Kronika Riccova života

První kniha

Vítej příteli, jež právě začínáš číst kroniku mého života. Je to život hobita se šikovnýma rukama, který byl několikrát na prahu smrti. Život hobita, který dělal dobré i méně dobré skutky. Ostatně posuď sám… První část je přepisována ze svitků, na které jsem si psal poznámky.

Tuto kroniku začínám psát v době, kdy jsem odešel již popáté od svého učitele, tedy dva měsíce poté, co jsem se musel rozhodnout pro specializaci. Škoda jen, že jsem neměl 3000,- zlatých na zakoupení speciálního nářadí. Čas od času se vrátím k nějaké zasuté vzpomínce…

Nejprve se stručně zmíním o počítání měsíců. To je zde, ve světě Mildong zvláštní. Ostatně, posuď sám.

Blíže se o našem světě můžeš dozvědět ve zvláštní knihovně zvané Internet v tomto svazku, budeš jej muset prohledat, aby si našel správné informace…

Děje před 1. dnem měsíce lesklé kapky roku 1011

Těžko přetěžko si vzpomínám na všechny příběhy, které jsem nezapsal… život dobrodruha je takový, že dobrodruh myslí jen dopředu, tedy na to co se může stát.

A tak si nevzpomínám, kdy jsem byl poprvé na prahu smrti. Podruhé to bylo až velmi jasné. Naše družinka se rozdělila a já dostal šípem do krku. V jedné jeskyni. Rozhodl jsem se stát zasvěcencem náboženství První Inkarnace. V Baterigamu byl chrám a já se dozvěděl, co dělat. Mezitím jsem byl přijat do cechu a hned jsem byl pověřen úkoly. Přepravu měšců. Až později jsem se dozvěděl, že jsem přepravoval peníze povstalcům. Velmi nepříjemné, když zbytek družinky a i já jsme šlechtici podporující krále… Ano to jsem Vám také neřekl, jsem hobit Ricco, baronet. Mám na to glejt, který má pro mě tu výhodu, že při vstupu do města nemusím odkládat zbraně do zbrojnice u bran města…

1. dne měsíce lesklé kapky roku 1011

Jsme již několik dní cesty do Targevalu

6. dne měsíce lesklé kapky roku 1011

Dojeli jsme do města Targevalu. Odevzdávám dopis a měšce. Poslední, který jsem měl doručit… Dozvídáme se o vesničce Dicka, kam máme doručit dopis pro strejdu Telise

9. dne měsíce lesklé kapky roku 1011

Dopis je doručen. Jdeme prozkoumat sopku Horu díků…

Zde se musím vrátit o několik měsíců zpět a říci, co se děje v zemi Mildong. Dějí se zde dvě věci. Povstání skřetů a pak pokusy o ovládnutí země. Těžko říci, zda tyto dvě věci spolu souvisejí. Navíc se údajně bojuje se sousedním východním královstvím. Horší je, že jsme tomu částečně pomohli i my. Pokud se totiž otevřou všechny portály, dostane se do země Mildong zlo… . V této hoře má být schovaná skřetí základna. Potkali jsme pána, který se nám představil jako Armin…

Pak tenhle parchantík okolo sebe šikovně rozptýlil jedovatý plyn… (aneb blízkost smrti potřetí)

10 - 25. dne měsíce lesklé kapky roku 1011

Vzpamatovávám se ze škod na svém zdraví. Vracíme se do Ganrinu, dáváme zprávu královským poradcům a poté jedeme na Murův Tenerifský hrad . Zde nás zastihují zlé zprávy: Král Bernehar je nemocen, jeho synovi je stěží 18 let… Drax zmizel… Dračí zub stojí…Vyjíždíme do Baterigamu.

7. dne měsíce černého moře roku 1010 a další dny

Jsme v Baterigamu, kde je nám porazeno, kde shánět bylinky na léčbu Mury. Vyrážíme směr Dračí zub, kde by měl sídlit Sovartus.

