Koriland

Bouře a Purpura zasahují

25. října, dopoledne, Skalní hnízdo
(hráno 19. března 2016)

Po snídani Malcony domluvil s Gemelem osm mul a k nim čtyři chlapy vodiče, a během chvilky před zrakem císařovny vznikla kolona a pak pod mým vedením jdeme lesními pěšinkami až před hranici hřbitova, kde na pokyn Malconyho děláme průzkum. Hřbitov je v pořádku ale branka krypty je otevřena. Ani Tanda ani já nejsme schopni zjistit, kdo tudyma prošel. Změřil jsem tu škvíru a přišlo mi, že hubený Šerolist by se protáhl, Malcony ani se sundaným batůžkem by neprošel. Podlestop dva skaveni..,

Ale rozhodli jsme se, že se nejprve budeme věnovat našemu dnešnímu promáírnímu úkolu, a jáj jdu příkladem - lezu dolů jako první. Podobně jako včera Šerolist šlapu do plynového granátu pod žebříkem. A protože jsem to nečekal a řádně se nadechl, do tří vteřin jsem si ustal …

Když mě Haloric probral, byly už kolem mě bedny, zřejmě jsem si poležel docela dlouho, čemuž odpovídá bolest na levém boku. A tak chviku nosíme bedny a Malcony, který zůstal nahoře s lanem nám je pomáhá vytahat nahoru.

Pak přišel čas zjistit, kde se nám ty dva skaveni schovali a tak nějak jsme se shodli, že jsme neprozkoumávali nouzové skavení průchody, které mají udělané za svými postelemí. Do jedné z nich vlezl Šerolist a zjistil, že to vede do té velké chodby, kterou proráželi skaveni směrem ke Skalnímu hnízdu. Šeroliste se tedy bude pohybovat v oné chodbě od našeho závalo až po místo, kde kostliví dělníci pracovali na prodloužení chodby.,

Kde se vzal, tu se vzal, kostlivý horník nalezl Šerolista a začali spolu bojovat na pěsti. Okamžitě s Tandou běžím širší chodbou na pomoc.

Smůla se mi však lepí na paty. Když totiž s vyplazeným jazykem doběhnu těsně za Tandou, mířím na kostlivce a střílím. Bohužel mi Tanda skočila do střely tak nešikovně, že jsem jí trefil do kroužkové kapuce. Bohužel v té kapuci měla hlavu, ale při všem tom neštěstí trefa nebyla silná… Další tři šípy ode mě létly mimo, takže kostlivec si uvědomil, že jsem bezbranná oběť, takže ke mě přiskočil a sekl mečem poprvé. Udělal mi šlic přes trup a protože to byl šermíř, okamžitě po mě ťal podruhé. Já padal, on spadl přes mě, ruka se kostlivcovi smekla a ťal do sebe. A pak se kostlivec rozpadl.

Nemusím asi popisovat, jak byla baronka Tanda, lovčí zdejší baronie, naštvaná, že jsem ji zranil a bylo úplně jedno, že ji Haloric dobíhající za mnou okamžitě zaléčil. Vyslechl jsem si své^[1] a byl rád, že po tomhle neštěstí náš průzkum prakticky skončil.

Došli jsme i s nákladem do Skalního hnízda, kde se DeSoya šel zeptat císařovny na onu plastiku. Sice ji neuměl moc dobře poslat, ale dračice v lidské podobě - Bouře - už byla zaujata, takže když Haloric na ní zakýval, tak popošla stranou. Ten za mojí pomoci opsal plastiku a Bouři to zaujalo definitivně. Zaujalo to i císařovnu, ale Bouře na ni cosi sykla a císařovna se slovy “když myslíš, tak jdu pryč” skutečně šla pryč.

Haloric mě požádal u můj fonetický přepis dračího jména a to přednesl Bouři. Okamžitě dostal facana a Bouře zařvala, že nikdo nemá říkat dračí jména, když neví, jak se vyslovují. A v podstatě nám doporučila, abychom ji tam doprovodili (a já navedl).

