21. října, dopoledne, Skalní hnízdo
(hráno 13.
února 2016)
Deset hodin dopoledne, venku to docela fičí, mraky letí roztrhané po obloze, prostě ráno dorazil zbytek bouře, a my chceme vyrazit na lesní hřbitov a po mojí poznámce, že čas letí, jsem se shodli, že si sbalíme jídlo na dva dny a taky věci na nocování. Ale současně jsem rozhodnut tentokrát na lesní hřbitov co je za Síněmi mrtvých jít přímo, a ne po “trojúhelníku” právě přes Sině mrtvých. Tahle delší cesta by trvala nějaké čtyři hodiny, ta kratší, co mám vymyšlenou by měla trvat hodiny tři. Měřeno pro chůzi s plně ozbrojeným Malconym.
A skutečně v určitém bodě cesty na síně mrtvých odbočuji a jdeme … a s mým štěstím jsme přišli na hřbitov přesně do bodu, od kterého ho známe, tedy od sochy anděla. (To že jsme museli překonat jednu roklinku, kde na jaře teče voda z kopce nechávám bez povšimnutí, šla překonat a ani jsme si moc nezašli)
Po obědě na hřbitově, kolem nás jsou tradičně cáry mlhy, stromy se hýbou ve větru a skřípou,se dohadujeme, co dál. Zdá se dokonce, že možná i začlo pršet, ale zatím k nám dolů nic nedokapalo, ale pak Halorik a Martin si povšimli pohybu. “Myši” ohlásil Martin pohyb na úrovni začátku hřbitova, tedy žádný déšť. Začal jsem se spolu s ostatními přískoky pohybovat za oním myšákem (schovávajíc se za štíty, stromy a náhrobky) a pak nás Šerolist svolal k sobě - "nespěchejte od sebe!" řekl na vysvětlenou. Až tak jsme si uvědomili, že pískání je všude kolem nás, ale vždy jednotky kusů. Zdá se, že jsme skavenům tím odstřelením křižovatky v minulých dnech odřízli zásobování a že teď šli na povrch…
Postupujeme proto ve formaci “diamant” (Martin vepředu s Gazlowem, já na pravém boku, Šerolist v zádech a Halorik ve prostředku. Pak tři z nás slyšeli překrývající se myší pískání z jednoho směru kdesi před námi, opatrně postupujeme dál až k soše anděla smrti. Tam mě překvapilo, že stopy myší se jí vyhýbají dvoumetrovým obloukem. Je to dobré vědět, protože nám socha neublížila ani když jsme byli přímo pod ní, je to tedy naše možné . No a to pískání je nejvyšší z hrobky, kde minule spal onen pomocný nekromant…
Ukázalo se, že myšičky byly ve skutečnosti ještě o 100 metrů dál. Dvakrát pět kopiníků se štíty a jejich velitel se postupně ve formaci přibližují k nám. Na 50 metrech se zastavili a velitel jim začal pištět do duší. Přebíjím na poslední chvilku těžší šíp a mířím na velitele. "Má celokovovou zbroj, nebo jen kroužky?" ptal jsem se sám sebe a za to vyzkoušení mi to stálo. Mířil jsem co to šlo a pak střelil. Myší zapištění mi dalo zpětně najevo, že jsem trefil a bylo to bolestivě. Ale ta vzdálenost je hraniční, protože kopiníci na můj šíp stihli zareagovat a zakrýt se. Tak jsem pochopil že mě ten velitel špatně odhadl, jenže teď, když se zakryl za náhrobek a svoje vojáky poslal na nás, mi bylo jasné že podruhé už se nalákat na dostřel nenechá.
