Únos Zlaté
Pomalu stoupáme po schodech za Zlatým po únavné cestě sem, sem do lidské země kdesi na severu… V hradě dostáváme každý svojí místnůstku, kterou okamžitě zabydlujeme. Každý podle svého naturelu pak provádí další činnosti, já osobně jsem vyhledal vojenského velitele a nechal si od něj vysvětlovat finesy první pomoci. Zkusmo jsem si domluvil i další hodiny abych se poučil…
Leč časy klidu a míru neměly trvat dlouho. Hned tuto noc, mohly být tak tři hodiny ráno, se hradem ozval výkřik, jež následně přerušilo táhlé, vzteklé a nenávistné zařvání. Tohle všechno se ozvalo v jednom zařvání, jež bylo tak silné, až se otřásl celý hrad i se skalou. Rychle se oblékám (kroužkové brnění přes noční košili) a vybíhám plně ozbrojen na chodbu. Zde panoval klasický šílený zmatek, každý pobíhal se a tam a nikdo nevěděl proč. Až se pak rozšířila zpráva, že to bylo něco velkého. Začínám hledat Černého, ten by měl vědět co se má dělat a hlavně co se dělo.
Tím, že ho nemohu najít je problém o to větší, ale hned mi je jasné, že určitě někde běží nějaký magický experiment. A kde dělá černý rádce experimenty ? Nu ano, ve sklepení.
Scházím dolů a vidím něco, co jsem vidět nechtěl. Jakoby čas zmedovatěl, pochodně hoří pomalu a do toho se vmísilo zvonění zvonečkem od mého šestého smyslu. Něco není v pořádku.
Celá naše parta se sešla před zavřenými dveřmi, za nimiž se muselo odehrát to nejdůležitější. Miriel dokázala odblokovat zamykací kouzlo a dveře otevřela.
V následující místnosti to vypadalo jak po bojišti. Červená má vyražený dech, Zlatý má v sobě tři šípy. Oba krvácejí. Černý stojí strnulý a může pouze poulet očima a v cizí řeči klít. Soudě podle zčervenání tváří Míriel onen jazyk minimálně částečně zná.
Konečně doběhl arcimág a ptá se co se stalo. Odpovídá mu Červená, jež i za mojí pomoci chytila dech. Ona… obě… unesl je on…. hrůza… Chropt .. Arcimág je mimo, neboť se ptá co teď bude? Co by bylo vyrazí záchranná výprava, říkám si v duchu. Červená vykřikla: Musíte je zachránit! Je? Ale ale něco mi muselo uniknout. Vím, že tu chodila Zlatá - strážkyně pokladu, ale kdopak je ten druhý?
Říkám Červené, že je zachráníme, ona se na mě stihla ještě mile usmát a pak omdlela. Takovou jadrnou nadávku ode mě ještě nikdo nikdy neslyšel a to nejen proto, že Červená omdlela. Obvazoval jsem totiž Červenou provizorním obvazem ze svého spacího úboru a ta látka se na ní vzňala… Můžete hádat proč…
Zuřivě se rozhlížím po okolí a i přátelé mají se zlatým problémy. Vytáhli mu sice šípy z hrudi, ale ani jim nejde zastavit nemagickou cestou krvácení. Tu konečně dobíhají místní mágové, jež ovládají léčivá kouzla a ujímají se našich draků. Černý se s mlasknutím zbavil svého kouzla strnutí a jal se organizovat záchranu. A zorganizoval ji tak, že nahlas řekl: Všichni ven!
O hodinku později jsem opět v pracovně Černého, neb mě zajímá aktuální situace
- Zlatý - viděli jsme, že leží na dekách na zemi a není použitelný
- Červená - seděla v posledním nerozbitém křesle, a alespoň občas komunikovala
- Černý seděl za stolem, který si musel odněkud přinesl. Zjevně je mu malý :-/
- Zlatá je unesena a už se ví kde je, po hlavní snídani se dozvíme víc.
