Akce číslo 5 - korporace Biotec

Krátce po 18-té hodině jsem obdržel ICQčkovou zprávu o Thomase Valtra a prý se máme sejít v Japan restaurantu na rohu třetí avenue a patnácté ulice krátce po dvacáté hodině. Hned posílám SMSku naší doktorce Marion, protože vím že Valter Thomas telefony nerad.

Vyrážím skorem hned, abych zvládl být v 19:45 na místě a opravdu se mi to podařilo. Jsem tu první a hned si objednávám něco s rýží… a příborem, za což jsem si ihned vysloužil přezdívku "barbar".

Když v 19:55 přijelo přibližovadlo Thomase Valtra (Polski Fiat 126), vykoukl poprvé čínský kuchař a rozhlížel se po lokále.

Hehe, Thomas učinil též objednávku s příborem, což už bylo moc na číšníka a šel si postěžovat kuchařovi a ten opět vykoukl, čímž si vykoledoval zvěčnění na fotce (01).

Polk. Kuchař to asi nevzal moc sportovně, protože se rozešel směrem k našemu stolu. Přišel a podal nám papírek. Po rozbalení jsem četl následující text psaný kudrlinkovým písmem:

Dnes o půlnoci pojede z budovy korporace Biotec do přístavu obrněná dodávka, převážející jistý materiál. Odlovte dodávku a dovezte ji do doku 115

WR

PS: Kuchař, jež vám tuto zprávu doručil nám bude ku pomoci a bude to myslím lepší než jako ten padlý anděl z minula

Na dalším papírku je popis cesty, kudy má transport projet a není to ta nejjednodušší a nejkratší cesta, jsou to spíš okliky. Jako by měli co schovávat

Snažíme se domluvit s japonským kuchařem, ale zjišťujeme, že mu jaksi chybí jazyk… Navrhuji domluvu přes blok, ale Thomas odmítá. Kuchař se ukázal býti rozumnější a donesl si bloček účtenek…

Pak začínáme mít hlad a je nám vysvětleno, že on je tu jediný kuchař, takže jídlo nebude hned na stole… Domlouváme si sraz po 22 hodině na parkovišti před restaurací, kdy kuchař končí …

Mezitím co se ti dva domlouvali, sleduji zprávy na TV ZNOVA. Krach na burze, výbuch plynu, přejetá kočička prezidenta, další výbuch plynu, trolejbusu č.115 vypadla kladka, a opět výbuch plynu… To byl zase den…

Poté nám bylo donešeno jídlo, dlabeme až se nám dělají boule za ušima a hned po jídle pak jdeme pryč… Já jdu lovit značky na objížďku, Valter pro změnu zkusí projet trasu a najít nějaké vhodné místo…

Ve 22 hodin jsme oba zpět, přichází kuchař (foto 03) a současně mi zvoní mobil - doktorka. Vysvětluji jí, že když se dostane k nám na parkoviště do půl hodiny, že tu ještě budeme…

Doktorka dorazila načas. Máme čas si to pořádně promyslet a najít místo kam přesměrovat dodávku. Místo nacházíme v jedné oblasti, kde je pár šikovných slepých ulic

Nejprve dodávku vyženeme z hlavní ulice (1). Když se nám to povede, tak tam naše dodávka vjede a dojede k šipce (2) Tam uvidí, že objížďková šipka je nepouští do slepé ulice, jejíž konec jistojistě uvidí. Pak pojedou k šipce (3), ta by je měla uklidnit. Když si totiž posvítí hledacím reflektorem do uličky, zjistí že to zase není past, protože je šipka do té slepé ulice nezavede.

Šipce číslo čtyři by již měli důvěřovat beze zbytku, pro jistotu trochu vystrčíme kontejner, ale jen do protisměru.