Střelil jsem ještě dvakrát na jednoho krajního skavena, ten mi pokaždé stihl uhnout, avšak skaven v druhé řadě mu asi nepoděkuje, protože to vždy schytal za něj. Halorik poté vyčaroval ohnivou stěnu a Gazlow hodil druhý zápalný granát…. pak to mám trošičku rozmazané, ale pamatuji si, že jsem musel vzít do ruky nůž a jednoho ze skavenů jsem dokázal bodnout do hlavy, ale to už jsem byl sám zraněn a Martin z Oblivionu už ležel na zemi v bezvědomí. Při té příležitosti další skaven svojí nešikovností přišel o kopí a já mu na něj při úkroku před jiným útokem šlápl. Šerolist poté začal utajeně zezadu řádit tak, že skaveni začali ubývat. Když si toho konečně všimli a od ohně Halorik je dost popálil, snížila se jejich morálka tak, že začali utíkat - tedy ti, co přežili…
21. října, odpoledne, Lesní hřbitov
(hráno 20.
února 2016)
Jdeme po stopách oddílu jen nějakých 100 velkých kroků, kde vidíme podle stop, že se zde proti nám oddíl sformoval, zjevně nás v tomto místě spatřil zvěd. Prošel jsem to ve zvětšující spirále a přišlo mi, že byli totálně rozprchlí po okolí a že ani tenhle hřbitov neprohledávali. To mě docela překvapilo, ale nevím co s tím. Vyslali jsme zpět Halorica se zprávou na Skalní hnízdo a zůstáváme zde jako takovy zmenšený průzkumný oddíl - tedy já, Šerolist, Martin z Oblivionu a Gazlow.
Zkusil jsem si nad problémem zamyslet a pochopil jsem, proč drak podle toho ranního hlášení cítil myšinu i smrt naráz. Vítr se tu ani nehne. To ale znamená, že když tu projdeme, tak se ro myši dozvědí, náš pach tu zůstane na místě dost dlouho. Ale protože vítr nefouká, tak se náš pach nešíří výrazně jedním směrem, ale protože nefouká, i my máme možnost cítit pach smrti a mokré ornice, jakoby tu někde byl čerstvý hrob.
Pak jsem dostal spásný nápad vylézt na kryptu, s čímž mi pomohl Gazlow. Hned jsem byl o 3 metry výše a spatřil krčícího se generála, který koukal naším směrem, Ani dnes se mi nepovedlo skrytě ukázat, kde je, jakmile jsem tiše sykl, skavení generál začal mizet a ani Gazlow, který se jeho směrem rozeběhl, jej nedohonil. Ba co hůř, když jsem seskočil ze střechy krypty a doběhl na místo, nenašel jsem žádné stopy, kudyma nám krysák zmizel. Šerolist po mém vzoru chtěl vylézt na vyšší místo, byly tu ale jen kříže, byla na to tedy potřeba trošku jiná technika lezení.
Problém byl v tom, že zopakovat dvakrát prakticky stejný trik se nemusí povést, zvlášť když je protistrana inteligentní a počastuje Šerolista střelou a rovnou s nějakým jedem. Takže nám spadl, trochu sebou cukal a pak omdlel. Začal jsem se o něj starat a Martin s Gazlowem zkusili ve dvojici udělat opatrný průzkum. Žel náš protivník je mistr zloděj jak se zdá, protože dokázal střelit a otrávit i Martina.
Už těch otrav bylo dost a dost, takže jsem svojí magickou silou probral Šerolista, posbíral všechny ostatní členy družiny a stáhli se do krypty, kde jsem si troufl využít veškerou svoji magickou sílu, co jem ji ještě měl a zaléčit všechny, které jsem jen zvládl. Jenže na Šerolista mi už úplně nezbylo a v podvečer si šel sám(!!!) s naším skavenem zlodějem hrát hru na tiché stíny.
Přesně za hodinu se ozvalo tiché ale zřetelné “AU”. Vyběhli jsme ven a nešli ani daleko, neb jsme jen pár kroků od krypty nalezli Šerolista trefeného jednou ranou. Je okraden o meč a skavení dýky - v bezvědomí, na čele vydrápnutá skavení značka.
Odvláčeli jsme ho zpět do krypty a léčíme ho, čímž nabíráme desetiminutovou ztrátu, takže přestože jsem našel jsem stopy a šel po nich s Gazlowem, bohužel se stmívá tak, že za chvíli neuvidím ani na tětivu luku.
