Koriland

Hovor s ohnivým elementálem

Další den
(hráno 1. listopadu 2014)

Ubytování jsme v taverně “U Labutě” na účet druidů, pro něž jsme sledovali důvod netečení pramenu vody a pro něž zřejmě budeme v úkolu pokračovat. Snídani jsme zlehka přeskočili a až po obědě šli do města Valuta. Bez věcí, ty si necháváme u hostinského. Halorik šel do lázní na setkání s kýmsi jež nám měl dát případné další tipy, co by se s tím pramenem mělo dát dělat…

Já se podobně jako Malcony oddělil od skupiny, jež z lázní šla do (bývalého) Buffordovo sídla podívat se do knihovny, Halorik s novým přítelem DeSoyou se tam chtěl něco naučit u nějakého čaroděje. Jak jsem psal minule, Bufford zde vládl, pak byl císařovnou odvolán a byl zvolen nový vládce (podrobnosti na začátku první kapitoly) a hlavně opravdu neměl rád čaroděje…

Šerolist se oddělil se mnou a společně se zkoušíme doptat na rozumného a hlavně znalého kováře, a prý proto musíme najít trpasličího kováře. Když jsme zastavili císařské vojáky, měli problém se zorientovat, ale cestu nám popsali ve stylu “rovně a na náměstíčku doleva po hlavní silnici ke kasárnám a tam se doptat”. Bylo to popsáno dobře, jen na náměstíčku jsem si raději koupil tři jablíčka od trhovce, zaplatil mu je a pak se doptal na cestu, protože jediná hlavní cesta vedla doprava, ty ostatní byly ještě užší než ta ulička, přes kterou jsme přišli.  Ano, byla ta cesta doprava…

U kasáren jsme se optali vojáků na hlídce, byli ochotní a cestu popsali ("obejít kasárna po obvodu"), zpětně si uvědomujeme, že jednomu z nich (ten, co nám neodpovídal) jsme se nelíbili, takže držel ruku na zbrani, ale protože jsme chtěli jen ke kováři. Nebo se mu nelíbil Šerolist s kopím…

U kováře jsme vzbudili pozdvižení, protože Šerolist si zpoza zad vyndal to kopí nalezené v znesvěcené svatyni a i oni si mysleli že je chceme napadnout či co, ale dohlížející trpasličí kovář si nás všiml a šel si to kopí zkontrolovat. Nejprve nám nevěřil, že to máme ze znesvěceného vodního chrámu, ale když do toho nedokázal rejpnout železným křebíkem a naopak to ostří na kopí ten hřebík málem přeseklo, tak zvážněl a zval si nás stranou.

Pak nám oznámil, že použitý materiál je z lůna země (ocel z lůna země nikdy nevystydne, má mnoho názvů, například Rubicid), což potvrdilo to, že odložené kopí na dřevěném stole nechávalo spálené černé čáry…

Šerolist zvládl vyjednat rozumnou cenu a pořídil si navíc i meč. Pak jsme se ve vlastních stopách vrátili zpět do taverny “U labutě” a do večera čekali na ostatní. Tedy čekali - večer šel Šerolist na výzvědy a nezvládl se vrátit včas.

Další den
(hráno 1.listopadu 2014)

Ráno jsme se sešli všichni i jakýsi Joshua u nějž se včera vzdělával DeSoya a hlavně Halorik. Po krátké chvilce se ukázalo, že to kopí, které jsme prodali kovářovi by nám mohlo pomoci vystopovat našeho vraha a znesvěcovače chrámů, anebo otevřít a přivolat démona ze stejné sféry, jehož bychom mohli vyslechnout. Tohle nám řekli Joshua a Halorik, takže jsme museli jít ke kovářovi, hrot kopí si vypůjčit za těžké peníze a …

Stejný den, o chvíli později
(hráno 15.listopadu 2014)

… pak už jen najít bezpečné místo, kde pomocí kopí vyvolat elementála, jemuž zřejmě kopí patřilo, a … nechat pány vědce, tedy Joshuu a Halorika, aby udělali vše další potřebné, přitom ale nechápu, co přesně - otevřít cestu za tím zlounem, co zabil toho vodního démona?

