John Tinger

Prolog

Svět Shadowrunu - městečko Desert Village - 2. prosince 2056 3:00pm

Na tenhle podělanej den fakt nikdy nezapomenu. Začalo to odpoledne tim, že jsem svym soukromym minibusem chvílu před zprávama ve tři srazil z motorky ňákýho orka, kerej si to nenechal líbit a vzteky mi vymlátil vokýnka. Až pak si povšiml mý firmy - "John Tinger, přeprava osob" a schladnul. Jo, jsem to já ten nadějnej závodník, kerej měl tu havárku na vokruhu, co o ní pár nezávislejch napsalo, že na mě někdo políčil. Asi měli pravdu, panžto mě po dvouměsíčním léčení nikdo na vokruhu nechtěl. Vod tý doby dělám kdeco…

Pak schasla všude ve městě světla a v ulici kde jsem byl, zavanul unikající plyn. Babka z jednoho baráku vyšla se svíčkou v ruce a prej, že nemá proud. Musím říct, že už ho pak nepotřebovala, protože ten vejbuch co o vteřinu později způsobila jí poslal na věčnost a mě vysklil další vokýnka. Zprávy ze státní stanice situaci nasadily korunu. Prej je u nás Vitas a zdrojem zprávy je naše nemocnice.

Zajel jsem k Bushovejm, ti vždycky věděli co dělat. Proud z generátoru běží a tak sledujeme mimořádné zprávy. Cizej chlap v bílym plášti řikal smutným hlasem, že je nutno celé městečko dát do karantény a že bohužel už Vitas má celej personál nemocnice. Doktorskej - Frank Barker - nám hned vzal krev na jednoduchej test na VITAS a přitom si mumlal že je v tom nějakej podvod, protože jeho kámoška z nemocnice tvrdí, že se u nich nic neděje (kromě výpadku proudu a generátorů) a toho chlápka v doktorskym nezná ani vona.

Byly jsme negativní a to bylo podezřelý jak u doktorskýho tak u mě, kerej jezdil do nemocnice s pacientama, na to, jak má bejt Vitas nakažlivej…

městečko Desert Village - 2. prosince 2056 4:00pm

Dědek Bushojc tohle dění předpokládal a tak dal svýmu vnukovi klíč vod skříňky na nádraží ze Seattlu a že mu obsah skříňky zachrání kejhák. Von sám si zaleze do svého protiatomovýho krytu, nás tam pozval taky, ale ještě se prej máme pokusit poslat zprávu někam, aby se vědělo co se tu děje. Ten v televizi říkal, že u nás ve městě je vyhlášen karanténní stupeň číslo jedna, což znamená jediné - všechny vyhladit…

městečko Desert Village - 2. prosince 2056 9:00pm

Trochu nám to trvalo, než jsme zjistili, že spojení se světem v prdeli, a že budem muset nahoru na kopec a vodtamaď vysílat. Ať už k šamanům za hranice (Desert Village je blízko hranic s indiánskym státem) nebo někam na Internet. Samozřejmě bylo potřeba schrastit vybavení a ňáký lidi - nakonec nás v mym minibusu bylo pět.

Cesta ven z města byla v pohodě, štěstí že vysílač místních stanic je hned za městem na kopci. Odbočka k němu byla volná, ale cesta dál z města byla po kilometru zablokovaná, bylo tam i v tý tmě vidět dost světel, to ale moc nezkoumám - kdyžtak tam pak pošlu sondu. Teď budem řešit jinej problém - dojeli jsme před bránu areálu vysílače. Plot bývá pod proudem a vrata jsou elektronicky otvíraná. Jenže - v objektu zjevně není proud, a tak by mělo stačit jen přeštípat ostnatý drát na vrchu železného plotu. To šlo s mýma štípačkama snadno…

Beru si sondu sebou a ta spolu s orkem Butterflym prozkoumala prostor před hlavní budovou, my ostatní jdeme stranou k trafačce. U trafačky zjištujeme, že není poškozená - nefunguje jen proto, že na přívodu není šťáva. Tím pádem někdo sabotoval náhradní zdroje, minimálně ten pro zabezpečovačku by fungoval. Klušeme k Butterflymu, který už na nás mává. Dveře od vysílače jsou pootevřené. Uklízím si sondu a pak pomáhám ostatním rozevřít dveře. Šlo to snadno - v pěti lidech.

