Paolo v New Yorku

Japonská anabáze

Odpočívám u počítače, hraju si s digitálními fotkami, čekám na můzu a když nepřichází, odpočívám ve virtuálním světě Abarin a trénuji si svojí češtinu, když mě osloví samotný Hylarius^[1] a ptá se mě na mého kamaráda Baltazara Quinta. Ironie z něj čiší o sto sedm jak se zdá… Odpovídám mu po pravdě, že ho mám na ICQ necelý den a vypadá to, že unesl mojí bývalou zaměstnavatelku a neznámo proč má dojem, že si pro ni dojdu a posléze vyslovím domněnku, že asi obrostl peřím, když mi Hylarius naznačuje, že Quint pracoval zde u Hylaria. Jenže byl odejit.

Mezitím vrazil do dveří kravaťák a na tácku přinesl 2 špičáky od upíra (aspoň tak to vypadá z mého pohledu) a Hylarius mu řekl, ať mu to dá do soukromé sbírky.

Jenže Hylarius poté řekl cosi, co mě překvapilo: No možná byste měli vědět, že je to můj otec a že tady tomu, co vidíte kolem sebe, šéfoval asi 500 let, než prohrál boj se mnou a přišel o vedoucí funkci. A to nemělo být vše. Když se dozvěděl, že unesená se jmenuje White Rose, tak mu vylétlo obočí nahoru: Co sem slyšel, tak zlá strana White Rose získala na svou stranu.

Po kratičkém ověřování vím, že Zlá strana je podle Hylaria "ti nahoře" neboli "Opeřenci" neboli andělé a že zjevně některé z akcí jsem pro WR dělal v době, kdy už byla - jak se tak říká - pod vlivem. Jen v myšlenkách si říkám, že to není dobré, při konečném zúčtování u Posledního soudu mi určité akce k dobru nepřičtou. Ale které ano a které ne? Hylarius mi zjevně četl myšlenky, neboť mi řekl: To si musíš rozmyslet sám. Nerozhodilo mě, že mi četl myšlenky ani to, že mi od téhle chvíle začal tykat. Dostaneš jen dva roky odpověděl mi Hylarius na další přečtenou myšlenku o trestu v očistci a naznačil, že i to by šlo zařídit…

A pak už jsme se dohadovali o tom, kde WR najít a shodli jsme se, že WR by šla vrátit do správných kolejí. Dle Hylaria jeho otec už nemá přístup do světa Stínů (kam mám přístup díky WR já) a tak zřejmě WR unesl do světa Za zrcadlem, tam kde nemá WR moc…

Ptám se, jak se dostaneme do onoho světa a ukazuje se, že nás povede dvanáctiletý synek Hylaria, jemuž říká Tempest. To TEMP ve jméně v Tempestově případě značí Tempo, neboli rychlost. Kluk je stejně živý jako já, ale nebezpečně rychlý. Když se pohne, tak vidím jen barevnou šmouhu. Ale je to na druhou stranu klasický puberťák, ruku mi na seznámení nepodal.

Úkol je jasný - zachránit WR a před otcem Hylaria prchat, malý Tempest svého děda bude zdržovat co to půjde. Odstranit Baltazara prý nezvládneme…

"Takže víme kam máme jít i kdo nás povede" konstatuji daný fakt a pokračuji "co nás může čekat Za zrcadlem? Na co se mám připravit?

Hylarius mi vypráví, že my drapneme WR a Tempest bude zdržovat svého dědečka, aby nám nestihl ublížit. Nikoho do posil nám dát nemůže, což může být problém, neboť se budeme potkávat s démonama. Ale když budeme mírumilovní tak snad budou démoni mírumilovní k nám.

Co ale je důležité: V světě za zrcadlem panuje ranný středověk (to mě vykolejilo - nebyli jsme tam náhodou s WR???), čili se budeme muset převléknout do vhodných obleků.

Malý Tempest si všiml mého vykolejení a zvědavě se optal co se mi nepozdává? Ušklíbám se - nesedí mi ten středověk…. Já už s WR v nějakém místě kde byl středověk byl a pamatuju si že tam byl rok 2608… a o třech dívčinách tvrdila, že to jsou její vnučky… A teď ať se kouknu kam chci, tak vidím že je prosinec 2005…. Jaký rok bude v tom světě kam jdeme?