Je to na mě poměrně složité, protože když v určitou chvíli řeknu slovo démon, tak jsem těmi dvěma pány opravován, že je to elementál, ale v jiném případě (vypozoroval jsem, že je to v případě elementu vody) zase říkají slovo bytost. No prostě - zmatek.

Vypozoroval jsem však, že DeSoya narozdíl ode mě občas něco z hovoru těch dvou chápe, avšak s návrhem, kde bezpečně ohňového démona vyvolat, jsem musel přijít já - povrchový kamenolom, tam nám toho moc shořet nemůže! Osobně bych nejraději toho malého démonka vyvolal přímo v kovářově výhni, má kovárnu z kamene, ale přespříliš blízko jsou dle Joshuy stáje a ty jsou dřevěné a slámy se tam najde taky dost…

Ale kde tu jsou kamenolomy? Šerolist si uvědomil, že v kasárnách viděl hezkou mapu a tak se tam vydáváme - tedy abych by přesnější, tak já, Malkony, DeSoya a Joshua, zbylí jedinci, tedy Haloric a Šerolist nějak neměli zájem jít do zjišťování okolí města Veloty, nošení bedny s kopím padlo na mě.

V kasárnách nám moc nepomohli - nějaký kamenolom je na jihu, zřejmě je nějaký i na severu, přičemž ten na jihu je místním vojákům "ukradený", protože oni hlídkují na sever od města, tedy směrem na hvozd. Ale dali nám doporučení, že ve městě jsou dva kameníci a třetí je na západním hřbitově.

Nastal tedy přesun přes město, doptávání se na západní bránu či spíše branku (jen pro osobní přepravu, projel by jí jen úzký vůz), a následně jsem si připadal jako ta slepička v pohádce o kohoutkovi, protože jsme postupně byli přeposílání od kopáče hrobů, přes kameníka a hrobníka k obchodníkovi s kamením. Toho kopáče jsme docela v prvopočátku naštvali protože jsme chvilku chtěli vědět kde najdeme hrobníka a pak kameníka.

Kameníkovi vozí kameny ze severu i z jihu, z jihu jsou dodávky méně kvalitní a objednaný kámen mu dorazí v nejlepším případě za tři týdny, avšak z dolu “Černý dub” ze severu, jenž je někde ve hvozdu, mu kámen dojde v dobré kvalitě do týdne. Obchodníkovo jméno znal hrobník, obchodník se jmenuje Varat, což se bude vzhledem k mému jménu - Vahara - dobře pamatovat. Hrobník nám dal i typ na dvě hospody, kde v pravé poledne onen obchodník určitě bude - buď v hospodě “u západní brány” nebo u severní brány “U vojáka”.

Logické bylo projít ze hřbitova opět západní branou a vstoupit do hospody "U západní brány", která byla od brány skutečně nedaleko. Vyjednávání se ujal Malkony - třemi slovy si hostinského omotal kolem prstu, objednal si tuplák piva a pak se poptal na pana Varatu. Hostinský se optal, kdo že se ptá a Malkony mu oznámil, že pan Koperník a přisunul další dva měděné. Aha! řekl jsem si - ten pán na minci je pan Koperník!

Hostinský nám řekl, že máme jít do druhé hospody, neboť ráno tu pan Varata prošel a nevybral si z místního poledního menu, že prý má nějakou dietu. Také já i DeSoya jsme si dali pivko - v našem případě malé a pak velmi rázným krokem míříme do druhé hospody.

O 30 minut později jsme v hospodě “U vojáka”, stálo nás to několikeré doptání po cestě a trocha motání, přeci jen je i teď na začátku září o poledne docela horko, což spolu s tím pivem byla ošklivá kombinace. Tentokrát jsem s hostinským vyjednával já, využívajíc taktiku a slova Malconiho, avšak málem to nezafungovalo, tahle hospoda byla poněkud honosnější a musel jsem měděný přitlačit. Hostinský nás varoval, abychom Varatu nerušili při jídle, je pak mrzutý, a je schopen zabíjet lžící.

Po jídle jsme se s Varatou stručně pobavili na téma, že si chceme určitý blok kamenů vybrat sami a pravý důvod si necháváme pro sebe. Varata je připraven vzít nás sebou k dolu, pokud pojedeme na vlastních koních, ale varoval nás před kopáčema v dolu, těm by to mohlo vadit. Sraz máme za soumraku u severní brány se zásobami na dva dny.

