Koriland

Falešný kněz

Než se dostanu k Falešnému knězi, musím dokončit povídání kolem země vznešených elfů a jejich Chrámu.

9. října, ráno, před chrámem vznešených elfů
(hráno 13. září 2015)

Po snídanu už nebylo co řešit a tak se přes zrcadlo vracíme až do Malconyho ložnice- trpaslíci tu měli postavenou hradby, Po obědě přijel někdo od císařovny, jakýsi kněz z řádu Slunce, jež tu pobude do doby, než si baron Malcony vybere náboženství, jež bude šířit jeho vůli. Ale drobné podsunutí od císařovny podporující nejrozšířenější náboženství cítíme všechny…

Po celý den odpočíváme, léčíme si šrámy a doplňujeme materiál.

10. října, ráno, Skalní hnízdo
(hráno 13. září 2015)

V noci přišli ti dva nemrtví od orbu a Malcony si je uklidil do skříně, neb se chovali tak divně a mírumilovně, že… Zřejmě to bylo tím, že jsme zabili jejich pána a oni chtěli mít opět nějakého pána. “Můžem zůstat? Budeme sloužit!” napsali ti dva nemrtví Maconymu na svitek pergamenu (přečíst to musel Haloric s Šerolistem) a ten to bude muset nějak řešit…

Celý den spíše odpočíváme či se vrháme do nějakého toho výcviku, necháváme si také opravovat věci, Jediný Max šel do lesa se podívat “tak nějak” pro jistotu, ale spíše si chtěl zkusit najít nějakého dravého ptáka na vycvičení k lovu. Ale strážný (spolu s dalším kolegou) jej zastavil s tím, že na mítince kde zůstala jen bříza, se cosi pohybuje po dvou a dost rychle. I Max to spatřil a tak se dohodli, že jeden ze strážných dojde pro posily

Nějak se tato informace dostala k Halorikovi, a ten nás dokázal poměrně rychle dohledat. A tak Šerolist, DeSoya, Haloric, Max, alchymista a já se vydáváme zkontrolovat tu břízu.

Federiko de Soya se rozhodl vyzkoušet své kouzlo na zjištění nepřátel a tak od nás popošel, aby jsme mu “nerušili kruhy”. Po chviličce se otočil a chtěl jít zpět k nám, avšak přesně v tu chvíli Max vystřelil. Něco se tam za DeSoyou rozhodně mihlo, neboť se ozvalo zaúpění (Max někoho zasáhl) a současně vylétlo kopí. “Chce mě to ulovit” vykřikl DeSoya, plácl sebou na zem a jal se plazit zpět k nám.

Byl tu jen jeden tvor? Rozhodně je ticho a nic se nehýbe. Navrhuji, že uděláme rojnici a budeme se opatrně poposouvat kupředu. Musel jsem jít příikladem, aby se ostatní pohli, připojil se ke mě ale jen Max. Tedy abych nekřivdil Šerolistovi, ten se neviděn plížil také vpřed.

A tak udělám krok dva, rozhlédnu se, a opět popojdu, takto chvilinku postupujeme do doby, než ujdeme těch 30 metrů. A už to vidím - bylo jich tu víc, ale nevím kolik, protože sebou měli nějakého stopaře, který mazal stopy. Ne moc důkladně, což bylo mé štěstí, škoda, že Max tuhle smazanou stopu vidí jen horko těžko. Tím pádem musím být pečlivý, abych stopu neztratil. Než jsem to pořádně domyslel, stopa se mi ztratila a nebylo jak najít pokračování. Šerolista pohltil les, neboť ho nevidíme, ale tu a tam se pohne lísteček na křoví.

A pak, když už jsem si málem zoufal se na hranici 30 metrů objevila pomalovaná malá postavičká v bederní roušce a je pomalovaná tak šikovně, že maskovací barvičky ji skutečně s okolními barvami lesa dobře skrývají.