Naplánované to bylo skvěle, ale tu první šipku jsme tam dali moc brzo, kolem projíždějící policajti se docela podivovali cože to tam je… Valter Thomas, jež tu šipku zrovna hlídal se musel dost ohánět, aby to vysvětlil… Když policajti odjeli, prohodil si místo s doktorkou, jež by nás díky své motorce byla schopna upozornit, že nám dodávka nechtěla do pasti najet …

Je po 23 hodině a já jsem poněkud nedospalý. Sice se snažím zaměstnávat tím, že si hraji s foťákem, kreslím si, ale to, že sedím schován za kontejnerem mi moc nepomáhá. Kousek za mnou je schován doktorův maluch…

No a stalo se to co jsem čekal, na chvíli jsem usnul. A bylo právě osm minut po půlnoci, když doktorka zaregistrovala, že maskovaná dodávka odbočila na první šipce doleva. Pak dodávka dojela až ke mě a skutečně odbočila podle poslední šipky do slepé ulice. Hned jak se ozvalo skřípění brzd se zvedám a s foťákem v jedné a se zbraní v druhé ruce vybíhám k dodávce.

A fotím si dodávku (foto 04). Je to dodávka maskovaná jako dodávka doručovatelské firmy UPS, jen má jaksi navíc něco na střeše a to něco mi hodně připomíná kus chladícího zařízení.

Vyhazujeme řidiče i spolujezdce ven z kabiny, do vozu si sedá kuchař a doktor, doktorka spěchá ke své motorce a já spěchám k maluchu. A vyjíždíme směr White Rose a dok 115.

V dodávce zarachotila vysílačka a prý "proč jste odbočili z trasy". Doktor do vysílačky zahuhlal, že prý objížďka a snažil se navrátit na původní trasu. Dispečerovi téhle jízdy se to nezdálo a taky to ve vysílačce sdělil. A zřejmě taky na nás poštval policajty, protože se nad námi objevil vrtulník. Nedá se nic dělat, budeme se muset rozdělit, zvlášť, když se za námi objevuje několik policejních vozů.

Dodávka s doktorem a kuchařem to vzala rovně po původní trase a měli co dělat, protože most, po kterém jeli oni byl zvedací a někdo jej začal zvedat.

Já a doktorka to strháváme vlevo, budeme to muset objet a doufat, že dodávka projede… Když by neprojela, jeden z nás by řekl Rose, co se stalo…

Pár policejních vozů se stočilo z námi, ale pokud nebudou mít posily, které by byly někde před námi, tak mě a doktorku nechytnou…

U doku 115 se nakonec udělala slušná tlačenice - první vjela do totální tmy doktorka, poté dodávka a nakonec s problémy i já. Hned jak jsem byl uvnitř, tak jsem dupnul na brzdy. V totálně černé tmě vyskakuji z malucha a ve tmě práskám naslepo snímek s bleskem (foto 05). Blesk ozářil dodávku, zastavil jsem asi metr za ní… V tichu bylo slyšet, jak něco vzadu v dodávce škrábe na dveře…

Pak se v doku rozsvítilo a přišla WR a s ní i několik spolupracovníků oblečených do kombinéz. Vlezli do dodávky a vytahovali z ní převážený materiál.(cedulky - Biohazard, žíravina, nebezpečí požáru, radiace) "Biologické pokusy" ozřejmila nám White Rose a hned se nás zeptala jestli chceme hned jít do další akce. A tentokrát to bude akce "za odměnu". První odměněný bude doktor Thomas Valter, neboť účelem akce bude získat nějakou vzácnou knihu, díky níž si bude moci zlepšovat svoje psionické schopnosti. Mimochodem, díky nim se přepadení dodávky obešlo bez střelby.

Klasicky zjišťuji, že v přítomnosti WR nemám signál na mobilu a je mi jasné že až mě doktor hodí domů, tak zjistím, že nám právě teď stojí čas …

Trošku mě děsí to, že pro náš výjezd otevřela WR dveře jež vedou do moře. Byla za nimi mlha. Prý máme vyjet tudy. Vyjeli jsme a do moře jsme nespadli. Mále jsme přejeli jednoho blonďatého chlápka…

Když mě tedy doktor vyvezl z doků, nikde už policajti nebyli. Nu, ani nemohli být, protože podle hodin na nároží teprve za patnáct minut přepadneme dodávku… Miluju WR, takhle nám zajistit alibi. S doktorem zastavujeme u KFC a ve 23:58 vstupujeme do provozovny. Když alibi, tak alibi… :-)

A pak už konečně doma. Moc už toho nenaspím, za svítání mám být opět u doku 115… Máme jet luxusní lodí, cesta prý bude pro nás odpočinek.