Koriland

Skavení průzkumníci

15. října, ráno, Skalní hnízdo
(hráno 14. listopadu 2015)

Ráno naběhl Tiris (úředník Malconyho) a usilovným boucháním na Malconyho ho vzbudil, aby oznámil, že se vrátili lovci se zpožděním až dnes nad ránem a že máme jednoho lovce mrtvého a jednoho těžce zrněného, Malcony nakázal okamžitě vzbudit Halorica. Toho už ale někdo šel vzbudit v rámci vlastní iniciativy.

Haloric dorazil k jednoduchým saním, kde leží lovec, jež je doslova rozsápán, krev z něj ještě teče a po Halorikovo kouzle přestal krvácet a vzdechnul. Tak to byl jednoznačně příznak, že ještě žije, proto ho Haloric okamžitě zaléčil co to jen šlo.

Rambajs vzbudil takté Tandu a ta začala budit také nás, tedy mě a Šerolista a protože u toho řekla kouzelné slovo “poplach”, tak se oblékám poměrně dost zrychleně. Tanda mezitím běžela a pokusila se z hlavy tohoto zaléčeného lovce vyčíst, co se mu stalo. Stálo se mu cosi v jámě, kde na něj skákaly krysy. Kdyby byly všechny malé, tak ještě v pohodě, ale když tam byly krysy i velikosti psa..

Do půlhodinky máme lovce ve stavu totálně vyléčených, leč s velkou ztrátou krve. Je nějakých pět hodin ráno a snídaně se podává až za dvě hodiny, našeho zraněného  dáváme do kasáren do postele, kde prosíme děvečku a nějakého trpaslíka, aby nám dodali horkou vodu a pomohli nám ho omývat. Tedy mě a Halorikovi

Po omytí jsem zůstal o tohoto zraněného a kromě Tandy a Malconyho se šli všichni dospat. Oba baroni šli na pivo. Tanda zastihla našeho architekta, kuchaře a trpaslíka, co ohříval teplou vodu pro nás. Povídali si trpaslicky a když oba baroni vešli, tak na vteřinku zmkli a pak ještě chvilku v hovoru pokračovali.

“Krysy přišly, tak jak bylo předpovězeno”, vyčetla si Tanda v mysli architekta o čem se zrovna mluvilo…  Po nějaké větší chvilce architekt před barony vybalil to důležié -  Skaveni jsou krysí lid, rasa ze severu, jsou to kanibalové, jedí i sami sebe, mají velikost od krysiček až po tvory, které jedním trhem roztrhají člověka.

"Je hrozně špatně, že jsou tito Skaveni na povrchu, obvykle se s nimi (my trpaslíci) setkáváme v podzemí" řekl jim a dodal i proroctví: “Chaos nasbírá sílu a půjde na jih, Skaveni přeberou vládu nad světem”

Velké krysy prý vznikají tak, že jedí (jsou krmeni) nějakm magickým sajrartem, který je mutuje. Některé při tomhle divokém mutování zemřou, ale ti co přežijí, tak vyrostou a ta bolest při tom růstu je pak žene jako bojové stroje vpřed.

Architekt nám rozhodně nedoporučil nocovat v lese, protože je více jak jasné, že jedna spací houně by ráno byla plná kostí a krys. Hloupé je, že jeden větší skaven je schopen přijít k nám do lesa a přivelet si i stovku obyčejných krys k sobě a velet celímu tomuto hejnu…

O dvě hodniky později jsme nasnídaní a alchymista Gazlow má vyrobené nějaké ohňové věcičky. A pak vyrážíme udaným směrem k místu činu. Směr nelze přehlédnout, dva smyky na nichž vláčeli těla udělaly stopy tak silné, že je vidíme všichní. Jdeme pomalu, Malcony tentokrát sebou vláčí veškeré plechy, takže jde on i Tanda pomalu (sbírají kytky) a já s Serolistem jdeme vpředu. I já bych sbíral byliny, ale narážím na místa, kde sice bylinky roustou, ale jsou častečně vysbírány. Musím obdivovat sběrače a lovce ze Skalního hnízda, kteří na půlden vyběhnou do lesa, podívat se na oka na zajíce, pasti na měndvědy a tak a tyhlety bylinky sbírají tak, aby ložisko kde rostou nezničili.

