát…

Když jsme došli k velitelské sekci, nechtěně jsem postrašil ty dva i já. Máchl jsem rukou přes snímač čipů aby se otevřeli dveře…

Barbar ihned poznal Mišela a objal se s ním. Ke mě ale stále má nedůvěru… BLIK, rozsvítilo se mi. To hledí je průhledné jednosměrně! Odklopil jsem si ho tedy a  barbar se rozeběhl ke mě. Poznal mě… Opatrně řekl jsem o chloupek později než bylo potřeba. Barbar ode mě odletěl, jako by dostal elektrickou ránu. Na jeho otázku jsem odpověděl, že mám na sobě brnění. To ho uspokojilo…

Noc proběhla v poklidu, jen ta Elvíra mě mrzí…

152. den / 9. den našeho posledního putování a 182 den od "přesunu"

Doplnili jsme zásoby vody a jdeme zpět k průchodu Coral Drag. Ani jsme nedošli k chodbě, když Mišel cosi zaregistroval. Šel jsem k tomu sám a zjistil, že tam leží umrzlý člověk. U sebe měl digitální diář s poškozeným záznamem, jak jsem posléze zjistil…

Tak…