Kronika Riccova života

5.dne měsíce Jaspisu roku 1011, odpoledne a večer

Byl jsem přijat do kuchyně a pro začátek jsem měl umýt nádobí od oběda. Se svojí obratností jsem toto zvládl rychle a bez nehod. Byl čas přemýšlet. Stráže měli pláště se znakem krále a z věže pozorovali přes nějakou rourku okolí… Nechtělo se mi běhat s každou věcí za Murou, byť jsem měl svobodu pohybu mimo hrad. Využil jsem této svobody, která platila i po hradě a hlavně svého dvojhodinového volna a procházel jsem se. Našel jsem sklepení a v něm tajné dveře, za kterými bylo kromě jídla i chodba kamsi. Posvítil jsem si loučí a sešel dolů… Ta chodba byla TAK známá, že jsem si div nezavýskl. Vyšel jsem z tajných dveří, kde stál kuchař a sháněl mě. Prozradil mi, že tajnou chodbu, která kdysi vedla do jednoho hrobu posunuli tak, že končí v márnici. Odbyl jsem si večerní službu a v dalším volně jsem to napálil dolů do hostince za Murou.

Muru ta informace zřejmě rozlítila a tak, šel potichu za mnou a vyvolal pozdvižení, jakto že mě zaměstnali, bez toho, že si mě prověřili. Pak místnímu zástupci velitele ozřejmil, že musí do prostor pod hradem…Velitel nakonec s námi poslal 6 vojáků, kteří uvolnili jeden zával a za námi ho hned zadělali… Hmm, super…

Procházíme podzemím a zjišťujeme, že portál je již otevřen. V tom se objevil chlap, který se vznášel nad zemí. Drobným mávnutím ruky mě poslal s pomocí magie k zemi. Popáté jsem se ocitl na prahu smrti. Je nám oznámeno, že zbývá otevřít dva portály z pěti. Chlápek mi vrátil můj život. Mura poté cosi provedl a chlap se rozplynul. Objevil se stařec, který o sobě tvrdil, že je Sovartus a začal se vychloubat. To neměl dělat, dobře dvakrát jsem ho varoval, že mě nudí. Potřetí jsem do něj zezadu zabodl dýku požíračku duší. Sovartus zemřel. Prošacovali jsme ho a našli nějaké věci, které potvrzovaly, že to je Sovartus.

Zde se sen rozchází se skutečností, nejprve popíšu svůj sen. Oproti snu jsem zřejmě "cosi" provedl jinak, anebo celý sen nebyl věštecký.