A tak docházíme k nějaké muldě a za ní je pak půlmetru vysoký vlez do nory. Je to jednoznačně ona, která byla navštívena lovci, vidím zde stopy po vyvlečení těl ven.

15. října, dvě hodiny před polednem, vlez do skaveního tunelu
(hráno 22. listopadu 2015)

Les je takový nějaký studeny a nehostinný. Ano, podzim se nám hlásí o slovo… Nebo je to snad jenom takový pocit, žew možná jdeme na smrt, či jen na neveselou výpravu za pomstou?

Těsně před cílem cesty na nás někdo vystřelil, ale po Tandině výkřiku se nedělo nic, a tak já s Ejwou obchvatem obkličujeme místo, odkud na nás kdosi vystřelil.

Mám sucho v krku, a je mi mírné mdlo na ztracení z toho, co vidím, Jak je tohle možné, to přeci nemohla příroda dopustit?!? Je to skaven, velikostně jako stojící trpaslík (když by ten skaven narovnal záda), tělo porostlé srstí - na určitých místech má lysiny, neboť zde má jizvy, je v podstatě omotán nějakými neidentitfikovatelnými hadry sloužící jako oblečení, kus špagátu sloužící jako opasek, za nímž je cosi jako sekáček, vedle leží luk a čtyři šípy. Eiwa šla zkusit, zda dotyčný žije. Nezdálo se nám, že by něco předstíral, ale to, že žije, je jasné že by jej mohl vyslechnout Haloric, protože mě naskočila zasutá vzpomínka, že by nějakou takovou řeč by mohl umět.

Skaven však bezvědomí předstíral, anebo to, že jsme ho chtěli odvléct před Halorika jej probralo k životu. Eiwa  se z nože přezbrojila na luk a já, který se k němu shýbal měl co dělat, abych se od skavena dostal z dosahu - a naopak já se nožem ozbrojuji a vrhám se do rvačky s výkřikem, který ostatní rozpoznávají jako “krleš”.

Do doby, než mě dokázal skaven říznout, byl boj vyrovnaný a Šerolist se k nám mirným opatrným během stihl o dost přiblížit. Ale pak mě tedy ten skaven říznul a mě do dožralo tak, že následující tři bodnutí do skavena byla silně krvácivá a pak když se Eiwa do něj trefila šípem, bylo vymalováno. Žádná práce pro Šerolista nezbyla…

Vložil jsem si hadr pod své brnění jaklo provizorní zastavení krvácení a šel za Halorikem si to nechat magicky ošetřit. Když mi Halorik vyndal zpoza brnění zcela čistý hadr, pochopil jsem, že se má “první pomoc” úplně nepovedla, protože jsem si ho na ránu prostě nepřiložil. Mezitím Šerolist a Eiwa udělali nějaký drobý průzkum….

A pak, když bylo vše hotovo vlezl Gazlow jako první do průlezu nory (jako jediný vpzřímeněú a všichni ostatní se připojili, já jako poslední. Po deseti metrech klesání, postupného zvedání stropu a zatáčení se dostáváme do první místnosti, z níž se v podstatě rozchází tři chodby. A sotva Gazlow řekl, že tu nikdo není, objevilo se hejno krys a dva přerostlí Skaveni, kteří vypadají jako jejich velitelé.

Halorik tak tak stihl vyčarovat před nás ohnivou stěnu, ale i tak ty malé krysy stihly ubližovat Šerolistovi a Gazlowovi, jež byli první v našem hadu, který se zrovinka postupně rozplejtal v té místnosti.