Láká nás za sebou, drží nás na stopě? Toť otázka, která byla brzy zodpovězena, neboť jsem přeci jen narazil na pokračování stopy. Ale také nás mohli lákat do pasti - to, že jsem na pět metrů totálně (byť ve zhoršeném terénu) ztratil stopu mohlo ukazovat na cokoliv, protože se jeden skřet ze skupinky mohl oddělit…

Halorikovo tušení a má obava se splnila. V jednu chvilku jsme záhlédli Šerolista a to já, já Max, tak i DeSoya, Ten jediný ukázal Šerolistovým směrem. Jenže tím směrem byli i dva pidimužíci. A ti hodili své dva oštěpy na mě a Maxe jdoucí vpředu a stopující…

Konečně jsem si uvědomil, odkud tyhle lotry zám - před čtyřmi(?) dny jsme je honili od našeho mezka! Jenže to už jsem bojoval pomalu o holý život, neboť boj pokračoval tak ostře, že Haloric dostal dvěma kopími do zad a ležel bez hnutí, deSoya má ránu v břiše, ale udržel v ruce meč na tak dlouho, aby Max a Šerolist za mé mírné pomoci všechny skřety usmrtlili. Tedy až na jednoho, který nám utekl - sic zraněn a druhého, kterého si odtáhneme na hrad na výslech.

10. října, dopoledne, kdesi v lese u Skalního hnízda
(hráno 18. září 2015)

S DeSoyou jsem vyrazil pro Malconyho, aby rozhodl, co s naším skřetem, ale také s podzemím, které tu mají skřeti udělané. Tedy spíše - které někdo udělal a oni využívají. Malcony v tom měl jasno hned - posílá DeSoyu a denní hlídku pro těla, aby tyhle skřitata pohřbili na vysvěcené půdě, abychom s nimi v noci nemuseli bojovat znovu a sám nás jde posílit na onen průzkum.

Hned po setkání s ostatními a po zjištění, že všichni jsou při vědomí a doléčení, lezeme dolů, nejprve Šerolist a pak Max Black. Lezli dolů v podstatě hornickou štolou postavenou svisle, a je celá postavena z jednoho typu trámků, což potvrzuje moji teorii - toto není práce skřetů. No a protože je to stavěno z jednoho typu trámu, tak ze zkrácených trámků je tu postavený žebřík. Tím pádem postupně slízáme dolů všichni, nevypadá to, že by se to tu s námi prolomilo (hlavně pod Malconym)

Pro Šerolista tu byl hned připravený úkol - zavřené dveře na zámek. Byl to ale slušný paradox, protože po odemčení zámku zjistil, že dveře jsou zasazeny na kožených pantech, takže mohl dveře nechat pomoci Malconyho vyrazit. Byla to tedy v podstatě branka bránící vstupu divoké zvěře. Leč zamčena. A to mi vrtalo hlavou - mohl někdo skřety naučit používat klíče?

Nebylo ale moc času nad tím přemýšlet, neboť po dveřích ihned následovala místnost s dalšími třemi dveřmi, jedny z nich jsou v podstatě jako dveře do dalšího pokoje, ale zbylé dvoje dveře jsou dokonce osazeny bronzovým kováním. Ty vstupní dveře, co jsme jimi teď prošli, proti všem třem těmto dveřím vypadají fakt jako zahradní branka…

Jedny z těchto perfektních dveří jsou zapasťované a tak si Šerolist hraje a Malcony může slézt dolů tak, že se na chvilku vysvlékne ze zbroje. aby rameny prošel nahoře vstupním průlezem a samozřejmě se dole stihl obléknout, než se u Šerolista začalo něco pro nás viditelného dít. Šerolist odhalil, že ty dveře bez zámku mají u sebe past propadlem. Zavčasu stihl uskočit, aby se past nespustila… Past šla zablokovat velmi snadno a to už jsem stihl sešplhat dolů i já. A bylo mi hned jasné to, co byla jasné všem ostatním. Tohle podzemí stavěli trpaslíci jako cosi dočasného, a poměrně nedávno, Otázka byla nasnadě a malinko jsem ji vylepšil: Tyhle skřítci zvládají odmykat a zamykat, nebo je spíše někdo chytřejší vypouští?

