Ricco v paralelním světě (2.)

Zdrháme. Hned na počátku jsme udělali tu chybu, že jsme kbelíky odhodili hned. To totiž upozornilo jednoho strážného. Včas jsem strhl Kryštůfka, když se strážný, byť zatím jen nezávazně, vydal do lesa se po nás poohlédnout. Byli jsme schovaní za kamenem a Kryštůfek se zpočátku bál kouzlit, prý že v jednom vězeňském táboře viděl u strážných kouzelníka… Když strážný přišel již moc blízko, Kryštůfek popadl kámen a chtěl ho s ním udeřit. Strážného netrefil. To už jsem byl na nahou i já a několika zlodějskými chvaty jej dočasně uspal.

Doběhli jsme s Kryštůfkem na cestu. Tam mi řekl, že musí do města, tam má prý kouzelnickou hůl a nějaké další věci. Rozhodl se, že do města půjde sám, že budeme oba neviditelní a že si mám vylézt na strom… No budiž…

Kryštůfek odběhl neviditelný do města a dlouhé dvě hodiny se nevracel… Mezitím jsem si proti dohodě přelezl z větve na větev druhého stromu. Neviditelnost jsem neztratil - uf. Udělal jsem dobře, neboť strážní v lomu měli sebou i pár psů. Zastavili se pod stromem, kde jsem byl původně. Když zjistili, že tam nejsem tak se vrátili do tábora, sbalili ostatní vězně a šli do věznice…

Někdo neviditelný přišel od města.Pak se u mého původního stromu objevila jedna ze značek, které kdysi vymyslel Kryštůfek. Značka znamenala "Ano, vše v pořádku". Slezl jsem ze stromu a poslepu vyhmátl Kryštůfka.. Chytli jsme se za ruce a vydali se na cestu vedoucí z města…

Došli jsme k nějaké vesnici. To už jsem se neudržel a promluvil (neviditelnost pochopitelně v tahu). Přede mnou se postupně zviditelňoval oblek. Svlékl jsem se z vězeňského a podle postrčení od Kryštůfka jsem pochopil, že se mám vydat na průzkum. Zapadl jsem do hospody - nikde žádné kresby hledaného Marka a Kryštůfka. Zasedl jsem ke stolu, kde se přede mnou zviditelnil zlaťák. Objednal jsem dvojitou porci a pak Kryštůfek položil přede mě dopis. Pak mě zatahal za ruku. Uvolnil jsem ji a Kryštůfek mi s ní ukázal na jednoho elfa. Pak se toho elfa jal zlobit a donutil ho si sednout ke mě. Ukázal jsem mu ten dopis, který sděloval, že on, elf Paul právě zamířil do zelené tvrze. Tam jsme ho měli najít a požádat o pomoc s Elminorialem. Kryštůfek mi o něm vyprávěl jako o svém adoptivním otci a že poslední informace od strážného kudůka Terduana ví že je nemocen. (Aha, to "T" na konci dopisu znamená Terduan.)

Elf tu byl s nějakým chlápkem a tak se ve čtyřech vydáváme na cestu… Ten chlápek se jmenuje Dýňo.

Chvilku jsem si povídal s Dýněm. To co mi vyprávěl on mi připadalo silně nepravděpodobné, chvílemi se to nedalo poslouchat. No ale zase si mohl Paul a Kryštůfek v klidu popovídat…

Před branami města se Kryštůfek proměnil ve vlaštovku a vletěl do horních pater hostince, my ostatní jsme normálně vešli. Kryštůfek se proměnil zpět v elfa a chtěl nenápadně sejít do hostince a tiše si promluvit s hostinským, ten ale mluví na Kryštofa i na můj vkus zbytečně nahlas. Pak ti dva sejdou do sklepa, kde se delší dobu zdrží. V hostinci provoz pokračuje normálně, hostinský tu má pomocníky.

Já se mezitím dávám do hovoru s nějakým krollem, který nemá co dělat a říká že shání dobrodružství. Říkám, že se možná něco k večeru vyvrbí. To už ale vychází Kryštůfek a nenápadně na mě a Paula pokývl. Rozloučil jsem se s krolem a vyšli jsme na ulici. Paul se vydal napřed a já s Kryštůfkem šel oklikou. Aha, já neřekl, kam směřujeme. Chceme jít k Elminorialovi (celým jménem Elminorial Flagentirec Tarkys z pěti pahorků v Siex Erenu), který má být nemocen. Protože ale má být pod dozorem jeho dům a my jsme uprchlí vězni…

Došli jsme do blízkosti Elminorialova domu. Paul nikde. Kryštůfek navrhl, že prolezeme kanály až k domu Elminoriala. Blízko jednoho kanálu bylo křoví, vlezli jsme tamtudy dovnitř. Kryštůfek mě vedl přes pár křižovatek ve stokách… a zabloudil. Když chtěl vykouknout z kanálu, zjistil, že jakýsi invalida přeložil přes kanál kládu. Něco na Kryštůfka mumlal, ale ten už mi říkal, ať jej zavedu zpět na výchozí místo. Chvilka soustředění a chůze… a povedlo se. Jsme opět venku z kanálů. Paul stále nikde. Zkusíme tedy jinou fintu.