V průběhu dne se zřejmě dostáváme do nějaké časové smyčky, protože jsme toho stihli tolik a moje časové poznámky jsou natolik zmatené, že sám nevím jak to vysvětlit…

Jedeme směr Tanuk. V jedné vísce náhle vidíme rytíře ve stříbrné zbroji na bílém koni. Hned se nám vybavila legenda o tomto rytíři, když se objeví, zemře král… Což se i stalo…

Mezitím jsem se stihl stát zasvěcencem náboženství První Inkarnace. Našli jsme bylinky pro Muru a když už jsme byli v kopcích, zašli všichni (kvůli mě) k jezeru Awante. Našel jsem zvláštní červený kámen (což byl první krok k zasvěcení) a potom jsme došli ke kameni s vytesanou legendou. Žel mé náboženství jako první vyznávali elfové (ostatně se vypráví, že zde byli stvořeni první elfové) a tak i legenda je vytesaná v elfštině. Mura mi tvrdil, že ani on to nepřečte, protože je to vznešená elfština. Intuitivně jsem odložil všechny zbraně, nechal si jen svou koženou zbroj. Měl jsem projít jezerem znovuzrození, jezerem Awante. Příliš jsem nevěděl co dělat a tak jsem poprvé v modlitbě oslovil bohy s prosbou o pomoc. Okolo jezera se náhle utvořila mlha a voda v jezeře se zbarvila na barvu kamene.Bohové mi zřetelně napověděli. Vstup do jezera i s kamenem, jako by někdo říkal…. Byl jsem dojat a tichým hlasem jsem sdělil, ať za mnou nikdo do jezera neleze. Vstoupil jsem do jezera po pás. Tím mi jezero, aniž jsem to tenkrát věděl, přiznalo status věřícího… Poté mi cosi podrazilo nohy a já se celý ponořil do hlubin jezera.

Jestli můžu věřit vyprávění přátel z družinky, celých osm směn se na jezeru nezavlnila vlnka. Mlha zmizela ihned… Mezitím za mnou skočil do jezera bojovník. Jeeenže ten věří v jiného boha a jezero to poznalo. Strašlivým výbuchem jej jezero vyvrhlo zpět a on zůstal v bezvědomí. Mura jej nikterak nemohl přivést k životu…

V jezeře jsem viděl nějaké děje a mohl i dýchat. Ty děje ale úmyslně nepopíši. Bylo to dost mlhavé a v té době jsem tomu ani příliš nerozuměl. Co mlhavé nebylo byli bohové…

V deváté směně jsem se konečně vynořil na druhé straně. Byl jsem celý červený. Zkontroloval jsem kámen a ten změnil barvu na temně rudou až fialovou. Zamával jsem přátelům. Jeden viditelně chyběl. Oběhl jsem jezero a nalezl onoho bojovníka stále v bezvědomí. Možná pod dojmem toho co jsem viděl (a viděl jsem sám sebe po znovuzrození jako léčitele a zřejmě v elfí podobě!!!) jsem téměř bezmyšlenkovitě pravou rukou, ve které jsem stále držel onen kámen, objel tvář onoho bojovníka a ten se probral k životu… Jen trochu popálenin mu zůstalo…

V Dračím zubu již nikoho nenacházíme a tak Mura jen zablokoval přístup k portálům. Jedeme do Targevalu a potkáváme mladého 18-ti letého krále… Poté dojíždíme do královského města, kde se rozcházíme… Já jsem odjel do Baterigamu, kde jsem pošesté navštívil učitele. Tentokrát mám štěstí a zakupuji magický klíč. Vracím se na Lorieský hrad k Murovi. Zjišťujeme, že již nejsme na královském dvoře vítáni. Nevadí. Naše družinka si zatím šla po svých. Po mnoha peripetiích se dostáváme do Marvinu a odtud nahoru k věži Třiceti měsíců. Zde bychom rádi našli Halberta, Marvina či Sivou bradu.