Rychle jsem šel hodinku dospat…
Ve velkém sále, kde se vždy odbývá jídlo, jsme se už sešli všichni, z draků přišel pouze Černý a… sedl si do trůnu, kde obyčejně sedává Červená.
Teď si dovolím malou odbočku. Červená vládne drakům, a Zlatý i Černý jsou její synové. Šeptanda tvrdí, že Červená předá vládu Zlatému a Zlaté, neboť si ti dva udrželi mezi sebou lásku, byť byli velmi dlouho odděleni a též naplnili svoji lásku tím, že budou mít potomka.
Černý měl projev a sotva začal, již nás strážní nechtěli pustit ze sálu. Zvláštní…
Vážení přátelé, přátelé elfů, přátelé z cizích zemí… začal Černý a po dalších zdvořilůstkách řekl to důležité: Zlatá byla unesena pekelným tvorem a já tu sem jak kůl v plotně. Ano, Černý se nám nějak dostává mimo sebe či co. Je potřeba je zachránit, jinak naše věc bude ztracena a skončí v troskách. Nebude to daleko, dostanete koně. Budou znát cestu.
Předposlední informace mě probrala. Pojedeme? Ověřuji si, že jsem slyšel správně. Slyšel - jsem zvědav kdo umí z naší party jezdit na koních.
Pak ještě proběhli hlášky o třetím pekelném bratru - o Mefistovi. Zatím ho ještě nikdo neviděl a není ani jasné, zdali se znovu vrátil na svět. Druhý bratr Baal byl podle všeho ten, kdo provedl únos, neboť třetí bratr Diablo byl on nás odstraněn z tohoto světa a případný návrat by byl za mnoho let…
(obrazový záznam našeho dobrodružství - kresba Teri Logan)
Náhle mi před očima proběhla velmi zvláštní vize. Černý si v ní mne ruce a na naše pokoje věší cedulku ZIMMER FREE.
Strážní nás po snídani odvedli přímo na nádvoří ke koňům. Od pohledu vidím, že jsou to rozumní koňové z elfího chovu, kteří když neshodí jezdce hned při prvním nasedání, tak ho spolehlivě (krokem) dovezou. Dokonce se povídá, že jsou tak chytří, že nedovolí jezdci spadnout…
Vyjeli jsme a po chvíli z hlavní cesty uhnuli na méně používanou cestu a zajeli do lesa…
Večer šikovní členové ulovili zajíce a srnu, z té jsme ale snědli jen část. Pak jsme se uložili ke spánku, přičemž Eldar riskoval a držel hlídku sám. Druhou hlídku držím já a se mnou Darja. Vytí vlků v dálce nás nechává chladnými, ale cosi podle Darji obchází náš palouček. Kupodivu to neútočí, a tak nakonec největší vzrůšo bylo kolem kouzelnice Zdenky v konci naší hlídky, neboť měla nějaký velmi ošklivý sen ze kterého se nemohla probudit. Preventivně jsem se dotkl Zdenina čela, abych se ujistil, zda to není horečka. Nebyla. Trochu jsem ji tedy pomohl a vzbudil ji, mimo jiné proto, že se měla účastnit se Sedrikem další hlídky.
Zdenka nám vyprávěla, že se jí zdálo o únosu Zlaté a že Baal odnášel i malý sud (?) zabalený v látce…
Ráno si sdělujeme zážitky z noci a Zdenka měla ještě jeden. Něco velkého obcházelo palouček. A opravdu obcházelo, našli jsme nějaké stopy ve vlhkém jehličí. Darja ale říkala, že ten co sledoval nás byl lidské velikosti, což podle Zdenky i podle stop neodpovídá. Sledovali nás tedy dva různí jedinci. Dobří či zlý? Kdoví…
Darja se v blízkém jezírku vykoupala a pak se s čistou hlavou mohla věnovat dohadování s námi ostatními o tom sudu. Každý z nás chytřejší si už domyslel, že to bylo zřejmě dračí vejce, takže jsme se moc dohadovat nemuseli :-) Shodli jsme se že budeme pokračovat co nejrychleji to půjde, takže rychlým koňským krokem.