Objevil se jakýsi mnich, který nám vynadal, že jsme Sovartuse zabili. Tím se všechny příšery, které měl pod palcem dostaly na svobodu. Navíc existuje jakýsi "pán podsvětí" (tuto část výkladu jsem nechápal) kterého mohl zastavit právě jen Sovartus. Pak zmizel. Začali jsme prohledávat okolí, zvláště pak Sovartusovu pracovnu. Po chvilce jsem se ohlédl a zjistil že Sovartusovo tělo zmizelo. Přišel první záchvěv, začalo na nás padat kamení. Našli jsme Sovartusovu kroniku, do které jsem se začetl, ale padající kamení mě začalo zasypávat. Dotkl jsem se svého "červeného" kříže. Moje duše se již z poloviny adaptovala na to, že v příštím životě budu hraničář, když tu mě Mura vydoloval zpoza kamení (byl jsem zasypán po prsa). Mura poté objevil svitek, který přivolal sluhu pána podsvětí (každý jej může použít jen jednou), který byl odhodlán splnit nám jedno přání. Mura jej požádal aby zavřel všechny brány. Sluha zmizel a po chvíli se znovu objevil. Pán podsvětí to nepovolil.Sluha opět zmizel… Otřesy a padání kamenů pokračovalo. Svitek jsem tedy přečetl já a znovuobjevivšího sluhu požádal, aby nás oba dva s Murou přenesl mimo podzemí. Sluha zmizel a když se znovu objevil, sdělil nám že nás propustí - něco za něco. Měli jsme vykonat obřad pro vyvolání pána podsvětí. To jsem nevzal a tak jsme otevřeli port a prošli. Prošli jsme portálem. Jako již tradičně jsme si po probrání ze mdlob našli na krku znak pekel…tentokrát v barvě zelené. Byli jsme v Pellesilském hvozdu. Opět se objevil onen mnich a po diskusi s Murou si zavolal mě a řekl, že mi to odstraní když uvěřím legendě o zpívajících delfínech. Moc jsem tomu nevěřil. Mnich mě přesto řízl do ruky, zachytil krev do misky, cosi s ní provedl (žel nejsem mág, nevím co to bylo) a pak tuto krev nalil na obrazec na mém krku. Obrazec zmizel. Dovtípil jsem se, že se toto týká jedné legendy z náboženství první inkarnace, což mi dosvědčil i případ Mury, který i po podstoupení očistného rituálu měl stále obrazec na krku. Stejný rituál podstoupil i další člen družinky, úspěšně. My úspěšní jsme poodstoupili, zvláště když se opět objevil sluha pána podsvětí (vlastně sluha pána pekel, teď jsem to věděl jasně) a vložil Murovi do ruky ony dvě dýky. Po krátké diskusi mnicha a sluhy - oba chtěli dýky a Muru na své straně (zde jsem se projevil jako hlupák, nesebral jsem Murovi dýky) to nakonec dopadlo tak, že sluha, Mura a náš alchymista Theodorik zmizeli. My ostatní jsme sedli na koně a pádili na hrad RAS HUE TAN. Měli jsme pět dnů na to zabránit rituálu u jezera znovumrtvých. To se nedalo stihnout, cesta trvá minimálně dnů sedm. Mnich to vyřešil tak, že na hradě otevřel portál a prošli jsme. S námi šlo i několik dalších mnichů. Objevili jsme se v jeskyni. Mnich nám předal meče a řekl, že až dá pokyn, máme zabít každého, na koho ukáže červeně žhnoucí čepel těchto mečů. Rituál začal a kromě vykonavatelů rituálu Mury a alchymisty a několika stráží se ho účastnilo dobrých 400 vesničanů, kteří stáli bez hnutí. Mura se snažil rituál kazit,ale nedařilo se mu to… Mnichové vtrhli mezi účastníky a nastala řežba. Nakonec zůstal naživu z účastníků rituálu jen Mura a alchymista. Mnich (pokud jsem to ještě neřekl, byl z kultu čtyř větrů) oznámil Murovi, že vítr rozhodne, zda má zůstat naživu. Všechny nás vyzval k odchodu. Jeskyní zavál silný vítr, který ji začal ničit. Pomohl jsem Murovi na nohy a dostal ho ven… Tam si pro nás přišel Dagot (bůh smrti)… V tom jsem se probudil.

Skutečnost byla daleko prozaičtější.

Po Sovartusově smrti jsme našli jeho deník a začaly otřesy. Poté přišli vojáci, kteří se k nám museli probouchat jakýmsi beranidlem a tak nás osvobodili. Portál zůstal uzavřen a další otřes k němu uzavřel cestu…

6.jaspisu - 17.jaspisu 1011

Jsme na cestách. Nejprve do královského města Ganrinu, kam za námi dorazil člověk od Něžných diplomatů - dokonce prý samotný šéf. Oznámil nám , že po nás jde zlodějská gilda "lovci lebek" (?) a že nám pomůže buď za peníze či za protislužbu. Mura to odmítl, já si vybral protislužbu. Do smrti si budu vyčítat, že jsem službu nenabídl i za Muru, neboť po odchodu tohoto člověka, jsme šli nakupovat a Mura se ztratil (jasný útok nějaké siccovské sítě) Sice se mi podařilo vypátrat, že to opravdu byli lovci, za pouhých 150 000,- zlatých by mi i Muru vrátili (od zákazníka). Slíbil jsem jim to a fingovaně jsem se jako pro ty peníze vydal, ale než jsem stačil opustit město, dostihla mě zpráva, že Murovo tělo našli bez krve kdesi pohozené… Nastal čas každoročního turnaje v královském městě.

18 - 22. Jaspisu 1011

Nejprve se konal takzvaný malý turnaj, který jsem v tomto roce 1011 vyhrál ! Ostatní přátelé se účastnili Bolgadijského turnaje se střídavými úspěchy. Nastal čas na Vroclavský turnaj. V předvečer došlo k požáru stodoly a objevil se zde kdosi, kdo se vydával za Kalaghana. Problém byl v tom, že se neprokazoval tím správným mečem. Došlo ke zmatku, našemu zatčení a odvážení kamsi pryč. Všechno to ale byla past na jedince, nepřející králi. Více toho nemohu prozradit.

Po tomto drobném dobrodružství sedíme všichni v hospodě, když dorazil posel hledající Muru nebo jeho přátele. Nu znal mě, tak mi předal svitek, se kterým nás údajně týden hledal… V tichu jsem ho rozbalil a chtěl začít číst. Zjevila se postava, která odříkala následující text, který byl zapsán i na svitku.

(počet zobrazení příhod hobita Ricca - jakékoliv stránky: )