První místnost je jen taková převlékarna s věšákem, židličkami a vařičem, kde nic dalšího zajímavého není. Druhá místnost byla vybavena jako kancelář s pěti počítači. Všímáme si dvou věcí - topení je ještě vlažné a stejně vypadají i polorozpité hrnky s kafem. Rozdělujeme se - Butterflyho napadlo, že jsme nezkontrolovali existenci náloží kolem baráku, James už prohlíží první patro a já s George Bushem zkoumáme sklepní prostory kvůli generátoru. V patře jsou řídící terminály, my ve sklepě máme zábavu se třema mrtvolama - jsou oblečení jako místní vobsluha. Jeden z nich nám podal svědectví - vodtržená značka korporace "^NAENERGY and System" ležící vopodál byla jasným znamením že to i s Vitasem bude na levačku. Rychle na kameru dotáčíme klip o tom co máme. Jenže pak to bouchlo - Butterfly měl pravdu, barák se složil jak domeček z karet a nás vzal sebou…

Vysílač pro městečko Desert Village - 3. prosince 2056 8:00am

Bože! To jsem tolik chlastal a měl divoké sny? Sem tak rozlámanej… Bohužel, je to všechno realita a je to ještě horší než se dalo čekat. Kráter od bomby začíná asi půlmetru vod plotu, takže to smetlo moje vozejtko, vo městu ani nemluvě a my v sobě máme slušnou dávku záření. Butterfly se vyhrabal ze sutin jako první a postupně nám pomáhá ven. Nejhůř je na tom policajt, má něco s jednou plící, takže se mu musí věnovat Frank a ten se mu věnuje hned jak nám dal nějaké tablety na to vozáření.

Zapínám naší jedinou funkční kameru na mé sondě a pouštím ji do vzduchu. Sonda okamžitě tvrdí že se někdo blíží a pak už to slyšíme i my. Orčí šaman jede v džípu až k nám. Má šest vorlých pér, přívěšky všude možně a sebou si veze reprobednu, jenž vyřvává tvrdý rock. Když u nás zastavil a vystoupil z džípu. "Ty brďo to byla pecka" byla jeho slova na přivítanou hned jak uviděl škody. Pak se votočil směrem na nás, namířil na nás své dlaně a začal si něco prozpěvovat. Necháváme ho, asi takhle léčí vozáření nebo co, a asi to i funguje, protože cítím jak přes mě proudí nějaká energie. Ledva přestal, jdu do mdlob. "Von nás uspal!" byla má poslední myšlenka, která mi prošla hlavou…

šamaní vesnice - 5. prosince 2056 4:00pm

Budíme se v kruhovém týpí a důkazy nasvědčují, že jsme mimo už dva dny. Orčí indiáni nás dali dohromady a u policajta to bylo nejmarkantější. Má plíce úplně v pořádku, přestože Frenk prorokoval, že bude muset být léčen a rehabilitován dobře půl roku …

Seděli u nás dva šamanové v houpacích křeslech, kouří vodní dýmku a prokládají to panákama Whisky. Frank jim poděkoval za pomoc a ti dva nás pak chvilku vyslýchali. Nejde jim narozum, co si my - běloši - dokážeme dělat navzájem. Dle jejich slov jsme 70 mil od výbuchu, takže jsme už v cizím státě. Pokus o přijetí k indiánům nám nevyšel - nechtějí nás a večer nás odvezou džípem na hraniční železniční zastávku.

Zkouším spojení ze sondou a to funguje. Sonda zůstala na místě výbuchu a celých padesát šest hodin natáčela materiál.