Po návratu zpět si přerozdělujeme hlídky, protože tušíme, že tenhle konrétní skaven si pro nás zkusí přijít. Hlídky jsme si rozdělili v pořadí Gazlow, Martin, já, ostatní jsou práce, boje a hlídek neschopni. Nebudu to dále protahovat, skaven přišel na mé hlídce, jež probíhala i v hodině mezi psem a vlkem.
Některé naše babičky a prababičky s oblibou mluvily o tomhle podivném čase, který nazývaly hodinou mezi psem a vlkem, černou hodinkou či hodinou vlků, tedy o části noci před začátkem rozednívání, kdy už není úplná tma, ale ještě není ani světlo. Je to současně i nejnevděčnější čas na hlídku, kdy ostražitost začne padat, zvlášť v mém případě, kdy jsem byl unavený a nevyspalý
Abych to neprotahoval: Skaven přišel ke dveřím krypty, já si ho nevšiml a on hodil plynový granát. Ten už jsem viděl i cítil, a protože jsem byl zrovna nadechnutý, tak jsem zaječel "poplách". Ostatní se začali probouzet, skaven začal mizel, jen já si musel vyřešit jak se nadechnout, protože mě ten plynový granát trefil a díky tomu spadl téměř pode mě...
22. října, dopoledne, krypta na lesním hřbitově
(hráno 20. února 2016)
Ráno si připadám jako když jsem sežral Gazlowovi všechny přísady z laboratoře a ty mě poleptaly vnitřnosti… Tím pádem je mi jasné co ose stalo - toho zatraceného plynového granýtu jsem se nadechl. Po snídani, která se mi jedla těžce, šel Martin okouknout stopy, kde zjistil, že náš skaven odešel jako by se nechumelilo…
Tohle chce posily, shodli jsme se a směřujeme domu na Skalní hnízdo. Šlo to pomalu, ani jeden z nás není stoprocentně fit, takže když nás potkal na půli cesty lovec, vděčně jsme přijali jeho doprovod. Současně jej prosíme, aby varoval své kolegy a i sám si dával pozor, varujeme i denní hlídku - tu sice možná zbytečně, ten skaven asi až sem nepřijde...
Na skalní hnízdo jsme dorazili v čase pozdního oběda, hned po něm mě doléčili Halorik a nějaký léčitel od lovců. Dali mě dohromady tak, že odpoledne chvilku trénuji a přitom přemýšlím, o co bychom mohli požádat místní druidy. Nakonec to nějak padlo na Varatu, kterého po našem velkém dohadování přemlouváme na letecký průzkum okrajů hřbitova, abychom měli alespoň přehled o jeho velikosti.
23. října, ráno, Skalní hnízdo
(hráno 20. února
2016)
Varata vyletěl za svítání, a o polednách nám víceméně oznámil nevyhnutelné - při přeměření vzdálenosti od Síní mrtvých do lesního hřbitova, což jsou 2 hodiny lehké chůze s průzkumem, je hřbitov velký zhruba 2 hodiny chůze po jedné straně čtverce - hřbitov je zhruba čtvercový. Dohromady hřbitov lemuje osm soch. Když si natáhnu pomyslnou linii, tak od Síní mrtvých dojdu na střed západní strany, kde je ona socha “smrťáka” přesně uprostřed této západní hranice.
Varata viděl i několik skavenů a přišlo mi z jeho vyprávění, že je to odříznutá jednotka bez možnosti centrálního zásobování. To by nám mělo dát šanci na úspěch. A viděl i místo, odkud se domníval, že skaveni na hřbitově vycházejí.
23. října, odpoledne, Skalní hnízdo
(hráno 25.
února 2016)
“Nějak se mi to tu komplikuje, měním rozkaz z průzkumu hřbitova na útok na noru na hřbitově” řekl nám po obědě Malcony.
Moc se nám do toho nechtělo, protože těch pět, co nám pobíhá na povrchu nemusí být poslední. nemluvě o tom skavením zlodějovi s kuší. Pokud totiž platí předpoklad jednoho z trpaslíků, tak toto je jen průzkum a dole v noře bude velitel nory, jeho osobní ochranka a zbytek skaveního průzkumného oddílu. Raději bych si přál, aby tu už bylo jen těchle pět skavenů. Jenže ještě navíc tu bude ten skaven-magik….