Pak proběhla drobná kontrolverze mezi Tandou a Bouří, jíž Tanda odnesla mdlobami. To už jsme na nádvoří sami, všichni prchli do bezpečné vzdálenosti, přeci jen - naštvaní draci, byť v lidské podobě, to prostě není nic, co byste chtěli vidět každý den.

Jsem pro každou špatnost a tak líbezným hláskem hlásím Bouři, že ji tam zavedu a rovnou vykročil. To bylo poprvé a naposled, kdy jsem byl vpředu. Pak nás Bouře doslova štvala jak nadmuté kozy až ke hrobce, kde si zkontrolovala nápis v drakonštině. Tam pokývla hlavou, zjevně ho Haloric přeložil dobře.

O chvilku později jsme u plastiky všichni. mikdo si to nechce nechat ujít, i když se trošku bojíme, protože čtyři strážci stojí se svými meči postaveni ve svém sarkofágu. Pak se Bpuře optala, jestli jsme našli klíč, což jsme všichni potvrdili, že nenašli. “Něco mě napadá, zacpěte si uši” poručila nám. Udělali jsme to a ona pronesla cosi v drakonštině, což pro nás i se zacpanýma ušima zaznělo tak ostře, jako by nás do hlavy udeřilo beranidlo a vedle nás udeřil blesk.

A hle, mozaika se rozpadla a proti nám je nyní zrcadlově udělaná místnost k té naší, kde je další sarkofág a socha muže, jež je napůl drakem. Celé je to nasvíceno modroblým světlem. “Korunka” zalkla se Bouře, neboť je tu ještě bysta a na ní korunka - no spíše to byl diadém než korunka. Obojí chce Bouře odnést, než si ale obé vzala, tak se poklonila a mám ji v podezření, že ještě cosi usykla, aby dala vědět strážcům, že nemají útočit.

A pak postupně lezeme ven a Haloric pomocí kouzel vynáší bystu až ven na noční světlo.To se povedlo během tří minutek a pak za pomoci Malconyho skácím dvě břízky, mezi to jsme namotali plášť Martina a šlo se i s bystou.

Jak funguje zákon schválnosti jsme se mohli přesvědčit sami. Nejobratnější z nás a současně také ten, který nejlépe vidí, upadl. Šerolist. Problém byl, že byl jedním z nosičů nosítek, další byl Martin, já a Malcony. Ale i po této nehodě byla bysta celá.

26. října, svítání, Skalní hnízdo
(hráno 19. března 2016)

Na Skalní hnízdo jsme došli až ráno, Bouře na nás po celou cestu byla jako mílius, když bylo potřeba zastavit, uvolila se k zastavení

Přímo na Skalním hnízdě bylo vidět, že ještě ani dnes nikdo nechce přijít Bouři pod ruku, úplně každý si musel právě teď jít odskočit, najít si nářadí v domku a tak všelijak podobně.

Po snídni jdeme okamžitě spát, tak jsme uťapaní, draci mají naplánovaný výlet.

26. října, čas večeře, Skalní hnízdo
(hráno 25. března 2016)

Vzbouzím se až na večeři a ani teď se necítím nějak živě. To ani Malcony, ale toho si vyžádala dračice Bouře a měla s ním krátký pohovor, u něhož jsme - logicky - nemohli být, neboť to byl hovor soukromý. Malcony nás o obsahu neinformoval…

27. října, svítání, Skalní hnízdo
(hráno 25. března 2016)

Dnes ráno se vrátila císařská letka ze severu (odtud na nás chodí skaveni), a pochopitelně chce mluvit její zástupce s císařovnou. Zatímco jednali, rozeběhla se nám pila (dnes poprvé řezala prkna), díky tomu se mohl začít stavět malý domek pro alchymistu - napůl zahrabaný v zemi, takový jednoduchý, aby při výbuchu uvnitř nedošlo k velkým škodám. Proto taky nebude blízko jiných budov.