Střílím a Eiwa také, Halorik léčí co může, a Šerolist bojuje v první lajně s Gazlowem. Nejvíce škod ale udělal ten oheň, byť v našich řadách dělal váce škod pach spálených krys, jež vznikaly i z ohně alchymistického - ani jsem si nevšiml, kdy Gazlow skrz Halorikův oheň prohodil své udělátko způsobující oheň.

Po spočítání uhořelých krys mi je jasné, že část krys uprchla…

15. října, hodina před polednem, vlez do skaveního tunelu
(hráno 28. listopadu 2015)

Poté, co jsme dostali do nory slvékknutého Malconyho ze zbroje) a Tandu, a oba barony nechali připravit na boj, se vydávám na průzkum křižovatky. Nemohl jsem nezaslechnout blížící se krysy, avšak můj sluch mě mátl tak, že jsem nebyl s to poznat, ze kterého směru se na mě krysy řítí. A pokud by se mi blížili zprava, či spíše zezadu zprava, tak je budu mít v zádech.

A udělal jsem správnou věc, protože ksutečně na mě běžely krysy zprava. Stihl jsem varovně vykřiknout a už mě přeskupené hejno krys (jež od nás utekli z předchozího boje) napadlo a jalo se mě kousat. Tanda použila svůj “výkřik”, který mě sice na sekundu vyřadil z boje, ale krysy naštěstí na delší čas, takže ze mě padaly jako listí ze stromu, což pomohlo Malconymu a Šerolistovi, kteří mi pomohli zabíjet krysy tím, že po nich šlapali…

Tanda poté prozkoumala stopy a ze tří chodeb  vyhodnotila jako nejnebezpečnější chodbu vedoucí doleva a proto jsme tam vstoupili. Zde bylo vidět, že tenhle kousíček  i následná místnost hrozně dávno sloužila jako důl, výdřevy jsou ještě rozeznatelné, ale původní důlní chodba je zasypána tak, že projdou jen čké krysy… Dnes tato prostora slouží jako hnízdo.

Také druhá chodba vedla do místnosti, jež zřejmě sloužila jako sklad pro krysy a odsud byl zřejmě vytažen jeden z těch lovců, které jsme ráno léčili na hradě. Zde jsou tři torza těl v různém stádiu ohlodanosti….

Třetí chodba vykazovala proudící vzduch, což by vykazovalo, že tam nějaké pokračování je. A bylo, jenže úzké tak, že bych se protáhl taktak já (bez ničeho na zádech). Tanda tam nahlédla a protože pocítila denní světlo a vůni lesa, bylo rozhodnuto, že jím prozatím nebudeme pokračovat. Nevíme, kde ten tunel ústí, ale zde je pomoc snadná. Připravuji malé ohnišťátko s bordelem, ostatní mezitím lezou ven, no a když je na obou stranách vše připraveno, škrtám křesadlem a během chvilky na mě volají, že mohu ven…

A tak jsem si v klidu vylezl, Tanda mezitím vystopovala stopy velké krysy a vydali jsme se za ní - stopuji společně s Tandou. Ale nijak moc daleko, protože zadrnčení natahované tětivy slyšíme oba a dost jasně. Střelec míří na nás a dost z blízka. Chápeme to oba dva stejně, Tanda se bleskově přikrčila za štít a já si hodil rybičku, tedy skok plavmo na stranu. Díky tomu nevidím letící šíp, zato Tanda ano, a tak mohla během chvilky vyslat svůj mentální výkřik správným směrem a pak ještě jeden. Pád těla, které ještě před chvílí běželo a nyní vyrejvá brázdu do hlíny, to byl nejkrásnější zvuk (a pak i pohled) pro tuto chvíli. Běžíme se tam podívat já a oba baroni, můj šíp do už vstávájícího skavena se nezabodl, avšak sekera od Malconyho jej jednou ranou rozpůlila…

Tohle ale byl jen nějaký strážný, který našemu Skavenovi kryl ústup, naše stopy pokračují, ba ještě zesilují, neboť tohle byl nějaký strážný post. Naše stopy končí pod velkým stromem, zde nalézáme i nasekané dříví jakoby tu někdo chtěl tábořit, dokonce nacházíme i ohniště se stopami používání a déle ležící batůžek…

Naše stopy skavena ale tohle tábořiště obcházejí a mizí v křovíčku opodál. Za pomoci nože a poklepávání na zem nacházíme tradiční poklop do dalšího krysího, respektive skaveního podzemí.