A tak si připravujeme věci...
24. října, ráno, Skalní hnízdo
(hráno 25. února
2016)
Opět jsme balili zásoby na dva dny a bereme si opět houně na spaní a vyrážíme, tentokrát posílení na maximum - baron Malcony, Max, Šerolist, De Soya, Haloric, Gazlow, Martin z Oblivionu a já, chyběl tedy baron-lovčí Tanda.
Baron Malcony šel rovnou v plné polní, takže i když jsme šli mojí zkratkou, trvalo to dost dlouho, takže jsme si dali polední pauzu s obědem ještě před hřbitovem, ale v jeho dohludu. Sledoval nás (proto) u toho jeden ze skaveních průzkumníků a po chviličce se Šerolistovi podařilo zmizet od nás v okamžiku, kdy skaven také nekoukal. Další hra na tichý pohyb tak mohla začít.
Tohoto prvního skavena v podstatě dobil sám Šerolist, ale byl sám dobit, můj šíp tam neudělal nic důležitého. A ani léčení není problém, musím pouze omýt Šerolistovi ránu na hlavě, skaven ho kousl na lebce…
Jsou skaveni opět rozprostřeni po hřbitově? Asi ano a protože předpokládáme, že střed, kde budou všichni ostatní, bude někde poblíž krypty, proto jdeme asi pět minut na jih, abychom našli toho, co bude hlídat na jihu. Žel, právě toho na jihu jsme dokázali přehlédnout a on v nevhodném okamžiku (pro nás) vyběhl a pískajíc začal mizet. Šerolist opět za ním…
Nakonec jsme to vymysleli tak, že když nás skavení hlídka napráší od jihu, tož musíme jít k nim ze směru jiného. A tak jsme šli na místo, kde se nám skaveni shromažďují, ze západu. To mělo úspěch, neboť skavení velitel hlídá ze střechy krypty, ale nekouká naším směrem. Haloric nám to odpočítal a já, Max a Martin jsme ve stejnou chvilku vystřelili. Velitel padl na střechu raněn a v bezvědomí. Zaposlouchali jsme se a zjistili že vzadu za kryptou pískají minimálně dva další skaveni.
DeSoya vylezl na střechu (musel jsem mu udělat kozu) a pokusil se seslat davový spánek na oblast za kryptou. A skutečně se mu zadařilo kouzlo seslat, takže vzadu bylo náhle ticho. DeSoya mi signalizoval a já tak mohl jít a tyto dvě myši podříznout.
Zůstal nám tak skavení velitel v bezvědomí, kterého jsme probrali a DeSoya provedl výslechl. Položil otázky a po skavenovo odpovědi "blavla hchkrdtdtn" jej podřízl. "Říkal, že ti nerozumí" pronesl kdosi z naší družiny, načež DeSoya doslova zesinal...
24. října, odpoledne, Lesní hřbitov
(hráno 4.
března 2016)
Šerolist objevil další otevřenou kryptu a tak nějak tušíme, že by to mohl být vlez do chodeb skavenů. Mě vrtá hlavou jen jedna otázka - kolik vlezů mají skaveni na jednom místě? Minule jsme narazili na dva relativně blízko sebe…
Naše druhá krypta se zdá být relativně stejná jako ta, kterou používáme jako základnu, byť bude rozměrově trošku jiná. Vstup je jednoznačně jiný - dvě naznačené věže (výška přes čtyři metry, tedy nad střechu krypty) a vchod z lomeného oblouku. Tahle krypta má svůj pozemek, který je o 3 metry na každou stranu větší. Málem jsme zakopli o půlmetrový plot, jež právě tuto hranici vytyčuje. Je vidět, že plůtek i krypta tu je déle, plůtek je dost poničen. Něco mi tu vadilo a pak jsem na to přišel - na hřbitově šlapeme po listí a vůbec po “lesním humusu”, ale zde za plůtkem je uklizeno. Tedy uklizeno, přijde mi že tu listí snad ani nepadalo. A vůbec - mlha jakoby směrem ke kryptě řídla…
Vstoupili jsme branou na pozemek této krypty a vstupujeme na krásnou rovnou dlážděnou cestu vedoucí až do krypty. Nad branou byl nápis “ kdož v dobrém přicházíš, buď vítán”, jak nám z prastaré elfštiny přeložil Haloric. Vešel jsem jako první, dělajíc pokusného králika, ale pak jsem před sebe pustil Gazlowa (nebo se spíš pustil sám).
