Kronika Riccova života14.dne měsíce lesklé kapky roku 1012 Čtvrtý den putujeme k Tenerifskému hradu už jej vidíme před sebou, leč bouřka a silný déšť nám zbytek cesty znepříjemnil… Na Tenerifu nám sdělili, že ve sklepení se provalila podlaha do podzemních prostor a že tam něco dělá rambajs. Dneska tam ale nevlezeme, sušíme se a večeříme… 15.dne měsíce lesklé kapky roku 1012 Lezeme do podzemí - to po náročném průzkumu vypadá takto:
Po této akci přišly na řadu dveře. Po přiblížení ke dveřím Y v hlavách přítomných a přihlížejících zazněla hádanka (popsána níže v levém sloupci). Tuto hádanku jsem rozřešil hravě a šel jsem ke druhým dveřím,otevřel je… a obdržel druhou hádanku (v pravém sloupci). Od této chvíle bylo všechno nalevačku. Posuďte sami: Hned jak jsem hádanku obdržel jsem prý zavolal své druhy, ti za mnou přiběhli a stejně jako já obdrželi hádanku, nemohli se hnout, nemohli promluvit. Stejně jako já.
Vpředu stály dvě sfingy proti sobě… Zřejmě jsem měl zatmění, když druhou hádanku ne a ne rozlousknout. Už mě tam nebavilo stát a nemoct se pohnout. Zkusil jsem vycouvat a ejhle, ono to šlo! Pohled, který se mi naskytl bych nepřál nikomu. Členové družinky byli průsvitní a mohl jsem skrze ně chodit! A co hůř, Larim s Kryštůfkem chyběli. Larima jsem našel a byl psychicky zlomen. Došla mi pravda - Kryštůfek uhodl hádanku. Drapl jsem Larima a "silou" proběhli okolo sfing. Mě nic neudělaly, ale Larimovi ano-dostihl jej rudý blesk. Konečně se mi rozsvítilo i v případě druhé hádanky. VÍNO!!! Já ho neměl, Larim ano. Běžíme chodbou (mezitím se prohádal další člen družinky ze zajetí nehybnosti) a nacházíme Kryštůfka rozťatého na dvě polovice. Jeho soupeř byl jakýsi nehmotný bojovník ve stříbrné barvě. Toho jsme zmrskali a po setkání s "velitelem podzemí" sbíráme Kryštůfka a jdeme jej pohřbít… Nevýslovný žal mě trápí právě v tomto okamžiku, kdy je po pohřbu Kryštůfka. Přítel Kalidor, vyznavač náboženství větrů se radoval, jak už to toto náboženství přikazuje při smrti činit (při narození jsou smutní že další človíček odešel z ráje…). V něčem mají možná pravdu, leč mě to k mému rozpoložení nepřidalo. Všichni kromě mě už od hrobu Kryštůfka odešli a já tu zůstal sám a spisuji svojí útlou kroniku. Sám se svými výčitkami svědomí, sám se svojí náladou, sám se svými vzpomínkami, sám malinký oproti druhům v naší družince. Vždyť vyřešit tu hádanku o chvíli dříve, zadržel bych Kryštůfka od postupu dále do podzemních prostor a mohl by žít… Už poněkolikáté se stalo, že ti co jdou s Riccem umírají, jen Ricco přežívá. Vzpomínám si na tuto větu, kterou kdysi pronesl Mura. Kde tomu je konec! Dal se raději naverbovat do legií než aby snášel dva "mrňavce", kteří si spolu tak rozuměli. Jak jsme si hráli na schovávanou, jak mě umožnil pocítit volnost ptáků, jak… Nemohu tuto tíhu unést, dopíši tuto větu a půjdu rozjímat na hradby…
(počet zobrazení příhod hobita Ricca - jakékoliv stránky: ) |
Tato stránka byla
autorem Webu naposledy ručně editována nebo automaticky upravena
28.03.2015 09:23:37 |