“Slyšíte ty myši?” zašeptala Tanda a pak ji na chviličku jí zazářily oči. Mohl jsem si povšimnout i tichounkého šeptaného slůvka. Poté nám Tanda řekla že je cesta dolů již bezpečná a tak se Šerolist a v druhém sledu já sápeme na žebřík a lezeme dolů čtvercovou dírou. Zde je místnost vyhrábána precizněji, leží zde dva přerostlí krysopsové, několik jen lehce přerostlých krys, všechny tu spí.

Šerolist slezl dolů první a spící krysy podřezává a klestí si cestu k prvnímu krysopsovi, já jakožto druhý slezec jej napodobuji do okamžiku, než se probral druhý krysopes. Asi jsem měl střelit toho druhého krysopsa do hlavy, protože by nespustil alarm a nevzbudil by ty malé krysy, které se vrhly na mě… A kousaly fest…

Ležím prakticky mrtev a kolegové zjišťují, že nejsou s to mi nahmatat puls, ale DeSoya zkusil kouzlo vyciť život. Záchrany se ujala Tanda a ta mě dokázala napatlat nějakou mastí a ovázat. Už jen to zřejmě pomohlo, že slabý nitkovitý puls Tanda dokázala nahmátnout. Nastoupit musel Halorik a podle toho jak se na mě šklebil, když jsem se za pomoci kouzla Procitni probral, musel si pěkně manově máknout…

Probouzím se s pocitem, že mi chybí kus boje, padl jsem na zem asi uprostřed boje. Jsem sice zdráv, ale má poničená zbroj si vyžádá velké opravy a sám nevím, jak moc krve namatlané na mé zbroji je mých a kolik krysích…

Když už bylo vše relativně v pořádku, zjišťuji, že proti nám jsou dveře “od chlívka”, takže zbylé krysy musely utéct tudymaa (pode dveřmiú dokud si neseženou další kamarádky, tak na nás znovu nezaútočí

Malcony rozkopl dveře a spolu s Tandou potkali tři obří krtkopotkany, které částečně uspal Desoya kouzlem a zbytek dva baroni rozšvihali…

15. října, o polednách, skavení tunel
(hráno 5 prosince 2015)

Po předchozím boji se mi podlamují nohy a tak všude chodím jako poslední- Tím pádem nevím nic o dalších zranění Šerolista (tedy kromě toho, že jsem ho pomáhal léčit). Také musím dodat, že jsme sešli po schodech dolů. Zde jsme narazili na velkého krysího půlobra (= přerostlý skaven). Boj byl tak drsný, že jsem taktak dokázal zaléčit omdlelého Halorika, , nejprve jsem , ten se za 15 minut probral a doléčil zbytek týmu.

Panická hrůza z velké naštvané krysy (nebo už z nás) zabránila ostatním krysám nás znovu napadnout do doby, než jsme byli všichni opět připraveni.

15. října, o polednách, skavení tunel
(hráno 19. prosince 2015)

Další boj raději nepopíšu, neboť jsem při něm trefil Aiwu do dlaně když si šahala pro šípy, leč v dráze mého výhledu a hlavně výstřelu…

Další místnost je nějaká křižovatková hala, jsou zde další čtyři chodby. Narozdíl od ostatních jsem sice nevešel do této místnosti, avšak z pohledu ostatních to vypadalo že zezadu zleva jsou dva skavení. Ti, co jsme porazili dříve (když nepiočítám toho skaveního obra) bych ve městě mohl označit jako “pouliční rváči”, tyto dva pak už ale jako “osvalení pouliční rváči”. Aby tohot nebylo dost, jde zprava zezadu třetí. Z levé přední choodby jde další skaven, který mi hodně připoméná Šerolista - tmavé odění, naopak skaven z pravé přední chodby je spíše jako já či Eiwa, má oblečení v němž by se dobře schoval v lese.