Mlha se přelévá přes plot a vypadá to, jakoby ji tráva zde na pozemku “jedla” a malinké cár mlhy, které se dostanou až ke kryptě, jakoby je krypta vsávala do sebe. Šerolist si náhle uvědomil, že slyší veselé švitoření zpěvného ptáka, což je první přírodní zvuk na hřbitově. Hm, co se tady děje?
Dovedl a dostrkal jsem všechny ke dveřím krypty a Halorik si povšiml nápisu ve dvojím jazyku, jewž je pro nás nečitelný. Tedy kromě Halorika, který přeluštil ten zdobnější nápis, což jsou jména zesnulých vznešených elfů(?) - pět jmen na jednu osobu, celkem tu jsou tři osoby, ale jazyk druhý vypadá jakoby psaný drápkem, dle Halorikem je to nejstarší jazyk světa - dračí. Volně přeložený nápis “Zuřivá ohnivá pěst (zuřící ohnivá pěst? Zuřivec Ohnivá pěst?) z Údolí času", vypadá jako další jméno zde pohřbeného - člověka? elfa? draka?
Jsou tu tedy pohřbeny celkem čtyři osoby:
Nejstarší elfština:
(nar=oheň, nah=v elfštině není, zjevně bylo převzato z drakomluvy a přepsáno foneticky, v drakonštině značí zuřivý)
Gazlow mi svítí loučí /můj svíticí nůž už zhasl/ a já vidím tři, bohužel otevřené, sarkofágy. Vnitřek je velký 3x5 metrů. Díváme se do otevřeného sarkofágu a pak i do druhého. Je vidět pozůstatky oblečení, nějaké ty kosti (něco už chybí, či se rozpadlo) těžko ale říct, jestli se něco ztratilo a co. Přehrabaný sarkofág je,byť decentně, vidím stopy myších tlapek v prachu.
Třetí sarkofág je prázdný, neboť právě sem se zespodu prohrabali skaveni. Jenže - že by skaveni do slezu dali bronzový žebřík? Nene, to bude podzemní část krypty se čtvrtým mrtvým, do kterého se prohrabali skaveni zespodu…
Šerolist si uvázal lano na sebe a jal se lézt dolů, řkouc, že ho máme vytáhnout, až bude křičet (bolestí). Když byl dole, šlápl do nám už známého skleněného flakonku s plynovým granátem. Rychle ho s Gazlovem rveme nahoru a naštěstí se vše obešlo bez Šerolistovo nádechu.
O chvilce později, když se plyn rozptýlil, je dole Šerolist, Gazlow, já, Haloric, Max a když lezou dolů ostatní, my už postupujeme dál. Máme na výběr pětimetrovou chodbičku buď se dvěma a dvěma odbočkama, nebo s výklenkama a až pak je nějaká další místnost.
Opravdu byly první odbočky výklenkami, jak kdosi odhadl, hluboké tři metry. V každém výklenku je po jednom sarkofágu a jsou opět zneuctěny. Na druhý pohled vidím a uvědomuji si, že tyhle kostry mají na sobě brnění a dokonce vidím i dlouhou čepel. Zaujalo mě při bližším zkoumání, že tlapičky skavenů jsou jen na kraji sarkofágu. Prostě nakoukli a … nic. Tak to alespo%n vypadalo u prvních dvou sarkofágů
Další dvojice sarkofágů už napověděla více - nahlížím, do levého, Gazlow do pravého. A právě u toho pravého byla změna, neboť zde je na zemi zaschlá louže skavení krve a ležící mrtvola válečníka ve zbroji má svůj meč ze dvou třetin zaneřáděn čímsi černým. Ano ano, skaveni zjevně přišli z této strany a toto by jejich první otevřený sarkofág a zde si zkusili odebrat tu zbraň. Alespoň tak to vidím svýma očima. Jestli mám pravdu, to nevím, ale určitě se moc nemýlím. prostě strážce hrobky něčím namíchli a ten se bránil…
Další místnost obsahuje vysekanou plastiku do velice dobře slícované zdi z cihel a zdá se, že i zde bylo přepečlivě uklizeno. Právě sem se probourali skaveni, myšina je tu cítit fest. Koukáme na plastiku, která by mohla být použita jako soubor několika praporců. A bylo vidět, že tuhle plastiku dělal “pan někdo” neboť plastika dál ukazuje údolí les a pět věží na straně jedné a na straně druhé je skalistý masiv a zřejmě přímo do skály sekaná citadela.
