Paolo v New Yorku

Nečekaný konec

O tři hodinky později po našem "debaklu" na koncertě zavibroval Hylariovo mobil. Vyposlechl si hovor a strašlivě pobledl. Když zavěsil, bleskově přiskočil ke svému stolu, stiskl červené tlačítko a do mikrofonu křikl: "Okamžitá evakuace, jde sem návštěva!!!"

Hylárius proběhl kolem mě (byl jsem ve společence a prohlížel si výsledek práce ošetřovatelky) a bafl na mě: "Kde máte kolegu Ferriho?" Odpověděl jsem mu po pravdě, že nevím a Hylarius odsekl, že ho najdeme později…

O chvíli později odjíždí 30 aut s první částí vybavení a s pohotovostním Hylariovo plukem, který má zajistit bezpečnost na novém místě. Zbytek pojede později. Já jedu ve voze s Hylariem, který se uvolil mi říct nějaké informace.

"Vždy jednou za čas velitel měsíčních lidí Garů[1] ke mě přijde na…ehm… mírovou návštěvu za účelem mého zneškodnění. Tentokrát jsem ale nachystal speciální past… ještěže mám u měsíčních lidí svého špeha". Nevyptával jsem se na podrobnosti, alebrž přemýšlel nad tím co se dělo o pár hodin dříve. Hylarius mi řekl, že jeho lidi pracují na zakrytí problémů po koncertu - mění paměť lidem, zabavují novinové články a celé noviny, pozměňují videonahrávky televizních společností. No prostě pracují přesčas…

Příští večer, kdy nastal úplněk, přišel telefonát od Ferriho. Prý přišel do opuštěného Hylariovo doupěte a někdo tam klepal na tlustou ocelovou stěnu. Zavolal tedy požárníky, aby jej odtamtud vysvobodili. Hylarius se mohl vedle mě vzteknout a nechal si Ferriho mobil zaměřit. Vyšlo mu, že Ferri je u parku na dvanácté ulici… a tam se prý shromažďují vlkodlaci…

Hylarius nechal poslat někoho na motorce pro Ferriho, který měl zůstat stát na místě… O hodinu později mi Hylarius řekl "Pony expres nedorazil, musíte tam sami"

Přesedl jsem si do auta, které řídila sestřička, aby k nám následně přesedl taky patriarcha a černokabátník. Sestřička to rozjela a zjevně znala nějaké zkratky přes mimoprostor, protože to, co jsme projeli doteď za dvanáct hodin, projela ona za necelou hodinu. Raději jsem o tom nepřemýšlel…

O čem jsem ale přemýšlet musel bylo to, co jsme našli u bývalého sídla Hylaria - mrtvé požárníky a i můj necvičený nos pocítil zápach kanálu a mokrého psa. Po kratičkém šepotu je nám jasné co se dělo. Ferri přes den spal v kanále a opravdu z pasti vypustil vlkodlaka a to toho nejhlavnějšího ze všech.

Dojeli jsme k parku a spatřili něco ošklivého. Ferri si promlouval s naším nepřítelem - lidsky stojícím vlkem s dlouhými stříbrnými chlupy na hlavě, oba obklíčeni "klasickými" vlčaty. "Lidský vlk" odešel kamsi do parku a Ferri se pokouší zdrhat. Vlčata ho pronásledují a zjevně to nejsou vlci přírodní, protože v chování mají cosi lidského - dokáží třepat se stromem, kde se Ferri pokouší zachránit. Vkládáme se do toho a zahajujeme palbu.

Ferri zdrhá přes těla mrtvých vlčků a běží rovnou do chřtánu onoho velkého vlka. "Běž za ním!" zařval černokabátník a já vyběhl…

Dřu to tryskem a ani si neuvědomuji že vbíháme s Ferrim hlouběji do parku … Slyším slova "Bratře… Bratře! Kam běžíš ?" V tu chvíli se přede mnou objevil onen Vlk. Stíhám po něm vypálit jednu kulku, a poprvé v životě s Hyláriovo bambitkou míjím. Sakra, sakra, říkám si, ale mělo být hůř. Do mozku se mi vrývají další slova tohodle Vlka: PODÍVEJ SE JAK JE HEZKÝ MĚSÍC… A já se bezděčně podíval…

Nedokázal jsem odtrhnout zrak od měsíce a začal vidět rudě. Jak ve zpomaleném filmu dopadám na ruce a zlá ošklivá křeč mě láme hřbet. To už se mi ale protahuje obličej, všude mi raší chlupy a hlavně mohutním tak, že se mi veškeré oblečení na těle roztrhalo.