Rok 4350 podle kalendáře ve světe za zrcadlem odpověděl mi Tempest. Na jazykovou bariéru mi odpověděl Hylarius že: žádná bariéra není. To mě překvapilo, ale na pokus o upřesnění mi odpovězeno nebylo, Tempest se totiž s Hylariem začali přátelsky prát.

Když skončili, Tempest proběhl zrcadlem (stihl ještě okomentovat otcovo sosání krevní konzervy) a Hylarius jakoby mimochodem řekl, že jeho podnik přebere syn tak do třiceti let…

O hodinu později

Hylarius se s Tempestem kočkují v Hylariovo pracovně, já sedím ve společence a znuděně ťukám do klávesnice notebooku. V ICQ nemám online nikoho. A zatímco přichází taxikář, já si přemýšlím nad jednou větou Hylária - když naštveš démony, tak jim vzroste síla…

Povídám si krátce s taxikářem o tom co nás čeká, když kolem nás pronášejí pytel z mrazáku. Je v něm zabalený náš přítel Ferri. Hned jak rozmrzl v mikrovlnce, tak k nám vletěl a prý dostal od pana Hylaria nový pas - máme mu říkat Edward Stonehenge^[2]. Pro Kristovy rány, to se snad chtěl Hylarius Ferrimu pomstít?

Mezitím pokračovala bitka Hylarius kontra Tempest, malý Tempest zrovna proletěl skrz lítačky z Hylariovo pracovny, aby je okamžitě proběhl zpět. Ferriho eee totiž Edwarda boj zaujal a jal se bezostyšně přes lítačky sledovat ty dva. Jenže jak Hylarius tak Tempest si toho povšimli a boj přerušili.

Vcházíme do polorozbitého kanclu,  kde Hylarius upřesňuje pro ostatní nějaké detaily, Edward popichuje Tempesta že jeho by určitě nepřepral a já s taxikářem nabízíme, že si vsadíme na výhru Tempesta.

Tempest posléze zaběhl do zrcadla a to je stále otevřené, neboť se vlní… hm, jako ve filmu Matrix, který jsem nedávno viděl? Sesbírávám si svoje věci, kývnu na dva mé spolupracovníky a postupně procházíme za Tempestem.

Trošku se mi zatočila hlava a hned poté co se mi obraz před očima ustálil, tak zjišťuji, že jsme v lese. Tempest stojí nad pytlem s oblečením a nabízí nám možnost se převléknout. Já a taxikář ji využíváme, takže jediným odlišným bude Edward, který se převléknout odmítl. Navíc je nějaký bujný, protože se vsadil s Tempestem, kdo bude první ve městě. A dali si závod, z něhož vidíme s taxikářem jen ohnivou čáru…

Když jde někdo proti nám, tak s taxikářem jdeme způsobně, jinak se snažíme poklusem ty dva dohnat. Proti nám chodí individua v kroužkové zbroji, džínách, na hlavách mají číro (to všechno naráz). Jako bonus na mě jeden z nich mrkl třetím okem, což mě nerozhodilo. To už tu totiž bylo.

Mezitím ti dva doběhli do cíle a Edward se nevybíravě slovně obul do démonů jež zrovna vyšli z města (jako by nevnímal moje a Hylariovo varování). Tempest se nepouští do boje a poníženě se omlouvá. Ba co víc, nabízí jim peníze, aby je démoni nechali být!

Démonské řeči nerozumíme nikdo a Tempest se domnívá že bychom rozumět měli, protože co on se bude jako jediný znalý řeči namáhat, aby se neustále omlouval za Edwarda, zvlášť když velitelem "výsadku" jsem prý já. Suše konstatuji, že má pravdu, ale že se těžko naučím řeči teď, za běhu akce. Jenže to podle Tempesta není problém, že prý to zvládneme během minutky. To mě zaujalo a sleduji další Tempestovo počínání.

Tempest sáhl do záňadří, vytáhl nějaký pytlíček se zlatavým práškem, nabral si do hrsti a rozhodil jej nad nás tři. Prášek dopadl a zmizel. Nic se nestalo. Kratičce jsem se zasoustředil na démony, ale protože jsem na nějakou změnu nepřišel, tak jsem vypálil otázku na Tempesta: HCHKRDTN?^[3] Ledva jsem se uslyšel, hned mi to bylo jasné, získal jsem oboustrannou slovní zásobu démonštiny, protože jsem sám sobě rozuměl :-) BFLM?^[4] optal se Tempest, a já mu dokázal  odpovědět anglicky: "YES!", čímž jsem se přesvědčil, že získaná démonština nešla na úkor angličtiny a že se tedy můžeme před démony domlouvat utajeně.