Ta plastika mě vyslověně přitahovala a brzy jsem pochopil proč. Větší část obrazu byla vytvářena magií. Vidím dokonce magickou auru, která ale není součástí obrazu, ale je tak nějak spíše za ním. Až mi to připomíná nějaký portál, jež ale neumím otevřít, ani zavřít, byl-li by otevřen.
Na obraze je vidět, že probíhá bitva a obraz je kreslen z pohledu jedné z bojujících stran. Při pohledu zblízka je vidět, že jedna ze stran jsou draci proměnění v lidi, ne vždy ale zcela dokonale proměněných. Bitva je v plném proudu, jsou zde už vykresleni i nějací mrtví. Také už vidím, že oněch pět věží vypadá tak, jakoby ta pátá věž byla trochu stranou. S Halorikem se shoduji - nebyl li by to portál, tak to záření je až v další místnosti. Problém je, že nám to s Halorikem trošku kazí to reziduální záření vzniklé při tvorbě plastiky…
Nedokázal jsem zjistit nic podstatného a tak jsem se věnoval spíš jen tomu, že jsem navnímával dění na obraze. Přišlo mi, že to je bitva několika armád, elfové, trpaslíci, lidi proti drakům v lidské podobě, kteří ale brání ony věže a citadelu. V tu chvíli mě poprvé napadlo, oslovit císařské draky a optat se je na výjev...
Kdybych tak jen věděl dopředu, co tímto optáním způsobím, tak se snad ani neptám...
24. řijna, později odpoledne, podzemí pod Lesním
hřbitovem
(hráno 5. března 2016)
Každopádně než jsme se od výjevu dostali do vlezu do skavení nory, mezitím za námi slezli Tanda, Malcony a Martin z Oblivionu, přičemž Tanda stihla zkusit nějaké kejkle s plastikou. Jenže ani ona nezjistila nic rozumného, pročež všichni ztrácíme o plastiku zájem.
Do nory vstupujeme tentokrát s "plecháčkem" jdoucím na druhém místě, neboli za Šerolistem tentokrát nejdu já, ale Malcony. Jde-li s námi Tanda, pak je to ona, kdo jde za Malconym, takže na mě, Martina a Gazlowa zbylo dělat zadní voj.Málem bych zapomněl na DeSoyu, který jde samozřejmě před zadním vojem.
Proplétáme se norovým systémem k první místnosti a odbočce, když Tanda šeptla, že vpředu něco je a odhaduje to na skavena a množství myší. Šerolist tu odpálil ohnivou past co byl signál pro skavena v těžké zborji a jeho skavení hejno, že má začít bojovat. Díky tomu že chodba je úzká, stihli se do bojů zapojit jen ti z první trojice a DeSoya, tradice ale byla dodržena - nejvíce pokousaný byl Šerolist… Překvapuje mě DeSya, protože se mi před očim postupně mění v kopiníka, bojoval se skavenem kopím…
Další místnost byla vysloveně myší kovárna, kam nejprve Gazlow vhodil granát, ale nějak moc zdejší osazenstvo nezranil, nějaká krysa utekla. My se ale vracíme, neboť jsme minuli další dveře a nechceme, aby nám odtamtud neskočil někdo do zad. Tak to alespoň definoval Martin. No a u těchto dveří měl problém Šerolist, neboť narazil na výbušnou past a tam mu po chvlince deaktivovávání bouchla. Okamžitě s Haorikem zahajujeme léčbu…
Po patnácti minutách byl Šerolist na nohou a jal se ony dveře odemykat, jenže dneska si štestí zapomněl vzít sebou, neboť tentokrát narazil na další plynový granát, ten po něm někdo hodil, a stihl odejít dalšími dveřmi. Šerolist byl opět zaléčen a my prohledáváme “pelešárnu”, zde totiž měli skaveni noclehárnu pro pět osob.