15. října, kratičce po polední, skavení tunel
(hráno 2. ledna 2016)

Po úporném boji se já i Halorik vrháme do léčení ostatních, a všechny se nám podařilo zaléčit. Až dotatečně si uvědomuji, že Halorik mi přímo před očima bledne, neboť je také zraněn. Okamžitě jej zaléčuji, ale mám po tom všem léčení silnou únavu. Tak silnou, že nemohu udělat ani krok. V tomhle boji čarovil i DeSoya, takže s Haloricem děláme unavené magiky. Čilá Aiwa s Gazlowem vlezli do nory, za nimi je následuje Šerolist.

Gazlow si povšiml batohu uvnitř, otevřel jej a v tom tichu co nastalo bylo slyšet prasnutí slabé nitky a následně řinčení skla. Roztříštila se sklínka s plynem. Gazlow a Šerolist prchají poměrně úspěšně, ale Aiwa se nešťastně nadechla, po třech vteřinách se ozval pád těla. Gazow ani Šerolist nejsou galantní a tak se musel zapojit Halorik s kouzlem čištění vzduchu a také Martin z Oblivionu.

Viděl jsem neuvěřitelné věci, kdy Haloric poprvé zkusil tohle kouzlo, ale to vystřelilo dozadu do něj, což zřejmě mělo za následek, že podruhé jej vůbec nevyčaroval. Jakoby mu v hlavě kousek kouzla chybělo, protože jsem jej slyšel vyslovit napodruhé kratší formuli. Snad to kouzlo nezapoměl, zoufal jsem si, ale pak už náhle je ona místnost prázdná, dým cosi srazilo na zem, takže Martin mohl Aiwu vytáhnout přede mě a Halorika. Ten Aiwu trochu zálečil…

Na další průzkum se vydal Šerolist, Martin a Gazlow a jak šli, narazili tu a tam na něco málo zbraní a věcí. A zjistili, že pod každým krysím “kavalcem” je průchod níže. Tu a tam některé zničil Gazlow výbušninou…

Zatímco ti tři procházeli další část podzemí, měla Aiwa čas se probrat. Tou dobou byl průzkum všech bočních tunelů ukončen. Všechno noclehárny…

Pak se stalo něco fakt divného. Aiwa se ještě necítila úplně fit a tak požádala Halorika o léčivé kouzlo. To Halorik seslal, ale Aiwě začala téct krev z nosu, kterou mé kouzlo zarazilo. Nechápeme to - je snad Halorik proklet? Stálo to za vyzkoumání a proto se opatrně říznu do dlaně a nechám se od něj zaléčit. Měl jsem divný pocit, jako by mi někdo bodl krápník do hlavy - pěkně ledový a následně si uvědomuji, že ležím na zemi, jsem mokrý a klečí na mě Martin z Oblivionu. A jestli ze mě nesleze, tak mi zlomí nějaká žebra.

Martin zjevně ví, co se děje, protože když se "to" začne dít Halorikovi, asi tak pět vteřin po mém probrání skáče po Halorikovi. Ten seslal větrné kouzlo tak silné, že s námi dvě minuty mlátí o zem. Jakmile skončilo (a Halorik byl bez many) stahujeme se k Tandě.

