Kronika Riccova života
10. dne měsíce červené žíly roku 1011
Odcházíme znechuceni od králových poradců. Pořizuji si tuto kroniku. Od této chvíle budou zápisy ucelené a hlavně nebudu ztrácet pergamenové svitky… Z vývěsní desky se dozvídáme, že k Mildongu byl připojen ostrov MANTOL. Jak tak studujeme desku a procházíme se po městě, projel okolo nás jezdec směr hrad. U brány jen přibrzdil, cosi ukázal a projel přímo do královského hradu. O necelou hodinku nás nalezl hradní posel a pozval nás dovnitř. Před týdnem byl zadržen tento dopis:
| Troline
Je nad slunce jasné, že ta banda dostala za vyučenou. Nemají ani ponětí, co se děje. Dostali se na ten ostrov a sám Dagot je snad vydal z říše mrtvých. Již neměj strach z nich. Postarám se o ně. Ale mého velkého strážce ti posílám. V době slavností v hlavním městě bude hromada rytířů a stráže nebudou tak ostražité a tak nastane čas na menší akci. Té bandy jsem se zbavil. Dali mi hodně zabrat, ale už nežijí. Ale stala se horší věc. Někde se vzala nestvůra. Někde , no vím přesně kde to bylo na tom hradě. Rod ji tam ukrýval po staletí a teď se dostala ven. Je plná zla a pomstychtivosti. Odčerpává životní sílu a tím zabíjí. Nevím co s ní. Je pravdou, že až tak mi na téhle zemi nezáleží, ale pokud zde nebudou lidé, jak pak někoho ovládneme? Pošlu někoho ke králi, ať mu vysvětlí, kdo za tu nestvůru může. Tím by jsme se měly zbavit té druhé bandy. Dalším problémem je ten zlodějíček v té bandě. Prošel jezerem znovuzrození a bojím se, že něco ví. Pokud to tak je, tak musí zemřít. Dej vědět síti. Heslo je jako vždy: lesy nejsou zelené jak se zdá doufám že chápeš. Dračí zub byl dobit a já musel utéct a zase za to mohla banda v čele s tím zatraceným Murou. Už ho mám pokrk. Ví o mě až příliš a nejen o mě. Ví o těch skřetech, ale prolézt ty jeskyně by jim trvalo několik měsíců. Takže toho, že by nám chtěli vzít skřety nemám strach. Jeho portrét jsem nechal rozeslat všem našim spojkám. Budeme informováni o jeho pohybu. Nyní je čas otevřít další z bran. První je již otevřena. Ten les je již náš. Druhou jsem nalezl také, ale po zabití rady jsem se tam ještě nedostal. Teď se chystám na tu třetí. Takže náš plán zatím vychází. Zatím připrav na ty slavnosti pak uvidíme. A abych nezapomněl ty tři holobrádkové co hledali almanach… již dva jsou mrtvi , ale ten třetí stále utíká… podívej se na to prosím. A co se týká minulého dopisu s Draxem si hlavu nelámej, to zařídím já, věř mi Bratr Sovartus |
Hmm. Ten zlodějíček z toho dopisu jsem já, to je jisté, jako že se Ricco jmenuju. Tak já něco vím. Sakra já něco vím. ANO JÁ VÍM
JÁ VÍM A TO CO VÍM JE TAK PŘÍŠERNÉ, ŽE TO ANI TATO KRONIKA NEUNESE.
Co budeme dělat? Coby. Jdeme se ubytovat do hospody U zlomeného groše. Potkáváme zde elfku hraničářku a později večer ji přijímáme do družinky. Je nás pět. Předtím ale odcházím za místním styčným bodem naší gildy. Téměř nic se nedozvím, tedy až na upozornění, že se příliš spojuji s králem… Vrátil jsem se do hospody a tam se k nám přitočil človíček, který tvrdil, že jsme chtěli navštívit Bílý dům, kde sídlí Něžní diplomaté, což je také "gilda", či spíše tajná policie pracující přímo pro krále, a ti naznačovali, abychom si dávali pozor na ty, se kterými se spojujeme. Pak odešel… Mám po náladě.Takhle svět oplácí…
Snažíme se vymyslet nějaký plán. Překvapení tohoto dne však neberou konce.
