Paolo v New Yorku
Koncert
Od posledního setkání s panem Hylariem uplynulo čtrnáct dnů, které jsem vyplnil velmi tvrdým tréninkem silné vůle, nemohu si totiž dovolit střílet kdekoho na potkání. A taky se Hylarius měl věnoval léčení White Rose.
10.ledna 2006
(hráno 13.ledna 2006)
Dnes odpoledne můj učitel konstatoval, že už častěji ovládám pistoli, než ona mě. Jen čas od času musím jít na střelnici a pár nábojů vystřílet, jinak by to s mým novým já (tedy pistolí) nešlo vydržet. O pár chvil později mě byla doručena pozvánka k Hylariovi. Že by další dobrá zpráva? Vidím to úplně živě, Hylarius mi se zářivým úsměvem říká, že je léčení WR u konce…
Šel jsem hned a po zaklepání na Hylariovu kancelář hned vstoupil. Pohled mě docela šokoval. To, že měl Hylarius na očích cvikr, mě nepřekvapilo, to že měl ve cvikru zasazené žluté skla mě jen udivilo, ale stav kanceláře byl fakt divnej. Zrcadlo nebylo nikde, monitory ukazující vysílání pro slepice[1] nebo monoskop (tedy až na pár vyjímek samozřejmě). A do toho mi Hylárius řekl: Mám plo tebe patnou krávu. Měl jsem pocit že mám akustickou halucinaci a podíval se na Hylária ještě jednou. Ten si vyndal z úst stříbrný křížek na řetízku a srovnal si ho na hrudi. Pak pokračoval.
Pokoušel jsem se léčit WR, a zdá se, že jsem neuspěl. Během pár dnů by se mohla probrat do plného andělského stavu. Znám ale někoho, kdo by jí mohl pomoci a shodou okolností je zde v New Yorku oznámil mi Hylarius a ukázal na plakát, který někdo halabala připíchl na nástěnku. Byl na něm hudebník oblékaný jako upír a vím o něm, že si na tomhle image zakládá. Hraje jen v noci - tedy mimo jiné. Nechápal jsem nikdy, proč tenhle člověk nehrál na housle. :-) To samozřejmě jen vtipkuji, ale narážím právě na jeho oblečení…
Hylarius však pokračoval: Žel se po něm pídí někdo, kdo ho chce… Je jedno jakým způsobem ho chce a bylo mi jedno, teď musí být dosažitelný pro naši věc. Krátce se s Hylariem dohaduji jak ho sem dostat a velice rychle chápu několik věcí. S Hylariem se dotyčný hudebník zná, takže sem přijde dobrovolně, ale až po koncertu. My mu budeme dělat bodyguardy a hudebník se to během pár minut dozví, až mu samotný Hylarius zavolá. Ale nejdřív mi musí sehnat pár lidí do party…
Jakoby náhodou si právě v tuto chvíli brouknul bezpečnostní systém a na jednom z monitorů naskočil nápis - Narušení bezpečnosti - patro 100 - místnost "lednička 2". Hylarius si vyladil obraz a pousmál se. Pan Stonehenge se nám probudil. pronesl spokojeně. Z toho co Edward prováděl mu ale moc veselo nebylo, neboť se Edward zjevně pokoušel o únik z Hylariovo podzemí a pobíhal po chodbě prakticky nahý. Obojí docela zamrzelo…
Hylarius si chvíli nevěděl rady (nebo to jenom na mě hrál), to já si rady věděl. Všiml jsem si totiž, že nad každými dveřmi je červené poplašné světlo a tak naznačuji Hylariovi, že bych věděl jak na to. Dokážeš ta světla rozsvěcovat selektivně odsud? zeptal jsem se a Hylarius přisvědčil.
Nejprve bylo potřeba zjistit, jak reaguje Ferri alias Edward na světýlka. Zkusmo jsme je rozhoukali přímo u něj, což vyvolalo reakci - Ferri se dal na útěk. Na křižovatce jsme zkusili jiný trik - jednu chodbu jsme rozhoukali a druhou nikoliv. Reakce byla jak z učebnice o Pavlowových psech - Ferri zabočil do tiché chodby.