Trochu se mi to v hlavě po druhém pivu a jídlu rozleželo v hlavě:  Budeme potřebovat podporu z vyšších míst, tohle nám u dělníků v dole nemusí projít. Navíc potřebujeme půjčit koně. Jdeme tedy za druidy, kteří nám zadali původní úkol s pramenem řeky.

Ti se zatvářili vstřícně a chtějí to celé vyřešit co nejrychleji a na mé vyprávění že potřebujeme pískovnu, jílovnu nebo povrchový kamenolom nám skutečně navrhli severní kamenolom a optali se, jestli jsme už s někým mluvili. Když jsem naznačil, že už jsme zkusmo mluvili s Varatou, hlavní druid se pousmál a podal mi mírně pomuchlaný list se stromu, že ho máme dát Varatovi a on už nám pomůže jak s přepravou, tak s jednáním s novým vedoucím kamenolomu, jehož ještě on nezná jménem…

Po nákupu jídla a doplnění měchů vodou (jídlo jsem doplnil na 7dnů nikoliv na Varatou naznačené dva) jsme si dali večeři a poslední pivko. Pak už jsme viděli Varatu i jeho kolonu vozů a tak bez průtahů ukazujeme Varatovi onen list (který si vzal, prohlédl a zniči) a říkáme mu i ten zbytek, ale úkol si necháváme na později, až budeme v soukromí. Varata z nás není odvázaný, ale do vozu mě, DeSoyu a Malconiho vzal, Joshua se někde ztratil už při nákupu zásob, že prý se tam dopraví sám.

Nechápal jsem a doteď nechápu, proč jsme vyjeli z města za soumraku a do lesa vjeli v posledních slunečních paprscích, nechápu, jak jezdci na koních a vozkové vidí, já z vozu neviděl ani na toho koně, co táhl náš vůz a to se chlubím, že ve tmě vidím dobře. Jeli jsme poměrně dlouho do noci a pak kdosi rozsvítil lucernu a všichni začali vytvářet tábor. Pokoušel jsem se trochu pomáhat při nošení beden, ze kterých vznikl sloup, přes něj se napla plachta a uchytila se další stranou na vůz.

Přišlo mi, že se kolem nás dějí divné věci. To, že se z jednoho vozu vyvalil kotlík a v něm se rozdělal oheň, to jsem ještě dokázal pochopit, neboť jsme z lesa projeli do hvozdu, ale to, že všichni z doprovodu mlčí jako zařezaní, hřejí se u ohně a nás tři ani nepustí k sobě, to mi vadilo. Ani chování Varaty, který celý tábor obsypává nějakou solí, která jemně zaří. Když se pak Varata s námi rozloučil a došel na hranici světla, tak se tam zřejmě proměnil ve vlka a odběhl.

Chvilku jsem nevěděl, co dělat, ale vozky a doprovod to nevzrušilo, ba právě naopak, zalehávali do houní a jeden z nich směrem k nám zavrčel: "Dobrou noc". Stáhl jsem proto světlo lucerny na nižší svit a zalehl taky. Ne tak Malcony, který započal první hlídku, zřejmě pak na další vzbudil DeSoyu, ale ten mě nebudil tím jsem si jist, soudě i podle stavu našeho vyspání.

Další den
(hráno 15. listopadu 2014)

Ráno jsme vzbuzeni pohybem v táboře, sleduji že všichni balí a v podstatě snídají v pohybu - jídlo si třeba odložili na bednu a když jdou kolem, tak si ukousnou a jdou dál. Opět se pokouším drobně pomáhat a sleduji Malconiho i DeSoyu, kteří jsou tak nevyspalí, že se ležíc pletou i člověku, který roluje plachtu, co nás kryla.

Zlehka jsme si přerovnali věci ve voze, aby se nám sedělo (spalo) pohodlněji a pak už opět cestujeme. Ještě dopoledne jedeme zjevně po hlavní zásobovací relativně udržované cestě, o polednách sjíždíme doprava do úvozové cestě, kde už jízda není plynulá, neboť tu a tam zastavujeme a vozkové buď zasypávají nějaký výmol, nebo strhávají vozy do lepší stopy. Jen chvilenku jsem uvažoval, že bych jim pomáhal, nebo šel kus pěšky, ale tempo bych, obávám se, nevydržel…

Už se začalo stmívat, když jsme v dáli spatřili světla  a ty jsou na mýtině, je tam i kopec a vlez do štoly, nějakých šest srubů (některé z nich začínají ve vzduchu) - podlahu mají danou na pařezech, nějaké malé stany ale také i větší až i vojenské pro deset lidí, je tu dost lidí.

