Paolo (nejen) Hackuje
(můj autoportrét pomocí zrcadla)
Zatímco přátelé vyjeli za očima nějakého profesora, já se snažil zajistit svůj zničený ateliér. Cožpak o to, úklid a vyházení zničených věci sice bylo namáhavé ale jednoduché. Ale jak si zajistit sklenáře?
Když jsem totiž byl venku na předzahrádce, prošlo kolem pár místních. "Oh pane umělče, to je strašné co vám zde udělali" říkali mi. Odpovídal jsem jim, že se skorem nic nestalo, že už jen potřebuji sehnat mistra sklenářského. "To bude těžké" odpovídali mi, "To víte, je středověk"
Sroloval jsem přes výlohu roletu a šel se projít po blízkém okolí mého bytu, abych si nějakého mistra sklenářského řemesla našel.
Našel a hned několik, to ano, ale už na první pohled měli potíže udělat sklo v kvalitě a velikosti větší jak pro vitrážová okna. Hm, asi bych měl hledat v dolní části města, kde se v noci objevují diskotéky a bary osvětlené elektřinou.
Jenže teď bylo poledne, horko jak v peci, takže jsem si zašel do nejbližšího parčíku a jal se měkkou tužkou trénovat kresbu, když už jsem ten umělec. Fotit jsem už moc příliš nemohl, baterky ve foťáku již nejsou nabité na nějaké noční focení s bleskem. Musím si je šetřit, když je nemám jak dobít…
Povšiml si mě nějaký muž v honosnějším středověkém oblečení, chvíli mi stál za zády a pokukoval na kresbu. O chvíli se optal, zdali bych byl ochoten namalovat jeho ženu a dítko rovněž ženského pohlaví. Přisvědčil jsem a domluvil si schůzku v následujícím týdnu… Převzal jsem si jeho vizitku…
Po dokreslení obrázku jsem odkráčel domů, kde jsem si chvilku hrál s notebookem. Chjo, i jemu dochází baterka, co já jen budu dělat….
Hodinku před západem slunce jsem vyrazil do dolní části města a skutečně jsem se západem dorazil tam kam jsem chtěl a započal pátrání. Skoro nikde se nesvítilo a již se řádně setmělo, když jsem dorazil do správné uličky. Jedna žárovka svítila na vývěsní štít sklenářství. Jenže - zavřeno. Vedlejší obchod ale svítil více. Klasický malý obchod s jednou výlohou… a nápisem TESCO!!
Fascinován vcházím dovnitř a zjišťuji, že stojím v dost dlouhém obchodě jež je cele uspořádán jako pultový prodej. Jako magnetem jsem přitahován ke stojanu s novinami. Vzal jsem první výtisk a kouknul se na datum. Den a měsíc… ehm celé noviny byly psány mě neznámým jazykem. Rok byl ale napsán číslovkou - 2608. Zkusmo jsem koukl i na jiné police novinového stojanu, jenže ten obsahoval ty samé noviny. Došel jsem k pultu s prodavačkou - stála u koblih a dalšího pečiva. Podávám jí noviny. Vzala je, přelízla čtečkou čárového kódu, píplo to, a na digitální kase naskočila cena. "Všechno?" optala se prodavačka v klasickém plášti prodavaček z Tesca. Odkýval jsem jí to, nemohouc promluvit. Požadovaná suma byla zaplacena a já konečně promluvil: Ehm, mám podobný obchůdek jako vy, ale bylo mi rozbito, to… průhledné přemýšlím jak vysvětlit že mám na mysli tabuli skla. Myslíte sklo? řekla mi. No to bude těžké, zdejší mistři tak velké tabule neumějí vyrobit. To víte, doba je zlá - inu středověk
Středověk?!? chtělo se mi ječet, a odkud máte tu kasu, váhu a čtečku!?! Ovládl jsem se a položil otázku jež mi vytanula na mysli: "A kde jste sehnala sklo vy, mohu li se optat?" Odpověď mě nepřekvapila - je tu již odedávna - od dob její matky a ta jej tu měla od dob své matky… Loučím se s ní a odcházím zklamán domů.
