Kronika Riccova života

14. dne měsíce horských lvů roku 1012

Nevím, jestli jsem měl v tento den horečku či co. Když teď s dvojdenním zpožděním dopisuji zápisky z tohoto dne, přemýšlím nad tím, jestli se vše stalo přesně tak, jak popisuji.

Nejprve přijel Drax a ukrutně vynadal Talfaxovi. Ten pak vyšel a řekl, že přetvářka skončila, máme mu říkat opět jeho pravým jménem "Mura". Mura sešel dolů k ostatním vojevůdcům, kteří tu už byly od včerejška. K nim postupně přibyl Elesar z řádu stříbrné hvězdy, elfové z hory Messis. Pak udělal Kryštůfek další ze svých kousků. Ukázal nám dokonalý obrázek tří delfínů, které namaloval.

V tu chvíli už všichni z vyprávění věděli, že:

• Tetrinské království padlo, nic z něj nezůstalo
• Z Palesilského hvozdu lezou nemrtví a další mnohem horší potvory
• Neustálé útoky na horu Messis (údajně magické)
• Královské síně nefungují a dvě z nich jsou ve vlčím a palesillském hvozdu
• Skřeti jsou opět aktivnější

Z toho je Vám jasné, že já zasvěcenec První Inkarnace se příšerně lekl (a spolu se mnou ostatní kdo znali legendu o zpívajících delfínech). Bodejť by ne, když útoky na království jdou ze všech stran a někdo naznačuje, že se blíží Poslední bitva. A pro Kryštůfka to bylo o to horší, když ještě navíc vyřkl větu "Přišel čas". Nikdo z nás, kdo legendu znají a současně byl zasvěcencem P.I. se nemohl pomalu ani pohnout, jak byl konsternován. Mura, vyznavač Atonova náboženství se probral a Kryštůfek dostal na svůj elfí zadeček. Tentokrát i ode mě.Všechno je jednou poprvé. Pak proběhl výslech Kryštofa, ten se přiznal, že to namaloval jen tak, že mu ta naše situace připadala tak jako v té legendě.

Pak přijeli další jedinci - Bílá jízda, tu vede Aramis a přiváží další jobovku - Zebří lesy hoří… Je nám vyprávěno o temných legiích a o strážcích černého světla.

Odpoledne to už Kryštůfek nevydržel a šel sám osvobodit našeho přítele Bulvu - nikdo na tuhle akci nechtěl jít a já byl ještě nedoléčen ze včerejška. Ani na to nebyl čas. Zato na hádky mezi veliteli bojovníků čas byl.

Podařilo se mi projet za Kryštůfkem, bylo mi jasné kam jel. Kryštůfek byl neviditelný, toho bych těžko našel, ale havránek Kryštůfka mi sedl na rameno a zakrákal. Pak popolétl a zůstal sedět ve vzduchu. S neviditelným Kryštůfkem jsem se domlouval tak, že já jsem pokládal otázky a Kryštůfek odpovídal pomocí značek, které jsem se od Kryštůfka naučil den předtím. Kryštůfkovi se nechtělo jít zpět, ale nakonec šel dobrovolně. Od hradiště se totiž vznesl černý mrak a začal se sunout k nám. Začal jsem pociťovat hrůzu a meč mi začal červeně pableskovat. Křikl jsem na Kryštůfka, ten nasedl, já otočil poníka a jeli jsme co nejrychleji zpět.

Mrak se rozrostl - zůstal viset nad hvozdem a kouskem přesahoval do polí blízko vesnice. No, tedy mrak. Spíš mlha, ale černá… Meč mi svítil pomalu jak rudý měsíc (jeho nejbližší úplněk bude 7. dne měsíce dobré vůně). Šel jsem bokem, pryč od všech, našel jsem si své místo pro boj. Neviděl jsem to co dělal Kryštůfek, ale viděl jsem zřetelně objevení čtyř bohů, Indena a jeho bratra, Dagota a Snarni Pana… Inden si s bratrem podali ruce (nemusím připomínat co to při pohledu z dálky mnoha lidem řeklo a nebylo nic veselého) V tu chvíli se objevil Kryštůfek a pokřikoval, že ta mlha je podfuk… Již chvilku předtím mi bohyně myšlenek Yandwalathé řekla abych prozřel a já nevěděl co a jak… Obojí se mi spojilo dohromady a opravdu jsem prozřel, místo mlhy tam byli tři jezdci… Ostatní potkalo to samé, problém byl v tom, že ti tři měli být dost mocní.

Vojevůdci se s bohy shodli, sestavili šiky, zaveleli k útoku a jak tito bratři, tak i později hnízdo minotaurů a hradiště lupičů bylo doničeno, a dobito. Mrak se zvedl a svým pomalým tempem letěl pryč. Byl dostižen kouzelníky a rozmetán.

A bohové? Ti zmizeli už po likvidaci těch třech bratrů. Ani jsem si pořádně nevšiml, kdy přesně.

15 dne měsíce horských lvů

Bulv byl zachráněn a brzo ráno byly jeskyně ve skalách odstřeleny a zasypány. Po krátkém spánku jdu ven a vítám se s Jarem. Sníh už začíná tát, jsem rád, že se legenda zatím nenaplnila. Odpoledne se vydáváme na cestu, podle Kryštůfkových slov. Vede nás kamsi, kde podle něj sídlí lupiči – do blízkosti Ban-Harru.