Můj předpoklad se splnil, Císařovna si vytáhla Malconyho do jeho pracovny a pak dorazili všichni čtyři piloti a podali hlášení. Až k hraniční dveře na severu  je to v pořádku, ale v jižní provinci Arendie, která je na druhé strsně, tam už je to špatné. To nám později řekl Malcony a vynechal všechny podrobnosti a vše kolem politické situace, jež kolem toho hrozí. Prostě a krásně - nemůžeme tam vletět a skaveny pobít, aby z toho nebyl mezinárodní skandál…

Dále se rozhodlo, že tu zůstanou dva dračí jezdci i s draky, protože už každým dnem kolem nás projde nová posádka do Severní věže.

Já si v klidu trénoval u kováře (kovárna se nám naplno rozeběhne v následujících dnech už v oficiálním místě, díky čemuž jsem byl svědkem toho, kterak Haloric domlouvá kovářovo přání s draky. Dračice Purpura má roztavit nějaké speciální železo a drak Blizzard je má zchladit, obávám se však, že Haloric bude dlužit už tři službičky drakům, i když Bouře by už byla bývala mohla být tím diadémem uspokojena.

Polovina dračí letky (draci Azura a  Velitel) a císařovna s Bouří odlétli těsně před obědem - zůstal Blizzard a Purpura - Haloric má štěstí…

28. října, čas oběda, Skalní hnízdo
(hráno 25. března 2016)

Purpura v noci nemohla spát a tak prošmejdila Skalní hnízdo, přičemž narazila na dě tajné chodby, ale Malcony ví jen o jedné z nich. Zajímavé bylo to, že obě začínají ve stejné místnosti. Malcony nám to prozradil při obědě.Bylo jasn, že odpoledne budeme mít práci. Vyjádřil jsem názor, že o večeři budeme zpátky, ale když si Malcony poručil zásoby na 2 dny jsem pochopil, že může být hůř.

Malcony se dotkl nějakého kamene a řekl: “Meloun”, díky čmuž se otevřely kamenné dveře do relativně úzké chodby, jíž by Malcony se štítem v ruce dokonale ucpal.

Bohužel, o kousek dál je magická bariéra, kterou nikdo z nás nedovedl rozlousknout, a to ani kouzly ani mechanicky, za to odpoledne jsme se tam vystřídali všichni. Budeme muset vyzískat více informací a tak večer píše DeSoya dopisy...

29. října, ráno, Skalní hnízdo
(hráno 26. března 2016)

Dnes nás nad ránem napadli nějací nemrtví, část jsme zničili, část se stihla stáhnout. Okamžitě, jak to bylo možné jsem se na jejich stopu spolu s ostatními nasadil.

Stopuji nemrtvé a na stopách je vidět že to brali "na krev", neboť svítalo a jak známo, nemrtvé by sluneční světlo zabilo. Jenže v lese je pod korunami tma, takže pokud dle Malconyho běželi jen pod strom, kde jsme našli nemrtvou Zuzanu, tak by to stihli v pohodě. Na druhou stranu věřím i Šerolistovi, že mohli běžet až na hřbitov a protože tam je mlha, je také sluneční paprsek nějak moc nemá šanci zasáhnout.

Já, Haloric, Gazlow, Martin z Obliionu, Šerolist, Malcony, a Max Black jdeme na trestnou výpravu a skutečně docházíme k onomu osamocenému stromu na pahorku. Ale stopy jej obchází. Přesto se snažíme o rychlý průzkum. Malcony vhodil pod strom kouzelnou pochodeň, Haloric si ji kouzlem přitáhl zpět a Šerolist pozoroval, jestli někdo nebo něco na tu pochodeň bude reagovat. Nereagovalo nic…

Pokračujeme proto po stopách a postupně se dostáváme čím dál tím víc ke skalnímu masivu a pak se stopy ztratily. Obáváme se, že nám tady mohli naši nemrtví zapadnout do nějaké jeskyně, takže s Martinem zkoušíme stopovat ve spirálách. A bylo to skutečně tu, stopy vedou suťovým polem…