Vyrážíme a hned po pěti minutách narážíme na můstek přes potok. To je vhodné místo na napojení koně, neb je tu tekoucí a čistá voda…
Celý den jedeme lesem a jen já a Cedrik jsme v pohodě, ostatní cítí nějakou tíseň. Cesta se začala kroutit a obcházet vhlká místa, neb jsme se přiblížili do míst, kde začínala Velká bažina. Večer sesedáme z koňů celí rozbolavení a hledáme místo na tábor. Na prvním místě se propadáme, ale druhé místo je suché a použitelné jak pro nás tak pro koně… Je zde i jakýsi rybníček, ale koupat se v něm nebudeme a vodu z něj pro jistotu používat teprve ne.
Noční hlídky běží podle včerejšího klíče a opět sebou při naší hlídce Zdenka hází a ani dnes ji netrápí horečka. Ba naopak, je studená a skoro nemůžu nahmátnout tep…
Ráno přišla mlha, což moc nepomohlo poslední hlídce, která připravovala snídani. A pak opět jedeme dál a dál…
Občas vidíme nějaké zbytky staveb, cesta se už bezostyšně klikatí kolem louží a následně i kolem čtyřech banditů. Prý - "peníze nebo život". Další banditi střílejí z křoví, vrhám se na jednu stranu - s prvním banditou na mé straně trochu bojuji, druzí dva utíkají, neboť samotný Eldar zmákl ty čtyři na cestě, zůstal jen jeden živý lapka. Ošetřuji Darju, jež má poměrně exotické zranění - čistý průstřel dlaně, který kromě většího krvácení nezpůsobil vážnější problémy …
Výslech zraněného lapky přinesl poznatek, že na "blízkou" zříceninu před třemi dny před třemi dny něco přilétlo…
Jdeme do vesnice, jež je vzdálena dvě hodiny chůze po cestě… Pro mě je to trochu drsné, je tu dost velká chudoba. Zdejší budovy jsou splácány z rašeliny uvnitř je jakási dřevěná kostra, která drží tvar domu. Mám z té chudoby ošklivý pocit… Jediný "pořádný" dům byla jednopatrová budova sloužící současně jako hospoda, obchod a sídlo starosty.
Muž v trojediné[1] roli nás přišel přivítat a prý: Tož vítajte ve Vyšných Vlkodlakách, jestli budete chceť tak Vám stařík porozprává o hrádku. To chceme, přeci jen to má být cíl naší cesty. Dívám se z okna na hrad a v první chvíli moc neposlouchám výklad, probere mě až věta o ohnivých šípech zvící Šalaharské zvonice, jež prý vylétají směrem vzhůru…
Večer nemůžu spát a tak se opět dívám směrem na hrad a skutečně cosi velkého vylétlo z věže. Pak už se nic viditelného nedělo, pouze vítr jakoby přinášel zaklínání od hradu. Zlé sny tentokrát mají dvě kouzelnice ze tří - Zdenka a Míriel.
Za tmy nás hospodský burcuje, že prý je už ráno, ale skrz mlhu to vážně nešlo poznat. Po snídani se vydáváme na cestu, měli bychom cestovat už jen půlden, takže o polednách budeme na hrádku. To je nejlepší čas, Baal bude určitě vyspávat :)
Projíždíme vesnicí a všímáme si zničených staveb v části vesnice - zem se zde propadla, dřevo z konstrukce je zčernalé…
Za vesnicí sebou všechny tři kouzelnice trhly neboť zaslechli v půli umlčený výkřik a podle všeho Zlaté. No my snad jedeme pozdě, polekali jsme se a pokusili se zrychlit.