A tak se šlo do města, kde si můžeme prohlížet místní obyvatele. Někteří mají rohy, jiní mají ruce jak kladiva, další pak zase vypadají jako lidé ale mají ocásky. Prostě taková správná směsice…

Edward někde zmizel a Tempest se rozhoduje prozkoumat cestu k dědečkovi nejprve sám. Sděluje nám, že se sejdeme u kašny na náměstí a že si máme s taxikářem zalézt do hospody, že to bude pro nás bezpečné.

Vlezli jsme do hospody, kde hostinský "Butcher"^[5] na nás hrubě křikl v démonštině "Co to bude?" aby si sám po vteřině odpověděl "Jo tak Beer".

Na stole nám oboum přistál tuplák dvoulitrové nevábné tekutiny se žlutou pěnou. Dokázal jsem si to dát jen jednou k ústům, abych si zkusmo lokl, ale druhý lok už šel ven - poprskal jsem stůl. To pivo chutnalo fakt dost hnusně, už jsem se nedokázal přinutit dát si ho znovu. Taxikář dopadl stejně, zbytek piva vylil na zem a část do květináče s nějakou masožravou rostlinou.

Hospodskému a dvoum hostům se naše počínání nelíbilo a tak nás drapli a donesli až do výrobny piva. Jeden z démonů mě chytl za nohy a dopřál mi šanci napít se nedobrovolně ze sudu… Slušně jsem se zeblil…

Nakonec přiběhl Edward a začal si to s démony rozdávat. Když byl hotov, tak nás vystrkal ven s tím, že on si ještě musí pohrát s hostinským…

A tak s taxikářem čekáme v noci u kašny na malého Tempesta. Je noc, kolem nás chodí obludky. Já si kreslím město, ale taxikář chce nakupovat. Dávám mu tedy něco málo peněz z měšečku hned tady na náměstí, což byla chybka, protože nějaký malý kluk co šel kolem to spatřil a utekl od nás. Zjevně běžel pro velkého bratra, který si s námi přijde popovídat.

Taxikář si nejprve koupil meč a byl překvapen, že prodejce po něm chce dolary a posléze běžel ke kožedělníkovi pro pochvu a ten zase chtěl zlaťáčky, respektive stříbrné mince.

Meč tedy nic moc, cvrknul jsem do něj a on se vychýlil, tak byl tenký. Neřekl jsem nic, ale zjevně je to jen dekorace na zeď…

Než se objevil konečně Tempest, tak si všímáme zvláštního týpka v davu. Má zavázané oči hadříkem a zpoza něj lehce krvácí, přitom ale prochází obratně davem. A co víc, vždy když se na něj zaměřím, tak se mi dokáže obratně schovat a objevit se o kus dál. Kde já takového týpka viděl a co tam dělal?!? Má na sobě černý klobouk a v ruce trubku, alespoň tak to vypadá z dálky.

Tak můžem, ozval se mi zpoza zad Tempest. Jdeme do boční uličky a vcházíme do kanálů, podle Tempesta prý na chvíli. Když zalézám já, upozorňuji Tempesta, že nás někdo sleduje a že je to malý kluk, ale než jsem se vymáčkl a Tempest podíval, byl kluk pryč. Tentokrát doufám, že definitivně.

Kanály vypadají oproti zbytku města hodně novodobě, Tempest nechce abychom si přisvicovali baterkama na cestu. No budiž, světla tu je právě tak akorát, abych nešel úplně potmě…

Třicet minut chůze za slabého světla udělalo i tak s naším ošacením své a když pak Tempest hodí do placu hlášku "Asi jsem se ztratil" máte chuť vraždit. Stáli jsme zrovna na křižovatce s možností pokračovat na tři směry. "Kdo najde palác nebo hlídku, tak se sem vrátí a hvízdne" rozhodl Tempest.

