Nepovedený začátek

Odpoledne mi přišla SMSka z neznámého čísla a pak ta samá z čísla Thomase. Prý o půlnoci na nádraží… Takže další akce…

Večer jsem se sbalil, zamkl ateliér a šel se do čajovny najíst a zklidnit před akcí… Byl to pohodový večer, který se pokazil po desáté hodině večer. Vracel jsem se domů, a těsně před mým barákem mi ujíždí noha po něčem červeném. Mám pocit že jsem si zlomil kotník. Volám na záchranou stanici, ti mě nakládají do sanitky a jedou se mnou do jedné z nemocnic. Hned jak vím, kam jedu, tak volám Mortovi a prosím ho, aby za mnou přijel do nemocnice a převzal si ode mě foťák a fotil na akci, já že nemohu jít do akce, neb mám slušně zakrvácený kotník…

Ukázalo se, že jsem nijak zvlášť nekrvácel, ale že mi "jen" ujela noha po louži krve a že jsem si zvrknul kotník.

Takže se opět volalo na policii a opět se začalo vyšetřovat… Zjistilo se, že někdo vylil krev z kýble na betonový chodník před mým domem a někdo mi stejnou krev chrstnul ZEVNITŘ na sklo výlohy. Jenže na tom bylo něco zvláštního. Nic kromě skla totiž nebylo potřísněno nebo pokapáno, ba ani krev nestýkala ze skla …

Když utichl veškerý halas, bylo skoro půltřetí ráno. Objednal jsem si po Internetu úklidovou firmu, nařídil budíka na osmou a zalehl…

Ráno přijela úklidovka (dvě dámy v dodávce) a žertovali na téma "mejdan" do doby než zjistili že to červené byla krev. Naznačuji že tu byla i policie a že nevím kdo mi tu řádil. Dámy zmlkly, dokončily svojí práci a odjely…

Šetřím svoji nohu, sedím u počítače a procházím si nějaké stránky na Internetu. V tom mi na ICQčku naskočil požadavek autorizace od nějaké White Rose. Domnívám se, že se jedná o naši klientku a tak autorizaci potvrzuji. Už to tak bude, protože hned poté naskočila hláška "buďte připraven o půlnoci".

Akce č.4 Jack Rozparovač

Takže dostanu další šanci se zapojit do případu. Urychleně dobaluji do batůžku s mými věcmi svůj další fotoaparát, tentokrát na film. Za tu chvilku mi WR poslala na ICqčku další zprávu - článek z dobových novin s douškou "to by mělo vašim přátelům pomoci"

At number 13 MILLER´S COURT, the savaged remains of MARY KELLY were discovered. A young irish girl, led astray by the East End way of life, of drink and prostitution, "Black Mary" was beieved to be the Rippers last victim. The attack was so dreadful, police believed that the killer´s taste macabre murder and thirst for blood had finally been satisfied.

Aha, budeme vyšetřovat nějaký starší zločin, došlo mi a bleskově si zprávu přeložil do moderní mluvy. Vyšlo mi, že irská dívka lehkých mravů Marie Kellyová byla brutálně zavražděna Jackem Rozparovačem tak děsivým způsobem, že se Jack údajně uspokojil a další vraždy nepáchal.

Má to jeden háček - jak v roce 2050 budeme hledat důkazy k vraždě z roku 1881 - jak mi tvrdil Internet právě o tomto činu…

Večer, pět minut před půlnocí jsem k nalezení před svým domem i s batůžkem na zádech. S foťáčkem v ruce vyhlížím co se bude dít…

A dělo se. Minutku před půlnocí slyším ve ztichlé ulici klapot koňských kopyt a přijíždí dostavník tažen koňským dvojspřežím. Jsem docela překvapen, protože mi dostavník připomíná vozy z počátku dvacátého století…

Kočár začal zastavovat u mě, až u mě s úderem půlnoci opravdu zastavil (foto "K1"). Dámská ruka otevřela kočár a pokynula mi abych vstoupil. Nakoukl jsem do kočáru a zjistil, že je to naše zaměstnavatelka - White Rose neboli Bílá růže :)