No a bylo to, respektive bylo to zatím jen na dobré cestě. Chtělo to vždy jen správné načasování a to zvládal Hylarius mistrně. Když se Ferri blížil ke křižovatce, nesměla houkat žádná z následných chodeb, ale když už byl blízko tak na pět šest kroků, tak se musel spustit poplach na chodbách, kde jsme Ferriho nechtěli. Byla to docela bžunda, ani nemusel Hylarius rozsvěcovat celé chodby, stačilo jen prvních pět šest světýlek na každé straně chodby :)
A pak na jedné z křižovatek Hylarius nerozsvítil žádnou chodbu, a Ferri se zastavil. Běžel už dost dlouho a nenarazil na žádné schody, rampu či výtah a běhal tak klikatě, že ztratil ponětí kde je. Očividně nevěděl kudy kam a já na jeho místě bych to taky nevěděl. Na tomhle patře totiž nebyly vyznačeny zelenými šipkami únikové východy… (a navíc mám dojem, že jsou šipky jen z ošetřovny do společenky a to ještě jen kvůli mě)
Hylarius nenápadně kratičce blikl červeným světlem nad jedněmi dveřmi aby tam Ferriho nalákal a řekl mi: Dojedeme si pro něj a ukázal mi na dveře svého osobního výtahu. Je velký tak stěží pro dva.
A tak vstupuji a sleduji digitální ukazatel s plnohodnotným trojmístným dispejem. V tuhle chvíli na něm nevinně pomrkává číslice 50. Hylarius stiskl nějaké to tlačítko a já sledoval číslice na displeji… 51..52..53… 83. Než jsem si uvědomil, že někdo neukradl číslice mezi nimi, ale že se přetáčely tak rychle, že jsem je nebyl s to postřehnout, tak se ozvalo skřípění brzd, tedy byly-li to brzdy.
Fííí, být prsatá blondýnka, tak mám teďko prsa až ke kolenům, tak hodně prudce brzdil výtah. Ciferník začal v klasické výtahové rychlosti ukazovat čísla až od devadesát osmičky, aby se na číslici sto zastavil docela. Vystoupili jsme z výtahu, jež měl dveře stejné jako všechny dveře zde na patře a viděli Ferriho, jak zaplouvá do jedné z místnosti, zřejmě do té, kam mu bliknul Hylarius červeným světlem…
Ferri tam vešel… a bylo ticho. Byl jsem zvědav co se stalo, protože proč by Ferri vešel do nějaké místnosti a zůstal tam? Nakoukl jsem tedy do místnosti a strnul. Uvnitř byli tři kněží, každý měl u sebe dva kříže jeden z bílého a druhý z černého kovu. Jeden z nich držel bílý (zřejmě stříbrný) kříž obouruč v před sebou natažených rukou a mířil na Ferriho. Kříž mu v ruce znatelně vibroval a Ferri stál jak socha.
Poprvé jsem tak spatřil Rumunské zaklínače démonů v akci a asi se mi zablýsklo v očích, protože Hylarius mi o něco později zapůjčil dřevěný křížek stejného tvaru a asi i funkce… Ale to předbíhám…
Přes Ferriho přehodil provizorně nějaký plášť a pak přikázal patriarchovi, aby jej odstrnul. Po kratičké výměně názorů ze zadních dveří vyběhl mladý kluk, mající na sobě tričko s Batmanem a doběla vybělenými riflemi. Mít tak pušku, tak to je… A opravdu to byl Casidy[2], který se podivoval co že tu jako dělám…
Byli jsme tedy tři, což prý je dostatečný postřeh, neboť poblíž bude jednotka Hylariovo mužů, ale zase ne tak blízko, aby si ji někdo mohl spojovat s koncertem…
Hylarius nás odvedl k většímu výtahu, vstoupili jsme do něj a Hylárius vyřkl slovo moci: "Převlékárna". Výtahové dveře se uzavřely a výtah popojel o pět pater výše. Prošli jsme okolo několika dveří s nápisem převlékárna, aby u pátých z nich Hylarius zastavil a otevřel je.
Bylo zde dost věciček, srdce rockerů by zaplesalo, bylo tu totiž naprosto vše. Nijak zvlášť se nepřevlíkám - vespod si nechám svoje prádlo a navrchu to doplním riflemi, o něco větší bundou. Teď ještě nějakou pokrývku hlavy - hm ale co by se ke mě hodilo? Ferri si bere klobouk, což mi přijde jako pěst na voko, ale třeba se tak v New Yorku rockeři oblékají? Nu což, muchlám si svojí baretku a před zrcadlem zkouším její nasazení tak, aby to vypadalo drsňácky.
Casidy mi půjčil na momentík mojí baretku aby mi ji vrátil přizdobenou několika připínáčky. Jo, to je drsné :) Hned po doplnění několika řetízky až řetězy byl náš ohoz dokonalý.