Jak se ale dostat do věže? Vchod je uzavřen a venku jsou dva podivné kruhy do kterých nejde vstoupit. Tedy nejde. Onomu popálenému bojovníkovi se to daří vždy. Mura se už chtěl svlékat donaha, ale mě to došlo. Kdo chce vstoupit , nesmí mít u sebe žádnou zbraň a bojovník zrovna žádnou zbraň neměl (zlomil svůj meč dříve)… Odložil jsem bleskově všechny své zbraně a vstoupil do kruhu. V druhém kruhu byl bojovník a ejhle dveře se otevřely! Bojovník z kruhu vykročil a dveře se okamžitě s velkým prásknutím zavřely. Do kruhu vkročil Mura a bojovník vešel do dveří. Co bylo nepříjemné, že jsem já a Mura který byl v druhém kruhu nemohli ven. Až když bojovník vyšel, tak to šlo… S námi tam šla i "konkurenční" družina (zapomněl jsem se o nich zmínit) a tak jsme se shodli, že do jednoho kruhu vstoupí náš člověk a do druhého jejich. My zbylí jsme vešli do věže, kde nám bylo ozřejměno od jistého mnicha něco z naší blízké budoucnosti, kromě jiného i to, že král pod nátlakem jakéhosi Sovartuse odvolává schopné lidi, ale to že se změní. Poté se něco stalo, na což si nikdo nepamatuje…

Probrali jsme se všichni venku (i ti co stáli v kruzích). Každý z nás měl na krku na řetízku zelený kříž. Mura si chtěl svůj kříž sundat, ale najednou se mu nechtělo. Řekl tedy mě a já se o jeho kříž popálil… Můj kříž se mi taky nechtělo sundat (to nechtění nastávalo vždy, když jsem zvedal ruce k tomu kříži). Nu což, když už to musíme nosit…Svůj zelený kříž jsem si zdobně narovnal a Mura si ho schoval pod košili. Po chvilce ho však měl opět na povrchu. Mura to zkusil ještě několikrát, ale zelený kříž vyhrával. A tak ho nechal být…

V Marvinu nás zastihl dopis od krále a tam jsme zjistili, copak že umí ten zelený kříž. Pro ostatní mění naše podoby. Zajel jsem ke Třem strážcům zkontrolovat, jestli je pravda to co se psalo v dopisu o prohlédnutí krále a návratu odvolaných jedinců na svá místa. Zde jsem udělal velkou botu a byl jsem transportován s hlídkou až do královského města před krále jako vězeň…

Po chvíli odpočinku dostáváme od krále úkol zajet na Minas Lindor zkontrolovat draka Tyrana světa. Po čtrnácti dnech jízdy jsme tam byli. Nebudu se příliš rozepisovat, stejně pak nikdo nevěřil co jsme viděli. Přátelé si dali u domorodců (kteří měli za ušima žábry) oběd, já si raději dal suchary ze zásob. A ejhle, přátelům narostla černá bulka vzadu za krkem. Poté se po útrapách dostáváme až k čáře, za kterou nemají smrtelníci co dělat. Cesta je jednosměrná. Přišel trpaslík, že jde zkontrolovat  draka Tyrana. Já, trpaslík a bojovník jdeme s ním… Drak Tyran světa plivl oheň a já jsem počtvrté na prahu smrti. Bohyně mi pomohla na nohy… Vidíme, jak je drak osvobozen trpaslíkem a pak jak vidíme až další obraz, kdy je drak přikován novými okovy. Trpaslík velmi rychle odešel a ponechal nás svému osudu… Přátelé vskočili do ohnivé stěny a já o chvilku později za nimi. Říše Dagota je zajímavá…

Svým důvtipem jsem nalezl cestu zpět a doslal ven i své přátele. Vracíme se k lodi a piráti, kteří nás dopravili k Minasu tvrdí, že jsme byli všichni (i Mura, který s námi v říši Dagota nebyl) dva měsíce pryč. Odjíždíme, posléze ztroskotáme a ještě později jsme zachráněni a odvezeni do Baterigamu. Zde odevzdám červený kámen od jezera Awanté ve chrámu První Inkarnace (je devátý v pořadí) a dostávám zvláštní červený kříž, který se dá použít jako zbraň (má na sobě "ostny"). Vyžádám si překlad Legendy do obečtiny či hobitštiny. Poté se vracíme do královského města.. Zde jsem si zahrál na chirurga a odstranil jsem přátelům onu bulku zpoza krku

(počet zobrazení příhod hobita Ricca - jakékoliv stránky: )