Nastoupil jsem a vyposlechl si příběh o tom, že máme zabránit vraždě a je mi podáváno oblečení, abych v Londýně nebyl výstřední. Dochází mi, že se velmi rychle přesuneme v čase i v prostoru… Ostatně přítomnost mlhy venku a mobil snažící se najít neexistující signál mi dávali za pravdu, že už se onen přesun děje…

Naznačuji, že se mi nechce převlékat před dámou a Bílá růže to chápe…

Jeli jsme dvě hodiny, když se pod koňskými kopyty ocitlo Londýnské dláždění. Vykoukl jsem opatrně ven a zjistil, že je zhruba dopoledne…

Paní nechala zastavit poblíž jedné boční uličky, kde mi doporučila se převléknout. Poté mi popřála mnoho štěstí a odjela…

Jdu dál do hlouby uličky (foto K2), kde se oblékám do oblečení z konce devatenáctého století. Pak vycházím na hlavní třídu a zapojuji se do hloučku gentlemanů rozhodnut dojít na nejbližší křižovatku a tam se optat. Mno, ale už se vidím, jak se ptám na hotel se jménem "U opilého námořníka"…

Zkouším to na jednoho gentlemana, který je oblečen o stupínek hůře než ostatní a mám obrovské štěstí, neb on ví, kde hotel je. Podivuje se ale, co tam chci dělat. Pohotově odpovídám, že jsem novinář a že sháním nový příběh do jisté rubriky. Pán má čas a tak do mě hustí mnohé informace, které pro akci potřebovat nebudu, tedy s výjimkou cesty… Nabízí se mi podzemka, jenže problémem asi budou peníze…

Zvláštní, co nenajdu po kapsách - právě tolik drobných, abych se podzemkou svezl… Dojíždím tedy na periferii a vystupuji na náměstíčku, shodou okolností přesně na druhé straně proti hotelu, kam musím dojít. Do pokoje 215, jak si pamatuji. Fotím si náměstíčko i s jedním divným človíčkem ve stříbrných, ehm šedých šatech. Má rozvrkočené vlasy a proto mě i zaujal. Projdu zblízka kolem něj a zjišťuji, že má odseknuté oko… Raději jdu rovnou do hotelu, nevšímám si nikoho, natožpak lehkých dívek a u recepčního se ptám, zdali jsou pánové z pokoje 215 u sebe. Prý jsou, řekl mi a popsal cestu.

Tak schválně kdo mi otevře, říkám si a připravuji si foťák. Pak klepu na dveře… Ha, otevřel mi Valter Thomas (foto K5) a má pěkně vybavené bulvy, že jsem ho konečně ulovil. Vcházím dál, fotím si pokoj (foto K6) a poslouchám, jak si vedl zbytek týmu. Byli se podívat na místo předposlední vraždy a něco mi z toho i nafotili. Ale než mi to stačí vypovědět, objevují se jeden po druhém zvláštní čužíci. První z nich má pod kabátem brokovnici a prý ho posílá bílá růže (foto K7). Pak přichází další člověk oblečený jako farář (foto K8).

Chvilička klidu na to, aby mi chlapci popsali, že našli i budoucí oběť pihovatou dívku Mary. Potvrzuji jim jejich domněnku a dodávám, že se vražda stane v Mlynářově dvoře č.13. To už ale Mort povídá, že zvenčí k nám jdou nějaký divný chlápkové. Souhlasím s ním, každý chlap co má kolem sebe svatozář je podezřelý. Farář i střelec jdou dolů do haly a já se ještě ty dva venku snažím nafotit jednak na film (foto K9), tak i na digitál, který mi Mort právě teď vrací (foto 7). Pak vybíhám na chodbu v předtuše něčeho zlého.

A taky že ano. Farář je za barem a dělá obsluhujícího, Střelec je kus vedle. Ti dva v šedých kabátech a se svatozáří vcházejí dovnitř, míří na ty dva… a … začala přestřelka…

Zajímalo by mě, co má střelec nabito, protože jeho protivník dostal zásah, což ještě není to co mě vyvedlo z klidu. Chlápek totiž po té ráně odletěl dozadu, proletěl sklem ve dveřích a rozplácl se venku na chodníku (foto 8). Druhý začal couvat za ním a opět dostal dobrý zásah od Střelce, takže následoval svého kolegu. Alespoň tak to vypadalo z mého pohledu…

A bylo po přestřelce. Na to, že se střílelo v kavárničce, kde bylo asi dvacet lidí, je tu poměrně velký zmatek. Nechápu to, nikomu se nic, tedy kromě šoku, nic nestalo… (foto 9).