Když to celé ustalo, byl jsem vlk s lidským myšlením ale chtěl jsem se mstít a zaútočit na onoho Stříbrného vlasáče…ee… vlka, který se mi vysmíval. Něco mě od útoku zrazovalo a děli se mi divné věci, až jsem to pochopil. "Na svého (vlčího) otce nemůžeš zaútočit!"

Stříbrňák mi poručil, abych šel a zabil Ferriho. Zkusil jsem vzdorovat a docela mi to i šlo, ale pak mě najednou nesly tlapky pryč. Nedokázal jsem to…

Přesto jsem ale cítil, že se v rámci možností ovládám. Bylo mi stydno (stáhl jsem svoji oháňku mezi zadní nohy) a ve své nové(?) vlčí podobě se mi nelíbilo. Co z toho, že jsem ve tmě dobře viděl a že jsem z křoví mohl sledovat moje parťáky a dokázal čichem rozpoznat, že sestřička je neživá narozdíl od patriarchy…

Cítil jsem i mrtvé vlky a jednoho nemrtvého smrdící kanálem - Ferriho. Pak se mnou něco ošklivě smýklo a moje tlapky mě opět nesli po stopách Ferriho. A pak opět vidím rudě, a jako naschvál blízko domů. Šmankote, je to néééé…

… a probouzím se ránu ve svém lidském těle. Nepamatuju si nic ze zbytku noci, ale soudě podle červené barvy co mám všude po těle to bylo kruté. Už vidím titulky ranních novin: Pes zadávil několik lidí *** kousající zloděj! *** Mrtvoly v parku promlouvají ***

Ve své zoufalé situaci, kdy nenacházím svoji brašnu s nádobíčkem si uvědomuji dvě věci. Jednak mi není zima (!) přestože je všude sníh, druhák slyším někde vyzvánění svého mobilu. Nedoběhl jsem sice včas, ale byl to opravdu můj mobil. Otírám si zakrvavená záda do sněhu a píšu do toho SMSku Hylariovi - Někdo nebo něco mě proměnilo ve vlka, nevím kde jsou ostatní, SOS!

Během pár chvil mi přišlo několik SMSek od Hylaria a to v tomto pořadí: OK *** Chceš abych pro tebe přijel? *** Kdo tě kousnul? Na závěr přišla SMSka Cože?

Píšu mu zpět, že si nejsem vědom žádného kousnutí kolik let dozadu a že se mi proměna ve vlka stala poprvé v životě. Tak kde teda seš? dostalo se mi odpovědi.

No, to bude problém, vážně nevím kde jsem, kdoví kam až jsem se zaběhl. Zvláštní ale je že ať dělám co dělám, tak vím, kde je sever. Jdu ke kraji parku a na dálku čtu uliční tabulku a hned poté odchází ode mě další SMSka. Ani se nehni z místa! oznámil mi mobil…

Mám dost času, abych se zevrubně prohlédl a zjistil, kde jsem mohl být kousnut, protože bych měl někde mít jizvičku. Nemluvě o tom, že podle pověstí by ono kousnutí mělo být nezhojitelné a tedy dobře viditelné. Přišla mi ještě SMSka - jestli jsem někoho zabil, odpovídám že nevím, ale že jsem od krve. Upřesňující otázka od Hylaria byla zvláštní: Cítíš se sytý? na níž bohužel musím po pravdě odpovědět ano. Další odpověď ani  otázka mi od Hylária nepřišla, ale je mi jasné že v tuto chvíli aktivizuje své týmy zahlazující stopy. Ti chudáci si volna moc neužijí…

Přijela pro mě dodávka se dvěma Hyláriovo kabátníky. Hodili přes mě deku a zavedli do auta. Snažím se z nich páčit nějaké podrobnosti, ale kromě odpovědí na vlkodlačí problémy z nich prakticky nic nevypáčím.

