Kronika Riccova života

12.dne měsíce bílé laně roku 1012

U Hubena se před čtyřmi dny objevili noví dobrodruhové. Je to malý desetiletý elf kouzelník Kryštof Sova a zajímavý kroll se jménem Bulv Utřinos.

V noci na dnešní den jsem spal u Terinky (to je hospoda,pokud se nepamatuješ) a už ráno hned jak jsem došel k Hubenovi mě Mura vyslal hledat po městě Kryštofa. Hledejte desetileté děcko po městě i když má všude na plášti, na opasku, torně… obrázek Sovy. Malý Kryštůfek navíc dělá neplechu - co se dá čekat od desetiletého děcka. Ale kouzlit už umí dobře.

Navečer si zajišťujeme výpůjčku koní na dobu určitou - sedlák nám nevěří a tak s námi posílá sestřenici-půlelfku.

13.dne bílé laně roku 1012

Po snídani balíme na cestu. A jak to tak bývá, dobrodruhové na poslední chvíli zjišťují, že nemají tohle a tamhleto. Talfax se rozhodl, že si zajistí dva měchy svěcené vody. šel do prvního chrámu - vyhodili ho, šel do druhého (jiné náboženství) a tam ho také vyhodili. Pak se nám ztratil z očí a dlouho se nevracel. Šel jsem jej hledat a u každého chrámu, který jsem v Havenu nalezl mi řekli to samé. Mura se choval tak, jako by vešel do hokynářství a chtěl si něco koupit. Dva měchy svěcené vody měnit přímo za zlaťáky… Kdo to kdy viděl! Zásadně se dá příspěvek na kostel a pak se poníženě požádá o službičku. A určitě ne dva měchy…

Večer dojíždíme do hostince, kde se opět objevují dříve zmínění trpaslíci. Ti se na nás osopují. Stejně jako o pár měsíců předtím Sovartus mě trpaslíci dožrali. To si žádalo odvetu. Vypůjčil jsem si bez jejich vědomí měšec se 400,- zlatými. Trpaslíci si toho za hezkou chvíli povšimli, vzali si sebou hostinského a začali prohledávat pokoje přátel. Nic jim neřekli, což vyvolalo reakci. Došlo k násilí. Trpaslíci a Kryštof Sova skončili mezi mrtvými. Kryštof byl ale z tohoto stavu rychle Talfaxem vyveden. Trpaslíky odklidíme do čerstvě vykopaného hrobu. Prohlédnu věci trpaslíků a získávám krom jiného svitek o Starém dole s textem "Jokedit opouští starý důl…."

Nemám z tohoto večera dobrý pocit, dá se říci že mám špatné svědomí. Modlím se a pak jdu spát.

14.dne měsíce bílé laně roku 1012

Vstáváme a čtu si svitek ze včerejška. Posléze přijíždí jakýsi člověk, který si pohovoří s Kryštofem. Dozvídáme se, že zloděj Striglav řádí v Sirelenu (je to směr naší cesty), dále že ti trpaslíci byli také lupiči

Odjíždíme z hostince a pozdě večer dojíždíme do Lorie. 15.dne dopoledne nakupujeme nezbytnosti a jedeme do Sirelenu.

23.dne měsíce bílé laně roku 1012

Jsme zatčeni za masakr v hostinci do doby, než se to vyšetří… Dvacet dnů jsme si užívali domácího vězení.

8.dne měsíce horských lvů 1012

Jsme souzeni. Za vraždu a krádež. Za vraždu proto, že se nesmí zabíjet nikdo, ani ti nejhorší lupiči a vrazi. Vyjímku mají ti, kdo si nechají vypsat glejt na konkrétní osobu, která je hledána úřady. Tu pak mohou beztrestně zabít. Ke krádeži se doznávám a potvrzují se slova bohů, udělal jsem dobře, když jsem jim penízky uzmul. Nemusím je vracet, ale zaplatíme 500 zlatých soudních výloh. Takže hospodaříme se ztrátou.

Jdeme do hostince "U třech křepelek", kde diskutujeme jak mezi sebou tak i s rytířem Razbrojem z Krahulčí. Vracíme se ke svému původnímu plánu - vyrážíme směr Ball-Harr. Tady se podle Kryštofa nalézá místo, kam chce dojít. Domnívá se též, že to je sídlo Striglava. Má to jen jeden háček, hlavní vchod hlídá socha pouštějící z očí červené blesky. Talfax jí říká Sentinel.

9.dne měsíce horských lvů

Celý den jedeme po stopách Striglava a jeho bandy. Dojíždíme na mýtinu, kde zůstaly základy zbořeného baráku. Čerstvě vypálený. Tedy čerstvě. Před třemi dny… Vyrážíme vpřed a snažíme se stlačit náskok na minimum.