Šerolist vlezl do nezamykatelných dveří a nalezl mírně plesnivý batoh. Nahl se nad něj … a vylétla ven lebka a s ní i ze zelených cárů udělané tělo, které se chová jako chobotnice, jež chce Šerolista obejmout. Lebka má v sobě vyryté nějaké symboly, zjevně nějaká kouzelnická nastraženina. Šerolist stihl uskočit a nastal boj, na jehož začátku stihl Malcony říct zjevnou pravdu: “Stříbrnej, posvěcenej nebo do hlavy”. Je mi jasné, že tato pravda platí jak pro meče, tak pro šípy…

Mě při boji začala série, kdy mi začaly padat na zem šípy ledva je vytáhnu z toulce, stihl jsem vystřelit je jeden. Ale stříbrný šíp udělal v chobotnicovém těle díru, jež se nezacelila, což lehce vyvrátilo pravdu, kterou pronesl Malcony. Navíc šíp Martina, který byl pomazaný svěceným olejem přinesl mnohem větší poškození tohoto těla, neboť zášleh od svěceného oleje, který zahořel udělal své- tělo i lebku doslova rozmetal na prach…

Tahle místnost už nikam nepokračuje, byl to v podstatě jen jakýsi výklenek či kus slepé chodby, která měla sloužit jako past v pasti. Šerolist pak na Martinova slova přeci jen odjistil ono propadlo, co kdyby tam přeci jen něco bylo. Bylo, bodce a kusy nabroušených kostí nabodnuté šikmo vzhůru. Dolů chodit netřeba…

Pak šel Šerolist otevřít zamčené dveře, o nichž je přesvědčen, že pasti na nich nejsou a zámek na nich je příjemně oběhaný, promazaný a funkční. Za dveřmi je chodba zabíhající za roh. Tam ale Šerolist nedošel, bylo tam skryté propadlo. Tak se nám to jevilo, ale ukázalo se, že to bylo cosi nášlapného, co po nás vystřelilo šipku. Max ji vytrhl z hliněné zdi - hrot byl viditelně natřen něčím zeleně svíticím…

10. října, dopoledne, podzemí skřetů
(hráno 19. září 2015)

V další místnosti, přes níž se šlo přes dvoje tajné dveře stihl Šerolist křiknout “nebezpečí” a nově příchozí Tanda se spolu s Manconym ženou dopředu zabránit nejhoršímu, ale to už Šerolist leží v krvi na zemi. Napadl jej totiž kostlivec, jež byl složeninou soví hlavy a těla medvěda, tedy SO-VĚD, Tím, že před místností jsou úzké chodby, zbylo na mě, Maxe a Martina se poskládat do chodby tak, že Max s kuší klečí a my s Martinem jsme otočení na bok a míříme na Sověda. A pak střílíme a je stříleno na nás…

Martin má v dnešních bojích docela štěstí, neboť opět to byl on, kdo střelil poslední ránu, tím pádem byl čas léčit Šerolista. Ale ani nadvakrát se mi mé silné léčení prostě nepodařilo, úplně jsem cítil tu temnou sílu, která hodlala Šerolista spolknout. Potupen svojí neschopností volám na Halorika a okamžitě začínám odpočívat. Tak hodně mě pokusy léčit kouzly vyčerpaly.

Při našem odpočinku dorazil i DeSoya a hlásil že svůj úkol splnil (čti: předal jinému k vykonání), mohli jsme tedy pokračovat dále. Měli jsme tu dveře, u nichž naslouchala Tanda, zatímco Max Black nakukuje do průchodu do menší místnosti. Bylo to zajímavé, protože Tanda slyšela za dveřmi šramot a mohla tak jednoznačně říci, že budeme mít problémy, ty však přišly mnohem dříve. Max udělal krok do místnosti, začal se klepat a Tanda ho běžela zachránit. Skončila ve stejném stavu. To mě vnitřně navztekalo, vzal jsem na sebe zodpovědnost, abych se šípem založeným v luku zabránil té stvůře, která umí děsit mé přátele, v pokračování její činnosti.