Vlkodlakem jsem se mohl stát jen třemi způsoby. Kousnutím (to jsem vyloučil já), Prokletím (to vyloučil jeden černokabátník - prý by to vycítil) anebo jsem se už jako takový Narodil.  Takže jsem se tak musel narodit, utěšování že by to muselo být silné nerozeznatelné prokletí, které jsem sám na sebe v duchu zkoušel, mi nepomáhalo. Jak dlouho pojedeme? optal jsem se a dostalo se mi ustrašené (!!! jak to vím ?!?) odpovědi, že pojedeme přes noc a že bude úplněk…

Pokusil jsem se to všechno zaspat, ale spánek nepřicházel. Pak jsem si pomyslel, že tohle je jen sen a snažil se probudit, ale ani to nešlo. Když jsem se zkusmo štípl, tak to zabolelo dost… Ajaj, to není sen, to se mi fakt děje!

Černokabátník, ten co mi odpovídal (a co neřídí), mi podává notebook s Wifi, které kupodivu funguje i tady v lesích. Zkouším si hrát s Google, protože si uvědomuji, že se mi ten nejhlavnější vlkodlak představil jako Kraven. A hle, budu mít co dělat - Výsledky 1 - 10 z asi 31 500 pro Kraven werewolf. ^[2] - ohlásilo Google. Budu mít co dělat při prosívání stránek a hledání té správné …

Notebook běží v režimu absolutní úspory baterií a je schopen takhle fungovat 13-14 hodin, takže bych měl mít o zábavu postaráno, ale s přicházejícím večerem cítím z černokabátníků vzrůstající nervozitu. Neměl bych se někam odklidit do lesa než proběhne noc? ptám se, už taky znervóznělý z toho, jak často se černokabátníci po mě ohlížejí a spolujezdec si už pošesté kontroluje zbraň. Prý ne, ale nakonec se spolujezdec dává do ruky řetízek, na němž visí stříbrný lísteček s křížkem. Snad to zabere, říká mi. Vím co mi dělá v posledních dnech stříbro, ale přesto rozhodným hmatem sahám na řetízek a upínám si ho na krk.

Sotva do sebe zapadly obě části řetízku, cítím a vidím, jak se mi protahuje morda, aby se pak proměna skokem vrátila zpět. Uff, zabralo to, ale bylo to o fous. A to je noc bez mráčků !

A tak se mohlo bez zastávky pokračovat dál, ale ani teď spánek nepřichází, a vinu na tom má jak měsíc v úplňku tak i moje nervozita.

Dojeli jsme na nějaké nepoužívané letiště, podle všeho vojenské. Venku hlídají Hylariovo vojáci a jeden z nich jakoby mimoděk říká: To je ale hezký měsíc a já zvedám bezděčně hlavu a dívám se na měsíční tvář…

Proměna nepřišla, lísteček se křížkem na krku mi vůbec nevadí, co se děje? Že by prokletí pominulo?

Nene nepominulo - víc cítím, víc vidím, o pocitu severu nemluvě. I oči jsem velmi těžce odtrhával od pohledu na měsíc. Ach jo…

A mělo být hůř. Ze tmy se vyloupl Hylarius a prý "Dobrý den". Pozdravil jsem ho a hned si uvědomil několik věcí - přestal mi tykat a chová se ke mě formálně. Poklesl jsem na duchu - vlčí prokletí se ze mě ani nepokusí sejmout. "Pojďte dál" řekl pak.

Uvnitř v malé kanceláři mi pak řekl, že nade mnou má Kraven moc a opět se mě ptal - Kousnut, Proklet či Narozen? ….