Jízdu na koncert nám zpestřil jeden anděl(?) jedoucí na motorce a drobná přestřelka následovaný peříčkopádem…
V zákulisí se toho moc nedělo a my tři dostáváme pokyn ať si najdeme místo mezi pódiem a diváky. Ferri volí pozici na světelné rampě (kdykoliv se pohne, tak ho každý vidí), já a Casidy volíme protilehlé strany pódia. Tváříme se, že bráníme přístupu diváků na pódium. Když už jsem řekl slovo pódium, pokusím se jej několika slovy popsat. V popředí byla místa pro celou kapelu kromě prvního klávesisty, ten měl vyhrazenu zvýšenou část, na jejíž zemi byl nakreslený pentagram a dost světel mířilo tímto směrem. Ano, zde bude hrát náš upírek…
A pak nám to začlo. Nahrnuli se diváci a zaujali místa k sezení, přišla kapela, začali hrát, aby za velkého aplausu přišel i klavírista ve fraku. Ten si protáhl prsty a začal neuvěřitelně rychle hrát. To jsem viděl i slyšel poprvé, tohle nemohl…
Po hlubokém uklidňujícím nádechu jsem si pořádně prohlédl celou kapelu abych zjistil očekávané. Všem jde od úst pára, jenom klávesistovi ne. Hm, on si na upíra nehraje, on to JE upír! No nic, pomyslel jsem si a začal vyvíjet teorii o tom, že upírem kousnutý anděl již andělem být prostě nemůže. Kdyby to byla pravdivá teorie, tak to už musí být Hylarius pěkně zoufalý, když se uchyluje k tomuto druhu léčení…
Prohlížím si diváky a zkoumám hlavně ty, kteří nezapadají do rockerské komunity. Nejnápadnější pětice je jako naschvál přímo u mě. Muž oblečený v zeleném, který mi někoho připomíná, vedle něj dáma ve středních letech celá v bílých šatéčkách. Přišlo mi, že to je Hyláriovo taťka spolu s White Rose, ale to bych snad poznal? A tihle dva by nebyli takhle u sebe!!!
Za nimi sedí tři dívky, první byla oblečena ve zlaté látce, druhá v červené a třetí v černé. Ty jsem poznal spolehlivě - vnučky White Rose!
Těsně před přestávkou kolem nás prošel Hyláriovo člověk a nabídl nám červené vínko, ve kterém muselo být něco přimícháno, protože po vypití mě zahřálo až u srdce jako by to byl grog, ale kdyby to byl grog, tak by to nezbystřilo všechny moje smysly. Najednou mi přišlo že hudba sice zní stejně, ale celý svět se mírně zpomalil, protože vidím mimo jiné normální pohyby klávesisty, kterého si v nepravidelných intervalech kontroluji…
Nastala přestávková pauza, kdy diváci se šli občerstvit, takže jsem měl hlídání téhle pětice dost ztížené, ale na začátek druhé části se všichni vrátili …
Kapela nestihla odehrát ani jeden song, když vzadu ve hledišti něco vybouchlo. Vypukl zmatek a já se tím směrem na moment zadíval. Byla to chyba, při pohledu zpět na přední řady zjišťuji, že pětice "přátel" tam již nesedí.
Ferri již v tuto chvíli střílí na střemhlav letícího anděla, Casidyho napadla katanou Červená, já střílím po Zlaté jež šplhala s hvězdicí v ruce na pódium. Černá oproti tomu leze na pódium zezadu, bubeník však odněkud vytahuje kulomet a střílí po ní. Chybí tedy Zelený…
Když konečně dorazily Hylariovo posily, byly již diváci pryč, klávesista byl zasažen hvězdicí od Zlaté (nerozstřílel jsem ji dost rychle) , já měl rozdrásanou nohu od Zeleného, který se vynořil ze země a zadržel mě… Cassidy byl zraněn od Červené - proboden (!) katanou, na Ferrim hořela peříčka z Bílé a on v hysterii někam prchl… Co jsme nezničili střelbou zničila Černá, když vyvolala tornádo…
Z mých bývalých přátel to nepřežil nikdo, kromě Zeleného, který utekl před Hylariem a Bílé, jež odvezl anděl(?) na své motorce…
Klávesista to tak tak přežil, jeho kapela nikoliv, ale prý má ghůlů dost…
Hylarius mi pak oznámil, že White Rose zemřela…
A tak nepříliš slavně skončil náš úkol "Bodyguard"
[1] vysílání pro slepice = zrnění = chybějící analogové vysílání
[2] Kdysi mi pomohl rozstřílet bandu andělů, kteří mi pro změnu o fous předtím rozstříleli výlohu…