To co jsem viděl mě nehezky překvapilo. Byla tu totiž tak živá freska znázorňující (deváté?) peklo nakreslená tak živě, že mihotající světlo magické pochodně, jíž držel Max Black, tu fresku rozpohybovávalo. Tím pádem mladý Max Black málem zešílel a Tanda, která se mu podívala do hlavy taky, protože obrazotvornost Maxe tu fresku zřejmě zhoršila…

Popsal jsem tuhle místnost ostatním ti pak vstoupili a provedli základní ohledání, zatímco se naši dva postižení dostávali do normálu. Mě se ostatně odpočinek hodil taky, dočerpal jsem opět trošku své síly…

Když byli všichni relativně v pohodě, otevřeli jsme dveře a spatřili stojícího kostlivce se štítem, kterého rozložil Max jedinou střelou z kuše, a Malcony měl správné tušení, že za růžkem nově objevené chodby bude kostlivec další. Byli tam pro jistotu dva…

O jeden boj a místnost později jsme tu měli dalšího Sověda. I u tohoto je vidět, že ho někdo sestavil až uvnitř místnosti, není šance, jak by se sem dostal zvenku. První vběhl Malcony, druhý Martin (tentokrát s mečem v ruce), třetí Tanda a pak byla šance, abych se tam vecpal i já s lukem a založeným šípem. Přesně v tuto nebezpečnou chvíli nalezl Martin propadlo, naštěstí malé, takže zvládl skončit na kolenou… Než jsem se ale pořádně dostal ke střele, bylo opět po boji - Max, který zaklekl těsně přede mě si vybral svojí druhou hvězdnou chvilku, neboť zasáhl sověda přímo do čela.

Pak byl čas prohlédnout to propadlo a je to ten samý typ co minule, avšak Tanda našla stopu, kdy skřítek tohle propadlo přeskakoval do výklenku, který je ale slepý. Hned se tam nacpal Šerolist a ten nalezl očekávatelnou věc - dřevěnou fošnu s nalepenými kameny a hlínou, což byla část maskovaných dveří otevírající se dovnitř.

10. října, dopoledne, podzemí skřetů
(hráno 3. října 2015)

Nepříliš dobře si uvědomuji, co bylo dál, neboť jsme našli ještě pár místností a v jedné z nich byl mrtvý kněz. To mě zaujalo, vždyť kolik knězů by se tady potulovalo samo? Ostatně i Haloric měl své podezření. Proto vytahujeme tělo kněze ven ma vzduch. Také jsme našli jednoho muže - od pohledu nekromanta, toho jsme byli nuceni přizabít, aby se nebránil a nechal se vyslechnout, jenže při vynášení jeho těla ven nám nešikovně vypadlo z rukou a došlo ke zlomení vazu. A protože jsme našli i kostry dalších těl, chtělo to kněze a svěcenou vodu.

Vzal jsem si to na starost já se Šerolistem a pádili po našich stopách zpět na Sklaní hnízdo. Zde jsme zjistili znepokojivou pravdu - kněz není od rána, konkrétně od přivlečení těl, jež měl původně pohřbívat s DeSoyou. Na hřbitově není ani kopnuto, natožpak stopy po nově zasypaných hrobech, ani dělníci si nejsouo vědomi, že by hořela nějaká hranice. Jenže ani těla nejsou. Ba co hůř, je nám nahlášeno zmizení dívky Zuzky, která vařívala jídlo pro jednu konkrétní partu. A v ní měla i svého bratra…

Oficiálně necháváme vyhlásit poplach kvůli knězi, ale strážným říkáme, že když by při hledání kněze bývali viděli i Zuzku, ať jí odešlou k bratrovi. Máme ale dojem, že je někde zalezlá a něco řeší. A přitom zapomněla na čas. Snad…

Vracíme se k Malconymu a ostatním, ohlašujeme problém kněz a Zuzka, abychom pak vyrobili dva jednoduché smyky a dobře hodinu a půl se s nimi vracíme na hrad.

10. října, po poledni, Skalní hnízdo
(hráno 3. října 2015)

Zuzka ani kněz se stále nenašli a teď už Zuzku hledají i stopaři, ale zatím nenarazili na čerstvou stopu. Tu nalezl až martin z Oblivionu, když měl své podezření a šel na hřbitov a v jednom  místě našel v blátě velice čerstvý otisk bosé nohy směřující přes plůtek do lesa.