V průběhu putování vyučuji svého prvního žáka – krolla Bulva Utřinose novým fíglům , například druhého dne měsíce teplých tůní si spolu s Bulvem a Kryštůfkem hrajeme na schovávanou…

Kryštůfka učím jiný den pracovat s prstenem černé vodoměrky, on na mě začaruje kouzlo leť (podruhé v životě) a pro změnu já se učím ovládat let ..

4.dne měsíce teplých tůní roku 1012

Jsme blízko té jeskyně, kde mají sídlit ti lupiči. Opatrně prolézáme v blízkosti sochy-sentinelu, docházíme ke křižovatce ve tvaru runy „T“. Levé dveře mají nápis Jsem země, jsem vzduch, jsem vítr, jsem oheň, co jsem? Pravé dveře oproti tomu mají nápis Jsem voda, kdo jsem? Velmi rychle jsme uhodli , že kratší hádanka…

A právě v tomto okamžiku se odmlčím, neboť se zde něco stalo a my jsme svatosvatě slíbili, že už sem nikdy nebudeme lézt. Kryštůfek zde „dobrovolně“ zůstal tisíc let. Mě se na té dobrovolnosti něco nelíbilo a chtěl jsem si pro Kryštůfka dojít, ale Mura mě přemluvil, že ne. Mezitím nám někdo uzmul koně. Takže jdeme pěšky do Baterigamu…

10.dne měsíce teplých tůní roku 1012

Hledáme práci – ale od doby, co padlo Tetrinské království a nedováží se tetrinský olej není práce u karavan putujících zemí, všechny ostatní volné fleky byly zabrány právě lidmi, kteří dříve jezdili s karavanami. Zaskočil jsem si za naším Baterigamským kontaktmanem, ten mi zadá úkol zjistit něco o fanaticích pohybující se ve městě.

Odpoledne jsem nevěřil svým očím. Na bílém koni přijíždí bíle oděná postava (včetně kápě přes oči) s havránkem na rameni. To neuhodnete – Kryštof. Muru tohle odění Kryštofa rozčílilo a Kryštůfek byl podroben výprasku. To už mě lehce dožralo, ale vzpomeňte na děj se Sovartusem…

11.dne měsíce teplých tůní roku 1012

Kryštof si pořídil průkaz člena knihovny, já si tam popovídal se starým známým vrátným a knihovníkem (kdysi jsem tu zařizoval vrácení vypůjčených knih z chrámu). Pak jsem si šel po svém úkolu.

Zjistil jsem (kromě jiného) že fanatici nosí žluté špendlíky na šedých oblecích a říká se že Až se král Mildongu vzdá trůnu, patří trůn jedinému králi Tetrinu. Všechny detaily jsem zahlásil kontaktmanovi, ten se zhrozil, zprostil mě úkolu a zřejmě šel ihned informovat královské.

12.dne měsíce teplých tůní roku 1012

Hledáme práci. Kryštůfek se mi svěřil s úkolem, že má najít město Sain Fanel, že prý tam je meč Betelken a donést ho Riccovi. Velmi jsem se podivil a oznámil Kryštůfkovi, že Sain Fanel jsem už viděl a meč mám a dokonce jsem ho našel jinde. Svým prohlášením jsem zklamal jak Kryštůfka, tak i Bulva. Nu což, vrátíme se do Havenu, třeba tam na nás nějaká práce čeká.

7.dne měsíce lesklé kapky roku 1012

Tato kronika právě oslavila rok své existence, to je asi jediná hezká zpráva.

Právě uplynulých 30 dnů totiž vůbec nestálo za nic. Nikde žádná práce, to je taková bída, až by hobit plakal… Jsme v Havenu a naše družinka se opět obměňuje. Do družinky se vrací bojovníci Larim a Kalidor. Oddělil se od nás Mura a Bulv… I zde se pokoušíme hledat práci.

8.dne měsíce lesklé kapky roku 1012

Jediná práce je u městské stráže. Ledva jsme se upsali, přišla mi pozvánka do Legií. Do roka a do dne se mám hlásit…

9.dne měsíce lesklé kapky roku 1012

Jestřáb nám ukázal seznam šesti lidí žijících v Havenu, které by rád dostal za mříže. Vybíráme si jednoho, který žije ve Dračím spáru. Havránek udělal letecký průzkum - Kryštůfek si s ním pohovořil a stanovil pět míst, které bude havránek oblétávat. Já budu případně na těchto místech dělat značky naší tajné abecedy, aby případně mohl havránek zavolat posilu. Mě Kryštůfek zneviditelnil… Poctivě jsem dělal značky až jsem došel k onomu domu. V zahradě pobíhali psi a ty mrchy mě cítili a štěkali na mě. Naštěstí to byla jen předzahrádka - k boku domu šlo krásně přistoupit a vyšplhat na střechu. Odtamtuď jsem sledoval cvrkot.Vždy se tam pohybovalo alespoň 20 lidí. Nás bylo pět (ostatní čekali před branami Dračího spáru) a tak jsme pak nahlásili Jestřábovi co se děje, ukázal jsem mu glejt od panovníka zvoucí mě do legií. S Jestřábem jsme se rozloučili s tím, že si jdu splnit svoji šlechtickou povinnost.

10.dne měsíce lesklé kapky roku 1012

Odjíždíme směr Tenerifský hrad. Ještě jedno malé dobrodružství před vojenskou službou…

(počet zobrazení příhod hobita Ricca - jakékoliv stránky: )