A tak si každý z nás vybral jednu stoku a šlo se. Taxikář neměl štěstí (nenašel nic) a já měl spíš smůlu. Málem jsem totiž vběhl do cesty tomu malému klukovi a dvoum jeho kumpánům. Zrovna slézali skrz kanál dolů do stoky. Začal jsem se vracet rychle (a tím pádem hlučně) a tak jsem doběhl na křižovatku první snad minutu poté, co Tempest hvízdl.

Podle vyprávění Tempesta nalezl vchod do hradu, kteří hlídají dva jedinci s trubkami a páskou přes oči…

Mám ďábelský plán - navedeme ty tři co mě špehují přímo do rány těm dvou strážcům a my se někde vhodně skryjeme. Tempest pokývl, dal si prst před ústa a luskl prsty. Nic viditelného se nestalo… Pak jsme velmi lehce přeskočili tekoucí splašky a zaplácli se na stěnu…

Kluk se dvěma komplici prošel až k těm strážcům. Někdo z nich stihl říct "A sakra" Poté se ozvalo dvojité klik-klak a pak střelba… Malý kluk první várku střel přežil a snažil se pomocí rukou odplazit pryč, ale jeden ze strážců se po něm natáhl, přitáhl k sobě a dodělal…

Tiše jsme přišli až naproti chodbě se strážci a sledovali, kterak jeden z nich mrzutě říká druhému, že nemá náboje a tak si pro ně prý jde. Prošel kamsi padací mříží… Hm, to bude i naše cesta jak tak koukám…

Mezitím Tempest došel v klidu za strážce (sakra, to lusknutí bylo nějaké maskovací kouzlo!) a provázkem joja jej začal zezadu škrtit. Nepovedlo se zjevně to co Tempest chtěl, protože se ošklivě zašklebil. Mezitím ale přiskakuji s dýkou v ruce ke strážci já a nořím ji do míst kde předpokládám srdce… Strážce je mrtev, můžeme jít dál.

Po drobných problémech s mříží (padala moc rychle dolů) procházíme skrz a stoupáme po schodech vzhůru až ke dveřím s klepadlem. Podívali jsme se po sobě a trojhlasně si navzájem řekli - Po dobrém! A tak třikrát klepnu s pomocí klepadla na dveře…

Domluva s démonem za dveřmi nedopadla dobře - nepustil nás dovnitř. Tempest se naštval a navlékl si provázky z dalších čtyř joj na prsty, ošklivě se podíval na dveře a zařval zaklínadlo: Ďábelské Jo-jo

Když po pěti vteřinách dozněl hluk a dopadaly třísky a kusy masa, byl průchod dál naprosto volný a strážce soudě podle flákot masa rozházených po zemi byl na cucky… Wow… Parakotoulem vlétám dovnitř, abych posléze zjistil že na mě míří dva strážní…

A tak nás tři zajali "slepouni" a skrz zrcadlo protáhli až před Baltazara Quinta. Vypadá jako Hylarius, jen na rozdíl od oranžové tenhle týpek preferuje zelenou a má z ní celý oblek.

Nabídka Baltazara zní "Já dostanu křeslo a vy dostanete White Rose". Dělám ze sebe blbého a ptám se, jaké že to křeslo chce. Pochopitelně chce Hyláriovo a nikoliv křeslo z Ikei :-)

Namítám, že pokud neuvidím WR, tak nevyjednávám, a proto Baltazar dal pokyn k přivedení WR. Ale pane, ona nás zabije, brání se jeho služebníci. Tak to vám přeju parchanti!

O pár chvil později se uprostřed místnosti objevily dveře a Baltazarovo strážci přivedli to co zbylo z WR. Žel to tak musím říci, protože apatická WR mě překvapila. Taky nechápu jak by totálně svázaná mohla ubližovat. A už vůbec se mi nelíbí to, co má WR na zádech - peří… To nejde léčit, řekl Baltazar. Zkoušeli jsme to řezat, ale do rána to doroste. Hm, ale mě - pokud tedy nemám halucinace - Hylarius tvrdil, že by se o to pokusil. Ať tak či tak, potom co pro mě WR kdy udělala si nezaslouží být vězněna u Baltazara a pokud se Hylariovo léčení nepovede, tak navrhnu její úplné propuštění…

Zatímco jsem rozjímal nad WR, nějaký silný výbuch zatřásl celým hradem. Byl zahlášen útok zeshora. Někdo zpanikařil - prý si opeřenci jdou pro svoji bojovnici! (Pro WR!!)