Jsem tak zamyšlen, že po odemčení svého domu automaticky klofu na zabezpečovací zařízení svůj kód. Popošel jsem dál do domu a výstražné pípnutí mě donutilo zastavit. Šmajrá, to pípnutí znamenalo ARMED, rychle to odkódovat!!! *1
Až poté mi to docvaklo, já mám v baráku elektřinu!! Hmátl jsem po vypínači a rozsvítil. Sice mě opět vyvedlo z míry obrovské kolo s klasickými voskovými svíčkami, jež se naráz rozsvítilo, ale to už jsem jako stroj přistoupil ke stolnímu počítači a cvaknul vypínačem.
Roztočení větráku jsem nečekal, ale stalo se. Okamžitě skáču k napájecí šňůře a sleduji její cestu od počítače .. až na zem, kde šňůra končí volně ložená…
Zatímco velký počítač nabíhal (už naskočil i monitor se splash screenem mojí Linuxové distribuce), já horečně hledám nabíječku k notebooku. Našel jsem ji, připojil k notebooku a nahodil notebook. Rozsvítil se a jel na baterky. Rychle natahuji šňůru až ke zdi, kde jsem míval zásuvky a silou zabořil kolíky zástrčky do zdi. Z té se zaprášilo ale kolíky se do zdi nezabořili. Pouštím znechuceně kabel na zem. Píp!!! Vrhám se k notebooku, ale ten už jel na síť a současně se rozsvítila kontrolka dobíjení. To mě dojalo…
Pak zahrála znělka, jež signalizovala najetí grafického prostředí Linuxu, pak znělka ICQ a pak ještě jedna znělka. "White Rose ONLINE" hlásal nápis v ICQ.
Nevěřícně jsem se podíval na ICQčko kde mívám vždy alespoň deset přátel online, ale to se dnes nekonalo. Jediný člověk online je WR.
Zatím ji nechávám být, vrhám se na Zlaté Stránky a pak vytáčím číslo na první sklénáře - Volané číslo neexistuje. Pak volám další a stejný výsledek. Zkusmo jsem zavolal sám sobě očekávaje obsazovací tón. Ne, ozvala se opět to samé - volané číslo neexistuje. Grrr.
Zkusil jsem oslovit WR, jestli je přítomna. Ano, za pět minut přítomna byla. Na můj dotaz jestli nezná sklenáře umějící zasklít výlohu odpověděla že ano a že mi je v rámci revanže pošle a optala se mě na rozměry skleněné tabule. O chvíli později odpovídající krátkému telefonnímu hovoru mi řekla, že mi je posílá.
Musel jsem si na to odpočinout a do chvíle, než přijeli sklenáři jsem nedělal nic. Když přijeli a omrkli roztřískanou výlohu, řekli, že do hodinky bude vše v pořádku. Zůstal jsem venku a díval se na dodávku. A na reklamu nějakého sklenářství. A na telefonní číslo. Popadl jsem mobil a vytočil je. Ozval se mi vyzváněcí tón. Automaticky jsem hovor zrušil a přepočítal si čísla z telefonního čísla. Bylo jich patnáct, což mě dostalo, protože v naší době se teprve přecházelo z devítimístných čísel (603 123 456) na desetimístná.
Když sklenáři dodělali svojí práci a odjeli, přijela doktorka z akce, jež prý byla momentálně v poločase a znechuceně práskla se svým mobilem na stůl. Přemýšlel jsem, jak bych zjistil svoje mobilní číslo, když moje devítimístné zde nefunguje.