Do hospody vběhl muž,který se představil jak SIM a tvrdil, že mu unesli dceru. Jdeme se rychle podívat na místo činu. Nikde žádné stopy po zápase, nic se neztratilo, jen venku je vidět, že přijeli čtyři koně. Na odjezdových stopách (okolo domu Sima naštěstí není dláždění) jsou vidět dvě zvláštnosti. Jeden kůň odjel přetížen a další kůň kulhal na pravou přední nohu. Běžím střelhbitě pro mého poníka a pro koně ostatních. Mura bydlel v jiném hostinci, lepším než byl náš zájezdní hostinec a tak si musel pro svého koně dojít sám… Sim nám slíbil penízky…
Vyrážíme a už v tuto chvíli si já a Mura myslíme, že to není únos, ale že ta dívka jela dobrovolně… Z Ganrinu vedou stopy směrem ke Ganrinským dolům, ale po pár hodinách jízdy se stopy z této cesty odchylují a směřují k moři. Zde se Mura s Calanté (tak se jmenuje elfka hraničářka) neshodli na pokračování stop, každý z nich ukazuje na jinou stranu. Přesto zanedlouho vidíme světlo ohně…
Vylezeme nahoru na skalku a díváme se směrem dolu do dolíku. Vede do něj jen jedna cesta. Zcela jasně to nejsou profesionálové, protože tam, kde nyní jsme, by profesionál dal stráž. Po dohodě s Murou sbíhám dolů a přicházím "v míru". Tři pánové jen lehce pozvedli zbraň, čtvrtý sedí s dívkou na rohoži… Dívka není spoutána. V klidu vysvětluji situaci s otcem s tím, že tady po okolí jsou mí přátelé. Všichni se smějí, že nám otec dívky tolik peněz nedá, že je ani nemá a že dívka utekla před otcovým bitím, že ji stále zavíral. Chtějí mě uplatit a dokonce ukázat dívčiny oděrky… Mám toho dost a dám signál Murovi a křiknu, ať jde dolů sám. Mura prohlédl dívku a křikl, na ostatní, že balíme. Peníze si nevzal. Vracíme se s prázdnou domů… Mura šel promluvit s otcem a řekl mu něco v tom smyslu, že je to pro dívku lepší a že se nechce vracet. Sim se rozčílí a podá si stížnost, Mura pak musí všechno vysvětlovat..
Celé dobrodružství přineslo jednu informaci. Hledá se hobit (?) Raten, okrádal obchodníky v Baterigamu a Ganrinu a pak se pokusil o atentát na Draxe.
11.-17. den měsíce červené žíly roku 1011
Z královského města Ganrinu vyrážíme do hlavního města - Settmet TOW. Myslím, že jsem Vám ještě nepopsal zvláštnost téhle cesty. Každou dvacátou míli je buďto tvrz nebo strážní věž, které chrání bezpečnost cesty. Tvrzím se říká Lamachské tvrze. Nehodláme utrácet penízky za nocování v tvrzích a tak spíme venku, což se 16.dne v noci nepozdává několika lidem, kteří procházejí kolem..