• čas 0:01 - šaman nás naskládal do džípu a odváží nás
• čas 8:00 - tanky a další vojenská technika vjíždí na pozemek vysílače - symbol NaEnergy je čitelný dost dobře
• čas 56:00 - areál je znovu oplocen, všude spousta vojáků, staví se nová budova. Staví se i v kráteru

Stahuji sondu k sobě a mám co dělat, neboť je sonda kýmsi zaměřena - pochopitelně. Vždyť filmuje ve vojenském prostoru. Dělám klasický úskok, který se osvědčil i nyní - sondu mám do hodiny ve svých rukou. Pak s Bushem vyrábíme kratičký klip ze sondy a ten posíláme na Youtube…

Frank má na pageru vzkazy od přítelkyně ze Seattlu. Jeho přímé příbuzné z tohoto města někdo zabil při cestě z kina a věřím tomu že se tak dělo každému z nás. Děda Bushojc tohle musel fakt předvídat a tak naší jedinou nadějí je klíč číslo 27 od schránky jednoho menšího nádraží v Seattlu. Butterfly je z nás nejchytřejší - vyčenžoval svou zbraň za papírové bankovky - ty o nás nikomu neprozradí, že žijeme, narozdíl od našich mobilních telefonů…

Konečná vlaku, kdesi v polích - 5. prosince 2056 6:15pm

Přijel prázdný, plně automatický vlak a jako jediní cestující do něj nastupujeme a kupujeme si z automatu jízdenky. Dobře další tři stanice jsme jediní cestující, až později přistupuje čím dál tím více lidí čím jsme blíž k Seattlu.

Seattle - 5. prosince 2056 8:10pm

Pro obsah skříňky si šel Bush jr. sám. Přišel s obálkou, v níž byl jeden papír a na něm dva řádky. Souřadnice jednoho místa asi 100km odsud a místní telefonní číslo. "Kancelář pana Johnsona" ozvalo se nám po zavolání na toto číslo. Bush se nejprve představil jako pan Simson a to na pana Johnsona přepojen nebyl. Když přiznal barvu, tak k přepojení došlo a dohodlo se setkání v Rentonu 249

Renton 249 vypadal z dálky jako obrovský věžák bez označení. Hned u vchodu jsou turnikety, kde musíme odložit zbraně a nepatřičnou elektroniku - v mém případě sondu. Recepční nás pak poslala k červenému výtahu. Ten nemá příliš mnoho tlačítek, neboť obsluhuje jen některá patra - shodou okolností jen ta vyšší.

Pana Johnsona v patře hlídá několik agentů a soustava kamer, my zůstáváme v předpokoji se sekretářkou a jen Bush si jde promluvit s panem Johnsonem. Ukázalo se, že dědovi Boshojc dluží malou službičku. No teda malou - asi dost velkou, když si pan Johnson pozval do kanclu i nás a přislíbil nám pomoc. Přivolaný decker Jack nám sdělil očekávatelné - naši pokrevní příbuzní žijící mimo Desert Village a všichni obyvatelé Desert Village jsou na seznamu mrtvých. Johnson nám nabízí možnost zařídit si alter ego a pracovat pro něj. Jack pak dodal i proč to všechno vzniklo - a nikdo z veřejnosti tomu neuvěří. Pod Desert Village byly současné nejlepší zásoby uranu měřeno z pohledu celého světa.

Od pana Johnsona jsme obdrželi něco málo peněz a telefon, který smíme zapnout právě jednou - 12.prosince 2056 v 16 hodin, kdy budou hotová naše alter ega. Současně máme za dva dny přijít na zdravotní prohlídku.

V poušti blízko městečka Aberdeen - 6. prosince 2056 2:30pm

Jsme v poušti, přesně na souřadicích Bushovic dědka. Kolem dokola je poušť. Začínáme kopat…, abychom po dvou hodinách práce narazili na truhlu. Otvíráme ji na místě a zjišťujeme že je plná cihel zlata. Tak za tuhle krádež si prý děda Bush odseděl těch 13 let. Máme základ na naše vybavení k novému životu. Cihličky nám ale bude muset na peníze proměnit pan Johnson…

Seattle - 7. prosince 2056 8:00 am

V tento čas nastal začátek naší zdravotní prohlídky spojené se snímáním biometrických údajů potřebné pro naše nové identity. To ozáření, co jsme absorbovali bylo znát, kupodivu ale přineslo něco pozitivního. Testy vyšly tak, že bychom se mohli nechat částečně změnit v kyborgy a přežili bychom to…