15. října, hodinka po polední, skavení tunel
(hráno 9. ledna 2016)

Vyběhli jsme tedy do skladiště, kde hlídala Tanda, a odvyprávěli jsme ji náš problém s tím, že nás někdo ovládal. Ta použila své dovednosti a někde toho krysáka našla, ten ale Tandiny schopnosti rozeznal a začal zdrhat, takže nás Tanda naváděla za krysákem jen kousek a pak ji zmizel z dosahu kouzla…

Každopádně nám z tohoto patra skaveního podzemí po chvilce nezbylo na prozkoumání zhola nic a tak jdeme o patro níže jedinou (pro nás) možnou cestou. Dole nacházíme širokou chodbu, která má výztuhy. Pokud by byly jen dřevěné, tak bych se tvářil relativně pohodově, avšak zde jsme našli i kovové výztuhy a dokonce i kostěně. Vidět tak velké zvíře, že jeho stehenní kost může sloužit jako svislá výztuha vysoká přes dva metry…

Jsme tedy v chodbě a hodně na pozadí vidíme zátaras a tušíme, že tam mohou být zajatci, kteří pro krysáky kutají tunely, To je vlevo, no a zprava podle všeho hodně dloouhá chodba, kde asi nenajdeme nic.

První k zátarasu jde Šerolist a pokukuje po pastích, neboť tato chodba obsahuje různé hromádky hlíny, bedny či vyvalené kameny, druhý jde Malcony a další naši plecháčci,pak jdeme my lučištníci. A málem bych zapomněl na Halorica, kterého postrkáváme před sebou. Už je v pohodě, leč z pohledu magického strašlivě oslaben…

Tanda pomocí svých kouzel zjistila situaci, kdy šest humanoidních otroků, kteří otročí a jsou si vědomi, že při pokusu o únik by byli mrtví rychleji, než bys řekl švec.

Stráže tu nejsou, ty utekly dříve když slyšeli rámus boje, co jsme dělali o patro výše,a tak měl Šerolist usnadněnou práci a nalezl dva džbánky visící od stropu a pod nimi kameny, účinek jasný…. Šerolist poučil Aiwu a společně past zneškodnili. A pak ještě jednu past na kolíku, kde začínal řetěz, který vede skrz okovy na nohou všech otroků. Ale ta sbírka otroků: 2x malí skaveni, 1x trpaslík s jedním okem (malý kyklop), 1x kentaur, 1x ork a 1x tauren - skaveny jsme rovnou zabili, čímž jsme si u té zbylé řtveřice získali respekt. Na elfštinu trošičku reagují, na místní obecnou řec se nechytají a tak jediná Tanda s její řečí, jíž nazývá “Černou” má jediná šanci se s nimi domluvit.

A tak to také dopadlo, Malcony mluví za nás, Tauren se pasoval za mluvčího druhé strany a Tanda překládá.

Po skončení hovorů (a uzavření paktu neútočení) jsme ve skladišti dozbrojili ty čtyři jedince, ti našli i výbušniny, jež skaveni používali na odstřel bloků. V průběhu tohohle hledání jsme přes Tandu vedli společenskou konverzaci- ptali jsme se, odkud jsou a mají-li rodinu. Při té příležitosti jsme zjistili, že někteří nejsou z našeho světa. A tak bychom je při jejich návratu domů nějak museli protáhnout Eluviánem, který ještě neumíme pořádně ovládat…

Nu a tihle čtyři kopáči nám prozradili, že "dva měsíce práce" od nás je větší caverna se třemi cestami a tam, že bychom udělali skavenům dost velké škody. Dali jsme jim zapravdu a protože to bude od nás nečekané, jdeme na to hned.

Dva měsíce kopání v této tvrdosti podloží se rovnalo dvěma hodinám chůze a oak tu byla křižavatka a na nás naběhlo asi deset střelců. Jenže skavení plynový granát, je-li upravený a "zamaskovaný" Gazlowem, udělal své.

Podařilo se nám probojovat dovnitř, uložit výbušniny u prostředního sloupu caverny, Gazlow zapálil zápalnou šnůru a pak už nám zbývalo jen deset vteřin na to, abychom vyklidili pole. Povedlo se to všem, byť některé z nás dostihl zával z oné caverny.

Je nám jasné, že tohle si skaveni zapamatují a zkusí se pomstít. A budou to zkoušet tak dlouho, dokud jejich zttráty nezačnou být zbytečně velké (nebo nás převálcují)