18. den měsíce červené žíly roku 1011
V poledne jsme před branami hlavního města. Protože ale pospícháme, dáme si na vyřízení našich záležitostí jen šest hodin. Sběhnul jsem si do knihovny, ale dvouhodinovou přednášku o ničem jsem vzdal.Jediné co jsem z toho všeho od knihovníka podchytil je to že, krevní pouto s bohy se dá zrušit pouze tak, že boha naštveme tak, že pouto sám zruší. Jiný způsob je odejít do říše Dagota, do říše zapomnění, kam chodí duše zemřelých…
Odjíždíme do Tanuku a začínáme měřit čas…
3. den měsíce Jaspisu roku 1011
Cesta nám trvala sedm dní, turnaj se koná 18.Jaspisu, což je za 15 dnů. Zbývá nám tedy osm dní. Pro jistotu budeme počítat se dnem rezervy, takže sedm…
Už při příjezdu k Tanuku je vidět, že je něco jinak. Místo věže Dračí zub je na jeho místě tvrz. Hostinský nám vypráví, jak se to stalo, žel ho příliš nevnímáme. Jdeme na protější skálu, kde byl únikový východ. Něco je jinak i zde. Vchod nikde a navíc na nás někdo hází kameny. Lezu nahoru bez lana… Ani jsem se nerozhlédl a zaútočila na mě obrovská vážka. Pochopitelně jsem zbraň neměl v ruce, stěží jsem útoku vážky uhnul. Přesto mě škrábla na ruce. Na boj nebylo ani pomyšlení a tak jsem začal sešplhávat velmi rychle dolů. Osmdesát sáhů… Začalo se mi dělat špatně a posledních 30 sáhů jsem (tradičně) proplachtil volným pádem. Mura už tohle zná a tak měl dávno předtím připravenu kůži, kterou drželi s hraničářkou. Ještě k nim přiskočil další člen družinky… Zpomalili můj pád, ale mě to bylo jedno. Rána od vážky na levé ruce byla otrávená…
Z vyprávění vím, že jsem blouznil v horečce, Mura léčil otravu kouzlem a horečku bylinkami a zábalem… usnul jsem v pět hodin ráno následujícího dne…
4. dne měsíce Jaspisu roku 1011
(můžeme se zdržet ještě 6 dnů) Probouzím se ve dvě hodiny odpoledne. Mura okamžitě převazuje mojí ránu na ruce a tentokrát to všechno dělá pomocí magie. Což ho vyčerpá (mě ostatně taky) a tak si dáme šlofíka. Na rozdíl ode mě spal Mura svých tradičních 8 hodin a když se vzbudil, rázoval jsem dávno po pokoji. Ve 22 hodin vyrážíme ven, hostinskému Mura nakukal, že jde se mnou na zdravotní procházku. Vyšli jsme k Dračímu zubu a snažíme se hledat místa tajných vchodů (ke třetímu portálu). Na jedno místo jsme museli šplhat pomocí lana. Já (frajer) šplhám mezi posledními a bez lana. Ruka je zdravá a silná. Všechny vchody jsou zasypané. Neúspěch.Vracíme se zpět do hostince…
Tu noc jsem měl věštecký sen, jehož děj odpovídá až do jistého okamžiku následujícímu ději.
5.dne měsíce Jaspisu roku 1011, ráno a dopoledne
Dole v hospodě potkáváme hobita alchymistu, prohlašuje o sobě, že je pyrofor. V jednom kuse mele o moru a o Morettu (mrtvá řeka). Naštval mě a tak jsem mu zkontroloval kapsy. Po drobné příhodě z bardem (dávám mu na odškodnou peníze alchymisty) zkoušíme vymyslet taktiku. Pokus se starostou a daněmi (vybíráte více peněz než dáváte) nevyšel. Mezitím jsem já hobit sváděl elfku hraničářku, pozval jí do lesa, abych jí ukázal srnky :). Byla s námi krátce a tak jsem ji ozřejmil problém, před kterým stojíme. Po dvou hodinách se vracíme.
Já Ricco, který se chtěl dostat do hradu za každou cenu, použil starý trik. Vydával jsem se za hobitka hledající práci jako podkoní, myč nádobí či jako obsluha ke stolu. Vzali mě. Vešel jsem dovnitř a něco mě bylo divné….
(počet zobrazení příhod hobita Ricca - jakékoliv stránky:
)