Vybíhám s foťákem ven s tím, že si nafotím oběti, z nějakého důvodu vybíhá ven i Střelec, za sebou cítím přítomnost Thomase Valtra.

Fotím si nejprve toho, co vylétl ven jako druhý. Je bez viditelného zranění (pokud nepočítám oděrky způsobené pádem na chodník) a je mrtev (foto 10)

To ten prostřelený, ten je mrtev už od pohledu. Nikdo nemůže přežít, když mu broky udělají z hrudníku cedník (foto 11)

Střelec neznámo proč dostal epileptický záchvat, tahám ho zpět do hotelu. Právě včas, neboť se venku prudce setmělo, začali tam výt vlci a trhat těla… Pak, jakoby někdo otočil vypínačem, vše zmizelo,  vlci, tma i ti dva mrtví…

Konečně je čas dokončit hovor o případu Jack. Takže víme, jak vypadá drožka, kterou jezdí on a jeho pomocník, jeho popis snad máme taky. Víme (a to je nejdůležitější) místo a datum činu a známe i oběť.

A co víc, máme celý půlden času na to, abychom si vymysleli strategii. Faráře zkusíme nasadit na dívku, my ostatní si zjistíme kde je ulice Mlynářův dvůr a načasujeme si to tak, abychom tam byli po setmění.

Stalo se. Každý z nás zbývajících si vybírá nějaké místo na hlídkování, já si zalézám v prvním patře na pavlači za nějakou popelnici…

… Uplynuly dvě hodiny v tichu a ve tmě, chce se mi spát, ale to nesmím, čeká mě totiž ta nejdelší hodina, hodina při níž by asi mělo dojít k vraždě. Nesmím spát, za žádnou cenu nesmím spát… Vytahuji revolver a hraji si s ním, abych zahnal nudu…

Trhl jsem sebou, když slyším přijíždět kočár. Sakra, musel jsem si zdřímnout, snad není ještě pozdě, snad jsme neusnuli všichni. Vchází Mary a Jack, všímám si pohybu dole v přízemí, je to dobré, ten kdo tam je, tak neusnul. Odkládám revolver a beru do ruky digitální fotoaparát a fotím bez blesku to, co vidím (foto 12). Ještě je to idylka, ještě ano, opilá lehká dívka si vede svého amanta domů. Na druhý pohled je to ale jinak, Mary je opilá nebo omámená tak, že neví, kde bydlí, ale Jack to zřejmě ví. A pozor, Jack se otáčí, jako by něco čul. Juj, snad nám akce nekrachne! (foto 13)

Ne, je to dobré, Jack nezdrhá. Oprava, je to špatné, Jack vytáhl nůž. Ocel se zaleskla v měsíčním světle. Zoufale tisknu spoušť aparátu (foto 14), mrzut, že já do bitky s Jackem nezasáhnu. Sice šmátrám druhou rukou po revolveru, ale nestihnu vystřelit včas.

Dýka v Jackově ruce dospěla do vrcholu nápřahu. A teď jeho ruka začne padat na Mary a zcela jistě rovnou do hrudi… Viděl jsem toho v různých lokálních válkách dost, ale přivírám reflexivně oči. Tohle vidět nemusím.

V hledáčku vidím, že na Jackově hrudi rozkvétá rudý květ. Někdo ho trefil, kmitla mi v hlavě myšlenka. Mačkám spoušť (foto 15) a současně ke mě dolehlo zaburácení výstřelu. Nojo, náš Střelec se vyznamenal. Sice trefil Jacka a zachránil tak Mary, ale současně probudil celou okolní čtvrť. Tak hlasitá to byla rána.

Jack se skácel na zem, a Mary, náhle bez opory (foto 16), padá k zemi. Přibíhá k ní Farář a odtahuje ji na stranu (foto 17), asi proto, aby neviděla to, co chce dělat přibíhající Thomas s Jackem.