Varata nás po seskládání nákladů seznámil s vedoucím dolu, jemu je asi 60 let- bavíme se, a s Joshuou, který se tu objevil domlouváme ve velké skupině detaily

Tím, že i zde občas lámou ohněm, to dokážeme dát rozumně dohromady, abychom moc nepřekáželi.

Já zalehl pod svojí plachtu a do houně, Malcony si vybral stan pro dva, kam se taktak vešel on sám a na DeSoyu a Joshuu zbyl druhý volný stan pro dva.

Další den
(hráno 15. listopadu 2014)

Ráno bylo zábavné v tom, že i pro nás byla připravena snídaně, ale porce guláše byla opravdu pro kameníky s velkou miskou - můj ešus po jedné naběračce guláše přetekl a můj žaludek po jídle vyhlásil, že tohle byla snídaně, oběd i večeře dohromady.

DeSoya šel mým příkladem z předchozích dní a zkusil se nabídnout kuchaři jako pomocník, ale byl odmrštěn, což nám později vysvětlil jeden lamač kamenů - prý vždy, když jim nechutná jídlo kuchaře nakopou do míst, kam slunko nesvítí a on proto k jídlu nepustí nikoho, koho nemá ozkoušeného.

Varatovi lidé pojedou do města až za tři dny, nyní budou odpočívat a lovit, máme tedy poměrně dost času, ale vrháme se na "to" hned. Varata a místní vedoucí nám vykazují místo v dole, které neublíží nikomu a ničemu, konkrétně velmi starému stromu - dubu, znaku a strážci zdejšího dolu. A dávají nám k dispozici i dřevo.

Ti dva se pak s námi rozloučili a tak dle Joshuových pokynů vytváříme čtverec 4x4 metry ze dřeva a plníme jej do výšky kolen - polena, ale i větve. Pak nám doručil jeden z dělníků soudek petroleje, trochu jsme jej přes dřevo nacmrndali.

Joshua to pak kouzlem zapálil a až pak na sebe a DeSoyu seslal ochranné kouzlo, které je chránilo před žárem, já se už před pár minutami provlhčil po Malconiho vzoru, namočil jsem si oblečení v místním potoku. Byla to však o něco horší ochrana, než ta kouzelná, moc blízko jsme s ní stát k žáru nemohli. Joshua se pak podruhé ukázal jako dezorganizátor, až teď si vzpoměl, že potřebujeme to kopí. Sběhl jsem pro něj…

Ve stanu jsem narazil na spícího Halorika, takže jsem si ho vzbudil a pak s oběma běžel k ohni. Joshua se zaradoval, že tu má posilu, který by mu odpověděl na zásadní otázku - jakého přesně démona tedy vyvolat - toho co to kopí vyrobil, první s ním bojoval, poslední majitel, nebo poslední bojovník, který to kopí měl třeba vypůjčené? Když by toho démona vyvolával Halorik, tak by ho vyvolal podle paměti, ale trvalo  by to dlouho. Každopádně oheň hořel a dřevo uhýbalo…

Joshua měl geniální nápad, že se podívá do Halorikovo paměti a vydoloval vzpomínku, že Halorik získal ještě jednu věc, což se ukázalo být nějakým černým kamenem na němž byly nějaké znaky. Ty Halorik rozluštil a nakonec se rozhodli s Joshuou, že tohle bude lepší ohnisko. Já, Malcony a nějaký mě neznámý muž jsme raději šli přikládat…

Pak se do toho Joshua konečně dal a dobře půlminuty pomalu až rituálně a soustředěně sesílal kouzlo. Pak se otevřela brána vypadající jako visící a Joshua řekl:” Teď musíme vyčkat”. Čekali jsme 11 minut a pak se neochotně objevil človíček s kočičí hlavou, sestavený z ohně. Když se díval na mě a hlavně na Malkoniho tak se mu to moc nelíbilo, ale Halorik pro něj byl příjemný.