10. dne měsíce horských lvů 1012

Dnes okolo nás profičel jezdec na koni. Nejprve jel proti nám, o hodnou chvíli později se jeho stopy připojily na náš směr, večer skončily ve vesnici Tena. Tenhle jezdec jel na nějaký statek ve vesnici. Stopy ostatních lupičů se vesnici vyhýbají.

Ve vesnici potkáváme "Prince Kostrijského". Kryštůfek posílá svého přítele Havránka na hlídku ke statku, já tam jdu také. Byl jsem schovaný dobře, přesto mě havránek nabonzoval Kryštůfkovi.

11. dne měsíce horských lvů roku 1012

Ráno vyjíždějí všichni kromě mě a Kryštůfka pryč. My dva se vydáváme ke statku. Než tam dojdeme dozvídám se zajímavou informaci - Huben je u něžných diplomatů.

Průzkum statku začal tak, že jsem přelezl přes plot a krotil psa. To se mi povedlo a byl to snad jediný můj úspěch tohoto dne. Pes totiž v prvopočátku trochu štěkal, což vylákalo čeledína ven. Chabě jsem se vymlouval, že hledám pomoc, protože mi zdechl v lese kůň. Tak tudy to nešlo. Kryštůfek mi řekl: "Vidíš támhleto okno na půdě, umíš ho otevřít?". Přisvědčil jsem a hned se stal očitým svědkem dalšího kouzelnického kousku Kryštůfka. Řekl mi, ať si hodně přeju doletět k tomu oknu a dotkl se mě. Já letěl! Nevím jak vy, ale já měl co dělat, abych při svém prvním letu nekřičel hrůzou. Otevřel jsem to okno, Kryštůfek se mě drapl za opasek a zneviditelnil nás. Po pár krocích křikla selka nahoru kdo že tam je a poslala nahoru čeledína s vidlemi. Kryštůfek odlákal pozornost, zviditelnil se a odletěl oknem. Pak mazal k hostinci připravit mého poníka a jeho valáška.

Pokusil jsem se v průzkumu pokračovat, ale buďto mě někdo slyšel, nebo mě vyštěkával pes. Přeskočil jsem, stále neviditelný plot a mazal na stranu do polí. Ohlédl jsem se na statek. Ti si tam přivedli stráže…. Zvláštní. Vydržel jsem čekat dvě hodiny, než strážní odešli. Pak jsem mazal i já. Docela slušně jsem si nadával. takový fatální neúspěch!!!

Vyjeli jsme s Kryštůfkem po stopách přátel a bylo to dost zajímavé, sledovat ve sněhu stopy, zvlášť když ani jeden z nás není stopař. Ty původní stopy té lupičské bandy jsme neviděli, ale stopy našich přátel jsme měli jak na dlani.Tedy když nezačne sněžit. Přinejhorším poletí proti nám havránek - Kryštůfek ho už ráno věnoval Talfaxovi do batůžku i s pokyny…

Po dvou hodinách jsme si dali přestávku. Nedokážu odhadnout vývoj počasí a tak nastal čas pokusit se o jednu zvláštní modlitbu našeho náboženství. Začátek je snadný - modlit se beze zbraní. Modlitba je k bohu Tawhiri-mu, po jakémsi úvodu následuje konkrétní prosba… Pak už zbývají dvě věci. První z nich se v prachovém sněhu dá splnit snadno. Naberete do ruky sníh, ruku se sněhem natáhnete co nejdál od sebe a otočením ruky dlaní dolů vypustíte vločky. Poslední věc je poděkování bohu. A co z toho všeho ? Podle toho, co vločky dělají se dá usoudit mnoho. My jsme s Kryštůfkem nepotřebovali vítr, takže když vločky padaly přímo k zemi, usoudil jsem, že dobré dvě hodiny máme šanci jet bez nebezpečí ztráty stop od větru. Na obloze nebylo moc sněhových mraků, ani odsud nic nehrozilo…

Za pár hodin jsme naše přátele dojeli a pak se bojovalo s domnělými lupiči u jeskyňky. Nakonec vyšlo najevo, že tihleti byli oběti, byť se možná chtěli k lupičům přidat.

Na závěr dne jsme trochu poškádlili prince Kostrijského (nařízl jsem mu popruhy od sedla domnívaje se, že zůstane s námi, ale zjevně uměl jezdit i bez sedla) a seznámili se s 25-ti člennou armádičkou.