O polednách se mlha roztrhala a my přijeli pod hrádek. Necháváme koně na úpatí kopce, budou se tu mít dobře, je tu dost trávy. Koně jsou poněkud neklidní …
A pak už nám nezbylo nic jiného než stoupat vzhůru… Překvapil mě ale Cedrik, který vyvedl svého koně až nahoru, prý by je dole mohl někdo zabít. Já osobně jsem názoru, že naopak budou zabití ty koně, co budou nahoře. To ale nebyl náš nejhlavnější problém. Pocit, že nás někdo sleduje od začátku bažin nyní ještě zesílil.
Po třiceti minutách jsme konečně nahoře v hrádku. Tedy v hrádku - spíš v tvrzi. Leč obyvatelná už pro lidi ani elfy není, jsou to už jen trosky, jež ale na první pohled mají dobré sklepy. Vše co bylo dřevěné a přetrvalo do dnešních dnů je zčernalé věkem. Krvavé stopy jsou ale až moc čerstvé…
Vstupujeme na nádvoří a hledáme nějaký použitelný vstup. Shodou okolností ho nacházím já a spolu s vojínem Potloukem sestupujeme jako první vchodem pro služebnictvo. Schody nás zavedly do prvního podzemního podlaží, nelze si nevšimnout krvavých stop bot velikosti patnáct… A opět slyšíme ten nepěkný šepot…
Schody končí u zachovalých dveří, jsou pokryty slabě zářícími runami. Dveře otvíráme a vstupujeme do první místnosti v našem putování. Začínám si črtat mapu…
Místnost {1}, do níž právě Cedrik otevřel přístup je kamenná. Její podlaha je pokryta krvavými cákanci a kromě sloupu stojícího uprostřed a obrazu na severní stěně tu jsou jen několikery dveře.
Na obraze je znázorněna paní na hřbitově, dle našeho odhadu se jedná o Rose Loganovou. Obraz je magický a snad právě proto jej Sedrik vyřezává z rámu a uchovává v batůžku
Používáme dveře vpravo a chodba nás zavedla do další místnosti {2} je zde rozlámané tělo sochy, v podstatě jen torzo bez končetin a hlavy. Zjevně socha měla i křídla… Je to tedy socha některého z dračího lidu, zkusmo hledám nějaký nápis a velice mě překvapuje, že ho nacházím a dokonce ho dokážu i přečíst. Socha Draka a v klasické elfštině? Zvláštní, stalo se mi to dnes poprvé :)
Text zní:
NOC
Rose Logan
Noc je krásná,
Noc je chladná
Noc je tichá
Noc je sladká
Noc je mou přítelkyní
Noc je má matka
Postupujeme dál do další místnosti {3}, kde tmu střídá rudé světlo jdoucí z dalšího průchodu z východní strany místnosti. Zde nacházíme jen látku, jež prý balilo dítě Zlaté.
Další prostora není místnost v pravém slova smyslu. Je tu obrovská jeskyně, jež je přervána průrvou. V průrvě je žhavá láva. Dobrý zpráva je, že přes průrvu vede provazový most, jež je ve velmi dobrém stavu. O něco horší zpráva je, že uprostřed mostu je zlatý prach, což velmi připomíná krev Zlaté :-/
Po přechodu mostu pokračuje cesta v přitesané chodbě do větší prostory s výklenky {4}. Protože nejsme na výletě, příliš tuto místnost nezkoumáme a procházíme dál až na křižovatku tvaru "T". Tiše nasloucháme a nevíme kudy dál, zvlášť když kouzelnice tvrdí, že krvavé stopy (které vidí jen ony) jdou přímo rovně do zdi… Průchod skrz ale nevidíme a tak po třiceti minutách marného hledání nějakého otevíracího mechanismu volíme chodbu vedoucí na sever.