Démon Halorikovi řekl vše o prstenu, popsal “vousáče” jež tohle všechno spískal, a kamsi na našem světě prsten ukryl. Jde tam prý jít normálně, nebo “závojem”, vousáč tímto závojem také prošel. 

Démon nám také řekl, jak se to přesně událo u pramene, jak vousáč přemohl strážce pramene, povolal démony a sám odešel, aby pak později právě přes "závoj" prošel druid hledající prsten. A pak až jsme tam byli my.

Démon nám ještě vysvětlil, kam přesně může otevřít ten portál a co tam asi tak najdeme - čaroděje ohnivé magie a naštvaného ohnivého elementála. Ale to si holt riskneme a projdeme za nimi. Portál, vypadající jako vlající závoj nám skutečně otevřel, bylo však k němu nutno projít ohněm. Tak jsem se já a Malcony namočili, ostatní nás buďto napodobili anebo si na sebe nechali seslat ochranu od kouzelníků…

Po dohodě i na nás dva Joshua seslal ochranné kouzlo, které nás ale mělo chránit jen do okamžiku vstupu do portálu plus zbytek minuty, nějak moc se proto nezdržujeme a vstupujeme jeden po druhém dovnitř.

Cesta  v jeskyni, kde jsme se ocitli, je poměrně široká a dá se předpokládat, že tahle cesta je určena spíše pro ohnivé sluhy, takže tady pasti nebudou a skutečně je Šeroplášť, který se tu taky stihl vyloupnout, nenachází.

Po vstupu do jeskyně vidíme stojan, na kterém je nasvícen prsten, vlevo si všímáme zbytky něčeho co vypadá jako vyvrhnuté maso (zbytky druida, jak jsme zjistili o pernou chvíli později), uprostřed je lávové jezírko, uprostřed něho skalka , na ní trůn a v něm větší postava ležérně sedící a tvořená ohněm. “Dobré poledne”, pozdravila nás ta postava a po stručné Malconiho výzvě nám v poklidu řekla, ať si ten prstýnek klidně sebereme, že stejnak nejde zničit. Haloric to zkusil kouzlem, ale vystartoval po nás golem. Byla to totiž taková malinká pastička, protože onen stojan se změnil na ruku, která schramstla do dlaně prsten, z jezírka se vynořila druhá ruka a pak zbytek třímetrového lávového golema.

Nastal boj s golemem, do kterého jsem se zapojoval já, Malcony a Halorik, ale Šerolist už měl problém, ale uvědomil si, že tu máme ještě druhého nepřítele, takže se přesunul a začal bojovat s tím čarodějem. Já se nakonec na něj otočil taky a pár šípů skrz něj poslal. Na první pohled jím jen prolétaly, ale přeci jen se čaroděj podivně kroutil, jako by mu to přeci jen ubližovalo. Pak náhle s mírným zaklením se za světelného výbuchu odčaroval pryč.

Přesně v ten okamžik si golem odplivl lávu směrem na Malconiho, který si ale tento okamžik vybral na odskočení, takže láva nešťastně dopadla Halorikovi na nohu a ten se skácel k zemi. Jal jsem se z lukostřelce proměňovat na markytánku, Halorika jsem z nebezpečné zóny odtáhl a pak kouzlem zastavil krvácení a zachránil to nejnutnější. Pak jsem podepřel Halorika a on skákajíc o jedné noze se opřel o stěnu.

Chtěl jsem se zapojit znovu do boje, ale tam už bylo hotovo. Golem se rozpadal na kamenné bloky, z DeSoyi se kouřilo od použití kouzla a Malcony běhal rychle jako krysa, která vypila projímadlo - DeSoya zjevně použil kouzlo rychlosti.