Měli jsme takové štěstí, že jsme našli jednoznačné stopy vedoucí do příroní průrvy. Není moc velká, medvěd by se jí neprotáhl, proto jde první Šerolist, poté Malcony a až pak já a zbytek družiny, neboť v prvopočátku zkoušíme hledat i pasti - co kdyby náhodou… Pak Šerolist zajel rukou do díry a otloukl si jí, Gazlow se propadl až po pás do suti a z dáli cosi zavrčelo. Na chvilku jsem proto šel dopředu já abych zjistil, jestli tu něžijě něco dalšího. Po hmatu jsem našel vlčí chupy…

Proto jsme trochu změnili postup, první šel Black, pak já a až za námi Malcony. Pokud narazíme na kohokoliv, tak my dva první vystřelíme a pak přepustíme místo vpředu Malconymu a Gazlovovi - oba tu jsou se štítem. Kolem nás projdou, pokud zatáhneme břicho…

Dole se rvou vlci a kostlivci, přišlo mi že na prvpočátku to bylo vyrovnané, tedy jeden kostlivec proti jednomu vlkovi, ale když jsme se prorvali do caverny k nim, zrovna začali vyhrávat kostlivci. Já s Maxem se zapojujeme střelbou do kostliců, Malcony tam hodil sekeru, každopadáně po mé druhé střele je vymetýno, kostlivci se rozpadli. V tu chvili byli na nohou jen dva vlci. Max požádal Malconyho, že by si je rád ochočil a bylo mu to povoleno. Nějaké zkušenosti s tím mám a tak jsem všechny požádal o opuštění této slepé caverny a Maxovi podal svou zásobu masa.

Trvalo to dobře 30 minut, než vlk a vlčice vychladli z bojového módu a Maxem hozené maso ochutnali. Když zjistili, že je to jedlé a Max ještě nějaké maso má, bylo prakticky vyhráno, ale až za dalších 30 minut měl Max šanci prohlédnout jak tohoto vlka a vlčici (od pohledu alfa samce a alfa samici) a jejich rozsah zranění, ale i vlky ostatní. Pak jsem přišel na řadu já a mé léčení. Byl jsem z toho dost unavený, ale další vlky jsme zvládli nakrmit taky. I Haloric přiložil ruku k dílu a nakonec stála na nohou celá smečka, tedy pět kousků. To už mě a Maxovi žerou z ruky i suchary a pak si z našich batohů málem udělali krmelec - vůbec s Maxem nestíháme dělit potravu. No co budu povídat, jsem bez oběda a i večeře. A že zrovinka čas oběda pomalinku bude…

Pocitově nám chybí "velitel" těch kostlivců a obáváme se, že i samotných kostlivců tu bude více. Se Šerolistem zkoouším prolejzat další škvíry a trhliny, ale jen dvě se nám zdají jako rozumné. Obě to jsou bývalé nory a zdá se, že zvířata zde žijící posloužila jako potrava vlkům...

Venku mezitím nalezl Halorik podivný kámen, který později označil trpaslík Gazlow za Lirium, tedy za surovou manu, což zjevně sloužilo našemu čaroději jako značka a protože pod kamenen byly chlupy, které Max identifikoval jako skavení, bylo už poměrně jasno. Skaven si sem odvedl své kostlivce a sám se ztratil jinam

Po kratinké poradě bylo jasno, já, Max a Martin si zalezeme do úkrytu (na stromy?) a ostatní nám dojdou pro zásoby. Nakonec nám tu zůstal i Šerolist - číháme na skaveního čaroděje. Buď přijde dříve, nebo později, než naše zásoby…

A pak jsem při čekání usnul, se mnou někteří další, takže jsem neviděl, kterak zbytek družiny málem zastřelil naše zpřátelené vlky, ale pak přeci jen přišel i náš krysák. Ač kolem mě bylo rámusu až běda, nebyla šance abych se vzbudil, takže střílel jen Martin a Max. Krysák to schytal a začal zdrhat, za ním startoval jen Šerolist…

30. října, ráno, les u vlčí nory
(hráno 2. dubna 2016)

Dál není odehráno

[1] Následujících pět dnů chodila baronka Tanda na snídani později a s kruhy pod očima. Jenže já v té chvíli teprve usínal, neboť mě v té chvíli přestávaly strašit noční můry.

[2]