Pak mi to seplo. Naklofal jsem do svého mobilu servisní pin a podíval se na moje vlastní číslo zapsané na simce. Bylo patnáctimístné a první číslice byly shodné s číslem sklenářů. Zapůjčil jsem si doktorčin mobil a zavolal si na svoje patnáctimístné mobilní číslo. Tydly Tydly!!! udělal můj mobil. Doktorka zvedla nechápavě obočí. Ukončil jsem hovor a řekl jí, že poslední volané číslo je moje. Pak jsem ze svého mobilu opsal telefonní číslo zmeškaného hovoru na kus papírku a přišoupl ho k doktorce. "Vaše mobilní číslo" oznámil jsem jí. Byla mnou nadšena, ale už se jí chtělo spát a tak šla domů. Šla v klidu, protože ode mě věděla, že je klid, že nás nic nehoní ani netrestá za naše minulé akce …
Mě se ještě spát nechtělo, a tak jsem si na velkém počítači začal hrát. Pustil jsem si Internet a pokusil se dostat na stránku Google. CONNECT TIMEOUT ohlásila mi. Zkusil jsem jiné stránky a stejný výsledek. Žralo mi to a tak jsem si pustil trasování. Až do místa ROUTA12.KUALA.ORANGE.NET jelo vše v pohodě a pak nekonečná odezva :-/ Nastal čas na hackování. Šlo to poměrně jednoduše, během pěti minut jsem věděl, že počítač, na který směřuje Routa12 absolutně neodpovídá a to už dlouho, protože v ARP tabulce nebyl. Byly tam ale kromě mého počítače i čtyři jiné. O pár chvil později jsem už věděl jejich jména:
WR_001
CH_001
HP
N
S routou už jsem si hrát nechtěl a s počítačem WR_001 jež podle mého odhadu patřil White Rose jsem si taky hrát nechtěl. Volba tedy padla na další v pořadí. Pustil jsem na něj detektor operačního systému a prý to byl MANDRAKE LIKE systém. Program hlásil ještě "následující výpis prosím pošlete programátorovi, aby mohl zařadit tento neznámý systém (neznámou verzi) do programu" a za tím halda číslíček.
Zkusil jsem jít po otevřených portech a jako první zkusil DATETIME.
Z novin jsem věděl rok 2608, ale z počítače mi přišla odpověď 4.2.123
Hm, pokud by tenhle mandrake měl v sobě klasickou "chybu" *2 jež po roce 2038 vynuluje počítadlo na rok 1970, kolikátý je rok?
Trocha práce s kalkulačkou a vyšel mi rok 2665. Byl jsem tedy tam, kde jsem byl. No nic. Zkouším zdali něco není nasdíleno a je. Hm, trefil jsem deník náctileté nadržené holky…
Raději jsem toho nechal, zahladil po sobě stopy, povypínal stroje a šel do hajan. Jen kontrolka nabíjení od notebooku prosvětlovala temnou noc.
Ráno jsem zkusil všechny přístroje - stolní počítač nereagoval, notebook fungoval ale pískal, že jede na baterky, mobil fungoval, ale telefon na pevné lince byl hluchý. A já trouba si v noci nezjistil jeho číslo…
Zamkl jsem svůj byteček a klusal do Tesca. To tam ale nebylo, místo toho tam byl "KOLONIJÁL" včetně hrubky. Vešel jsem dovnitř. Krámek byl mnohem menší, ale pult s koblihami a ostatním pečivem byl na svém místě. I obličej paní prodavačky byl stejný, byla ale oblečena v klasické středověké zástěře. Novinový stojan, pokladna ani váha, natožpak čtečka čárových kódů nikde nebyla. Ani paní si mě nepamatovala a zkušební otázka na tabuli skla v ní vyvolávala rozpaky. Koupil jsem si koblihu a odešel.
Vedlejší sklenářství bylo otevřeno, ale už neprodávalo větší tabule skla a zrcadel jako v noci, ale jen to, co dovedou středověcí mistři vyrobit - baňky, a vitrážová okna.
Šel jsem domů a tam našel pozvánku na další akci…
*1 Když si pročtete předchozí dobrodružství, zjistíte, že jsem naposledy odkódovával… proto bylo "Zaarmeno" když jsem na to sáhl teď
*2 Z důvodu kompadebility se na portu datetime objevuje čas s chybou, ale na jiném portu se dá zjistit správný čas. Jenže ten otevřený nebyl