Znovu přelečuji Halorikovo nohu - obvazem a kouzlem, byť už předem vím, že zde jsou mé zatímní schopnosti už poněkud nanic. Ano, noha se na první pohled jeví zdráva, ale lidské maso, které prošlo varem a škvarem prostě nebude sloužit a ještě bude do budoucna dělat čím dál horší problémy. Ví to i Halorik, čím déle se budeme zdržovat zde dole, tím hůře to dopadne s jeho nohou, nejhorší by byla amputace. Ale to, co jsem teď provedl, by tu amputaci mělo oddálit o hodiny…

Pak jdu zkoumat trůn, DeSoya zkoumá “díru do pekla”, Halorik nám dělá stojan na lucernu a Malcony celý nervózní hlídá,  jestli se čaroděj nevrací. Malcony ve volné chvilce odštípnul golemovo ruku, kde má zatavený vodní prstýnek, z kamene lehce prosakuje voda…

Já na trůnu nenacházím nic, co by trůn identifikovalo nebo ukázalo něco skrytého a ani ostatním se nevedlo o moc lépe.  A tak  jdeme dál - máme tu ještě tři neprozkoumané tunely.

První chodba - dlouhá levotočivá zatáčka končící závalem, který ale neudělal člověk… V rozumném časovém horizontu nepročistitelné.

Druhá chodba - náhle končící ve veliké jeskyni na galerii, naprosto na všechny strany je to ukrutně daleko (čti: tak daleko, že tam nedosvítí pochodeň). Je tu prostě nějaká průrva jdoucí skrz masiv… žádný most, žádná římsa, prostě nic. Ten kdo to sem kopal prostě asi zjistil, že není kde pokračovat.

Třetí chodba - nejužší chodba, na jejímž konci jsou celokovové dveře. Oni tedy vypadají spíše jako velmi hustě mřížované dveře. Silou je neotevřu, Halorik kouzlem zapůsobil na klíčovou dírku a zaznělo to, jako by někdo otáčel velkým ocelovým klíčem. Než se kouzelný klíč dotočil, měl jsem možnost si dveře prohlédnout. Z naší strany  nevypadají používaně, jsou zaprášené…

Pak šly dveře po poootočení kliky otevřít, v podstatě se otevřely samy přes půlku. Slyšíme relativně pravidelně zvuk, jakoby někdo házel kamínky o cosi většího kamenného. Připravil jsem si pro jistotu do jedné ruky luk a do druhé šíp, protože se mi to přestávalo líbit.

Došli jsme do jakési kamenné místnůstky, cesta dále pokračuje dál na jakýsi mostík přes stejnou průrvu, jakou jsme viděli v předchozí chodbě. Tuhle místnůstku také něco osvětluje ale současně i to světlo pulzuje v rytmu kamenných ran. Sedí zde na zemi další ohnivý démon a pohazuje si kamenem na zem, ten se odráží na zeď a pak zpět do jeho ruky. Malcony ho pozdravil (našeho malého třičtvrtě metrového démonka) a ten mu začal odpovídat. Je docela překvapen, protože má hlídat aby  někdo z mostku neprošel do směru, odkud jsme přišli my. Ale o opačném směru nemá pokyny…

Malcony ho trošku dráždí tím, že bychom se mohli dohodnout (jinak by prý mohl Halorik čarovat vodu), on se zvětšil do velikosti Malconyho a tváří se poněkud nepřístupně. Ale dozvídáme se, že tu slouží jistému čaroději. Připravuji si kus pergamenu a uhlík. Značím si pouze:

FLEXEN - takovej magor - čaroděj do  ohně…

Poděkovali jsme mu a vracíme se zpět, Halorikova noha zasažena lávou je sice ode mě zaléčena, ale nemoc s opečeného masa na noze se může  polehounku rozvíjet. Malconyho mrzelo, že není šance nejenom kvůli Halorikovi projít dál. Mohlo by to vést na povrch, kde by šlo zjistit, kde jsme a kdo tedy nechal vysušit tu řeku. Ale jméno Flexen je tedy velmi dobrá stopa, řekl bych, která nám to  trošku nahrazuje…

Vracíme se zpět k teleportu, který nás sem poslal, ale prozatím neprocházíme, protože Malconymu se nelíbí, že Flexen není k nalezení a není zřejmé kudy by odsud prošel. A taky se Malconymu nezdá, že by ten čaroděj celé dny a noce seděl na trůně - kde jsou jeho obytné místnosti?

Malcony šel znovu vyjednávat s démonem, kterému navrhnul že ho osvobodíme  od Flexena,  a on nám prozradil, že pracovna je za závalem a že se tam dotyčný teleportuje… A teď už ho zabít musíme - toho Flexena - protože jinak jsme my i démonek v … háji.