Martin Andreas Verven z Oblivionu[1] stále hlídal vzadu s Gazlowem, dveře tentokrát otevírala Tanda, avšak těsně předtím si udělala mentální průzkum - dvě skavení samice prý viděli unikat našeho útočníka nějakým únikovým východem. Tanda to se Šerolistem vyřešili obojí - nalezení průlezu i zabití skaveních samic bylo velice jednoduché…
Další místnost bylo skladištěm s devití barely a ještě další místnost byla taktéž skladišti. Tím, že toto místo nebylo příliš důležité,tak jsou zde ůzné výdřevy a dlouhé kosti, jež by se daly na výdřevy využít taky.
Další místnost, která byla zablokována mřížemi kde byli 10 přitlučených věznů, jen dva lidé, zbylí jsou skaveni.Musel jsem ale škrtnout název “vězení” a napsat si v duchu nápis “špajz”. Půlka z nich je živá, půlka mrtvá, po chvilce je živ pouze malý hobit, zbylým jsme milosrdně zkrátili utrpení. Haloric si poté dal léčitelský maraton...
Hobit je dle svých slov ze severního království Arendie a protože vidím že Malcony přikyvuje, tak mluví zřejmě pravdu. Hobita bereme sebou a dokud nevyjdeme ven, bude nás doprovázet…
Nakonec nám zbyly poslední dveře v tomto patře, a to dveře v kovárně. A byl to sklad materiálu pro kovárnu, takže tímto bylo toto patro prozkoumáno. Hned koukáne kam dál a zjišťujeme, že do dalšího patra vedou dva průlezy, začli jsme tím uzším, ale bylo to jedno - oba směrují do stejné chodby. Je to podle směru stejnou, která vedla k té naší křižovatce, co jsme jí zničili, Skaveni tedy obnovily práce :-(
S Malocym se shoduji, že z obou směrů chodby se ozývá hluk pohybujících se skavenu. Tedy snad jen skavenů a ne něčeho horšího. Granát to jistí...
24. řijna, pozdníi odpoledne, podzemí pod Lesním
hřbitovem
(hráno 19. března 2016)
Máme hodně získaného materiálu a tak je jasné, že budeme muset přivést nějaká nosná zvířata. Problém je, že se nejsme schopni rozdělit na skupinu, která to tu bude hlídat a zbyteček, který by zburcoval lidi na Skalním hnízdě na tu karavanu.
Problémy nám navíc způsobil Gazlow, který se v polovině žebříku smeknul a spadnul zpět. Byl jsem dole a tak jsem se mu na to hned běžel podívat. Noha byla zlomená, takže jsem se pokusil dorovnat kost zpět. To se mi ale nějak nepovedlo a trpaslík nadává… trpaslicky. Raději jsem přivolal Halorica…
Nakonec se nám všem podařilo vylézt a na můj návrh se Šerolist pokusil o uzavření mříží do krypty. To bohužel nešlo, neboť Skaveni mříže roztáhli od sebe, nemajíc klíče…
S Tandou jsme se shodli na správném směru a posléze na hranici hřbitova určuji směr. A pak ťapeme do šera a přicházející noci. Jdeme pomaleji a tak nám to trvá do noci, než dojdeme na Skalní hnízdo. Večeře a zalehnutí byly náš jediný program…
[1] Martin Andreas Verven z Oblivionu - je plné jméno hraničáře, kterého všude v textu nazývám zkráceně "Martin z Oblivionu"
[2]
Tato stránka byla autorem
Webu naposledy ručně editována nebo automaticky upravena
12.06.2016 17:00:32
počet přístupů