Po poradě a prozkoumání stavu námi dovlečených těl je nám jasné, že u nás pobýval falešný kněz, jež ranou do zad zabil našeho kněze uloženého na smyku. Rychle jsme našli i strážného, jež sem kněze doprovázel a vyslechla jej Tanda. Velice snadno zjistila pozměněnou část paměti (tu bych mimo jiné našel i já, protože strážného hrozně bolela hlava v okamžiku, kdy se ve vzpomínkách dostal na vzhled kněze, jak ho najal a tak…

Okamžitě vyrážíme po stopách Zuzky, jež jsou poměrně dost nezřetelné, ale o nějakou chvilku později se nám už stopovalo o dost lépe, neboť se k jejím stopám přidaly stopy okovaných bot.

Po stopách jsme došli k pahorku, kde rostl jediný strom a pod ním byla taková malá skrýš. Zavolal jsem tiše Zuzko, něco zavrčelo a vystartoval po nás lesní skřet, ten samý, co jsme ho zabili už ráno. Teď už ho někdo z nemrtvil. A, bohužel, stejně dopadla i Zuzka, která po nás šla jako druhá. Tohle bylo ošklivé, ale udělali jsme, co jsme udělat museli…

10. října, odpoledne, Zuzanin pahorek
(hráno 9. října 2015)

Po nějaké té chvilce boje jsme naše dva nemrtvé porazili a tentokrát jsem měl štěstíjá, protože zombie skřet a i Zuzana ode mě dostali šípem tak, že to byla poslední rána před jejich smrtí. A po této smrti máme možnost doprozkoumat skrýš pod pahorkem, jež vypadá jako pelech středního zvířete typu jezevec, nebo střední medvěd, tudíž tihle zombíci se zde pouze schovávali před sluncem. Respektive byli schováni. Z čehož vyplývá, že někde poměrně blízko byli poslání do neživota. Děje se i to, že někdo v botách vešel (se Zuzanou) dovnitř, ale šel někdo v botech ven?

Dle Martina uvnitř nikdo není, tudíž musím hledat stopy. A skutečně je nacházím. Vedou kamsi stranou, jenže končí dost náhle, když se ten člověk zřejmě zastavil a pak se dle stop vznesl…

Po návratu zpět na Skalní hnízdo informujeme Varatu a velitele denní hlídky - Varata nám přes druidy zjistí, kterého kněze nám sem poslala císařovna. A zda vůbec toto učinila. Mrtvý kněz z toho podzemí je zjevně někdo vyšší, nemá mozoly, má pěstěné ruce a městské tetování.  

Přemýšlíme, co bychom měli dělat. Šerolist má jasný nápad, chodit minimálně po třech, já navrhl jednorázovku - přepočítání lidí, což se i běhemchvilky stalo. Dnes chyběl jen kněz a Zuzana, ale tu už jsme našli…

11. října, ráno, Skalní hnízdo
(hráno 9. října 2015)

Dnešní ráno a dopoledne nebylo ničím významné, když nepočítám probíhající výslechy skřeta a pak i DeSoyi, jež se asi nejvíce kamarádil s tím falešným knězem. I u DeSoyi se nám potvrdilo, že kněz upravoval vzpomínky, který si uvědomuje, že se ho kněz tu a tam na něco zeptal, on že odpověděl, ale nemůže si vzpomenout na žádné detaily.

No a jak už jsem říkal, dnešní dopoledne nebylo ničím zajímavé, odpočívali jsme, či trénovali, opravovali si luky zbroje a tak. A já při tom měl možnost přemýšlet, protože včerejší hledání Zuzany a její podvečerní přinesení zpět na Skalní hnízdo mi dalo pár myšlenek k přemýšlení. A přemýšlet mohl i Martin z Oblivionu, ktrerý se chtěl znovu podívat na pahorek. To já ostatně taky, ale z jiného důvodu.

Proto jdeme já, Martin z Oblivionu a Ejwa Black (sestra Maxe Blacka) opět trochu stopovat. A právě Ejwa na to přišla. Ten člověk vydávající se za kněze se sice vznesl do vzduchu, ale nikterak vysoko, takže v místech, kde se dokázala uchytit skupina nízkých bříz vidíme prorvanou korunu a o desítku metrů dál totéž…

Naštěstí se chvilku za námi vydali i ostatní, takže nás všechny mohla stopa dovést až ke skalnímu masivu, na jehož druhé straně stojí Skalní hnízdo. Zde vzdušná stopa přešla opět do obotých ťápot, jež míří do křoví. Asi je vám jasné, že jsme za křovím, přímo ve skále učinili objev…