Z celého hovoru jsem pochopil, že nejsem v týmu Hylária nadále vítán a tak nabízím smutným hlasem rezignaci. Hylarius ji s úlevou přijal a já si uvědomil, že ač nemá žádné brýle, nepodíval se mi ani jednou do očí. Vracím tedy komunikátor, notebook, zbraň a další drobné věcičky, avšak Hylarius vrací bouchačku i notebook zpět, že prý je to část odměny pro mě…

O dva dny později:

Přestupuji v Barceloně na přímý let do Kuala Lumpur. Dívám se na tabuli odletů a vidím datum 1.březen 2006 čas 15:50, avšak letuška v letadle mi už nabízí Kuala Lupurské noviny z roku 2051. Na notebooku mám asi 40 hlášek "systém windows posunul hodiny o jednu hodinu zpět při přechodu na zimní čas"… Nevím co si mám myslet, a tak se nervozně prozkoumávám. Má stará bouchačka musela letět v zavazadlovém prostoru v neprůstřelném balíčku, ale pořád u sebe mám Hylariovo "dělo" a to jakoby úředníci totálně ignorovali, nechápu jak to je možné. I když… proč jsem jenom šel v New Yorku a i teď v Barceloně na osobní prohlídku? A proč ten úředník zde v Barceloně na mě nenápadně mrkl, když ukončil prohlídku?!?

Notebook s drobnou značkou Made in "H" mám též, bohužel mám i řetízek s lístečkem a křížkem, přičemž jsem po doteku na stříbrnou část pocítil pach spálené kůže! A ty smrádky na palubě letadla… Pšík… Pomalu bych mohl spočítat, kolik žen používá parfém Channel 5… Achjo…

Po celou dobu letu do Kuala lumpur mohu přemýšlet nad tím, co mi řekl Hylarius. Tedy řekl - vyptával se mě, jestli si pamatuju co dělal můj děd a praděd a babičky a maminka… a vůbec celé blízké příbuzenstvo… Povětšinou jsem odpovídal, že nevím…

Kupodivu Internet funguje i zde v letadle (nemám já tam náhodou Wifi ala vojsko ?!?) a tak si mohu hrát s geneaologií nebo jak se tomu oboru říká, abych na konci letu mohl konstatovat, že zřejmě můj děd byl aktivní vlkodlak, protože byl lesníkem, tím pádem můj tatínek i já to měli pasívně v krvi a ve mě to ten *** Kraven aktivoval. Cítím, že ti, co o mě vědí, že mám vlka v sobě, se mi vyhýbají pohledem a snaží se mě nerozčilovat…

Po příletu zapínám mobil a dostávám hlášku o pohybu na kontě - do konce svého života bych nemusel pracovat, nežijí ale vlkodlaci déle?

 Když pak taxíkem dojíždím před svůj bývalý dům, vychází z něj skupinka šamanů a říkají že mám dům vyčištěn. I tihle se mi vyhýbají pohledem, ale i přesto se odhodlávám je požádat, aby se vrátili a rituály ze mě dostali "zlo". Ptají se mě jaké zlo, a já odpovídám že jakékoliv zlo, které ze mě vycítí.

O další dva dny později

Šamanům došly nápady a tak se s nimi loučím a ptám se po penězích. Prý už zaplaceno dostali a rychlým krokem odchází, snad abych je zase nezastavil.

Byly to kruté dva dny. Občas jsem si užil bolesti, občas jsem se vznášel po pokoji jako mýdlová bublina… Šamani ze mě dostali kde co, mohu se dotknout stříbra, mimo jiné. Trošku dodali i energii mému amuletu - řetízku se stříbrným lístečkem a křížkem. Cítím, že díky tomu všemu budu moci klidně spát, přestože vlka ze mě nedokázali dostat… Nu což…

O tři měsíce později

Naposledy otevírám svoje válečné deníky a vpisuji sem (jak doufám) poslední záznam. Již jsem prožil tři úplňky a musím se pochlubit - jsem úspěšný, neagresivní a hlavně nevraždící vlček, který je schopen žít s lidmi…

O první úplněk jsem se vydal do lesů, oficiálně fotit měsíc, neoficiálně se skrýt do neobydlených končin, když by to na mě přišlo. Nafotil jsem asi pětici fotek s měsícem a krajinou. Musel to být pohled pro bohy - v dubnovém počasí běhá bosý fotograf kolem foťáku na stativu oblečený jen v trenkách a tílku, přičemž má své oblečení včetně náhradního tílka a trenýrek úhledně složené na hromádce ve stanu… Bylo těžké po každé fotce odtrhnout oči od měsíce, ale každý trénink je těžký. Všichni vojenští velitelé to říkají - těžko na cvičišti, lehko na bojišti. A já jsem rozhodnut trénovat své pohledy a vydržet neproměnit se…