Jdeme k protějšímu domu, kde bydlí Terduan. Tam prý je vytvořena chodba k Elminorialovi. Leč Terduan není doma, dveře zamknuty a okenice jsou zavřené. Jsem sice lupič, ale bez nářadí. Zkusíme odpáčit okenici. To se sice povedlo, ale kde se vzali tu se vzali dva strážníci. Okamžitě jsem poslal Kryštofa pryč a sám jsem zůstal s chabou výmluvou že jsem odradil lupiče a že jsem kamaráda poslal sehnat majitele domu. Stěží jsem stihl říct polovinu a už jsem dostal pěstí a byl jsem odhalen, jsem prý Marek Rukavička…

Strážníci mi stihli přišít ještě jednu ránu, když tu se zpoza rohu, kde byl schován Kryštůfek, ukázala postava krola z hostince. Ten nakecal strážným, že je šlechtic a že si mě vyreklamoval. Ti mu to protentokrát zbaštili a šli si to vyreklamování ověřit…

Po chvilce jsme vlezli k Terduanovi a prolezli chodbou k Elminorialovi…

Elminorial je viditelně na smrt nemocen, Kryštůfek se jej snaží přimět, aby se léčil, leč ten nechce. Kryštůfkovi věnoval prsten (s červeným kamenem, lehce namodrale září), prý mu odpomůže od děsivých nočních můr a umožní mu(?) být s Kryštůfkem ve spojení. Trošku mě ty kouzelnické povídačky (Kryštof a Elminorial jsou kouzelníci) zmáhaly a tak jsem se šel projít po domě. Konečně se objevil i Paul.

V tu chvíli zemřel Elminorial. My jsme až dole zaslechli nepříjemný vedlejší efekt. Když totiž zemře kouzelník, tak vše co schoval kdesi mimo se náhle vynoří. Kryštůfek to později nazval dimenzionální kapsa. Z kapsy vypadlo několik předmětů a zarachotilo o podlahu…

Vrátili jsme se do hostince, kde přes hostinského zařizujeme Elminorialův pohřeb. Paul mezitím pro Kryštůfka sehnal jed. Ten jed, který si usmyslel použít na vévodu. Tím zabíjením vévody je Kryštůfek skoro až posedlý…

Do hostince vešli strážní ve větším počtu a chtěli po tom krolovi nějaký důkaz, že je šlechtic. Ten jim ho nechtěl dál (pochopitelně důkaz o šlechtickém titulu neměl) a tak strážníci řekli že musí jít s nimi. Kroll je uplatil nějakými kamínky (nějaký ten diamant tam byl…), strážní vyšli ven a že prý nás nenašli. Venku se ozvala nějaká rána (buďto strážníci zbili nějakého poctivého strážníka, nebo se jen vzájemně "upravili" aby jejich povídačka pro velitele byla věrohodná).

Z hostince jsme prošli branou ven z města (kolem neuvěřitelně tupého strážného) a zapadli do lesíčka.

Tady jsme nalezli dva dny starou mrtvolu elfky, dle oblečení z blízké vesnice. Zatímco ji s Paulem ohledáváme, Kryštůfek se rozhodl spáchat atentát na vévodu. Představoval si to tak, že vletí k vévodovi jako holub a na nožičce bude mít psaní. Vévoda si jej bude číst, lehce se otráví jedem naneseným na papíře, Kryštůfek se promění v elfa, bodne, promění se zpět a uletí. Jak řekl tak začal konat.

Akce se nezadařila, vévoda nenalezen. Navíc jakoby každá kočka ve městě věděla, který z holubů je Kryštof (samý kouzelnický kočičí mazlíček), neustále na Kryštofa někdo mluvil a nebyl Kryštofem spatřen…

Pak si Kryštůfek uvědomil, že někde potratil dopis namočený v jedu. Znovu se proměnil v holuba a znovu se vrátil do města… Dopis nenašel, navíc popudil nějaké své místní ochránce, kteří mu přes nějakého jezdce na koni řekli, že už jej ochraňovat nebudou, že je vystavil velkému nebezpečí a ať se do města už nevrací.

Ač se to Kryštůfkovi nelíbilo, podřídil se. Byť se mi zdálo, že jen dočasně.

Ráno jsme vyrazili na cestu. Na cestu do města "Hnědá řeka", kam jsme bez nehod dorazili.

Ve Hnědé řece jsme strávili tři dny, než se k nám připojili ostatní Kryštůfkovi místní přátelé - večer vyjíždíme v sestavě - Antoan, Paul, Body, Kryštůfek a já.

Hned první noc začali problémy s "Jezdcem". Budu jej tak nazývat, kdoví kdo to byl. První kdo se s ním setkal byl Body. Tvrdil nám, že se před Jezdcem stromy rozestupovali…

Druhý den brzo ráno na ty stopy koukáme a skutečně. Čas od času, kde má být otisk kopyta nyní stojí strom… Jedeme po stopách až se dostáváme na cestu. Cesta směřuje rovně a stopy se jí drží. Leč něco je jinak protože se stopy na slunci doslova vypařují a jen nad cestou se tvoří mlha…

A mlha nás zavedla až k domu u nějž byl ovocný sad. Pohled - nic moc. Protože na stromech jsme nalezli tři oběšence. Muže, ženu a tři děti.

A mě došlo místo na pergamenu, kde píšu tuto kroniku a další zatím nemám.

(počet zobrazení příhod hobita Ricca - jakékoliv stránky: )