12.dne měsíce horských lvů roku 1012

Pokračujeme po stopách, problémem je sněžení, které začalo po jedné směně od našeho výjezdu. Dojeli jsme k řece Tér. Toto místo vám nyní popíšu. Po levé straně je skalní masiv, po pravé straně je lesní mýtina. Pak protéká řeka (zprava doleva) a za řekou je okraj Mesantieského hvozdu, směrem rovně pokračuje cesta. Více vlevo jsme o chvilku později zahlédli palisády. Ty tu nemají co dělat a tak chceme zkoumat.

Ani jsme nedojeli pořádně na dohled a už tu bylo pět jedinců se psy. Pejsky jsme dobili… Stáhli jsme se do hvozdu. Kryštůfek mezitím zjistil, že uvnitř palisád je místo, kde skrývají minotaury. Je tam též kdosi, kdo má zřejmě kouzelnickou hůl…

(dopsáno 14. dne h.l. ráno)
Pak to šlo ráz naráz. Přijela posila (část vojáků ze včerejška),  v tvrzi dle Kryštůfkova havránka odněkud přibývalo lidí… Na skalách vpravo se ukázalo 30 mužů v kožených zbrojích. Když po nás vyběhli minotauři v počtu šesti jedinců byla to slušná přesila. Ujíždíme pryč.

Dojeli jsme do blízké osady, kde jdu okamžitě spát. Dole v hostinské místnosti se zatím stalo to, že přijel Mikeš pancíř ze Smojna a někde se zjevil kouzelník Feren. Ten tvrdil, že zná skály. Kryštůfek Sova si chtěl Ferena prověřit, zda není zrádce, ale ostatní jej ukřičeli.

13. dne horských lvů roku 1012

Ráno mi nikdo nic neřekl a tak se bezelstně vydávám navečer s Ferenem pěšky ke skalám.

Došli jsme s Ferenem k říčce. Hned po přebrodění jsme se s Ferenem chytili za opasky, následně Feren provedl zneviditelnění.

Prošli jsme do jeskyně a hned na nejbližší křižovatce jsem náhle pocítil na svém těle oheň. Protože odnikud nešlehal, dostal jsem strach, trhl jsem se Ferenovi a začal zdrhat. Ve svém stavu jsem nemohl uběhnout daleko…

Docela mě překvapilo, když jsem se probral a Feren mě opleskával a snažil se mě probrat. Tím mě zmátl, ještě před svým omdlením jsem si myslel, že Feren je zrádce, jak ostatně naznačoval včera Kryštůfek Sova. A ostatní jej ukřičeli… Feren nás opět zneviditelnil, vynesl mě ven a odběhl pro Talfaxe. Zatím jsem se lehce zahrabal do sněhu, abych nebyl vidět od jeskyně.

Talfax přijel, sehnul se ke mě a začal tanec. Feren se proměnil v ohnivce a začal se sápat na Talfaxe. Ten mě naštěstí stihl alespoň trochu doléčit. Rozběhl jsem se k říčce, Talfax měl s koníkem stejný nápad. Ohnivec sice po koni šáhl, ten se na chvilku splašil, ale Talfax ho uřídil, dohonil mě, pomohl na koně a ujížděli jsme. Feren ale ovládal hyperprostor, dostal se před nás a zakouzlil na nás cosi. Talfax ale ovládal jakési zrcadlo a tak dostal Feren zásah vlastním kouzlem. Propustil nás, ale pak se před nás hyperprostoroval a vše se opakovalo. Jen Talfax křikl, že to nezvládne. Tou dobou jsem se už modlil a vysílal prosby k bohům. Ne za sebe, ale za Kryštůfka. Tušil jsem, že se za námi vydá…

Pak dostal Talfax spásný nápad: Když se Feren stále přesouvá v prostoru, tak to určitě mezi stromy nezvládne. V jel do lesa a začal kličkovat mezi stromy. Zřejmě měl pravdu, Feren se už neobjevil. Oklikami jsme dojeli až do vísky. Kryštůfek byl opravdu mimo vesnici. Koukal na nás jako zjara a až o hodinu později jsem se dozvěděl proč. Teď ale nechápavě sleduji jak Kryštůfek prchá a Talfax jej nahání. Kryštůfek totiž obdržel od bohů vzkaz, který si zapsal na pergamen a teď si myslel, že Mura je maskovaný Feren…

Vzkaz odrážel stav mojí mysli v okamžiku, kdy jsem se modlil k bohům a Feren nás proháněl. Jak jsem se dozvěděl později, Kryštůfek opravdu vyjel za námi. Objevila se před ním mlžná postava, která mu tento vzkaz odříkala. Ledva jej dořekla, Feren, který byl poblíž Kryštofa se opět začal proměňovat v ohnivce. Nějakým způsobem Ferena v této podobě poranil a zdrhl…

(počet zobrazení příhod hobita Ricca - jakékoliv stránky: )