Je jasné, že se musíme ztratit z baráku, protože za chvíli se zcela jistě objeví nějaký policista. Sbíhám dolů na dvorek a fotím si Thomasovo podivné počínání. Rituální dýkou totiž zajel do Jackovo hrudi a vypreparovává si jeho srdce (foto 18). To vidět nemusím, takže vybíhám ven. Jenže to už se stalo to co jsem předpokládal. V okolí se ozývají policejní píšťalky a dokonce jeden policista už běží i proti mě. Posílám ho dovnitř s tím, že se tam střílelo a nejen díky tomu vyklouznu z výslechu, který by jistě právě následoval. On totiž náš střelec vyběhl z domu, ale trouba si neuklidil pušku pod kabát… Takže si na něm policisté smlsli…

Abych nezapomněl, pomocník, který přivezl Jacka a Mary ve svém dostavníku, byl též mrtvý, soudím na Valtera Thomase, začínám mít dojem že umí zabíjet bezhlesně…

Každý se samostatně stahuje k hotelu. Tam nás čeká vzkaz, že o půlnoci máme být na nádraží. Nu dobrá, snažíme se o to…

Jsem na nádraží tak tak, ještě před hotelem se ke mě připojila naše psycholožka, takže si máme o čem povídat cestou. Je půlnoc, ale vlak nikde a ani nejsme komplet. Zaujala mě dvojice cedulí "Nástupiště devět a půl" a pod ní sundavací cedule "Kuala Lumpur - vlak opožděn". Nu což, budeme čekat…

Postupně se na nástupišti s tímhle divným číslem sházíme všichni, krom Střelce a Valtra Thomase, všichni s tím samým prožitkem. Ledva jsme vystoupali na nástupiště, přístupová cesta sem náhle nebyla…

Je jedna hodina ráno a já z nudy fotím tohle nástupiště (foto 19)

Až ve čtyři hodiny ráno jsme komplet, Valtr Thomas doslova dovlekl na nástupiště ospalého Střelce se slovy, že s ním tedy spolupracovat nehodlá, protože ho musel "vyrvat" ze spárů policie. To už se ale začalo z dálky ozývat houkání parní lokomotivy a během chvilky tu máme vláček paní Rose.

Nalézáme do vlaku, a to do vagónu, který přibrzdil přímo před námi. Je v něm mobilní obývák paní Rose, usedáme do pohovky a předáváme jí srdce Jacka (aha on to byl náš cíl) zabalené do kusu nepromokavého hadru

Dozvuky čtvrté akce

Všichni jsme byli po ponocování docela ztahaní a moc nám nepřidala ani zpráva, že prý nás už vystopovaly obě strany. Nechápavě jsem se na White Rose zahleděl a bylo mi vysvětleno, že jedna z těch stran zastupuje nebeské tvory a ta druhá tvory pekelné. Aha, tak to by vysvětlovalo ty svatozáře, co jsem občas na někom viděl.

Rose nám ještě vykládala, že nám pomůže vyhledat nějaké vzácné tisky (pro někoho z nás - Valtra Thomase?), ale to už jsem v bezpečí pohovky začal usínat.

Usínám na pohovce ve vagonu, jež je pro mé oči sic postarší, ale ještě dost dobrý abych mohl s klidným svědomím spát. Svému mozku a svým očím důvěřuji tak, že nevnímám to, co mi ukazují fotky v digitálu, že jedeme ve vagoně, jež by do provozu dal jen šílený železničář, s vytrhaným čalouněním, se zničenou elektroinstalací… To co je vidět elektronikou je mi v tuhle chvíli šumafuk …

O dvě hodinky později nás naše zaměstnavatelka budí, že jsme již na místě. A jsme. Sice na nádraží 15 km od centra Kuala Lumpur, ale jen dvě hodiny poté, co jsem odjel já do Londýna…

Hned poté, co jsem přijel před svůj dům, se jdu podívat do výlohy. No pochopitelně, opět mezi svatebními fotografiemi vidím něco co tam nepatří.

Je tam fotka muže s mečem, jež jej přikládá zrzavé paní na krk a vše je nasvícené měsíčním světlem. Velmi se podobá mojí fotce č.14, ale je vyfocena z jiného (lepšího) úhlu. Přehazuji ji do druhého kouta výlohy, kde mám "tajemno" a jdu se dospat…

Dopoledne vyvolávám fotky a jako vždy se nestačím divit…