Další prostora {5} nás zaujala. Na zemi je rozbitá dračí pečeť, jež zakrývala nehluboký prostor. Ten je nyní prázdný, když nepočítám nějaké zbytky kostí a trosky nějakých poničených věcí. Ale to hezké je na stěně. Je tu obraz Zlaté, Černé (?) a Červené stojící u nějaké věže. Mezi nimi leží zabitý člověk.
Pečeť je naštěstí jen puklá - skládáme ji nad hrobem. Pro jistotu…
Místnost ležící dál na cestě {6} má v podlaze díru do dalších prostor, navrhuji, že si ji necháme na později, že doprojdeme zbytek tohoto patra. Můj návrh je přijat. Lehce mě to překvapilo, že by inteligence byla nakažlivá?
Vracíme se na křižovatku "T" a volíme směr, který jsme neprošli. Dovedl nás do místnosti {7} k další puklé pečeti. Zde pečeť zcela jasně zakrývala nějaký hrob. Odsud se ale něco vyškrábalo a mělo to drápy, neboť po sobě zanechalo vrypy v kamenech.
Schody vedoucí odsud kamsi dolů směřují do místnosti, jež byla celá znečištěna cákanci krve {8}. Stěny jsou pokryty ochrannými runami a ještě slabě světélkují. Jsou tedy činné, byť podle kouzelnic už jejich moc zeslábla.
Odsud zahýbáme vpravo do místnosti s obrazem {9}. Jé upíři poznamenal trpaslík při pohledu na obraz. Skutečně to tak na první pohled vypadalo. Na pozadí byla nakreslena sopka, v popředí stál král se zvláštně nakreslenými zuby a po jeho obou stranách vylézaly ze země bubáci. Při velmi blízkém pohledu měl král na levé ruce nakreslenu skleněnou (?!?) gantletu jež je trošku od krve.
Po krátkém zkoumání jdeme do další místnosti {10}, jež není od předchozí místnosti daleko. Opět je tu obraz - ženská v černých šatech, jíž nějaký vandal vydrápal obličej, stojí před stavbou se dvěma štíhlými věžemi…
Vracíme se kousek zpět a vstupujeme do jiné místnosti {11}, kde kromě run na zdech je i obraz - hořící město před nímž stojí žlutě oděná postava s mečem, opět má vydrápaný obličej…
Připadám si jako ve výstavní síni, nikde nic důležitého, jen nás to zdržuje od úkolu najít zlatou. Jdeme zpět do místnosti {8} s neprošlou odbočkou na východní straně. Už v chodbě jsou ochranné runy, které nás dovedli do další místnosti s obrazem {12}. Na zdejším obraze je zelená louka, na níž stojí dívka v černých šatech. Opět jí nějaký vandal vydrápal obličej, přesto podle růže v rukou tušíme, kdo to je. Na nebi je nakreslený ubývající měsíc - ve tvaru písmene C a v obloučku má hvězdičku. Takovýhle znak jsme už někde viděli, nějaký klan nebo náboženství (nebo tak něco) jej využívaly. To ale vědí naše kouzelnice, já to vědět nepotřebuji…
Opět se vracíme do místnosti č.8 a tentokrát volíme schodiště, to nás ale vrací do místnosti č.7, tedy té s hrobem. Zde nemáme prošlou jednu odbočku, proto jí volíme a docházíme do kulaté prostory {13}, která je odshora dolů pokrytá runami a symboly, uprostřed je socha - torzo, jež snad kdysi bývalo člověkem. U symbolů mám pocit, že už jsem je někde viděl a po důkladném průzkumu torza je mi jasné i kde. Tahle socha podle všeho znázorňovala některého z našich draků…
Vracíme se k trhlinám, ty se však zdají neprůchodné, nezbývá jež jít do
místnosti s průlezem do dalšího patra {6}.
[1] Starosta, hospodský a obchodník v jedné osobě. A možná taky žalářník a místní kat, ale to už nikdo neověřoval