Tenhle útok nemohl přijít ve vhodnější dobu. Drapnul jsem WR spolu s taxikářem, Tempest skočil na svého dědu Baltazara a nikdo si nás nevšímal, protože všichni ostatní šli bojovat s opeřenci.

Dotáhl jsem WR ke stěně a pokusil se otevřít průchod pomocí techniky "nakreslených" dveří. Kreslím čáru symbolizující rám, ale něco mi ji umazává. Druhý pokus a to samé. Jsi slepej, hihi směje se mi někdo cizí. Přezbrojuji z křídy na foťák a hmátnu do stěny, protože očekávám, že je průchozí. Byla a něčí ruka mě vtáhla dovnitř. Byl to jeden ze strážců se šátkem na očích. Prásknu mu bleskem do očí a pak znovu a znovu. Blesk s pavoučím sklem udělal své. Poprvé strážce lehce zahořel a hodně ho bolely očička protože se svíjel bolestí a držel se za ně. Po třetím blesknutí shořel na prach, jen tak "trubka" po něm zůstala…

Pronikám skrz zeď zpět na bojiště a znovu kreslím dveře, neboť ostatní už skrz stín neprotáhnu. Přeci jen jsem ten průchod nedělal já a teď se zavřel.

Vyšlo mi to časově blbě, protože dveře jsem sice stihl udělat a taxikáře tam vhodit, ba i lehce dotlučený Tempest stihl proběhnout, ale buďto nyní popadnu WR a dostanu držkovou od Baltazara ( a následně i ostatní přátelé), nebo uniknu bez WR a snad stihnu dveře zrušit.

Nechávám WR stát tam kde je, proskakuji skrz, zavírám dveře… To se mi sice daří, ale už jsem je nestihl zrušit. Baltazar se skrz škvíry snaží na nás dostat. Taxikář sebral "trubku" se země, ale asi mu nějak psychicky ublížila, protože ji okamžitě zahazuje. Dívám se zoufale na Tempesta - já nic dělat nemohu, držím zablokované dveře…

Tempest si připravil Joja a opět křikl to své zaklínadlo - "ďábelské jojo". Namířil to skrz stěnu na svého děda…

Když dozněl třesk létajících cihel, ležel děd dost daleko na to, abych zvládl nakreslit nové dveře a jejich druhou stranu nasměroval co nejdál odsud. Zkusil jsem "nahmátnout" hradby poblíž brány, kudy jsme přišli do města. Bylo to o fous ale zdařilo se!

Prošli jsme skrz moje dveře a jedním krokem překonali vzdálenost zvící dvou kilometrů, stihl jsem jak drapsnout WR, tak i následně dveře zrušit…

Popoběhli jsme do lesa (WR se nechala vést za ruku) a začali se šacovat - bylo potřeba najít aspoň malé zrcátko, abychom se mohli vrátit zpět. Tempest kupodivu měl, vytáhl jej, pohodil do trávy a skočil do něj. My ostatní za ním - jen WR jsem musel popostrčit…

Jdeme kamsi potmě a vpředu jdoucí se náhle začal šacovat. Sakra já asi ztratil klíče, fotr mě zabije, řekl nešťastně Tempest, ale pak přeci jen odněkud klíče vydoloval. Snad nemá rozbité zrcadlo zastrachoval se znovu.

Zrcadlo rozbité nebylo a tak bez nehody procházíme zrcadlem. Hylarius sedí v křesle a je k nám otočen zády. Je to vůbec Hylarius? proběhlo mi hlavou. Hylarius totiž nenosil oranžový klobouk. Co se asi stalo? šeptl Tempest, já vám zapomněl říct, že v tamtom světě běží čas jinak, tady uplynul měsíc.

Pak se ten muž otočil na nás a my zjistili, že tohle je maník co donedávna hlídal u vchodu do Hylariovo "domu". A prý že tu teď velí on, neboť Hylarius prý šel na osobní akci…

Zní mě to jako výmluva. Nebyl snad Hylarius svržen?!?

[1] píšu Hylariovo jméno počeštěle, správně bych měl psát Hilarius

[2] Poprvé v životě vidím, kterak Ferri porušil svůj "rituál" při pojmenování postav - ve jméně není žádné "F", natož aby bylo na začátku jména…

[3] "To je všechno? Čekal jsem nějakou změnu…"

[4] "Jdeme do města?"

[5] viz hra DIABLO