O druhý úplněk jsem si postavil doma žebřík do půdního okénka a fotím odsud. Všechny ostatní okna a dveře zamykám a zajišťuji v domnění, že když by na mě přišla proměna, tak sletím ze žebříku a zůstanu uvězněn doma. Pro dnešek jsem si na sebe nachystal i past jiného druhu - na notebooku mi běží program, který každých patnáct minut pískne a bude vyžadovat zapsání několika písmen do logu…

Ráno jsem v notebooku nenašel nic divného - vždy do třiceti vteřin jsem stihl doběhnout a napsat kratičkou větičku o tom jak se cítím. Nestihl jsem to jen jednou - ale mezi námi - zápis "03:01:10 - letěl kolem mě netopýr a já vyčkával, protože pak vletěl do světla měsíce. Nádherná fotka, přestože se notebook mohl zbláznit a pípal nahlas" svědčí o tom, že jsem při smyslech musel být, byť slovosled a formulace je poněkud ne zcela pravopisně správná.

Důležité je že si uvědomuji celou tu noc, a ani dnes žádné rudo před očima nepřišlo, natožpak bolestivá proměna. Au, ještě teď mě to bolí jak jsem se tenkrát v parku…

Také včera, kdy měl vyvrcholit třetí úplněk jsem se zarýgloval doma, vypnul telefony, pager, rádio, televizi i počítač a naopak zapnul ve všech místnostech kamery a noční světélka a šel spát. Kupodivu jsem i usnul.

Ráno mě vzbudil pach mokrého psa. Trošičku mě to vylekalo, ale pak jsem si uvědomil, že jsem spal celý pod peřinou… Pro jistotu jsem prozkoumal celý záznam z celého bytu. Počítač, který vyhledával pohyb na obrázcích reagoval pouze na záběry z mé ložnice. Dost jsem se vrtěl a dobře na dvě hodiny měl venku jedno chodidlo, ale ani to se nechtělo proměňovat ve vlčí.

To je taky jediný problém, který mě potkává - den před a den po úplňku se v případech kdy se zpotím, smrdím poněkud nelidsky. O dni úplňku se mi to děje taky, ale to moc nevycházím z ateliéru a v tom dni mívám raději i zavříno. Nikomu to ale nevadí, zvlášť když fotka z prvního úplňku a taky fotka netopýra letícího přes měsíc mi vyhrála zvláštní cenu za mystično… Všichni si myslí, že se pokouším o další podobné fotky. Já to podporuji i tím, že si neberu zakázky v týdnu s úplňkem (respektive beru, ale jsou to jen šolichy blízko domu) a všem říkám že si musím občas odpočinout, zvlášť když ostatní tři týdny pracuji o dost víc než předtím.

Pár lidí si povšimlo, že v dámské společnosti občas pšíkám (nebo v pánské homosexuální - beru zakázky od kohokoliv), vymlouvám se ale na alergii a v duchu si říkám, že pokud se objeví politik mající ve svém programu zákaz používání voňavek, tak ho zvolím.

Díky svému lepšímu nočnímu vidění jsem si jednou i zachránil svoji peněženku, zloděj byl velmi překvapen, že jsem ho zjistil tak brzo, že jsem ho přemohl a předal policii… To byl taky jediný případ, kdy jsem byl za vlka v mém těle vděčný, jinak se snažím na to vůbec nemyslet a tyhle schopnosti nevyužívat, což jde dost těžko když vás co chvíli praští přes nos  nějaká vůně…

Svůj amulet jsem doteď ani jednou nesundal a jsem rozhodnut tak neučinit na věky věkův…

[1] zapomněl jsem se zeptat, jestli Garoo je jméno onoho velitele, nebo celé "rasy", nebo jak se to jméno vlastně píše

[2] skutečný výsledek hledání "Kraven werewolf" 4.února 2006 cca 17 hodin SEČ